---

Část 6. - Kotlina

Ve Skyrimu je sněhu dost. Víc než dost! M'aiq už nechce další sníh… Už od Ledohradu kráčel Khajiit v této husté studené navátině… Brr! Pomyšlení, že se musel brodit až po kolena, ještě teď M’aiqa děsí… Aby ovšem pokročil ve své cestě, musel se dostat z těchto ledových plání do nejbližšího města, čímž byla Jitřenka. Než se k ní vydal, poutník si na chvíli odpočinul u opuštěného majáku, jediného významného bodu v této pustině. Pro něj bylo však zamčeno, tudíž M’aiqovi nezbývalo nic jiného, než se schoulit pod rozpadlou stříškou, až nabral síly.



Tehdy měl štěstí, že počasí se umírnilo a tak po několika minutách mohl opět vyrazit na cestu. V této nehezky zasněžené krajině toho není moc k vidění, jen samý bílý vršek, zmrzlý kámen a pár bělavých stromů. Naštěstí pokud byste mrzli stejně jako M’aiq, nechoďte po možné viditelné stezce, vedoucí kamsi do hor a vylezte na západní vršek, u kterého se tyčí podivná věž. Pokud tam dojdete, dostanete se před opuštěný chrám Nočního hosta, který dominuje nad Jitřenkou, hlavním městem tohoto kraje. A odtud trefit do města není příliš těžké, stačí se držet pouze vyšlapaných stezek a hurá, jste na místě!

První M’aiqovy městské kroky zamířily do krčmy, kde se pořádně zahřál a také nasytil a napil. Krčma „U Větrného štítu“ vás uvítá sladkou hudbou z nástrojů jisté pohledné děvy. Avšak moc lidí tu nečekejte a už vůbec těch příjemných. V této krčmě se většinou zahřívají promrzlí námořníci, jejichž loď kotví v malém přístavu ve spodní části města. Tito lidé bývají nevrlí a vulgární, proto vám M’aiq radí, abyste si s nimi moc nezahrávali, mohli byste přijít k úrazu.
Od nordského hospodského se můžete doslechnout, co se v okolí nachází a nač si dávat pozor. M’aiqovi doporučil navštívit jižní stranu Kotliny, kde se nacházejí překrásné, ale zároveň nebezpečné dwemerské ruiny - o těch jsme se tu už lehce zmínili v kapitole o Ledohradu. Dále pak navrhl Khajiitovi navštívit starobylé nordské hrobky a kobky, kterých je tu prý požehnaně. A naposled varoval poutníka nejen před divokou zvěří, ale hlavně před obry a mamuty, kteří táboří hned u cest!



M’aiq byl již odpočatý a připraven vyrazit na obhlídku města. Ono z dálky se zdálo, že toto místo je rozsáhlé a převelké, leč opak je pravdou… Možná že toto město je menší než jižní Falkreath, který se rozprostírá v lesích. Avšak zde měl jistý jarl Skald stálý příjem zisků. Ve městě se nacházely dva doly, bohaté na kovové rudy, v nichž pracovalo mnoho poctivých horníků celé dny. Navíc někteří obchodníci připlouvali sem po moři, takže zpoplatněná námořní doprava se městu vyplácela. Kromě dolů a obytných domů tu může cestovatel narazit i na kováře a alchymistku, jež jsou hrdí na své umění.

Zvláštním místem je však prapodivné muzeum, nad kterým rozum postává… Pokud máte dostatek odvahy a kuráže, můžete zavítat do Muzea Bájného úsvitu, což byl před několika sty lety mocný kult, který pomáhal během takzvaného „vpádu Zapomnění“ jistému daedrickému princi Mehrunes Dagonovi vstoupit ze Zapomnění na Tamriel. Naštěstí víme, že tomu bylo celkově zabráněno a Mehrunes tehdy nemohl ovládnout císařskou říši. Co ovšem nevíme je, co se nachází uvnitř muzea. M’aiq byl zvědavý a i přes varování některých přihlížejících bušil na dveře jak blázen, leč nikdo mu neotevíral. Však barevné a kdysi zapomenuté prapory mrtvého kultu, stále vlály ve větru jako prapory mocných panovníků. M’aiq do teď nechápe, jak může být někdo tak odvážný k vytvoření něčeho tak nechutného a strašného… co mohlo každého zahubit?

