---

"O mne si nedělejte starosti!" odpovím ženě, která ke mne přiběhla, "Jak je na tom mistr Valindor? Je v pořádku?!" trochu vydešeným zrakem se podívám na svou nohu, "Au... pá--lí to!"

---

Se slovy: ,,Hned tom bude, hlavně teď zůstaň v klidu ležet." se podívám po nějakých skleničkách (dřevěných kelímcích) a džbánu s vodou. Až obojí najdu (což asi nebude problém), naliji vodu ze džbánu do skleničky, kterou potom položím na noční stolek, pomůžu Theře se posadit a podám jí sklenku z vodou.
,,Lepší?" zeptám se Thery, jakmile dopije.

---

→ Tah 183.


Adrian_S
„Valindor?“ přesunula svůj zrak z tvé zraněné nohy na tvou tvář, „Rychle si to něčím obvažte... Nějakým kusem látky. Musíte to zaškrtit.“ řekla následně začala hledat cokoliv co by mohlo se zaškrcením pomoci. Nakonec našla ve své brašně starší šedivý obvaz, který pravděpodobně používala na zakrytí poloviny svého obličeje. Urychleně ti obvazem zaškrtila ránu. „Vydržte.“ dodala následně a začala očima hledat mezi hroby Valindora. Když jej spatřila ihned se k němu rozeběhla.

Belius mezitím ozbrojen svým mečem kráčel k ochromenému Upírovi. Pevně sevřel meč, zastavil se metr od protivníka a na chvilku zaváhal. Prohlížel si nelidskou stvůru, která k němu pozvolna zvedala svoji zrůdnou tvář. „U všech bohů... Jak jsem mohl chodit s upírkou?“ pronesl udiveně Belius. Utvořil ve své ruce gesto a znovu vyvolal tlakovou vlnu, slabší - Upíra více přitiskla k náhrobnímu kamenu a následný Beliův úder ocelovým mečem ukončil život Upíra jednou pro vždy. Nelidské tělo se ihned začalo vracet do původní lidské podoby. Bretonec ještě chviličku hleděl na mrtvé tělo a nakonec očistil svůj meč a vrátil se zpět k Valindorovi a ženě.

„Valindore...“ vydala ze sebe žena když si klekla k opřenému Bosmerovi o náhrobní kámen. Přiložila mu ruku na krvácející zranění pod ramenem. „Musíme tě dostat do bezpečí.“
„Sestřičko.“ usmál se Valindor při pohledu na ženu, „Budu v pořádku... Věř mi.“ vydal ze sebe těsně předtím než ztratil vědomí.
„Valindore!“ zvolala a pohlédla na Belia, který zrovna přišel blíže. „Potřebuje pomoc léčitele. Nejen že krvácí, ale upíří nákaza sužuje jeho tělo.“ dodala následně snažíc se zůstat klidná.
„Jasně... Jasně...“ kývl hlavou Belius, „Vezmu ho.“ řekl a schoval svůj meč zpět do pouzdra. Sehnul se k Bosmerovi, utrhl kousek svého oděvu a ovázal mu krvácející ránu na ruce, na ošetření rány pod ramenem se již nezmohl a tak jej urychleně přehodil přes rameno. „Odnesu ho na Univerzitu...“
„To udělejte... Já... Já pomůžu jemu.“ řekla následně a otočila se směrem k tobě. „Hlavně prosím rychle... Nesmíte s ním ztrácet čas...“ dodala ještě k Beliovi, který ji ujistil, že udělá vše co je v jeho silách. Ihned poté se rychlou chůzí vydal k Univerzitě.

Mágyně v modrém se opět rychle vrátila k tobě. „Pojďte... Pomohu vám. Musíte se dostat na ošetřovnu.“ řekla a nabídla ti ruku s tím, že ti pomůže vstát. Cestou k tobě ještě sebrala tvoji magickou hůl.


Sarako
Několik hrnků jsi nalezl uvnitř skříně, ale džbán s vodou chyběl, byl zde pouze prázdný. Odemkl jsi pokoj a vyšel na chodbu kde jsi nabral do prázdného džbánu čistou vodu. Vrátil se zpět a znovu za sebou zamkl. Nalil jsi vodu z džbánu do hrnku a podal jej Theře.

