#707
Aurelius a Mopidu:
Aurenil se ještě rychle přesunul k dalšímu kostlivci a oddělil mu hlavu od těla, dva kostlivci se oddělili od dalších tří útočících na tajemnou osobu a vyběhli na Aurenila. Tal mezitím přirazil jednoho kostlivce štítem ke zdi a snažil se ho drtit. Eren mezitím nepřestal odtravovat postavu v černém, které se to nejspíše přestalo líbit a vyčarovala si nafialovělý magický štít, od kterého se šipky začali jen odrážet. Králův duch se chůzí začal přemísťovat ke zbytku svých útočících jednotek ... tedy blíže k té osobě v černém.
S3cR3:
Pomalu cestuješ do hrobky (2/4). Dále jdete po cestě a přiblížili jste se k lesu, ten zastínil slunce takže jdete ve stínu. Sofii se asi zdálo být na cestě potichu ... trochu trapné a tak se tě začala ptát "Ty jsi odsud? je to tu nádherné, čerstvý vzduch, moře hned za městem ... možná bych tu i vydržela bydlet ... jak se tu žije?" řekla s úsměvem.
BadWolf:
"Ještě na Zartera a tu démonku ..." řekl rozespale jeden z nich "Nechápu proč musíme jít tak brzo ... vždyť na nás počkaj." z pokoje se vynořil vysoký člověk z pouští, ani nevypadá moc rozespale, tedy spíš to na něm není moc poznat. za ním se hnedka vynořila Annalyn s ocelovou holí s modrým kulatým krystalem připevněnou na zádech "Tak můžeme vyrazit." pak se zastavila a koukla ne tebe "Dobré ráno, takže jsi také přišel! jen tedy zapomněla jsem tvoje jméno ..." roztomile se usmála a stočila oči do země ... "Doufám že mi to odpustíš, ze včera si pamatuju mála, ale jsem ráda že jdeš s námi!" Zarter si tě prohlížel, z jeho tváře se stále nedá nic vyčíst.
Matthew074:
Chvíli jsi se zaposlouchal s uchem na dveřích, z druhé strany však bylo slyšet jen hrobové ticho, dokonce i zvuky hašení a pokřiky lidí ustaly. Pomalu jsi otevřel dveře a před tebou na zemi ležel jeden z obrněnců, ale bez noh což vypadalo jako kdyby mu je utrhlo nějaké divé zvíře, což bylo ale nejstrašnější, ten muž ještě žije. Jak jsi otevřel dveře tak zvedl hlavu a připlazil se blíž k tobě, za sebou nechával na podlaze krvavou stopu a když se přiblížil tak ti začal chraplavým tichým hlasem říkat "Pomoz mi ... pomoz ... " utihl a hlava mu dopadla na podlahu. Dveře do toho pokoje jsou otevřené, tedy spíš vytržené z pantů, náhle jsi uslyšel odnikud zpěv nějaké písničky, slovům moc nerozumíš ale melodie je slyšet dobře, skoro jako by byla uspávací. Okno na druhé straně místnosti je zavřené a u něho leží tělo dalšího obrněnce.