Od muzea se Khajiit vydal směrem k přístavu, ve které kotvilo několik lodí. Od jednoho z kapitánů se dozvěděl, že převážejí nejen lidi, ale i velice vzácné zboží a suroviny z celého Tamrielu. Kapitán, na jehož jméno si M’aiq nevzpomene, nabízel poutníkovi velice vzácné soli, pocházejíc prý z Nicoty. Avšak M’aiq tenkrát nepotřeboval nic osolit, leč od kapitána si koupil dvě překrásné dýky, které se mu mohly hodit na cestách. Než zcela M’aiq odešel z lodi, zeptal se onoho muže, kam často pluje a jaké je to na moři, protože M’aiq během cesty do Jitřenky uvažoval o návštěvě ostrova Solstheim. Nord mu jen prozradil, že plout na moři není zrovna snadné, když se musíte vyhýbat krám s plně naloženou lodí. A navíc, kromě vysokých vln a nepředvídatelného počasí, lze narazit i na piráty, kteří se s nikým nemazlí… V téhle chvíli byl M’aiq opravdu rád, že je tlapky pevně na pevnině.

Po opuštění přístavu a následně i města narazil Khajiit na velice příjemné návštěvníky, které ani nečekal… Hned za posledním domem - kupodivu krčma - si skupinka M’aiqových bratrů a sester rozbalila tábor a handlovala s různým zbožím. Jaké vřelé uvítání ho čekalo, v klidu si s M'aiqem sedli do kruhu a vyprávěli si o zážitcích na cestách, M’aiqa nejvíce zajímalo, co zde, v této mrazivé krajině, dělají jeho krajané. Od Ahkari se dozvěděl, že do této kruté země přijeli kvůli výdělku z války, která tu stále probíhá. Lepší příležitost na zisk si zkrátka nemohla vybrat a jí to velice těšilo. Ovšem, co jí trápilo, byla ochota a chování Nordů. Žádné město, ba ani vesnice, je nenechalo se usadit a normálně je nechat obchodovat. Museli se zdržovat za hradbami. To vše prý kvůli nějaké „skoomové aféře“, či co…
Od ostatních členů se dozvěděl, že pobyt ve Skyrimu není tak zlý, jak se zdá, ovšem někdy nastanou chvíle, kdy se musí poprat s něčím nepředvídaným. Občas je napadne divoká zvěř, občas loupežník. A přitom Khajiiti jsou tak mírumilovní a pohostinní. Dokonce se i svěřili, čím kdysi bývali a čím byli teď… Zkrátka, když přijdou Khajiiti do Skyrimu, změní je to.

Ahkari ještě zmínila jejich trasu, která mířila od Jitřenky, přes Bílý Průsmyk až do Riftenu. Dále zaslechl, že tu jsou další dvě khajiitské karavany, které taktéž převážejí různé zboží. Jedna karavana, vedena bratrem Ri’ssadem, putovala od Bílého Průsmyku do Markarthu. Druhá karavana, vedená bratrem Ma’dranem, vedla od Větrného Žlebu do haafingarské Samoty, kam se M’aiq také vydal.

Po krásném rozhovoru, milém pohoštění nad lahvinkami skvělého vína, lehkém pokuřování elsweyrského tabáku a ujídáním sladkého cukříku, dostal M’aiq jako důkaz vděčnosti, od milé sestry Ahkari, tři lahvičky návykové Skoomy. M’aiq nemohl odmítnout tuto zakázanou látku - pro Nordy. Kdyby je odmítl, urazil by tím celou karavanu, avšak Khajiit si musí dát pozor na tyto nápoje. Kdo je vyprahlý a bez jakékoli síly, po tomto opojení se mu navrátí síla do krve a opět zbystří. Ovšem, jakmile si jen jednou líznete, už se nikdy chuti nezbavíte!! Mnoho dobrých lidí skončilo špatně kvůli tomuto nápoji a používejte ho jen v těch nejtěžších chvílích… Buďte proto opatrní!