Uchopila jej svými chladnými pobledlými rukami a opatrně se napila. Soudě jejího výrazu jí však voda příliš nezachutnala. Naopak se zatvářila jakoby pila něco co jí ubližuje. „Bez chuti.“ promluvila slabým tónem hlasu, „Je... Je bez chuti...“ pokračovala a pozvolna ti vracela hrníček.

---

"Nezkusíme se tam dostat tímhle oknem ?" řeknu Gwendis a ukážu jí na otevřené okno.

"Můžeme k tomu použít támhle ty bedny."

---

"Díky..." vstanu s pomocí ze země a chytnu se za její rameno, "Doufám, že bude mistr v pořádku. A to mne ještě mistr Belius utvrzoval, že rozmišťování bude "nuda"." trochu se nad tím sarkasticky pousměji, avšak bolestně zaskučím, když ji ucítím.

"O mne si nedělejte starosti. Je to jen kousnutí. Už jsem měl horší zranění..."

---

Vezmu si od Thery hrneček se slovy: ,,Promiň, za všechno můžu já. Kdybych nebyl takový pitomec a nesnažil jsem se dokazovat, že jsem tím nejschopnějším služebníkem, kterého kdy Mephala měla, tak by to takhle vůbec skončit nemuselo. Chtěl jsem na tebe udělat dojem, ale málem jsem skončil na věčném večírku u Sheogoratha, když jsem zjistil, že jsem tě navždy ztratil." přitom z něj vyliji zbytek vody, sundám si obvaz z levá ruky, vytáhnu meč, kterým si obnovím starou jizvu na levé dlani, nechám svou krev stékat do onoho hrnečku a pokračuji ,,K tomu, abych tě přivedl zpět, jsem použil Bothielinu krev. Odpusť mi, ale bylo to jediné řešení. Já slibuji, ... ne, já přísahám, že udělám vše, co bude v mých silách, abych pro tebe našel nějaký lék." zavážu si ruku, podám Theře hrneček s krví (maximálně tak dvě decky, nechci ztratit vědomí) a dobám: ,,Až to vypiješ, budeš moc na chvíli vidět mýma očima, co se stalo. ... A co se týče Arveny, měla jsi pravdu s tím, že je hezká, ale není to někdo, s kým bych dokázal zapomenout na tak úžasnou dunmerku, jako jsi ty."

---

→ Tah 184.


Adrian_S
Postavil jsi se s pomocí Bosmerky opět na nohy. Držel se jejího ramene. „Bude.“ ujišťovala tě následně, „Musí.“ dodala a rozhlédla se, „Musím vás dostat na ošetřovnu. Pokousání mrtvolou se nesmí podceňovat. Mohl by jste chytit nějakou nemoc.“ krátce se odmlčela, „Věřím, že jste měl horší zranění, ale nic se nesmí podceňovat.“ řekla následně a vrátila ti tvoji hůl. „Opírejte se o ni. vás budu podpírat z druhé strany, aby jste ji nenamáhal a vyrazíme společně k Univerzitě, ano?“


Sarako
Žena celou dobu mlčela i když jsi k ní promlouval. Jen a pouze se lépe usadila na posteli. Koutkem oka sledovala zatažené okna. Když jsi, ale obnovil svoji ránu a nechal do hrníčku stékat svoji krev pootočila svoji hlavu zpět k tobě a kapičky krve sledovala. Celou dobu mlčela. Mlčky od tebe převzala i krev uvnitř hrníčku a vypila jej. Olízla rty a poté se lehce pousmála. Všiml sis, že její výrazné žilky na tváři s přísunem krve zeslábly. Opět se pootočila k oknu, chvilku tímto směrem hleděla a nakonec zrak odvrátila na druhou stranu.
„Chci... Chci vstát...“ šeptla zesláblým hlasem, „Chci se projít.“ opatrně se přesunula na okraj postele a položila nohy na dřevěnou podlahu. „Všechno je takové... takové jiné.“ řekla s překvapeným výrazem a otevřenými ústy, prohlížela si své ruce jakoby se jí něco nezdálo.


SuperHunterCZ
Gwendis soustředěná na vyháčkování zámku zprvu mlčela, ale když se jí zlomil paklíč odvrátila svoji hlavu od zámku a prohlédla si bedny. „Možno... To by šlo.“ přikývla, „Pokuste se o to s Ayrenn. Já zkusím ještě jednou tyhle dveře.“ dodala a vytáhla nový paklíč.

