---

Popojdu o kousek dál a povzdechnu si spíš pro sebe "A pak se diví že lidi nespolupracují."

"Co teď ? Počkáme co se bude dít ?" navrhnu Ayrenn.

---

Využiji kinetické energie pádu a překulím se přes rameno zpět na nohy (Ushiro–ukemi), přitom svou mysl zaměřím na krátký meč ve chvíli, kdy budu vstávat, a za pomoci telekineze jím mrštím mágovy pod nohy, aby ztratil stabilitu (nehledě na zranění, které tím mečem utrží). Ve chvíli, kdy zavrávorá, skočím do dlouhého kotoulu vpřed, a pokusím se jej snožmo skopnout vahou celého těla.

---

→ Tah 128.


Sarako
Překulil jsi se, uchopil přitom meč a následně jej pomocí telekineze poslal proti nohám Císařského mága. Úderem magické hole odrazil tvé kouzlo a znemožnil ti tak ochromit jeho nohy. „Vzdej se. Nemáš jedinou šanci!“ zvolal na tebe s důrazem. Jakmile domluvil ke tvé blízkosti dopadl pootevřený lektvar, který ihned začal se vzduchem reagovat a vytvářel šedivý dým. Mág svůj zrak na krátko upřel k němu, ale následně pokračoval v utváření ohnivého kouzla.

Arvenino odzbrojení nešlo zcela jejího plánu. Mágyně se bránila zuby nehty a se zamumláním zaklínadla hůl po celé délce vzplála čímž donutila Arvenu povolit a pustit magickou zbraň.
„Rozbij tu lahvičku!“ křikla na tebe a sama sáhla do jedné ze svých kapes a vytáhla podobnou lahvičku. Neváhala a hodila jí pod nohy mágyni. Ihned vznikl šedý dým, který ženu zcela ochromil. Dunmerka na nic nečekala znovu vyrazila proti ní.


Adrian_S
Globullus spokojeně přikývl a vyrazil i s listinami pryč z kabinetu. Zavřel dveře, zamkl a svazek klíčů uschoval do hluboké kapsy u svého roucha. Poklidnou chůzí tě vedl ke sborovně, která se nacházela v patře. Míjeli jste nástěnku u které postávala dvojice noviců studující veškeré oznámení a vzkazy. Pozdravili profesora a poté si opět všímali svého. Dveře do sborovny byly odemknuté, vyšli jste.

Spatřil jsi větší obdélníková místnost vybavená podlouhlým stolkem s židlemi po obou stranách a jednou v čele. Stolek se nacházel uprostřed místnosti, po stranách místnosti se nacházelo hned několik skříní, poliček, vitrín a odkládací stolek u kterého postával Khajiitský profesor (graf. vzhled - zde), který zrovna dokončil přípravu čaje a i s porcelánovou konví vyrazil ke stolku.
„Dobrý den.“ pozdravil Khajiit a Globullus na pozdrav odpověděl obdobně. „Zatím nás tu moc není. Na to, že se má začínat za pár minut.“ pokračoval Khajiit.
„Profesorka Spellorová se omluvila. Nezúčastní se porady kvůli službě v Aldmerské armádě. Má nějaké povinnosti ve městě.“ vysvětloval Globullus, „Ostatní se postupně sejdou. Však to znáš Dro'Barri, během tvé nepřítomnosti se toho příliš nezměnilo.“
„Pár tváří se tu změnilo...“ povzdech si Dro'Barri, „Máte pro mě ty papíry?“ zeptal se následně.
„Ano... Hned vám je dám. Jsou vyplněné a podepsané mnou i Arcimágem, ale radost z podepisování neměl.“ odvětil mu Globullus a odložil veškeré listiny, desky na stůl. „Tady to máš.“ řekl a předal Khajiitovi listinu. Dro'Barri očima sjel listinu a poté ji sroloval a zastrčil do brašny, kterou měl přehozenou přes své roucho se symboly magie Obnovy.
„Hádám, že vy budete ten kdo zaujme mé místo.“ pousmál se Khajiit, „Přeji vám hodně zdaru, úspěchů a hlavně trpělivosti se zdejšími studenty... A hlavně více veselých a radostných okamžiků... O ty jsem bohužel já měl nouzi.“ pokračoval a při posledních slovech si povzdechl a podal ti ruku k potřesení.


