---

"Fallen Merle z Daggerfallu." představím se jí a potřesu rukou.

"Takže vás mám nazývat jménem? "Paní Vici"? Rád bych třeba "profesorko", ale k tomu jsme se zatím ještě nedostali..." zdůrazním, "OBA nedostali."

Podívám se pak na knihu, "Možná budu potřebovat pomoct."

---

Jakmile mág vstane, budu jej potichu následovat a ve chvíli, kdy se zastaví a zahledí do cely, mu uštědřím omračující ránu do zátylku.
Potom dám znamení Arveně, aby odtáhla a svázala omráčeného a s taseným mečem se postavím "za dveře", kde budu očekávat příchod khajiitky.

---

"Pan Tarlow je teď plně zaneprázdněn královnou, když ho rychle najdeme, ničeho si nevšimne." Povzbudím Tarwen a trošku se ještě porozhlédneme po cvičišti. jestli se dítě někde neschovává. Pokud budeme neúspěšní, navrhnu důstojnici, ať se po něm podíváme uvnitř domu.

---

→ Tah 155.


Adrian_S
„Nedostali?“ podivila se zpočátku Xarie, „Nepleteš si mne náhodou se Seranou? S tou hnědovlasou dívkou, která se uchází o místo profesorky magie Obnovy?“ pokračovala, „Já mám hned několik velmistrovských titulů... Ne že bych se tím nějak kdy pyšnila, ale myslím, že titul profesorka smím používat i když na tuhle Univerzitu chodím působit externě.“ dovysvětlila následně.

„Jistě. Pomůžu ti.“ řekla s úsměvem a přistoupila blíže k tobě a stolku s knihou. „Existuje kouzlo, které je schopné odhalit podstatu magické pečetě a její obtížnost, ale je velmi komplikované a hlavně se obtížné. Takže to raději udělám sama, ale pečeť si odstraníš sám.“ dodala a následně pravou rukou na níž měla prsten s výrazným červeným kamenem několikrát ve vzduchu přejela po přední části obalu knihy, zamumlala zaklínadlo a se slabou září spokojeně přikývla.
„Měla jsem pravdu.“ znovu přikývla, „Pokud se ti to náhodou nepovede... Což nepředpokládám tak se vůbec nic nestane. Každopádně bys měl vědět jak utvořit správné gesto, jak zní kouzelná formule pro tento typ magické pečetě.“ krátce se odmlčela a přešla k tabuli, „Raději ti to napíšu, abys to měl i v písemné formě.“ mávnutím ruky smazala text, který pocházel z dob kdy ještě vyučoval v této učebně Arterius a následně začala křídou bez pomoci magie sama kreslit a psát gesto i kouzelnou formulku. Jakmile byla hotova několikrát kouzelnou formulku nanečisto přečetla a následně ti předvedla i gesto a jeho správné utvoření, poté tě vybídla k tomu, abys to vše nanečisto zopakoval.


Tondulín
„Všimla jsem si.“ přikývla hlavou. Zatím co jsi procházel cvičiště a hledal jakoukoliv vhodnou skrýš pro malého chlapce, Důstojnice se vyptávala hrajících se dětí. Když jsi se vrátil s nepořízenou navrhl jsi prohlédnout dům. Tarwen se pootočila k domu a chvilku tímto směrem zamyšleně hleděla.
„Zkusíme to. Jiná možnost snad ani není...“ řekla nakonec a rychlejším krokem jste vyrazili k domu. Vstup do domu byl střežen dvojicí zlatavých válečníků, kteří však nijak nezasáhli a svolili vám vejít dovnitř. „Pochybuji, že by si hrál na schovávanou...“ poznamenala Elfka zatím co se rozhlížela po vstupním sále. „Pro veřejnost je otevřeno jenom přízemí... Navíc by si ho někdo ze stráží všiml.“ konstatovala následně. „Možná... Možná jsme něco přehlédli. Sem by určitě nešel.“ řekla nakonec a vyrazila se optat stráže.