M’aiq se konečně vydal na cestu, rozloučil se s dalekými krajany a zamířil na jih Kotliny, kde se nacházely ty nejúchvatnější pohledy na dwemerské zříceniny. Před tím, než se M’aiq o nich rozepíše, musí varovat všechny poutníky a cestovatele, aby si dávali pozor na cestách, neboť kousek od Jitřenky se rozprostírá tábor „U Červené cesty“ - což je tábor obrů. Pokud máte v sobě dost odvahy, pak kráčejte stále po stezce, v opačném případě sejděte ke skaliskám a pohybujte se podél nich. I však zde dávejte veliký pozor, kromě vlků a pavouků, tu můžete narazit i na bíle šavlozubé kočky, které jsou dokonale maskované! Zde je opravdu nutné mít s sebou nějakou zbraň, či nejlépe více. M'aiq nosí dvě zbraně. Je to bezpečnější. Co když se jedna zlomí? To by bylo velké neštěstí.

Pokud se dáte cestou na jih, můžete před vojenskou pevností Dunstad narazit na velice zvláštní místo. Víte, totiž během toulek po Skyrimu můžete narazit na jedince či dvojici lidí, oděných do prostého světlého hábitu, jež vás uvítají svým typickým gestem „Kráčej ve světle, nebo tě do něj vtáhnem!“. To jsou „Stendarrovi bdící“, uctívači Stendarra - pro Nordy „Shora“ a pro Khajiity „Baan Dara“. Tito lidé vyhledávají a očišťují místa od uctívačů daeder, upírů a další „špíny světa“. Pokud jste nějakou nemocí nakaženi, velice rádi a bezplatně vás vyléčí s Jeho požehnáním.
Právě kousek od pevnosti Dunstad mají své hlavní sídlo, takže pokud máte dostatek času, rozhodně je navštivte.

Po tomto odskoku už dorazíte do hlásky Dunstad, ve které se můžete zastavit a na chvíli si odpočinout od neustálé zimy. Jakmile vás vojáci prohlédnou a uznají, že jste „čistí“, můžete se vydat dále na cestu. Občas zahlédnete v okolí či na východních kopcích jisté zříceniny a pevnosti, které okupují zloději a ničemové. Těmto místům se raději vyhněte, pokud nechcete přijít k úrazu.

Jakmile překročíte tuto hlásku a budete se držet cesty, jistě narazíte v lese na podivně uspořádané menhiry, pod kterými se krčí malý oltář Talose - pro Nordy „Ysmir“ a Khajiity „Azura“. Kousek od těchto menhirů se nacházejí již zmíněné nordské hrobky, které šenkýř v Jitřence M’aiqa upozorňoval. Na sever, hned u cesty a pod skalami, se nachází Doupě stříbrného proudu a na jihu, směrem k Bílému Průsmyku, velice rozsáhlé ruiny Korvanjund, jež jsou zahaleny do vláken tajemna. Kdo ví, co se zde nachází či nacházelo…
A na jihozápad, kousek od zasněžené cesty se u skal nachází další tábor obrů, toto místo je známé jako Bouřeklid. Už z dálky je možné zaslechnout mocný dupot obřích nohou a troubení mamutů na své pány.



