Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Osudy dobrého legionáře Pelargia

Přidal Parrot dne 14.07.2012 20:51
#10

10. stránka
_______________________________________________________________________________________________

Měli jsme v té hospodě nehorázné štěstí.
Kdyby se tam neobjevili Thalmorští Justiciáři, mohli jsme už být ve vězení nebo viset.
Nestalo se tak. A za to jsem byl upřímně rád !

Tu noc jsme se utábořili necelý kilometr od Helgenu. Bylo to docela příjemné.
Rozdělali jsme si oheň a povídali si dlouho do noci.

Druhý den jsme zase vyrazili směrem k západní části državy Falkreath s pocitem, že nás už nic nemůže ohrozit.


____________________


Byli jsme na cestě už dvě hodiny. Před chvílí jsme minuli Falkreath.
Za normálních okolností bychom se tam stavili alespoň na jedno, ale poslední dobou jsme měli s hospodami…ehm…špatné zkušenosti.

Co budeme dělat, až tam dorazíme ?“ Zeptal se Hadvar.
Prý pomáhat pocestným, to zrovna.“ Odpověděl jsem mu se smíchem.
Jó no, už tě vidím, jak někomu opravuješ kolo.“ Přidal se Menelras.
"Narážíš tím na něco ?" Dodal jsem uraženě.

Chvíli jsme se ještě takhle handrkovali, když tu náhle proti nám běžel jakýsi muž.
Měli jsme veselpu náladu a jen tak jsme si ji nechtěli něčím zkazit.

Utíkejte dokud můžete !“ Řval na nás.
Aha a proč jako ?“ Obořil jsem se na něj.
Prý tu je armáda rebelů, která jen vraždí a znásilňuje !“ Ječel muž. Zjevně se u toho i pochcal.
Jo táák, armáda rebelů !“ Poplácal ho na zádech Hadvar. „Tak mi se ti o ně postaráme, že jo kluci!“
Jste blázni, všichni !“ Zakřičel nám do obličeje vystrašený muž. „Prý jsou už za tímhle průsmykem !“
No jasně a armáda dremor tam je taky, co ?“ Dodal ironicky Menelras.

Poslali jsme ho pryč a se smíchem jsme se vydali do průsmyku.

Tam bylo docela živo.
Zrovna tam odpočívala skupina Falkreathských stráží.

Hej, co tu děláte !“ Křikl na nás jeden strážník. „Vypadněte odsud !“
Copak, nějaká armáda obřích blátokrabů ?“ Zasmál se Hadvar.
Prý se to tu hemží odpůrci režimu.“ Řekl velitel stráží. „Musíme tu dávat pozor.“

Naproti nám pochodovala kohorta Thalmorských Justiciářů.

Heej, tudy nemůžete !“ Křikl jsem na ně ze srandy. „Je tu někde armáda zakrslých Talosů !
Celá moje parta se začala smát.

Justiciáři zastavili, mávli rukou, a nám všem se na zápěstích objevila kožená pouta.

Co jsi to řekl, odporný Norde“ ? Chytl mě Justiciář ( sakra, ten měl sílu ) a odnesl mě ke skále.

Nejsem Nord, ty ucho, jsem Imperiál.“ Řekl jsem mu s odporem. „Ano, to jsou ti, co vám v minulosti dali na prdel !“

Co jsi říkal o Talosovi?“ Prskal mi do obličeje Justiciář a ignoroval moji narážku.
Hele, to byl vtip, jo ?“ Odvětil jsem a dostal jsem strach.

Justiciář si vyčaroval zbraň.
Zjevně se mě chystal popravit !

Chováš se jako kacíř ! A jako kacíř taky…!“ Nedořekl to, neboť ho do oka zasáhl šíp.

Smrt Císařství !!! Za Ulfrica !“ Zařval někdo ve skalách a v tu ránu se všude kolem objevili válečníci v modrém.

Falkreathské stráže ani nestačily zareagovat.
Šípy létaly tam i sem a zabodávaly se do zmatených lidí a elfů okolo.
Justiciáři začali metat jedno ohnivé kouzlo za druhým, takže všude začalo hořet.
Ze skal se vynořovalo čím dál víc vojáků Bouřných Hávů.

Bylo jim jedno, jestli jejich oběť je Nord nebo Elf, zabíjeli všechno a všechny.
Dokonalý zmatek !

Já se vůbec nemohl bránit, měl jsem spoutané ruce...

Když tu najednou se proti mně rozeběhl Háv, celý od krve, s pozdvihnutou sekerou.
Naštěstí nestihl doběhnout až ke mně. Skočil totiž po něm jeden ze stráží a propíchl mu mečem břicho, až ven vyletěly střeva.

Proboha, já tady umřu !“ Začal jsem ječet a dal jsem se do breku. Všude kolem mě létaly kusy těl a orgánů.

Stráže z Falkreathu utvořily neprůstupnou zeď ze štítů a odrážely každého vojáka Bouřných hávů, který se zrovna nachomýtl.

Všude smrděl pach krve a byl slyšet smrtelný vřískot na všech stranách.

