---

→ Tah 1257


Adrian_S
„Ano. Budu připravena.“ kývla hlavou. Nijak ti nebránila v odchodu a tak si spěšně opustil kajutu. Ataf s prvním důstojníkem už opět postávali na svých místech, vyhlíželi blížící se dvojici lodí. Obě lodě byly již o mnoho blíže.

Vaše loď zpomalila záměrně. Námořníci na Atafův rozkaz stáhli některé plachty a též začali na rozkaz některého z nižších důstojníků porovnávat věci v podpalubí.

Ataf podal dalekohled důstojníkovi a cosi nezřetelného křikl směrem ke kormidelníkovi. To se však ztratilo v praskotu na nebesích. Kdosi na Císařské lodi vyvolal kouzlo, dvě červené koule vylétly vzhůru, srazily a po hlasitém zapraskání se rozlétly a zmizely.
První důstojník pohlédl na Atafa.
„Též signalizujte.“ přikývl Ataf a pobídl důstojníka. Bosmer pozvedl ruku, pronesl zaklínadlo v doprovodu lehké gestikulace vyvolal obdobné kouzlo. Jeho bylo však zelené. Vylétlo nad vaší loď a na nebi obě koule obdobným způsobem explodovali.

Ataf odvrátil zrak od lodí a vykročil k tobě, poté se zastavil.
„Posádka respektuje mé rozkazy. Nehrozí, že budou na otázky reagovat jinak než: ‚Zeptejte se kapitána.‘ Předpokládám, že nás obeplují z obou stran. Z jedné lodi se nalodí nejspíš nějaké několika členná delegace, možná prohledají podpalubí a zeptají se na účel plavby. Předpokládám, že jejich kapitán bude chtít mluvit se mnou, možná s námi oběma.“ poté se odmlčel a ohlédl se znovu na lodě, „Nejste povinen jim sdělovat pravou podstatu této plavby. Oficiálně budeme a vy budete tvrdit, že jste na cestě do Daggerfallu za svými známými. Plavbu lodí jste zvolil proto, protože jste se nikdy neplavil a chtěl jste zažít nějaké dobrodružství na moři.“ poté se znovu nakrátko ohlédl na lodě, „Nemusíte být nějak konkrétní. Nejste na výslechu, abyste jim musel sdělit všechno. Bude to v pohodě. Uvidíte.“ ujistil tě poté.


Tondulin
Orčice si tě měřila pohledem zatímco ses zvedal ze země. Oprášil ses a zkontroloval svá zranění. Krom kolena, které na tebe koukalo skrze roztržené společenské kalhoty a lehce odřených rukou si zjevně žádné další vnější zranění neutrpěl.

„Ne.“ odpověděla stroze orčice. Poté si jí pobídl a pokračovali jste již volnějším tempem dohnat opozdilce.

„Bacha!“ řval znělo ze tmi před vámi.
„Stranou, uhněte stranou!“ řval jiný hlas, který se již mísil s dusotem koní. „Uhněte pitomci!“ ozval se znovu a poté si spatřil jak se směrem k vám řítí početná skupinka za sebou jedoucích jezdců. První a poslední držel v ruce louč a osvětloval cestu před sebou. Tvoji podřízení jen urychleně uhýbali celí zadýchaní na stranou, aby je některý z jezdců nesmetl. Uhnul si stranou, brzy se prohnali kolem vás. Nezastavovali, téměř o vás ani nezavadili pohledem.

Když se kolem tebe prořítili všiml sis, že jsou oblečeni do legionářských zbrojí, měli plné přilby a všichni byli vybaveni v plné plní, jakoby očekávali nějaký těžký střet. Přestože kolem tebe projeli rychle, nemohl sis nevšimnout odlišností na zdobení jejich koní a barev tóg. Rozhodně se nejednalo o barvy typické pro Cyrodiilské příslušníky legie. Napočítal si jich celkem dvacet pět.

Orčice se po nich nevraživě otočila.
„Dělají jakoby jim celá cesta patřila.“ zaskřípala zuby a zakroutila hlavou. Značná fůra opozdilců využila situace a dala si pauzu, hlasitě oddechovali a otírali si pot z čela.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Usměji se, ,,Chápu dobře, že posádka bude plnit Vaše rozkazy. Vy zase splňte můj požadavek, aby se ti Císařstí nedozvěděli skutečnou podstatu této plavby. Spoléhám na Vás, pane Atafe."

Pak si stoupnu ke stěžni a budu sledovat počínání posádky. V myšlenkách si budu připravovat rychlá ohnivá kouzla.

---

Zapomenu na svoje vysílení i závod a moji pozornost zaujmou jezdci. (Když jsem je viděl projet, poznal jsem dle barev z jakého regionu by mohli pocházet?) "Stůjte!!! Ve jménu osmé legie zastavte!!!"" Začnu řvát jak na lesy, aby mě snad ještě zaslechli.

---

→ Tah 1258



Adrian_S
„Spolehněte se.“ kývl hlavou Ataf, „Není to poprvé co bude někdo z Císařské flotily čmuchat na mé lodi. Vím jak ochránit soukromý svých platících hostů.“ dodal poté a odebral se znovu za prvním důstojníkem. Společně pak sledovali blížící se lodě.

