---

Přijdu k vývěsce a prohlédnu si jí.

---

Ještě než odejdu z kabinetu, zmíním se, "Víte, mistře. Chápu tohle "naléhání", ale jak jste mi ráno řekl, abych si promluvil s mistrem Beliem a Silvewoodovou, zatím k tomu nebyla příležitost. A když za pár hodin začne to zasedání... odpusťte, ale to je... nemožné! Neboť mistr Belius mě dostatečně nezná a rozhodně jsem s ním chtěl mluvit až v odpoledních hodinách, kdy budeme mít jistě chvíli pro sebe, během čarování ve městě... kvůli zítřku." nadechnu se, "A co se týče mistryně... než jsem stačil k ní zajít, byla již pryč. Navíc je teďka zaneprázdněná." podle jeho odpovědi budu reagovat.

---

→ Tah 109.


ScorpionCZ
„V jídelně něco ještě z oběda zbylo. Mysleli jsme, že budeš obědvat na Univerzitě.“ řekl Scipio a rukou ti pokynul směrem k jídelně, „Ale oběd byl výborný. Moc jsme toho nenechali.“ usmál se, když jsi však zmínil incident na Univerzitě vyměnil úsměv za zamračený výraz, „Legát Nigidius Amatius napadl s Osmou legií Univerzitu a málem to tam zmasakroval. Univerzita doposud potvrdila smrt několika noviců, válečníků a smrt legionáře Osmé legie Hanze. Pak ztrátu Arteria a Monetové, ale ty jsou údajně jen nezvěstní. Vždyť jsme spolu o tom včera mluvili.“


Sarako
Přistoupil jsi blíže k vývěsce. Většina výnosů s pečetí Thalmoru obsahovala jednotlivé zákazy, které vstoupily v platnost s přijetím Konkordátu, dále zde byl seznam několika místních měšťanů, kteří se měli neprodleně hlásit zde ve velitelství, převládala jména Nordů. Dále zde bylo několik výnosů Vrchního generála Osmé legie, ale ty kvůli včerejším změnám pozbyly platnost.

Válečník se na tebe krátko zaměřil, když k dveřím, které střežil přišla blonďatá Altmerka (graf. vzhled - zde) v černé zbroji mágů Thalmoru ihned změnil pohled a všímal si jí. „Paní Spellorová.“ řekl s pokorou a býval by se i uklonil, kdyby jej Altmerka neodbyla pouze mávnutím ruky, když zmizela uvnitř Altmer se opět pootočil k tobě a sledoval tvůj pohyb u nástěnky.


Adrian_S
„Ah... Jistě.“ promnul si vous, „To nevadí. Stále se snaž získat si jejich podporu a náklonnost. Ono to jenom prospěje. Mohl bys mít pak pevnější pozici, což momentálně postrádá naše nová kolegyně Spellorová. Uvidíme jak se situace vyvine po dnešní poradě. Uvidíme.“


Tondulín
„Tak jo.“ pousmála se Carwen, „Belwen se postará o bezpečný útěk a přepravu naší zajatkyně.“ dodala a druhá Elfka přikývla. Nivrel mezitím opustila mlýn, pravděpodobně se šla připravit na sehrání své role. „Doufám, že ti nedělá problém nosit společenský oděv?“ zeptala se poté a Belwen tak dala signál, aby připravila vše potřebné. Opustila mlýn a ponechala tě nakrátko samotného s Carwen. „Těžké to bude, ale když na to půjdeme správně a zbytečně nebudeme přitahovat pozornost nedojde k žádné komplikaci. Zkrátka se musíme tvářit jako bychom k nim patřili i když budeme reprezentovat Císařství, alespoň na oko.“ dodala a následovala krátká odmlka.

