The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Skritecek dne 06.07.2012 20:22

Armun zaklel, když viděl, že se trefil pouze do ramene. Ale dlouho neotálel, a začal ze střechy radnice zabíjet jednoho strážného za druhým. Časem se schoval za malou věžičku, aby ho nikdo nespatřil. Letící šípy nikdo neviděl, jediné co mohli spatřit, je ležící mrtvola. Strážných pomalu ubývalo, a zbytek se rozběhl po náměstí, hledat zdroj střel. Všichni lidé běhali sem a tam, a snažili se utéct. Waret, se sehnul ke kapitánovi strážných a vyndal mu z kapsy klíč, na železné obojky. S řetězem se pohybovali nemotorně, ale nějak to zvládli. Waret si odemkl obojek a začal pracovat na ostatních.
„Pozor!“ křikl jeden z členů cechu. Waret se skrčil, a nad hlavou se mu mihl železný meč. Otočil se na strážného, který prováděl sek shora. Waret mu chytil zápěstí, kolenem vyrazil meč, a velkou silou ho udeřil pěstí. Stráž se pod silou úderu zapotácela. Waret neváhal, sebral meč, a strážného probodl. Odhodil meč, a pokračoval v odemykání zámků.

Všichni členové cechu sebrali zbraně mrtvým strážným a vydali se do boje. „Allys pojď za mnou. Awete, máš to tu na povel, pobijte stráž, a vydejte se do kasáren.“ Vykřikl Wartet a běžel do kasáren. Awet kývl, a v čas se vyhnul meči. Dlouhé chvíle v cechu, dlouhodobé členy naučili, i víc, než bylo potřeba. Z náměstí vedla spousta ulic, obehnanými budovami. Z ulice vycházela menší ulice a na rohu se nacházeli kasárny. Waret s Allys doběhli k jedné z nízkých budov na náměstí. Waret kývl na Allys, a ta kývnutí oplatila. Už spolu byli sehraní, a vtvořili si i znamení. Allys s rukou udělala stoličku. Waret vyhoupl nohu, a vyskočil na budovu. Allys udělala krok zpět, a rozběhla se proti zdi. Vyskočila a waret ji chytil za ruce, a vytáhl. V potřebných chvílích, se toto vždy hodilo, a vyšší rada, což byl Waret Allys, a byl to i Bolyen, uvažovala, že toto dají do výcviku. Waret a Allys se odráželi z jedné budov na druhou. I k tomuto se hodila lehká a neslyšná cechovní zbroj, která však byla uzamčena v truhle kasárny, ale vězeňské hadry, co měli na sobě, plnily v lehkosti stejný účel. Konečně dorazili ke kasárnám, seskok s budovy zakončili kotoulem.

Stáli skrčený u hlavních dveří kasárny. Armun opěk jen kývl na Allys a otevřel dveře. Oba dva na jinou stranu strčili ruku, chytili stráž pod krkem, a podřízli. Velkýma železnými meči to šlo vskutku špatně. Ihned jak dopadla těla strážných na podlahu, všichni tří strážní se otočili, a nechalo své činnosti. Jakmile uviděli dva vězně a mrtvá těla rozběhli se proti nim. Dva strážný s meči se rozběhli proti vězňům a jeden vytáhl luk. Strážný co se vrhl na Wareta provedl sek shora. Waret ho udělal též. Oba dva chytili toho druhého za zápěstí, a přetlačovali se. Lukostřelec mířil na Wareta, který byl v tu dobu zády k němu. „Warete! Křikla Allys, když stále bojovala se svým strážným.
Waret otočil hlavu, a spatřil, jak lukostřelec napíná tětivu. Něco mu v hlavě škublo, a ani nevěděl, že to udělal, nastrčil strážnému nohu, převalil ho na druhou stranu, a držel ho nad zemí. Právě včas, když vyletěl šíp. Šíp zasáhl strážného do zad. Lukostřelcovi na obličej vyrazil překvapený výraz, který se změnil ve výraz strachu, tak byl zaujat tím, že zabil svého společníka, že se nevšiml Allys, která už měla meč, na jeho krku. Waret zahodil meč, popadl toulec a luk, a pokračovali do druhého patra. Tam Waret ihned srazil strážného, procházejícího cely. Zahodili zbraně, vytáhli strážnému klíče, a odemkli si truhlu s věcmi. Jako jediný, používali černou cechovní zbroj, takže to našli rychle, zbraně, také měli jedinečné.