Zamířil si ke stěžni a sledoval počínání posádky. Na rozkazy nižších důstojníků dávali loď do takového stavu, aby na palubě nebylo nic co by mohlo být považováno za nepořádek. Podpalubí bylo nejspíš už také postupně poklizeno dle rozkazů, protože stále více a více námořníků se řadilo na spodní palubě, jakoby je čekal nějaký oficiální nástup. Probuzeni byli nejspíš i námořníci, kteří by nyní měli odpočívat a připravovat se na noční směnu. vyběhl i kuchař s pomocníkem, oba na sobě měli zástěru a zejména kuchař se tvářil dost nerudně.

Vyčkával si. Lodě se přiblížili ještě více, vaše loď zpomalila a na následný rozkaz Atafa plula již velmi pomalu. Ze své komnaty vyšla i Ritabeth doprovázená žoldačkou. Obě se zahalily do oděvů typických pro Atafovu posádku, aby nijak na první pohled nevybočovaly. Zatímco žoldačka zamířila mezi ostatní námořníky, Ritabeth se ohlédla směrem k lodím.

Ataf, který se zrovna ohlédl směrem k její kajutě si jí všiml na schodišti.
„Hlavně nedělej žádné problémy. Jasné?“ zvolal na ní důrazně. Ritabeth mu, ale věnovala jen chladný pohled a mávnutí ruky. Sešla ze schodů na horní palubu a poté zamířila ke kormidelníkovi. Ten si ji letmo prohlédl, když mu pohled oplatila raději uhnul zrakem a věnoval se opět kormidlování lodi, která se stejně téměř nehnula z místa. Pomalu pokračovala dál. Pozvolna došla až k tobě, postavila se vedle a vyčkávala.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,To bude ještě zajímavé." podotknu jí, když přijde ke mně, ,,Snad kontrola proběhne rychle. Nemám rád tuhle společnost." tváří ukážu na blížící se lodě.

,,K tomu kouzlení, JEN když zaútočí." podívám se jí do tváře, pak se vrátím hlavou zpět a budu vyčkávat, co se stane.

---

→ Tah 1259


Adrian_S
„Ano. To bude.“ přikývla s širokým úsměvem Ritabeth a pohlédla na žoldačku, která jen souhlasně přikývla.

Císařské lodě vás dohnaly. Jedna z lodí se zařadila po vašem levém boku, druhá po pravém boku. Obě lodi mnohem větší než vaše, nyní tento rozdíl nabral na síle. Všiml sis několika válečných strojů, které byly obestoupeny posádkou, připravenou je kdykoliv použít. Všechny stroje na dané straně mířily přímo na vaši loď. Posádka Císařských lodí byla vzorně oblečena do barev legie dle příslušnosti k provincii, převážná většina na sobě měla lehkou zbroj, ostatní byli oblečeni jen do tóg a lehkého kyrysu. Nikdo svým oděvem nijak zvláště nevybočoval, kázeň tedy byla též na velmi dobré úrovni.

Jakmile byl podán rozkaz k vyhození kotvy, následoval další rozkaz. Na základě tohoto rozkazu byl mezi vaší lodí a Císařskou lodí na pravé straně umístěn mostek, který umožňoval přejít z jedné paluby na druhou. Ataf i první důstojník poodstoupili stranou a vyčkávali co bude následovat dál.

Přes dřevěný mostek mezi lodi začala přecházet šestice příslušníků Císařské legie. Šli opatrně, aby se neskáceli do moře. Všichni na sobě měli lehké legionářské zbroje se symbolem Vysokoskalské lagie na hrudi a barvách této provincie. Čtveřice byla ještě ozbrojena lehkými štíty a oštěpy. Přilby měly otevřené a bylo jim vidět do tváře. Převážně se jednalo o mladíky. Zbylí dva návštěvníci na sobě měli tytéž zbroje, pouze jeden z nich měl plnou přilbu s chocholkou a nebylo mu vidět do tváře. Neměl oštěp, nýbrž jeden krátký legionářský meč a druhý dlouhý. Druhý byl bez přilby, jeho tvář rovněž působila mladickým dojmem, nesl si psací potřeby a několik srolovaných papírů.

Legionáři nastoupili na vaši palubu. Rozešli se na pravou i levou stranu od mostku, muž v plnou přilbou a písař zůstali mezi nimi.