---

"Dobrá... tak tedy na ošetřovnu." společnou chůzí vyrazím na univerzitu.

Jakmile budu míjet nádvoří univerzity a přítomné studenty či kantory, budu se tvářit, jako by se nic nestalo. Nechci vyvolat strach a rozruch.

---

Kývnu na Ayrenn a půjdu s ní naskládat bedny tak, aby jsme se mohli lehčeji dostat nahoru.

---

,,Dobře." přikývnu s úsměvem, který jako by říkal: ,,Všechno bude dobré." podám Theře ruku, pomůžu jí vstát se slovy: ,,Teď je nejdůležitější, aby jsi se dala rychle dohromady. Máme před sebou ještě hodně práce." nabídnu jí rámě a bez ohledu na to, jestli jej přijme, pokračuji: ,,Zahrát Telvannijskou mágyni pro tebe jistě nebude žádný problém. Bratr Anvilského hraběte mě jistě nějak finančně odmění za záchranu života, nehledě na to, že si můžeme značně přilepšit, pokud se nám povede uzdravit i samotného hraběte. Jak rozsáhlé jsou tvoje znalosti v oblasti alchymie a magie obnovy?"

---

→ Tah 185.


Adrian_S
Bosmerka kráčela po tvém boku a dělala ti oporu, aby jsi nemusel šlapat na poraněnou nohu. Cesta vám trvala déle než obvykle trvá jedinci, ale nakonec jste se dostali až na most, který spojoval město a Univerzitu a následně prošli branou na pozemky Univerzity. Pozemky byly již zahaleny tmou a po studentech či profesorech nebylo ani památky. Dveře do velkého sálu byly zčásti pootevřené a silné světlo procházející otvorem vám svítilo na cestu.

Když jste vešli spatřili jste několik přítomných postav. Mezi prvními koho jste uviděli patřili válečníci Univerzity v čele s kapitánem (graf. vzhled - zde), který ihned promlouval, když jste vešli.
„Ty budou poslední. Zavřete na noc dveře a zataraste.“ rozkázal, „Je to čerstvý rozkaz Arcimága.“ dodal a poté válečníci tak učinili. Zavřeli dveře a zatarasili je dřevěnými zátarasy jakoby se měl někdo pokusit Univerzitu dobývat. „Vy dva zde zůstanete a budete střežit velký sál.“ vydal poslední rozkaz a sám odkráčel po schodišti nahoru chvilku za vámi.

Vyšli jste schodiště a poté zabočili směrem k ubikacím, žena se na Univerzitě orientovala jakoby zde už někdy předtím byla. Prošli jste chodbou, ubikacemi a po schodišti nahoru do ošetřovny. Přední část ošetřovny se skládala z lůžek, některé měly po stranách paravany, aby bylo ležícím dopřáno soukromí, jiné je neměli.

Valindor ležel na jednom z lůžek. Postával u něj jak Belius tak Serana (graf. vzhled - zde) a Mirabelle, která jej ošetřovala. Neměla na sobě roucho nýbrž noční úbor přes, který měla přehozený bílý plášť, aby se nezašpinila od krve. Serana na sobě roucho měla, ale přesto byla oblečená do bílého mundúru v ruce svírala tácek s několika druhy lektvarů a nástroji k ošetřování.
„Bude v pořádku?“ vyptával se Belius.
„Jdi si sednout Belie... Znervózňuješ mne když se každých pět sekund ptáš jestli to přežije. Už jsem ti několikrát řekla, že udělám vše co bude v mých silách, ano? Teď si prosím sedni a v klidu vyčkej. Potřebuji se soustředit.“ vysvětlovala Mirabelle lehce naštvaným tónem v hlase. „Raději to ještě jednou vydezinfikujeme a prolijeme léčivým lektvarem Serano.“ řekla Seraně když se Belius sebral a vyrazil se posadit na židli, která se nacházela na konci místnosti. „Já se postarám o poranění pod ramenem a ty si vezmi poraněné zápěstí. Lektvar na zastavení krvácení nevydrží věčně a nesmí se podávat v příliš velkých množstvích.“

Zatím co se Mirabelle a Serana soustředily na ošetřování zraněného Valindora, který byl stále ještě v bezvědomí a obě ženy měli místy své bílé mundúry ušpiněné od krve, Bosmerka tě zastavila u jednoho z lůžek. „Zde se posaďte.“ řekla klidným hlasem. Učinil jsi tak a posadil se na měkké lůžko. „Sundejte si botu a vyhrňte nohavici. Já mezitím skočím pro nějakou dezinfekci.“ řekla následně a vyrazila uličkou mezi lůžky a paravany do zadní části ošetřovny.