Tondulín
Tarlow se pousmál a následně změnil svůj úsměv na tváři v krátký smích, „Já jsem asi tak budoucím králem jako vy Chorrolským hrabětem. Kecal jsem.“ krátce se odmlčel, „V cestě na trůn mi bohužel stojí jistá osoba.“ povzdech si, „Každopádně než natáhne bačkory mohu potají rozveselovat jeho ženu, naši drahou královnu.“ ušklíbl se, Carwen se mezitím ohlížela kolem, zjevně mapovala terén a situaci. Bosmer se k tobě mezitím naklonil, „Předpokládám, že jste přišli někoho zabít. Nebuď tak překvapený, nesloužím v armádě pár týdnů, ale několik let. Mezi význačnou schopnost vojevůdců patří i předvídání tahů protivníka což jsi ty a zbytek odboje.“ odmlčel se koutkem oka pohlédl na Carwen, „Vzhledem k tomu, že já cílem nejsem... Nebo nejsem natolik zajímavým cílem tak budu předpokládat, že jdete po někom nade mnou. Ale neděs se. Nemám v plánu to někomu říkat. Nemiluji své nadřízené ani tu starou přizdechlou rašpli jejíž tyranie ovládá okolí... Naopak každý zabitý důstojník vaší rukou mi zajišťuje brzký postup v kariéře a penízky pro mého synka a když přitom nechtěně podříznete krále... Mno možná vám jednou jako milosrdný král Tarlow z Valenského lesa udělím i milost.“ dodal tiše s úšklebkem.



SuperHunterCZ
„Co naděláš.“ povzdechla si Ayrenn, „Pojďme ihned ať to neoddalujeme. Čím dříve tohle uzavřeme tím lépe pro nás.“ dodala vykročila ke vstupním dveřím do sídla.

---

"Není třeba litovat některých věcí nebo okamžiků, které jste nezískal." řeknu ke Khajiitovi, "Vy jste třeba nezískal úctu studentů, ale zato jste jistě dokázal více, než oni. A máte i více zkušeností, než oni." poté jen kývnu hlavou a otočím se na Globulla, "Kam se mám posadit?"

---

Dám na Arvenu a rozbiji lahvičku.

---

"Nejsem překvapený dobrosrdečný králi, musel by jsi být naprostý hlupák, aby jsi nás nepoznal." Ušklíbnu se.
"Pochybuju, že by Carwen s takovou milostí souhlasila. Každopádně jakákoli pomoc by se hodila, mohl by jsi nás třeba trochu představit ostatním, uvést jako známé, abychom nepůsobili podezřele a pak už nebude žádný cíl příliš velký." Usměju se.

---

Zatřesu hlavou a budu následovat Ayrenn do domu.

---

Je mi to líto, ale jak jsem řekl ... tenhle Thalmorák by mě jen tak nenechal. Kdybychom se to snažili vyřešit klidně, tak by mě dostal jiným způsobem ... ze stínů. Tohle se dá vyřešit jedině takhle, jeden z nás zemřít prostě musí. Nyní se už jedná o moji čest ... kdybych nechal bojovat někoho jiného a prohrál by ... už bych jí nikdy nedostal zpět ... Kdybych zemřel, postarej se o Lauranu a Meril ... řekni jí ... řekni jí, že je mi to líto." Smutně jsem sklopil zrak, ale vzápětí ho zvedl a pokračoval. "A ano ... blázen ... možná jsem, ale nejspíše bych jím stejně nakonec byl. Byla by to jen otázka času ... Světlana vám kdyžtak řekne podrobnosti ... potom už to bude stejně jedno."

Odebral jsem se do arénky, ale také jsem si hned na začátek udělal slušnější vzdálenost, aby mu chvilku dalo, než se ke mě dostane. Nemám zbroj, takže potřebuju využít všech maličkostí. Roztrhl jsem si na bocích trochu roucho, aby mě tolik neomezovalo a dokázal se ještě obratněji pohybovat. Docela mě zamrzelo, že neviditelnost použít nemůžu, jenže má v podstatě pravdu. V mysli jsem zaúpěl, ale nakonec se jen na protivníka s temným a trochu bláznivým pousmátím podíval."Ano, zjistíme jestli je můj meč ostrý jako můj jazyk ... a samozřejmě jsem neviditelnost použít nehodlal, mám v repertoáru více zajímavých kouzel ... nuže? Jsem také připraven, ať zvítězí ten, komu jsou bohové nakloněni. Scipio, odpočítejte začátek!" Lehce jsem se uklonil, abych vzdal holt a lehce zvedl obě ruce, připraven kouzlit. Ještě jsem si ho drobet prohlédl a se zazubením se ušklíbl. Poté můj obličej ztuhl v soustředěné vážné tváři, kterou by nedokázal rozesmát ani poník jedoucí na koloběžce.

