---

Můj vánoční dárek, ne tak úplně pro každého.


Poslední hlídku měl Danny, takže když vstal Hrdla, byli připraveni vyrazit. Jejich cíl byl jasný, zjistit, jestli jim zbylo něco za zavazadel, které předešlou noc museli odhodit na cestě. Poté opět budou putovat na jih.

Ovšem před tím, než vyrazí, musejí vyřešit problém s dvojicí kanibalů. ,,Co budeme dělat s nima?“ Zeptal se Hrdla, zatímco se protahoval.

Danny přešel místnost k jejich zajatcům, kteří byli však stále v bezvědomí. Zadíval se na ně a řekl: ,,Měli bychom se jich zbavit, jelikož já jim nevěřím a nehodlám je rozvazovat, když nás chtěli sníst.“

,,To je jako chceš zabít?“ Podivil se Hrdla. ,,Jako já jsem možná šílenec, ale žádnej vrah lidí, co se nemůžou bránit nejsem. I když to jsou kanibalové.“

,,Tak my v tom případě ale řekni, co s nima chceš dělat. Když je rozvážeme, riskujeme, že nás budou pronásledovat.“

Hrdla se posadil na židly, položil si hlavu do dlaní a začal přemýšlet, Danny mezitím začal hledat klíč ke skříni, do které včera večer schoval George zbraň. Po klíči však jako by se slehla zem. Nebyl nikde k nalezení. U stolu neležel a ani George ho nikde neměl. Dokonce zkusil vzít i zrezlý kuchyňský nůž, který však neměl proti masivnímu dřevu šanci, a tak se po pár úderech rozpadl.

Ze zoufalosti se Danny vrhl na skříň, která se po pár vteřinách začala naklánět, a Danny stihl jen taktak uskočit, když dopadla na zem.

Všechny další události se staly během pár vteřin. Skříň při nárazu na podlahu udělala hlasitou ránu, až probudila George i Kate, kteří sebou začali okamžitě škubat. Hrdla se taktéž polekal, až vyskočil ze židle. To se mu však nevyplatilo, jelikož ze spodu stolu vyčnívaly rezavé hřebíky. Jeden z nich se zabodl Hrdlovi do stehna pravé nohy kousek nad kolenem. Hrdla si nejdříve neuvědomil, co se děje. Nějaký způsobem nohu vytáhnul, ale jakmile na ní přenesl váhu, ucítil palčivou bolest nad kolenem, noha se mu podlomila a on spadl na podlahu.

Mezitím Danny vyjíknul radosti a přiskočil ke skříni, jejíž zadní část byla odhalená a byla v ní veliká díra. Ihned ji začal prohledávat. Po pár vteřinách mu však úsměv na tváři ztuhnul. Skříň byla plná zbraní, ale to co ho zarazilo, byly granáty. Spíše jeden z nich. Pád skříně musel nějakým způsobem uvolnit jeho pojistku, ta se teď válela pár centimetrů od granátu.

Dannymu se zvedla hladina adrenalinu na nepředstavitelnou úroveň. Odskočil od skříně, přeběhl ke stolu, popadl Hrdlu a vytáhl ho neuvěřitelnou rychlostí z domu. Když byli několik metrů před ním, ozvala se strašlivá rána a následovala tlaková vlna, která oba povalila na zem.

Oba dva chvíli leželi na zemi a snažili se rozkoukat. Asi dvě minuty jen tak seděli a čekali, až se jim vrátí sluch. Hrdla si mezitím vyhrnul nohavici nad koleno, a když viděl tu spoust krve, valící se z rány, bylo mu jasné, že hřebík musel trefit něco důležitého. Zaúpěl bolestí.

Jakmile začalo Dannymu zvonit v uších a pomalu začínal slyšet, zvedl se a utrhl si rukáv. Tím obvázal Hrdlovi ránu a alespoň tím zpomalil krvácení.

Hrdla mu poděkoval a povídá: ,,Poslyš, tohle se celkem posralo, teď už nemáme vůbec nic. By mě zajímalo, jestli se z těhle sraček dostaneme.“

Danny se podíval na místo, kde ještě před chvílí stál dům. ,,To sem to slušně podělal.“ Pronesl a podíval se na Hrdlu. ,,Musíme ti to ošetřit nebo tady vykrvácíš. Zvládneš jít? Pár kilometrů odsud je Knossos.“

,,No to asi nepůjde, ta noha bolí jako kráva. Ale můžeš se jít podívat, jestli nám nezůstali nějaký obvazy a dezinfekce, jak jsme tam včera zahodili ty batohy.“

Danny vytřeštil oči. ,,Ani náhodou, jsi kvůli mně zraněnej a ještě tě tu nechám samotnýho.“

,,Nekecej a běž!“ Procedil Hrdla mezi zuby. Bylo vidět, že ho to opravdu bolí. Danny vědět, čeho je Hrdla schopný, když se naštve a tak nic nenamítal a vyběhl k místu, kde včera zahodili věci.