Sarako
Podal jsi Theře ruku, využila jí a postavila se na nohy, když se ale začala kymácet k zemi ihned využila i nabídky rámě. Procházel jsi se sní po pokoji, šla pomalu stále byla ještě vysílená a proces oživení nebyl zcela u konce. Nechala tě domluvit.
„Ne.“ řekla po dlouhém mlčení, „Neovládám magii Obnovy... Nemohu ji ovládat...“ pokračovala a pustila se tvého rámě ve snaze projít se po pokoji sama, ale příliš se jí to nezdařilo a ihned se musela chytnout čela postele. „Nemohu ji ovládat... Nejde to.“ zakroutila hlavou. Usadila se na okraj postele a oddechovala. „Udělal jsi ze mne upírku... Monstrum kterému jsi předtím uťal hlavu...“ řekla a mnula si čelo, „Nemohu praktikovat magii Obnovy... Nejde to.“


SuperHunterCZ
Zatím co se Gwendis snažila vyháčkovat zámek s pomocí Ayrenn jsi odsunula a nanosila několik beden pod okno, aby jste se dokázali dostat dovnitř skrze otevřené okno. Nakonec se vám to povedlo. Bosmerka stále ještě zápasila se zámkem, ale podle jejího výrazu jí zbývalo už jen několik posledních minut do úspěšného vyháčkování. Ayrenn s přehozeným štítem přes rameno vylezla po bednách nahoru a opatrně nakoukla dovnitř. Následně seskočila dolů k obě a ihned hlásila.
„Na 'balkónku' z naší strany jsem viděla tři dost dobře ozbrojený válečníky, další čtyři byli dole a to bylo vše co jsem viděla. Jaký bude další postup?“ optala se tě očekávajíc nějaké rozhodnutí.

---

Udělám, co mi řekne. V duchu si řeknu, "Zdá se mi to, nebo je tenhle celej den PROTI MNE?!" nad myšlenkou jen zatřesu hlavou a podívám se na zraněnou nohu.

"Umět tak "léčení vlastní nemoci", nemusel bych tu sedět a mohl být s Marianou.. Zatraceně. Jak jí dám zprávu, že nejsem venku, ale na ošetřovně?" zamyslím se potichu.

---

Kleknu si na jedno koleno před Theru, vezmu její ruce do dlaních, podívám se jí do očí a ve snaze jí povzbudit (protože se očividně nemůže smířit s tím, že je z ní upírka), pronesu: ,,Neboj, půjde to. Teď si odpočineš, já zatím zařídím vše potřebné a po setmění vyrazíme za tím nejlepším léčitelem ve Valenském lese, ten by mohl vědět jak tě vyléčit, nebo nám alespoň dá tip na někoho v Tamrielu, kdo by ti mohl pomoci. A kdyby ne, tak se vydáme ke svatyni naší Paní. Ví o všem, co se kde šustne, každém klepu a pomluvě (proto je taky Mephala nazývána "Paní šepotu"). Nejspíš za to bude chtít zaplatit něčím životem, ale pro svojí věrnou služebnici s tak důležitým posláním by mohla pro jednou udělat výjimku." zhluboka se nadechnu, na chvíli se odmlčím a pokračuji: ,,Nenávist k upírům jsem nejspíš cítil proto, že je moje dávno zapomenutá minulost nějak spjata s Bothiel, ale když se podívám na tebe, stále vidím dunmerku, s níž má pro mě každá ztrávená chvilka větší cenu, než životy všech obyvatel Tamrielu. Nevidím žádné monstrum." pohladím (pokusím se pohladit) Theru po tváři, dodám: ,,Zkus se teď trochu prospat. Já půjdu zatím zařídit všechno potřebné." a pomůžu jí uložit se do postele.
Potom vyndám z torny ony předražené šaty se slovy: ,,Až se odpočineš, tak je doladíme." přehodím je přes okraj postele, dřevěný hrneček zastrčím někam pod skříň, nebo pod postel (aby nebyl na očích), nasadím si rukavice, abych schoval zranění na ruce a vydám se dolů do hostince. Cestou nezapomenu zamknout a své obavy o tom, že dokud je Thera upírkou, může se stát za použití onoho kamene duší z mágské univerzity klíčem ke znovuoživení Bothiel, si raději nechám pro sebe. O tom, že jsem Theru přivedl zpátky zatím nemá nikdo ani tušení.

