#6
Mopidu napsal:
heleď se, já mám kvalitní příspěvky 2, 2 lidi to čtou a prdím snad na to? Jen jsem zvolnila tempo, teď píšu už jen párkrát týdně, ale těch pár lidí to čte, tak buď rád že někomu ukrátíš chvíli nudy svým příběhem :)
hele, já bch řek, že tutim příběhem mu tu nudnou chvíli ještě prodloužim :D
E: a jak teď koukam na tvý příběhy, mezi každou kapitolo máš skoro 3 komenty "Pokračuj", "těšim se na další kapitolu" "Konečně nová kapitola" a všichni ti tam píšou jak je to skvělí, a parádní, a těší se na další díl, protoře je to zajímavej a napínavej příběh. tady nic, nikoho to nezajímá, nikdo nereaguje, (a jen aby to neznělo, že se kvůli tomu naštvanej, nejsem, když se to nelíbí, tak ne ;) )
PS: vážně dobrej příběh ;)
#13
Dny, ubíhali jako roky. Den popravy se pomalu, ale jistě blížil. Každým dnem, na náměstí stála větší část popraviště. Bylo to vyvýšené podium, na kterém se nacházely dvě židle. Pro Bolyena a Armuna. Vprostřed náměstí, byl připraven čerstvě uříznutý, popravčí špalek. Poprava se měla konat v odpoledne. Zatroubením rohu, který oznamuje dvanáctou hodinu, se tne první hlava.
Armun nemohl spát, musel myslet na zítřejší popravu, a vymýšlel plán, jak to udělat. Armun vynechal snídani, na jídlo neměl ani pomyšlení. Hned včasně z rána se vydal pečlivě prozkoumat náměstí. Nikde nebylo strategické místo. Až na levé straně spatřil radnici. Radnice byla poměrně nízká, a v dobré vzdálenosti od špalku. Bylo to jako tři domy ve tvaru krychle vedle sebe, a vprostřed malá čtvercová věž. Okraje střech byly bohatě zdobeny, což poskytovalo dobrý úkryt. Kolem bylo spousta normálních domů. Armun přikročil k jednomu z vedlejších domů a pozorně si ho prohlížel. Byl vcelku nízký, ale pořád moc vysoký, aby se na něj dalo vyskočit. Najednou se Armun rozběhl za krčmu. Krčmám se pivo vozilo ve velkých sudech, ty když se vyprázdnily, dali se zpět za hospodu a čekalo se na odvoz. Armun se proplížil za hospodu a vyháčkoval zámek u vrat. Vklouzl dovnitř, chvilku zkoušel tíhu sudů, a po chvilce si vykutálel prázdný sud. Zavřel za sebou a sud si dokutálel k vedlejšímu domu. Nyní díky sudu, by se dostal na dům, z něj přeskočit na radnici, po římsách na věžičku a schovat se. Vše měl připraveno.
Na náměstí se začal scházet dav lidí. Kat už byl připraven u špalku a brousil sekeru. Na hlavě měl černou pokrývku hlavy. Lemování bylo rudě červené. A hrubě vystřižené otvory pro ústa a oči. Měl holé svalnaté a mohutné tělo. Černé kalhoty a vysoké černé boty. Poté už jenom rudé rukavice.
Stráže už si nastupovali v okruhu asi čtyř metrů, aby jsem nevnikli žádní lidé. Čím víc bylo hodin, tím víc se zde shromáždilo lidí. Kolem jedenácté hodiny na místo dorazil i Bolyen.
„Tak je to konečně tady, můj slavný den.“ Pronesl vítězně Bolyen. Seděl už na své židli, a koukal na špalek. Pod špalkem už se nacházela i bedna na useknuté hlavy. Asi na půl dvanáctou se přinesli i vězni. Na krku měli železný obojek, a všichni byli spojeni řetězem. Byli seřazeni, tak jak půjdou na popravu. Waret stál poslední, a Allys vprostřed. Jakmile je přivedli, Bolyen se vmísil do davu. Chtěl se objevit, až bude na řadě Waret. Když Bolyen utekl, Armunovi se sevřel žaludek. Tak sám byl na vyvýšeném místě, každému na očích. Vězni stáli vedle sebe, a před ně si stoupl mluvčí. Odkašlal si a začal.
