Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Ztracen v Pustině

Přidal LordeS dne 15.11.2013 11:41
#17

Sluha mne dovedl k provizorní dílně. Po cestě chodbami jsem zahlédl pár lidí ve vědeckých pláštích. Někde tu bude ten archiv, o kterém mluvil Davish. Musím se tam časem dostat. Malenkov to zde měl pěkně zařízené. Na dnešní dobu určitě.
V dílně byl Sergej. Ramenatý chlap v montérkách. Skládal dohromady jednu ze starých M-14ek. Sluha se ihned poanglicku vytratil. Sergej zvedl ruku na pozdrav.
„Počkej moment, než to tu dodělám. Nalej si něco k pití. V bedně mám pár lahví.“
„Díky.“
Zase ta zatracená vodka. Prohlédl jsem si dílnu. Měli tady staré vojenské bedny a pár krabic od nábojů. Za mřížovanými dveřmi byly vystaveny zbraně. Škoda, že byla zamčená. Rád bych se tam někdy podíval. Bylo zde i plno nářadí, svěráky, kladiva a nástroje na čištění a vylepšování zbraní.
Vypadalo to tu jako u Davise, ale bylo tu míň procesorů, základních desek a dalších elektronických součástek. Kdysi bylo mým snem pořídit si vlastní obchod se smíšeným zbožím, ale na to jsem neměl zátky. Tak jsem jen mohl prodávat v omezeném množství kořist z Pustiny. Stejně nadpoloviční většinu jsem musel odevzdat Bratrstvu.
Dokonce tu stál i terminál.
„Na jak dlouho to ještě vidíš?“ zeptal jsem se Sergeje.
„Do háje. No ještě tak minimálně 10 minut. Musím to dodělat. Krám jeden zarezlej. Rozmlátil bych to!“
„Aha, prosím tě, můžu k terminálu? Máš tam i mechaniku na holodisky?“ zeptal jsem se.
„Jo, posluž si. Heslo tam není. “
Odložil jsem skleničku a přešel k terminálu. Na tmavě zelené blikající obrazovce svítil nápis „Vítejte“.
Konečně.
Vsunul jsem holodisk do otvoru, a ihned zablikalo tlačítko „Spustit“.
Terminál spustil záznam hned od začátku posledního nahrávání. Z reproduktoru zařval zvuk motoru jedoucího auta. Kapitán Thurman zrovna mluvil do vysílačky. Vozidlo jelo dál. Další křik „Mutant“.
Thurman rozkazoval zařadit zpátečku. Dávka ohlušujících ran z kulometu ráže padesát. Křik mutanta. Výbuch granátu. Tak takhle vypadal boj s mutantem z hlavního vozidla.

„V šubleti jsou sluchátka. Když nebudu muset poslouchat ten řev, dodělám to rychlejc! Zkurvenej rez!“ křikl na mne Sergej.
Poslušně jsem si vzal sluchátka a přetočil záznam těsně před útokem na farmu. Thurman akorát poslal Thomase, aby se skryl za kámen se svou odstřelovací puškou. „RPG! Uhni!!!“. Sgt.Phill stihl jen pootočit volantem vlevo. Bohužel to ale nestačilo. Raketa narazila do přední strany Hummvee. Zadní strana vozidla poskočila o pár desítek centimetrů od země a vozidlo se čumákem zarylo do písku a přetočilo se na střechu. Očima kapitána vidím plameny a zmítání osob. Střelba z několika pušek a automatů. Kapitán se vysoukal z auta a poslal několik výstřelů z plazmové pušky. Druhé vozidlo zastavilo a vyskákali z něj naši. Millwod se ihned vrhnul k hořícímu autu a začal vytahovat ostatní. Sgt. Phill se udusil ve zbroji. Výbuch mu zničil recyklaci vzduchu a zničil přívodové hadice kyslíku. Sgt. Greyovi kulka z lovecké pušky prolétla průhledem v helmě. Zřejmě průrazné náboje. Thurman křičel rozkazy, ale to bylo zbytečné. Proti našim stálo snad dvacet nepřátel. Nebyli to jen ti zatracení nájezdníci. Ti by na tohle neměli pořádnou výzbroj. Spojili se s Chány. Mí kamarádi postupně umírali nebo upadali do bezvědomí. Kapitánova puška přestala fungovat. Ze smrtících střel plivala už jen zbytky plazmy. I flusátko na papírové kuličky toho zmůže víc. „Hej. Co to..“ zpod auta někdo uchopil Thurmana za nohu. Jasper. „Ježiši...“ Kapitán vytáhl seržanta ven. Spodní část Energozbroje praskla a rozlomila se vejpůl. Nemáme dost materiálu na prvotřídní zbroje a navíc ty opancéřované Humvee jsou těžké jako svině. Měl zlomenou nohu a rozdrcený kotník. To doktor zmákne za chvilku. Pár SuperStimpaků a může zase běhat a řvát na nováčky. Jen ta zbroj je na šrot.
„Zdravotník!!!“ řval kapitán.
Millwod zvedl hlavu a píchl Stimpak jednomu z našich, kterého ošetřoval. Ihned vstal a rozeběhl se k Jasperovi. Kulky jen hvízdaly kolem. Kapitán odhodil k nepříteli plazmový granát a okamžitě se skryl za vrakem Humvee. Doktor akorát doběhl a prohlížel seržantovi nohu.
„Dejte mi pár minut.“
„Nemáme pár minut. Pohni doktore.“ řval Thurman a vzal zbraň medikovi a začal pálit na nepřítele.
Doktor vbodl SuperStimpak Jasperovi do nohy a začal mu stahovat boty. Protože by mu jinak mohli kosti srůst špatně a musel by mu tu nohu znovu zlomit.
„Pane, držte tenhle obvaz. Já mu sundám boty. Tak mi !@#%§ pomozt...“
„To bylo o fous.“ kapitánovi prolétla kulka kolem hlavy, když se sehnul, aby mohl držet obvaz .
„Tak pohni doktore!!! Držím to.“
Kapitán udělal dobře, že se sehnul k Jasperovi. Ta kulka prolétla Millwodovi hlavou a zaryla se neškodně do písku.
„Doprdele!!!!!“ řval Jasper.
Tělo zdravotníka se svalilo do písku a upřené skelné oči hleděly na seržanta.