Belwen se mezitím vrátila, držela v ruce větší dřevěnou bednu, opatrně ji položila na dřevěný stolek, snažila se co nejméně zakrýt rozložené plány, ale zcela se jí to nepodařilo. Část mapy dřevěnou bednou zakryla. Pomalu začala vyrovnávat jednotlivé části společenského oděvu, kalhoty, boty, košili i kabát a na závěr vytáhla starou vycházkovou hůl. Carwen hůl ihned převzala, rukou přejela po stříbrné rukojeti, která byla zdobená znakem, který jsi viděl v rezidenci rodu Arteriů, do dřevěná část v sobě měla vyřezáno několik menších ozdobných symbolů. Dle jejího výrazu se dalo usoudit, že se jí při pohledu na hůl vybavilo hned několik vzpomínek z minulosti. Belwen Carwenin výraz na tváři pozorovala, ale nijak jej nekomentovala, Blonďatá Bosmerka konečně odtrhla zrak od hole a pohlédla na tebe, „Patřila Decimovi Arteriovi, otci Arteria. Vzala jsem si ji... na památku.“ pravila a pevně sevřela rukojeť, trhla rukou a vytáhla dýku, ukrytou v dřevěné části hole. „Vysokoskalské ulice jsou stejně nebezpečné jako ulice Imperial City. Když už ti k mlácení tvých protivníků nestačí vycházková hůl, pořídíš si něco na tento způsob.“ konstatovala s úsměvem, schovala ostří a přenechala ti hůl se slovy, „Dobře ji opatruj.“

Belwen mezitím porovnala jednotlivé části šatů a vzala je do rukou, „Tohle si budeš muset obléci. Snad ti to bude rozměrově sedět, ale mělo by.“ řekla a podívala se na Carwen, který přikývla. Rovněž, ale sáhla do své brašničky a vytáhla menší prsten, který jste si předtím vyzvedli u šíleného Bosmerského překupníka.
„Ještě budeš potřebovat toto.“ dala ti jej do druhé ruky, „Jak funguje si ještě podrobněji vysvětlíme až se převlékneš.“ dodala, „Tak to bych měla asi vše z vybavení pro tebe. Půjdu se taky převléci a zbytek detailů probereme potom.“ pokračovala a vzala jednu z větších látkových brašen a zmizela v jednom z temných zákoutí mlýna.
„Hmm... Já budu dnes jediná kdo si může ponechat to co na sobě mám.“ povzdechla si Belwen, „Ale! Když už budeš tam uvnitř a budeš se cpát Thalmorskými koláčky vzpomeň si prosím na kamarádku Belwuš, která netrpělivě vyčkává u vozu až jí přivedete starou nervní a nepřátelskou Altmerku, která nás bude proklínat celou cestu až sem a sbal mi tam pár koláčku na cestu. Prosím.“ prosila s úsměvem. „A teď se jdi převlékat, aby Carwuš nevyšilovala, že tě tu zdržuji. A kdyby sis náhodou nevěděl rady tak zakřič.“ šibalsky se usmála, přenechala ti oděv a otočila se k tobě zády, neboť si začala prohlížet jednotlivé mapky na stolku.

---

"Já bych.. velmi rád jim projevil náklonnost, ale jak to mám zvládnout, když jsem v časové tísni? Ještě ráno jsem měl v plánu si s nima v klidu promluvit během jistých... procedur." zvážním, "Dokonce jste s tím souhlasil, že je to možné. Ale nyní to NENÍ možné!" zavřu dveře a otočím se k němu, "Možné by to bylo, pokud byste mi nyní poskytl jeden lektvar, který by mi doplnil kompletně manu. Jinak nemám šanci."

---

"Ach tenhle incident. Právě jsem se pomalu děsil, že se stalo ještě něco dalšího ... No půjdu se mrknout na to jídlo ..." Pomalu odejdu do kuchyně. Tím se decentně ztratím z téhle špatné naladěné situace.

---

Pomyslím si při pohledu na vývěsku: ,,To jsem čekal, že tu toho bude víc" a vyrazím k mágské univerzitě.
Pokud cestou uvidím nějaký obchůdek se zbraněmi, s oblečením, či nějaké vetešnictví, zastavím se v něm.
Kolik je přibližně hodin?

---

"Když Tarlowa slušně poprosím určitě mě nechá zabalit si těch koláčků víc než jen pár." S úsměvem odpovím Belwen. Vezmu všechny ty hadry a jelikož je Belwen otočená zády, v rychlosti se převlíknu na místě.

---

→ Tah 110.