---

"Dobrá tedy, ale čekejte že se o tom vaši nadřízení dozví." Odpovím válečnici a vydám se k odchodu směrem ven. "Tak já si to brnění seženu někde jinde."

---

→ Tah 186.


Adrian_S
Sundal jsi botu, vyhrnul nohavici u poraněné nohy a poté spatřil zranění v celé jeho kráse. Pár centimetrů nad kotníkem jsi měl krvácející ránu s obtisknutými lidskými zuby. Rána již za tak malou dobu stihla částečně začít hnisat a dost možná se do ní mohla dostat i nějaká otrava. Bosmerka se mezitím vrátila se stříbrným táckem na němž měla položené dvě lahvičky. Každá měla jiný odstín barvy.

Položila je na dřevěný stolek vedle lůžka a přitáhla si dřevěnou židličku na kterou se usadila. Prohlédla si tvoji zraněnou nohu, ohmatala si zranění a poté zakroutila hlavou. „Omlouvám se. Ještě moment.“ řekla a opět vstala, vrátila se až s brašnou první pomoci. Položila ji vedle tebe a rozevřela. Znovu si prohlížela tvoje zranění a ohmatávala jej rukou. Nakonec sáhla do brašny a vytáhla kus hadru a ostrou pilku.
„Mám pro vás špatnou zprávu.“ řekla se zármutkem ve tváři, „Bohužel to vypadá, že jste byl infikován a jediná možnost jak vás zachránit je nohu amputovat pod kolenem.“ povzdechla si, „Je mi to moc líto.“

Dveřmi ošetřovny prošel kapitán univerzitní stráže držíc v rukou několik listin. Zprvu se hnal k Mirabelle, ale když spatřil jak moc práce má s ošetřováním zastavil se a odchytl Belia, který seděl nedaleko vstupních dveří a zdeptaně vyčkával jak celý Valindorův zákrok dopadne.
„Belie.“ promluvil k němu Kapitán, „Potřeboval bych, aby potom až skončí, Mirabelle prošla ubikace a zkontrolovala přítomnost všech noviců a novicek co zde mají trvalý pobyt nebo tu mají v průběhu svého studia přespávat.“ vysvětloval a předával Beliovi papíry.
„Vyřídím ji to, Finne.“ přikývl Belius.
„Jak to s ním vypadá?“ zeptal se po přikývnutí Finn.
„Snad už dobře. Jestli ho někdo dokáže zachránit tak Mirabelle.“ řekl Belius a Finn kývl. „Jo! Než na to zapomenu... Arcimág ještě vzkazuje, že zítra ráno v sedm bude porada profesorů.“
„Další porada? Co chce řešit tentokrát?“ zeptal se.
„Vím já?“ pokrčil rameny, „Ale pravděpodobně chce více zabezpečit Univerzitu. Hodinu jsem s ním hovořil o možnostech a hledali jsme různá řešení a řekl bych, že pár vhodných jsme společně nalezli. A já s ním souhlasím, že se musí bezpečnost zpřísnit. Imperial City je v příšerném stavu a Valerius si smrt Amatia líbit nenechá do toho ty upíři... Bude to složité.“
„Také si myslím Finne... Každopádně díky za vyřízení. Mirabelle to potom přetlumočím.“

Mirabelle celý rozhovor obou mužů ignorovala, plně se za spolupráce Serany věnovala ošetřování Valindora Benocha a očividně se jim dařilo neboť jim práce šla od ruky.


