---

Pokynu jí hlavou a dojím si snídani. Až ona odejde, podívám se kolem po námořnících, jen zběžně si je prohlédnu, zda nemají nějaké symptomy. Pak vstanu, odnesu nádobí kuchaři a odejdu na palubu na příď, kde budu sledovat plavbu.

---

→ Tah 1251



Adrian_S
Kývl si hlavou a pokračoval v jídle. Zbytek snídaně se nesl v tichosti, žoldačka nemluvila, jedla velmi rychle jakoby chtěla co nejdříve zmizet. Stihla tak dojíst krátce před tebou a vytratit se dříve než přišla většina námořníků z noční směny. Také si dojedl, odnesl talíř zpět k pomocníkovi kuchaře a odebral se na palubu. Když ses vydal po schodech na horní palubu neušlo ti, že Ataf a první důstojník věnují pozornost něčemu v dáli.

Hledal si v dáli jejich směrem co mohlo upoutat jejich pozornost. Všiml sis trojice lodí. Vzhledem k tomu, že nemáš žádné znalosti ohledně lodí nejsi schopen rozeznat jestli se jedná o válečné lodě ani určit jejich příslušnost. Jsou však ještě příliš daleko, aby vás mohly jakýmkoliv způsobem ohrozit.


Tondulin
Zbrojnoši přikývli. Část přesto nepolevila v ostražitosti. Když si pokynul orčici ať tě následuje do vedlejší místnosti poslechla, nevraživým pohledem přesto sjela nejbližšího zbrojnoše.

Usedl si do své židle, vytáhl psací potřeby a dal se do sepisování jednoduché smlouvy. Vzhledem k tomu, že s něčím takovým nemáš žádné kloudné zkušenosti, vycházel si z toho co ti přišlo na mysl a sepisoval to dle svého nejlepšího svědomí a vědomí.

Orčice se usadila na židli na protější straně.
„Podmínky jsou jasné.“ spustila aniž by ti zodpověděla otázku, „Chci mít jasně napsáno, že nebudu dělat ochránce šlechticům a jejich rozmazleným děckám. Také chci nějaké vkusné nocování, které mi budete hradit vy, když už za vás budu prolévat krev.“ pokračovala důrazně, „Chci pět set Septimů, když budu muset opustit město a dělat v terénu. Polovic, když se budu poflakovat po městě. To je myslím víc než fér. Když vezme v potaz, že vydám za deset těch vašich… zbrojnošů.“


ScorpionCZ
„Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Budu je stále pozorovat.

---

Krásně mi nahraje to, že si orčice začne diktovat podmínky a tak to rovnou zaznamenám jednoduše na pergamen a nebudu muset vymýšlet žádné komplikace.

"Jsi ochotná vést ostatní? Nebo chceš pracovat přímo pro mě... vyčleněna mimo stráž? "

---

→ Tah 1252


Adrian_S
„Vypadá to na Císařské lodě. Minimálně dvě jsou válečné.“ konstatoval znalecky první důstojník, „Ovšem nemají vyvěšenou typickou vlajku, kterou jim nařizují předpisy.“ pokračoval.
„S předpisy si Lanius nikdy nelámal hlavu. Jeho podřízení nejsou o moc lepší.“ mávl nad tím nevzrušeně Ataf.
„To ano.“ uchechtl se důstojník, „Každopádně...“ předal dalekohled Atafovi, který skrze něj pohlédl na přibližující se lodě, „Jsou opravdu válečné.“
„Každopádně to nejsou lodě, kterým jsme se plánovali vyhnout. Tohle není hlídka.“ reagoval opatrně Ataf, když se dostatečně dlouho díval do dalekohledu, „Barva plachet odpovídá Císařství a Vysokoskalské flotile. Jen nemají vlajky.“ odložil dalekohled a nervózně přešlápl z místa na místo.
„Jsou dost daleko. Směry máme odlišné… Zatím neprovedli nic co by naznačovali, že s námi chtějí mít něco společného.“ promluvil bosmer.
„Ano. Tak či tak. Jsou tři. Proti třem válečným lodím nemáme velké šance. Pokud požádají o setkání musíme jim vyhovět. Budeme pokračovat v našem kurzu, pokud by z jejich strany došlo k nějaké náhlé změně informuj mě.“ rozkázal poté Ataf, naposledy pohlédl do dalekohledu a pak ho vrátil důstojníkovi. „Budu u sebe.“ řekl a spěšně zamířil ke dveřím své kajuty. Bosmer zůstal stát na místě, znovu přiložil dalekohled ke svému zraku a hleděl na lodě.