Lukostřelci přestali střílet, neboť jejich střely zabíjely spíše vlastní lidi, než nepřátele a vrhli se také do boje muž proti muži.
Jen pár jich ještě zůstalo na skalách. Ty však většinou smetlo ze skály nějaké elfské kouzlo.

Bouřné hávy nás obklíčily a měli početní převahu dva ku jedné.
Skupina barbarů s obříma sekerama skočila na zeď stráží a úplně ji rozbořila. Barbaři se oháněli zbraněmi a kdo se jim přiblížil, byl v tu ránu rozseknut. Falkreathského kapitána právě rozsekali na hadry.
Jeden strážný je však oběhl a vrazil jednomu z nich meč do hrdla.

Hadvarovi se mezitím podařilo setřást ze sebe pouta a začal rozvazovat ostatní.
Sebral ze země štít, vzal mrtvému strážnému meč a zapojil se do bitvy s křikem :

Za slávu říše !“

To neměl dělat.
Většina Bouřných Hávů se s vztekem otočila na Hadvara a zamířila k němu.

Skočil k němu jeden barbar a silou mu udeřil sekyrou do štítu tak moc, že Hadvarovi málem zlomil ruku.
Tíha dopadu sekyry ho shodila na zem. Překulil se a jen taktak vykryl štítem další mohutnou ránu.
To už ale štít nevydržel a rozletěl se na kusy. Barbar se znovu napřáhl.
Hadvar už byl naprosto bezbranný.

Jeff zařval, pěstí umlátil jednoho vojáka Bouřných hávů k smrti, vzal si jeho obouruční meč a v rychlosti rozpůlil barbara, ohrožujícího přítele, na dvě půlky.
Podal ruku Hadvarovi, ten mu poděkoval a znovu se oba dva vrhli do boje.

Drelayn začal pálit každého nepřátelského vojáka za živa. Jeho ruce byli v jednom ohni a barbaři od něj spíše utíkali, než aby se s ním pouštěli do křížku.

Menelras se vyšplhal na skálu, shodil jednoho lukostřelce, vzal mu luk a začal střílet po nepřátelích.
Síla jednoho kouzla však rozdrtila skálu pod ním a on se svalil dolů do bitevní vřavy.
Než se stačil zvednout, dorazil k němu jeden voják Bouřných Hávů a obrovským, mohutným a těžkým palcátem Melovi rozdrtil hlavu.

Když jsem tohle viděl, začal jsem panikařit a rozeběhl jsem se někam pryč.
Zakopl jsem však o rozsekané tělo jednoho z Bouřných hávů.
Možná jsem byl i chvíli v bezvědomí, ale…

Odněkud se na mě vyřítil jeden z Hávů a já jsem se v rychlosti překulil na druhou stranu.
Tam, kde jsem ještě předtím ležel, byla teď v zemi zaražená sekera.

Zvedl jsem se a utíkal jsem někam pryč.
Zasáhla mě odporná krvavá sprcha.
Justiciář právě usekl hlavu jednomu z barbarů a všechna krev dolétla na mě. Fuj !

Utekl jsem ke stěně skály, kde ležel mrtvý Menelras a o jeho šíp jsem si přeřezával pouta.

Konečně ! Byl jsem volný !
Ze země jsem sebral jeden štít a dal ho před sebe. Tak se to dělá ne ?
Jaképak štěstí, že zrovna v té chvíli se do štítu zabodl šíp.
Konečně bezpečí.

Šinul jsem si to podle skály, se štítem před sebou a snažil jsem se být co nejvíc nenápadný.

Jen kousek ode mě bojoval na život a na smrt jeden Justiciář s Hávem, který předtím zabil Mela.

Háv elfovi vyrazil zbraň z ruky, podkosil ho a napřáhl se k smrtícímu úderu.

Toho jsem využil a štítem jsem mu přerazil nos. A ještě jednou. A ještě jednou !
Mlátil jsem ho štítem tak moc, že se svalil na zem.
Nohou jsem mu rozdupl ksicht a rámem štítu jsem mu mlátil do obličeje.
To máš za Mela, ty bastarde !“ Křičel jsem na něj.

Když už z jeho obličeje přestala stříkat krev, usoudil jsem, že je už dostatečně mrtvý.
A teprve teď jsem se zhroutil.
Zabil jsem člověka !

Tvůj první ?“ Zeptal se elf.
Zakýval jsem.
Zachránil´s mi život.“ Řekl elf a vykouzlil si zbraň. „Nikdy na to nezapomenu.“

Vděčný elf se vrhl na poslední zbytek vojáků bouřných hávů a během několika dalších okamžiků již bylo po bitvě.
Bouřné Hávy přestaly bojoval a daly se na útěk.
Vyhráli jsme !
Má první bitva mě však úplně složila...

Rozhlédl jsem se kolem. To byl masakr.
Všude se válela mrtvá a zmasakrovaná těla.

Přežil jsem jen já, Hadvar, Jeff, který krvácel na stehně ( s hrůzou jsem si všiml, že mu tam trčí kus ulomeného šípu ), Drelayn, kterému se kouřilo s prstů, jeden strážný z Falkreathu a dva Justiciáři.

Zbytek byl pobit.
Tvrdě pobit.

Upravil/a Parrot dne 14.07.2012 23:04