M’aiq se ale nevydal k těmto stvořením, nýbrž na opačnou stranu, kde po cestě narazil na velice příjemné a právě vhodné místo. U menšího jezírka se rozprostírá krčma U Noční brány, která tu stojí už několik generací. Místní šenkýř se smutným hlasem přiznal, že neměl moc návštěvníků, občas si k němu šli zahřát vojáci či poutníci ze západu. Ovšem, prý tu měl jediného štamgasta z Orsinia, který… no… se moc neukazoval, ale občas se prý chodíval porozhlížet k jezírku. M’aiq se posilnil a dokud bylo ještě světlo, zamířil na ono místo a zahleděl se do dálky, chtěl vědět, co se dá odtud spatřit. A tentokrát musel Khajiit uznat, že onen Orsimer měl docela vkus na vyhlídky, odtud bylo možné spatřit u průsmyku na severu od krčmy neznámou ruinu, odkud musel být krásný výhled do okolí a na jezero Yogrim.

Khajiit se vydal na jih, kde konečně po velmi dlouhé době došel na místa, která již spatřil od cesty z Větrného Žlebu. Před ním se rozprostíraly krásné a mohutné dwemerské stavby Irkngthand. Něco tak úchvatného a pozoruhodného ještě nikdy neviděl. Ano, v Průrvě, na jihu Skyrimu narazil M’aiq na ruiny Avanchnzel, ale ty byly oproti tomuhle jen malým drobkem. Velký a rozsáhlý komplex bran a zdí, obrovské roury, vycházející ze stavby do hor a zakulacené střechy, které jsou vidět už z dálky… Jedním slovem: Úchvatné!

Co ovšem z dálky není vidět, jsou obyvatelé této zříceniny. Nečekejte příjemné přivítání Dwemerů, ale naopak, boj-o-život jdoucí uvítání nordských vyvrhelů, schovávající se před zákonem. Ačkoli jich bylo mnoho a M’aiq nemohl provést bližší průzkum této stavby, utekl jim jižně do hor, jež malá a nepatrná stezka vedla k další dwemeří zřícenině Raldbthar. Ta už nebyla tak rozsáhlá jako předchozí. I zde se M’aiq musel smířit jen pohledem z dálky, už u velkých schodů kráčely podobné osoby jak v Irkngthandu, zločinci a ničemové v kožešinových zbrojích… Odkud ti ničemové berou materiál na výstroj? Vždyť nordské zbroje na sobě mají spoustu kožešin. M'aiq z toho bývá nervózní.

Khajiit obešel další trpasličí ruiny a vydal se směrem k západu, kde prošel přes velice prastaré místo Střižín. Od některých putujících lovců se dozvěděl, že na tomto místě se nachází podivná zeď se starobylým textem, věnovaným neznámým Nordským hrdinům. M’aiq přišel blíže, ale nic z těch kreseb, run či jak by to měl nazvat, nepřečetl. U této zdi se tyčí pár kamenných sloupů, což je nevídané. Docela zvláštní místo, pokud máte čas, zajděte si sem.

Než se M’aiq vydal na západ, zašel znova do krčmy U Noční brány, kde přespal a nabral nové síly v putování. Tentokrát se od tohoto místa vydal na západ do hor, kde silný vítr a řídký vzduch nenechával ani nordské hlavy chladné- Kousek od Síně Bdících se nachází nepatrná stezka do hor, když po ní půjdete a nezměníte směr, dostanete se až k zvláštním místům. Jedno z nich, nacházejíc se na severu, je další menhir se souhvězdím, tentokrát „Pána“. Pokud budete mít to štěstí, jako měl M’aiq, nemusíte tu na nikoho narazit… Od hospodského z Noční brány se doslechl, že i v těchto místech lze narazit na raubíře.

Když se však dáte na jih a vystoupáte po zasněžených schodech až na vrchol, dostanete se na menší plošinku s oltářem a dveřmi do ledové zdi… nad kterou je v hoře vytesána neznámým umělcem - či skupinou umělců - obrovská socha zlého daedrického prince Mehrunes Dagona! I přes několik set let, kdy se mu nepovedlo podrobit Tamriel a kdy pustošil Cyrodiil svými branami Zapomnění, vypadá ohromně a mocn. Na tomto místě se můžete cítit slabě, nicotně… ba i možná zbytečně. M’aiq neměl z tohoto místa moc dobrý pocit, dokonce i když to sám nechtěl, celá srst se mu zježila. Avšak toto místo má i světlou stránku, pokud tu chvíli zůstanete a rozhlédnete se po okolí, můžete spatřit pod sebou rozprostírající se nordské naleziště a tajemné magické místo, Labyrintian, o kterém se M’aiq zmíní v příštím díle…

