Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře

Přidal Adrian_S dne 21.04.2015 22:57
#5

Část 3. - Průrva

Průrva… Jediná část Skyrimu, jež lemuje hranice s Morrowindem a Cyrodiilem zároveň. O této úchvatné krajině se tradují zvěsti, jak je nejen krásná, ale nebezpečná. V krásném Podzimním lese se střídá tolik zářivých barev, že z nich M’aiq málem oslepl. Ale nejde jen o samotnou přírodu. Kromě úžasných scenérií tu jsou místa, která rozhodně stojí za prozkoumání, například hlavní město Riften, vojenské hlásky na severovýchodě kraje či orkský tábor… To vše se dočtete v této kapitole.

M’aiq se během výpravy z Vyšného Hrothgaru zastavil v Ivarově Dvoře, poutní osadou pod schody k hoře. V minulém díle M’aiq psal, že se o této osadě rozepíše až teďka, proto nyní pozorně čtěte…

Ivarův Dvůr je velice příjemné a klidné místečko, avšak moc budov se tu nenachází. Pár statků a jedna velká krčma, ve které se dozvíte nejen zajímavé historky poutníků a farmářů, ale hospodský vás může informovat o jedné… no, ne-zcela přívětivém místě, o které se toho moc neví. Kdybyste přecházeli mostek od Haemarovy Hanby, tak hned za jedním statkem po pravici byste narazili na hrobku… tedy přesně řečeno „Mohylu zakrytého krbu“. Nikdo nemá tušení, co se tam nachází, někteří starousedlíci si myslí, že se tam nacházejí hroby dávno zesnulých poutníků, putující na Vyšný Hrothgar. M’aiq měl to štěstí, že ji nemusel navštěvovat.

Celou osadu obtéká menší tok vlévající se do jezera Geir, na němž se nachází další tajuplná hrobka, kterou tady usedlíci nazývají „Geirmundova síň“. Z tohoto jezera vedou dva toky, na sever se do Východní marky vlévá Černobrodská řeka a na jih, až do jezera Honrich, teče Trevova řeka. Pokud bude cestovatel kráčet podél severní řeky, může vidět nejen úchvatné a mocné vodopády, ale také krásná panoramata do krajů. Kousek od Ivarova Dvora lze narazit na hlásku „Nilheim“, která dominuje v tomto okolí. Ačkoli byla velice blízko vesnice, M’aiq se tam nepodíval, podle zvěstí a drb slyšel, že se tam ukrývají hrdlořezové… ale co je na tom pravdy, to neví.

Avšak o kus dál od této tvrze lze navštívit jeden statek, patřící dunmerským sestrám. Teď se jistě ptáte, v čem je tak zvláštní, to vám M’aiq prozradí. Tento statek pěstuje nejen typické skyrimské plodiny, ale je to jediná farma, kde úspěšně a prý „uměle“ rostou Nirnské kořeny. Na této lehce pichlavé rostlině je zvláštní nejen vzhled, ale je dokonce „slyšet“ i na míle daleko. Ano čtenáři, čtete správně, SLYŠET! Povídá se, že pokud na ní narazíte a seberete jí, už nikdy na onom místě nevyroste další. M’aiq neví, co je na tom pravdy, avšak pokud budete mít to štěstí a najdete nějakou, zkuste to. Často tyto kořeny rostou kdekoli, kde je voda.

Zpátky k cestě… Nuže, podél Trevovy řeky uvidíte nejen krásu Podzimního lesa, ale také starobylá či stále „živá“ místa. Kousek od osady můžete v lesích narazit na dwemerské památky „Bthalft“, či kousek odtud se nachází stará hrobka Angarvunde. Ovšem u vchodu do těchto neznámých míst páchne smrt, takže pokud nejste dobrodruzi či nemáte nějakou zbraň u sebe, raději opusťte toto místo. Nebo mějte doprovod… Někteří rádi berou svoje přátele na dobrodružné výpravy. Podle M'aiqa je lepší, když je člověk sám. Alespoň se nemusí s nikým dělit o poklady.

