---

Uff.. vypadá to, že jsem je setřásl.. pomyslím si v duchu a následně si oddychnu. Chvilku budu vyčkávat, odpočívat. Žen, kteří postávají v okolí si nebudu zatím všímat.

---

Lord Rade:
“Nevíme, koho hledáš...“ pokračoval hlas od skladiště. “Teď se nehýbej, oskenujeme tě.“ Poprvé promluvila postava za dveřmi. Ve špěhýrce se objevil malý ruční přístroj. Vystřelil z něj paprsek a přejel celé tvé tělo. Pocítil jsi slabé brnění. Pak jsi zaslechl tichý rozhovor, nerozuměl jsi však ani slovo. “Prý jsi čistý, žádný čip. Pokud pomalu odložíš zbraně, můžeme si promluvit.“ Zavolal hlas od skladiště. “Hezky pomalu, pořád tě máme na mušce.“

Kissko384:
V batohu máš naštěstí všechno. Své peníze jsi měl pečlivě ukryty ve skryté vnitřní kapse. Nějakou hotovost máš i u sebe v kapsách.
“Dobře. Zbraň ti vrátím až budeš odcházet.“ řekl výběrčí. “Vinci, sjeť ho ještě (prohledej ho).“ mávnul na bodyguarda. “Jen pro jistotu, nemusíš se bát.“ uchechtl se a odklopil vstupní tlačítko “Pokud seš čistej, pustíme tě dál."

Aurelius:
Postával jsi na rohu ulice a pozoroval uličku, odkud jsi přiběhl. Zadýchaně ses opřel o roh domu. Celý tvůj útěk tě docela vysílil. Vypadalo to, že jsi své pronásledovatele setřásl.
Někdo ti sáhl na rameno. Zděšeně ses otočil a za tebou stála jedna z ku*ev, co jsi viděl v ulici.
Vypadala vylekaně z tvého zděšeného výrazu. “Ou, snad ses mě nelekl, boháčku. Nechceš se mnou strávit chvilku? Nejsem drahá...“

ScorpionCZ:
Oba důstojnící se na tebe překvapeně podívali. Zřejmě si tě doteď nevšimli. Seržant Mackinnson se na tebe zamračil. Zřejmě to měl být soukromý rozhovor. “Do našeho rozhovoru vám nic není, vojáku.“ zahartusil seržant. Poručík si tě prohlédl a řekl seržantovi “Třeba nám pomůže, Bobe. Běžte prosím, zařídit to, o čem jsme se bavili.“ Seržant zasalutoval a odešel. “Vy jste Williams, že? Víte, jde o to, že se nám naši dva lidé neozvali. Mají sice jen pár hodin spoždění, což je běžné, ale neposlali ani echo vnější hlídce. Pokud tam chcete jít, nemůžu vám dát nikoho k dispozici. Budete na to sám. Nemáte mapu?“

---

"Ano pane jsem williams, mapu bohužel nemám ... ale v tom případě by za mě možná měl někdo vzít hlídku ...samozřejmě budu rád když budu mít změnu a ne jen hlídkovat ..." pokrčím rameny.

---

,,Jo, jo. Vždyť já si do sebe nenechal dát ani implantáty!" Jen tak se rozhlédnu, abych popřemýšlel kam odložit zbraně a nakonec si pomalu položím batoh i brokovnici k nohám. Zvednu ruce. ,,Tak, jsem čistej a nemůžu se dočkat na to, až si pořádně popovídáme."

---

"Eee.. ne, teď rozhodně ne. Nemám čas." odpovím ženské a následně chvilku vyčkám, dokud nebudu pořádně odpočatý.

---

Pristúpim k bodyguardovi.

---

Lord Rade:
“Dobře. Buď v klidu a nic se ti nestane. Ustup 5 metrů od svého batohu. Otevřu dveře a vezmu tvé věci dovnitř. Pak můžeš vejít.“ Pomalu jsi ustoupil. Dveře se pomalu otevřely a vyšel ven muž v kožené zbroji. Přes obličej měl šátek. Mířil na tebe brokovnicí USAS 12. Vcelku slušná hračka s bubnovým zásobníkem na 20 nábojů. Roztrhal by tě na kusy. Vzadu na krku jsi cítil ledový prst smrti. Muž s ledovým klidem přistoupil k tvému batohu. Vzal jej do jedné ruky a ustupoval zpět do budovy. Váhavě jsi šel za ním. Muž se zastavil hned za vchodem. Pokynul ti brokovnicí, ať jdeš dál. Prošel jsi dveřmi a zamířil rovnou do nejbližší místnosti. Místnost byla osvětlena dvěma žárovkami, napojenými na několik starých autobaterií. Stála zde dvě křesla, vypojená lednice, mycí pult a postarší stolek. Muž ti znovu pokynul brokovnicí, aby ses posadil do nejbližšího křesla. Pak uzamknul dveře a obešel místnost. Celou dobu tě nepřestal pozorovat. Tvůj batoh postavil vedle křesla, do kterého se poté usadil. Svou brokovnici měl položenou na stehně. Její hlaveň však stále mířila na tebe. “Tak, začneme znovu. Jak se jmenuješ a co po nás chceš?“