Když byli na cestě s kasáren, už v cechovní zbroji, potkali Aweta se zbylými patnácti členy. „Zbroj je v truhlách, už jsou odemknuté, my počkáme venku. Každý si poznal svou zbroj, protože zevnitř byla malá nenápadná kapsička s papírkem, na kterém bylo jméno vlastníka. Waret i Allys se cítili dobře zpět ve svých zbrojích, a mít po ruce své dýky, luk a známý meč. Vyšli ven, a nasadili si hlubokou kapuci. V půli cesty na náměstí, na ně narazil Konyvran. „Ach Warete, tady jsi, všude jsem tě hledal.“ Říkal udýchaně. Konyvran byl kontaktem ve městě Wenstly. „Konyvrane, co tu děláš?“ zeptal se Waret, když viděl udýchaného muže. Vypadalo to naléhavě, když běhal po městě, kde někdo střílí strážné, a všude je rozruch. „Chtěl jsem ti dát kontakt o lodi, ale Bolyen řekl, že se o to postará. Co jste tady dělali tak brzo, loď vyplula až dneska.“ Konyvran byl opřený o kolena, a těžce dýchal, a měl důvod, běhal po městě celou dobu, co se konala poprava, a hledal wareta, aby mu předal důležitou zprávu. „Ale Bolyen říkal, že…“ pak se Waret odmlčel, vše mu to začalo dávat smysl. Už i Allys, co stála mlčky vedle, souhlasně pokyvovala. „Ano, Bolyen tu past nastražil.“ Řekl Konyvran, když už se konečně vydýchal. „Ale na té popravě, a u té lodi, jsem viděl Armuna!“ Vyhrkl waret, zmatený s koloběhu událostí. „Tak to už nevím, jen co jsem chtěl, je že pravá loď už je na cestě do Golimundu, kdybyste přidali, možná ji zastihnete v Hrodunasu.“
„Takže je ještě naděje, na ukradnutí pravého zlata!“ vykřikla Allys s nadějí v hlase. Waret i Koyvran s úsměvem přikývli. V tu chvíli přiběhl Awet s cechem. „Jsem tu.“ Řekl Awet, a zmatené hleděl na Konyvrana. „Awete, ještě není pozdě, pravá loď je na cestě do Hrodunasu!“ Vezmi tři nejlepší lidi, a ať jdou za námi. Když v cechu měli zrádce, nyní podle Wareta dva, zastupoval Bolyenovo práci Awet. Na nějaké jmenování zatím nebyl čas. To vše až po akci. Waret a Allys, s částí cechu za nimi, běželi směrem ke stájím.
Waret, tam bez jakéhokoli plížení vtrhnul, vzal koně, a utíkal co nejrychleji, směr Hrodunas.

Dlouho poté, co to cech dole vzal do vlastních rukou, se Armun musel bránit strážným, co ho viděli. Když už byl klid, vylezl, Armun zpoza věže, a spatřil tlupu lidí, ve stejné zbroji, co se baví s jedním chlapem. Než, ale slezl dolů, část cechu, co šla, přepadnou loď, už byli u stájí, a zbytek už schovaný ve stínech. Armun slezl z radnice a mířil si to k chlapovi, co s ním mluvili.
„Promiňte, pane, ale co jste projednával s cechem?“ Konyvran poznal člena cechu, podle zbroje, takže mu to mohl říct.
„Kdo jsi?“ zeptal se podezřele Konyvran.
„Já jsem Armun, člen cechu zlodějů.“ Řekl rychle, přesto s vyrovnaným hlasem, Armun, který už se chtěl dozvědět, co řešili. A mužovi odmlky ho doháněli k šílenství.
„To jsi ty! Ten zrádce! To ty jsi zradil cech!“ vyhrkl naštvaně Konyvran, když si konečně uspořádal myšlenky.
„Ne to je velké nedorozumění!“ bránil se Armun. „Bolyen by mě jinak zabil, já jsem je zachránil, celý je to velký omyl!“ Mužovi v očích svitlo.
„Tak to si pospěš, běželi do Hrodunasu vyloupit pravou loď! Ale dej si pozor, mají tě za zrádce!“ Armun jen kývl a běžel do stájí. Neptal, se kdo je muž, neptal se na pravou loď, jen běžel za svými přáteli!