Sarako
Využil jsi mágova přesunu a spolu s ním se přesunul k cele. Úderem do zátylku si jej omráčil a následně opatrně položil na zem, aby nezpůsobil zbytečný rozruch. Arvena na tvůj signál přiběhla, omráčeného odtáhla stranou a svázala, sama se pak držela stranou, aby nebyla odhalena.

Přitisknutý ke stěně u dveří jsi vyčkával s taseným mečem až Khajiitka otevře a vyjde ven. Příprava lektvarů nebo jeho hledání jí několik minut rvala ale nakonec přeci jen sáhla na kliku s tím, že otevře dveře a vyjde do místnosti s celami.

---

Zachovám si chladnou tvář, ale vypustím zmatená slova, "Ou.. ehm, omlouvám se. Máte pravdu, spletl jsem si.. uhhh. To je tak... trapné!" ukloním se jí, "Mistryně, omlouvám se za tohle nedorozumění... vůbec jsem Vás nechtěl urazit a už vůbec ne si takto otevřít ústa. Spletl jsem si Vás se Seranou, máte pravdu." budu doufat, že omluvu přijme.

Poté se vrhnu na prolomení pečeti s její pomocí.. Formulku si zapamatuji a provedu na deníku.

---

Přitisknu se ke stěně a ve chvíli, kdy khajiitka projde dveřmi, jí přiložím meč ke krku a pronesu: ,,Nechť ti Stendarr žehná za péči o zraněného přítele, čičinko. Všichni císařští mágové, co se mi pokoušeli klást odpor, teď leží zbití a svázaní, takže pokud se chceš vyhnout tomu prvnímu, tak mi pomalu podej ten lektvar, co máš v ruce." přitom nastavím levou ruku, očekávajíc předání lektvaru.
Pokud se khajiitka o něco pokusí, udeřím jí jílcem meče do obličeje a lektvar se pokusím chytit, aby se nerozbil.

---

Počkám jestli nám stráže nepoví něco zajímavého.

---

→ Tah 156.


Adrian_S
Xarie se jen a pouze usmívala, notnou dobu se po tvých slovech nijak slovně nevyjadřovala. „'Vás'? Fallene přeci jsme si nepotřásli před chvilkou rukou zbytečně a nepředstavili se navzájem. Sice nechápu jak se ti povedlo si nás zaměnit, ale nic to nemění na tom, že si můžeme i nadále tykat.“ promluvila nakonec, „Ale pokud by vám dělal problém mi tykat klidně se můžeme vrátit k vykání, ale v tom případě budu vykat i já vám, protože si budeme navzájem prokazovat úctu.“

Několikrát jsi přečetl očima kouzelnou formulku, pokusil se zapamatovat správné gesto a když se Xarie vrátila k lavici u níž se nacházel deník, pustil jsi se do čarování. Po chvilce soustředění jsi utvořil gesto a zároveň s ním vykřikl zaklínadlo. Desky knihy se rozzářili duhovou barvou, která se následně změnila v oranžovou a poté zcela barevná záře zmizela.
„Výborně. Povedlo se ti to. I když nepředpokládala jsem opak.“ pronesla pochvalu a vyčkávala až knihu otevřeš, „Vždy tu knihu, ale pro jistotu otevři poprvé pomocí telekineze. Je to jistota. Přeci jen existuje více stupňová pečeť, ale v tomhle případě to nehrozí.“ dodala a mávnutím ruky vyvolala kouzlo a otevřela knihu.

Tlustší deník se ihned otevřel uprostřed, spatřil jsi levou polovinu plnou písemných poznámek, které nebyly zrovna dvakrát čitelně napsané, kresby a mnohé další poznámky, které patřili Arteriovi a mnoho dodatečně přidaných stránek. Také ti neušlo několik pečlivě uschovaných dopisů. Pravá strana kniha deníku byla rovněž zajímavá, skrze všechny stránky v této části knihy byl vyříznutý obrys úzké obdélníkové lahve ve které se nacházela průhledná tekutina. Tekutina byla již téměř u poloviny. Xarie flašku mlčky prohlížela s pozvednutým obočím, následně jsi vzala opatrně do ruky a otevřela. Ihned jsi ucítil velmi silnou vůni alkoholického nápoje. Všiml sis, že na úzké stránce flašky se nacházel vyražený symbol. Profesorka jej, ale ihned zakryla svými prsty - těžko říci zdali nevědomky či záměrně - když šroubovala zpět víčko, následně láhev položila zpět na místo.


