---

"Jmenuji se Edward a plánuji se přidat k císařské legii jako bojový mág. To by vám to snad mohlo usnadnit." řeknu a počkám na mágovu odpověď. Mezitím se pokusím vybavit vše co jsem se během tohoto sdledování dozvěděl.

---

"Hezký, Fallene. Co teď?" řeknu si v duchu velice ironickou poznámku a počkám chvíli, jak se věci vyvinou.

Poté, co budou klábosit, se budu dívat kolem sebe, zda bych nemohl využít nějak jejich nepozornost. Co všechno se nachází v místnosti? Jak daleko jsou dveře do jeho ložnice? Dokážu se tam dostat neslyšně, pokud budu jemně našlapovat? Jestli ano, přejdu na ono místo a počkám, až se oba vymluví.

---

"Abych to tak shrnul, jestli se tahle akce povede bude to zázrak, díky to mi stačí." Usměju se. "No já jsem připraven myslím, že můžeme vyrazit." Oznámím, seberu svojí vycházkovou hůl a vydám se ven z mlýnu.

---

,,Řekněme, že mě Archanděl dostal z vězení jenom proto, že má spadeno na Luciuse, Corrientise, nebo na Temné bratrstvo." zhluboka se nadechnu a pokračuji: ,,Stejně jako ty, taky jsem prošel výcvikem Morag Tong a přesto se umím bavit a užívat si života. Nechci se tě nějak dotknout, ale já si tvojí odtažitost vysvětluji trochu jinak. Podle mě si někdo pohrával s tvými city, pobavil se a pak se na tebe vykašlal. Nedáváš svoje city najevo, protože se bojíš, aby je nikdo nemohl ranit znovu. Taky bych řekl, že Mefala přikázala každému z vás, aby jste mě zabili v případě, že mě napadlo s plněním mého úkolu přestat." přitom dojdu k Arveně a postavím se vedle ní: ,,Máš snad strach, že by jsi se do mě mohla zamilovat na tolik, že bys mě potom nedokázala zabít?" pomalu položím svou ruku na její bok a očekávajíc pohlavek, či nějaký zákeřný chvat si přitáhnu Arvenu blíž k sobě a dlouze jí políbím.

---

"Nejspíš by jsme měli nejdřív sehnat nějaký důkaz. Deník, dopis, něco. Pak ho můžeme vyřídit sami nebo ho přenechat Faerionovi."

---

→ Tah 120.



Sarako
Arvena mlčela, očima tě přesto sledovala, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Položil jsi na její bok svou ruku a následně ji k sobě přitáhl a dlouze políbil.
„Nerad ruším vaše láskyplné setkání...“ ozval se náhle hlas, který ti ihned připomněl setkání v žaláři, „Ale naše setkání večer jsem musel bohužel přeložit.“ pokračovala postava v černém, která se zjevila v jednom z rohů. Arvena se od tebe ihned otrhla a udělal krok dozadu, otočila se k postavě v černém a mlčky očekávala co bude následovat, přitom ještě stihla vytáhnout malou úzkou dýku z své levé boty.

Archanděl oděn do černého dlouhého roucha zdobeného nejrůznějšími symboly, které byly znatelné teprve až při zaměření se na oděv, tvář mu zakrývalo dlouhé kápě, které velmi snadno skrylo jeho tvář. Opasek mu zdobila trojice menších dýk a klasický ocelový meč, který měl na hrušce meče symbol kříže. V ruce svíral prázdnou lahvičku na níž se nacházel symbol lektvaru neviditelnosti. Lahvičku zahodil, střepy se rozlétly po místnosti a jeho zrak se upřel k vám.
„Schovej ten nožík Arveno. Měl jsem tu čest vymalovat zdi už i se zkušenějšími vrahy Morag Tong než jste vy dva dohromady.“ pronesl hrdě Archanděl, „Ale od toho tu nejsem. Večerní schůzka by byla kvůli zítřejším oslavám příliš riskantní, proto jsem využil této 'nečekané' příležitosti k našemu setkání.“ pokračoval, „Váš přítel. Nevzpomenu si na jméno, je v nebezpečí. Důvěřovali jste Císařskému špiclovi ve věznici a nechali ho odteleportovat na velmi špatné místo. Corrientis už teď pravděpodobně ví co jste zač a ještě hůř má vašeho přítele a těžko říci jak silnou vůli bude mít než vyžvaní vše co bude chtít nejvyšší mág vědět.“ odmlčel se, „Mám pro vás, ale plán jak ho zachránit a zároveň mi splatit to co jsem pro vás dva udělal.“ opatrně se pootočil k oknu čím se k vám otočil bokem, „Když odmítnete váš přítel pravděpodobně zemře, ohrozíte existenci svého cechu a já už vám více nepomohu, ale pokud budete souhlasit, možná zachráníte svého přítele a získáte proti Corrientovi podstatnou výhodu. Volba je na vás. V obou případech abych, ale příliš neotálel s opuštěním města.“


