---

Chvilku jsem se na malou díval, ale potom jsem si lehl na postel a koukal potichu do stropu. Chvilku jsem tak vyčkával, když jsem najednou uslyšel jakési podivné zvuky. Tiché a šeptavé, ale nevím od čeho byly ... zvedl jsem se tedy a trochu zmateně se rozhlédl co se děje. Všechno však bylo stejné jako předtím a proto jsem si znovu zmateně lehl a při čekání zavřel oči ... "Možná i usnu ..." pomyslel jsem si a čekal ...

---

"Nejsi sama, kdo se bude snažit přijít včas." dodám stroze, zabalím si do brašny lektvar a pohlédnu na Marianu, "Upřímně, opravdu lituji, že budu muset jít."

Jakmile se zmíní o setkání, podotknu, "Až padne tma a dopřednáší se poslední přednáška, hned poté se vydám k venkovní lavici, nejblíže hlavní bráně. Vím, že budeš mít zítřek plně nabitý, budu počítat s variantou, že možná prohodíme jen pár slov." nadechnu se, "Zkrátka, chci ti to vynahradit. Naučím tě nějaké kouzlo, ano?"

Poté se na ni usměji, "Uvidíme se později na přednášce." vezmu za kliku dveří a odejdu pryč, předtím ale dodám, "A děkuji ti!".

Jen, co vyjdu ven, rychle zamířím do svých komnat. Do skříně odložím brašnu, popadnu lekvar, doplňující kompletně manu a vypïju ho.

---

Pronesu: ,,Díky chlapče." a vyrazím rychlím krokem k onomu hostinci (kdybych běžel, ztrhl bych na sebe nejspíš mnoho nežádoucí pozornosti).

---

→ Tah 113.


ScorpionCZ
Lyra opustila v tichosti pokoj, lehl sis na postel a odpočíval se zavřenýma očima. Býval bys možná i usnul, kdyby tě z odpočinku nevytrhlo silné zabouchání na hlavní dveře domu.


Sarako
Rychlým krokem jsi směřoval k hostinci. Netrvalo dlouho a prošel jsi poslední uličkou, která vedla přímo k hostinci. Než si stihl vejít do hostince pootevřenými dveřmi zaslechl jsi cinkání příborů a sem tam i hlahol přítomných. Uvnitř právě probíhala druhá fáze obědů, která byla určená převážně pro legionáře a Thalmorské vojáky, kteří měli vyhrazeni stůl v úplném rohu hostince.

Jediná osoba, která se zcela lišila od všech přítomných postávala zrovna u baru. Tvář měla zakrytou kápí a oblečená byla do tovaryšského roucha zdejší Univerzity. Mladá dívka stojící za pultem jí cosi vysvětlovala a následně se s ní rozloučila a poslala jí chodbou s klíčem v ruce k volným pokojům.


Adrian_S
„Dobře. Sejdeme se tam a nemáš zač.“ řekla s úsměvem těsně předtím než jsi zavřel dveře a opustil učebnu lektvarů. Rychlím tempem jsi se přesunul k ubikacím a začal lovit klíč z jedné ze svých kapes u roucha, kruhová místnost byla prázdná a zřela tichem. Odemkl jsi dveře, vešel, uložil brašnu do skříně a vytáhl modrý lektvar many, vypil jej až do dna a opět pocítil jak tebou proudí magická energie.

---

"Připravím si Rozehnání a použiji ho hned jak on použije své. Poté se pokusím vyhnout nebo blokovat jeho útok (i když spíše se budu snažit uhnout kvůli možné prudkosti jeho útoku). Po uhybu/bloku se ho pokusím magickým šípem trefit do kolene a budu si udžovat menší vzdálenost. "Víš pořvávat a snažit se zabít někoho za to někoho urazil nemá ten efekt když neví koho sakra urazil.."

---

Zavřu dveře, z brašny si vytáhnu knihu s kouzly Proměn a najdu si tam kouzlo "Zamkni". Přečtu si postup a připravím si kouzlo v ruce. Až bude připravené, pustím jej do okna, zda se zamkne (lepší cíl nemám) a zkusím jej přirozeně otevřít. Pokud nepůjde, odložím knihu zpět do brašny.