Tondulín
Bosmerka vylíčila podrobný popis ztraceného chlapce a když stráž několikrát zakroutil hlavou její naděje se zjevně rozplynuli neboť se k tobě vrátila se zoufalým výrazem ve tváři. Chvilku nervózně přešlapovala a opakovala: „Kam jen ten chlapec mohl jít... Kam jen mohl jít?“ poté se zastavila, otočila na patě a pohlédla na tebe, „Neslíbil mu náhodou jeho otec něco?“ zeptala se tě, „Jistě!“ zvolala následně a bylo na ní znát, že zoufalý výraz vystřídala naděje, „Chtěli spolu pouštět tu petardu...“ následně se zarazila, „Zatraceně! Musíme pohnout. Než si ublíží!“ rychlou chůzí vyrazila pryč z domu.


Sarako
Přitisknut ke stěně jsi vyčkával až Khajiitka vyjde, jakmile se tak stalo přiložil jsi jí meč ke krku. Lehla se když ostří meče lehce pošimralo její srst pod krkem. Neodvážila se otočil a ani lektvar z ruky nepustila.
„Obávám se, že tvému příteli jeden lektvar nestačí.“ řekla klidným hlasem, „Ty zjevně víš co je pro tvého přítele nejlepší. Však už jsi to jednou ukázal.“ dodala a ochotně ti předala svůj lektvar.

---

"Áááh.. Ehm..." zakoktám, "Takhle, je to jen na Vás.. tobě." mávnu rukou "Sakra! No nic, tak tohle se nepovedlo. Uděláme to takhle, navrhni oslovení a já se tak podle toho zařídím, ano? Jak říkáš, když si budeme vykat, prokážeme si úctu, naopak s tykáním vyjde najevo naše "blízkost" a možnost bližší spolupráce." navrhnu a počkám na odpověď.

Poté, co se otevře kniha a spatříme ony listy a lahvičku, zeptám se jí, "Divné, aby se uvnitř nacházela ampulka... nějaký lektvar?" jakmile si schová lahvičku, seberu deník a začnu jím listovat.

Pokusím se najít nějaké zajímavé informace, ohledně magie či jeho osobní poznatky a domněnky (třeba "skryté talenty" nebo vlastní objevy).

---

"No vidíte to by mě nenapadlo, asi už jsem trochu v alkoholovém opojení, kde že je ta petarda?" Zeptám se Tarwen, zatímco půjdu po jejím boku pryč z domu.

---

Ve chvíli, kdy budu mít lektvar v ruce, udeřím khajiitce ránu do obličeje jílcem meče, a až se složí k zemi, dodám se škodolibým výrazem v obličeji: ,,Spinkej sladce kočičko."
Potom khajiitku svážu a předám klíče i s lektvarem Arveně, přitom jí položím otázku: ,,Zvládneš dostat Trevina za Archandělem?"

Pokud mi to Arvena potvrdí, dodám: ,,Tudy se jde nejspíš k laboratořím..." přitom ukáži na dveře odkud vyšla khajiitka ,,... vzorek s Bothielinou krví najdu nejspíš tam. Kdybych to nestihl, nečekejte na mě. Sám sebe už považuji za mrtvého od chvíle, kdy jsem měl zemřít na tom mostě já, a ne Thera. Pokud se neuvidíme do půlnoci v krčmě v Aleswellu, je to malá vesnička na sever od Císařského města, ber jako můj poslední rozkaz dostat Trevina, nebo alespoň sebe, zpět do Morrowindu. To, co chci právě udělat, se mi vůbec nezamlouvá, ale kvůli splnění úkolu od naší paní to je nutné." věnuji Arveně svůj poslední úsměv a s taseným mečem vyrazím tam, odkud vyšla khajiitka.

