---

"Zatím jsem nad studenty nepřemýšlel, nejprve se vrhnu na ty ze seznamu a domluvím se s nima. Dáme to takhle.." zamyslím se, "Když dorazí na pátou hodinu odpolední do knihovny - pokud v té době nebude nějaká přednáška, tak o hodinu později. To by mohlo stačit, ne?"

Jakmile se zmíní o Markarthu, dodám, "Hádám, že asi arcimág teď nepovolí žádnou výpravu, když je tu tak rušno. Divil bych se, kdyby ano..."

Nakonec po předání seznamu dodám, "Tak jsme domluveni. Pokud bys měla ještě něco na srdci, najdeš mě ve třetím pokoji v prvním patře. Tebe bych našel kde, pokud bych ti něco chtěl?"

Jakmile mi odpoví, rozloučím se a odejdu z místnosti pryč. Pokusím se odhadnout, kolik je hodin a zda už nebude čas na setkání s Beliem ve městě - kvůli zítřejším přípravám.

---

Pečlivě zabalí každou ampulku zvlášť do kusu látky (pokud nebude nic po ruce, použiji třeba rukáv z vlastní košile), aby se náhodou nepoškodily, přitom se na krátkou chvíli zamyslím: ,,Teď už zbývá najít nějakého upíra, dát mu napít z ampulky a mučit ho tak dlouho, dokud mi neprozradí vše, co o znala z mé minulosti Bothiel. ... Co když se ale postupně z obou ampulek napiji já? Bothieliny schopnosti by mi mohli pomoci v boji proti Temnému bratrstvu, ale za jakou cenu. ... Taky bych mohl přivést Theru zpět k životu. Byla by mnohem mocnější než dřív a o mé minulost by mi řekla na rozdíl od ostatních upírů bez mučení, jenže se to může pořádně zvrtnout, a já nevím, jestli bych jí dokázal zabít. Co ale řeknu Arveně?"
Jakmile budu mít obě ampulky zabalené, uklidím si je do torny a půjdu se s taseným mečem opatrně podívat do druhých dveří, přitom nebudu polevovat v pozornosti (aktivace těch run na sebe mohla strhnout nežádoucí pozornost).

---

"Co já vím, někde by to tu mělo mít takovej provázek." Prohlédnu si raketu, jestli se na ní nachází zápalný knot. Pokud tam nebude řeknu Tarwen ať podpálí celou rachejtli zespoda. Pak už se odeberu do bezpečné vzdálenosti a budu sledovat jak se to vyvine.

---

→ Tah 161.


Adrian_S
„Ano. To je dobrý čas. Budu s tím počítat.“ přikývla souhlasně na tvůj časový návrh a následně pokračovala, „Ale byla bych schopná nám zajistit i učebnu. Tam by bylo menší riziko zničení nějaké vzácné knihy v případě, že by se náhodou něco nepovedlo.“

„Pravděpodobně ne. Také jde o to jestli by o nějakou výpravu někdo z profesorů také stál, protože výpravy bývají dlouhé, náročné a vedení většinou požaduje nějaké výsledky. Nehledě na to, že profesor musí zodpovídat za bezpečí svých studentů, které na výpravu bere.“ odmlčela se, „Což také není vůbec snadné.“

„Pokud se nebudu pohybovat po Univerzitě tak bys mě měl naleznout zde. Nemám vlastní kabinet a od téhle učebny mám klíče jen a pouze já... Takže tu budu mít i dostatečný klid a prostor.“ pousmála se, „Ale ráda bych se v průběhu dne podívala jak zde probíhá oslavování svátku.“ dodala následně.

Rozloučili jste se a jakmile jsi opustil učebnu, zavřel dveře zamyslel jsi se a pokusil se odhadnout čas. Odhaduješ čas na něco málo kolem 17:50, vzpomínáš si Belius Valindorovi říkal, aby byl připravený kolem půl sedmé. Za několik málo minut by mělo být zahájeno rozloučení s padlými, které probíhá na pozemcích Univerzity.


Tondulín
Netrvalo dlouho a našel jsi knot. Ukázal si jej Tarwen, která si opatrně dřepla, aby si nezašpinila ani nepoškodila své šaty a následně zamumlala a provedla gesto, kterým vyčarovala slabý plamínek. Opatrně jej přiblížila ke knotu a jakmile chytl odebrali jste se oba rychle do bezpečné vzdálenosti. Elfka opět chytla malého chlapce a vyčkávala co se bude dít. Chlapec neschovával nadšení.

