---

"Díky.." řeknu a prohlédnu si ruku ve které mám čip. Počkám až doktor udělá nezbytná vyšetření a poté zamířím za Mellisou.

---

Lord Rade a ScorpionCZ
„Pane, jsme ze základny majora Polanskeho.Vyslal nás poručík Mitchell za doktorem Coldwellem. Bydlí někde ve městě v Občanské čtvrti. Pan poručík nám však doporučil vyhledat madam Mellisu. Prý nám pomůžete dostat se do města.“ vysvětlil Alexadr a stále se bolestivě opíral o svou pušku. V jeho hlase byl pochyb o tom, kdo vůbec velí této misi...
„Heh, starýho Mitche si pamatuju. Kdysi jsem na něj štěkal rozkazy já.“ usmál se Butch.
Dívka se bolestivě zasmála. Butch si všiml jejího výrazu.
„Byly venku problémy?“
„Tak trochu,“ pokrčila rameny, „vytáhli mne z průseru.“
Butch soucitně pokývl hlavou a zavolal na procházejícího vojáka. Voják s poloautomatickou brokovnicí ihned přispěchal.
„Doprovodtě je na ošetřovnu a pak k velitelce.“ Voják kývl hlavou a čekal na vás.

Aurelius:
Doktor pro jistotu projel tvé tělo scenerem a snímačem čipu. Skutečně byl momentálně vypnutý. Pouze detekoval živou osobu, ale veškeré tvé údaje byly pryč. Doktor Slaznyj se pochválil za dobrou práci a popsal ti cestu k Mellise. Vyšel jsi ze dveří ošetřovny. Na konci dlouhé chodby jsi zahlédl Butche a několik dalších lidí. Zahnul jsi na další odbočce a našel kancelář velitelky. Po krátkém zaklepání jsi vstoupil dovnitř. Mellisa seděla za stolem a projížděla nějaká data na přenosném terminálu (tablet). Vzhlédla k tobě a naznačila, ať se posadíš na křeslo naproti stolu.
„Tak jak se cítíte? Ztráta vaší manželky nás velmi mrzí. S naší základnou spolupracovala minimálně, ale přesto jsme o jejích aktivitách věděli. Teď je však důležité, co s vámi. Jste ve velkém maléru. Vítě něco o vrahovi vaší ženy? Vláda si je jistá, že i vy patříte k Odporu. Proto jdou i po vás. Díky propagandě a odměně po vás jde plno lidí. Proč jste zamířil do ghetta? Lovce hlav tam můžete najmout na každém rohu. Máte vůbec nějakou představu co budete dělat dál?“

---

Opět je budu následovat.
Zašeptám Peterovi: ,,Tos jim to nemohl říct sám? Ještě, že nás není padesát. To by nějakou dobu trvalo, než by to musel vysvětlovat ten poslední."

---

"No co, dneska toho mam taky celkem plný zuby ... měl jsem jít na hlídku a místo toho jsem jel pro tee, teda ne že bych toho litoval ... aspoň jsem odjel dál od tý rutiny na základně ale na mluvení jsem nikdy moc nebyl!" zašeptám lordovi zpět a půjdu dále.

---

"No.. je to hodně otázek na to, že jsem zrovna po operaci." poznamenám, "Prohledali pracovnu vypadlo to tam příšerně.. manželka měla podřízlí hrdlo. A proč jsem šel do ghetta? Vlastně nevím.. nejspíš jsme naivně doufal, že se tam dokážu na noc schovat." odpovím po chvilce.

---

Lord Rade a ScorpionCZ:
Prošli jste chodbou a voják ukázal na dveře. Byl na nich znak červeného kříže. Voják ustoupil a otevřel vám. Pak počkal, až všichni zajdete dovnitř. Vešel také a postavil se hned u dveří.

Vykachlíkovaná, víceméně sterilní místnost, vám připomínala staré umývárny. Všude to smrdělo desinfekcí. Vysoký muž v bílém plášti zrovna odkládal čerstvě sterilizované nástroje na plechový tác. V místnosti bylo ještě podivné křeslo s pásky v místech zápěstí a krku. Pak bílý plastový stůl, laboratorní propriety a počítačový terminál.