---

→ Tah 158.


Adrian_S
„Domluvíme se takto. Když spolu budeme normálně takto sami v místnosti budeme si navzájem tykat a oslovovat se dejme tomu jmény. Já tebe Fallene ty mne Xarie. A když budeme na nějaké formálnější 'akci' jako je třeba porada nebo přednáška budeme si normálně vykat. Pro tebe to bude možná lepší, protože by tě ostatní novicové a novicky mohli považovat za někoho kdo má u mne protekci...“ odmlčela se, „A také mám jistý osobní spor z minulosti s Drem- Arcimágem, který trošku kazí naše vzájemné vztahy a nerada bych, aby se ti potom nějak mstil. Sice si nemyslím, že by to dělal, ale je zbytečné mu dávat nějakou záminku.“ očima na tebe pohlédla a poté je přesunula zpět ke knize, „Ale pojďme se teď chvilku věnovat těm poznámkám, abychom stihli všechno domluvit a mohli se zúčastnit rozloučení s padlými.“

Xarie se při tvé zmínce o lektvaru zasmála, „Obávám se, že tohle má do 'lektvaru' daleko. Je to nějaký velmi silný alkohol, ale neptej se mne jaký... Nejsem odbornice na alkohol ani na víno a to mnozí říkají, že bych měla být, protože za svá dlouhá léta jsem vypila mnoho ročníků.“

Dopisy jsi odložil stranou na lavici a zaměřil se na papíry, které obsahovali jakékoliv poznámky zabývající se výzkumem, našel jsi několik načmáraných poznámek nesoucí obrázky run a různé kouzelné formule bez zakreslených gest, vše nasvědčovalo, že se jedná o runovou magii. Dále jsi našel svazek k sobě přidělaných papírů, které pojednávali o poznámkách z oblasti magie Obnovy a destrukce podle posledního data se jednalo o velmi staré poznámky. Když jsi rozložil několikrát přeložený papír spatřil jsi podivný nákres, který obsahoval krom klasického nátepníku i několik částí z oranžovo-zlatavého okovu, který jsi doposud na vlastní oči neměl možnost spatřit. Také sis všiml, že je zde zakresleno několik ozubených koleček, které znázorňovaly nějaký složitý mechanizmus. Všude po bocích byly napsané Arteriovi poznámky, které byly stejně jako všechny jiné docela naškrábané.

Xarie se naklonila, aby viděla co se nacházelo v tak pečlivě přeloženém dokumentu. Na svém rameni jsi ucítil její dlouhé černé vlasy. „Páni... On ještě stále ten plánek má.“ pravila užasle, „Tohle tě asi příliš brát nebude. Nesouvisí to s magií, ale spíše s vynalézavostí a zkoumání Dwemerských setníků a podobných jejich strojů.“ dodala a opět se od tebe vzdálila, aby ti nepřekážela. „Docela ráda bych někdy navštívila nějaký jejich podzemní komplex. Slyšela jsem, že ve Markarth velmi zajímavé město s pozůstatky Dwemerské kultury...“

Opravena chyba. Díky Adri za upozornění. - 11. 1. 2017


Tondulín
„Petardy se měli pouštět za altánkem... Sice mi vždy přišlo, že je tam málo místo, ale je to oddělené od hostů a vcelku bezpečné místo.“ vysvětlovala cestou k altánku a tanečnímu parketu na němž stále ještě tančilo mnoho hostů včetně Tarlowa a Královny. Carwen seděla na stejném místě akorát si k ní přisedl nějaký šlechtic a cosi s ní řešil. Soudě jejího vyhýbavého pohledu se spíše zdálo, že se snaží najít způsob jak se hosta zbavit, aby sním již více nemusela rozhovor vést.

Nivrel společně s ostatními hrála na hudební nástroj a chviličku i zpívala písničky, které jsi nikdy v životě v Cyrodiilu neslyšel. Podle jásotu a tleskání stojících hostů byl její zpěv dobře přijat.

