Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: VIKINGOVÉ

Přidal Lord Rade dne 24.07.2013 00:25
#3

STRANA II.

„Žiješ?“ ozval se ticho narušující zvědavý hlas.
Magnus ho slyšel, ale neměl sílu ani chuť reagovat. Zůstal shrbený ve stejné poloze a ani oko neotevřel, aby zjistil, kdo je nezvaným návštěvníkem. Předpokládal, že je to další strážný.
„Dýcháš. Takže, žiješ,“ usoudil neznámý muž.
V duši toho otravu proklínal, ale na to, aby otevřel ústa a řekl mu to, neměl energii. Jen při tom pomyšlení ho rozbolela lebka a nedokázal v ní složit jedinou souvislou větu. V nenadání pocítil teplý dotek pod bradou, jak mu cizí ruka nadzvedávala hlavu. S hlubokým nádechem otevřel oko a podíval se cizincovi poprvé do tváře. Musel pořádně zaostřit, aby poznal, že před ním klečí muž ve středních letech s kostnatou lebkou, plavými nakrátko ostříhanými vlasy a zcela holou tváří. Odněkud mu byl povědomý, ale nemohl si vzpomenout odkud.
„Hm, leč zřejmě ne moc na dlouho, co?“ usmál se a stále ho držel jednou rukou za bradu.
„Ech… J-jdi-do…“ vyšlo cosi nezřetelného z Magnusových úst.
„Výborně. Na to, že ses ještě před chvílí nezmohl ani na mou pozornost, děláš pokroky,“ pronesl s šibalským úsměvem blonďák.
Na to mu nic neodpověděl. Tak se vymáčkni, znělo mu hlasitě v mysli.
„Aha, ovšem. Omluv mou nezdvořilost. Já vím, kdo jsi ty, ale ty nevíš, kdo jsem já. Mé jméno je Sven. A budu mluvit na Thingu.“ Jako by chtěl slyšet nějakou odpověď, pozvedl obočí, tak vysoko jak jen to šlo a vyčkával.
Nyní mu došlo, kde tu tvář viděl. Vykonával funkci porotce v době, kdy ho naposledy soudili. Sven přezdívaný Slaegi čili Mazaný. Obratnému jazyku a četným znalostem vděčil svému otci, jenž až do sklonku života v uctivých třiaosmdesáti letech účinkoval jako místní soudce a mluvčí a nebylo zákona, který by neznal. Po jeho nedávné smrti se musel nějakým způsobem na toto místo dostat.
„Nic?“ zeptal se Sven a škubnutím stáhl ruku z jeho tváře. Hlava mu tak opět spadla hluboko na hruď. „Kdo by si pomyslel, že pár dní na čerstvém vzduchu dokáže změnit takový charakter…“
„Co- Co kur- chceš?“
„Á! To je ono, Hákonarsone. Začínáš se mi líbit. No jsem zde, pouze proto, abych ti položil jednu primitivní otázku. Všiml sis toho důrazu na slovo primitivní? Víš co tím myslím?“
Magnus s námahou zvedl hlavu a výhružně se Svenovi zadíval do obličeje. Mezi zuby dokázal procedit jen několik málo slov, které šly rovnou od srdce. „Svý hry… si strč do pr-de-le.“
„Hry? Copak si s tebou hraji? Já sem přicházím s vážnou věcí,“ zavrtěl hlavou Sven a zvedl se na nohy. Náhle napnul svou hruď a ruce rozpažil široko od těla, tak moc, že mu v kostech zapraskalo. Po provokativním protažení pokračoval v mluvě. „Nyní ti položím poslední otázku a ve tvém vlastním zájmu, tě žádám, abys na ni rozumně odpověděl,“ dořekl a nyní byl zcela vážný. „Chceš žít?“
„Děláš si ze mě-“
„Ne, ne! To bych si přeci nedovolil.“
„Ty- jsi blázen.“
„No, tak jak si přeješ,“ odpověděl zklamaně a otočil se k němu zády.
„Počkej!“ zvolal za ním, tak hlasitě, až ho zabolelo v krku.
Sven se vzápětí zastavil a ohlédl zpět. Tentokrát nechal mluvit Magnuse.
„Jak si to představuješ…“ zeptal se poníženě a čekal na odpověď.
„Věděl jsem, že přeci jen nebudeš takový hlupák.“ Přistoupil blíž, aby u něj mohl pokleknout. „Víš, byla by přeci škoda, kdyby někdo s tvými zkušenostmi musel být popraven. I když nevím, jestli je vše pravdou, slyšel jsem o tobě mnoho. Nicméně někdo tu s tebou má slitování a hodně mu na tobě záleží.“ Sven při svých posledních slovech sklopil víčka a doufal v to, že na návrh přistoupí. Pak se sebejistě vzchopil a znovu navázal oční kontakt. „Nepotřebuješ znát podrobnosti," řekl a přitom je neznal ani on sám. „Teď chci slyšet jedině to, zdali chceš žít.“

Magnus rozmýšlel nad tím, jestli slyšel správně. Byl připraven zemřít, ale po těchto slovech znejistěl. Pořád to může být jen lež, ale na tom nezáleží, buď zemře s falešnou nadějí, anebo bez ní. Vůbec netušil, proč by mluvčí chtěl zachránit někoho takového a co ho k tomu vůbec vede. Ale dostal šanci žít, a proč by ji odmítal? Divné, že ho život ještě nedávno unavoval a přestal se kontrolovat. Koneckonců kvůli své neovladatelnosti skončil právě zde. Napadlo ho, že se mu naskytla příležitost žít nový život. Život poklidný, který si z daleka nedokázal ani představit. Někdo takový jako je on, se nikdy změnit nemůže. Zrůda zrůdou zůstane. Jenže zemřít můžeš kdykoliv, ale šance na život, který pokládáš za ztracený, podruhé přijít nemusí.
„Ano. Ano, chci žít.“
„Moudré rozhodnutí,“ řekl uspokojeně a sáhl si pod bledě modrou tuniku. Vytáhl z ní malý váček a rozvázal jeho uzel. „Ovesná kaše,“ vysvětlil, „aby si na místo vůbec došel, budeš muset nabrat trochu energie.“ Přiložil váček s kaší k Magnusovým ústům a nakrmil ho. Hltal jako zvíře. Chuť nebyla nikterak výrazná, ale teď by snědl cokoliv a tak z obsahu brzy nic nezůstalo. Sven si prázdnou nádobu ukryl a postavil se na nohy, přičemž si oprášil kalhoty, které si při klečení na zemi ušpinil. „Takže zatím na shledanou,“ dodal, když už byl otočený k odchodu.
Magnusovi nezbývalo nic jiného, než sledovat jak se od něj pomalu vzdaluje, dokud nezmizel za zdmi jednoho z příbytků. Ještě chvíli nechápavě zíral neznámo kam a posléze sklopil hlavu. Brzy na to slyšel zpěv cvrčků.

Upravil/a Lord Rade dne 10.11.2013 00:32