Děkuji Chell za jméno, sice jsem ho nevzal za hlavní jméno, ale hodí se ;) (doufam že ho nepoužíváš :D, jinak sorry :D )
Zde opět mapa http://img694.ima...001wnt.jpg
Jesli se libí "Thumbs Up" "! ;)

Upravil/a Skritecek dne 06.07.2012 20:23

Přidal Skritecek dne 07.07.2012 14:37

#15

„Zdravím, neviděli jste tudy projíždět tlupu lidí, ve stejném oblečení.“ Zeptal se Armun stájníka, který stál u stájí, a rozčíleně pochodoval sem a tam, a neustále si něco mumlal pod vousy. Byl to malý, holohlavý tlouštích, co se při chůzi srandovně kolébal.
„Jo!“ vykřikl malý mužík. „Projížděli, ale na mých koních!“ křičel mužík, až celý zrudnul, zlostně dupnul nohou, a opět začal pochodovat sem a tam. „Ale já jsem je spatřil, jak vám ještě něco kradou za stájemi. Měl byste jim to zatrhnou, a získat zpět své koně.“ Řekl s jiskrou v očích Armun, který se podvodnicky koukal na konec stájí, jako kdyby je tam viděl. „No… no… cože! Já jim dam, těm…“ Popadl koště, jako kdyby si myslel, že zloděje zažene koštětem, a začal se kolíbat na druhý konec. Armun přeskočil ohrazení koňského výběhu, otevřel ho, naskočil na koně, a pelášil pryč ze stájí. Cestou ven si všiml, že tam šest koní chybí. A podle chování, stájníka, se moc ukrývat nesnažili. Armun to otočil a pelášil po lesní cestě, na hlavní cestu do Hrodunasu. Armun jen spatřil, jak se za ním kolíbá, malý mužík, a něco na něj křičí, a mrštil koštětem. Armun se usmál, a přešel do trysku.

V půli cesty už byla tma, takže musel přespat v lese. Cech taky musí přenocovat, řekl si Armun. A loď také v noci nepojede, takže nic neztratí.