Obešel jsi v doprovodu Elfky altánek a spatřil hned několik připravených petard, které už jen a pouze čekali až je někdo pomocí ohně vypustí na nebe. Malý chlapec se snažil do země připevnit obrovskou petardu ve tvaru draka, petarda byla však příliš velká a těžká a tak se mu příliš nedařilo.
„Feladire!“ zvolala Tarwen a rozeběhla se k chlapci, který se ihned otočil s provinilým výrazem. Bosmerčin rychlý přesun málem skočil pádem neboť špatně šlápla v botách s podpatkem a zapotácela se. Instinktivně se však chytla nejbližší věci - tebe - a zapotácení ustála.
„Pardon... Já omlouvám se.“ řekla následně, pustila se tě a postavila se na nohu. Bylo na ní znát, že jí možná trošku zabolela, ale přesto bolest potlačila a přísným výrazem sjela malého chlapce, který postupně provinilý výraz změnil v roztomilí snažíc se uspět svým dětským kouzlem a svými bosmerskými očima, které měl dosti podobné svému otci. Výraz na chlapcově tváři nakonec přeci jen obměkčil srdce Důstojnice.
„Feladire... Tady nesmíš být je to tu nebezpečné.“ řekla starostlivě a hleděla na chlapce již s normálním výrazem na tváři, „Co tě to napadlo? Otec ti přeci řekl, že tu rachejtli pustíte sami.“ pokračovala zatím co chlapec držel velkou rachejtli ve tvaru draka.
„Ale on...“ řekl smutně, „On místo toho tancuje s tou divnou elfkou s rohy...“ pokračoval smutně, „Se kterou chodí kontrolovat jestli se v posteli nenacházejí breberky.“
Bosmerka se lehce začervenala a s pozvednutým obočím chvilku přemýšlela jak chlapci odpoví. Nakonec ze sebe trošku neobratně vydala, „Víš... Ta 'divná elfka s rohy' je tvá královna Feladire a tvůj otec je vázán povinností jí sloužit jako jednou v budoucnu budeš i ty až dospěješ.“
„Takže i já s ní budu muset zkoumat jestli nejsou v posteli breberky?“ zeptal se chlapec.
„Eee... Myslím... Myslím, že ne.“ zakroutila hlavou.


Sarako
Khajiitka se skácela po úderu jílcem k zemi. Svázal jsi jí a následně přivolal Arvenu a předal jí klíče i s lektvarem. Dunmerka si prohlédla Khajiitku a poté zakroutila hlavou.
„Možná si ji neměl mlátit. Možná jsme ji měli vzít jako zajatce, aby pečovala o Trevina...“ konstatovala následně, ale nakonec přikývla, „Zvládnu. Musím.“ s těmito slovy se otočila a zamířila k cele, ale když jsi opět promluvil zastavila se a otočila. „Spolehni se.“ kývla hlavou, „Ale myslím si... Že to zvládneš.“ řekla následně a odebrala se k cele.

Sám jsi otevřel dveře kterými přišla Khajiitka a vstoupil dovnitř. Stanul jsi v podlouhlé obdélníkové místnosti, která se skládala z trojice dveří, jedny byly přímo naproti tobě, druhé po pravé straně a třetí byly za tvými zády. Celá místnost byla plná skříní v nichž se nacházely různé různě barevné lektvary, různých rozměrů a tvarů. Bylo zde i několik aparátů a kotlíků. Všechny zdroje ohně byly v místnosti uhašené, strop zdobilo několik květináčů do kterých byly zasazeny bylinky schopné růst ve tmě. V místnosti krom tebe nikdo jiný nebyl.

---

"Dobrá, uděláme to tak." odsouhlasím její návrh s tykáním x vykáním (máš tam sice chybu, ale ok) a podívám se na ty plánky.

"Hmm... nic mi to neříká. Možná některé mistry z Daggerfallu by to jistě zajímalo." ohlédnu se na ní a počkám na reakci, "Markarth... město Dwemerů ve Skyrimu?"