„Omluvte, že jsme vás byli nuceni zastavit, kapitáne.“ ujal se následně muž v plné přilbě, „Nicméně nás k tomu nutí okolnosti.“ reagoval poté a rozhlédl se po lodi. „Nezdržíme vás dlouho. Půjde jen o rutinní prohlídku, nemáme v plánu vám činit nějaké přítěže.“ ujistil poté.
„Dobře.“ reagoval klidně Ataf, „Vyjdeme vám všemožně vstříc.“ ujistil protistranu.
„Ano.“ kývl hlavou muž s plnou přilbou, „Prosím sdělte nám jméno, cíl vaší plavby a prosím účel plavby.“
„Jistě.“ přikývl ochotně Ataf, „Ataf Rahim, písemnosti o lodi a vše s tím spojené mám ve své kajutě. Dovolím vám poté nahlédnout. Cílem naší plavby je Daggerfall, plavíme se tam za účelem dopravy mého zákazníka, který chce navštívit své příbuzné.“ vysvětloval ochotně Ataf a působil přitom naprosto seriózně.
Muž s přilbou přikývl a pokynul Písaři, aby si vše zapamatoval a pak zapsal. Poté udělal několik kroků vpřed, pohlédl směrem k žoldačce a Ritabeth. O tebe zdánlivě nezavadil ani pohledem.
„Převážíte nějaké zbraně?“ tázal se muž s přilbou.
„Ne.“ reagoval Ataf klidně, „V podpalubí máme jen standardní vybavení nutné k vlastní obraně. Nicméně se nejedná o nic co by bylo možné rozprodat s vidinou nějakého převratného zisku nebo snad se snahou tím vyzbrojit někoho jiného.“
„Mhm.“ kývl hlavou muž a znovu vydal nějaký pokyn Písařovi. Ten už tentokrát neotálel a přivolal si z lodi gestem dalšího námořníka, který se předním lehce sklonil a umožnil mu psát na svých zádech. Písař poté zběsile, ale nejspíš velmi úhledně zapsal vše co mu bylo již nakázáno a doplnil to i pár současných poznámek. „Kolik převážíte civilistů?“ zeptal se a pohlédl na nastoupenou posádku.
„Tři.“ reagoval okamžitě Ataf. Muž s přilbou na něj pohlédl, nebylo patrné jak se tváří, protože veškeré jeho emoce byly kryty přilbou. „Svého zákazníka o němž jsem se již zmínil, jeho ženu a její sestru.“
„Snoubenku!“ opravila Atafa okamžitě Ritabeth, „Obřad teprve budeme mít.“ dodala pohotově a poukázala na ruku bez prstýnku. „Hammerfellské šperky nejsou tak vyhlášené jako ty Vysokoskalské.“
„Ano. Ano.“ přikývl Ataf a pohlédl na obě ženy a poté na tebe.
„Dobře.“ reagoval lehce lhostejným tónem kapitán Císařské lodi, „Vaše posádka vypadá na první pohled dost bojeschopně.“
„Vaše posádka musí vždy vypadat bojeschopně. Je to první z předpokladů přežití na moři.“ namítl Ataf bez jediného váhání.
„Ano. To ano. Nicméně.“ obrátil se k němu muž bokem. „Plánujete se zdržet v Daggerfallu dlouze?“ tázal se znovu.
„Nanejvýše pár dní. Nezbytných pro doplnění zásob na plavbu zpět. Rozhodně se neplánujeme zdržet déle než bude nezbytně nutné. Mám i jiné zakázky, které musím po návratu do Sentinelu splnit.“
„Chápu.“ přikývl muž s přilbicí a dlouze hleděl na posádku, „Plánuje někdo z vaší posádky zůstat? Krom našich zákazníků?“ tázal se znovu.
„Promiňte… Jak to myslíte?“ zeptal se raději Ataf než odpoví.
„Jestli plánujete někoho ze své posádky nechat v Daggerfallu.“
„Ne.“ zakroutil hlavou Ataf, „Má posádka se vrátí společně se mnou do Hammerfellu. Rozhodně nikdo nezůstane.“ ujistil kapitána Císařské lodi. Ten jen pohlédl na Písaře, který horlivě zapisoval. „Moji muži provedou rutinní prohlídku vaší lodi, zajímá nás podpalubí a zavazadlové prostory.“
„Ano. V tom nevidím problém.“ přikývl Ataf ochotně. Kapitán kývl hlavou, obrátil se na písaře, který opatrně odložil brk a hvízdl na prsty. Přes dřevěný mostek vyrazilo deset dalších legionářů v lehkých zbrojích, neměli oštěpy, pouze meče u pasu.
„Proveďte rutinní prohlídku podpalubí a zavazadlových prostor. Cokoliv podezřelého mi hlaste. Proveďte ihned.“ rozkázal deseti legionářům, kývli hlavou a poté co se jich ujal Atafův první důstojník a na jeho další rozkaz několik dalších vedoucích námořníků zmizeli legionáři různě po lodi. „My půjdeme do vaší kajuty, zkontrolujeme písemnosti.“ vybídl muž s přilbicí Atafa.
„Jistě. Pojďte.“ pokynul mu k následování.
„Vy dva pojďte s námi.“ požádal tebe a Ritabeth muž s přilbicí. Než se mu však dostalo vaší odpovědi ochotně i s písařem následoval Atafa k jeho kajutě.

„Plánujete i nadále držet kurz nebo vyplujete na oceán?“ tázal se cestou muž s přilbicí.
„Ne. Chci se vyhnout oceánu. Vyplout na něj by bylo zbytné...“ odpovídal mu Ataf ochotně.
„Ano…. Bylo. O těch povídačkách co se šíří jste slyšel?“
„Jaké povídačky?“ reagoval překvapeně Ataf, když došel ke dveřím své kajuty.

„Zjevně nemají na lodi žádného čaroděje.“ konstatovala tiše Ritabeth, „Svoji kajutu jsem dočasně začarovala, abych zakryla jakékoliv aparáty co by mohly vzbuzovat nežádoucí pozornost.“ pokračovala stejně hlasitě i nadále a přitom nespouštěla oči z kapitána Císařské lodi.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Usměji se nad celou situací a pokud jsem pochopil situaci dobře, jakmile nás vyzve císařský kapitán k odchodu do kajuty, chopím se boku Ritabeth se slovy, ,,Tak pojď, miláčku. Přece si tohle nenecháme ujít, ne?" a společně půjdeme za ostatními.

Ovšem budu si dál bedlivě sledovat, co císařští vojáci budou provádět, přičemž se jí zmíním tiše do ucha, ,,Čarodějové mohou být na jejich lodí. Sem nějakého posílat by nebylo moudré. Bez nich by neměli žádnou ochranu."