---

Pomalu půjdu chodbou za osobou v tovaryšském rouchu. Až dojde ke dveřím do svého pokoje a bude se je chystat odemknout, oslovím jí: ,,Doufám, že dneska tvůj rytíř na bílém koni uvidí víc, než jen tu horní polovinu, co viděl o včerejším večeru s těma dvěma legionáři. Své slovo jsem totiž dodržel." Zkrátka zmíním něco, co ví jenom Arvena a já. Kdyby se náhodou nejednalo o Arvenu, tak mi nehrozí, že se prozradím, ale maximálně dostanu pár facek, nebo riskuji výzvu k souboji.

---

"Moc dobře spolu nevycházíte co?" Zareaguji poté co Nivrel odejde.

"Neřekl bych, že jsem dobrý vypravěč, natož spisovatel." Usměju se. "Proč ti vůbec tak záleží na tom setkání?"

---

Trhnu sebou a potichu se připlížím k oknu, které otevřu a ještě než se rozhlédnu kdo tam vlastně je, tak udělám hlasité "PŠŠŠŠŠŠT!!!!!" Protože Merril spí. Potom se teprve mrknu kdo tam dělá randál a podle toho se budou odvíjet mé další kroky ...

---

→ Tah 114.


ScorpionCZ
Tiše jsi se vyhoupl z postele a doplížil se k oknu, vyklonil se a dal hlasitě najevo, aby se dotyčný u dveří ztišil, teprve poté jsi se pořádně podíval kdo vůbec u dveří stojí. Tvé oči spatřili šestici válečníků ve zlatavých zbrojích, kteří stáli vyrovnáni tak, aby mezi mohl bez sebe menších problémů kdokoliv projít. V jejich čele stál důstojník v černé uniformě a delšími šedivými vlasy, ihned jsi poznal, že se jedná o velitele (graf. náhled - zde) s nímž jsi měl tu čest uvnitř chrámu. Společnost mu dělala mladší blonďatá Altmerka (graf. náhled - zde) v obdobné uniformě značící nižší postavení, opírala se o pozlacenou magickou hůl.

Oba Thalmorští příslušníci se po tvé reakci otočili a hledali zdroj, netrvalo jim to dlouho a spatřili tvoji hlavu civějící na ně z okna. Důstojník svírající v ruce listinu ihned ukázal tvým směrem a zvolal.
„To je ten kacíř.“ pohlédl na Altmerku a následně zpět k tobě, „Sejdi dolů, otevři dveře, dobrovolně se vzdej a možná si ušetříš pár minut před popravou, která tě za tvé zločiny stihne.“ pokračoval s důrazem, abys každé jeho slovo dobře slyšel.


Sarako
Podle chůze postavy v tovaryšském rouchu bylo jasně znát, že se jedná o ženu. Pomalu jsi jí následoval a když zastrčila klíč do dveří od pokoje promluvil jsi. Mlčela, nepootočila ani klíčem ve dveřích, pomalu se otočila a tiše řekla, „Hmm... Tím si nejsem tak jista. Pojď dovnitř... Musíme být opatrní.“ a odemkla dveře do svého pokoje, který se nijak výrazně nelišil od pokoje ve kterém přebývala Bosmerka.


Adrian_S
Vytáhl jsi knihu, nalistoval a začal studovat. Když se ti zdálo, že kouzlo máš již dostatečně v paměti odložil jsi knihu a přesunul se k oknu, zavřel jej a začal se soustředit. První pokus o vyvolání kouzla se zcela nepovedl, ale druhý pokus se již vydařil. Okno nešlo přirozenou cestou otevřít, leda bys otočil klíčkem, který jsi k dispozici neměl.