---

"Tetička má pravdu, otec má svoje povinnosti, až budeš větší pochopíš, že kontrolovat, zda nejsou v posteli breberky je opravdu důležité. Dělá to pro tvoje dobro, i když by určitě radši trávil čas s tebou. Jelikož tvému taťkovi berou veškerý čas tyto povinnosti určitě neuškodí, když rachejtli odpálíš společně se svým novým hodným strejdou Lucienem a tetičkou Tarwen, co ty na to? Usměju se na Fariena.

---

V rychlosti a opatrnosti letmo nahlédnu do skříní, hledajíc vzorky krve (pokud náhodou najdu lektvar neviditelnosti, tak si jej bez váhání přisvojím). Pak postupně, opatrně a hlavně potichu nahlédnu do obou dveří (nejprve do těch přede mnou) v naději, že najdu místnost se vzorky krve, nebo alespoň nějakou pitevnu s těly (která jistě nebude daleko od cel s vězni).

---

→ Tah 159.


Adrian_S
„To možná ano, ale bohužel se jedná o majetek profesora Arteria a ať už je jeho osud jakýkoliv - oba moc dobře víme co se šušká po Univerzitě a jak zní oficiální prohlášení Arcimága, obě jsou diametrálně rozdílné...“ pohlédla zpět na deník, „Neměli bychom ho bez jeho svolení nebo bez svolení jeho dědice, kterou by měla být Serana. To je právě ta se kterou jsi mě zaměnil.“ zasmála se při těchto slovech, „Stále mi nejde do hlavy jak se ti to mohlo povést. Vždyť jsme tak rozdílné, hlavně vzhledově.“ ukončila svůj úsměv, „Ale zpět k věci.. Takže bychom si měli vypůjčit jen to co opravdu potřebujeme k soutěži a zbytek nechat tak jak je.“

„Ano. To jsem měla na mysli.“ přikývla souhlasně když jsi zmínil Skyrimské město.


Tondulín
„Jo! To by bylo super!“ zvolal po tvých slovech a spráskl ruce čímž pustil rachejtli k zemi. Naštěstí ji stihl zavčasu chytit a tak nespadla na travnatou zem. „Tak na nový strejdo Luciene.“ řekl následně a podával ti rachejtli ve tvaru draka. Bosmerka se zatvářila trošku nedůvěřivě a chytla chlapce za ruku.
„Bude lepší když půjdeme do bezpečnější vzdálenosti... A vy to odpálíte. Přeci jen jste muž a určitě máte s podobnými věcmi nějaké zkušenosti.“ řekla přitom co popohnala chlapce k odchodu do bezpečné vzdálenosti. „Hlavně dávejte pozor, aby jste nezapálil i ty ostatní... To by nám asi moc nepoděkovali.“ dodala následně a sama se stáhla stranou. Chlapec stál přední a hleděl na tebe zatím co měla Tarwen své ruce položené na jeho ramennou.


Sarako
Letmo jsi nahlédl do některých ze skříní. Bylo v nich mnoho lektvarů, ale po ampulkách s krví nebo lahvičce s lektvarem neviditelnosti nebylo ani památky. Následně jsi se přesunul ke dveřím. Otevřel je a opatrně nahlédl dovnitř. Spatřil jsi menší místnost s velkou prosklenou třídí, která obsahovala mnoho malých zásuvek, všechny byly zamčené na zámek a dozajista je chránila i nějaká magická pečeť, rovněž měli všechny štítek s velkým písmenem. Půl metru od skříně se nacházela položená magická past.