„Milý občané, tito lidé, se dopustili tolika zločinů, že kdybychom je chtěli potrestat za každý zločin, dřív bohové umřou.“ Četl s pergamenu. „Tito lidé, tato společnost nás čestné lidi okrádala po celá staletí. Tímto slavným dnem, je tomu konec!“ Z davu lidí se začali ozývat souhlasné a radostné pokřiky. Mluvčí počkal, až se zklidní a pokračoval: „Tímto dnem zničíme tuto společnost, když se zrodí znovu, uděláme tuto znovu. My se nevzdáme!“ Z davu opět vyšli radostně pokřiky. „My se nenecháme okrádat.“ Z davu se ozvalo ještě silnější skandování „Smrt, smrt, smrt!“ „Dvanáctou hodinou, je tomu konec!“ A skandování ještě zesílilo. Armun se rychle, ale potichu zvedl ze židle a nenápadně odešel mezi dav. Zrychloval, až skoro běžel, odhazoval lidi, prodíral se, co nejrychleji k sudu. Když dorazil k domu, nikde nebyl. Začal se rozhlížet všude kolem, ale sud nikde, někdo ho musel dát pryč, teď se nedostane na radnici. Všiml si, že z druhé strany radnice, nesou dvá muži, těžkou velkou krabici, a šli zrovna blízko jednoho domu. Armun se rozběhl na tu bednu. Muži ji drželi zespoda, a aby nespadla, drželi ji rameny. Armun se chytil horního okraje bedny, vyhoupl pravou nohu na okraj a odrazil se na dům. Do půlky těla dopadl na kamennou střechu. Hned potom slyšel velkou ránu. Dva muži na něj začali křičet nadávky, a u nohou jim ležela rozbitá bedna a vysypaná jablka. To Armun ignoroval, a běžel dál. Vyskočil asi na deset centimetrů vysoký okraj domu a odrazil se na druhý dům, vedle radnice. Když se ohlédl za sebe tak o tři domy od něj stál na vysokém domu chlap s rohem, a chystal se odtroubit dvanáctou hodinu. Armun rychle sejmul luk, ze zad a chlapa zastřelil, ten se skutálel dolů, na zakrytou část domu. Na této straně radnice, byl dům dál, takže i větší mezera. Mohutným skokem se odrazil a špičkami prstů se zachytil na zdobené zlaté římse. Pod svoji váhou, po dopadu, mu uklouzla jedna ruka, a ta druhá sklouzávala. Armun se přehoupl, a chytil se pevněji druhou. Přitáhl se a přehodil přes okraj nohu. Když doběhl k věži, nastal další problém. Na této straně věže, byla římska zbořená, a nebyl zde záchytný bod. Ani chvilku neváhal a stoupl si na římsu, která byla k straně náměstí. Armun už slyšel, jak to v davu nespokojeně hučí. Přehoupl se přes roh věže, a zachytil se okna, které bylo veprostřed. Přelezl, a znovu se přes roh, přehoupl na druhou stranu.
Vězni jen stáli se sklopenými hlavami, jak měli přikázáno, a ani se nehnuli. Bolyen po nějaké chvíli, když mu došla trpělivost, zařval: „Tak už tněte! Nemam na to celý den!“ jakmile to Armun uslyšel, zrychlil na tempu. Kat si utřel hřbetem ruky pusu, kterou měl od šťávy z jablka, a uchopil sekeru.
Waretovi, přišel hlas povědomí, a chtěl, zvednou hlavu, ale jakmile se o to pokusil, strážný mu hlavou škubl opět dolů. Klíčem stráž odpoutala vězně a položila ho na popravčí špalek.
Vyskočil na římsu, a přitáhl se, vyhodil špičku nohy, zapřel se o ní, a jednou rukou se zachytil za okno nad ním. Pak na římsu dal i druhou nohu a rukama se držel okna. Vyšplhal na okno, a pak na střechu věže. Vprostřed ploché střechy, se nacházela tak dva metry vysoká kulovitá vížka. Jakmile vylezl nahoru, vytasil luk. Kat už zvedal sekeru, napřahoval se nahoru, už měl tnout, ale nic se nedělo, místo toho pomalu padal dolů. V davu to překvapeně zašumělo. Kat měl v zádech Armunovo šíp. Bolyen, jakmile neslyšel jásot, vkročil z davu, a pozoroval, co se stalo, celou dobu totiž hledal Armuna. Jen se nestačil podivit, už i hlavní strážný ležel na zemi. Boylen začal zmatkovat, ale zmatkování vystřídala bolest. Palčivá bolest, která přicházela z ramena. Chytil si rameno a utíkal pryč.
Tak jsem to ještě holt skusil :/
Doufam, že se bude líbit, a jestli, co s tim nadělam :)