#1289
Adrian_S:
"Z jedné války do druhé." poznamenal zkroušeně Veskim.
"Ale pokud dobře vidím, tak tohle nejsou ani lidé ... spíš vypadají jako nějací pokřivenci, nestvůry ..." řekl Veskim, co začal mhouřit oči při pohledu na blížící se armádu.
"Jestli by jsme spíše neměli pomoct těmto lidem ... ale nedostali jsme se až sem, abychom zemřeli na nějaké hradbě že?" řekl nejistě a tišeji, aby ostatní neslyšeli vaší konverzaci. Poté poodešel ke kraji hradby a po žebříku začal lézt dolů. Mezitím co Veskim lezl dolů, uslyšel jsi hlas onoho člověka, co se ujal vedení,
"Střelci! Nasadit šípy! Zamířit!" Chvilku se odmlčel a najednou tasil meč, který ukázal na armádu,
"Vypusťte šípy!" Načež se ze všech natažených luků uvolnil oblak šípů. Během chvilky šípy prosvištěly k nepřátelům a značnou část jejich prvních linií zasáhly. Ledokazové ihned začali padat pod salvou šípů jako kuželky a jejich počty trochu zřídli. V dáli jsi zahlédl kolébat se jakési mnohem větší stvoření, než ostatní Ledokaze, ale je bohužel moc daleko na to, aby jsi mohl určit co to vlastně je.
Otočil ses a zjistil, že Veskim je již dole a ukazuje na tebe, abys šel taky. Následoval jsi ho a rychle sešplhal po žebříku. Dole jsi se k němu přidal, ale on zrovna sledoval dvojici malých dětí, které běželi zatížení několika plnými toulci šípů k palisádám.
"Je to těžké rozhodnutí, snad si bez nás poradí. Jestli tedy jdeme, tak by bylo nejrozumnější vyrazit druhým směrem od přibližující se armády." zamyšleně dodal Veskim. Dítěti, které se trochu opožďovalo za prvním, jeden z několika toulců spadl na zem a šípy se vyspali po blízkém okolí. Jeden z šípů se dokonce dokutálel až k tvým nohám, kde se zasekl o kus bahna. Je to docela pěkný šíp, jeho špička je úzká, dlouhá a vyrobená z blyštivé oceli, takže dokáže projít i zbrojí. Dítě se neohlíželo a běží dál se zásobou střeliva.
Aurelius:
Vytáhl jsi svůj měšec a vysypal na stůl požadované peníze. Obchodník při zařinčení peněz ožil a hned si je převzal, přičemž ukázal na tvojí výbavu, že si jí můžeš převzít. Začal jsi tedy balit všechny svoje nově zakoupené věci, které se ti z větší části do batohu nevešli. Sněžnice a sekyrku jsi tedy přivázal k jedné z přezek na vnější straně batohu. Optal jsi se ještě obchodníka na látku, ten se nejprve rozhlédl po něčem vhodném, a potom vytáhl zpod pultu docela pěkný kus vybledlé červené látky. Už ti ho chtěl podat, když se pozastavil a pootočil se s ním. Zprvu sis myslel, že si ho chce prohlédnout a nabídnout ti cenu, ale to neměl v plánu. Zaklepal s tím kusem látky, přičemž se z ní zvedl oblak prachu, který se začal pomalu usazovat na pultu a okolí. Obchodník ti ho s menším kýchnutím podal. Po prohlédnutí kus látky nevypadal, že by byl nějak špatný či shnilý, pouze vybledlý a starší. Zabalil jsi tedy i chleba a do batohu dal ještě svojí koženou tornu, jelikož při nošení torny a batohu najednou by se ti mnohem hůře šlo. Všechno jsi na sebe hodil a vyrazil ven. Obchodník tě pouze doprovodil slovy,
"Ano ... ano, vám téže děkuji." a znuděně se posadil.
