#46
Kapitola 15: Cesta na místa vzdálená
,,Lhala jsem" prolomila Shaera ticho, které se rozhostilo poté co opustili velvyslanectví.
,,Jak to myslíš?" ozval se Elewin udiveně.
,,Máš těch misí víc než já, ale kdybych to tam přiznala tak bych..." ,,Přišla bys o další argumenty." ,,Přesně tak." Elewin se usmál, vlastně mu to bylo divné, že by Holubice měla víc misí a on o ní nic neslyšel. Teď měl šanci jí převálcovat a rozhodl se to udělat tak fikaně, že mu to nemohla vytknout:
,,Nezačli jsme příliš dobře, ale mohli bychom být alespoň kolegové, když už nám to nedovolí být přátelé." Tím myslel, že pokud si budou lhát, respektive ona bude lhát jemu, nikdy jí nepřijme a elfka to pochopila. Poznal to podle toho, že se jí vztekle zajiskřilo v očích, ale Přízrak narazil na rovnocenou oponentku.
,,Ale jistě, že můžeme být přátelé, ale to bychom museli pracovat déle a trochu jinak."
Takhle to pokračovalo stále dokola, takže přeskočíme dalších pět minut po nichž se ozvalo
,,UAAAAAAARGH" a Altmer zanaříkal :
,,Já se asi složim, pokaždý venku, pokaždý mrtvolu za zadkem." Odpověď přišla záhy:
,,Tak se slož a nepřekážej." Z rukou elfky vyletěla ohnivá koule a sestřelila dva draugry najednou. Třetího sejmul Elewinův šíp. Náhle se spoza kamenů u cesty zvedli ti dva ohořelí a z druhé strany, na níž se rozkládal les vyletěl dračí kněz.
,,Tím se leccos vysvětluje" zabručela čarodějka a vrhla tím směrem blesk. Ten se od kněze odrazil a zapálil strom opodál.
,,Ocenila bych pomoc, nešiko." ,,NEříkej mi nešiko." a na kněze už letěl šíp. Zásah to byl dokonalý a kněz se zapotácel.
,,Nahkriin" zaburácel kněz. Kněz tentokrát dostal ránu ledem. Tentokrát kouzlo fungovalo, ale nikoliv na kněze, protože padli dva vzkříšení. Kněz se otočil a uletěl.
,,Kašlem na něj" zabručel Elewin.
,,Jo, ale nejdřív to uhasíme" s těmito slovy pustila na zapálený strom spršku ledu.
Zbytek cesty pokračoval bez problémů, ale nikoliv příjemně, protože na sebe elfové vůbec nepromluvili. Konečně se před nimi objevila chata ve které se měli setkat s vrahem.