Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: VIKINGOVÉ

Přidal Lord Rade dne 30.07.2013 20:15
#14

Zdravím. Mám tu další díl a znovu prosím, abyste mi jakékoliv překlepy či nejasnosti nahlásili.
____________________________________________________________________________________________________


STRANA IV.

Tmavě modrá obloha bez oblak s rodícími se hvězdami, dodávala všem přítomným trochu tajemna. Skrz stráž, která se k Magnusovi tiskla, si prohlížel jednotlivé tváře davu, aby rozptýlil myšlenky. Nejprve ho zaujal mladý pár, který se právě kvůli něčemu hádal. Dívka se vzápětí k chlapci otočila zády, ale ten na ní stále nervózně povykoval. Sotva co ho to přestalo bavit, tak od ní naštvaně vykročil, přičemž omylem strčil do slabého starce. „Co si o sobě sakra myslíš?!" reagoval na chlapce statný muž ve vestě z beraních kožešin, který padajícího děda zachytil. Mladík se na oba jen otočil a s němým výrazem pokračoval dál, dokud se mezi lidmi neztratil. Stařec se oklepal, poděkoval jedinci, kterého už nejspíš znal, a oba navázali na debatu, u které předtím skončili. „Tak, jak jsem ti říkal," dal hrubým hlasem na vědomí svalnatý muž. „S tím, že přijde o tu svou palici, počítej. Za to, co způsobil mému bratru a tvému synovi, nepřipadá nic jiného v úvahu! Popravil bych ho sám, kdybych mohl a to tak abych si to pořádně vychutnal." Stařec se skelným pohledem v šedě modrých očích nepřítomně zakýval hlavou a upíral pohled směrem k chovateli, jenž se stále pokoušel udat prasata. Magnus tušil, že se rozmlouvá o něm, ale nevěděl jistě, kdo je tím člověkem, kterého údajně zavraždil.

Neuplynul ani rok od posledního Thingu, kdy byl souzen za zabití svého rivala a posléze vinou starého trestu z Norska uhnán i do zdejšího vyhnanství. Od té doby zabil tři. Prvními z nich se stali známí onoho rivala, kteří se s trestem nesmířili a vydali se přítele pomstít, což v konečném důsledku znamenalo další dvě připsané vraždy na Magnusův krk. Ovšem pravděpodobnější se zdála poslední oběť, jíž neplánovaně zabil při neúspěšné loupeži. Nemohl mít ani dvacet let, a kdyby se nezačal bránit a on nebyl opilý, tak by se tak nikdy nestalo. Snad on zůstal tím jediným, kterému nikdy ublížit nechtěl.

Nasucho polkl. Jako by mu až teď docházelo, že jeden jediný člověk zmařil tolik životů. Znal všechny jejich jména a připadal si nelidsky, když věděl, že většiny z nich vůbec nelituje. Náhle se mu zamotala hlava, sevřel žaludek a začal se naprázdno dávit. Knut, který jeho bledý obličej již delší dobu pozoroval v domnění, že ho pozvrací, o pár kroků uskočil. „Fuj," reagoval znechuceně. „Doufám, že to s tebou skoncují ještě dnes. Při pomyšlení, že bych se na tebe musel dívat další den, se mi chce taky blejt." Magnus se ze všech sil vyčerpaně napřímil a znovu se okolo sebe rozhlédl. Napravo od něj, kde dav řídl, si všiml stanů tvořených z dřevěné konstrukce krytých vlněnou tkaninou. Mimo ostatních, tam stála skupinka kněží Bílého Krista v dlouhých hnědých hábitech s kapucí. A s nimi diskutoval ještě někdo. Byl oblečen v drahém rouchu rudé barvy se spoustou ozdob. Nepoznal, o koho se jedná, protože ho takto oblečeného viděl poprvé, ale vzápětí se otočil, jako kdyby věděl, že je právě pozorován. Sven Slaegi. Světlé vlasy měl pečlivě sčesané vzad a celkově působil ušlechtilejším dojmem než včera. S natěšeným výrazem v obličeji se na Magnuse krátce podíval a levým okem na něj mrknul.
Sven byl dle vzoru otce stále příznivcem starých bohů, ale za ta léta se naučil sympatizovat i s Bílým Kristem a jeho uctívači. Našli se tací, kteří ho za jeho otevřenost odsuzovali, avšak dle svého mínění si výřečností získal více přátel než nepřátel. Vždyť i samotní křesťané byli ti, kteří často překrucovali slova, aby dosáhli svého. Někdy dokázali zajít tak daleko, že vlastní vírou obrátili jednoho pohana vůči druhému a z představy obyčejného farmáře udělali mezi svými naprostého barbara.
Obloha se stávala stále temnějším představením zářících hvězd a tak se začali rozsvěcet ohně. Skupinky lidí u stanů zakládali soukromá ohniště a okolo kopce se do země šikmo vpichovaly louče, které byly vzápětí zapalovány. Magnus si všiml, že se okolí zklidnilo. Lidé pomalu utišovali hlasy a soustředili zraky jedním směrem. Na osvícený vršek totiž vstoupila postava v dlouhém rouchu a pod plápolajícím žárem loučí se leskly pozlacené prsteny a spony, jež zdobily její tělo.
Blízko ke kopci se do trávy postupně usadilo čtyřiadvacet nezávislých porotců, v jejichž řadách byli i mnozí jarlové. Zem byla studená a tak si pod sebe umístili deky, nebo své svršky. Několik dalších řad utvořilo obecenstvo a za nimi už všichni včetně Magnuse a strážných vyčkávavě stáli.

Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:33