---

Kdo se bojí, nesmí do lesa
část 2.


Vlčí vytí se neustále přibližovalo. Nejspíš jich bylo víc. Takový strach nikdy v životě nezažil a ani nemohl. Připadal si jako ve snu ze krerého se nelze dostat ,,Je to jenom sen.. Sen! Vzbuď se.. Jenom se mi to zdá!" beznadějně se pokoušel probudit. Ležel v křečovité poloze na zemi a snažil se vůbec nic nevnímat. Bál se otevřít oči, ale zavřené je udržet nedokázal. Už tam stál. A nebyl to vlk. Bylo to daleko strašnější stvoření. Vlkodlak.

Chlapec se neopovažoval ani pohnout. Nemohl tomu ani uvěřit. Tohle nemohlo být skutečné, v to alespoň doufal. To gigantické, chlupaté, černé monstrum se k němu přibližovalo. Jeden pomalý krok pravidelně po druhém. Nemohl odpoutat pohled od jeho očí. Zastavil se přímo před chlapcem a jednou rukou ho zlehka nadzvedl.

,,Hej!!" zařval někdo z temnoty. ,,Tady máš někoho sobě rovnýho!"
Vlkodlad upustil bezhybné tělo chlapce. A zahleděl se na novou kořist.
,,Rozsekám tě na kusy ty zrůdo!"
Postava v dlouhém černém plášti a obouruční čepelí se rozeběhla naproti monstru a oba na sebe vztekle zaútočili. Dřív než stačilo zvíře zaútočit už mu vrazil obrovskou čepel do boku těla a vyhl se za jeho zády útoku, kam ho znovu zasáhl. To vztekem zařvalo, otočilo se s napřaženou tlapou a odhodilo ho. Rychle znovu zaútočilo a pokusilo se na něj skočit, ale on dříve zvedl jeho zbraň, na kterou se monstum zabodlo. Krev na něj po čepeli stékala. S námahou se dostal z jeho sevření a vytáhl z něj svou drahou zbraň.

,,Jsi živej?" hloupě se otázal chlapce.
Přistoupil k němu a nohou do něj šťouchl.
,, Možná je tohle, pro tebe lepší.." přiklonil se k němu. Když v tom si všiml, že se pohl.
,,Hej! Prcku. Vztyk!" třásl s ním.
,,Tatí?" omámeně vydechl.
,,Ne! To nejsem já! Teda on!" zazmatkoval.
Chlapec stěží otevřel oči a spatřil staršího zjizveného muže s páskou přes oko.
,,Ty.. ses snad pochcal?" udivil se muž. ,,Ha! Je to jenom vlkodlak! Co? Ty ses ho snad bál?" pobaveně se ptal.
Další slova mu už neřekl, protože opět omdlel.
,,Tak jo.. Už jsi v bezpečí." zvedl chlapce a na ramenou ho kamsi nesl.