Když dorazil k místu, čekalo ho tam zklamání. Jeden batoh byl rozcupován na malé kousky. Druhý, ač byl netknutý, tak byl naprosto prázdný. Jediná další věc, která tu zůstala, byl Dannyho Dragunov bez nábojů. To mu alespoň trochu zvedlo náladu.
Když si nasazoval batoh na záda, zdálo se mu, jakoby zaslechl nějaký hluboký zvuk přicházející z místa, kde zůstal Hrdla. Rychle se otočil a zadíval se tím směrem. V dálce byl vidět zvednutý prach a slyšet jakýsi kovový vrčivý zvuk. Ani chvíli nezaváhal a rozeběhl se tím směrem.

Ovšem, i přestože běžel, seč mu síly stačily, dorazil pozdě. Asi sto metrů před obydlím uviděl nějaké muže, mohlo jich být asi deset, kteří právě házejí Hrdlu na korbu zaparkovaného pickupu. Jeden muž vyskočil na korbu za Hrdlou a ještě si do něho kopnul, další dva nastoupili dopředu, nastartovali a vyjeli opačným směrem, než byl Danny. Ostatní cizinci naskákali do černé dodávky a vyjeli za pickupem.

Danny se za nimi rozeběhl a začal řvát: ,,Heej, vy hajzlové, stůjte!“ Zadními okny dodávky však viděl jen prostředníček, který na něj vystrčil jeden z mužů. Následně obě auta zrychlila a ujela mu z dohledu.

Danny pociťoval nehoráznou zlost. Jak na sebe, jelikož nechal Hrdlu unést, tak na ty cizince. Naštěstí věděl, že mířili směrem ke Knossosu a tak okamžitě vyrazil svižnou chůzí oním směrem.

Nejprve ho vpřed hnal vztek, ale po pár hodinách se začali projevovat hlad a žízeň, ovšem Danny ani nezpomalil. Asi po šesti kilometrech, tedy asi v půli cesty, si začínal myslet, že možná byl na sluníčku moc dlouho. Zdálo se mu totiž, že ho sleduje jakási osoba, ale vždy když se otočil, aby si jí pořádně prohlednul, tak už tam nebyla.

Ještě ho napadlo si dát na hlavu koženou bundu, ale už bylo pozdě. Hlava ho bolela a dělalo se mu špatně od žaludku. Ušel ještě pár metrů, ale poté se mu zamotala hlava a omdlel.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hrdla ležel na podlaze korby pickupu. Pérování muselo odejít už před dlouhou dobou, protože Hrdla nadskočil při každém sebemenším kamínku. Z pusy mu tekla krev po dobře mířeném kopanci od muže, který seděl kousek od něj a hrál si se svojí zbraní. Ze zběžného pohledu poznal, že se jedná o M14 SOCOM. Jak se Hrdla vrtěl, muž si ho všimnul.

,,Ale, ale. Kdopak se nám to probudil“ řekl posměšným tónem ,,už neděláme mrtvolu?“

Hrdla se pokusil zvednout, ale akorát si vysloužil ránu pažbou do zad. ,,Ani to nezkoušej ty parchante. Jestli sis toho nevšimnul, tak máš na rukách pouta. Navíc bych tě nerad zabil, než dorazíme k panu Visarimu.“ Řekl a zazubil se.

Hrdla při zmínce tohoto jména ztuhnul a vytřeštil oči na svého věznitele. Ten si toho všimnul, naklonil se k Hrdlovi a pošeptal mu: ,,Správně ty parchante, jen se boj. Zabil si syna špatnýmu chlapovi a budeš za to taky pykat. Ale nejdřív nám pomůžeš nalákat toho tvýho povedenýho kamaráda.“

Hrdla nic neříkal, byl v šoku. Jen se otočil a v dáli před autem viděl vrcholky vysokých budov. Potom mu přes hlavu přetáhl pytel a už nic neviděl.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Danny začal pomalu otevírat oči, hlava ho pořád bolela, ale už to bylo lepší. Navíc už mu nebylo špatně od žaludku. Do očí mu svítilo světlo, a tak se pokusil posadit. Zarazil ho však ženský hlas.