Adrian_S
„Vousy si můžeš vždy nechat nerůst.“ usmála se Světlana a nabrala si hrstku oříšků, očima si poté prohlížela místnost. Belius mezitím rozlil víno do skleniček a jednu podal světlovlasé profesorce. Přiťukli si na napili se.
„Já vím, ale mě vousy nikdy příliš neslušely, nechávám si vždy narůst jen a pouze takové to kolečko, brada, knírek a to je vše. Ale ty některé zdejší profesory znáš, ne?“ pravil a upíjel pomaličku víno.
„Uhm...“ kývla souhlasně hlavou a přehodila si novu přes nohu, „Globulla si, ale pamatuji asi nejvíce. Když vyučoval na Ledohradu byl dost výrazný, protože byl strašně malého vrůstu. Říkalo se, že se zmenšil vlivem nějakého nepodařeného experimentu nebo kouzla, ale teď už je zase v pořádku.“
„Silverwoodová mu v tom pomohla.“ kývl Belius.
„Slyšela jsem, že je velmi talentovaná.“
„To je, ale ty jsi podle mého názoru talentovanějš, příjemnější a hlavně...“ pozvedl prst do vzduchu, „První pacientka, kterou jsem měl na starost a přežila.“ dodal s úsměvem, „Je pravda, že jsi taky jediná.“
„Tak vidíš máš stoprocentní úspěšnost.“ zasmála se Světlana, „Ale talentovanější než Silverwoodová nejsem ani ve snu. Co jsi to vlastně se mnou chtěl prokonzultovat?“
„Moment. Hned to najdu.“ zvedl se od stolu a zamířil k pracovnímu stolku, chvilku přehraboval papíry a následně se pustil do otevíraní jednotlivých nezamčených zásuvek u stolku. Světlana se pouze usmívala, vstala ze židle a se skleničkou v ruce se přesunula k oknu. „Obdivuji ti tu ten výhled. U nás vidíš jen sníh...“

Belius i Světlana jsou k tobě nyní zády. Belius je zaneprázdněn hledáním čehosi ve svém stole a Světlana pozoruje okolí přes okno kabinetu. Dveře do ložnice jsou kousek od tebe, přesunul jsi se k nim. Chodba ve které se nacházíš je vybavena pouze skříní a věšákem na kterém není nic pověšeno a skříň je nízká a pravděpodobně zamčená.


Tondulín
Sebral jsi vycházkovou hůl a vyrazil ven z mlýna, Carwen a Belwen sebrali vše potřebné a zhasli všechny zdroje světla, poté šli za tebou ven. „Musíme jít kousek po cestě.“ zvolala na tebe Carwen a doběhla tě v doprovodu Belwen, která si přes sebe přehodila jen a pouze červený plášť se symbolem Císařství.

Ušli jste několik metrů po cestě a spatřili připravený vůz, který měla za úkol obstarat Nivrel. Měl Thalmorské barvy, ale přesto vám mohl zkrátit cestu. Belwen se ihned vyhoupla na místo vozky a Carwen vlezla dovnitř, následoval jsi ji a posadil se naproti ní. Dřevěný vůz se po zaklepání na stěnu rozjel.
„Snad se nic nepokazí. Sice mám vymyšlených ještě pár záložních plánu... Ale nerada bych je požila.“ přiznala po chvilce cesty, „Umíš vyháčkovat zámek?“ zeptala se poté a z malé brašničky, kterou měla přehozenou přes rameno vytáhla trojici paklíčů.