ScorpionCZ
Pomalu jsi se přesunul do jídelny a následně do kuchyně, po služebné nebylo ani památky. Scipio i Flavius si tvého odchodu nijak nevšímali a ihned se pustili do svých povinností. Kuchyň voněla nejrůznějším kořením a vůněmi jídla, větší hrnec ze kterého se ještě trochu kouřilo upoutal ze všech ostatních tvoji pozornost nejvíce, neboť krásně voněl a nakrátko se mu dovedlo přebít i vůni ostatních surovin. Naklonil jsi se nad hrnec a spatřil několik posledních kousků oběda, které ti pravděpodobně všichni strávníci ponechali, ačkoliv velmi neradi.


Sarako
Po krátkém zamyšlení jsi se dal opět do pohybu. Vykročil jsi směrem k Univerzitě. Nešel jsi ani pět minut aniž by sis nevšiml, že tě kdosi pozoruje. Jednalo se o malého devítiletého chlapce v ošuntělém oděvu, s špinavou tváří a malým válečkem uvázaným kolem krku. Snažil se působit nenápadně, ale příliš se mu to nedařilo.
(cesta k Univerzitě bude pokračovat, pokud se nerozhodneš na vzniklou situaci nějak reagovat)

Časově je něco málo po jedné hodině.


Adrian_S
Profesor si povzdychl, „Jestli ti to nevyhovuje tak se můžeme držet našeho původního plánu a domluvy. Já jsem pouze chtěl, aby jsi na tom byl stejně jako ta Mirabellina kandidátka na obor magie Obnovy, aby jsi nebyl o nic ochuzen a byl v obraze, protože tahle porada bude vcelku přelomová, alespoň to tak zatím vypadá.“ odmlčel se a nakrátko opustil chodbu kabinetu, když se vrátil držel v ruce dvojici modrých lahviček (rozměr: střední).
„Tady máš.“ řekl a daroval ti dvojici lahviček, „Takže volba je na tobě. Jestli to chceš udělat všechno popořádku tak jak jsme byli ráno domluveni klidně můžeš. Za zlé ti to mít nebudu, ale jak jsem říkal... Chtěl jsem, abys byl co nejdříve v obraze a hlavně nebyl nijak znevýhodněn.“ dodal nakonec.

Krátce poté co domluvil se ozvalo poklidné zaklepání na dveře kabinetu. „Vydržte moment!“ zvolal Globullus zřetelně, aby jej bylo slyšet i přes zavřené dveře. „To bude asi profesorka Vici nebo Spellorová.“ konstatoval poté, spíše sám pro sebe než k tobě.


Tondulín
Využil jsi příležitosti a ihned se pustil do převlékání zatím co byla Belwen zaměstnána prohlížením map slavnosti. Oproti tvé zbroji byl společenský oděv ušit ve stylu Císařství a té rasy, vcelku dobře ti i padl.

Jakmile jsi byl převlečen porovnal jsi jednotlivé části svlečené zbroje a přenesl je stranou, aby nebránily nikomu v pohybu po mlýně. Belwen se mezitím odtrhla od prohlížení map a otočila se.
„Převlečen?“ usmála se, „Skvělé. Carwen bude mít radost, ale té to bude ještě chvilku trvat, protože my ženy si potrpí na svém vzhledu. Obzvláště pokud jde o setkání se starými známými a nebo našimi nepřáteli.“ dodala zatím co jsi se vracel zpět ke stolku, „V to doufám. Koláčků není nikdy dost.“ kývla spokojeně hlavou a přesunula se blíž k tobě, aby ti mohla porovnat límec o oděvu, „Hmm... Máš nějaké dotazy? Nebo počkáš až se naše velitelka vrátí?“ zeptala se následně a udělala několik kroků vzad, zpět ke stolku.

---

"Heh nepamatuji se že bych někomu něco křížil." zakřením se, odkopnu jej dozadu a kotoulem dozadu se pokusím rychle dostat na nohy. Pokud již na mě bude útočit budu tasením meče blokovat útok a pokračovat úderem pěstí do nechráněného obličeje. Pokud bude používat kouzlo použiji rozehnání a použiji bleskouvou tříšť na získání času pro připravu meče. Pokud nabydu rovnováhy dříve než on použiji telekinezi abych ho škrcením zvedl do výšky a přitom budu tasit meč.

---

"Přijdu na tu poradu," schovám lektvar do brašny, "budu se snažit přijít včas. Můžete mi popřát zdar, snad se mi podaří přesvědčit aspoň profesora Bellia." otevřu dveře kabinetu a vyjdu ven, než zavřu, pronesu, "Tak jsme domluveni. Mějte se, mistře a děkuji za pomoc!"