---

→ Tah 1260


Adrian_S
„To opravdu nesmíme.“ souhlasila pohotově Ritabeth a následovala tě v těsné blízkosti do kapitánovi kajuty do níž zrovna vstoupil Ataf v doprovodu kapitána Císařské lodi.

Vešli jste dovnitř. Všiml sis, že dvojice legionářů vybavená kopím se přesunula ke dveřím od kajuty. Okamžitě se postavili na stráž a nejspíš i bedlivě poslouchali co se bude dít uvnitř, aby mohli případně zasáhnout. Jakmile si zavřel za sebou dveře, Ataf položil na stůl několik písemností, které si kontrolující vyžádal.

„Smím se zeptat na vaše jméno, pane?“ zeptal se Ataf na jméno muže s přilbou, který písemnosti okamžitě předal písařovi, který usedl za stůl a odložil své písařské náčiní. Muž s přilbou si dával načas. Hlavou skrytou v přílbě se rozhlížel všemi směry. Tobě a Ritabeth, ale příliš pozornosti nevěnoval.
„Leonhard Bellamont, velím posádce na třech válečných lodí. Zodpovídáme za bezpečnost v této části moře.“ představil se nakonec a pohlédl na Atafa, který jen přikývl. Ruce si však nepodali. „Máme zajímavý styl.“ konstatoval uznale Bellamont, když se dosytosti vynadíval po nepříliš vybavené kajutě. „Máte nějaké přátele ve Vysokoskalí?“
„Měl jsem… ale nejsem s nimi v kontaktu, život námořníka tomu moc nepřeje.“ reagoval pohotově Ataf. Bellamont jen přikývl.
„Pocházíte ze Sentinelu?“ zeptal se poté, když letmo nahlédl do písemností. Ataf přikývl. „Dobře, pane Rahime.“ sklopil hlavu ještě jednou do papírů do nichž hleděl přes rameno písaři. Písař je postupně studoval, nejspíš hledal jakoukoliv nepřesnost či podezřelou informaci. Zjevně nic nenašel a tak po několika minutovém tichu konečně konstatoval, že je vše v pořádku. Bellamont kývl hlavou. „Výborně. Uvidíme s jakými záměry přijdou ostatní. Nuže…“ obrátil se k tobě a Ritabeth, dlouze si vás prohlížel. Stále jste se drželi za ruce a byli v těsné blízkosti. „Vaše tváře neodpovídají hledaným.“ konstatoval.
„Slyšel jsem, že situace v provincii není příliš stabilní...“ promluvil náhle Ataf, který jakoby chtěl Bellamontovu pozornost strhnout na jiné téma.
„Ano. Situace není příliš stabilní.“ reagoval Bellamont, „Pro pamětníky to není nic neobvyklého.“ mávl ledabyle rukou, „Ať už se tvrdí cokoliv. Volbě nového Velekrále vždy předcházejí jak tvrdé diplomatické tak vojenské střety i mezi jindy spřátelenými královstvími. Propuknutí nějaké šarvátky je jen otázka týdnů, možná dnů.“ pokračoval nevzrušeným tónem hlasu. „Vy ovšem směřujete do Daggerfallu. Tam vám žádné nebezpečí nehrozí.“
„Kdo je favoritem?“ tázal se Ataf, když se Bellamontova pozornost opět začala upínat k vám.
„Nemám ponětí. Jsem na moři už příliš dlouho. Šichta mi končí tento týden, potom budu opět v obraze jen co se naskytnu v přístavu a budeme vystřídáni.“ odpověděl Bellamont poněkud vyhýbavým tónem. „No… Na to jak malá loď to je… Tak se s tím ta moje banda docela babrá.“ konstatoval nespokojeně, když se ani po notné chvíli neobjevil někdo z jeho podřízených, aby ho informoval o výsledku prohlídky. „Poprosím vás ještě o vaše příjmení. Jméno není nutné…“ požádal tebe a Ritabeth.

„Zatím jsem ještě stále Lavergne.“ sdělila mu Ritabeth ochotně falešné příjmení, které si v rychlosti vymyslela. Písař si její příjmení okamžitě zapsal. Jméno Bellamont nevyžadoval, spokojeně kývl hlavou a pohlédl směrem k tobě.

Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Francis DeLacreux, k vaším službám." s úsměvěm pokynu hlavou směrem k Bellamontovi a rukou si tentokrát obmotám Ritabeth kolem pasu, pak se na ní podívám a vrátím zpět hlavu na císařského kapitána, ,,Směli bychom znáti, po kom že pátráte?"

---

→ Tah 1261


Adrian_S
Bellamont přikývl. Písař si zapsal jméno i tvé příjmení. Mezitím sis obmotal ruku kolem pasu čarodějky, která se k tobě o to více přitiskla. Bellamont odvrátil tvář ukrytou pod přilbou, upnul ji nejspíš směrem ke dveřím.
„Pátráme po dezertérech, pašerácích, pirátech a kdejaké jiné zločinecké chamradi. Mimo jiné.“ odpověděl ti pohotově Bellamont, ale jeho zrak zpoza helmy tě zcela míjel. „Mám paměť na tváře. Vaše v těch kresbách nebyla.“ ujistil a přidal gesto pro Písaře. Jasně mu dal najevo, že je nejvyšší čas se zvednout a sbalit psací potřeby.