Aurelius:
„Pracovnu? Myslíme si, že šli po výzkumu vaší ženy. Pomáhali jsme jí pašovat do vašeho bytu nějaké nebezpečné materiály. Mrtvé schránky nebyly bezpečné, tak jsme vyžili našich kontaktů… V poslední době se razie a zatýkání ještě více zesílilo.“ Pokývala hlavou a počkala na zbytek.
„Potloukat se v noci po ghettu není moc bezpečné. Ale pokud se člověk, nebo kdo, chce schovat vládě, je ghetto nejlepší možnost…“ odpověděla a podepřela si bradu prsty.
„Jak jsem již řekla, pokud potřebujete schovat, tady máte možnost. Pár zásob můžeme obětovat.“

---

,,Máte tu zajímavou mučírnu," pochválím doktora. ,,Každopádně kolega by potřeboval ošetřit a tady na slečnu se určitě taky podívejte."

---

Jelikož žádná větší zranění nemám tak si jen stoupnu a budu čekat až se všichni ošetří.

---

Lord Rade a ScorpionCZ
„Dobrý den, doktore.“
„Ahoj, Beth...dostalas nakládačku?“ doktor si posunul brýle a lépe si prohlédl slečnu.“Kdy se poučíš...“
„Až zmrzne peklo...“ usmála se dívka a pak ukázala na vás. „Tihle tři jsou tu nový. U vchodu nás neskenovali.“
Doktor kývl hlavou a otočil se k hračce podobné plazmové pistoli, kterou měl na stole.
„Myslíte to křeslo, pane? To je na operace, které nejdou dobře provádět v leže...většinou to bývají ty nedobrovolné....Takže pánové, znáte tohle?“ doktor vám ukázal přístroj podobný pistoli.
Všichni tři jste souhlasně kývl hlavou.
„To jsem rád. Né každý sem přijde úplně čistý a samozřejmě nechceme, aby se k nám dostal někdo nakažený, nemocný nebo snad z Druhé strany.“ Doktor vás všechny proskenoval a pak stanovil diagnózu.
„Vy dva jste naprosto zdraví, jen trocha zbytkového ozáření nic víc. U vás pane,“ ukázal na Alexandra, „vy máte vymknutý kotník a vypadá to i na zpřetrhané vazivo. Více nám řekne rentgen. U tebe Beth, je to podobné, poškozená žebra, otoky, sraženiny a podle modřin na hlavě i další možné poškození. Takže taky rentgen. Na křeslo a vyzujte se.“ u poslední věty ukázal na Alexadra.
„Hele chlapi, asi to chvilku potrvá. Běžte klidně beze mne, pak se tu někde sejdem.“ sykl Alex bolestí.
„Hlídka vás vezme k Mellise. Nemusíte čekat....a díky.“ usmála se na vás slečna.
Voják u dveří se podíval na vás a čekal na váš pokyn.

Aurelius:
„V pořádku. Chápu, že je toho na vás mnoho. Nemusíte odpovídat ihned. Prožil jste si peklo. Doufejme, že Vláda nezná naši kontaktní osobu. To by nám velmi ztížilo naši existenci... snad vaše žena smazala všechny vodítka k němu...“

---

"Tak poď Lorde, máme práci!" pak se otočím na vojáka "Tak veď jsme hned za tebou." budu ho následovat za Mellisou.

---

,,Jasně, jsem za tebou," odpovím Peterovi a budu ho následovat.

---

"Teď už mí to dává smysl.." poznamenám, "A já si celou dobu myslel, že má někoho jiného.. a ona si dopisovala s tím vším kontaktem." dodám, poté se odmlčím a řeknu "Pokud by vám to nevadilo, krátce bych se tu skryl.. a nějak vám pomohl."

---

Lord Rade a ScorpionCZ:
Vyšli jste z ošetřovny a vyrazili chodbou dál. Voják vás přivedl k jedné z kanceláří. V kukani vedle pospával další voják. Probudil se, jakmile vás uslyšel. Zmateně na vás všechny pohlédl.
„Za velitelkou?“
„Jo, vedu je z ošetřovny. Poslal je velící Butch.“
„Jasný, no teď tam někoho má, takže mi tu odevzdejte zbraně. Pokud chvátáte, mohu se podívat, jestli vás může přijmout. O co jde?“


Kissko384:
Projížděl jsi obrazy a další informace složené ze znaků. Na kameře jsi našel jen dva lidi, co vystoupili z výtahu v době vraždy. Zajímavé však bylo, že oba dva byli Thomas Walern. Každý byl však jinak oblečený. Ten první, pravděpodobný vrah, měl na zádech katanu.
Odpojil ses od sítě.
V místnosti s tebou byl jen Saša. Někde sehnal cigaretu a vydechoval ti kouř přímo na obličej.
Všiml si, že jsi vzhůru a rychle uskočil. Pak se začal smát.