Tondulin
Orčice po tobě loupla očima, když ses jí optal zdali je ochotná vést jiné. Notnou dobu otálela s odpovědí, nakonec přeci jen promluvila.
„Nemám s tím problém.“ řekla nevzrušeně, „Ovšem nechci se zabývat s nějakou nedisciplinovanou pakáží co drží zbraň v ruce poprvé.“ dodala tentokrát s důrazem a oči z tebe nespouštěla. „Ale nebráním se ani vyčlenění mimo… Dělat čistě pro tebe, ale pamatuj si.“ posunula se na židli, „Nejsem ničí mazlíček. Platíš tak bojuju, jakmile platit přestaneš...“ rozhodila rukama, „Jdu za tím co mi platí. Jasné?“


ScorpionCZ
„Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

"Jak už jsem říkal, stráž není ještě v té nejlepší kondici... Nechám si tě zatím pro sebe a později uvidíme." Zasměju se. "Neboj peníze budou, ale očekávám za ně taky loajalitu..... Kdyby se tě kdokoliv snažil uplatit proti našemu hrabství či mé osobě, musím o tom vědět. Můžu ti za to přislíbit velmi tučnou prémii... Dost už ale tlachání, mám pro tebe jednu suprovou prácičku na začátek... Bude to spíš taková zábava na rozhýbání kostí." Tajuplně se usměju, podám orčici lejstro s mým podpisem a vyjdu ven do společného prostoru kasárny, kde si odchytnu zbrojnoše.

"Svolejte celou Devítku a Desítku, vyhlašte jim poplach, a´t jsou do 15 minut všichni nastoupeni před kasárnami v pozoru a plné polní výbavě s báglama a vším potřebným na dlouhý pochod. To samé platí i pro Julia, Aldarila a Angelu, ať sem všichni rychle dovalej. Radostně vydám rozkaz a pak už si půjdu stoupnout ven s orčicí a budeme čekat než naše "armáda" dorazí.

---

,,Pane pozorovateli, můžete nám sdělit, jak velkou posádku mohou mít tyto válečné lodě?" až mi sdělí hypotézu, zamyslím se.

Pokud lodě plují opačným směrem a nebude se zdát, že by mířily k nám, zachovám klid. V opačném případě, kdy lodě poplují naším směrem, vyrazím ke kajutě Ritabeth. U dveří zaklepu a počkám na výzvu ke vstupu.

---

→ Tah 1253


Adrian_S
„Minimálně osmdesát na každou loď.“ odpověděl ti pohotově důstojník, když ses postavil vedle něj a položil mu otázku. „V náš prospěch hraje, že tenhle typ lodě.“ poukázal prstem na válečné, „Bývá zpravidla dost neobratný a mnohdy i pomalý, ale i tak bychom měli udělat vše proto, abychom se střetu vyhnuli.“ odmlčel se a pohlédl opět do dalekohledu.

Též si notnou dobu sledoval lodě. Přestože jste pluly poměrně rychle, protože vám vítr přál, válečné lodě se zjevně i tak přibližovaly a očividně musely změnit i směr, protože jejích příď, kterou si velmi matně rozeznával a doufáš, že se skutečně jedná o příď, velmi dlouho směřovala k vám.

„Změnili směr, ale jen dvě plují tím naším.“ potvrdil část tvé domněnky nakonec důstojník, „Nejspíš budou chtít jen rutinní prohlídku lodi, něco nepovoleného vyštrachat, aby si jejich kapitán na cestu domů trochu přilepšil.“ pokračoval, „Informuju kapitána.“ řekl poté a zamířil k dalekohledem ke dveřím od Atafovy kajuty. Zaklepal na dveře, jeho klepání bylo přerušované, jakoby se jednalo o nějaké heslo. Ataf ho ihned vybídl k vstoupení a důstojník zmizel uvnitř.