Cesta k Thalmorské slavnosti zabere jeden příspěvek, protože cestuješ vozem a místo setkání je nedaleko. V průběhu cestování můžeš volně komunikovat s Carwen.


SuperHunterCZ
Došli jste až k Solitarovu sídlu. Výrazný dům postavený z cihel ve zdejším stylu zdobilo hned několik vlajek Thalmoru visících z oken. Hlavní dveře do domu byly otevřené, přesto u nich postával válečník v lehké zlatavé zbroji, který měl zabránit všem nezvaným návštěvníkům.

Vešli jste do dvora domu a lépe si tak mohli prohlédnout celé sídlo. Válečník stojící u dveří z vás nespouštěl oči, ale přesto stál na místě a mlčel. Jiný válečník ve zlatavé zbroji zrovna vlekl ven z bočního vchodu mladší redguardku, která byla na první pohled celá pomlácená a v roztrhaných šatech. Válečník se zastavil, hodil s ženou o zem a po jejím bolestivém zasténání vytasil meč.



Killiedan
„Jako bojový mág k legii?“ podivil se Mág, „To je chválihodné. Bojových mágů máme pomálu. Kdyby jste patřil k těm, které vyznávají názory dávno zaniklého cechu mágů zde v Cyrodiilu možná by se pro vás našlo i místo v našich řadách, ale přijímací zřízení není nic snadného a je vyžadována velká kázeň a oddanost.“ odmlčel se, „Ale jako mág v řadách legie to můžete také dotáhnout daleko.“ dodal nakonec.

Dozvěděl jsi se o Klargových plánech provdat Seranu za Císaře Tita Mede II. ke sňatku mu má pomoci Scipio Vici, který patří mezi Císařovny příbuzné, také požaduje spojenectví a oddanost rodu Vici a plánuje jednou usednout na trůn Vysokoskalí jako Velekrál, potažmo uvažuje i o vyhlášení nezávislosti.

---

"Aghrr ... Zatraceně, to se dělá, když vám projevím tolik důvěry že otevřu dveře?" bolestně zasténám, když narazím zády na schody."Kolikrát vám mám opakovat vy na uších si sedící idiote! Že Talose neuctívám sakra! A jak jste sakra přišel na to, že se paktuju s nějakou zavšivenou daedrou?! To vy jak se zdá, uctíváte Talose! Když u sebe nosíte všechny ty jeho zatracený amulety a házíte je lidem pod nohy!" Hodně naštvaně si chytnu bolavý bok, který mě jen ještě víc dopálí. Zvednu se a vražedným pohledem probodnu toho Thalmorského cucáka, co si o sobě pořád hodně myslí. "Procházel jsem okolo chrámu a tenhle parchant! Chtěl zmasakrovat všechny, kdo před ním stáli a chtěli se pomodlit k Talosovi. Bylo to nezákonné, jenže oni v tu dobu pomalu ještě ani nevěděli, že to zakázané je! Kdo by přece věřil takovéhle frašce na ctnostného generála?! Šel jsem tedy dovnitř chrámu, abych vyjednal podmínky, že aspoň pro tenhle první den nechají zprávu alespoň rozšířit, aby se o tom všichni dozvěděli a přestali Talose uctívat!"