Kopyta narážela, na kamennou zem, a jejich zvuk se roznášel po okolí. Když dorazil, do Hrodunasu, spatřil u skal, pásnoucích se šest koní. Hrodunas jako Wensly, bylo přímořské město, takže museli být u hladiny moře. Armun nechal svého koně u těch ostatních a vydal se do přístavu. Loď jela daleko. Takže si v Hrodunasu musela zvětšit zásoby jídla a pití. Jeho přátele už byli schovaní za bednami, měli stejný postup jako u falešné lodi. Armun přestal dávat pozor, přestal se chovat jako zloděj, a šel za cechem. V půlce jeho cesty, se cech proplížil na loď. Armun začal zmatkovat ještě víc, byl v zakázané zóně. V normálních okolnostech by se to nestalo, ale teď byl zbrklí. Takže vyšel zpoza bedny, a ani se nerozhlídl, zrovna kolem procházel stráže. V Armunovi to všechno cuklo, když slyšel strážného mohutný hlas.
„Tady nemáš co dělat!“ zvolal strážný mohutným hlasem, a teď už i s vytasenou zbraní. Armun zmrzl na místě. „Vypadni, tady odsuď, nebo tě odvedu já, ale na místo, kde se ti nebude líbit!“ Zvolal znovu strážný. Bylo to odlehlé místo, takže je nikdo neslyšel. Armun začal panikařit, začal se mu svírat žaludek, co se týče fyzické stránky, byl zloděj už téměř dobrý, ale co se týče psychické stránky, nebyl vycvičen ani trochu, chyběla mu prohnanost zloděje.
„Já zde kontroluju bedny.“ Vymáčkl se Armun. Stráž nad tím nasadila pomatený výraz.
„Jsi, myslíš, že jsem hloupý? Žádná kontrola beden se neprovádí. Už toho mam dost, jdeš semnou.“ Řekl strážný, a vyndával pouta. „Hele a co takhle to vzít s jiné stránky.“ Řekl pobaveně Armun a vytáhl váček se zlatem. „Děláš si to horší a horší.“ Řekl strážný s kamennou tváří a nasadil Armunovi pouta. A odváděl Armuna do kasáren. „Nemáš moc smutný výraz, na to že jdeš do vězení. To se nevyplatíš. Ozbrojen, neoprávněné vniknutí, lhaní, a podplácení. H“ zasmál se stráž. „Ty tam ztvrdneš sakra dlouho.“ Armun začal zmatkovat, Musel se očistit v cechu, musel pomoc s vykrádání lodi, ale místo toho jde do vězení. Armunovi něco v hlavě svitlo, celou dobu se tady lituje, a naříká, místo toho aby něco dělal, najednou se cítil o hodně líp-odhodlaně. Začal se rozhlížet, co by mohl využít k úniku, ale nic se nenabízelo. Armun měl spoutané ruce za zády a tlačil ho strážný. Armun by se s ním dokázala vyrovnat, ale už nikoho nemohl zabít, všichni by se sem zběhli. Už byli u kasárny, a Armun stále neměl plán. Když vtom se jedna šance naskytla. Bylo hodně ráno a v kasárnách nikdo nebyl. Strážný začal klíč hledat v kapsách, ale nic. Armun se mezitím pomalu sunul k rohu kasáren. Dveře byli skoro u rohu. Strážný se pak koukl do malé taštičky na opasku a začal v ní hledat, po chvilce klíč našel, a otočil se pro vězně, ten už tam ale nebyl.

Strážný začal zmatkovat a pobíhat sem a tam. Vběhl na hlavní ulici, a rozhlížel se, když nikoho neviděl, rozběhl se dál. Armun se pousmál, a vylezl zpoza hlubokého sloupu u kasáren. A vydal se opačnou cestou než strážný. Cech zlodějů, měl vše dobře promyšlené. Všichni strážný dávají ruce za záda, takže cechovní zbroj byla přizpůsobena, a v zadní kapse byli šperháky. Armun se schoval do uličky, a začal se rochat v zámku pout. Po nějaké chvíli to cvaklo, a Armun byl volný. Dlouho tu zbroj museli vylepšovat, pomyslel si Armun a vydal se na střechu. Musel být nenápadný, poněvadž už strážný všude trousí, že je tu uprchlík. Pomocí lešení, u jedné rekonstruované budovy se dostal na střechu a pokračoval k přístavu. Někde musel slézt, někde zas mohl nalézt.

Opatrně slezl dolů, k dokům, a spařil, jak už kapitán projednává odplutí lodi. Všude kolem byli námořníci, takže po souši nemohl. S vysoké skály skočil šipku do moře. Pod vodou plaval k lodi. Byl schovaný u doků, kde od mola, bylo asi třicet centimetrů od hladiny, takže ho nikdo neviděl. Vylezl u prkna, které spojovalo loď a molo, a po břiše vylezl nahoru. Kabina už byla vyháčkovaná, a Armun šel dolů.
Na lodi už byli námořníci, kteří připravovali loď, takže ho to dost zdrželo. Armun v půli cesty pocítil mírné kolíbání-loď už vyplula.

Děkuji za kladné komentáře ;)
Mapu asi nepotřebujete, kdyby ano je u předešlé kapitoly.
Jestli se líbí-Thumbs up!