Stopnul jsem video a podíval se na Sergeje. Stále se ještě vzteká nad tou puškou. Nevím, jestli by bylo dobré, aby věděl, na co se dívám. Stiskl jsem znak „play“.

Obraz se zatřásl a někdo srazil kapitánovi helmu k zemi. Naštěstí dopadla nahrávacím zařízením směrem k Thurmanovi a seržantovi. Ale ještě tam byl někdo další. Ten nájezdnický parchant s nožem držel kapitána pod krkem. Jasper stihl vystřelit ze své záložní zbraně. Nepříteli to hlavu neprostřelilo. Ale rozervalo na sračku. Před kameru dopadlo jen tělo s půlkou krku.

A zase vidím hovno. Krev postříkala senzory. Jen slyším řev a střelbu. Trocha skřípění písku.
Kapitán otřel helmu obvazem.
„Úchyty jsou v hajzlu,“ a položil ji zpět na zem. Další kulky vrážely do auta a do energozboje Thurmana. Kulka prošla i zkrz zbroj. Kapitán se chytl za levou část hrudníku a omdlel.
Některé starší energozbroje majitele omráčí, aby jej mohli vyléčit. Bohužel ty sráče nejsou tak přímo ovladatelné kdy a kde se to stane.
!@#%§!!@#%§!!@#%§!“ plazil se Jasper směrem k nepříteli. „A ještě jednou !@#%§!“
Přiběhl k němu jeden z Chánů a seržant po něm vystřelil. Minul. Chán velkou rychlostí uhnul a kopl jej do zápěstí ruky, ve které držel zbraň. Další velmi rychlý pohyb. Chán nakopl Jaspera do hlavy a ten omdlel. Zvláštní. Kdyby chtěl, mohl mu ukopnout celou hlavu. Asi chtěli další „dobytek“. Alespoň doufám.
Přiběhlo několik nájezdníků a začali prohledávat mé kamarády. Poté je odtáhli na farmu. Někdo vzal i kapitánovu helmu. Vzal ji za bradu, takže se mi otočil obraz vzhůru nohama a dost nechutně se kýval.
U dveří farmy stál ten s jizvou a dohadoval se s asiatem. Vysoký asiat s katanou.
„...še druhá skupina dorazí za chvilku. Za kopcem čekali další.“
„Dobrá,...tohle by mělo stačit nebo snad né?“ asiat podával nájezdníkovi váček se zátkami.
„To a jejich zbraně plus výstroj a to auto.“
„Ne. Jen pár zbraní a látka. Možná trochu kevleru. Nic víc.“ odvětil chladně Chán.
„ To teda ne!“ rozkřikl se nájezdník a namířil svým AK na Chána.
Chán rychlostí blesku vytáhl svou katanu a přiložil ji nájezdníkovi na krk. Překrásně čistá čepel se zaleskla na slunci. Prvotřídní kvalita.
„Dohodli jsme se předem. Žádné změny.“
Můj nosič jde stále blíž.
Vůdce nájezdníků se zamračil a sklonil zbraň. Takhle zblízka vypadá ten Chán ještě hrozivěji, než mi popisoval Davis. Měl opravdu obarvené vlasy a malý zlatý kroužek v levém uchu. Lokty potetované až k zápěstí a protažené a ke článkům prstů.
Musel jsem se na obraz opravdu soustředit, protože v kývajícím pohybu toho moc neuvidíte.
„Koukejte na mně! Jsem chodící mrazák!“ smál se nosič, když si nasadil helmu.
„Můžu si jí nechat?“ zeptal se nájedzník a otočil se na svého vůdce.