Po celou dobu svého proslovu budu mít připravené kouzlo neoblomné obrany, kdyby se náhodou ta zpropadená čarodějka ještě o něco pokusila. Můj proslov takhle ale neskončí. "Když jsem se mu snažil domluvit, tak vytáhl Talosův amulet a hodil mi ho pod nohy s tím, že Talose uctívám a že mě mají zatknout! Přitom ho ani neuctívám a bylo to křivé obvinění! Potom na mě zaútočili a co jsem měl dělat?! Nechat se na svaté půdě chrámu nechat chladně zavraždit? ANO! Používám vaše slova, protože vy je používáte proti MNĚ NEPRÁVEM! Tenhle rádoby generál nectí bohy, protože by byl schopen na půdě chrámu prolévat krev a nejen to! Když jsem se bránil téhle přesile, vůbec neváhal dát meč nejvyšší kněžce na krk! To spíš vy se chováte jako ovlivněný Daedrou a snažíte se svými skutky přivolat hněv všech bohů! Nechtěl jsem nikomu ublížit, ale tenhle šmejd vůbec nepochyboval obětovat i životy všech svých vojáků a na konci i všech zbývajících, jen aby nakonec zbaběle uprchl davu, který vtrhl do chrámu a já se ho ještě snažil zastavit. Rozběsněný dav však kočírovat nelze ..." Odmlčím se na malou chvíli a ještě nakonec dodám. "Spáchal jsem hrozný čin, to nepopírám. Doufám, že mi to bohové odpustí a také se před nimi budu muset kát ... ale rozhodně se nebudu kát před tímhle zvířetem a neznabohem! Určitě by byl schopný tu kněžku na místě zavraždit a její krví polít všechny oltáře, jako by všechny ty nebohé muže, ženy a děti nechal uvěznit a zabít!" Krátce pohlédnu na Scipia a pak zase rychle vrátím pohled zpět na příchozí. "Pokud mi nikdo nevěříte a nevážíte si mého slova, pochopím to. V tom případě nechť rozhodne boží soud. Tak bude prolita poslední krev. Krev lháře, který alespoň zemře se ctí ..."

---

"Nikdy jsem to nezkoušel, kdykoli byli v cestě dveře radši jsem je vykopl a nebo vyrazil."

---

Předpokládám, že si Belius nezamyká ložnici (jestli jo, tak je to pěkný paranoik), takže opatrně a tiše otevřu dveře (aby nevrzaly), vstoupím dovnitř a velmi tiše je zase zavřu. Uvnitř bude mít jistě kromě postele a hygienických potřeb také ručníky (ne?). Pokud ano, vezmu dva, spojím je jednoduchým uzlem a jeden konec navážu k něčemu pevnému, co je u okna. Až se tak stane, otevřu okno, vyhodím druhý konec z okna a do rukou si vezmu skleničku nebo pohárek (třeba pokud má v noci žízeň, tak aby se něčeho napil). Když tam nic takového mít nebude, vezmu jiný těžší předmět a namířím na zem, aby vyvolalo hlasitý zvuk (platí i pro pohárek/skleničku).

Ať už učiním jakýkoli krok, přemístím se ke dveřím tak, abych se mohl z místnosti dostat co nejrychleji během otevření a do nikoho nenarazil.

---

,,Mohl jste si vydrat vhodnější okamžik a to nedocenění našich zkušeností jste si mohl odpustit, ale s tím ostatním Vám musím dát za pravdu. Zejména to ohrožení existence našeho cechu by způsobilo, že se nikdy nebudeme moci vrátit zpět do Morrowindu, takže nám nezbývá nic jiného, než ten Váš úkol přijmout." stoupnu si před Arvenu, přitom sklopím její ruku ve které drží dýku. Potom udělám dva kroky směrem k Archandělovi a dodám: ,,Takže, jaký je plán, popřípadě místo, kde se sejdeme, až opustíme město?"

---

Kývnu na mága "Ještě jednou děkuji že jste mi pomohl od tohodle ... problému který tato dremora představovala." řeknu a vydám se zpět k Luciovu sídlu.

---

→ Tah 121.