Aurelius:
„Jestli si dopisovali, je to možné. O tom nic však nevíme. Náš kontakt ji zaměstnával a poskytoval různé vybavení. Nebo naopak ona posílala informace přes něj. Je možné, že je také v nebezpečí. Budeme ho muset kontaktovat, ale pokud se dostanou k nám, sme v hajzlu všichni. Ale jak znám Jareda, ten nepromluví…“

---

Sundám si ze zad batoh se zbraněmi a napřáhnu s ním ke strážci ruku. Mluvení nechám na Peterovi.

---

Vláda si najíma samurajov? To som ešte nevidel. "Asi ti tú cigaretu niekam napchám." poviem mu trochu podráždene. "Tak čo si zistil?"

---

Také mu podám všechny zbraně a promluvím "Jsme na důležité misi, kterou nám zadal Poručík Mitchell ze základny majora Polanskeho ... jedná se o ugentní záležitost a bylo nám doporučeno vyhledat Mellisu, předpokládám že ona je vaší velitelkou."

---

"No, v tom případě nezbývá než jen doufat, že se v Jaredovi nemýlíte." odpovím.

---

Lord Rade a ScorpionCZ
„Majora Polanskeho? Sakra...“ strážný v kukani okamžitě zpozorněl. „Slyšeli jsme, že prý přijdete. Poslali jen vás dva?“ Převzal si od vás věci a rychle odběhl ke dveřím. Tučné boky se vlnily do kroku. „Velitelka přikázala, že vás mám hned uvést. Tak počkejte vteřinku....“ Strážný opatrně zaklepal na dveře. Na čele mu vyrašil pot. Pak hlídač stiskl kliku a vešel do místnosti. Diskrétně za sebou zavřel dveře.

Kissko384:
„Samuraje? Jo, jasně...ten týpek s mečem. Taky jsem ho viděl venku. O pár hodin později přišel další týpek. Teda jako další Wallern. Voba měli jiný hadry. Trochu jsem to zazoomoval a ten s tím mečem neměl brýle. Jinak byli voba stejný. Pak jsem ještě zahlídl v odrazu nějakou ženskou s trubkou. Byla v jiným baráku v okně. Ale to už bylo hodně mlhavý. Reklamní sonda mi lezla do záběru a oslepovala mne.“ Saša dlouze potáhl z cigarety. „Takže ten „Samuraj“, vyfoukl kouř nosem, „jako tu jeho ženu přefikl?“

Aurelius:
„Ano, doufejme...“
Za několik vteřin se ozvalo nesmělé zaklepání. Poté otevřel dveře do Mellisiny kanceláře, hlídač, kterého jsi viděl u dveří. „Co se děje vojáku, mám návštěvu!“
„Promiňte madam, ale dorazili ti od majora Polanskeho.“
„Skvěle děkuji, pošlete je ke mně.“ pak se otočila k tobě „Pane Wallerne, mise má přednost. Chcete se našeho rozhovoru zúčastnit, nebo si raději půjdete odpočinout? Pokud se rozhodnete zůstat, vše co bude řečeno, zůstane v této kanceláři.“

---

"Asi jsme na důležitější misi než jsem si myslel." pokrčím rameny "Ale to čekání mě občas štve ... to si nemohli udělat třeba co já vím, telefon na zmáčknutí aby jsme takhle nemuseli čekat?" řeknu trochu podrážděně, ale překousnu to a budu vyčkávat.

---

,,Už jednou jsem říkal, že chodím od jedněch dveří k druhým," reaguju na Peterea, ,,jako když mi tenkrát kontrolovali koule. Nerad si vybavuju to, jak mi na ně pořád makal kdejakej pochybnej doktor a starý báby léčitelky. Uvažoval jsem jestli raději nenosit takovej ten kryt, kterej používali baseballisti. To abych se chránil před dalšíma kopancema, ale asi by se mi v tom potili koule, co?"