Tondulín
„Náhodou jsme dobré kamarádky...“ pousmála se Belwen, „Jen se tak trošku škádlíme. Není to nic vážného. Sice je dneska nějaká nabroušená, ale za to rozhodně nemohu já.“ dodala a pohlédla na dveře. „Jsme odlišné povahy, charakteru a také máme jiné záliby.“ pokračovala, „To neřeš. Jen jsem chtěla vědět jak to probíhalo, vzhledem k tomu, že Carwušin mistr je mrtvý jak říkáš a Carwen tu... Tak to podle jejích plánů zcela nešlo.“


Killiedan
Vyrušil jsi protivníkovo kouzlo, neúspěch kouzla vyvolal u temného bojovníka rozzuření, prudce švihl svou zbraní - uskočil jsi stranou a připravil si kouzlo. Protivník se mezitím otočil a přesunul svůj meč k dalšímu útoku. Seslal jsi kouzlo směřované do jeho kolene, magický úder jej vyvedl z rovnováhy a znemožnil bojovníkovi dokončit švih zbraní. Černý oděv byl v místě zásahu propálen a tobě se tak naskytl pohled na zbroj z tobě neznámého materiálu, který byl dost podobný tomu ze kterého byla vyrobena zbraň.

„Slova jsou zbytečná.“ odvětil protivník temným hlasem plným hněvu. „Zemřeš červe, zemřeš.“ zopakoval a sevřel svou zbraň v obou rukách, ostří vzplálo s doprovodem smíchu mocné Dremory, která usilovala o tvůj život. Iluze pomaličku slábne, ale stále je schopna nějakou dobu vydržet.

---

"Tak jdeme..." pronesu tiše.

Uvědomím si, kdo má nyní přednášku (Belius by měl nyní přednášet) a vyjdu s plnými silami ven z komnat. Zamknu a vydám se ke kabinetu Belia (podle návodu, kterou mi prozradila Mariana), cestou si budu dávat pozor na procházející studenty či kantory. Až dojdu ke dveřím a ujistím se, že není nikdo kolem nebo mne nikdo nevidí, přiložím ucho ke dveřím a budu naslouchat, zda se někdo nenachází za dveřmi.

---

"Něco umím, snad to pomůže." řeknu Ayrenn a pokusím se pomoct Gwendis za pomoci kouzla hojivý dotek.

---

"Jo tak v tom ti bohužel nepomůžu, ale určitě ti o tom sama poví, až se trochu vzpamatuje."

---

,,Se splněním mého slova, nebo s tím, co dneska uvidím." zašeptám, zatímco budu vstupovat do pokoje. Potom dojdu k oknu, zatáhnu závěsy, posadím se na postel a počkám, až budou zavřeny i dveře.
Až budou dveře zavřené a zamčené, vyndám z torny čelenku a podám jí ženě se slovy: ,,Rád bych viděl, jak ti bude slušet, protože tam, kam máme namířeno jí budeš potřebovat." přilbu si sundám, až si žena sejme kápi, abych se ujistil, že se jedná skutečně o Arvenu.

---

→ Tah 115.


Sarako
Vešli jste dovnitř. Zatáhl jsi závěsy, usadil se na postel a vyčkal až Arvena zavře dveře a zamkne. Jakmile se tak stalo shodila své kápě a elegantně se otočila, aby jí mohl shlédnout ze všech stran. Vlasy měla obarvené do zrzava přesně jak sis přál. „Na Univerzitě už to začalo vřít tak jsem s pomocí jednoho muže utekla sem. Říkal, že s tebou má nějakou dohodu.“


Adrian_S
Vykročil jsi pryč z pokoje. Cestou jsi míjel profesorku Sarricovou v doprovodu hnědovlasé novicky v tovaryšském rouchu, jejich kroky směřovaly k ošetřovně, ihned ti došlo, že se jedná o Beliovu sestřenici Seranu. Když mizely za rohem v klidu jsi pokračoval až ke dveřím Beliova kabinetu, který sdílel se svým bratrancem. Na dřevěných dveřích se stále nacházely obě destičky se jmény, které značili jednotlivé posty.