ScorpionCZ
„Slabé argumenty, které ti nemohou doložit žádní svědkové. Nebo si snad myslíš, že někdo podpoří ty tvé bludy a lži?“ promluvil k tobě Gerrick s hněvem v očích, býval by pokračoval, ale Scipio se složil do rozhovoru.
„Ukažte mi zatýkací listinu.“ zazněl jeho hlas a Gerrick se hněvem ve tváři podal listinu císařskému. Scipio ji rozvinul a ihned sjel očima.
„A boží soud?“ zašklebil se Thalmorský důstojník, „Snad bys se mnou nechtěl bojovat chlapečku? Nebo snad ano?“ tvář mu zdobil pohrdavý úšklebek, „Snad si nemyslíš, že máš proti mne šanci?“ očima pohlédl na Altmerku, která se rovněž ušklíbla. Flavius i Scipio mlčeli. „Ale jestli to tak chceš tak klidně. Velmi rád vynáším rozsudky osobně a nenechávám to na jiných.“ pravil nakonec a položil ruku na hrušku svého meče.

„Škorpias zůstane s námi.“ vzal si náhle slovo Flavius a udělal několik kroků před Scipia, „Stále jsme v Cyrodiilu a zde platí naše zákony a naše soudy. Vy se jim musíte podřídit.“
„Škorpias je šlechtic a já jakožto vůdce rodu Vici vám ho nevydám dříve než proběhne řádný soud a nebo dokud nebudete mít listinu s podpisem samotného Císaře potažmo vrchního Cyrodiilského generála.“ podpořil jej Scipio, „A teď zmizte z mého pozemku... Krom toho ta vaše listina neobsahuje žádné kloudné výpovědi svědků. Je to jen vaše slovo proti slovu Škorpiase. S tím příliš u Cyrodiilského soudu nepochodíte.“

Gerrick se podíval na Altmerku a následně zpět na tebe, „Jak ses rozhodl?!“ zvolal rázně pln hněvu. Altmerka po jeho boku pevněji sevřela svoji magickou hůl a válečníci nastoupení v místnosti zbystřili.


Sarako
Sklopil jsi Arveninu ruku s dýkou a přistoupil blíže k Archandělovi, který sledoval dění venku skrze okno. Dunmerka se mezitím přesunula k posteli a usadila se na okraj.
„Správná volba.“ kývl hlavou Archanděl, „Jste vcelku schopná dvojka, takže předpokládám, že to pro vás nebude problém.“ pootočil se směrem k tobě, „Za půl hodiny se bude konat mimořádné zasedání rady Starších. Corrientis je jedním z hlavních členů takže se bude účastnit. Toho vy dva využijete.“ odmlčel se, rychlím a přesto tichým krokem přešel ke stolu, sáhl do černé brašny a vytáhl svazek deseti paklíčů, „Dal bych vám svitky, ale čarovat ve věži je příliš riskantní. Odemknete jeho komnatu a pokusíte se najít cokoliv co by mohlo směřovat k nalezení vašeho přítele. Možná se vám povede najít i přímí teleport, ale tím bych si nebyl až tak jistý.“ následovala menší odmlka, „Pokud tam bude teleport využijte až naposled, protože tím na sebe pravděpodobně hodně upozorníte a věřte, že Corrienta jen tak neporazíte... Obzvláště ne zbraněmi, které máte. Corrientova kouzla jsou silná a smrtelná, dokonce i nejmocnější mágové Tamrielu se sním snaží být za dobře. Takže si nehrajte na hrdiny.“ opět následovala pauza během které vytáhl z brašny dvojici lektvarů s divně do hněda zbarveným obsahem, „Tohle je vaše cesta do věže. Lektvar přeměny, ingredience jsou velmi drahé, příprava dlouhá a hlavně náročná. Umožní vám převzít na sebe podobu dvou níže postavených Císařských mágů. Upozorňuji vás, že ve městě už je teď dost chaosu a pokud přiložíte do ohně nějak více než je nezbytné a zneužijete tento lektvar, může vás to vyjít hodně draho.“
„Jak dlouho ten lektvar bude účinkovat?“ zeptala se Arvena.
„Dost dlouho na to, aby jste stihli prohledat komnatu a možná pokud budete mít štěstí a budete dost rychlí i na cestu zpět z věže, proto ho vypijte až těsně před odchodem.“ odvětil Archanděl, „Když bude uvnitř komnaty přímí teleport tak se vám to vše usnadní a vy se za svým přítelem dostanete mnohem dříve.“ (lektvar přeměny trvá po vypití celkem 15 příspěvků, pokud je kvalitně vyrobený nelze ho prohlédnout za pomoci magie)
„Co když budete ten přímí teleport deaktivovaný?“
„Aktivace teleportu obzvláště přímého není nic těžkého, ale o tom si povíme později.“ odpověděl muž v černém a vytáhl menší zmačkanou mapu Imperial City. „Stanete se dvojníky Aria Atria a jeho ženy Reny Atrie. Corrientis je pověřil dohlížením na čtvrť se zahradami a přilehlého okolí. Udělám tam magický rozruch a vy dva se o ně postaráte, snažte se co nejméně poškodit jejich oděvy, protože je budete potřebovat a ve vašem zájmu beze svědků. Označil jsem vám přesné místo na mapě.“