---

→ Tah 129.


ScorpionCZ
Scipio na tebe nechápavě zíral, zejména v momentě kdy jsi mluvil o Světlaně. Nakonec tě však poplácal po rameni se slovy, „Bojuj jak jen nejlépe umíš. Bude to krutý boj, ale Osmička snad bude stát při nás.“ poté od tebe odstoupil a vystoupil strannou, aby měl dobrý přehled o vzniklé situaci. Flavius na tebe jen mlčky zíral, vypadalo to, že nic neřekne, ale nakonec přeci jen něco řekl, „Neměj s ním slitování.“

Pomaloučku jsi vyšel do arény. Všichni přítomný k tobě a tvému sokovi upírali zrak. Cestou jsi upravil své roucho, aby bylo ti nebránilo tolik v pohybu. Gerrick se nad tvým činem pouze ušklíbl.
„Jen nešetři slova Imperiálku... Brzy ti totiž poteče do krku.“ pronesl Gerrick a protočil svůj meč v ruce, úderem o svůj štít naznačil, že je připraven, „Připraven!“ zvolal a vyčkával až Scipio dá signál k počátku souboje.


Scipio se pozvolna podíval na každého z vás. Gerrick mu pohled neopětoval. Hleděl si pouze tebe, zbraň pevně svíral a vyčkával na signál. Scipio pomaličku vytasil svůj meč a pomaličku začal odpočítávat a sjíždět svým mečem z horní polohy dolů. Jakmile dopočítal švihl mečem prudce čímž zahájil souboj.


Sarako
Sebral jsi lahvičku a následně ji vrhl po Císařském mágu, který ve stejný moment seslal i ohnivé kouzlo. Následovala menší exploze, která celý dým ještě umocnila. Ihned jsi ztratil přehled o dění i poloze svého soka neboť tě obklopil stejně jako jeho silný dým.

Chvilku po explozi jsi zaslechl bolestivé ženské zaúpění a následně záblesk magické energie, který prolétl kus od tebe. Pravděpodobně byl cílen úplně na jiné místo.
„Nehýbej se! Nebo tě podříznu.“ zněl Arvenin hlas k Mágyni, která se s prohrou očividně nedokázala lehce smířit.


Adrian_S
„Některých okamžiků jsem oprávněn litovat a budou mě provázet dokonce života... Kdybych býval před lety uposlechl svoji ženu a odešli z Cyrodiilu, když to spělo k válce mohla být naživu.“ povzdech si, „Změňme téma.“
„Posaď se spíš nakonec, aby blíže k čelu stolu byli profesoři a Arcimág o nich měl lepší přehled.“ odpověděl ti Globullus, „Fallen není náhrada za tebe.“ otočil se k Dro'Barrimu, „Ale za Arterie. Na tvé místo někoho školila Mirabelle, ale jméno mi sděleno nebylo.“
„Aha... Trošku jsem doufal, že mé místo převezme Valindor, ale vypadá to, že se do učení opět moc nehrne. Také mě mrzí to co se tu stalo. Ztráta Arteria je pro Univerzitu velmi těžká ztráta... Runových mágů je pomálu, stejně je mi líto životů, které byli zmařeny během bitvy o Univerzitu. Je to strašné, že se něco takového vůbec mohlo stát.“ pokračoval Dro'Barri a nechápavě kroutil hlavou.
„Arcimág zuří do teď. Odmítl přijetí Nejvyššího mága Corrientise a jeho snahy sem procpat svého člověka a zahájit zde vyšetřování.“
„Corrientis se nevzdá. Arcimág bude muset nakonec přeci jen ustoupit.“ odvětil mu Khajiit.
„Corrientis a Palagán byli a jsou rivalové na tom se nic nezměnilo a pochybuji, že někdy změní. Dokud bude Palagán ve funkci tak Císařským mágům neustoupí ani o píď.“ promlouval Globullus a mezitím se přesunul ke své židli, „Corrientis už nemá pravomoc k odvolání Arcimága. Cech mágů se zde rozpadl a Univerzita vyhlásila nezávislost jediný kdo by mohl současného Arcimága odvolat jsme my - profesoři. Když budu počítat Benochovou a Viciovou tak nás tu je bez tebe sedm. K odvolání by byly potřeba minimálně čtyři podpisy a Corrientis nemá sebemenší šanci přesvědčit čtyři profesory, aby se o něco takového pokusili.“ opřel se o zadní opěradlo židle, „Takže...“ nadechl se, že bude pokračovat, ale dveřmi vešla profesorka Xarie Vici, oblečená do svého roucha v Morrowindském stylu. Jen co za ní cvakly dveře pozdravila všechny přítomné včetně tebe v ruce držela jedny hnědé desky, které vyrazila odložit na stůl.