Projdu kolem čekajícího a zamířím rovnou do laboratoře, kde už bude jistě netrpělivě postávat Mariana, "Omlouvám se za to zdržení. Nechtěl jsem tě ochuzovat o vzácný čas. Později ti to vynahradím... třeba večer, ano?" počkám si na odpověď, "Tak dobrá, můžeme se do toho pustit. Stačí mi krátce vysvětlit co jak funguje a jak dlouho se musí co vařit. Nepotřebné věci mi nemusíš sdělit."

---

"Výborně ..." Řeknu si tiše a někde si seženu talíř. Hned si na něj začnu svoje jídlo nandávat a nikam nebudu chodit. Sním si svůj "Oběd" zrovna v kuchyni. Až skončím, tak půjdu asi do našeho pokoje a budu tam nějakou tu dobu vyčkávat.

---

Snad jen, jestli mi to sekne?" optám se s úsměvem. "Taky by jsi mi mohla povědět něco o naší "oběti", jakákoli informace by se mohla hodit."

---

Zabočím za roh, kde si opřený o zeď na chlapce si počkám, přitom si připravím pět septimů.
Jakmile se objeví, oslovím jej klidným hlasem: ,,Nemusíš mít ze mě strach." hodím na zem připravené mince
a pokračuji: ,,Jsou tvé. Vezmi si je a můžeš jít."
Potom počkám, až začne mince sbírat a projdu kolem něho, se slovy: ,,Hlavně nezapomeň vzkázat tomu, kdo tě poslal, že na něj budu čekat zítra po setmění v Anvilském přístavišti hned u majáku. Rád bych si s ním promluvil mezi čtyřma očima. A ať tě nenapadne znovu mě sledovat, podruhé už nebudu tak shovívavý."
a budu pokračovat směrem k univerzitě.

---

→ Tah 111.


ScorpionCZ
Vytáhl jsi talíř, připravil jídlo a pustil se do obědvání. Jídlo bylo skutečně chutné tak jak říkal Scipio s Flaviem. Když jsi dojedl, odložil jsi talíř k ostatním špinavým a vyrazil do svého pokoje. Vyšel schodiště a následně pokračoval ke dveřím, otevřel dveře a spatřil Lyru, která seděla u postýlky Merril. Cvaknutí dveří jí vyrušilo z prohlížení své 'neteře', podle knihy, kterou držela v ruce jí četla nějakou pohádku.
„Četla jsem jí knihu, spinká jako andílek.“ řekla s úsměvem, „Je neskutečně hodná, většina našich potomků brečela, ale ona je tichounká a brečí skutečně jen minimálně.“ pokračovala již šeptem.


Sarako
Odbočil jsi za roh a vyčkal až chlapec projde. Tvůj zásah zcela nečekal, byl překvapen a zároveň vyděšen. „Jak to, že mě vidíte?“ vykoktal ze sebe a sehnul se pro Septimy, koutkem oka tě však stále sledoval. „Vyřídím! Slibuji!“ zvolal na tebe a když už jsi byl několik metrů od něj a on konečně sebral poslední minci rozeběhl se za tebou se slovy, „Počkejte! Počkejte! Také jsem vám měl něco vzkázat!“

Pokud se rozhodneš chlapce ignorovat dorazíš následující tah k Univerzitě.


Adrian_S
„Nemáte zač. Budu vám držet pěsti.“ usmál se profesor, když jsi opouštěl jeho kabinet a na rozloučenou ti ještě zamával. Za dveřmi skutečně vyčkávala Dunmerská mistryně Xarie Vici (graf. vzhled - zde), oblečená do roucha se střihu Morrowindu a neobvykle zbarvenými rudými oči, které jsi doposud u žádné Dunmerky nespatřil.V ruce svírala nějaké tvrdé desky a v tom několik listin. Jakmile jí Globullus umožnil vstup do kabinetu vešla a zavřela za sebou dveře.