Písař poslechl a brzy se přesunul ke dveřím od kajuty, následován Atafem.
„Předpokládám, že prohledání lodi též dopadne v pořádku.“ ujistil přívětivým tónem Bellamont a vykročil z kajuty jako první. Následován Písařem, Atafem, Ritabeth a poté tebou. Postavil ses s Ritabeth opodál, abys měl kolem sebe dostatek prostoru, stále jste se drželi v těsné blízkosti a tvá ruka byla kolem jejího pasu.

Situace na palubě se nijak nezměnila. Vaše posádka byla o palubu níže nastoupená v pozoru, stále vyčkávající na další rozkazy. První důstojník se zrovna vracel se skupinkou Bellamontových námořníků. Prohlídka byla zjevně u konce. Válečné lodě měly své bojové stroje stále v pozoru, posádku připravenou kdykoliv je využít na rozkaz svého kapitána.

Bellamont vyčkával. Námořník k němu přistoupil.
„Naše prohlídka nenalezla nic podezřelého. Množství zbraní a zásob odpovídá potřebám posádky a podstatě této plavby.“ poslušně oznámil svému nadřízenému a hovořil přitom dost hlasitě, aby mu každý přítomný na palubě rozuměl. Ataf se při jeho slovech mírně pousmál. Jeho úsměvu si však Bellamont ani Písař nemohli všimnout, protože k němu zrovna stáli zády.
„Dobře.“ reagoval lhostejným tónem Bellamont a gestem nakázal, aby se oddíl námořníků vrátil na palubu jeho lodi. Poté pohlédl na Písaře, kývl hlavou a vyměnil si s ním nic vám nic neříkající pohled. Písař znovu kývl hlavou a zařadil se ke skupince námořníků strážící mostek mezi loděmi.

Bellamont prošel kolem vyčkávajícího Atafa na verdikt rovnou k tobě. Ataf za ním překvapeně pohlédl, ale zůstal stát a vyčkával co se bude dít. První důstojník se mezitím zařadil vedle něj a cosi mu tiše začal říkat. Nejspíš mu převypravoval stručně průběh kontroly lodi.

„Pane DeLacreuxi.“ oslovil tě, „Jedna poslední otázka. Čistě mezi námi... Rodáky z Vysokoskalí.“ pokračoval vlídně. Ritabeth na něj upnula svůj zrak. „Povězte mi... Které království považujete za mocnější? Daggerfallské nebo Shornhelmské?“ zeptal se tě a přitom letmo sklonil helmu na Ritabeth. Ta uhle pohledem a pohlédla na Atafa. Ten však svoji pozornost i nadále věnoval prvnímu důstojníkovi.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Respektuji každou vládu, která se dostane k moci. Já nejsem politicky založený, mě zajímá jiné umění, než umění slova, pane Bellamonte." odpovím mu klidným hlasem a velmi pozorně ho budu sledovat, ,,Mě zajímá umění rukou a života, pane."

---

→ Tah 1262


Adrian_S
Ritabeth se na tebe během tvé odpovědi dlouze dívala. Nevěnovala pozornost kapitánovi Bellamontovi, který nejspíš čekal jinou odpověď. Jakmile si ho seznámil se svým postojem, sklopil hlavu skrytou pod přilbou k zemi, chvíli takto nečině stál a poté ji pozvedl vzhůru a napřímil se. Palubu ovládlo ticho, které přimělo Atafa s jeho důstojníkem pohlédnout k vám.

„Beru na vědomí.“ řekl tónem, který již nebyl tolik vlídný jako když ti otázku pokládal. „Přeji vám a vaší snoubence.“ pohlédl na Ritabeth, „Bezpečnou plavbu do cíle a šťastné manželství.“ řekl poté o něco vlídněji, lehce pokynul hlavou k čarodějce, které ses i nadále držel a spěšně se otočil a rychlým tempem přešel k Atafovi. „Vyřešeno. Nemám další otázky. Opustíme loď a můžete plout dle svých potřeb.“ oznámil nakonec, rukou vytvořil gesto, kterým nařídil všem přítomným stažení na Císařskou loď.

„Přeji šťastnou plavbu. Kapitáne Rahime.“ zvolal ještě předtím než definitivně opustil loď Bellamont, přešel můstek a zastavil se až na své lodi. Spěšně předal rozkazy nějakému muži a poté vyrazil rozhodnou chůzí na vyšší palubu. Námořnici obsluhující válečné stroje v pozornosti vůbec nepolevili. Mostek byl stažen zpět na Císařskou loď v momentě kdy přešel poslední námořník. Žádná z lodí, ale nedostala pokyn k odplutí.

„Ať se posádka vrátí do práce. Pokračujeme standardně v plavbě.“ rozkázal Ataf prvnímu důstojníkovi, který okamžitě kývl a začal vykřikovat nezbytné rozkazy, aby se vaše loď dala neprodleně k plavbě. Posádka se brzy rozhýbala, ale vaše loď ještě nevyplula.