(než se sejdou všichni profesoři můžeš volně komunikovat se všemi přítomnými)


Tondulín
Tarlow se pousmál, „To není v mém zájmu.“ pomaličku natáhl tětivu luku a znovu zamířil, „Ani nemám zájem o nějakou spolupráci s vámi. Jen vám zkrátka dnes nebudu stát v cestě a o vašem malém dobrodružství nikomu neřeknu... Bude to takové naše malé tajemství.“ pokračoval, „Mimochodem tohle je daleko lepší postavení během lukostřelby.“ prohodil v momentě kdy znovu vystřelil šíp a ten se zabodl do těsné blízkosti druhého šípu nacházejícího se již ve středu.

Sklonil luk a vrátil jej chlapci, který mu zatleskal. Přiběhl také chlapec, které jsi viděl ve společnosti Bosmerské důstojnice. Ihned se hrnul k Tarlowovi, „Tati! Já chci taky střílet.“ zvolal radostně a hleděl s rozzářenými očima, „Prosím!“ prosil.
„Na to jsi ještě moc malý synku, ale brzy nadejde tvůj čas a vše potřebné tě naučím.“ pravil Tarlow když si třepl ke svému synovi a pohladil ho po vlasech, „Ale dneska spolu odpálíme tu speciální petardu co jsme koupili nedávno.“ dodal.
„Tu ve tvaru draka?“ vykulil oči chlapec.
„Jo. Přesně tu, ale teď se vrať k tetě, aby tě nehledala a běž si zase hrát s vojáčky.“
„Ale...“ povzdech si chlapec. Všiml sis, že Carwen se mezitím přesunula k Nivrel a snaží se zapojit do rozhovoru se zdejšími manželkami hodnostářů a vysoce postavených válečníků. „Když s tetou je nuda... Ona neumí vyprávět pohádky a vůbec neumí velet své armádě.“ povzdechl si chlapec se sklopenou hlavou.
„Tak já ti povím nějakou pohádku a ty se vrátíš k tetě a nebudeš zlobit až do chvíle než se dostatečně setmí a mi budeme moc odpálit tu rachejtli. Domluveni?“ navrhl Tarlow.
„Tak jo!“ zvolal chlapec a všichni přítomní se přidali neboť také chtěli slyšet nějaký z důstojníkův příběhů.
„Který to bude?“ zeptal se Bosmer.
„Ten 'O čtyřech elfkách'!“ zvolal chlapec a vyrazil se usadit na nějaké pohodlné místo.
„Tak jo.“ poznamenal souhlasně Tarlow a napřímil se, „Budeme muset náš rozhovor trochu odložit, ale bys měl rád pohádky a připojil se k nám.“



SuperHunterCZ
Zatřásl jsi hlavou a vyrazil s Ayrenn k domu. Válečník vás před dveřmi zadržel se slovy: „Sdělte svůj důvod návštěvy.“ ruce měl podél těla a očima střídavě sledoval tebe i Ayrenn.

---

Ještě si potřesu rukou s Khajiitem (zapomenul jsem si uvědomit, že mi ji podával k potřesu) a tiše mu pokondoluji. Pak se otočím na oba kantory.

"Máte tušení, o čem by se mělo na zasedání mluvit? Myslíte, že arcimág projedná budoucí provoz univerzity a zmíní se o včerejší události?"

Když se Globullus zmíní o rivalitě, ozvu se, "Tak, pokud je univerzita nezávislá, neměla by hledět na postavení a typu protistrany. Pokud se nejedná o "izolované vedení", v tom případě by se musel onen dotyčný přizpůsobit, ne? Pokud ne, pak to zkrátka nedává smysl."

---

"Chápu. No nejsem nějaký velký nadšenec do pohádek, ale stejně nemám co jiného dělat." usadím se vedle Tarlowova syna a budu poslouchat příběh.

---

Rychle dělám dlouhý kotoul vpřed, přitom tasím dlouhý meč a máchnu s ním v širokém oblouku několik palců od země na místě, kde stál mág předtím, ve snaze zasáhnout mágovy nohy dřív, než odhalí mou polohu nějakým kouzlem (to už by moje šance v téhle situaci byli takřka nulové).