M’aiq zapomněl sdělit důležitou informaci! Poznamenal, že Průrva je krásný kraj, ale zároveň nebezpečný. Protože v přírodě můžete narazit nejen na divokou zvěř, jako jsou vlci a medvědi, ale i na pavouky! Ohavná, velká a smrtonosná stvoření, která vás nenechají jen tak odejít. Navíc na většině opuštěných míst sídlí bandité! Buďte proto opatrní!!

Ale zpět k památkám… Kromě hrobek a kdejakých zapomenutých míst lze spatřit i dominující pevnosti, hlídající řeku. V meandrech Trevovy řeky lze vidět samotnou „Trevovu hlásku“ a až u jezera Honrich pak hlásku „Faldarův zub“. Pokud bude cestovatel stále kráčet po kamenné cestě směrem k Riftenu, kousek od jednoho z mostků vede zaprášená pěšinka k mocným palisádám… Zde se nachází první orkský tábor, který M’aiq spatřil, ale nenavštívil… Largašbur. M’aiq nemůže přesně říct, co se za tímto dřevem nachází, neboť orci - někdo je také nazve „Orsimery“ - neradi pouští do svých osad cizince a ani u Khajiita neudělali výjimku. Kromě neslušných nadávek mu jedna stařešina popřála šťastnou cestu a upozornila na nebezpečí, číhající v lese…

http://imgur.com/fAAb5Mf.jpg


Largašbur bychom měli za sebou… Dále může cestovatel ještě před příchodem k městské bráně narazit na odbočku k mostu, který vede na ostrov uprostřed jezera. Tam se nachází další zvláštní místo - Usedlost Zlatice. M’aiq se o tomto místě rozepíše ještě později, nyní pokračujme v cestě do města. Až téměř u hradeb, když se přejdou statky, lze spatřit na jednom z vršků další menhir se znakem souhvězdí - Stín. Z tohoto místa lze vidět krásné panorama na celé město, jako byste ho měli na dlani.

Než M’aiq zamířil do města, nechal se unášet krásnými slabými vánky po tomto okolí a rozhodl se dojít až k hranicím Morrowindu, které měly být otevřené. Cestou k jižní stezce spatřil vysoko na kopcích a horách mohutné rozvaliny a ruiny, které páchly nebezpečím. Na jedněch ruinách s názvem „Forelhost“ se nachází sníh! M’aiq je částečně zmatený z tohoto počasí. Kdo by to řekl, že se v Podzimním lese najdou bílé vločky?

Pokud se dá poutník na jih, dostane se ke zmíněným hranicím s Morrowindem, které jsou otevřené. Ačkoliv to M’aiqa velice lákalo, nepřešel je. Místo toho se otočil směrem k městu a zkoumal nová místa. V těchto končinách se kromě dalších zřícenin a jeskyní nacházejí i opuštěné doly. Zde už záleží na vás, zda je navštívíte či nikoli.

Čím více půjdete na sever a po kamenné stezce, narazíte na tři obrovské hlídkové věže, patřící již městu Riften. Po velmi krátké procházce se již dostanete před brány tohoto jižního města. M’aiq měl radost, že může navštívit další místo, leč však z prvního dojmu nebyl nijak nadšen.
Jen, co se otevřou brány, už může návštěvník ve vzduchu ucítit zkažené a smradlavé ovzduší. Riften kdysi býval městem bohatým, díky rybolovu a rozkvetlému kanálu, které se táhlo středem města… Teď už tomu tak není. A ani místní budovy nevypadají hezky. Zdi jsou postavené ze shnilého dřeva, kameny na zemi oslizlé a voda v kanále zkažená a nechutná.