„Zvláštní chlap... Ten Bellamont.“ zašeptala tiše Ritabeth, která nejspíš nechtěla riskovat, že by ji mohl někdo z námořníků na Císařských lodí zaslechnout. Přestože byly poměrně dost daleko od vás a hlavně v nastalém hlaholu a rachotu, který se po vydání rozkazů rozléhal po vaší lodi to bylo více než nemožné, aby její slova slyšel kdokoliv jiný než ty. „Bezpochyby je zkorumpovaný.“
Ataf nyní hleděl na Bellamontovu loď. Jakoby očekával ještě nějaký zádrhel.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Něco se mi nezdá." otočím se na Ritabeth, ,,Všechno šlo poměrně snadno. Buďte připravena.", pak se jí pustím a dojdu za Atafem, ,,Jaký z toho máte pocit, pane Atafe? Takhle probíhají zběžně kontroly?"

---

"Ah to mi spadl kámen ze srdce. Taktéž bych raději nechal na okamžik cestování mimo Tamriel, a myšlenka zní velice zajímavě a zábavně jen co je pravda." Pousměju se a budu pokračovat. "Jen pro to abychom byli na stejné notě, osvěž mi prosím, čím se zabýval Tarn? V každém případě souhlasím, proč ne, zkusím tě tam ideálně přímo dostat. Myslím, že mág navíc se přece nemůže nehodit. Zvláště pak v ruině, kde se může skrývat v podstatě cokoliv."

---

→ Tah 1263


Adrian_S
„Jsem připravena.“ ujistila tě pohotově Ritabeth než ses jí pustil a zamířil k Atafovi. Následovala tě.
„Smíšený.“ odpověděl ti Ataf a ohlédl se směrem k Císařské lodi na níž byl přítomen Bellamont. „Standardně jsou tyhle kontroly mnohem přísnější. Námořníci od Císařských prolezou téměř celou loď, poručí vždy otevřít několik zavřených beden a zkouší co všechno jim při kontrole projde. Tyhle se prý díval jen po zbraních, zajímali se o to kolik má loď válečných strojů a celkově na její bojeschopnost. Ani se nepokusili zabavit nic z chlastu... To zní možná směšně, ale pokud jde o chlast tak se vždy pokusí něco zkonfiskovat. Tyhle to nezkusili. Také se ani nesnažili požádat o nahlédnutí do vašich kajut. To také nebývá úplně zvykem.“ hodnotil průběh, „Bellamont byl také zvláštní. Plavím se v těchhle vodách už dost dlouho, abych buď osobně znal tyhle vedoucí kapitány co mají pod sebou nějaké lodě nebo o nich alespoň slyšel. Jméno Bellamont jsem nikdy nezaslechl... A nemluvil jako někdo kdo by tu funkci dostal nedávno.“ opět se zadíval směrem k jeho lodi, „Také se každý z Císařských kapitánů co vstoupil na moji loď vždy okamžitě legitimoval. Tenhle nám sdělil své jméno až na moji výzvu a nesňal ani přilbu.“ kroutil hlavou.

„Ale jsem přesvědčen, že to bude v pohodě. Počkají až odplujeme a potom poplují svojí cestou.“ uzavřel nakonec své poznatky Ataf. Vaše loď se konečně začala pozvolna dávat do pohybu. Kormidla se ujal sám první důstojník. Kormidelník místo toho vypomáhal na spodní palubě.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
„Feladan Tarn. Pouze shoda jmen s tím Tarnem co stojí v čele Císařských mágů.“ začala ti postupně prozrazovat o Feladanovi Tarnovi část svých poznatků, „Žil během třetí éry. Nebudu tě zahrnovat jeho sáhodlouhým životopisem co jsem si o něm měla možnost přečíst a zjistit. Pravda dost pramenů se v tomhle směru liší... Takže občas je fuška odlišit to co je smyšlené a co jsou skutečná pravdivá fakta. Ale to podstatné je, že se Feladan Tarn zabýval podstatou duše. To samozřejmě není nic výjimečného, protože existuje spousta mágů, kteří se tímto směrem ubírali a zajímalo je to. A jako mág jistě chápeš, že magie má mnoho tváří a lze ji uchopit různě.“ odmlčela se, aby si utřídila myšlenky, „Tento mág se konkrétně zabýval její podstatou, jejím zachováním. Zabýval se otázkou reinkarnace. Říká se, že nechtěl dosáhnout nesmrtelnosti formou nezničitelného těla, které by nemohlo stárnout a kdykoliv by bylo nějakým způsobem usmrceno uzdravilo by se a on znovu povstal. Nýbrž chtěl své tělo vždy na sklonku života přetvořit v nové, zcela jiné, ale se zachovanými vědomostmi. Pravděpodobně proto, aby mohl vždy začít znovu, jinak a možná lépe. Kdoví. Popravdě se neví jestli se mu někdy podařilo. Samo osobně to v teoretické rovině zní dost zvláště až komplikovaně na bezchybné provedení.“ usmála se.