Rozhlédl jsi se kolem, nikdo se v tvé blízkosti nenacházel a tak jsi se přitiskl ke dveřím kabinetu, uchu přiložené na dřevěných dveřích neznamenalo žádný pohyb uvnitř kabinetu.


Tondulín
„Možná. Snad ano.“ kývla hlavou Belwen, „Dneska jí to trvá docela dlouho.“ konstatovala po chvilce, „Asi bys jí měl jít popohnat, aby jste nepřišli pozdě. Nivrel vyrazila napřed, ale vy dva by jste pozdě přijít neměli.“


SuperHunterCZ
„Zkus to.“ řekla Ayrenn a vyčkávala zdali tvé kouzlo zabere. Za soustředila jsi se, Ayrenn mezitím odkryla poraněné záda Gwendis, aby kouzlo neprocházelo skrze překážky. Seslala jsi kouzlo a postupně uzdravovala jednotlivá zranění. Vyléčit veškerá zranění tě stálo mnoho magické energie, ale povedlo se, rány se uzavřeli a částečně zacelily, postupem času se promění v jizvy a ty mohou jednoho dne za dobré péče zcela zmizet.

---

"To je ale u vás žen normální, nemám pravdu? "Zasměju se a půjdu najít Carwen.

---

"Tak jdem na to!" řeknu v duchu, prvně zkusím zabrat opatrně za kliku, zda se otevřou dveře. Jestli ne, vyčaruji kouzlo "Odemkni" a než vstoupím dovnitř, podívám se kolem sebe, jestli někdo nejde a nevidí mne.

---

Počkám si na úder dremory a těsně před dopadem úderu uhnu. Využiji jeho pohybové rychlosti a pomocí telekineze je silně hodím proti Iluzi. V případě že se zastaví těsně před nárazem do iluze využiji momentu kdy se bude snažit nabrat rovnováhu a mrštím na iluzi blesk.

---

"Lepší ?" zeptám se Gwendis.

---

,,Nechtělo se mi čekat, až mě dneska pověsí, tak jsem jeho nabídku přijal. Mám se s ním setkat dnes po setmění na hřbitově, kde dostanu zbytek instrukcí. Popravdě, s tímhle výtvorem od Corrientise jsem neměl moc na vybranou." sáhnu pro magický okov do torny, podám jej Arveně a pokračuji: ,,Máme teď tři možnosti. Ta první je: pokračovat v našem úkolu a vydat se ulovit onoho prastarého upíra z Chorrolu, který má být přímo napojený na Temné bratrstvo. Ta druhá je: Vzít to menší oklikou přes Anvil, kde by jsme mohli zkasírovat lorda Rulla mladšího za záchranu života, a při té příležitosti najít lék, pro jeho hraběcího bratra, a to nejlépe takový, který bude muset užívat pravidelně, aby se na nás stal závislý a tím pádem by jsme s ním mohli manipulovat, což by nám při plnění našeho úkolu poskytlo značnou výhodu. Tou třetí možností je zapojit tvůj šarm a zjistit, kde ve Valenském lese pořádá Thalmor onu velkou oslavu. Chystají se tam udeřit tři pohledné bosmerky, které mi nabízeli spolupráci na likvidaci jednoho údajně krutého Thalmorského důstojníka, takže by jsme je mohli při té příležitosti kontaktovat, nebo se ještě lépe o onoho důstojníka postarat. Ve Valenském lese potom bude nejen dostatek času a prostoru k tomu, abych tě mohl naučit pák triků s mečem, ale mohli by jsme získat hned tři spojenkyně proti Temnému bratrstvu." na chvíli se odmlčím a pak dodám: ,,Každopádně se nejspíš rozhodne, až budu vědět další instrukce od onoho záhadného muže. Taky jsem ti nechal do večera ušít ty nejdražší šaty, ale jelikož je do večera ještě dlouhá doba, neprozradila by mi dunmerka, kvůli které jsem riskoval život i splnění úkolu od naší paní Mefaly, něco víc o sobě. Nerad bych zůstal jen u obrázku masové vražedkyně, který mi o tobě vykreslil svými slovy důstojník Nir." při posledních slovech se usměji.