Killiedan
Všichni přítomní jen a pouze mlčky přikyvovali. Tyrwin následně spokojeně pohlédl na jednookého muže a klidným hlasem řekl, „Ingmare... Jakmile se Lucius dá dohromady seznam ho se situací a s tímto plánem. Jsem si jist, že bude souhlasit.“ poté se otočil se Kaslowovi, svému synovi, „Ty Kaslowe se postaráš o rod Vici. Potřebujeme je trošku oslabit. Najdi nějaký způsob jak lehce snížit Scipiovu autoritu a důvěru na radě Starších. Jsem si jist, že na něco přijdeš.“
„Myslím, že to nebude nutné otče.“ zamítl Kaslow, „Šedá eminence bude již brzy při síle a o rod Vici se postará. Myslím...“ lehce pousmál, „Že to bude pro Scipia velký šok a pro mnohé další.“
„Mluvil jsi s ním?“
„Ano otče. Dokonce dorazil do města.“
„To jsou vskutku dobré zprávy... Přesto ale vykonej to co jsem po tobě chtěl.“ řekl nakonec Tyrwin a rozhlédl se po místnosti. „Co se týče tebe...“ promluvil k tobě, „Vcelku jsi na mne udělal dojem. Přinesl jsi cenné informace a neskočil jsi mě ani jednou do slova. Je vidět, že dobře víš kde je tvé místo.“ promnul si ruce, „Hodlám přednést návrh sňatku Císaři a byl bych rád kdyby jsi mne a mou dceru následoval. Možná pro tebe budu mít ještě nějakou 'práci'.“

---

Na její komentář nebudu nijak reagovat, do doby, než se zmíní o záměně...

"No, teď si to vybavuji přesněji a vím naprosto jistě, že jsme se MY dva představovali na zasedání.. Ne Serana, ale TY!" dám ruce do obranného postavení, "Takže jsem se nespletl a trochu zmatená jsi ty..." (kdybys nevěřil, podívej se zpět, Aure. Zmátl jsi mě ;) )

Ale pak se vrátím zpět k tématu, "No, dneska zkusím některé oběhnout a pokusit se je přesvědčit. Tu větší část až zítra. Ještě mám dneska nějaké plány." ohlédnu se po Xarii, "Takže se můžeme domluvit takto: Jakmile seženu několik vhodných kandidátů, zítra si tě někde odchytím a domluvíme se, co dál. Vzhledem k tomu, že je zítra ten svátek, možná bychom se mohli střetnout někde na tržišti... Několik učňů tam jistě bude."

Pak se ještě vrátím ke Dwemerům, "Párkrát se o Markarthu zmínil jeden z mých mistrů. Nikdy jsem tam nebyl, takže... znám jen z doslechu."

Jakmile něco pronese, zeptám se, "Je to všechno, Xarie?"

---

Najdu nějakou louči (nebo něco malého, co by se dalo zapálit) a vhodím jí (nebo onu malou zapálenou věc) z poza rohu na místo, kde se nachází runová past.
Až se runa aktivuje na prázdno, za pomoci telekineze vezmu krátký meč a pokusím se s ním násilně vypáčit zásuvku s písmenem ,,B", nebo s ním alespoň na prázdno aktivovat magickou pečeť na zásuvce.

---

"Není to žádná věda, nemáte něco čím bych to mohl podpálit?" Zeptám se Tarwen, zatímco připevním rachejtli k zemi, aby byla jakžtakž rovně.

---

→ Tah 160.


Adrian_S
„To asi ano... Představovali jsme se, ale ne se záměrem si tykat.“ odpověděla ti Xarie, „Dobře. To by šlo... Ještě ti ještě dám seznam se jmény. Tady.“ řekla a dala ti seznam se jmény. „Pokud máš nějaké své vlastní kandidáty tak je samozřejmě můžeme také 'vyzkoušet', ale jinak bych se držela těchto, protože ty u s tím pravděpodobně počítají. pokračovala následně, „Tržiště myslíš ve městě?“ zeptala se, „Nevím přesně jak tu v Cyrodiilu probíhá oslava tohoto svátku, ale myslím si, že by nebylo nejlepší se setkávat mimo Univerzitu a zkoušet něco mimo její pozemky. Přeci jen vztahy mezi námi a Císařstvím jsou po včerejší události napjaté a Císařští mágové jsou nakrknutí kvůli tomu, že Drem... Tedy Arcimág odmítl vyhovět jejich požadavkům.“ odmlčela se.
„Takže bych dala raději přednost střetnutí na nějakém klidném nerušeném místě. Co třeba pozemky Univerzity? Jistě bude krásný den a kouzlení na čerstvém vzduchu je mnohem lepší než uvnitř uzavřené místnosti. A také to musíme skloubit se zítřejším rozpisem přednášek. Sice bude ten den volnější, ale předpokládám, že minimálně jedu přednášku mít budu, možná i dvě.“

