---

Hron ho pokynem ruky utišil, znovu slyšel pláč, ale nebyla to žena, byl to malý chlapec. Seděl na kameni a hleděl na úpatí hory, pak vztyčil ruku a ukázal na vrcholek.
Hron opět pocítil závan mořského větru. Před očima měl sněhově bílo a v hlavě opět spatřil tu ženu. Rozevřela svou pěst a v ní se tyčila vysoká hora. Náhle jeho vize zčernala a všude šlehaly plameny, žena pohodila hlavou a ukázala. Ukázala ve směru hory jako ten chlapec...
A pak se to stalo, dobrých padesát stop vrcholku hory se s ohlušujícími ranami řítilo směrem k malé vesničce. Místo špičaté hory se před nimi nyní tyčil/a/o...