Mlčky jsi se přesunul k učebně lektvarů, vešel dovnitř a spatřil Marianu u roztopeného menšího kotlíku, měla připravené ingredience, alespoň to tak na první pohled vypadalo a trojici menších skleněných baněk.
„To je v pořádku.“ pousmála se, „Něco málo jsem už stačila připravit. Náhodou si nepamatuješ jestli jsou dneska Lektvary? Já jen, že támhle...“ rukou ukázala na lavici (lavice jsou podobně jako u většiny tříd určeny pro tři novice) na které bylo připraveno hned několik aparatur pro tvorbu lektvarů, jednalo se o pokročilé aparatury se kterými pracují pouze zkušení novicové v oboru alchymie nebo mistři. „Je dost pokročilá aparatura tak musíme být opatrní, abychom tu nic neponičili.“ dodala.

Stůl s pokročilou aparaturou je poklizený tak, aby se na něj vešlo vše potřebné. Menší černá brašna a několik malých mističek s nejrůznějšími přísadami, tlustší kniha s nápisem 'Extrémně náročné přípravy lektvarů - část III.', která podle obalu vypadala jako kdyby nebyla nikdy předtím používaná, vedle ležela miska s oříšky.

Mariana tě ve stručnosti seznámila se základními informaci, které jsou dle jejího názoru nezbytné pro tvorbu lektvarů a následně ti začala názorně předvádět jak správně vyrobit lektvar pro obnovu many. „Tady většinou nejdeš ingredience typu: hornička červená, obří lišejník nebo ledová sůl, ale ta má lepší využití.“ začala míchat s dřevěnou vařečkou uvnitř kotlíku, „Profesor Globullus říkal, že stačí deset minut tvorby. Možná i trošku méně, závisí prý na množství surovin. My jsme toho tam dali poměrně málo... Takže to bude nejspíš hotové o trošku dřív.“ odmlčela se, „Není to nic těžkého.“ pousmála se, „Akorát musíš dávat pozor na přednáškách a dělat si poznámky, protože stačí chybná ingredience a dopadne to úplně jinak. A taky závisí na správné teplotě... Na tu bych skoro zapomněla.“


Tondulín
„Ale jo. Vcelku ti to sekne.“ odpověděla ti Belwen po krátkém prohlížení a pohodlněji se usadila na kousek stolku. „Hmm... Co bych ti asi tak řekla o naší 'oběti'?“ zamyslela se, „Je to taková stará rašple, nesmírně nepříjemná, nekompromisní a hlavně velmi krutě trestá každého kdo spolupracuje nebo je s odbojem. Svým způsobem je Tarlow proti ní hotový zlatíčko.“ odmlčela se, „Jméno ti nepovím, protože si ho nepamatuji.“

Jakmile Belwen domluvila vrátila se do stanu převlečená Nivrel. Měla na sobě šaty o kterých mluvila s Carwen během tvého tréninku lukostřelby, nejednalo se o žádný odvážný model, výstřih neměly prakticky žádný a mladá Bosmerka v nich vypadala ještě hubenější než ve zbroji a úboru v jakém si ji potkal chvilku po příjezdu do domova na stromě. (Nivrel je z trojice elfek nejhubenější a také nejmenší, na druhou stranu je z nich nejmrštnější a nejhbitější) Mlčky si vás prohlédla a následně se přesunula ke své brašně, začala překontrolovávat obsah a následně vytáhla i menší zrcátko podle kterého si začala upravovat účes.

„Nivruš nechceš půjčit kabát? Slyšela jsem, že tam bude dneska večer zima tak, abys neprochladla.“ promluvila Belwen k Elfce a seskočila přitom ze stolku, „Přeci jenom bys mohla v těchto šatech nachladnout.“ ušklíbla se, ale Nivrel Belweniny komentáře směřované na zelené šaty zcela ignorovala. „Pověz mi... Jak proběhlo shledání Carwuš a jejího dávného mistra? Já ho osobně nikdy neviděla, ona o něm často mluvívala, ale to bylo asi tak vše.“ otočila se opět k tobě a koutkem oka si prohlížela listiny na stolku, přejela rukou po dřevě a následně vytáhla listinu, která ti zaručovala účast na Thalmorské oslavě, Belwen při pohledu na listinu něco neskutečně pobavilo neboť se ihned začala smát.