Knot pomaličku dohořel s lehkým za prskáním a následným charakteristickým zvukem petardy vylétla menší ohnivá koule z úst draka, postupně s nabíranou výškou rostla, měnila tvar a zářila čím dál víc zářit. Když vylétla dostatečně vysoko explodovala a zcela změnila svůj tvar na postavu velkého červeného draka, který několik minut létal v kruhu nad místem exploze. Chlapec užasle hleděl na oblohu.
„Vypadá to, že se nám to povedlo.“ usmála se spokojeně Tarwen a rovněž sledovala draka. Náhle však Drak změnil svůj směr, již nekroužil, ale jako šipka z kuše směřoval k místu kde se nacházela vyhořelá petarda. Půl metru nad zemí opět změnil směr, letěl směrem k vám, proti vám.
„Eh... Tohle je taky součástí té petardy? Nebo jsem to zakřikla?“ řekla nejistě a její úsměv velmi rychle zmizel z tváře. Za vašimi zády i přes vystřelení petardy hráli bardi v altánku a ostatní spokojeně tancovali na placu.


Sarako
Sebral jsi obě lahvičky, pečlivě je zabalil a uschoval do své brašny. Následně jsi se odebral s vytaseným mečem zpět do místnosti s lektvary a ihned poté do posledních dveří ve kterých jsi ještě nebyl. Opatrně jsi je otevřel a vstoupil dovnitř, prošel úzkou chodbou a stanul v podlouhlé obdélníkové místnosti, připomínající pohřebiště. Už při vstupu se ti zdálo, že cítíš spáleninu a teprve nyní se tvé tušení potvrdilo.

Kamenný kvádr ve tvaru starého pohřebního oltáře se nacházel uprostřed místnosti a na něm leželo hořící tělo ženy bez hlavy. Hlava byla položená bokem a podobně jako tělo jíž téměř celá rozložená ohněm. Krom kamenného oltáře se nacházelo v místnosti ještě několik loučí, které byly různě rozestavěny tak, aby dobře osvětlovaly místnost. Dále zde bylo několik kamenných soch, konkrétně pět, které nesli lidskou podobu a všechny byly ozbrojeny kamennými holemi.

---

Protože mám u sebe brašnu s mými věcmi a deníkem, vydám se ke kabinetu Belia. Zaklepu a počkám, až otevře. Pokud se nic nestane, klidně si sednu na zem, vezmu si deník a prolistuji si starší zápisky.

Pokud se otevřou dveře a bude tam Belius, spustím, "Omlouvám se, že vás ruším, mistře. Přišel jsem o něco dříve, na ty přípravy. Nevadí? Jestli ano, přijdu později."

Pokud se otevřou dveře a bude tam někdo jiný, zeptám se, "Mistr Belius tu není?"

---

"Na zem, rychle na zem!" Zakřičím na Tarwen a sám zalehnu k zemi.

---

Věnuji tělu na kamenném oltáři poslední pohled, které nejspíš podle uťaté hlavy patřilo Bothiel, přitom se mi hlavou v onu chvíli prožene spoustu otázek: ,,Proč jsem sakra nenechal tu pitomou upírku Luciovi? Stála Theřina smrt za to že jsem si zachránil svojí prašivou kůži předtím, co všechno o mě mohla Bothiel vyžvanit Luciovi? ... Proč se Thera nedržela za mnou? Corrientis měl zasáhnout mě a ne jí. ... Proč jenom dokončila to cestovní kouzlo, když byla tak vážně zraněná? ... Žiju už jen pro pomstu, ale co bude potom, až budou Corrientis s Luciusem mrtví? Bude pro mě mít potom můj život ještě nějakou cenu? ... A co úkol od naší paní Mefaly? S Therou jsem věděl, že to dokážu, ale s tím, co zbylo z mého týmu?"
Opatrně se pouze pohledem porozhlédnu po místnosti, jestli neuvidím další dveře, nebo někde uložená další těla. Potom, co jsme utekli z vězení (nebo i dřív) mohl Corrientis zažádat o Theřino tělo k ohledání se záminkou, že se jedná o temnou mágyni - což by potom spadalo pod jeho kompetenci. Nemyslím si, že budu mít druhou možnost zavítat do základny císařských mágů, takže nechci propásnout poslední šanci v případě, že by se tu Theřino tělo mohlo nacházet.

---

→ Tah 162.


