---

Konečně tu pro vás mám další díl. Pokud se líbí a chcete další hodnoťte. (RPG1)
___________________________________________________________________________________________
Tulák
část 1.

Týdny, měsíce a roky trávené v sirotčinci chlapci plynuly a on nový domov začal brát téměř tak, jako by tu žil odjakživa. Za tu dobu od ostatních vystřídal spoustu přezdívek. Nyní se mu říkalo Tulák a to díky tomu, že i přes omezenost, která se mu dostávala vycházel o večerech ven a potloukal se sám po ulicích. Přezdívka ho nejdříve štvala, ale později usoudil, že něco do sebe má a ponechal si ji.
Společně se Stínem získal respekt u mladších dětí, kteří si jich opravdu vážili. Starší z nich už domov opustili a už o nich neslyšel, jiné naopak vídal při běžných nočních vycházkách. Například Glauma. Ten se rád chlubil, tím jak teď žije a sliboval oběma chlapcům, že až ze sirotčince odejdou, tak jim vypomůže.
Do domova přibyla i nová vychovatelka, která byla překvapivě vzdělaná a hodná. A o tyto vlastnosti se snažila podělit. Učila děti číst a psát a ti její znalosti rádi přebýrali.

Jednoho dne se, ale vše změnilo. Tímto dnem byl chlapec v sirotčinci už téměř pět let. Slavil své třinácté narozeniny a jeho přítel Stín se chystal brzy odejít.

Něco ho tlačilo. Převalil se v nepohodlné posteli na záda a protáhl se. Koutkem oka se podíval do místnosti. Nikdo, tam už nebyl. Spustil nohu z postele, přemohl svou lenost a nakonec se posadil. Ospale zíral do protější zdi a mnul si oči. Postavil se na nohy a šel do hlavní místnosti, podívat se za ostatníma.

,,Všechno nejlepší!" Zaječeli menší děti. Stín se jen smál a dodal ,,Jo ať se daří!"
Chlapec se pousmál a podrbal se na zádech.
,,Budeš tady jenom stát? Pojď máme pro tebe dárek!" zvala ho jedna dívka ve stejném věku.
Poslechl a přisedl si k dlouhému jídelnímu stolu. Předali mu nějakou knížku. ,, Kniha?" Uvědomyl si, že to řekl nahlas. Ostatní se situaci zasmáli, on jí nedbale odložil na stůl a hrábl do misky s cukrovím.
Po trapných přáních od děvčat a menších dětí si ho odvedl stranou Stín a vytáhl zpod postele větší dřevěnou krabici.
,,Tohle bude doufám lepší než nějaká kniha." ukázal na chlapce zuby.
Odklopil horní část krabice a ten jeho pohled, když viděl drahý ebenitový luk, připomínal jeho dětskou radostnou tvář, když dostal svůj první luk od otce.
,,Páni," nechal otevřená ústa.
,,Jsem rád, že se líbí! Pomohl nám ho získat strarý přítel Glaum."
,,Díky," jel konečky prstů po hladkém povrchu luku.
,,Tak dobře, večer ho vyzkoušíme. Teď ho schovej a pojď ostatním poděkovat za tu knihu," mrknul na něj a odešel z místnosti jako první.
Nejdříve se s darem nehodlal rozloučit, ale zachoval trpělivost a odsunul ho zpět.
Většina chápala, co myslí tím, když knihu vychvaloval.

Po malé oslavě pokračovalo běžné denní dění.

Večer ležel v posteli s knihou v ruce. Byla o nějakém dobrodruhu hledači pokladů beze jména, kterého zajímalo jen zlato. Překvapivě ho zaujala. Takový život dobrodruha by nemusel být vůbec k zahození.

,,Vidíš na to vůbec?"
Mírně nadskočil, když před ním stál Stín.
,,Dej to pryč a připrav se."
Zhasl slabou svíčku a schoval dobrodužnou literaturu pod polštář. Nezapomněl na luk, ale ten už zřejmě vzal Stín. Vyskočil z postele a následně i z okna.