Ačkoli toto místo nevypadá zrovna nejlépe, místní lidé vám za zlato mohou přispět trochou ochoty… kupodivu. Ale jsou vcelku zvláštní, jedni vypadají jako obyčejní rolníci a rybáři a druzí jsou po zuby ozbrojení s nebezpečným výrazem ve tváři. A i stráže vás nejprve odseknou nějakou nordskou hláškou a pak vám poradí, kudy kam. A ti co nemají moc Septimů u sebe a odmítají pracovat, jsou schováni za rozpadlými dveřmi ve smrdutém kanále… Tehdy se M’aiq necítil dobře.

http://imgur.com/1F8isT9.jpg


Celkově město je poměrně rozsáhlé, spousta „velkých“ stavení, kovárna, vysoká krčma, která se tyčí hned za mostkem nad kanálem a za ní hned menší tržiště, v němž několik obchodníků prodává unikátní předměty… Kousek od tržiště leží „jarlovo“ sídlo - Mlžná tvrz, o kterém M’aiq bude ještě mluvit.

M’aiq své zjišťování informací začal kde jinde, než v krčmě s příjemným názvem, „U Včely a žihadla“. Krásné hospodské aroma vás již obklopí už u dveří… vůně medu a pečeného masa se rozpíná po celém lokále. Hospoda je to velice útulná, na každého zbude místo k sezení. Za pultem můžete poutníci spatřit argoniánskou šenkýřku, která i když má někdy silná slova, dokáže vás nasytit a poradit, kam vyrazit či co navštívit. I M’aiqovi poradila, na co si dávat pozor. Ze všeho nejdříve navrhla navštívit medovar, který je od dveří hospody co by Khajiit hodil kamenem. Medovar Černošípků, velice zámožná palírna, vyrábějící skvělé pití. Kromě obyčejné medoviny také prodávají „výběrové“ typy, které jsou mnohem chutnější a silnější. Kdo jej nenavštíví, musí hodně litovat!

Poté se šenkýřka zmínila o místě, které nemá zrovna v lásce a opovrhuje jím… Zde v Riftenu se nachází jediný chrám, kde lze uzavřít sňatek. Ano, čtenáři, zde v Riftenu najdete chrám bohyně Mary. Kromě vůdcovského stavení lze navštívit ještě jednu zvláštní budovu a to „Dobrodušný sirotčinec“. Ve Skyrimu se ocitá mnoho dětí bez rodičů, sem je přivážejí správci ze všech měst provincie, kde jim místní ženy poskytují naději, že spatří novou rodinu. Je to velice smutné… Mít takové zničené dětství, bez rodičů… M’aiq s nimi soucítí, avšak se zamyslel nad sebou, neboť M'aiq si nepamatuje na svoje dětství. Možná nikdy žádné neměl…

Po posílení místních nápojů a jídla se M’aiq vydal na obchůzku města. Ještě v odpoledních hodinách lze vycítit, jak město žije i v tak pochmurné době. Z nedaleké kovárny se ozývá mocné bušení a několik dunmerů přemýšlí, co podniknou večer po směně v medovaru. Tam jako první zamířil M’aiq, ochutnat jejich moky a usoudit, která medovina je lepší, zda běloprůsmycká „Zlatopalcovka“ nebo riftenská od Černošípků… M’aiq ještě teď těžko posuzuje, která je lepší… Od jistého Bosmera se můžete dozvědět, jaké suroviny potřebují k výrobě vynikající medoviny, či jak dlouho trvá vyrobit jednu várku alkoholu. Avšak neprozradil recept výroby, to zná prý jen sládek, který momentálně nebyl přítomen… A ani si M’aiq nemyslí, že by mu něco takového řekl. Ovšem dozvěděl se, odkud pochází med, než se z něj stane dobré pití. Díky jisté paní Maven Černošípkové, která je ve městě velice dobře známa, se dodává med z usedlosti Zlatice, která vlastní spoustu úlů. M’aiq chtěl požádat o návštěvu tohoto místa, velice ho zajímalo, jak to tam vypadá, avšak radost mu překazil bosmerský prodejce. Až na majitele nemá nikdo oprávnění ke vstupu dovnitř. Což je škoda.