Adrian_S
Směřoval jsi své kroky přímo ke kabinetu profesora Belia Arteria. Cestou jsi potkal několik noviců v rouchách se smuteční černou šerpou jak se přesunují po schodišti dolů. Pravděpodobně se hodlají zúčastnit rozloučení s padlými. Po chvilce chůze jsi konečně došel ke kabinetu. Zaklepal jsi a vyčkal zdali se dočekáš otevření dveří.

Trvalo to skoro tři minuty než jsi se dočekal otevření dveří. Spatřil jsi Beliovu tvář, zpočátku neotevřel dveře celé jen a pouze vykoukl, když spatřil o koho se jedná otevřel dveře celé. Podobně jako novicové i on byl převlečený. Na sobě měl smuteční černý kabát s bílou košilí a černými kalhoty, opasek měl stejný a k němu připnutý meč. Opřel se ramenem o futra dveří a promluvil:
„Obvykle by mi to nevadilo. Navečer už mám nějaké plány, ale teď se musím zúčastnit rozloučení.“ odmlčel se, „Umřelo tam pár mých přátel. Když už jsem se nemohl zúčastnit obrany jako oni... Tak se s nimi chci, alespoň rozloučit.“ udělal krátkou pauzu, „Ale jakmile skočí rozloučení tak se pustíme do práce, abychom to měli z krku. Čím dříve tím lépe. Každý máme nějaké večerní plány.“ ušklíbl se.

Z bočních dveří vyšla v černých šatech světlovlasá profesorka. Ladnou chůzí se přesunula do chodby a následně ke dveřím u kterých jste postávali. Belius se na ní lehce pousmál.
„Můžeme? Nebo tu řešíte něco důležitého?“ optala se Belia a ihned poté tě pozdravila.
„Už jsme to vyřešili.“ usmál se, „Takže jsme domluveni kolego? Jsme. Výborně. Zatím se měj.“ řekl poté v rychlosti a vyhrnul se z kabinetu. Jakmile jej následovala i žena zavřel dveře a zamkl je svým klíčem. „Jakmile skončí rozloučení s padlými sejdeme se před Univerzitou.“ dodal nakonec a poté nabídl Světlaně rámě a oba společně odešli ke schodišti po kterém následně pokračovali dolů.


Tondulín
Lehl jsi na chladnou zem, Tarwen i Feladir si po tvém výkřiku učinili to samé. Červený drak prolétl jako střela nad vašimi hlavami a s výkřikem všech přítomným proletěl skrze altánek jehož dřevěná konstrukce ihned vzplála. Feladil ihned vyskočil, když bylo nebezpečí od vás odvráceno a užasle hleděl před sebe. Drak jenž vytvořený petardou přiměl k útěku nejednoho účastníka slavnosti neboť se prohnal tanečním placem, ale směřoval i ke stolům. Slyšel jsi výkřiky všech přítomných, které skončili v momentě kdy se červený drak objevil zpět na obloze.

„Chraňte královnu! Chraňte královnu!“ řval kdosi z přítomných.
„Je někdo zraněn? Co je to sakra zač?!“ pokračoval další hlas.

Tarwen se již také postavila na nohy a sledovala jak bude dále drak reagovat. Opět nějakou dobu kroužil na nebi, následně udělal několik rychlých průletů a následně explodoval. Exploze vykouzlila krásnou podívanou na nebi, přesto za sebou zanechala neskutečnou spoušť.

Altánek společně se stolkem hořel a válečníci se snažili všechny vzniklé požáry v rychlosti uhasit. Zatím co jiní válečníci odváděli vyděšené, po případně je uklidňovali, že bylo nebezpečí zažehnáno. Bardové, které čekal jeden z nejhorších zásahů se jen stěží vzpamatovávali z toho co se stalo. Uprchli z hořícího altánku a shromáždili se předním. Mezi nimi byla i Nivrel ke které se ihned přiřítila Carwen.

„To bylo úžasný!“ zvolal užasle malý chlapec a pohlédl na Tarwen, která tak užaslá nebyla. Když v její tváři nenalezl sdílený úžas podíval se na tebe. „Ještě mám jednu!“ zvolal poté radostně.
„Myslím, že to stačilo Feladire... Rozhodně to stačilo.“ vydala ze sebe s námahou.


Sarako
Rozhlédl jsi se po místnosti. Místnost nemá žádné další otvory, ani se zde nenachází žádné skříně. Je zde jen a pouze pohřební oltář, pětice soch a několik loučí osvětlující pohřební místnost.