Naposled si věnoval pohled válečným lodím z nichž dvě zcela jistě směřovaly rovnou k vám. Vyrazil jsi ke schodišti, vyšel ho a zamířil ke dveřím od kajuty Ritabeth. Na této malé nejvyšší palubě nikdo nebyl, nikdo nehlídal dveře od kajuty pro hosty, ani žoldačka. Přistoupil si ke dveřím a než si stihl zaklepat zaslechl si hlasy, které se zevnitř linuly.

„Nepotěšilas mě Rito!“ zněl důrazně ženský hlas, nikdy předtím si ho neslyšel, nedokážeš ho k nikomu přiřadit, zároveň však slyšíš v hlase jisté zkreslení a nedokonalosti. „Slíbila si, že budeš pokračovat v mém snažení a dokončíš to co jsem já začala. Ale očividně jsem se spletla, zatím je mrháš lety mého urputného snažení!“ pokračoval hlas i nadále podrážděně.
„Pracuji na tom.“ zazněl hlas Ritabeth rozhodným tónem, hlas nebyl nijak zkreslený. „Opravdu na tom pracuji.“
„To doufám!“ zazněl hlas ženy ještě hlasitěji. „Ten tvůj výlet na který ses vydala to celé jen může prodloužit a já tolik času už nemám!“ pokračoval hlas již smířlivěji, „Ale dost už toho. Pro dnešek spojení ukončuji. Promluvíme si později, zítra opět touto dobou… a udělej něco s tím aparátem! Tohle je děsně roztřesené.“ zazněl hlas naposled.
„Kráva jedna nadřazená.“ ulevila si Ritabeth, když bylo nejspíš spojení skutečně přerušeno.

Zaklepal si na dveře. Zaslechl si kroky a poté zvuk zámku, dveře se lehce pootevřely a vykoukla Ritabeth. Zprvu se tvářila spíš otráveně, ale když pozvedla hlavu vzhůru a spatřila tvoji tvář snažila se o milejší vzezření.
„Fallene?“ řekla bez jediné výrazné emoce v hlase, „Copak pro vás mohu udělat?“


Tondulin
„Dobře.“ hlesla a převzala od tebe sepsanou smlouvu, zatímco si ji pečlivě pročítala, vstal si a zamířil ke dveřím, abys vyhledal nějakého zbrojnoše. Jakmile si jednoho volného odchytl, pověřil si ho úkolem. Zcela očividně tvé nadšení nesdílel, ale všemožně se to snažil nedat najevo, neúspěšně. Kývl hlavou a přislíbil, že rozkaz vykoná.

Následně ses vrátil, abys informoval orčici. Orčice mezitím použila tvůj brk a inkoust, aby smlouvu podepsala. Poté vstala a na tvoji výzvu zamířila ven z kasáren. Nepromluvila přitom. Mlčky se postavila vedle tebe a občas si tě měřila pohledem, jakoby se jí na tobě něco nezdálo.

Brzy se začali scházet členové stráže, které si zařadil do devátého a desátého oddílu. Už na první pohled bylo patrné, že většinu z nich nelze považovat za zkušené zbrojnoše, někteří vypadali jakoby zbraň drželi v ruce jen občas, u některých se dala zcela očividně i zpochybňovat jejich fyzická způsobilost. Přesto se dostavil snad každý kdo byl součástí oddílu. Muži i ženy. Vybaveni byli různě, každý měl na sobě minimálně jeden dosti omšelý, opotřebovaný kus zbroje. Pár jich nemělo štěstí jen na jeden kus.

Orčice neskrývala svůj škleb nad kvalitou nejen zbroje oddílu, ale též na celkovém dojmu, který v ní zanechali během několika desítek minut co se scházeli. Přišoural se i Julius, který jakoby stále ještě pořádně neuvěřil tomu, že se skutečně dostane do Chorrolského vojska. Na sobě měl zbroj, kterou rozhodně nemohl vyfasovat u vás v kasárnách. Byla sice v barvách hrabství, ale zcela očividně se jednalo o práci na zakázku a rozhodně se nešetřilo na kvalitě. Mávl na tebe, ale nevydal se k tobě. Raději zůstal stát bokem a prohlížel si ostatní. Přišlo ti, že se vzhledem k jejich nuznému vzezření nyní cítí ve své nové zbroji trochu nesvůj. Z toho byl, ale brzy vyveden, když se objevila Angela. Vlasy měla smotané do copu, oděná do své lehké zbroje s nátepníky od lehké legionářské zbroje. Prošla davem a vykročila k tobě.
„Veliteli.“ pozdravila tě s úctou a postavila se vedle tebe. Orčici nevěnovala žádnou extra pozornost, pouze jí hlavou pokynula. Orčice reagovala obdobně.