Po návštěvě a prohlídce medovaru se šel podívat do sirotčince. Hned jak Khajiit otevřel dveře, ho odklopily děti a věčně ho tahaly za ocas! Nevychovanci! Místní stařešina je hnedka okřikla a uklidnila M‘aiqa, že si žádné dítě nemůže osvojit… Jak neuklidňující. Děti se ho ptaly na jméno a na jeho rodiče, jak se jmenují, avšak Khajiit váhal, jestli má něco o sobě prozrazovat. Jen prozradil, že M'aiqův otec se také jmenoval M'aiq. Stejně jako otec M'aiqova otce. Tak mu to alespoň otec říkal…
Khajiit se zeptal oné stařešiny, jestli je vůbec možné si nějaké dítě osvojit „později“, načež však dostal přísnou odpověď „Jen přes mou mrtvolu!“.

Nastal čas, aby Khajiit opustil smutné tváře dětiček a v rychlosti se podíval do Mařina chrámu, kde mniši připravovali nějakou ceremonii. Pro M’aiqa bylo překvapení, že představeným v tomto božím svatostánku je Redguard. Ten mu rychle vysvětlil, jak se tu konají svatby a co je důležitým prvkem pro její vykonání. Ti, kdož jsou sami a chtějí se vzít, musí mít na sobě „Mařin amulet“, znak lásky. Lze si ho zakoupit i u kněze, ale pozor, není zrovna levný!

Poslední M’aiqovy kroky mířily do jarlovy tvrze, stráže u dveří nechtěly Khajiita prvně pustit, ale po odůvodnění jeho návštěvy mu povolily vstup. Docela pěkné sídlo, na zdech visely prapory se znakem města - což jsou „překřížené dýky“ - a lovecké trofeje. Hned před vchodem má návštěvník možnost vidět obrovské stoly s jídlem, hned za nimi trůny pro „jarla“ a jeho pomocníka. M’aiq měl to štěstí a osobně se seznámil s vůdkyní Lailou Zákonodárkyní, která ho mile uvítala.

http://imgur.com/5USuvET.jpg


Chvíli mu vysvětlovala, co kdysi v Riftenu bývalo, čím si procházel a co je z něj dnes. V minulosti to bylo bohaté město, dováželo se sem zboží z Morrowindu a každý tu byl vítán. Avšak od doby, kdy provincii zasáhla krize a začala občanská válka, většina bohatých odešla pryč. Tehdy bohatý kanál zavřeli a doposud ho neotevřeli. Navíc, co nerada jarla přiznala, mají velké potíže se zloději. Lehce Khajiitovi naznačila svou domněnku, že se ve stokách města nachází cech zlodějů, avšak nemohla nic takového potvrdit. M’aiq věděl, že je s městem něco špatně…

Když se porozhlédnete kolem, můžete kromě této síně spatřit ještě komnaty její dvorní čarodějky, která vás velice vřele uvítá a ráda se vám svěří se svými potížemi, které jsou… no… šílené? M’aiqovi se svěřila, že své studie dělala na Ledohradské univerzitě… Odkud lidé vědí, že existovalo nějaké město jménem Ledohrad? M'aiq jej neviděl na vlastní oči. Ona snad ano? Nestačila mu odpovědět a hned v jedné chvíli začala hovořit prapodivně. Vůbec jí nebylo rozumět, nejprve mluvila o „kamenech duší“ a rázem přeskočila k jakýmsi pavoukům, či co.

M’aiq měl to štěstí - no, spíše neštěstí - že si ho ona zmatená čarodějka na chvíli vypůjčila a chtěla mu ukázat nějaká kouzla, prý kvůli přesvědčení, že studovala na univerzitě. Do Khajiita pustila prvně nějaké kouzlo, které ho… uvnitř těla s-sžíralo! Brr… ještě pomyšlení na tuto skutečnost mrazí M’aiqa na zádech! Protože on se pak dozvěděl, že jeho duše byla uvězněna!! Chápete to? Jak někdo takový může být dvorním čarodějem?!