„Díky. Oba dva vás perfektně vidím a až se potkáme, oba vás zabiju.“ řekl jsem si pro sebe a výhružně stiskl ruku v pěst, až mi zbělaly klouby.

Vůdce se však díval na něco jiného. Na kopci, kde jsme v té době byli my, stála postava a mávala puškou. Někdo z Chánů má dalekohled a hlásí, co postava signalizuje.
„Dostali jsme je všechny.“ usmívá se vůdce.
„Počkáme, až je sem přitáhnou, pak si vybereme další otroky. Poškozené zboží nechci! Ty nové za příplatek samozřejmě. Tyhle ostatní svlečte a svažte.“
„Kam je povezete? Do Rena?“
„Taky, ale začnem víc na jihu. Jelmen, Jericho a zkusíme i tu osadu Snac.“
„Slyšeli jste? Tak pohyb, vy debilové, nebo vás dám svléct z kůže!“
Díky křiku svého vůdce nájezdníci začali svlékat mé kamarády a odnášet výbavu na určená místa.
Můj nosič odnesl helmu na místo, kde jsem ji později našel já. Hodil ji do hromádky hadrů a tím obraz skončil. Respektive viděl jsem jen tmu.

Přetočil jsem nudnou část, až do té doby, kdy jsem ji vzal do rukou já. Díval jsem se na svůj obličej a vypadal jsem vážně strašně. Mastné vlasy, špinavá tvář, unavené a vyděšené oči. Prostě jako kdyby mne vytáhli ze škarpy po celotýdenní kalbě. Divil jsem se, že mne ten obchodník neodpráskl hned na místě.

Vyndal jsem holodisk a nechal terminál terminálem. Díky atomovým článkům může běžet několik desítek let. Super vychytávka. Na tohle by se měla atomová energie používat, a né na výrobu bomb.
Sergej po několika minutách a po spoustě nadávek a klení, dokončil opravu.
„Tak s čím ti můžu píchnout?“ ptal se Sergej, když si utíral ruce do špinavého hadru.
„Jo a já jsem Sergejevič Antorij, ale říkej mi Sergej.“ pokračoval a natáhl ke mně ruku.
„Gerret. Poslal mne sem Malenkov. Máš pro mne nějakou práci, a prý mi můžeš dát něco do začátku.“
„PAN Malenkov. Pan. Pamatuj si to! Nechci tě buzerovat, ale dej si pozor.“ řekl výhružně. „Co se týká té práce, něco by se našlo. Hlídačů karavan není nikdy dost. Umíš střílet?“ dodal už klidný.
„Střílet umím. To dnes musí umět každý.“
„Fajn. Co preferuješ za zbraně?“ zaujatě si nalil panáka a jedním lokem jej polknul.
„Pušky, automatické, poloautomatické a pistole.“
„Krátká SMGčka né? Ani starou dobrou UZI?“ zklamaně protáhl tvář. „Nikdo je nechce...“
Přešel k zamřížovaným dveřím a začal po kapsách hledat klíč. Najednou přestal a otočil se na mne.
„Počkej!“ vytáhl z holstru revolver a zamířil mi na hlavu. Přešel pár kroků ke mně.
„Kterou rukou střílíš?“
„Cože?“
„Kterou?“
Natáhl jsem k němu pravou ruku.
Sergej přešel k intercomu na stěně a stiskl tlačítko. Stále ze mne nespouštěl oči. Po několika vteřinách přišel sluha, co mne přivedl.
„Přejete si, pane?“ pronesl smutným hlasem.
„Je to ten člověk, kterého jsi přivedl?“
„Ano pane.“
„Proč sakra nemá tetování?“
„Pan Malenkov vám vzkazuje, že jej máte udělat vy, pane.“
„Proč jsi to neřekl hned? Otroku líná. Táhni nebo tě za to nechám seřezat bičem.“
Sluha poslušně se sklopenou hlavou odešel.
Sergej mi pokynul pistolí, abych se posadil na židli. Pak vzal ze stolu pouta a připoutal mi levou ruku k opěradlu židle. Ten jemný kožíšek pout je příjemný na dotyk.
„Pro jistotu. Né každý má zálibu v tetování jako já.“ a ukázal svůj krk. Měl na něm kolem dokola věrohodný obraz ostnatého drátu. To asi muselo bolet.
„Nalej mi a bude to v pohodě.“ usmál jsem se.
S omluvným výrazem nám nalil oběma a schoval pistoli.
Pak vytáhl zapalovač, opálil jehlu, zapálil si dlouhou pokroucenou cigaretu, jehlou promíchal vodku
ve své skleničce a pak ji zasadil do tetovací ho přístroje.
„Si dělám prdel!“ rozesmál se Sergej, když si všiml mého výrazu a vytáhl novou, snad čistou jehlu.
„Ták, jdeme na to.“ usmál se a nasadil ji do tetovacího přístroje.