Rozhlédl ses a vyčkával na Aldarila. Dával si na čas. Trvalo několik dalších minut než se objevil i on. Nešel sám, doprovod mu dělal jeden rytíř z Shornhelmského království a zbrojnoš, který byl pověřen, aby ho přivedl. Také sis všiml ženy, která kráčela s ním. Zprvu byla kryta tělem rytíře a tmou, ale když se zastavili, rozeznal si její tvář. Byla to Anna. Nebyla už oblečená do smutečních šatů, ale do praktičtějšího oděvu a mnohem vhodnějšího pro noční běh. Na první pohled nebylo vůbec poznat, že se jedná o šlechtičnu. Své dlouhé černé vlasy měla smotanou do ohonu. K opasku měla připnutou delší zdobenou dýku.
„Vaše přítomnost není nezbytná. Zvládneme to sami. Nehrozí nám žádné nebezpečí.“ promluvila směrem k rytíři, který se zjevně nadechoval k nějaké námitce, ale Anna pokračovala, „To je mé rozhodnutí a rozkaz na kterém trvám. V tomhle stejně pojdete po první zatáčce.“ poukázala na jeho těžkou zbroj. Rytíř rezignovaně přikývl a odebral se pryč. Anna se obrátila na Aldarila, který se příliš nadšeně netvářil. Lehce do něj šťouchla, aby mu zvedla náladu se šibalským výrazem a pak ho pobídla ať se jde spolu s ní připojit k ostatním. Aldaril na sobě neměl žádnou zbroj, pouze prostší oděv s kabátem.

Náhle si zaslechl veselé prozpěvování.

„Má drahá, má nejdražšííí… Já volán sem byl… Hlasem tak líbezným… Hlasem tak líbezným… Toť hlas tvůj… Já pomyslel si… Toť hlas tvůj… Znělo mi hlavou, mou… Hlas líbezný, hlas líbezný, zněl hlavou mou… Já myslel, že to tvůj hlas, má nejdražší…“ zněl jejich zpěv zatímco se pomalu snažili dostat až k vám. Mezi již nastoupenými se rozezněl tichý hlahol.
„Osmičko to jsou kreténi.“ zakroutila hlavou Angela.
„Má drahá, má nejdrazšííí… To nebyl hlas tvůj… Toť soudek piva byl, svou milou ódu pěl. Milou svou ódu pěl, až srdce mé přijít přiměl. Toť líbezný mok byl, mé rty, má ústa zavlažil.“

V ulice zahalené do tmy se cosi hýbalo. Brzy si rozeznal tmavé siluety a krátce na to poznal čtveřici mužů. Kráčeli pomalu, kolíbali se z jedné strany na druhou a přitom si vyzpěvovali.

„Zpíváš… To úplně blbě...“ přerušil skupinový zpěv jeden ze čtyř z přicházejících.
„Vůbec… Vůbec tomu nerozumíš hele! Takhle to tam je. Jasněš to tam je… Fakt. Věř mi...“ náhle ho cosi připravilo o řeč. „Do hajzlu… To je lidstva.“ řekl a cosi skleněného dopadlo na zem.
„Po-počkej… To je kasárna.“ zazněl opilý hlas jiného, který se doposud projevil jen jako zpěvák.
„Jo. Cos myslel?“ zvolal druhý.
„Však si deme zaběhat, ne? Dobrej ne?“