„Myslím, že Markarth by byl vskutku zajímavým místem pro nějakou výzkumnou výpravu. Třeba se mi časem povede Arcimága nebo jeho zástupce přesvědčit, aby se mohla uskutečnit nějaká výprava teď když ta Morrowindská skončila.“ řekla při rozhovoru o Markarthu.

„Myslím, že je to všechno. Listinu se jmény máš, domluvení také nějak jsme. Takže jestli nemáš něco dalšího na srdci můžeš jít. Univerzita není příliš velká takže se vždy minimálně jednou za den setkáme... Pokud nebudu někde na cestách, přeci jen jsme externí profesorka a mám ještě nějaké povinnosti v Morrowindu.“


Tondulín
Bosmerka pohlédla na chlapce, naznačila mu, aby zůstal na místě a následně se přiblížila k petardě, kterou jsi mezitím připevnil k zemi a nasměroval jí směrem k nebi.
„Umím jedno základní zápalné kouzlo. Možná bych to tím mohla opatrně zkusit zapálit. Jen mi řekněte kde.“


Sarako
Louče jsou zde nahrazeny levitujícími magickými koulemi, které osvětlují jednotlivé místnosti. Vrátil jsi se zpět, sebral jeden z menších předmětů, který jsi po návratu spatřil a následně jej vhodil do místa magické pasti. Ještě jsi stihl zabouchnout dveře když magická past explodovala a zaplavila celou místnost. Jakmile kouzlo pominulo otevřel jsi dveře a spatřil zčernalé stěny a dveře, skříni se nic nestalo.

Tasil jsi meč, při pokusu o vypáčení zámku jsi narušil magickou pečeť a došlo k dalšímu výbuchu, který tentokráte nebyl tak silný, přesto by stačil k způsobení ošklivých popálenin nebo utrhnutí ruky. Násilně jsi poté zničil mečem zámek do přihrádky s písmenem 'B' a otevřel ji. Ihned jsi spatřil dvojici malých ampulek, které nesli název 'Bothiel', obě byly plné krve.


Killiedan
Všichni přítomní jen a pouze mlčky přikyvovali. Tyrwin následně spokojeně pohlédl na jednookého muže a klidným hlasem řekl, „Ingmare... Jakmile se Lucius dá dohromady seznam ho se situací a s tímto plánem. Jsem si jist, že bude souhlasit.“ poté se otočil se Kaslowovi, svému synovi, „Ty Kaslowe se postaráš o rod Vici. Potřebujeme je trošku oslabit. Najdi nějaký způsob jak lehce snížit Scipiovu autoritu a důvěru na radě Starších. Jsem si jist, že na něco přijdeš.“
„Myslím, že to nebude nutné otče.“ zamítl Kaslow, „Šedá eminence bude již brzy při síle a o rod Vici se postará. Myslím...“ lehce pousmál, „Že to bude pro Scipia velký šok a pro mnohé další.“
„Mluvil jsi s ním?“
„Ano otče. Dokonce dorazil do města.“
„To jsou vskutku dobré zprávy... Přesto ale vykonej to co jsem po tobě chtěl.“ řekl nakonec Tyrwin a rozhlédl se po místnosti. „Co se týče tebe...“ promluvil k tobě, „Vcelku jsi na mne udělal dojem. Přinesl jsi cenné informace a neskočil jsi mě ani jednou do slova. Je vidět, že dobře víš kde je tvé místo.“ promnul si ruce, „Hodlám přednést návrh sňatku Císaři a byl bych rád kdyby jsi mne a mou dceru následoval. Možná pro tebe budu mít ještě nějakou 'práci'.“