---

Pokynu hlavou a vrátím se zpět do svých komnat. Tam vyčkám do doby, než skončí smuteční ceremonie. Mezitím si budu číst v knize o kouzlech Obnovy.

Až nastane ona chvíle, vydám se s brašnou a svou holí v ruce před Univerzitu, jak jsem se domluvil s Beliem.

---

"Mno tak to nám úplně nevyšlo co?" Pokusím se o úsměv směrem k Tarwen i když mi moc do smíchu nebude. "Nečekal jsem takovéhle účinky, to asi nebude jen tak obyčejná petarda. Co teď budeme dělat? Vmísíme se do davu, jakože se tu nic nestalo nebo co navrhujete?" Netrpělivě se zeptám důstojnice.

---

S úšklebkem si přitáhnu za pomoci telekineze jednu z loučí a v rychlosti ve skladu a následně i v laboratoři založím na několika místech požár (kus dál od lektvarů a aparatury - nechci se tu proletět roztrhaný na sto kusů, ale skříně nechám otevřené), zahodím louči a rozběhnu se zpět k celám, kde se pokusím (nebo někde cestou zpět) odchytit Arvenu a pomoc jí dostat co nejrychleji Trevina do bezpečí.

---

Tiše přikývnu a budu následnovat Tyrwina. Po cestě budu dávat pozor na dění okolo.

---

→ Tah 162.


Adrian_S
Odebral jsi se do své komnaty. Cestou jsi potkal posledních několik noviců co ve smutečních oděvech vyrazili směrem ke schodišti. Byla mezi nimi i Mariana, která s černou šerpou směrovala k východu. Své oči směřovala do listiny, kterou držela v ruce a cestou očima četla.

Odemkl jsi dveře do svého pokoje. Byl prázdný, Gaturn ani Eris zde nebyli. Podle pohozených oděvů na posteli se však rozhodli zúčastnit rozloučení. Zavřel jsi dveře, usedl ke stolku a vytáhl knihu o magii Obnovy. Ihned jsi se začetl do jedné z jejích kapitol. (rozloučení s padlými bude nějaký čas trvat, ale protože se v tvé blízkosti nenachází žádný hráč, který by se jí zúčasnil bude její průběh zkrácen na čtyři příspěvky)


Tondulín
„No... Myslím, že nic jiného nám nezbude.“ řekla nejistě Tarwen a pobídla chlapce, aby se vzdálil od místa výstřelu petardy. Následoval jsi ji. Společně jste jen taktak minuli dvojici válečníků - obešli jste je druhou stranou - kteří šli zkontrolovat místo výstřelu. Vmísili jste se mezi hlouček diskutujících hostů, kteří mezi sebou vedli řeči oč se asi jednalo a jak mohlo dojít ke spuštění.

„Dámy, Pánové...“ odkašlal si starý Spellor a vstoupil doprostřed placu, „Jednalo se o takovou nehodu... Jedna petarda... Ehm... Vystřelila dříve než měla a jelikož nebyla odstřelena odborně došlo k takového nemilé situaci.“ odmlčel se, „Opravdu bylo nebezpečí zažehnáno a vy se klidně můžete pustit do tance, jídla a opětovné diskuze. Tento malý incident vůbec nemusíme řešit.“ vykouzlil na tváři falešný úsměv.

Altmerka, která měla být vaším cílem přikázala dvojici válečníků, aby jí následovali sama vyrazila směrem k domu. Všiml sis, že Carwen s Nivrel se podívali jejím směrem. Carwen cosi převlečené Bardce řekla a ihned poté nenápadně vyrazila za Altmerkou. Bardka se snažila protlačit davem, rozhlížela se kolem jakoby někoho hledala. Jakmile spatřila tvoji tvář změnila směr cesty a vyrazila k tobě. Všiml sis, že je lehce špinavá od ohně a její bardský oděv je na boku roztrhnutý.


Sarako
Přitáhl jsi pomocí magie jednu z loučí a přesunul se do skladu s ampulky krve. Ještě předtím jsi, ale vyhledal nějaké hořlavější složení lektvaru a použil jej k úspěšnému zapálení skříně. Jakmile vzplála a postupně začali explodovat její magické pečetě nadešel ten správný čas přesunout se do laboratoře. Zde jsi udělal to samé, založil požár a zbytek hořlavého lektvaru zahodil za sebe společně s loučí. Netrvalo dlouho a i laboratoř se ponořila do plamenů.