Jakmile se čtveřice dostala na světlo, spatřil si mezi nimi samé neznámé tváře. Trojice nebyla nijak oblečena a nejspíš ani nepatřila ke stráži, protože pouze jeden z nich na sobě měl něco co vypadalo jako zbroj stráže. Byla sice dosti zbědovaná, látková tunika byla v několika místech politá a hrudní kyrys od něčeho tupého promáčknutý. Muž přesto vypadal ze čtveřice nejstřízlivější.
„No… Borisi...“ usmál se ten, jehož zpěv byl nejsilnější a poplácal střízlivějšího po rameni, „Teď už je to tvoje. Užij si to.“ dodal s úšklebkem. Obrátil se na své zbylé kumpány a sborově zamířili zpět, nejspíš k hostinci. Přitom opět začali vyzpěvovat svoji písničku. Boris s promáčklým kyrysem zamířil k nejbližší skupince.


ScorpionCZ
„Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Když uvidím, jak se orčiče bude chihotat přicházejícím vojákům jen dodám na svojí obranu a vyvětlenou. "Tohle jsou naši nováčci.... Ty další jsou na tom lépe." Jakmile uvidím přijít Angelu, rovněž se na ní vřele usměju pozdravím se s ní a následně je mezi sebou představím. "Angela, velitelka 5. oddílu, stejně jako já kvestorka s bohatými zkušenostmi, jestli se tady na někoho dá spolehnout, tak jednoznačně na Angelu...... A tohle je Rulfgolabesh... Nás nejnovější přírůstek, bude pracovat samostatně jako taková moje prodloužená ruka, takže když bude něco potřebovat snažte se jí vyhovět Angelo." Jméno orčice naschvál vyslovím pomalu, abych si na něm nezlámal jazyk a nezkomolil ho, načež již udělám dva kroky vpřed a obrátím svou pozornost k nastoupené jednotce.

"Na vás je teda pohled vážení... kdybych nehodil šavli asi před 15 minutama, tak už tady bliju jak šakal." Zasměju se a nechám chvilkovou pauzu na odlehčení atmosféry. "Svolal jsem vás, abych viděl, jak fungují naše oddíly... Jestli jste v řádné bojové pohotovosti a připraveni kdykoliv vyrazit za hranice města..Dneska si jeden takový urychlený noční přesun vyzkoušíme, ať vidíme, co ve vás je a viděli, kdo se moc přežírá a neudržuje se v řádné kondici. Zatím vás musím pochválit, že většina z vás je buď střízlivá anebo jste fakt dobří herci." Budu pokračovat se svým proslovem, když mě vyruší onen Boris, který se protlačí mezi několik vojáky, aby zaujal svoje místo. Tím zachytí moji pozornost. "Avšak to vypadá, že ne úplně všichni... Ty tam panáčku.. No jasně, ty s tou hlavou jak vepřový koleno... Pojď sem." Počkám si než se ke mne doušourá. "Jméno, jednotka, kolik jsi měl piv?"

---

,,Zdravím Vás, Ritabeth. Omlouvám se za vyrušení, ale chci Vás požádat o pomoc. Blíží se sem císařské lodě, které by nám mohli způsobovat potíže. Je mi jasné, že toto není naše starost, ale Vašeho bratra, avšak se nehodlám s nikým dalším vybavovat o poslání této plavby. Jste mocná čarodějka, jako já. Myslíte, že byste se dokázala připravit na případný útok?" pozvednu obočí a budu se jí dlouho dívat do očí, ,,Umíte ledovou magii, třeba byste dokázala poškodit lodě zespod tak, aby začala nabírat vodu a potopila se. Dokážete to?"

---

→ Tah 1254


Adrian_S
Ritabeth tě vyslechla. Očnímu kontaktu se nijak nebránila, mnohokrát dlouze též pohlédla do tvých očí. Po většinu tvého monologu se tvářila příjemně překvapeně. Pouze na krátký moment se do její tváře vkradl vážnější výraz. A to v momentě, kdy si zmínil, že je stejně mocnou čarodějkou jako ty.

