---

Chyba! Je to krásný :) (Teda, alespoň u nás bylo...)

---

Já když se mohu vyhnout situaci, kde je na mě příliš vidět nebo je přespříliš mnoho lidí, tak se jí vyhnu :) Pamatuj na můj příspěvek pojednávající o pocitech před první přednáškou :)
Ale jsem ráda, že sis to užila!!

---

To sem na tom podobně :D Ne že bych trpěl nějakou sociální fobií, ale prostě to nemám rád :D

---

Já taky nemám takové situace ráda (maturitní ples pro mě bylo skoro utrpení), ale tohle je něco úplně jiného- vyslechneš si proslov, Gaudeamus Igitur a slib, přiložíš prsty na žezlo, stiskneš ruku rektorovi, řekneš "slibuji" a je to. Situace, kdy jsi "přes lidma" (dá-li se tomu tak říkat) trvá asi 10 sekund a nedá se na ní nic zkazit :D Zato si člověk uvědomí, čeho je vlastně najednou součástí.. možná to pro mě bylo tak velkolepé, protože mám tu naší školu skutečně hodně ráda a moc si jí vážím..

---

No vidíš .. .a třeba vyslechnout si proslov a nějaké ceremonie, to by taky nebylo nic pro mě :D

Nemám rád proslovy, ceremonie, všelijaké obřady, symboliku, teambuilding, firemní akce, srazy spolužáků, náležet někam, nebo být součástí něčeho, různé organizace, politické strany, státní zřízení a podobně ...... :D

---

Srazy spolužáků? To je snad úplně něco jinýho, ne? To já na ně jezdím rád, protože mi spousta spolužáků po těch letech prostě chybí a rád je zase uvidím...:D

---

Mě ne :D Nějak mě opravdu nezajímá co ty lidi po letech dělají, i když jsme nebyli tak špatný kolektiv. A když jsem slyšel, že se na srazu akorát všichni ožrali jak koně a půlka utekla bez placení, tak toho ani snad nelituji , nehledě k tomu, že část těch, ke kterým jsem měl nejblíže je po smrti a na ty ostatní zvysoka kašlu.....

---

No, každý se holt na život dívá jinýma očima... :)

---

Přesně tak.... mám minimální okruh lidí (asi by se to dalo spočítat na prstech), se kterými se už mnoho let stýkám a zbytek tak nějak neřeším. Prostě nemám potřebu, obklopovat se davem, s každým se seznamovat a "kamarádit" :) V podstatě by se dalo říct, že z okruhu lidí, které jsem poznal se postupem času stala hrstka těch, u kterých přesně vím, co od nich můžu očekávat a ty ostatní tak nějak vymizeli, což v určitých případech bylo opravdu štěstí.

---

Mám to podobně.
Třeba při skládání studentského slibu (nebo co to bylo) jsem celou dobu zadržovala smích, nešlo jinak. Přišlo mi to prostě...jako divadýlko. :D

---

No ono to asi v podstatě divadýlko bylo. :D :D

Mimochodem kdysi jsem na bratrově svatbě prohlásil, že "svatba je jenom divadlo pro rodiče, které v podstatě nic nezaručuje", za což mi bylo 90% starší generace hrubým způsobem vysvětlováno, že to tak není a že z toho nemám rozum :D

---

Asiel: Tak to předpokládám, že to všude vypadá jinak. U nás na tom nebylo směšného nic- byl to prostě ceremoniál vedený stejně jako posledních 650 let, krásně konzervovaná tradice. Funkcionáři vypadali v talárech důstojně, do prostředí to sedělo a atmosféra byla úžasná. Všichni, s kým jsem tam mluvila, se shodli, že to byl skvělý zážitek :)



Ono to tak ale fakt není, z právnického hlediska.

---

Tak to je druhá stránka věci, myšleno je to spíš tak, že jakýsi "obřad" nezaručuje vzájemnou náklonnost zúčastněných, věrnost a stálost svazku už vůbec ne. Takže z toho plyne, že pokud k někomu něco cítím, žádný papír, ceremonie, nebo bižuterie na tom nic nemění :D

Edit: Ale je vidět, že ty jako zástupce "něžného pohlaví" za tím vidíš širší souvislosti :D Holt tak to v přírodě chodí, že samičky hledají partnera, který je zabezpečí.... :D :D :D

---

Jistěže pamatuju, ty truhlíku :D :D za co mě máš? Lena? :D :D
To byl vtip Lene, mám tě ráda, neboj :D

---

---

Svatby nesnáším! Brigádně pracuju na zámku a užiju si jich tam dost. Je to furt to samé...bílý šaty, ženiši v nablýskaných fárech (vypůjčených), kytky, rejže, konfety, rozflákané talíře, samej bordel z toho...prostě komedie.

Mě někdo požádat o ruku, tak si ji snad raději uřežu. :P

---

Méťo tak tím jsi mě dostal...a k tomu uctívání věz, že budeš nechceš-li aby tě stihl trest za tvé rouhání! ;) :D
@Mopi: Sranda musí být a věz, že mě to nevadí :) čím bych přeci byl, kdybych si já dělal srandu z někoho jiného a sám bych se takové situaci vyhýbal?
@Asiel: Sic jsme byl jen na 2, ale musím souhlasit :)

---

To bych asi nemoh brigádničit takhle..... celej bych se z toho "opupínkoval" a nahlásil to jako pracovní úraz :D
Uřezání ruky ještě není zase tak drastický řešení, ale rozhodně originální :D .... horší by bylo, kdyby sis ji chtěla ukousat, jako liška chycená do želez :D

A problém by nastal, kdyby to ten dotyčný nevzdal a požádal i o tu druhou :D

Teda osobně si myslím, že nejde o svatbu jako takovou, ale o ten cirkus kolem, takže kvůli žádosti ještě není důvod se mrzačit, když to jde vyřešit i pěkně v klidu, bez zbytečných komedií kolem..... :D

I když jsem někde slyšel, že každá dívka/žena chce být jednou za tu "princeznu v bílým" :D :D :D

---

Len: Německý arcibiskup tě v tom dokonce podporuje :D
http://www.lidovk...ranici_ziz


Něco bych řekl ale radši ne :D

---

To víš, co chci já, chce i církev :P :D