---

→ Tah 130.


Sarako
Rychle jsi se přesunul kotoulem a taseným mečem švihl na místo kde předtím stál mág. Ozvalo se bolestivé zasténání a následné rozzáření magické hole, které ti prozradilo přesnou polohu mága. Snažil se poraněnou nohu ošetřit kouzlem, aby se opět mohl plnohodnotně zapojit do boje. Rovněž se ohlížel jakoby pátral po své kolegyni.


Adrian_S
„To je více než pravděpodobné.“ kývl hlavou Globullus, „Půjde o organizační věci Univerzity a pravděpodobně i změny v profesorském sboru. Vždyť nám chybí Arterius a teď už i druhý profesor magie Obnovy.“ pokračoval a přitom pohlédl na Xarii, která si tě prohlížela očima, ale nijak se k tobě nevyjadřovala.
„Palagán se nikdy nikomu nepřizpůsobí. Má svoji vizi, umanutost a za tou si půjde.“ promluvila přeci jen na konec, „Ale to poznáš brzo sám.“ dodala.
„Mhm... Ale tohle není třeba řešit. Arcimág se měnit nebude a do jeho rozhodnutí nemáme co zasahovat. Jestliže si nepřeje Císařské mágy na Univerzitě musíme to respektovat.“ pravil Globullus a jakmile se otevřeli dveře vešla čtveřice profesorů. Mirabelle ve svém stříbrném rouchu, ihned za ní kráčela Serana (Arteriova sestra a Beliova sestřenice, graf. vzhled - zde), následně Silverwoodová, která měla tvář stejně zamračenou jako předtím na přednášce a tvoje přítomnost ji dost možná ještě více nakrkla neboť se neobtěžovala ani pozdravit. Jako poslední vešel Belius, který byl trochu rozcuchaný, ale přesto si držel úsměv na tváři.

Všichni až na Silverwoodovou pozdravili a usedli na svá místa u stolku. Belius se posadil vedle Mirabelle, Serana si sedla druhý konec stolu a očima si tě chvilku prohlížela jakoby přemýšlela odkud tě asi zná. Silverwoodová se posadila naproti Beliovi, založila se ruce a očima jej krátce sledovala zatím co mladý Bretonec bubnoval prsty o desky s listinami, které přinesl.

„Vidím, že máš pěknou kandidátku na mé místo Mirabelle.“ pochválil Dro'Barri Mirabellinu volbu, „Serana měla vlohy pro magii Obnovy již od prvního kouzla, které jsem ji naučil. Stejně jako její bratr.“ dodal.
„Eh... To pochybuji.“ pronesla s menším zakašláním, „Spíš po její matce. Ta byla skutečně talentovaná. Její bratr byl spíše ten kdo lidi na ošetřovnu nosil a zásoboval jí prací místo toho, aby je šil a léčil.“ dodala a Khajiitský profesor se jen a pouze pousmál a nakonec pokýval souhlasně hlavou, Serana jejich diskuzi nějak nekomentovala, Belius se rovněž zasmál, přestal bubnovat s prsty a rovněž s něčím přispěl:
„Jeden můj kámoš co se mnou složil v legii ve Vysokoskalí mi vyprávěl, že prý v jednom z domů tamního cechu mágů měli novice, který se strašlivě zamiloval do jedné z profesorek magie Obnovy. Mno... A vzhledem k tomu, že byl dost zoufalí, tak ho nenapadlo nic jiného než se poranit kdesi, že jo... Mno a doufal, že ho ta půvabná osaměla mistryně ošetření. Jenže! Ono to tak snadné nebylo. Den předtím jeho kamarádi, kterým se tak nějak svěřil se svým plánem nalili do pití mistryně projímadlo a ta následně strávila den, dva na záchodě a náš hrdina to samozřejmě nevěděl... Takže zaklepal na dveře ošetřovny a tam ho čekalo nemilé překvapení.“ odmlčel se, „Čekal ho tam starý nevrlí profesor, který byl povolán, aby ji dočasně zastoupil.“ usmál se Belius, „Dost vtipná historka.“
„Nejmenoval se náhodou ten novic Belius?“ přispěla Serana a všichni přítomní včetně Silverwoodové se zasmáli.
„Myslím, že takhle se ten šťastlivec nejmenoval, ale -“ chtěl pokračovat Belius, ale nebylo mu to umožněno neboť dveřmi vešel válečník (graf. náhled - zde) v černé kroužkové zbroji se symbolem univerzity na hrudi. Pozdravil všechny přítomné a usedl na místo jako jeden z členů profesorského sboru.