„Jistě... Samozřejmě, že dokážu.“ odpověděla klidným hlasem, když se do její tváře opět vrátil překvapený výraz. „Jestli to chápu dobře...“ udělala pár kroků vpřed, vyšla z kajuty a zavřela za sebou. „Plánujete se vyhýbat jasné odpovědi a zapírat kam má tahle loď skutečně namířeno a máte obavy, že by to mohlo vyústit v nějakou potyčku?“ usmála se nakonec od ucha k uchu s šibalským výrazem, „Ano.“ nemizel jí úsměv ze tváře, „Myslím, že to jsem ochotna podpořit.“


Tondulin
„Těší mě.“ přivítala se Angela s orčicí, která též kývla hlavou. Bylo znát, že orčice zvolila silný stisk, aby demonstrovala svoji sílu, ale Angela se tím nenechala nijak zaskočit. Obě si vyměnily vzájemné pohledy, které nepůsobily nijak nepřátelsky, spíše vzbuzovaly vzájemný respekt.

Pár nováčků se tvé poznámce zasmálo, někteří se jen lehce usmívali a zdrženlivě pokukovali po ostatních, aby věděli jak adekvátně reagovat.

Boris se zprvu rozhlédl jakoby ani netušil, že se jedná o něm. Když se k němu však obrátili neúprosně ostatním, hlasitě polkl a obrátil se k tobě. Opatrně vykročil vpřed, snažil se přitom jít co nejrovněji.
„Boris Kozolap.“ představil se a dával si pozor, aby jej vyslovil co nejzřetelněji a nemotal se mu jazyk, „Devátá!“ zvolal poté hlasitě, „A jen pět. Ferdův bratranec… má syna, jsme zapíjeli… dneska se narodil.“ vysvětloval.
„A je jeho? Nebo sousedovic?“ zvolal kdosi z davu.
„No… To se zatím neřeší.“ odpověděl neznámo komu Boris a mávl přitom rukou, „Ale jsem připraven do služby, pane veliteli.“ zvolal a postavil se do pozoru.


ScorpionCZ
„Ano. Je tu něco co bych s tebou potřebovala probrat.“ usmála se, „Jde o...“ poté se ohlédla jakoby chtěla mít naprostou jistotu, že jste i nadále v kabinetu sami. „Jde o arcilektorku De Peyranovou. Doneslo se ke mně...“ podívala se na tebe zpříma, „Od mých zdrojů.“ vysvětlila pro jistotu, „Prý ti nabídla spoluúčast na jedné její ‚expedici‘, kterou má schválenou od Univerzity. Prý má jít o nějakou ruinu s šancí na nějaký magický artefakt.“ pokračovala pozvolna a přitom tě nespouštěla z očí, „Myslíš, že bys mě mohl také protlačit na tuhle… expedici? Nebo mě alespoň pravidelně informovat o jejím průběhu. Víš… Docela mě to zajímá.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

"Informování by asi bylo možné, co se týče účasti, těžko říci. Snad by to mohlo jít, zeptám se jí. Ale bude určitě chtít vědět kdo půjde. V každém případě, proč tě to tak zajímá? Ne že bych nebyl vděčný za prsten, ale pokud o tom něco více víš, budu klidněji spát když budu vědět že neskončíme začarovaní v sheogorathově doméně. Co o tom víš a proč o to máš zájem?" Zeptám se.

---

Vstoupím do kajuty a během pochodu budu mluvit, i mimo Ritabeth, ,,Samozřejmě vše necháme na Vašem bratrovi, ale jestli budou více slídit, nehodlám se někomu svěřovat." pak se na ní otočím, ,,Jakožto čarodějka jistě chápete, co znamená, když se kolem magie potlouká Císařské vojsko."

Až mě ujistí, dodám si odvahy, přejdu k ní, chytnu ji za ramena a upřeným pohledem jí budu hledět do očí, ,,Nezajímá mě Vás úkol, ale jste tu jediná, na koho se můžu v tomto případě obrátit. Nic nečiňte, jen se připravte. A v případě útoku, to poznáte, konejte, ano?" pak jí pustím a poodstoupím pár kroků zpět.