Sarako
Klekl jsi na koleno přes Therou. Promlouval jsi k ní, mlčela, ale pohladit po tváři se nechala. Byla stejně chladná jako její ruka za kterou jsi jí držel. Nic nenamítala ani když jsi domluvil. Pomohl jsi jí uložit do postele a poté vytáhl šaty a přehodil je přes čelo postele. Dřevěný hrnek jsi schoval pod postel, oblékl si rukavice a vykročil ke dveřím, odemkl a vyšel ven na chodbu, zamkl za sebou dveře a pozvolna pokračoval chodbou ke schodišti a následně do chodby propojující východ z hostince s hlavním sálem.

Stoly byly prázdné. Jediný u kterého někdo seděl byl blízko pultu a seděla u něj dvojice mágů. Jednou byla mladá žena redguardské rasy oblečená do roucha ve vybledlých žlutých barvách. Svoji magickou hůl měla opřenou do vedlejší židli, která se nacházela po její pravici. Naproti ní seděl Altmer s delšími vlasy svázanými do culíku. Jeho si držela přísný výraz i když hleděl do nějaké listiny, kterou měl rozloženou na své polovině stolu. Žena snídala, postupně si mazala sýr na na krajíc chleba a jedla. Za pultem postávala žena Hostinského.


SuperHunterCZ
Zatím co se Gwendis snažila vyháčkovat zámek s pomocí Ayrenn jsi odsunula a nanosila několik beden pod okno, aby jste se dokázali dostat dovnitř skrze otevřené okno. Nakonec se vám to povedlo. Bosmerka stále ještě zápasila se zámkem, ale podle jejího výrazu jí zbývalo už jen několik posledních minut do úspěšného vyháčkování. Ayrenn s přehozeným štítem přes rameno vylezla po bednách nahoru a opatrně nakoukla dovnitř. Následně seskočila dolů k obě a ihned hlásila.
„Na 'balkónku' z naší strany jsem viděla tři dost dobře ozbrojený válečníky, další čtyři byli dole a to bylo vše co jsem viděla. Jaký bude další postup?“ optala se tě očekávajíc nějaké rozhodnutí.


Tondulín
„Hmm...“ zabručela Válečnice a více si tě nevšímala když jsi se dal na odchod. Vrátil jsi se zpět do hlavní chodby, kterou jsi se dále mohl vydat po schodech nahoru nebo do chodby ze které se dalo poté odbočit na záchod. Všiml sis, že Nivrel opustila záchod, zamkla se a držela se přitom za nos. Rozhlédla se a když viděla, že zde není nikdo kdo by jí mohl nějak ohrozit přidala. Došla až k tobě.
„Kde to vázne?“ zeptala se tichým hlasem, „Nemůžeme si dovolit otálet.“ dodala a rozhlédla se.

---

"Promiň ale chvilku to ještě potrvá zatím jsem tu žádného ochotného kováře nenašel." S úsměvem odpovím Nivrel.

---

"DĚLÁTE SI ZE MĚ...?!" rozkřiknu se, ale ihned si uvědomím, co jsem to řekl a zmírním hlas, "Promiňte... ALE NIKDY! MÁ NOHA ZŮSTANE TAM, KDE JE!" přísně se podívám do tváře, "Znáte kouzlo, léčící nemoci? Či otravu? Já ano, ale mohu ji pouze aplikovat na druhé, ne na sebe! NAUČÍM VÁS TO RYCHLE!"

Zděšeně se budu dívat na svou nohu a přitom ještě tiše doufat, "A co kdyby se zastavila jen ta otrava? Tak tam budu mít jen zuby, ne? ZATRACENĚ, JÁ CHCI MÍT SVOU NOHU!"

---

,,Dobrý den ve spolek." pronesu, jakmile vejdu mezi přítomné, posadím se k půltu před hostinskou a s úsměvem dodám: ,,Než mi nabídne, co je na výběr k dnešní snídani, rád bych se zeptal, jestli tu ve Valenském lese máte nějakého věhlasného léčitele. Na ceně nezáleží, ani nezáleží na tom, jestli svoje služby poskytuje jenom zdejšímu královskému dvoru."

---

"Nejspíš by jsme to měli říct ostatním co jsou před vchodem, co myslíš Gwendis ?" zeptám se Gwendis, po případě jí vysvětlím co Ayrenn viděla.

---

→ Tah 186.

Opět mi nějak hapruje internetové připojení... Takže bohužel to bude asi dneska a zítra s psaním Hrozby trošku obtížnější... Snad se to o víkendu zlepší.