Adrian_S
Potichu jsi proklouzl do ložnice, zavřel jsi za sebou dveře a vyhledal ručník, který měl přehozený přes dveře do velké šatní skříně, které byly otevřené dokořán, následně jsi další vytáhl ze skříně a svázal je dohromady lehkým uzlem. Otevřel okno, přivázal provaz a následně vyhledal nějaký těžší předmět. Do oka ti padl Beliova kvestorská přilba, která byla pohozená vedle malého pohárku, který by nezpůsobil dostatečně hlasitý zvuk na nočním stolku. Shodil jsi přilbu na zem a s řinčícím zvukem se přesunul ke dveřím.

„Slyšel jsi to?“ zazněl z vedlejší místnosti Světlanin hlas.
„Jo... Ale toho si nevšímej. Jsi na Univerzitě tu lítá vzduchem hromada věcí, učebnice, kotlíky... občas i profesoři když začnou žákům vyhrožovat s nepřipuštěním ke zkouškám.“ uchechtl se Belius. „Ale tak jo... Půjdu to zkontrolovat.“ dodal po chvilce a skutečně byly slyšet jeho kroky. Dveře se otevřeli, ale do místnosti vešel jen a pouze Belius, který ihned směřoval k oknu. Zvedl pohozenou přilbu a přistoupil k oknu, naklonil se a s úsměvem tiše konstatoval, „Jojo... Jako za mých krásných časů ve Vysokoskalí.“
„Je všechno v pořádku?“ ozval se Světlanin starostlivý hlas.
„Je. Hned budu zpět.“ odpověděl jí hlasitě a znovu se naklonil z okna, aby mohl vytáhnout ručníky zpět nahoru.


Tondulín
„Aha... Tak to bude moje práce.“ kývla lhavou Carwen a mlčky vyčkala až vůz zastaví. Jakmile se tak stalo pohlédla na tebe, „Připraven? Bude se od nás očekávat, že se budeme chovat na úrovni. Budeš muset vylézt a pomoct mi z vozu a pak už nás čeká jen recepce. Jakmile ji zvládneme máme tu těžší část v kapse. Možná.“ pousmála se.


SuperHunterCZ
Došli jste až k Solitarovu sídlu. Výrazný dům postavený z cihel ve zdejším stylu zdobilo hned několik vlajek Thalmoru visících z oken. Hlavní dveře do domu byly otevřené, přesto u nich postával válečník v lehké zlatavé zbroji, který měl zabránit všem nezvaným návštěvníkům.

Vešli jste do dvora domu a lépe si tak mohli prohlédnout celé sídlo. Válečník stojící u dveří z vás nespouštěl oči, ale přesto stál na místě a mlčel. Jiný válečník ve zlatavé zbroji zrovna vlekl ven z bočního vchodu mladší redguardku, která byla na první pohled celá pomlácená a v roztrhaných šatech. Válečník se zastavil, hodil s ženou o zem a po jejím bolestivém zasténání vytasil meč.



Killiedan
Rozloučil jsi se s mágem a vyrazil zpět k sídlu Valerů. Netrvalo dlouho a stanul jsi před sídlem, které mělo posílenou ochranu o několik dalších legionářů z řad Osmé legie. Také sis všiml, že vstupními dveřmi vešla dvojice blonďatých postav, ale nebyl jsi schopen rozeznat jejich tváře.

