---

Den 5 - Absolutní bezmoc
Hned co dorazili císařští začali mě hledat. Galmar a Gordn jsou sice mrtvý ale mágové našli způsob jak je oživit. Krví z vlkodlaka. Jelikož sem tam nebyl nemohl jsem vědět co po mě chtějí. Na minulou noc si nepamatuji. Vzbudil jsem se ráno a celý otrhaný a od krve. Musel jsem si najít vhodné oblečení a nějaký úkryt. Poblíž jsem našel kaluž s vodou a ani mi nevadilo že byla voda špinavá. Měl jsem ukrutný hlad a žízeň. Pokusil jsem se vylézt na skálu ale po troše námahy jsem si zvrtnul kotník. Bylo to jako by mi do nohy někdo vrazil kudku. Nemohl jsem chodit a byl jsem na pokraji svých sil. Myslel jsem že je to můj poslední den. Pokusil jsem se postavit a povedlo se. Poblíž byl les a mě napadlo že by tam mohla být nějaká civilizace. Les byl vzdálený asi 80 kroků. Byla to dřina ale nakonec jsem tam došel. Bolest kterou jsem cítil se stále stupňovala a má jistota že přežiju naopak klesala. Jediný způsob jak se zbavit bolesti bylo zabít se. V hlavě sem měl spoustu myšlenek že podniknu sebevraždu ale srdce mi říkalo opak. Po chvíly jsem se v lese ztratil. Chtěl jsem si odpočinout a už se mi podlamovaly kolena. Když tu najednou sem vešel do medvědí pasti. Ostré zuby se nabodly do mé zvrtnuté nohy a já myslel že zemřu bolestí. Jak jsem řval bolestí upoutal jsem až příliž velikou pozornost zvěře. Za chvíly jsem zahlédl obrovitánského medvěda grizzliho. Sledoval mě a pomalu se přibližoval. Nebylo úniku. Past byla navíc pěkně připěvněná k zemi a jediné co mi zbývalo byla smrt. Medvěd nade mnou stál a pozoroval mě. Snažil jsem se předvést smrt jenže ta bolest hrozná. Začal jsem se třepat a medvěd ucítil můj strach. Vrhl se po mě a chtěl mě rozkousat. Naštěstí jsem ho mou zdravou nohou kopl do hlavy tak sem měl nějakou větší šanci. Chtěl jsem ho kopnout i podruhé jenže teď se mi už zakousl i do mé zdravé nohy. Měl jsem poraněné obě dvě nohy , jednu ruku pokousanou , celý poškrábaný a to byla poslední kapka. Vzal jsem klacek a snažil jsem se probodnout. Nepodařilo se. Medvěd po mě skočil a chtěl se mi zakousnout do břicha. Jediné co sem měl při sobě byl klacek a má odvaha. Mrsknul jsem klackem po medvědovy a vypíchnul mu oko. Medvěd zběsile zařval a vrhl se po mě znovu. Tentokrát už nepřežil. Klacek mu vjel ústy a propíchnul mu krk. Poté sem tam bezmocně ležel asi půl hodiny a zamýšlel se nad tím jestli by nebylo lepší se sežrat medvědem. Omdlel jsem a probudil jsem se zase v táboře císařských. Tentokrát sem byl vyléčen nejspíše s pomocí mágů. Všiml jsem si jak jeden mág drží lahvičku s krví. Když jsem se pohlížel po ranách nikde jsem nenašel. Až na jednu. Byla v noze a zašitá a to dost nemotorně. Navíc měla stejný průřez jako kapitánova dýka. Bylo mi to velice podezřelé ale furt jsem tomu nechtěl věřit. Promluvil jsem s kapitánem :

Já : A-ale ...
Kapitán : Žadné ale vojáku !
Já : Dobře kapitáne.
Kapitán : (ŘVE) Vojsko ! Ke mě !
(Vojsko se shromáždilo)
Kapitán : Musíme se přesunout. Bouřné hávy na nás poslali vojsko asi o počtu 1000 mužů ! Půjdeme do hor ! Vyrážíme !
Voják : Ano pane !
Cesta byla zrádná ale nakonec jsme došli až k horám. Jediné co nám zbývalo bylo došlapat až na tu horu. Asi po hodině jsem tam byli. Bylo tam krásně a ten vzduch bylo to úžasné. Viděli jsme snad na celý Skyrim. Stmívalo se a všichni byli unavení. Vojáci rozbili stany a ostatní vyrobily ohniště. Všichni šli spat až na hlídku.

- - | Po 3 hodinách | - -

Hlídač (1) : Franku ? Je ti taky zima ?
Hlídač (2) : Ani nevíš jaká.
Hlídač (1) : Co takhle trochu medoviny ?
Hlídač (2) : Mluvíš mi z duše.
Hlídač (2) : Hele ? Vidíš to ? Nějaký obrovský pták.
Hlídač (1) : Máš pravdu. Skoro podobný draku heh.
Hlídač (2) : Počkej. Vydíš ten obrys ? Podívej se na ty křídla !
Hlídač (1) : U Talose ! (Řve) Všichni stávat ! Je tu drak ! Drak !
Voják : Joe ! Zase si vypil moc medoviny. Přestaň s tím už !
Hlídač (1) : Vypil jsem jen trošku ale dobře vidím draka ! Stávejte k sakru !
Kapitán : U Akatoshe ! Do zbraně !
Já : Můj ty světe. T-T-T-To je drak !
Kapitán : Lučišníci ! Nabít ! ... Pal !
Drak útočil svým ohnivým dechem a máchal ocasem po vojácích. Jeden statečný nebo až spíše zblázněný voják skočil drakovy na ocas ale tohle byla jeho poslední chyba. Drak mrchl ocasem a voják už padal z hory dolů. Probojoval se všemi a dostal se ke mě. Upadl jsem a byl jsem bezmocný. Měl jsem meč a bylo mi jasné že ten ho nezastaví. Zkusil jsem ho probodnout ale jediné co se s mečem stalo bylo to že mi upadl z ruky a odletěl z hory. Beze zbraně jsem stál tváří tvář drakovy. Chtěl mě zrovna zpálit svým ohnivým dechem ale v tu chvíly nevím co se semnou dělo ale z ničeho nic jsem zařval tyto slova : FUS - RO - DAH ! Na draka se selalal obrovitý tlak se sílou že by to odtáhlo celý Bílý Průsmyk. Drak spadl z hory dolů ale nebyl mrtvý. Znovu vstal a odlétl. Všichni byli mrtví. Zase až na mě. Nevím co to se mnou je ale nejspíše mám nějaké štěstí. Byl jsem unavený a oslabený a omdlel jsem. Probudil jsem se až ráno.