Adrian_S
Selena tě vyslechla a většina přítomných s výjimkou Mirabelle k vám natočili hlavu, aby zjistili co se děje. Mirabelle naznačila Seraně, aby se více soustředila a poté společně pokračovali v léčen zranění způsobených během souboje s upírem. Belius a Kapitán spolu opět rozjeli rozhovor, který tvůj prvotní hlasitý výkřik přerušil.

Bosmerka na tebe chviličku hleděla s lhostejným výrazem jakoby jí bylo úplně jedno co jsi právě všechno řekl. Pevněji sevřela svoji pilku a poté jí naklonila do správného úhlu.
„To by mi váš otec nikdy neodpustil... Kdyby se dozvěděl, že jsem mu zmrzačila syna.“ řekla nakonec a pousmála se, „Noha bude v pořádku... Akorát ji musíme vydezinfikovat a potom pomocí kouzla nebo ručně uzavřít. Nic víc. Budete běhat a skákat jako předtím.“ usmála se od ucha k uchu. Odložila pilku vrátila pilku zpět do brašny první pomoci a znovu si prohlédla ránu.

Nejprve vstala a zamířila k nedaleké nádobě sloužící jako umyvadlo, zaklínadlem do něj vyvolala vodu a očistila si své ruce od případných nečistot, poté se vrátila a sáhla na první lektvar, opatrně otevřela lahvičku a obsahem potřísnila tvoji ránu s otištěnými zuby mrtvoly. Ihned jsi ucítil bolest způsobenou působením dezinfekce na tvoji ránu. Když se jí zdálo, že je vše v pořádku a dezinfekce za účinkovala jak měla spokojeně se pousmála. Odložila lektvar zpět na tácek a zakroužila pravou rukou nad zraněním, které se rázem s bílo-žlutým zábleskem začalo zacelovat a postupně blednout dokud z něj nezůstala pouze vybledlá jizva.
„Spokojen?“ optala se a vykročila opět k nádobě kde si znovu umyla ruce ačkoliv se vůbec nezašpinila.


Sarako
Přítomní jen a pouze kývli hlavou na pozdrav (Altmer a Redguardka), Hostinská si odkašlala a vyčkávala co si budeš přát. Po tvé otázce se krátce zamyslela, „Věhlasného?“ zopakovala, „O několika léčitelích vím, ale nevím jak moc věhlasní jsou. Shodou okolností bydlí... Nebo takhle měl by bydlet ve městě.“ rukou ukázala za sebe upozorňujíc na nedaleké město pod které vesnička patřila. „Jaké je situace ve městě si nedovedu představit. Celý měsíc se zdejší Odboj pokoušel o získání podpory našeho správce v boji proti Thalmorské tyranii ale bezvýsledně...“ odmlčela se, „Včera došlo k násilnému převratu jak zde tak ve městě, ale z města se ještě nikdo nevrátil a tak netuším jaká je tam situace... Jestli byl převrat úspěšný nebo neúspěšný.“ opět se krátce odmlčela, „Ale pokud se tam chce vydat tak vyhledejte mistra Adamira. Jeho dům nemůžete minout... Protože jako jediný má na zahradě pozůstatky s předchozí éry a jejích temných okamžiků.“


SuperHunterCZ
„Zbytečnost.“ zakroutila hlavou Gwendis, „Vy dvě to zkuste před okno.“ řekla následně když se jí povedlo vyháčkovat zámek, schovala paklíče a připravila si luk. Opřela se o cihlovou zeď chrámu. „Jste na řadě jako první... Odhalili by mě snáz kdyby ti nahoře byli živí.“


Tondulín
„Proč kováře?“ zeptala se Nivrel s následným povzdechnutím, „Jsme na oslavě na kterou má přístup jen pár vyvolených a veškerá smetánka Aldmerského spolku působícího zde. Kovář je pro ně podřadný člověk... Toho tu nenajdeš.“ řekla následně a rozhlédla se, udělala několik kroků do strany a poté se vrátila, „Proč jsi nezkusil tu válečnici?“ optala se, „Budu tě krýt... Nemusíš ji zrovna zabíjet, stačí když jí omráčíš. Hlavně se vyhni styku s krví... Protože zakrvácená zbroj je mi k ničemu.“