Khajiit sestoupil z hory zpět ke Stendarrovým Bdícím a vydal se západně po stezce, kde opět minul tábor obrů U Červené cesty. Pokud nebudete scházet ze stezky a stále budete pokračovat kupředu, po jižní straně jistě spatříte podivnou dwemerskou věž, do které nelze vstoupit. M’aiq to prvně také zkoušel a předpokládal, že to jistě někam vede. Ovšem, kousek od této věže se nacházejí další úchvatné trpasličí rozvaliny, Mzinchaleft. I opět zde jsou bandité, kteří neradi vítají poutníky a cestovatele, ovšem pokud nějakým způsobem vyšplháte na blízké hory, lze vidět až dovnitř velkého areálu. Opravdu, pozoruhodné!



Khajiit se naposled v tomto kraji vydal na sever, kde zakončil menší prohlídku u velice zachovalé zříceniny Vyšné brány. Opět nordská hrobka, plná tajemství a napětí. M’aiq se pokusil otevřít dveře dovnitř a povedlo se mu to, leč po pár vteřinách se vrátil zpátky. Na tomto místě jsou mrtví stále živí a proto, kdo není zkrátka dobrodružný typ, radši sem nechoďte! Ovšem musí přiznat, že je to konečně jedna z hrobek, co má stále otevřené dveře… Možná si Khajiit později najme někoho na obranu a udělá důkladnější průzkum.

M’aiq se zapomenul zmínit, jaké kvítí popřípadě na jakou rudu lze po cestě narazit. Jistě se mezi vámi najdou nadšení bylináři či po zlatu-chtící jedinci. Tak tedy… V okolí pevnosti Dunstad a přilehlém lesíku lze opět narazit na známé rudobobule Sněhulky, u cest dokonce rostou Horničky všech barev. A na pobřeží, kde začínal i skončil M’aiq pouť po Kotlině, se opět nacházejí nepříjemné Trnice. Občas můžete narazit na nějakou škebli či Svijonožce, které jsou ve vodě.
A horníci tu mohou nalézt mnoho rudných žil, od železných - které jsou skoro všude, přes orichalkové - nejčastěji na východě, v okolí krčmy U Noční brány, přes korund - vysoko v horách, až nakonec po stříbro a zlato, ale to jen na výjimečných místech…

M’aiqa velice překvapilo, že tento kraj má mnoho nordských památek, hrobů a ruin, avšak od žádného z hospodských či lovců se nedozvěděl, proč tomu tak je. Ani neví, jestli se to někdy dozví, ale třeba vy ano. V příštím díle se M’aiq vydá do ne-zrovna příjemného kraje. Do kraje, kde na vás číhá nebezpečí ze všech stran a kde pevná noha znamená vítězství… Kraj plný močálů a podivného tajemna, rozprostírající se na řece Hjaal… Hjaalmarka…

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Co M’aiq doporučuje navštívit:
z přírody: dwemerské ruiny Irkngthand, Raldbthar, Mzinchaleft a Weynonské kameny
z města: krčma U Větrného štítu, jarlovo sídlo - Bílá síň

Častý výskyt:
bylin: Trnice (na pobřeží), Sněhulky a Horničky - většinou u cest
lidí: lovci a bandité

Na co by si měli cestovatelé dávat pozor:
Tento kraj je společně s Ledohradským nepříjemný díky počasí. Proto pokud půjdete nalehko, budete litovat! Navíc M’aiq nedoporučuje se moc přibližovat k dwemerským ruinám, pokud nemáte ozbrojený doprovod či nejste dobrodruh! Posledním varováním jsou obři a mamuti u cest… nepleťte se jim do cesty!