---

"Carwen, chování na úrovni mi opravdu nejde, tohle skončí špatně." pesisimisty zakroutím hlavou, že jsem vůbec s tímhle úkolem souhlasil. "Jdeme, ať už je ten trapas co nejdříve za námi." Naposledy se zhluboka nadechnu a vystoupím ven z vozu. Rozhlédnu se kolem sebe, pak pomůžu ven z vozu Carwen a nabídnu ji rámě.

---

V té chvíli, co se sehne pro helmici, do něj vyčaruji kouzlo "Ochromení". Budu doufat, že spadne čelem na zem a ne čelem ke mne (pokud ano, rychle si zakryji tvář a na jeho hlavu hodím další jeden z ručníků) a zavřu dveře.

Určitě bude chtít Světlana vtrhnout dovnitř, tak se znova zahalím a počkám, až vyjde dovnitř. Až vstoupí dovnitř, potichu odejdu z místnosti, zavřu dveře a s pomocí kouzla "Zamkni" je zatarasím. Poté se už jen rozběhnu k zamčeným dveřím, ty odemknu kouzlem "Odemkni", opět se znova zahalím kouzlem "Neviditelnost" a uteču do vyššího patra (abych setřásl případné pronásledovatele).

---

,,Nevěřím tomu, že by Vaším přáním byla jen záchrana našeho přítele, takže nemá cenu chodit kolem horké kaše. Nevím, jestli tam Corrientis má nějaký artefakt, o který máte shodou okolností zájem, nebo tam vězní ještě někoho dalšího, na kom Vám záleží, ale rád bych si s Vámi vyjasnil skutečný důvod, proč jste mě nenechal shnít ve vězení a místo toho nám tak šlechetně pomáháte." přitom dojdu k posteli, aniž bych Archanděla spouštěl z očí a posadám se vedle Arveny.

---

"Co provedla ?" vyruším válečníka, který právě hodil o zem s redguardkou.

---

→ Tah 122.


Sarako
Archanděl notnou dobu mlčel. „Samozřejmě, že od vás budu chtít něco na oplátku.“ promluvil a otočil se k tobě a Arveně, „Komnata bude skrývat mnoho tajemství a ještě více jich bude v základně Císařských mágů a tam se díky vaší pomoci dostanu. Poslední věc, kterou vám dnes dám bude tahle runa...“ odmlčel se a vytáhl runový kámen s precizně vyrytou značkou, „Aktivujete ji v momentě kdy se dostanete do základny Císařských mágů, aby jste neměli důvod mě podrazit tak je zároveň i vaše cesta do bezpečí.“ opět následovala odmlka při které položil runový kámen na stůl, „Použijte ji pouze v základně Císařských mágů a na bezpečném místě. Runa vás sice neodteleportuje na bezpečné místo, ale já ano.“


Adrian_S
Když jsi seslal na Belia kouzlo ochromení svalil se nehybně k zemi a to bez jediného slova, kouzlo mu prošlo zády a nečekaně. Hlava nasměrovaná k zemi ti zaručovala anonymitu.
„Belie?“ ozval se hlas Světlany z vedlejší místnosti, která reagovala na zvuk Beliova pádu k zemi, ihned poté byla slyšet série rychlých kroků směrujících do ložnice. Jakmile vešla rozhodila ruce a zvolala Beliovo jméno, nemeškala a vyrazila k němu s námahou jej přetočila, aby mu viděla do tváře a ruku mu přiložila na čelo, ihned poté začala sesílat nějaké zaklínadlo, které jsi však nestihl zaslechnout neboť jsi zabouchl dveře a kouzlem zamkl.
„Krucinál!“ zvolala zpoza zavřených dveří a záře vycházející zpod dveří značila vydařené kouzlo, „Belie prober se... Dělej.“ následovalo, ale v ten moment jsi již opouštěl kabinet opět za pomoci magie.

Zahalen do neviditelnosti jsi směřoval ke schodišti a následně nahoru do vyššího patra, když jsi vyběhl poslední schod spatřil jsi kruhovou místnost, která se dělila do několika místnosti do nichž se šlo dostat skrze zavřené dveře.