Ale zpátky k té „šílené“ čarodějce. Kromě toho, že mluvila nesmysly a snažila se vás zabít, chtěla také M’aiqovi ukázat nějaká kouzla, která by svedl i on. Protože ji Khajiit přesvědčil, že on není čarodějem, podala mu svitek s jednoduchým kouzlem, které by nikomu neublížilo… a to plameny… Protože to chtěla vidět i jarla, M’aiq se odvážil a cosi zamumlal ze svitku, přímo na ní… A to byla chyba!

Proto čtenáři, cestovatelé, poutníci nebo i děti, pokud dostanete nějaký destruktivní svitek do rukou, NEMIŘTE NA JARLY!! Nebo se z vás stanou pak šílenci, jako byl M’aiq.

Po incidentu se jarla takzvaně „probudila do medvědí kůže“ a okamžitě nařídila nebohého a chudého cestovatele popravit! M’aiq musel upustit od svých plánů a namísto toho utíkal z Riftenu jak splašený… Proto se Khajiit omlouvá čtenářům, že nenavštívil všechna místa, která chtěl, ať už ve městě či mimo něj…

http://imgur.com/bJQkyhT.jpg


Jen letmo si M’aiq pamatuje, že když se ztratil z dohledu městských stráží a v přírodě narazil na muže, bojující proti divoké zvěři, zarazili se a místo toho, aby si všímali té bestie, se vrhli po M’aiqovi! Tehdy a vlastně i teď M’aiqa zajímá, jak se oni mohli dozvědět o incidentu, který nechtěl způsobit?

O několik rušných a udýchaných hodin, kdy setřásl své pronásledovatele, se M’aiq dostal k další vojenské pevnosti, největší v tomto kraji, „Zelhrad“. M’aiq o ní nemůže říct mnoho, raději se jí vyhnul, kdyby ho náhodou někdo chtěl dále pronásledovat, domníval se, že i oni znají jeho incident.

M’aiq obešel tuto posádku a vydal se raději do přírody, kde narazil, kromě staré dwemerské ruiny, na cestu, vedoucí do další osady, která se v Průrvě nachází… Shorův Kámen. Shorův kámen? Jako kámen od shora? Nějaký kamínek na cestě? Kdepak! V této osadě, skládající se z několika malých stavení a jedné ještě menší kovárny, se nachází důl, ve kterém je prý zvláštní ruda. Jaká, to usedlíci nechtěli prozradit, sami o tom moc nevěděli, ale říkali, že je jinačí a pevnější. Kdo ví, co tím mysleli…

Pokud se poutník vydá po cestě dále na sever, bude již lehce stoupat a klesat do dalšího kraje, o kterém si více povíme v další kapitole. Příště M’aiq popíše divotvornou přírodu a kraj „Východní Marky“, drsného, ale přesto krásného světa s netradiční historií…

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Co M’aiq doporučuje navštívit:
z přírody: jezera Geir a Honrich, Podzimní les na jihu Průrvy
z města: Černošípkův medovar, Mlžnou hlásku, chrám bohyně Mary, Ivarův Dvůr

Častý výskyt:
bylin: Psí Kořen (taková uschlá dřevina, vylézající ze země - téměř po celém Podzimním lese), Horničky (také v lese)
lidí: lovci, poutníci, ve městě často ozbrojenci (a někdy i zloději, pozor na své měšce!)

Na co by si měli cestovatelé dávat pozor:
Kromě mnoha divoké zvěře - vlci a medvědi - a také trollů, kterých je v lese mnoho, si musíte dávat pozor na bandity, kterých je tu spousta! Pokud nechcete přijít o život, choďte s ozbrojeným doprovodem či neopouštějte kamennou stezku!

Upravil/a Adrian_S dne 03.11.2017 21:10