---

Odchod
část 2.

Lovec udělal pár kroků vzad. Hlavou mu prolítlo jestli neudělal velkou chybu, když tomu kreténovi jednu vrazil. Ale dříve než stačil něco prohlásit už proti němu mířila dýka. Měl taky jednu a pokud by tu svou starou cetku vůbec stihl včas vytasit, dokázal by ho zabít? Zřejmě ano. Nebylo by to však bez následků. Mohl takhle riskovat? Ne. On už to udělal.

Jen tam stál a nemohl uvěřit vlastním očím. Nemohl se ani pohnout. Jako by se zastavil čas.
,,On-On ho zabil!" křičel jeden z hráčů karet ,,Zavolejte stráže!" Skupinka se náhle tlačila ven.

V hostinci bylo prázdno a naprosté ticho. Brzy mu došlo, že u jeho nohou leží nehybné tělo. On toho chlapce zabil.
,,A Kur..," uvědomi si lovec, co právě udělal a uvolnil ruku se zakrvácenou dýkou, ta hlučně dopadla na zem.
Ustoupil o pár kroků a rozeběhl se ven. Tam už na něj čekali další dva nepřátelsky vzlížející muži. Jeden z nich byl starší a velký s šedivými vousy a druhý byl o něco mladší, ale co se týče vlasů a vousů, byl úplně holý. Oba měli připravené zbraně.
,,Stůj!" přikázal ten starší a pozvedl silnou paži, aby jeho slova vyzněla jasně.
Nezbylo mu nic jiného než poslechnout.

,,Za své činy budeš potrestán, ty špíno!" pokračoval ten druhý a odhalil tak chybějící zuby.
,,Ne! Počkejte- Vše vám vysvětlím!" snažil se marně situaci uklidnit.
,,Svaž ho," přikázal první muž druhému.
,,Nedělejte to! Já to vysvětlím! Mám syna!"
Muž k němu bez zájmu nakráčel a udeřil ho do břicha, čímž ho povalil na zem.
,,My víme," usmál se a začal mu provazem svazovat ruce.
,,Ty svině! Hned mě pusť ať můžu vylámat ty poslední zuby!" vzpíral se beznadějně lovec.
,,Řekni ještě něco a nezaručuji ti, že se s ním opět shledáš," řekl naprosto jasně a díval se mu přitom do očí.
,,Co.. jak se opo-," náhle se zatemnila jeho mysl. Další slova mužů přestával vnímat.
,,No vida! Konečně držíš hubu," poznamenal s úsměvem holohlavý.

Jeho vousatý partner mezitím předal přihlížejícímu hostinskému a návštěvníkům hostince po měšci zlata, za mlčení a to aby se postarali o jejich mrtvého přítele.

Muži nasedli na připravené koně a vlekli ho za sebou z vesnice neznámo kam. Věděl, že tohle jednou příjde, ale litoval toho, že na to syna nepřipravil. Od smrti jeho ženy se dal poprvé do breku.