(brzy dorazí zbytek profesorů, stále můžeš ještě volně komunikovat se všemi přítomnými)


Tondulín
„Výborně.“ kývl hlavou na tvou odpověď, „To víno si klidně dopij. Přinesou mi nové.“ dodal a vyhledal nějaké místo k posazení, sedl si vedle svého syna a zbylé děti utvořili kruh a umožnili ti přisednout si. Posadil jsi se a Tarlow se podíval po všech přítomných, odkašlal si a začal s vypravováním:
„Bylo nebylo v jednom vzdáleném Valenském lese žila čtveřice bosmerek. Měli různá jména, různé vlastnosti, ale přesto si byly dosti podobné... Byly velmi krásné a půvabné. Jejich domovem byl obrovský stromek, který byl uvnitř neskutečně pěkně vyzdoben a vybaven, dokonce měl i balkón a obrovskou do dřeva vyřezanou vanu.“ pousmál se, „Nebyly to však obyčejné bosmerky, které znáte z měst a vesnic, byly to nebezpečné zbrojnice a členky odboje, které za svou krásu platili vekou daň. Přepadaly a loupily obchodní cesty, ničili a zabíjeli válečníky Aldmerského spolku celé roky. Vždy!“ pozvedl prst vzhůru, „Když se blížil svátek Historek a Svíček... Přivedla si tahle čtveřice do svého domu muže. Starala se o něj, vycvičila jej, aby byl silný, aby ovládal umění boje a s trochou štěstí se jim, alespoň trochu vyrovnal. Získali si jeho důvěru. Potom, když nastal správný čas jej vzali na tajemnou projížďku.“
„A tam ho zabili!“ zvolal jeden z chlapců.
„Neé.“ kroutil hlavou Tarlow s úšklebkem na tváři, „Něco mnohem horšího. Smrt by pro něj byla vysvobozením.“ odvětil chlapci, „Prastarým rituálem z něj vysáli jeho životní energií, sílu ale především chuť k životu. Tak byly schopné si neustále udržovat krásnu a mladý vzhled po dobu mnoho staletí, ale pak se cosi stalo...“ udělal dramatickou pauzu, „Jedna z Elfek se do oběti během 'výcviku' zamilovala. Což bylo samozřejmě nežádoucí. Mnozí s ním jednom flirtovali, spali, ale nikdy to nebyla opravdová láska jako v tomto případě. Zbylé elfky si toho ihned všimly a když jim jednoho krásného dne jejich oběť utekla rozhodli se se svou Bosmerskou 'sestrou' skoncovat. Nikdo... Nikdo doposud neví co se sní stalo, ale legenda praví, že její duch žije stále v tom stromě a noc před obětováním varuje případné oběti před strašlivým osudem.“ pousmál se Tarlow, „Samozřejmě je to jen legenda. Skutečnost může být daleko horší. Dobrou noc děcka.“ zvolal na závěr a opět se chtěl postavit na nohy, ale chlapec ho zadržel.
„A teď vy.“ koukl na tebe jeden z chlapců, „Určitě znáte mnoho zajímavých příběhu z Cyrodiilu. Jste od tamtuď, že jo?“ prosebně na tebe hleděl. Tarlow se jen pousmál.
„Samozřejmě, že zde pan... Eh... Traktorius?“ řekl s přimhouřeným okem a úsměvem na tváři, „Zná mnoho příběhů. Vždyť jen jeho jméno je legendou.“

---

Posadím se ke stolu, kam mi řekl Globullus a zatím budu mlčet. Dokud mne nikdo nebude jmenovat, budu jen poslouchat ostatní.

---

Provedu rychlý přemet směrem k mágovi tak, abych jej snožmo skopl k zemi, kde mu potom uštědřím několik rychlých ran pěstí do obličeje, abych jej s jistotou omráčil.

---

"Být hrabětem v Cyrodiilu není tak dobrodružné, jak si asi myslíte děcka. To máte akorát samé formální povinnosti, oslavy, svatby, turnaje, občas nějaká ta bitva. Nic z toho ale nestojí moc za vyprávění a těžko by se to mohlo rovnat legendě o elfkách. Takže vás bohužel budu muset zklamat." odmlčím se a dopiju svůj pohár vína. "Měl bych se už radši odebrat ke svojí ženě, ještě se uvidíme pane Tarlow." S úsměvem kouknu na Tarlowa a pak už se zvednu a půjdu za Carwen.