Killiedan
Záhadný muž na tvoji poznámku nijak nereagoval. Pokusil si jej odkopnout dozadu a kotoulem se vrátil zpět, ale tvůj kopanec ho k mezi neposlal, zcela jej ustál. Provedl útok mečem, který jsi zablokoval tím svým, ale úder do nechráněného obličeje jsi zasadit nestihl. Jeho reflexi zafungovali dokonale a druhou ruku ti pevně zachytl. Držel tvou měst celou rukou a postupně posiloval sevření, které začalo působit neskutečnou bolest. Dalším hlavou tě poslal k zemi. Úder byl prudký a silný z čela ti ihned začala téct krev neboť udeřilo do čehosi velmi tvrdého. Postava v černém se napřímila.

„Neměl jsi zkřížit plány mému pánu!“ zopakovala postava nelidským hlasem se znatelným hněvem, „Tvá smrt teď přichází...“ pokračoval a pevně sevřel tajemný meč a druhou ruku rozevřel, rozzářila se tmavě fialovým světlem, které značilo brzké vyvolání čehosi z magie vyvolávání. Náhodní kolem jdoucí nemají sebemenší tušení o tomto souboji neboť vyvolená iluze kolem vás souboj skrývá.

---

Zastavím se a otočím se k chlapci se slovy: ,,Teď nevím, jestli jsi horší špión, nebo posel. Tak povídej, nemám na to celé odpoledne."

---

"To... nevypadá zas tak složitě." pronesu během tvorby. Když bude Mariana míchat vařečkou v kotlíku a soustřeďovat se na tvorbu, prohlédnu si v tichosti její tělo. Oči pak vrátím zpět.

"Smím to vyzkoušet?" zeptám se a počkám, až mi předá vařečku.

Po chvíli míchání přestanu a zeptám se, zda má takto vypadat tekutina.

"Jestli mě hlava neplete, tak tu má později odpoledne arcimág přednášku o lektvarech. A myslím, že to má současně s přednáškou mistryně Silverwoodové, na které ti budu hlídat místo, jak jsme se domluvili." řeknu a počkám na odpověď, potom chladně promluvím, "Asi tě možná naštvu, Mariano, ale po tomto lektvaru to budeme muset nechat. Globullus mi zadal jistý úkol, který prý "nepočká". Moc mě to mrzí, rád bych zůstal déle s tvým uměním..." jistě bude něco namítat, pokusím se jí uklidnit, "Večer ti to plně vynahradím, ano? Až bude po přednáškách, budu čekat, někde venku... třeba u lavičky, nejblíže hlavní brány. Pokud tam za mnou přijdeš, můžeme si nejen popovídat, ale i něco tě naučím. Jako "omluvné"."

Počkám na odpověď.

---

"Čekal jsem nějakou větší lichotku, ale i tak děkuji." Usměju se. "Chápu, stará rašple co nesnáší celý svět, s těmi většinou nejsem za dobře, bude to těžké." Odpovím a jakmile uvidím, že se Belwen směje té listině trochu se zhrozím. "To jsou naše jména co? Ani mi tu moji přezdívku neříkej, nechám se nepříjemně překvapit." s nevelkým nadšením odpovím a vrátím se k předchozí myšlence.

"Zato s kým já dobře vycházím, to jsou mladé a krásné ženy, jak už jsem několikrát zmiňoval, což mě přivádí k tvé další otázce. V jejich setkání samozřejmě hrála velmi důležitou roli moje maličkost, což ti asi došlo, jinak bych tu vůbec nebyl. Bude to na delší vyprávění, tak raději vynechám takové ty nepodstatné části. Kdyby ti něco nedávalo smysl, tak se neboj, na konci mého výkladu bude prostor pro otázky. Prozatím se pohodlně usaď na stolku a pozorně poslouchej."

"Carwenin bývalý mistr Aurelius D.Arterius, byl shodou okolností také mým mistrem aspoň teda myslím, že by se to tak dalo říct. Avšak já s ním neměl tak suprový vztah jako Carwen, o tom svědčí tahle jizva, jsem na ní docela pyšnej." odmlčím se a zavřu oko, aby jí mohla Belwen vidět v celé kráse. "No a tak jsem takhle jedno ráno šel klasicky za svým mistrem, který mi řekl, že už ve mě ztratil veškerou naději. Už to vypadalo že se s tím slavným Řádem nadobro rozejdu, ale potom do místnosti přišla Carwen, která větší část našeho rozhovoru slyšela. Začala se mě zastávat i když vůbec neměla páru kdo jsem a dokonce mi nabídla, že se stane mým mistrem ona právě místo Arteria. Já samozřejmě ani chvilku neváhal a kývnul jsem na to." Na chvíli udělám pauzu a usměju se.

