---

2. stránka
_______________________________________________________________________________________________

Kapitola I.
Pevnost Neugrad

Ta cesta byla příšerná ! Když už konečně přestalo pršet, tak nás na půl hodiny zastavila Císařská hlídka.
Kvůli opatrnosti po válce. Pche !
Opravdu nesnáším, když se mi někdo hrabe ve věcech. Zvláště v mých knihách.
A když jeden velice dotěrnej legionář objevil můj dopis, adresovaný krásné legionářce, která nám dělala doprovod, kde bylo popisováno její bujné poprsí a co bych jí rád dělal s pozadím, tak ho začal předčítat nahlas !
Ach, to bylo trapné.
Radši ji poslali pryč a místo ní se k nám u Brumy přidal jeden velice nerudný a obtloustlý Nord. Mimochodem, měl také bujné poprsí...
A pak to přišlo. Hranice Cyrodiilu se Skyrimem. Myslel jsem, že umrznu. Ta prohlídka vozu se zdála být nekonečná. Moje knihy házeli do sněhu a mé šaty daly očmuchat psům, takže byly celé poslintané. Pfuj ! Když už konečně skončila „prohlídka“, tak jsme se zase rozjeli.

„Hele, vozko“ Ptám se. „Kam to vlastně jedeme ?“
„Do Skyrimu“ Odpověděl mi velice inteligentní vozka.
„Heh, vážně ? Tak ještě jednou, kam to jedeme ?“
„Do pevnosti Neugrad“ Zabručel.

Mně to vůbec nic neříkalo, jen to, že je to pevnost, takže nic pohodlného. To mi bylo v tu dobu upřímně jedno, hlavně že tam bude teplo. Teplota klesla někam pod nulu, takže mně začali mrznout i hleny.
Nejhorší bylo, když jsme museli zastavit v té největší vánici, protože se vozka potřeboval vyprázdnit. Vichr urval střechu, takže zima byla přímo…kolosální…
A ještě ke všemu došla zásoba Coloviánské brandy !
Hlavou se mi honily myšlenky na brutální a krvavou vraždu svého otce, za to, co mi provedl !

Asi po půl hodině naprosto zničující cesty se oteplilo na krásných 15 stupňů. No co, doma v Chorrolu bych si řekl „Fuj, to je zima“, ale teď mi to přišlo, jako bych se toulal v pouštích Hammerfallu.
Před námi se rozprostíraly mohutné jehličnaté lesy a daleko, daleko za lesem se tyčily obrovské horské masívy. I přes to hrozné počasí se mi to líbilo.
Projížděli jsme kolem horských a loveckých chat, kolem strážních věží, kolem pil a kolem městečka Falkreath, kde jsme zastavili na oběd.
To město bylo…strašidelné…
Za městem se totiž rozprostíral hřbitov pomalu větší, než můj milovaný zámek v Chorrolu, obchody a hospody se jmenovali podle druhů infekcí a typů smrti. Jaké malebné městečko, není-liž pravda ?
Po obědě ( nějaké srnčí, alespoň doufám… ) jsme znovu nasedli do mého oblíbeného vozu a oddrncali jsme se až k pevnosti Neugrad, která byla asi tři čtvrtě hodiny cesty od Falkreathu.

No, to bylo něco...
To, co jsem viděl, se vůbec nelíbilo.
Kamenné hradby až podezřele rozbité a všude samý legionář v plné zbroji.
Před bránou stáli dva Nordové, porovnávající-si délků svých mečů ( bez dvojsmyslů ).
Na nádvoří stáli seřazení legionáři a jejich Legát na ně něco řval.
O kousek dál stříleli lukostřelci do svých terčů a vedle nich vojáci táhli nějaké kusy kamení.
Ale to nejhorší bylo, že tu nikde nebyla žádná hospoda.

Proboha otče, kam jsi mě to poslal ?!

_______________________________________________________________________________________________