Upravil/a Skritecek dne 07.07.2012 14:38

Přidal Skritecek dne 08.07.2012 20:00

#19

Armun cítil drobně kolíbaní se lodi. Námořníci začali vycházet na palubu. Zdolejška chodil jeden námořník za druhým, takže se Armun musel na nějaký čas schovat, v jedné prázdné kajutě. Když už dupání v lodi ustálo, pokračoval do skladu potravin, kde se měl cech skrývat. Sešel po dřevěných schodech do skladu. Všude byli jen barely, bedny, a sítě s potravinami, ale nikde nikdo. Armun si pomyslel, že se asi skrývají, že si myslí, že je někdo s posádky, takže se kouknul za každou bednu, co tam byla. Ale stále nikde nikdo. Armuna začala napadat spousta věcí, je na špatné lodi, zabili je, chytili je, on je na špatné lodi. Ale vždyť je viděl nastupovat. Z obav ho probudila veliká rána a válející se mrtvé tělo kuchaře dolů. Armun k němu přiběhl, a začal ho zkoumat. Byl to štíhlý muž, oblečený v normálních šatech, a bílou kuchařskou čepicí. Pod ním se začala objevovat kaluž krve. Krev vytékala z krku. Někdo mu podřízl hrdlo, a Armun věděl na sto procent kdo.

Vyběhl po schodech do kuchyně, a proplétal se mezi spadlými hrnci. V kuchyni ale zas nikdo. Jeho hledání uspěchalo řinčení mečů. Z kuchyně vyšel do kruhové místnosti. Zdi lemovala cesta na druhý konec, podepřená sloupy, a ve velké díře se v jídelně udával boj. Waret tam stál proti Rudlovi a dvěma strážným. Loď vezla cenný náklad, takže si nemohla odpustit, vyplout bez vojenského doprovodu.
Ale toto byli jiní strážný. Normální strážný měl na sobě, železnou zbroj, helmici, kožené kalhoty, a tabard se znamením města. Ale tito, na sobě měli zelenou zbroj. Jako viděl u Marona. Stejný křížový štít, a zelený meč. Zelená helma neměla žádný otvor na pusu, byla do trojúhelníku a táhla se zpět do zadu. Ze zadu pokračovala šikmo ještě víc do zadu až nad hlavu a pak šikmo dolů k obličeji. Vevnitř musela být vyztužená, pomyslel si Armun, protože by se jinak na hlavě neudržela. Rozhled asi taky neměli zrovna dobrý, s tak malými otvory pro oči. A zbroj bylo něco podobného. Od krku se zbroj táhla šikmo nahoru na ramena a dolů podél rukou. A na rozdíl od normálních stráží, kteří měli na kožených kalhotách jen chrániče, tito je měli pouze ze zeleného kovu. Museli se pohybovat velmi neohrabaně, ale najít škvíru na smrtící úder asi nebylo nejsnazší.

Jeden ze strážných už ležel na zemi, a Waret se bránil proti zbylým dvěma. Armun se začal porozhlížet po schodech. Spatřil je naproti. Schody se vlekli z druhé strany a dolů pokračovali po okraji zdi po půlce místnosti. Armun se skrčil a potichu se plížil dolů. Waret mezi tím sejmul dalšího strážného, hlubokou, nikoli smrtelnou ranou do koženého opasku. To bylo snad jediné místo, kde se dali vyřadit z boje. Waret už byl udýchaný, a unavený. Přesto proti němu stál, na první pohled neschopný, ale dobrý šermíř Rudla. Waret už polevoval na ostražitosti, obratnosti a síle. Rudla se rozmáchl bojovou sekerou, se silou, která Waretovi vyrazila zbraň a skolila ho na zem.