"Abys chápala, proč jsem tu nabídku vzal tak rychle - dostal jsem možnost vyměnit mnou nenáviděného magora Arteria za mladou a krásnou modrookou elfku. Nutno podotknout, že v té době jsem měl sice přítelkyni, ale jinak jsem byl svobodný muž, což mělo taky vliv." Zasměju se.

"No a tak jsme se s Carwen postupně trochu seznamovali, zjistil jsem, že je vcelku fajn a narozdíl od mého minulého mistra má takový ten lidský přístup. A pak přišlo to nejdůležitější - bitva o Univerzitu, nechci tě zatahovat od politických podrobností, prostě se semlelo pár nešťastných náhod a najednou jsem se ocitl ve velení obrany univerzity. Pouze pár odvážlivců vedených mnou proti celé císařské legii. Teprve v této bitvě, kde jsme bojovali s Carwen bok po boku jsem pochopil, proč je vlastně v řádu. Nikdy jsem neviděl lepšího bojovníka. Velice působivé bylo hlavně to jak rozcupovala nějakého Thalmorského mága, tuším že se jmenoval Sulinar nebo Solitár nějak tak. Právě v této bitvě jsem se poprvé setkal s Tarlowem, který mě asi po dvaceti minutách opravdu vyrovnaného souboje bohužel přemohl, ale za to, že jsem mu byl tak moc rovnocenným protivníkem mě ušetřil. To můj bývalý mistr takové štěstí neměl a tento den se mu stal osudným."

"Po bitvě jsem se akorát stihl zasnoubit a naštvat pár lidí - za zmínku stojí třeba arcimág, který mě proměnil na veverku. Carwen mě stihla vytáhnout z několika průšvihů, pobít po cestě pár Thalmorských vojáků no a jsme tady. Sice to až tolik nesouvisí s tvojí otázkou a polovina příběhu je polopravda, ale doufám že jsi se aspoň něco dozvěděla." Vesele zakončím svůj příběh a počkám jestli bude mít Belwen nějaký dotaz

---

"Tak to nejspíš bude po mně. Prý jsem také nebyl až tak hrozné dítě." Odpovím žertovně šeptem. "Počkám tady na Lauranu ... Mám pro ni jednu takovou zprávu." Vyhýbavě odpovím. Posadím se někde v místnosti.

---

Volnou rukou po vrahovy mrštím bleskovou tříšť a pokusím se rychle dostat na nohy. Pokud se mě bude opět snažit dostat na zem budu se snažit mu uhnout. Pokud se bude i nadále něco vyvolat rychle po něm vyšlu několik magických šípů.

---

→ Tah 112.


ScorpionCZ
Lyra se pousmála a kývla hlavou, „Nechám vás tu osamotě.“ dodala klidným tichým hlasem, sebrala knihu a vyrazila se dveřím, našlapovala potichu, aby malou nevzbudila. Posadil jsi se na okraj postele.


Sarako
„Ano!“ zvolal a doběhl blíž k tobě, aby byl váš rozhovor co nejvíce soukromý. „Mám vám předat správu od muže... Od Archanděla...“ nadechl se, „Prý máte pátrat v hostinci ve kterém jste strávil noc... Že tam prý naleznete to co hledáte, ale nesmíte příliš dlouho otálet.“


Adrian_S
„Fajn. Budu se snažit přijít včas. U Silverwoodové je to povinnost... Ona nemá ráda nedochvilnost.“ pousmála se, „Nezlobím se, ale ten lektvar má správnou barvu, klidně běž... Já se tu o zbytek postarám, recept ti pro jistotu opíšu na papír a dodám ti ho společně s plnými lahvičkami.“ odmlčela se, chvilku pozorovala tekutinu zbarvenou do modré barvy, „Dobře. Ale ještě mi v průběhu dne upřesni místo setkání a čas... Akorát to nevidím na moc dlouhé ponocování dneska, zítřek bude náročný a nerada bych usínala ve stoje.“ usmála se.