Kissko384:
Bodyguard tě v rychlosti šacoval. Měl obrovské tlapy jako medvěd. Kdyby chtěl, možná by tě zvládl uškrtit jednou rukou. Když byl hotov, ustoupil zpět na své místo. “V pořádku.“ usmál se muž v kukani. “Kdyby ne, už by tě držel pod krkem...tak jo. Otevírám ti dveře.“ Muž zmáčkl tlačítko a dveře vedle bodyguarda se otevřely. Vstoupil jsi do baru.
Uprostřed místnosti byl široký bar s velkým množstvím alkoholu. Za ním stál tlustý plešatý barman. Kolem baru sedělo pravděpodobně několik štamgastů. Hned u dveří a podél stěn, byly jednotlivé boxy pro omezený počet lidí. Na obou stranách baru vedli dvoje dveře. Pravděpodobně jedny do skladu, druhé na WC. Osazenstvo baru tvořili lidé z ghetta a pár lidí z dělnické čtvrti.


Aurelius:
“Aha, to je škoda...“ zesmutněla prostitutka a svěsila koutky úst, až jí knír zašuměl.
“Ale nemusíš se mě bát, jsem zkušená a můžeš si se mnou dělat, co chceš...“ Nadále jsi ignoroval padesátiletou děvku (alespoň na tolik vypadala) a odpočíval. “No dobře, když nechceš, tak nechceš. Nabídnu svojí frndu někomu jinému...třeba těm tvým kámošům.“ Otočil ses rozrušeně na děvku a ona jen kývla hlavou směrem na ulici. Stočil jsi zrak zpět na uličku, odkud jsi sem přiběhl. Vyběhlo z ní několik osob v tmavých kombinézách s helmami. Dva z nich byly větší než ostatní a neměli helmu. Orkové. Ti třímali v rukou těžké plazmové pušky. Stáhl ses za roh a přemýšlel, co budeš dělat dál. Vůbec sis nevšiml počínání děvky. Vyrušil tě až její křik. Šla směrem k nim. “Hej, fízláci! Nechcete si někdo za*ukat??“

ScorpionCZ:
“Na hlídku můžu poslat kohokoliv. Major Polansky nechce ztrácet další lidi. Proto je ta akce dobrovolná. Pokud se za nimi chcete vydat, vezměte si mapu a stavte se za mnou. Ukážu vám souřadnice a přibližně trasu jejich cesty od doby, co se naposledy ohlásili hlídce.“

---

,,Jméno jsem již dávno ztratil. Není ho potřeba. Avšak někteří zde by mě mohli znát jako Lorda. Tento titul se stal něčím, jako mým jménem. A jak jsem naznačil: Mám podezření, že bych tu mohl narazit na nějaké známé. Kdysi jsem vedl jednu skupinu lidí proti orkům a zvlášť drzým metalidem... ale neskončilo to dle mých vizí," odmlčím se. ,,Poptejte se. Doufám, že mě tu ještě někdo pozná... Uplynula dost dlouhá doba a nedivil bych se, kdyby byli všichni mrtví."

---

Poobzerám sa, či nieje voľný nejaký box.

---

"Dobře pane. Za chvilku jsem zpět s mapou!" zaběhnu si do skladu pro mapu a vrátím se k němu aby mi řekl kam teda jít.

---

Lord Rade:
Cizinec tě upřeně pozoroval. Cítil jsi jeho oči, jak se propalují do tvé lebky. Když ses odmlčel, konečně promluvil. “Dobře, zatím nelžeš. Máš jediné štěstí. Kdysi jsem slyšel o někom, kdo si říkal Lord. Bylo tomu však už dávno….možná i deset let…nevím to jistě. Opravdu to bylo dávno.“ Opět tě vyslechnul. “Někteří prý opravdu přežili, ale moc jich nebylo. To by ses možná dozvěděl od nějakého vůdce Odporu. Pamatuješ si nějaká jména?“

Kissko384:
Bar nebyl zaplněný. Najít prázdný box byla maličkost. Usadil ses v jednom pro čtyři lidi a pozoroval okolí. Viděl jsi partičku místních drsňáků v jeansových bundách. Vtipkovali o všem, co viděli a smáli se na celý bar. V boxu na druhé straně jsi viděl děvku, jak kouří péro nějakému zarostlému mexickému zabijáku. Měl dlouhé vlasy a pod nosem obrovský knír. Z výstřihu mu koukala část tetování. Pak jsi zde viděl opilce na baru. Někteří už měli silně naváto. “Tak co to bude?“ vzhlédl jsi nahoru a před tebou stála mladá servírka. Krátké zrzavé vlasy a potetované celé paže. Od ucha k nosu měla zaháknutý řetěz a kolem krku kovový obojek.

