---

→ Tah 161.


Adrian_S
„Ano. To je dobrý čas. Budu s tím počítat.“ přikývla souhlasně na tvůj časový návrh a následně pokračovala, „Ale byla bych schopná nám zajistit i učebnu. Tam by bylo menší riziko zničení nějaké vzácné knihy v případě, že by se náhodou něco nepovedlo.“

„Pravděpodobně ne. Také jde o to jestli by o nějakou výpravu někdo z profesorů také stál, protože výpravy bývají dlouhé, náročné a vedení většinou požaduje nějaké výsledky. Nehledě na to, že profesor musí zodpovídat za bezpečí svých studentů, které na výpravu bere.“ odmlčela se, „Což také není vůbec snadné.“

„Pokud se nebudu pohybovat po Univerzitě tak bys mě měl naleznout zde. Nemám vlastní kabinet a od téhle učebny mám klíče jen a pouze já... Takže tu budu mít i dostatečný klid a prostor.“ pousmála se, „Ale ráda bych se v průběhu dne podívala jak zde probíhá oslavování svátku.“ dodala následně.

Rozloučili jste se a jakmile jsi opustil učebnu, zavřel dveře zamyslel jsi se a pokusil se odhadnout čas. Odhaduješ čas na něco málo kolem 17:50, vzpomínáš si Belius Valindorovi říkal, aby byl připravený kolem půl sedmé. Za několik málo minut by mělo být zahájeno rozloučení s padlými, které probíhá na pozemcích Univerzity.


Tondulín
Netrvalo dlouho a našel jsi knot. Ukázal si jej Tarwen, která si opatrně dřepla, aby si nezašpinila ani nepoškodila své šaty a následně zamumlala a provedla gesto, kterým vyčarovala slabý plamínek. Opatrně jej přiblížila ke knotu a jakmile chytl odebrali jste se oba rychle do bezpečné vzdálenosti. Elfka opět chytla malého chlapce a vyčkávala co se bude dít. Chlapec neschovával nadšení.

Knot pomaličku dohořel s lehkým za prskáním a následným charakteristickým zvukem petardy vylétla menší ohnivá koule z úst draka, postupně s nabíranou výškou rostla, měnila tvar a zářila čím dál víc zářit. Když vylétla dostatečně vysoko explodovala a zcela změnila svůj tvar na postavu velkého červeného draka, který několik minut létal v kruhu nad místem exploze. Chlapec užasle hleděl na oblohu.
„Vypadá to, že se nám to povedlo.“ usmála se spokojeně Tarwen a rovněž sledovala draka. Náhle však Drak změnil svůj směr, již nekroužil, ale jako šipka z kuše směřoval k místu kde se nacházela vyhořelá petarda. Půl metru nad zemí opět změnil směr, letěl směrem k vám, proti vám.
„Eh... Tohle je taky součástí té petardy? Nebo jsem to zakřikla?“ řekla nejistě a její úsměv velmi rychle zmizel z tváře. Za vašimi zády i přes vystřelení petardy hráli bardi v altánku a ostatní spokojeně tancovali na placu.


Sarako
Sebral jsi obě lahvičky, pečlivě je zabalil a uschoval do své brašny. Následně jsi se odebral s vytaseným mečem zpět do místnosti s lektvary a ihned poté do posledních dveří ve kterých jsi ještě nebyl. Opatrně jsi je otevřel a vstoupil dovnitř, prošel úzkou chodbou a stanul v podlouhlé obdélníkové místnosti, připomínající pohřebiště. Už při vstupu se ti zdálo, že cítíš spáleninu a teprve nyní se tvé tušení potvrdilo.

Kamenný kvádr ve tvaru starého pohřebního oltáře se nacházel uprostřed místnosti a na něm leželo hořící tělo ženy bez hlavy. Hlava byla položená bokem a podobně jako tělo jíž téměř celá rozložená ohněm. Krom kamenného oltáře se nacházelo v místnosti ještě několik loučí, které byly různě rozestavěny tak, aby dobře osvětlovaly místnost. Dále zde bylo několik kamenných soch, konkrétně pět, které nesli lidskou podobu a všechny byly ozbrojeny kamennými holemi.