---

→ Tah 131.


Sarako
Provedl jsi rychlí přemet. Mág byl příliš zaneprázdněn hledáním své kolegyně a nestihl zareagovat, srazil si jej k zemi a následně odzbrojil. Sérií rychlých úderů do hlavy jej poslal do bezvědomý. Dým začal pomaličku ustupovat. Císařský mág pod tebou ležel omráčen a jeho magická hůl byla kousek od jeho ruky. Arvena pravděpodobně rovněž dokončila svůj souboj, protože se ozývalo oddechování a následné tiché poděkování Mefale doprovázené hlasem Dunmerky.


Adrian_S
Mlčky jsi se usadil na židli, kterou ti doporučil Globullus. Nezapojoval jsi se do konverzace mezi profesory, která mírně utichla po příchodu muže v černé Univerzitní zbroji. Belius pokračoval v bubnování prsty o stůl, Dro'Barri si nalil trochu čaje a pokojně se napil.

Klid přerušil až příchod Arcimága (graf. vzhled - zde), který byl oblečen do honosného arcimágského roucha (podobného tomu, které nosívá Savos Aren ve Skyrimu, akorát bez kápě), tvář měl vrásčitou, krátce střižené vlasy prošedlé stářím a pečlivě udržovanou bradu jakbysmet. Všichni přítomní ihned pozdravili, jediný Globullus patřil k těm, kteří během pozdravu Arcimágovi tykali. S přísným výrazem a nepatrně kulhavou chůzí směřoval k čelu stolu. V jedné ruce svíral hůl, kterou si Arcimágové předávají již po tisíciletí v druhé ruce svíral cosi malého, nepatrného, teprve až když onen předmět položil na stůl bylo znatelné oč se jedná, šlo o malou misku plnou oříšků. Hůl opřel o stůl a usedl na židli, rozhlédl se po všech přítomných, všichni mlčeli.

„Dneska máme hojnou účast.“ pravil chladným tónem a přitom si prohlížel zejména nové členy mezi, které jsi se řadil ty a Serana. „Přesto tu někdo chybí.“ pokračoval a pohlédl na Globulla očekávajíc odpověď.
„Spellorová se omluvila. Musí řešit nějaké povinnosti ve městě. Váže se to s její službou v Thalmoru.“ odvětil mu pohotově, „Později si ji pozvu k sobě a vše nutné co zde zazní sní projdu.“ dodal.
„Nečekané.“ zakroutil hlavou Arcimág, „Důrazně ji varuj Globulle, že tohle je magická Univerzita a ona je zde jen kvůli tomu, že máme nedostatek profesorů a nestojím o zbytečný tlak ze strany Thalmoru. Jestliže hodlá upřednostňovat vykonávání povinnosti jinde než zde, nemá tu co dělat. Přijali jsme ji jako profesorku tak zde bude učit. Jinak se může sbalit a vypadnout.“
„Samozřejmě.“ kývl Globullus, „Budu ji informovat.“
„To jsem rád. Nejprve vyřešíme nedostatky s docházkou profesorů a potom se vrhneme na nezbytné věci v chodu Univerzity.“ převzal opět slovo Arcimág, „Vítám mezi námi i profesorku Sarricovou, která se konečně uráčila na nějakou z našich porad dorazit. To, že se s námi rozloučí Dro'Barri a Arterius je nezvěstný ještě neznamená, že si budeš moct dělat co se ti zlíbí. Magii Obnovy umí kdejaký mág a nahrazena pro nekázeň a nerespektování nadřízených můžeš být kdykoliv a to dost snadno. Není tu nikdo kdo by nad tebou držel ochranou ruku. Takže od teď budeš docházet na každou poradu a jednání na které budeš pozvána nebo ti bude oznámeno. Rozuměla jsi?“ podíval se směrem k Mirabelle, která jen mlčky přikývla. „To jsem rád.“ pokynul hlavou Dunmer a očima přejel na Morrowindskou profesorku, „My dva jsme si už všechno vyjasnili. Víc to rozebírat nebudu.“ pravil stroze a více se s Xarii nebavil. „Seranu znám, ale tebe neznám.“ pohlédl směrem k tobě a nabral si hrst oříšků.
„To je Fallen Merle. Rád by se ucházel o místo profesora elementové magie, když se teď s nepřítomností Arteria uvolnilo.“ vysvětloval Globullus zatím co Dunmerský Arcimág poklidně žmoulal oříšky ve svých ústech. „Je to velmi talentovaný novic.“
„Je pravda, že se tohle místo snaží získat Císařští mágové pod vedením Corrientise, ale jim jde čistě jen o Univerzitní převrat a obnovení cechu mágů zde v Cyrodiilu a hlavně o vyšetřování událostí. Nejde jim o výuku ani o nic podobného.“ zakroutil hlavou nesouhlasně, „Tak mi pověz něco o sobě a proč si myslíš, že bys to místo měl získat zrovna ty. Přeci jen existuje mnoho mágů s většími zkušenostmi a znalostmi než máš ty.“ řekl chladným tónem a rudými dunmerskými očima tě sledoval. Ostatní přítomní mlčeli, Belius svůj zrak směřoval na misku s oříšky zatím co Silverwoodová sledovala očima jeho.