Tondulín
„Stejně se ty jména dozvíš jakmile přijde Carwuš, ale jak chceš... Nechám tě v nevědomosti, alespoň na chvilku.“ usmála se a nechala tě hovořit, během vyprávění se pohodlněji usadila na stole. Nivrel mezitím pokračovala ve zkrášlování, ale také se sem tam vaším směrem podívala.

„Magora?“ pravila překvapeně Belwen, „Carwuš o svém mistrovi mluvila vždy s respektem a měla ho dost ráda... Prý jí toho dost naučil jak z umění boje tak z vědění magie.“ zamyslela se, „Sice zmiňovala, že byl v počátcích velmi tvrdý, ale časem se změnil a choval se lépe.“ následovala odmlka, „Já ho nikdy nepoznala a jestli je tak říkáš mrtvý tak už ani nepoznám.“ povzdechla si a pohlédla směrem ke dveřím, „Jeho smrt musela Carwuš dost zasáhnout i když se to nesnaží dát najevo.“ přesunula zrak zpět k tobě. Nivrel chvilku stála jako by nad něčím přemýšlela.

„Tarlow má svůj osobitý styl jednání s protivníky. Svým způsobem vždy hledá nějakou záminku proč je ušetřit... Nás vlastně mohl také nechat bez milosti zabít a odměnu mohl shrábnout sám.“ promluvila po krátké pauze opět Belwen a přehodila si nohu přes nohu, „Možná je to také kvůli tomu, že nebýval důstojníkem ve službách Thalmoru a nenechal si vymýt mozek řečmi svých nadřízených.“ odmlčela se, „Ale nechme ho být.“ mávla rukou, „Já být na tvém místě zvolila bych Arteria, protože jsem žena a raději bych se učila od něj. Samozřejmě ty jsi viděl modrookou Bosmerku.“ naklonila se k tobě, „Kterých moc není a ještě méně jich vlastní útulný domeček na stromě a žije s dvěma kamarádkami.“ odklonila se stranou, „Zajímalo by mne jestli se jednou bude dětem vyprávět pohádka o Carwuš, Belwuš a Nivruš... Loupežnicích ze stromku.“ pousmála se, „Možná bych o tom mohla sepsat knihu. Tebe bych samozřejmě také zmínila.“

„Prstýnek Belwen nezastaví...“ zvolala během ticha Nivrel a Belwen na ní naštvaně pohlédla, „Ona razí pravidlo: 'Co se stane ve Valenském lese to v něm také zůstane.'“ dodala a zkontrolovala své vybavení, všiml sis, že jednu z dýk si schovala pod dlouhou sukni.
„Nivrel alespoň nežiji v celibátu jako ty.“ prohodila Belwen, „Užívám si života, umřít mohu vždycky. Nikdy nevíš co se stane... Nevíš kdo tě v této zatracené válce mezi námi a Thalmorem zradí.“ pokračovala a větu zakončila v momentě kdy Nivrel mávla rukou a zmizela venku. „Nějaká nabroušená je.“ konstatovala, „Asi jí stále trápí ten nos.“ pozvedla obočí společně s úsměvem od ucha k uchu.

„Bylo to pěkné vyprávění. Možná bychom tu knihu mohli sepsat společně, když máš takový talent na vyprávění. Nějaké části bychom si trošku přibarvili a jiné zase trošku vynechali. Akorát škoda, že jsem se nedozvěděla jak probíhalo to setkání.“


Killiedan
Blesku rychle jsi vytvořil kouzlo Ledová tříšť a vyslal jej proti protivníkovi, ten ve stejný moment seslal své vyvolávací kouzlo a z jeho ruky vylétl přízračný šíp, který se střetl s tvým kouzlem, temná postava uskočila tvému kouzlu, které dokázalo smést jeho přízračný šíp. Těsně předtím než se tvé kouzlo roztříštilo o iluzi vytvořenou kolem vás stanul jsi na nohou. Kombinované kouzlo částečně narušilo strukturu iluze a postavu v černém tento čin značně pobouřil.

„Smrtelný červe!“ zvolal hlasitě nelidským hlasem, pozvedl svou zbraň a vyrazil proti tobě ráznou chůzí, druhou rukou vytvořil neoblomnou ochranu, kterou odrazil veškerá tvá kouzla. Jakmile tvé magické údery ustaly, přerušil kouzlo a za soustředil se na jiné, tentokráte vypadalo jako něco ze školy destrukce.