„Já ti dam, zabíjet náš doprovod, ano zabíjet.“ Usmál se Rudla zvedl meč se zeleného kovu a stoupl si nad Wareta. Zvedl meč k bodnutí, ale to už neudělal. Z břicha mu čouhala zelená špička nože. Rudlovi ztvrdnul výraz ve tváři, a z úst se mu začala řinout krev. Armun dýkou ještě škubl nahoru, aby se ujistil, že to tentokrát nepřežije, a vyndal ji. Mrtvé tělo spadlo na zem.
„Ty…!“ řekl naštvaně Waret, sebral meč a zaútočil na Armuna. V jeho očích byl vidět hněv, a podivné, že i zklamání. „Warete to je…“ Armun větu nedořekl, protože se musel bránit seku shora. Ve Waretovi se zas vzala síla, a odhodlání, měl před sebou toho, kdo zradil cech. „Warete já to…“ opět se musel bránit silnému seku šikmo shora, který mu vyrazil meč s ruky. Waret byl nejlepší šermíř v cechu. Armun, jak couval, před ránami, už byl u zdi, a neměl kam dál jít. „Warete… já to vysvětlím!“ vyhrkl ze sebe rychle Armun.
„Tak to bych si rád poslechl.“ Řekl Waret a přiložil dýku Armunovi ke krku.
„Je to nedorozumění.“ Waret nasadil nechápavý výraz. Tak Armun pokračoval. Mluvil stísněně, protože komu by se dobře mluvilo s dýkou na krku. „To všechno, jenom Bolyen, přijel jsem vás varovat před pastí, a on mě chytil se strážemi, musel jsem souhlasit, jinak by mě zabil!“ Waret povolil na tlaku dýkou a pozorně poslouchal. „Na té popravě, jsem je střílel já, dělal jsem vše proto, abych vás zachránil. Proč myslíš, že jsem ti zachránil život před Rudlou?“ otázal se Armun, a teď s mluvením byla řada na Waretovi.
„Asi to dává smysl.“ Řekl jednoduše Waret a schoval dýku. Armun se zhluboka nadechl. „Tak dobře, snad ti můžu věřit, teď musíme pomoct zbytku, netušil jsem, že tu mají Golimundský stráže,“ řekl Waret a vydal se dál. „Golimundský stráže?“ otázal se Armun, ale odpovědi se mu nedostalo.

Waret se rozběhl s nataženou tětivou luku, po chodbě. Za rohem, zasadil strážnému smrtící ránu do krku. Další místo „Golimundských strážných“, kde mají slabiny. Allys poděkovala kývnutím hlavou.
„Co tu dělá ten špinavý zrádce?“ vyhrkla Allys, když viděla Armuna, a pochodovala k němu. Waret ji zadržel rukou. „Je to nedorozumění, on v tom prsty nemá, víc ti řeknu potom, teď musíme pomoci ostatním, ty stráže dají zabrat. Allys se nedůvěřivě koukla na Armuna, a následovala Wareta. Další člen cechu, tam stál podle rozkazu Wareta na místě a strážný ležel mrtev na místě. Domluva byla taková, že se rozmístí, po lodi, tři do jednoho patra, tři do druhého, a pak společně na palubu. Člen cechu kývnul na Wareta a bez řečí se vydal za Waretem. Toto bylo milé překvapení, že porazil stráže sám, o dost milejší, než toto. Strážný stál zády k nim a u nohou mu ležel mrtvý člen cechu. Waret na chvilku ztuhnul na místě. Tuhle práci, ale vzal Armun. Potichu napochodoval za strážného. Ten si toho všiml a otočil se. Hned vteřinu potom, měl v pase probodnutý meč skrz na skrz. Waret se pozastavil nad mrtvolou.
„Ať tě světem stínů, Darkness provází.“ Řekl Waret a zavřel mu oči.

Podobně prošli další dva členy cechu. Zbytek, na který už nezbyl člen, pobyli neslyšně, obvykle smrtící ranou se zadu.
„Tak jo, chystáme se na palubu, chceme je živé, někdo musí ovládat loď. Škoda že nemáš Armune ty mapy.“ Řekl Waret, když stáli u dveří na palubu.
„Ale mám.“ Odpověděl, a vyndal složené mapy s velké kapsy.
„Skvělé, doufám, že ten rámus neslyšeli, opakuji, chceme je živé.“ Řekl Waret a otevřel dveře na palubu.

Nechce se mi přidávat mapa, takže Golimund je ta sousední zemé na severu a tam odsuď jsou ty stráže ;)
Jestli se líbí... "Thumbs Up"

Upravil/a Skritecek dne 09.07.2012 11:54