„Každopádně různě po Tamrielu jsou ukryty jeho vědomosti v sepsaných písemnostech, které bych ráda sesbírala a nastudovala. Přiznám se, že mě příliš nefascinuje tahle část, kterou se nejvíce proslavil. Reinkarnace... Jsem altmerka, takže pokud můj život neukončí někdo předčasně... Budu žít i tak dost dlouho.“ opět udělala pauzu, „Císařští mágové jeho... řekněme výzkum považují za něco špatného, něco co se zcela vymyká schválené magii a koketuje to spíše s temnou, nepovolenou magií až přísně zakázanou. Jenže rozdíl je v tom, že většina těch co se zabývá podstatou duše a smrti koketuje s nekromancií a ano. Skutečně si potom dopomáhají zakázanou magií. Jenže Feladan Tarn nechtěl oživovat mrtvé.“ nastala krátká odmlka a pohlédla na tebe, „Stačí? Nebo mám být trošku víc konkrétnější... Zase nechci úplně zahlcovat zbytečnými fakty.“ zasmála se a rozhlédla po kabinetu.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“


[/quote]

---

"Hochu? Já ti dám hocha, až ti bude přilba malá. Sesedni radaši z té herky a představ se, jak se sluší a patří.... Mluvíš s kvestorem osmé legie Aedanem Ervine, který zodpovídá za bezpečnost Chorrolského hrabství. Je zvykem se řádně ohlásit a ne tady jen tak prosvištět lesem se svojí tlupou, bez našeho vědomí. Trochu seřvu důstojníka a počkám až mi vyjeví, co je zač.

---

Podívám se na Atafa, pak otočím hlavou k Ritabeth a jakmile se ujistím, že oba jsou v pořádku a případně připraveni na něco nečekaného, vrátím hlavu zpět k lodi, ,,Doufejme, že odplují a nás nechají plout bez potíží. Jestli si Císařství něco proti mě zkusí, přísahám..." promluvím tiše, zato temným hlasem, aby mě ti dva slyšeli, ,,přísahám, že Císařské město spálím na popel."

Pak se podívám zpět do Atafových očí, po pár vteřinách se zahledím na loď a budu vyčkávat, co se stane.

---

→ Tah 1264


Adrian_S
Zatímco Ritabeth se při tvé zmínce o zničení Císařského města koutkem úst usmála a byla nejspíš i překvapená a zároveň potěšena, že se vůbec něco takového nebojíš říci na hlas. Ataf se netvářil vůbec nadšeně, spíše naopak. Jeho tvář se zachmuřila.
„Opatrně s tím co říkáte nahlas. Slyšet tohle... Tak k tomu dnu jdeme.“ namítl nervózně a rozhlížel se všemi směry. Císařské lodě i nadále vyčkávaly. Vaše loď začala nabírat tempo a opatrně vyplula ze sevření opět na širé moře. Lodě i nadále setrvávaly na místě. Ataf se jejich směrem znovu obrátil.

„Hotovo.“ konstatoval, „Ideální příležitost k potopení propásli. Teď už nás rozhodně nechají být.“ dodal a zamířil pohotově do své kajuty. Jakmile se za ním zavřely dveře. Ritabeth odvrátila zrak bratrových dveří a pohlédla na tebe.
„Spálit Císařské město na popel?“ uchechtla se, „Stále mě překvapujete. V tom dobrém smyslu.“ přesunula se ke dřevěnému zábradlí lodi, opřela se a pohlédla do dálky. „Co vaše vzpomínky? Nějaké zlepšení?“


Tondulin
Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - , vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou.

„Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru.

Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny.

„Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí.

Odkašlal si a zachrčel.
„Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Feladan Tarn. Pouze shoda jmen s tím Tarnem co stojí v čele Císařských mágů.“ začala ti postupně prozrazovat o Feladanovi Tarnovi část svých poznatků, „Žil během třetí éry. Nebudu tě zahrnovat jeho sáhodlouhým životopisem co jsem si o něm měla možnost přečíst a zjistit. Pravda dost pramenů se v tomhle směru liší... Takže občas je fuška odlišit to co je smyšlené a co jsou skutečná pravdivá fakta. Ale to podstatné je, že se Feladan Tarn zabýval podstatou duše. To samozřejmě není nic výjimečného, protože existuje spousta mágů, kteří se tímto směrem ubírali a zajímalo je to. A jako mág jistě chápeš, že magie má mnoho tváří a lze ji uchopit různě.“ odmlčela se, aby si utřídila myšlenky, „Tento mág se konkrétně zabýval její podstatou, jejím zachováním. Zabýval se otázkou reinkarnace. Říká se, že nechtěl dosáhnout nesmrtelnosti formou nezničitelného těla, které by nemohlo stárnout a kdykoliv by bylo nějakým způsobem usmrceno uzdravilo by se a on znovu povstal. Nýbrž chtěl své tělo vždy na sklonku života přetvořit v nové, zcela jiné, ale se zachovanými vědomostmi. Pravděpodobně proto, aby mohl vždy začít znovu, jinak a možná lépe. Kdoví. Popravdě se neví jestli se mu někdy podařilo. Samo osobně to v teoretické rovině zní dost zvláště až komplikovaně na bezchybné provedení.“ usmála se.

„Každopádně různě po Tamrielu jsou ukryty jeho vědomosti v sepsaných písemnostech, které bych ráda sesbírala a nastudovala. Přiznám se, že mě příliš nefascinuje tahle část, kterou se nejvíce proslavil. Reinkarnace... Jsem altmerka, takže pokud můj život neukončí někdo předčasně... Budu žít i tak dost dlouho.“ opět udělala pauzu, „Císařští mágové jeho... řekněme výzkum považují za něco špatného, něco co se zcela vymyká schválené magii a koketuje to spíše s temnou, nepovolenou magií až přísně zakázanou. Jenže rozdíl je v tom, že většina těch co se zabývá podstatou duše a smrti koketuje s nekromancií a ano. Skutečně si potom dopomáhají zakázanou magií. Jenže Feladan Tarn nechtěl oživovat mrtvé.“ nastala krátká odmlka a pohlédla na tebe, „Stačí? Nebo mám být trošku víc konkrétnější... Zase nechci úplně zahlcovat zbytečnými fakty.“ zasmála se a rozhlédla po kabinetu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