Aurelius:
Nohy ti úplně zdřevěněly. Vůbec ses nedokázal pohnout. Jen jsi sledoval, co se děje na ulici. Policie se rozhlížela a pomalu mířila směrem k tobě. Děvka nadále vyřvávala a vábila k sobě zákazníky. Opravdu bys měl zmizet…

ScorpionCZ:
Poručík Mitchell již na tebe čekal u posledního stolu v jídelně. Vzal si od tebe mapu a zakreslil do ní souřadnice.

Pokud nemáte otázky, můžete vyrazit.“

---

,,Jak jste řekl. Uplynula dlouhá doba. Já hnutí vedl sám bez ohledu na ostatní povstání. A po tom, co jsem neuspěl... Je smutné, že si nepamatuju ani jméno toho muže, který mi tenkrát při bombardování zachránil život. Pamatuji si snad jen Paula, což byl poslední z velitelů stráží, kterého jsem viděl naživu."

---

"Děkuji pane, vyrazím hned." rozloučím se a vydám se tedy pryč ze základny, nepředpokládám že si smím vzít nějaké vozidlo takže asi pěšky co? nu což ... menší procházka neuškodí ...

---

"Máte niečo, po čom by som nevyzeral ako oni?" ukážem na opilcov, "Ja nepijem."

---

Nemám moc na výběr.. chce se to někam na krátko schovat, někam kam nepůjdou. "Hele, dám ti nějaké peníze. Když mě někam schováš. Potřebuji se jim ztratit." navrhnu děvce a naznačím, že se potřebuji skrýt před policií.

---

Lord Rade:
“Jenom křestní jméno Paul mi nic neříká. Tak se může jmenovat hodně lidí….Snad kdybys znal příjmení.“ Podíval se na tebe cizinec a zamračil se. “Teď odložím svou zbraň, a ty se ani nepohneš. Nebo to budu brát jako akt agrese.“ Velmi pomalu odložil brokovnici na stolek. Její hlaveň však stále směřovala na tebe. Cizinec vytáhl z kapsy kovové zařízení, podobné plazmové pistoli. “Neboj se. Není to zbraň, jen to tak vypadá. Slouží to podobně jako detektor pravdy, ale má to mnoho funkcí. Použil jsem to na tebe tam venku. Skenoval jsem tvoje tělo kvůli změnám DNA a podobně.“ Zamířil na tebe a paprsek tě opět oskenoval. Tentokrát jsi nic necítil. “Dobře, prý mluvíš pravdu a jsi opravdu čistý. Ani známka radiace.“ Uklidil zařízení. “Jsem to ale nezdvořák. Nabídnu ti něco k pití?“ Nečekal na odpověď a zamířil k lednici.

V tento okamžik je na stole položená brokovnice (2metry od tebe) a cizinec otevírá lednici - je k tobě otočen zády.

Kissko384:
“…vodu z hajzlu. Máme tady nějakou limču a kafe od včerejška, sice smrdí jak staré fusekle ale pořád dobrý. V plechu pak nějaké energiťáky. Jo a kaktusovej džus. Pokud chcete něco k jídlu, máme tu teď jenom veverky na oleji a chrobáka se salátem.“

Aurelius:
Zatahal jsi děvku za minisukni. “Tak sis to přece rozmyslel? Pokud máš hotovost, můžem jít kamkoliv, pokud ne, tak vím jen o jednom místě, které je blízko…“ Vyzývavě se na tebe podívala děvka. “Jmenuje se to Díra, máš zájem?“

ScorpionCZ:
“Hodně štěstí, vojáku.“ Popřál ti velitel a podal povolenku na vyzvednutí vozidla, které ti určí správce parku. Zasalutoval jsi a odešel směrem k plošině. Plošina byla plně automaticky ovládána. Vyvezla tě na povrch do velkého skladiště. Potkal jsi zde pár dobře ozbrojených vojáků a několik mechaniků, co opravovali starou poškozenou Tatru. U ponku s nářadím jsi viděl seržanta Trofilenka, místního správce vozového parku. Seržant pročítal nějaké úřední papíry a kouřil velmi smradlavý doutník. Ten předválečný. Vedle sebe měl položenou starší vysílačku. Zaslechl jsi před budovou zastavit vozidlo.

---

Podívám se na brokovnici a potom na něj. ,,To je pěkné, že mi už konečně důvěřujete..." řeknu hrubým hlasem. ,,Mimochodem co je to za pití? Nějaká ohnivá voda by přišla vhod."

---

"Vtipné... Daj mi sem ten energeťák."

---

"Chci aby jste mě někam schovala. Nic víc.. Nějaký prachy vám pak dám." odpovím urychleně.

Mám nějaký peníze, ne ?

---

"Zdravím seržante, mám tu dovolenku na vozidlo ... " podám mu tu dovolenku, mimochodem k čemu je? nebo si můžu vybrat ?