Rychle jsi se otočil, zabouchl dveře a vyrazil pryč nevšímaje si omráčených Císařských mágů. Jen jsi dupl na první ze schodů a zaslechl výbuch z laboratoře, který následovalo hned několik dalších. Nezastavoval jsi a vyběhl schodiště až nahoru. Když přišla doposud největší exploze. Odbočil jsi chodbou, kterou zmizel Archanděl, když jste se rozdělovali a pokračoval jí až k místnosti s otevřenými dveřmi.

Jen co jsi vběhl dovnitř spatřil jsi několik dřevěných knihoven plných knih, ale také prázdných jejichž obsah byl různě rozházen po místnosti, která byla tvořena převážně knihovnami. Arvena posadila Trevina na kamenné schodiště, které se skládalo ze dvou schodů. Když tě spatřila ihned zvolala,
„Co se to tam dole stalo? Slyšeli jsme exploze.“ přitom přistoupila blíže k Dunmerovi.
„Už jsme si začali dělat starosti, že se ti něco stalo.“ přidal se Archanděl ačkoliv jeho tón hlasu nezněl jakoby mu až tolik záleželo na tvém životě. V ruce svíral Ebonitovou hůl - hůl Bothiel. „Měli bychom vypadnout.“ řekl následně, „Svého přítele jste našli... Přispěli jste k zničení Císařských mágů a to vám nikdy Corrientis neodpustí. Být vámi zmizím z Cyrodiilu a jakékoliv provincie ovládané Císařstvím dřív než tohle uvidí na vlastní oči.“ odmlčel se, „Protože pak. Pak se být vámi modlím, aby při vás nestála jenom Devítka ale i všechny Daedry co existují.“


Killiedan
Tyrwin vstal od stolu, pohlédl na svoji dceru a poté na svého syna. Rozloučil se s přítomnými a poté vyrazil k východu. Ingmar a Kaslow zůstali i nadále ve vile rodu Valeriů. Starý Imperial před odchodem požádal dvojici legionářů, aby mu dělala ozbrojený doprovod a poté s tebou a dcerou po boku vyrazil k věži z Bílého zlata požádat o audienci Císaře.

„Předpokládám, že sněm, kterého jsme se nezúčastnili už skončil. Císař by měl mít teď dostatek času a měl by nás přijmout ihned. Přeci jen jsem velitel Císařské gardy.“ vydal ze sebe cestou zatím co jste kráčeli ulicemi města. Sabrina na tebe několikrát během cesty koukla, ale jinak si všímala svého a se svým otcem se nijak zvláště nevybavovala. (cestování ovlivněné tahy není nutné, protože se ve tvé blízkosti nenachází nikdo kdo by ovlivňoval děj ve tvém okolí) Mlčky jste došli až k věži.

Střežící legionáři vás bez jakéhokoliv zastavení, prohledání nechali projít. Tyrwin vás vedl rovnou ke schodišti a následně do jednoho z vyšších pater. Cestou jste míjeli několik šlechticů, kteří se pravděpodobně vraceli ze zasedání rady Starších. Jejich výrazy byly různé jen ne spokojené. Tyrwin občas mávl rukou, přikývl na pozdrav, ale nijak slovně se ke kolemjdoucím nevyjadřoval. Zabočili jste a zastavili před dveřmi vedoucí do audienční místnosti. Dveře byly lehce pootevřené a z místnosti se ozývalo několik hlasů.

„Předpokládám, že nemusím opakovat jak se chovat v přítomnosti Císaře a jeho nejbližších poradců.“ otočil se k tobě i Sabrině, která přikývla hlavou. „Nejprve půjdu já a až přijde vyzvání vstoupíte i vy dva. Rozuměno? Vy můžete jít.“ odvolal legionáře a poté sám vešel do audienční místnosti, zavřel za sebou dveře čímž zcela umlčel hlasy přicházející z místnosti.

Sabrina si rukou porovnala své vlasy, upravila se a poté se opřela o kamennou stěnu. Očima si tě znovu prohlédla a po chvilce čekání a pokukování z místa na místo k tobě konečně promluvila.
„Co si vlastně slibuješ od spolupráce s mým otcem?“ zeptala se.

---

Letmo se na ní podívám a poté chvíli váhání odpovím:„Řekněme že ... chci ochránit jednu osobu ... " odmlčím se a počkám až budeme předvoláni.

---

*ČTU*

---

"A sakra, Nivrel, ta mě zabije." Polknu a s nevinným úsměvem vyčkám na její příchod.