---

→ Tah 1264


Adrian_S
Zatímco Ritabeth se při tvé zmínce o zničení Císařského města koutkem úst usmála a byla nejspíš i překvapená a zároveň potěšena, že se vůbec něco takového nebojíš říci na hlas. Ataf se netvářil vůbec nadšeně, spíše naopak. Jeho tvář se zachmuřila.
„Opatrně s tím co říkáte nahlas. Slyšet tohle... Tak k tomu dnu jdeme.“ namítl nervózně a rozhlížel se všemi směry. Císařské lodě i nadále vyčkávaly. Vaše loď začala nabírat tempo a opatrně vyplula ze sevření opět na širé moře. Lodě i nadále setrvávaly na místě. Ataf se jejich směrem znovu obrátil.

„Hotovo.“ konstatoval, „Ideální příležitost k potopení propásli. Teď už nás rozhodně nechají být.“ dodal a zamířil pohotově do své kajuty. Jakmile se za ním zavřely dveře. Ritabeth odvrátila zrak bratrových dveří a pohlédla na tebe.
„Spálit Císařské město na popel?“ uchechtla se, „Stále mě překvapujete. V tom dobrém smyslu.“ přesunula se ke dřevěnému zábradlí lodi, opřela se a pohlédla do dálky. „Co vaše vzpomínky? Nějaké zlepšení?“


Tondulin
Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou.

„Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru.

Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny.

„Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí.

Odkašlal si a zachrčel.
„Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“


ScorpionCZ
„Feladan Tarn. Pouze shoda jmen s tím Tarnem co stojí v čele Císařských mágů.“ začala ti postupně prozrazovat o Feladanovi Tarnovi část svých poznatků, „Žil během třetí éry. Nebudu tě zahrnovat jeho sáhodlouhým životopisem co jsem si o něm měla možnost přečíst a zjistit. Pravda dost pramenů se v tomhle směru liší... Takže občas je fuška odlišit to co je smyšlené a co jsou skutečná pravdivá fakta. Ale to podstatné je, že se Feladan Tarn zabýval podstatou duše. To samozřejmě není nic výjimečného, protože existuje spousta mágů, kteří se tímto směrem ubírali a zajímalo je to. A jako mág jistě chápeš, že magie má mnoho tváří a lze ji uchopit různě.“ odmlčela se, aby si utřídila myšlenky, „Tento mág se konkrétně zabýval její podstatou, jejím zachováním. Zabýval se otázkou reinkarnace. Říká se, že nechtěl dosáhnout nesmrtelnosti formou nezničitelného těla, které by nemohlo stárnout a kdykoliv by bylo nějakým způsobem usmrceno uzdravilo by se a on znovu povstal. Nýbrž chtěl své tělo vždy na sklonku života přetvořit v nové, zcela jiné, ale se zachovanými vědomostmi. Pravděpodobně proto, aby mohl vždy začít znovu, jinak a možná lépe. Kdoví. Popravdě se neví jestli se mu někdy podařilo. Samo osobně to v teoretické rovině zní dost zvláště až komplikovaně na bezchybné provedení.“ usmála se.

„Každopádně různě po Tamrielu jsou ukryty jeho vědomosti v sepsaných písemnostech, které bych ráda sesbírala a nastudovala. Přiznám se, že mě příliš nefascinuje tahle část, kterou se nejvíce proslavil. Reinkarnace... Jsem altmerka, takže pokud můj život neukončí někdo předčasně... Budu žít i tak dost dlouho.“ opět udělala pauzu, „Císařští mágové jeho... řekněme výzkum považují za něco špatného, něco co se zcela vymyká schválené magii a koketuje to spíše s temnou, nepovolenou magií až přísně zakázanou. Jenže rozdíl je v tom, že většina těch co se zabývá podstatou duše a smrti koketuje s nekromancií a ano. Skutečně si potom dopomáhají zakázanou magií. Jenže Feladan Tarn nechtěl oživovat mrtvé.“ nastala krátká odmlka a pohlédla na tebe, „Stačí? Nebo mám být trošku víc konkrétnější... Zase nechci úplně zahlcovat zbytečnými fakty.“ zasmála se a rozhlédla po kabinetu.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Ještě než odejde Ataf do své kajuty, stihnu mu rychle říct do ucha, ,,Být Vámi, pane Atafe, prohlédnu loď, zda tu ti Císařští něco nenechali. Mohli by nás sledovat." pak ho nechám odejít a budu se dívat na jeho odchod.

Jakmile se mně ujme Ritabeth, přejdu s ní k zábradlí, ,,Vzpomínky... nechtějí se moc vybavit, ale jakmile se dostanem na místo, určitě mi prozradí více. Musím být jen trpělivý." pohlédnu na ní, ,,Jaký máte pocit z téhle císařské návštěvy? Osobně si myslím, že tohle nebyla běžná prohlídka lodi. Všiml jsem si mnoha aspektů, jak se chovali a co činili. Neobvyklé, divné."

Když mi na tohle odpoví a nebude se k tomu chtít vyjádřit dál, zeptám se jí, ,,Teď máme asi chvilku čas, než se na palubě něco přihodí. Copak máte na srdci, že si přejete mou přítomnost na večer? Pakliže to není tajemství..."