,,V klidu, žádný spěch. Byl jsi dlouho na sluníčku a dostal jsi úpal, měl bys zůstat nějakou dobu v klidu. Na, dej si Ibalgin.“ Řekla žena, spíše by se dalo říct dívka – mohlo jí být něco přes dvacet let. Měla delší černé vlasy sepnuté do culíku. Její oči měli červenou barvu, což Dannymu přišlo velice zajímavé, jelikož takovou barvu očí ještě neviděl. Na sobě měla mikinu na zip s kapucí, rukávy byly utrženy a tak byla vidět jizva, která se táhla od ramene až po loket po vnější straně ruky. Na kožených rukavicích si odstřihla části pro palec a ukazováček.

To Hrdla Dannymu kdysi vysvětloval. Prý se zachová cit pro střelbu, ale zároveň je ruka chráněná před různými „sajrajty“.

V černých teplácích jí asi muselo být teplo, ale na druhou stranu v nehostinné pustině se hodí rozhodně víc, než kraťasy. To samé platilo pro její turistické boty.

Nahnula se k Dannymu a podala mu růžový prášek. Ten ho bezmyšlenkovitě spolknul a zapil ho vodou z čutory, kterou mu nabídla. Podal jí čutoru zpátky a zeptal se: ,,Kdo jsi?“

,,Oh, já jsem se nepředstavila? Jmenuji se Lita, a kdo jsi ty?“

Danny se opřel o spadlý sloup, který za ním ležel a rozhlédl se. Seděl na podlaze v nějakém podzemním parkovišti. Byli v jednom ze čtyř rohů, kousek od nich byl výjezd, který však moc vidět nebyl kvůli všudypřítomné tmě. Jediné světlo dělal ohýnek, který Lita rozdělala. ,,Říkají mi Danny a moc ti děkuji za záchranu, určitě by mě tam něco sežralo. Ale už musím pokračovat a zastavit toho hajzla Visariho.“ Pronesl Danny a postavil se, zamotala se mu ale hlava.

,,Visariho? Toho ze severu?“ Podivila se Lita a pomohla Dannymu se znovu posadit.

,,Ano, toho. Před pár týdny jsme udělali s kámošem Hrdlou pěknou blbost a on nás teď chce zabít.. Navíc kvůli mně chytil Hrdlu, ale mě bůh ví, proč nechali na pokoji. Proč se ptáš? Ty ho znáš?“

Lita se nadechla, nejspíše to pro ní nebylo lehké vysvětlovat. ,,Znala. Já a jeho syn, Ivan se jmenoval, jsme byli spolu. Visari byl sice zlý člověk, ovšem alespoň mojí rodinu nechával na pokoji“ po tváři jí stekla slza ,,pak se to celé zkazilo. Nějací gauneři zabili Ivana a navíc utekli a nikdo je nechytil. Tak si Visari vylil zlost na mojí rodině. Mého bratra a mého otce nechal celý den vozit svázané za autem a pak je nechal zastřelit. Jejich mrtvoly nechal psům. Mojí matku donutil se na to celé dívat a potom jí nechal oběsit. Jediná já jsem uprchla. Nějakou dobu jsem se potloukala pustinou, ale pak jsem si to uvědomila“ její smutek se pomalu změnil ve zlost ,,musím se pomstít. Nejdřív zabiju toho parchanta Visariho a potom najdu ty hajzli, co za všechno můžou a vychutnám si je.“

Srdce jí bušilo a hladina adrenalinu jí stoupla. Danny jen tak seděl a zíral s vytřeštěnýma očima, tolik nenávisti ještě neviděl. Jsme v pěkný prdeli, pomyslel si. Lita si jeho rozrušení všimla a po chvíli už se zase smála. ,,Doufám, že jsem tě nějak nevyděsila. Teď se budeme soustředit na záchranu toho tvýho Hrdly. Co jsme ale koukala, tak u sebe nemáš žádný věci. Ale neboj, kousek odsud táboří bandité, tak jim něco ukradneme.“

,,Dobrá tedy.“ Souhlasil stroze Danny. Celé mu to přišlo divné, ale nechtěl budit podezření, tak byl ticho a držel krok.

Lita mu pomohla se zvednout. Vzal si batoh, ale Dragunova na Litin pokyn nechal na místě. Tajemná dívka si vzala svůj ruksak, toulec plný šipek a přes rameno si hodila loveckou kuš. Dannymu ještě podala vojenský nůž, aby se měl alespoň čím bránit. Lita ještě uhasila ohniště a oba vyrazili svižným krokem směrem k výjezdu.