Tondulín
Carwen se jen pousmála, ale nijak tvá slova nekomentovala. Vystoupil jsi ven z vozu, rozhlédl se a nabídl rámě Bosmerce. Jakmile s tvou pomocí vylezla z vozu pokračoval jsi na pokyn k Válečníkovi v lehké zlatavé zbroji, který stál u vstupu do areálu slavnosti. Belwen ihned pobídla koně a vyrazila pryč.

„Vaše pozvánky.“ vyzval vás válečník ve zlatavé zbroji a přísně si vás prohlížel. Carwen nemeškala a ihned vytáhla připravené pozvánky. „Výborně. Děkuji...“ pronesl při přebírání pozvánek, dlouze je prohlížel a studoval, poté si vás prohlédl a znovu nahlédl do pozvánky. „Podepsán Vrchní generál Aurelius Decimus Arterius?“ přečetl a přitom se zvláštně tvářil, „Neměl by tam být náhodou podpis aktuálního generála?“
„Pravděpodobně ano, ale já a můj drahý manžel jsme byli již na cestě když došlo k jejich změně.“ začala Carwen, „To víte... Mé Valenské kořeny se nezapřou, chtěla jsem si v klidu prohlédnout domovinu a navštívit zdejší vyhlášené krejčí.“ pokračovala a Válečník jen pozvedl obočí.
„Hmm... Běžte.“ mávl rukou a vrátil vám pozvánky.


SuperHunterCZ
„Do toho ti nic není!“ řekl rázně Válečník, když jsi se zeptal na ženu. „Hleďte si svého.“ dodal a rychlým švihem zbraně ukončil život ženy, tělo padlo k zemi a písek se zbarvil krví. Válečník očistil svůj meč o roztrhaný oděv a zasunul jej zpět do pouzdra.

---

Oddechnu si, ale jen tak zhruba na minutku. Protože moc dobře vím, že nemám moc času být neviditelný, přemístím se rychle ke dveřím kabinetu Silverwoodové.

Pokud nebude nikdo v chodbě nebo u dveří, pak velmi silně zabuším a z obleku vytáhnu knihu. Hned na první stránku vložím dopis a položím na zem. Učiním několik kroků na stranu a počkám, dokud se mistryně neobjeví ve dveřích a nevezme si dárek.

Pokud tam někdo v chodbě bude, počkám, až se situace uklidní a až případná "hrozba" odejde, učiním stejný postup (viz. nahoře).

---

Uznale kývnu na Carwen, po tom co nás voják vpustí dovnitř. Po chvíli začnu tichý rozhovor, abychom nepůsobili. podezřele. "Nuže zlato, nevíš zda-li bude dnes přítomen lord Gerrick? Dluží mi ještě fůru septimů z našeho minulého shledání. Byli jsme v knajpě "U Chcípáka" a našla jsi mě až druhý den u městských kanálů pamatuješ? Památná to noc." Usměju se, jako kdybych vzpomínal na staré dobré časy.

---

,,Výborně." pronesu a začnu si sundavat brnění ,,Jen aby nedošlo k nedorozumění, jak máme naložit s mágy, kteří se nám připletou do cesty? Máme dbát na minimální ztráty na životech, nebo je považujete za nepřátele a máme jich s sebou vzít co nejvíc?"

Jakmile budu mít sundané brnění, podívám se na Arvenu a poznamenám: ,,Jaká škoda, že není dostatek času ani soukromí k využití téhle příležitosti." vyndám z torny roucho, obléknu si jej a vezmu si runový kámen ze stolu. Potom si zkontroluji tornu, aby v ní byl runový kámen i okov od Corrientise (musím mu přeci nechat nějaký pozdrav), schovám jednotlivé kusy brnění pod postel, podívám se na Arvenu, jestli je připravená a potom co na mě souhlasně kývne, pronesu k Archandělovi: ,,Můžeme vyrazit. O aktivaci portálu a toho runového kamene si můžeme promluvit cestou."