Tondulín
„Achjo...“ povzdechli si děti po tvých slovech, ale Tarlow je upokojil. „Dřív než si myslíš.“ odpověděl ti před odchodem. Směřoval jsi své kroky přímo k Carwen, která zrovna postávala u zdejších žen a vedla s nimi nějakou vtipnou konverzaci. Nepovedlo se ti k ní však dojít, protože jsi byl vyrušen Altmerkým hlasem.
„Vy budete Cyrodiilský velvyslanec.“ zaznělo od tvého pravého boku a rychlým krokem k tobě směřoval Lord Raven s přátelským úsměvem na tváři v doprovodu nějakého číšníka, kterému ihned pokynul, aby ti dolil. „Nedávno jsem byl pověřen, abych dohlížel na Cyrodiil jakožto jeden z hlavních velvyslanců jejího Veličenstva.“ pokračoval, „Tak pevně doufám, že spolu nebudeme mít nějaké zbytečné konflikty... I když zanechat Gerricka v Imperial City bez dozoru... bylo možná trošku nerozumné.“ dodal a pozvedl pohárek do vzduchu k přípitku.

---

"Ano, asi tak stejně jako tam nechat vrchního generála Valeria." Usměju se a připiji si s Ravenem. "Co myslíte lorde, má tenhle mír šanci na úpsěch?""

---

Postavím se a ukloním, "Velevážený arcimágu, důvod proč jsem se ucházím o pozici kantora elementární magie, je vcelku prostá ze dvou důvodů. Prvním důvodem je fakt, který jste tu již řekl, univerzita má nedostatek profesorů, ale za to mnoho studentů. Hodiny výuky se nestíhají a je potřeba mít u sebe každou pomocnou ruku, která oplývá jistými znalostmi, než aby univerzita ochudla o studenty." nadechnu se.

"Druhým důvodem je má specializace na tuto magii, a zároveň doporučení z Daggerfallského cechu mágů. Můj tehdejší cechmistr, Revon Mottiere, mě sem poslal, abych získal zkušenosti v určitých školách magie, protože on viděl ve mně potenciál." zadívám se mu pořádně do očí, "Elementovou magii mám již několik let v krvi, ovládám ji nejlépe ze všech přítomných studentů a také vím, jak bych jí mohl učit pro ostatní. A pokud bude nouze o další školy, ovládám ještě skvěle magii Obnovy a Proměn. Totiž ti, co chtějí čarovat složitá kouzla, musí do toho dát nejen své znalosti, ale i své srdce." skončím řeč a podívám se po ostatních, hlavně po Globullovi, abych viděl jeho reakci.

Než se Palagán ozve, dodám, "Navíc, jsem tu jediný ze studentů nebo nově přítomných, kdo se hlásí na tento post. Mohu vás tady, přede všemi ujistit, že budu podávat maximální výkony, aby tato univerzita opět rozkvetla. Pokud dostanu od vás podporu a důvěru, pak nebudete litovat!".

Po této větě počkám na reakci, stále budu postávat na místě.

---

,,V pořádku? Teď se musíme co nejrychleji převléci do jejich šatů a použít ten lektvar." pronesu k Arveně, přitom jí věnuji letmý pohled, abych se ujistil, že je skutečně v pořádku, vezmu si z mága oblečení a obléknu se do něj. Potom omráčeného mága odtáhnu schovat do hustšího křoví, případně Arveně pomůžu s mágyní. Jak budou těla schovaná a provizorně spoutaná zbytky oblečení (včetně roubíku), vezmeme si jejich hole, použijeme lektvar přeměny a počkáme na příchod legionářů, abychom jim mohli vysvětlit smyšlenou verzi toho, co se tady (ne)stalo.