---

,,Jen menší nehoda v laboratoři, nic víc." pokrčím rameny s hraným úsměvem na otázku ohledně výbuchů.

,,Já vím. Všechno, co se tu stalo, připíšou mě, a nikoho ani nenapadne, že v tom máš prsty ty." přitakám na Archandělova slova ohledně Corrientise ,,Jenom mi ještě prozraď, kde bych mohl najít Theřino tělo. Bude u ostatních padlích, nebo si jej nechal Corrientis přinést sem? rád bych se s ní náležitě rozloučil, a nerad bych se sem pro něj musel vracet."

Až mi Archanděl odpoví, a potvrdí mi, že tu Theřino tělo nenajdu, necháme se od něho přenést pryč.

---

→ Tah 162.


Adrian_S
(1/4)


Tondulín
Vyčkal jsi na příchod Nirvel. Tarwen se mezitím i s chlapcem vydali svou cestou, vyhledali jeho otce - Tarlowa, který ihned zjišťoval zdali je chlapec v pořádku. Nivrel mezitím dorazila až k tobě. Cestou se několikrát ohlédla, ale dav vám zaručoval dobrou anonymitu a tak nemusela mít strach, že vaše setkání bude někomu podezřelé.

„Musíme do sídla. Carwen tam na nás bude čekat.“ vychrlila na tebe ihned co se k tobě dostala, skutečně byl její hlas trošku odlišný než před jejím úrazem nosu. Poté sáhla do své brašničky a vytáhla malou ampulku, „Teď si musím zajistit volnost...“ šeptla tiše a přičichla k ampulce. Jakmile tak učinila její tvář pobledla a do několika sekund jí začala z nosní dírky téct krev. „Teď mi pomoz dostat se do umývárny v domě... Rychle...“ po těchto slovech se zdálo, že se každou chvilku složí.


Sarako
Jen co jsi dořekl první větu ozvala se další exploze, která byla i přes to, že se odehrála pod vámi dost hlasitá. Archanděl to nijak nekomentoval.
„Je tu ještě několik místností, ale pochybuji, že bys jí v nich našel.“ odpověděl na tvoji otázku, „Měl jsi býval tuhle otázku věnovat některému z Císařských mágů. Určitě by ti ji zodpověděli když by jsi jim dostatečně pohrozil. Zase až tolik tvrdí nejsou.“ prošel se po místnosti, prohlédl si knihovny a následně se opět otočil k tobě. „Ještě je tu varianta, že tělo nechal vrátit do její rodné provincie. Je to malá pravděpodobnost, ale možnost tu je. Pokud vím nebyla to temná mágyně, upírka ani nic podobného. Neměl by důvod ji sem brát, nebo myslíš, že ano?“ zeptal se.

„Pokud máte vše proč jste sem přišli měli bychom vypadnout. Dokáži vás přenést téměř kamkoliv... Po Cyrodiilu samozřejmě. Takže mi řeknete místo a já se vám pokusím vyhovět.“ pokračoval následně, „Jeho budeš muset vzít do náruče... I když vzhledem k jeho stavu bych teleportaci nedoporučoval.“


Killiedan
Blondýnka se pousmála, stále byla zády opřená o chladnou kamennou stěnu a její oči opět sjeli směrem k tobě. „Zvláštní... Většinou si od toho všichni slibují peníze a moc.“ řekla klidným tónem, „O jakou osobu konkrétně jde, že jsi se musel snížit k špiclování šlechtického rodu pro jiný šlechtický rod kvůli hašteřivosti jiného?“ zeptala následně.

---

Vzhledem k tomu, že si potřebuji trochu "získat" reputaci ostatních, zaklapnu knihu a dám si jí do brašny. Hůl si zandám na záda a vydám se ke smuteční ceremonii. Budu postávat někde v zadní části a jen mlčenlivě přihlížet.

---

,,Dejte mi minutku." utrousím a doběhnu k místu, kde jsem se zabil Kaleriona.
Tam se dám několika lehkými fackami do kříšení mága, co jsem tu poslal do bezvědomí jako prvního (pokud už náhodou není při smyslech).
,,Kde najdu Theřino tělo?" položím mu s taseným mečem otázku, ale než stačí cokoliv odpovědět, zabodnu mu meč do ramene, přitom procedím mezi zuby: ,,Mluv!" a mečem v jeho ráně budu kroutit všemi směry tak dlouho, dokud mi neodpoví, kde Theřino tělo najdu.