Venku je úplně stejné počasí, jako předtím. Stále svítí slunce, ale je tu také nepříjemný pronikavý studený vítr. Okamžitě ses vydal k místu, kde jsi předtím zahlédl kovárnu, jelikož není jiného místa, kde by se dal kovář jistěji nalézt. Stačilo jen jít podél zdí domů, okolo magické pobočky a dostal jsi se ke kovárně. Již z dálky jsi slyšel ono pověstné řinčení kovářského náčiní, které způsobovalo bušení kladiva do rozžhaveného kovu na kovadlině. Došel jsi blíže a spatřil kováře, jak tvoří čepel meče. Nikde nevidíš nikoho dalšího, štiplavý vítr nejspíše nutí být lidi co nejméně na otevřeném prostranství, ale podél domů občasně vidíš procházet občany i místní stráž. Ke kováři jsi dorazil zrovna ve chvíli, kdy rudý kov strčil do vody, která okamžitě začala nepřátelsky syčet, vřít a vydávat páru. Jen co čepel vytáhl a začal si jí znalecky prohlížet, jsi se ho zeptal na rozhovor. Kovář se otočil a položil nedodělanou čepel na ponk, přičemž se opatrně rozhlédl,
"Dobře, následuj mě." odvětil a vydal se směrem za kovárnu. Nečekal jsi a následoval ho.
Kovář tě zavedl do malé kůlny za kovárnou a jak se zdá, tak je to i menší skladiště vyrobených věcí. Vidíš zde mnoho štítů vyskládaných na sebe, několik desítek mečů, seker a dokonce i drtivých palcátů s ne moc přátelsky vypadajícími hranami. Kovář za tebou zavřel směšná dvířka, přičemž silně zakvílel vítr, pronikající skrze ne úplně neprodyšné stěny.
"Ano, slyšel jsem část tvého rozhovoru, ale nepatřím k těm, kteří by rádi odposlouchávali ostatní. Pokud něco chceš řekni to. Jestli chceš vyrobit něco na zakázku, něco speciálního, tak mi musíš přinést materiály a vznést požadavek. Pokud se jedná o něco trochu více delikátnějšího, tak mluv tišeji pro každý případ." Poznamenal a poslední slova řekl tišeji, aby jsi jeho příkladu následoval.
Matthew:
Meč sis ochotně připnul k opasku, konečně se ti do rukou dostala pořádná zbraň. Mezitím, co jsi mu vyprávěl svůj plán a vytáhl propustku, si válečník založil ruce a pobaveně tě sledoval. Potom ukázal na palisády,
"Podívej, střelci už natahují luky, takže tu brzo budou. Propustka je sice pěkná věc, ale i kdyby jsi vyjel před několika hodinami, tak by ses do Křišťálového města nedostal ani do konce dne. Když by ses tam nakonec dostal, tak tady buďto budeme již dobu oslavovat vítězství, nebo budeme všichni pochodovat se zamrzlým ksichtem na západ. Navíc vím, že tohle nemůžou být tvoji koně, jelikož to jsou koně Ledový Nadvlády. V případě, že bys na nich ujel, tak je mojí povinností k velkému Icerovi tě nahlásit, což by znamenalo krásný vypsaný zatykač s tučnou částkou." Řekl škodolibě a přiklonil se k tobě,
"Raději bych se nechal nabodnout na ten meč, krádeže od Icerovi armády se jen tak nepromíjí. Vím že jsi tady nový a nevíš jak to tu chodí, takže to ber jako pomocnou radu. Odtáhl se od tebe zrovna ve chvíli když se z palisády ozvalo mocné
"Vypusťte šípy!" a lučištníci vypustili oblak šípů. Bojovník pokrčil rameny,
"Takže, jak se rozhodneš? Brzy tu nepřátelé budou, myslím že s tebou už ztrácet čas nehodlám. Ale pamatuj na tu odměnu! Rozmysli se a rozhodni správně! Třeba to budu zrovna já, kdo za tebe dostane to stříbro!" Pronesl a se zasmátím se otočil a vyrazil pomalou chůzí pryč.