---

"Jsem rád, že si věříš Borisi... Uvidíme, jak moc jsi připraven... Já si na to sám dohlídnu, nikam mi neutíkej. " Usměju se na Borise. "Takže moji zlatí, dneska jsem si pro vás připravil krásné večerní překvápko, abych otestoval, zda jste i v tuto hodinu při smyslech a připraveni vyrazit v případě, že by se v hrabství něco dělo. Čeká nás trénink nočního přesunu kolem Chorrolu... Dámě si pěkně 10 kiláčků v plné výzbroji a svižném tempu." Potutelně se zachichtám,

"Angela poběží první a každý kdo s ní udrží krok až do konce nebude muset mít 14 dní službu na latrínách na úkor těch co to nezvládnou.... Já tady s kolegyní." Ukážu na orčici vedle sebe. "se postaráme o to, abyste byli patřičně motivováni a moc se nám necourali pozadu. Nějaké otázky?" Rozhlídnu se po své jednotce, jestli je motivace v podobě orkyně řádně vystrašila.

---

→ Tah 1255


Adrian_S
Otevřel sis zavřené dveře do kajuty a vešel dovnitř. Ritabeth tě následovala, ale zatvářila se přitom dosti překvapeně. Uvnitř kajuty pro hosty se to od tvé poslední návštěvy značně změnilo. Postel zůstala na stejném místě, nyní v ní ležela a nejspíš velmi tvrdě spala žoldačka.

Aparát skrze který bylo možné komunikovat s nějakým jiným na další vzdálenost byl umístěný v rohu, nejblíže ke dveřím. Menší cestování aparát určený pro očarovávání předmětů byl na opačné straně. Bedna byla umístěné vedle postele, tak aby nepřekážela. Pracovní stůl byl zaplněný papíry s nákresy, ale také mapou na níž byla detailně zakreslena oblast kolem Sentinelu. Opodál bylo velké zdobené zrcadlo, které muselo být nepochybně nějak kouzlem zmenšeno, aby se vůbec do cestování bedny vešlo. Čarodějčina hůl byla opřena vedle něj o šatní skříň. Vedle bylo na truhle umístěno několik desítek menších neprůhledných lahviček s době neznámým lektvarem.

„Dobře. Uvidíme jak si budou počínat.“ přikývla souhlasně hlavou, „Chápu vaše obavy.“ znovu kývla hlavou a zavřela za sebou dveře do kajuty. Dveře cvakly, ale ani to nepřimělo žoldačku probudit se nebo jakkoliv se převalit na posteli. Ritabeth jí žádný pohled nevěnovala.

Přesunul ses k ní. Do její blízkosti, chytl ji za rameno a upřeně pohlédl do jejích očí. Nereagovala nijak pobouřeně, též pohlédla do tvých očí a vyslechla si co máš na srdci. Když si domluvil, pustil její rameno a poodstoupil o pár kroků zpět kývla zprvu hlavou.
„Budu připravená konat.“ přikývla, „Ale nezapomínejte, že jakýkoliv akt agrese vůči Císařským lodím bude okamžitě považován za pirátský čin… a naše loď bude zařazena na seznam pirátů... Pokud někdo přežije a spraví o tom příslušné úřady. Samozřejmě.“ krátce se odmlčela a přešla po místnosti, zastavila se u aparátu, který používala před tvým příchodem. „To je mi lhostejné, protože jedince stihne trest jen výjimečně.“ namítla nevzrušeně, „Ale Ataf z toho nadšen nebude, když vezmeme situaci do vlastních rukou.“ obrátila se k tobě, „Tahle loď je jeho život.“

„Mimochodem...“ letmo zrakem zavadila o spící žoldačku, „Mluvila s vámi včera má služebná?“ zeptala se a nezvykle přísně na tebe pohlédla.


Tondulin
Boris hrdě vypnul svoji širokou hruď a usmál se od ucha k uchu. Poté se zařadil mezi ostatní, aby nezacláněl. Ve tvém svolaném vojsku to zašumělo povzdechy a nelibostí nad tím jaký kus budou muset takto pozdě v noci a ještě zcela nepřipraveni běžet. Někteří si porovnali své zbroje, jiní nejspíš zalitovali, že jim byla přidělena až tak bohatá výbava. Julius se usmíval, nijak neremcal.

Hlahol utichl v momentě kdy jsi dal prostor k otázkám. Nikdo se zjevně k otázkám neměl a dávali ti jasně najevo, že už chtějí vyběhnout ať to mají co nejrychleji za sebou.

„Výborně.“ ujala se slova Angela, která po tvém rozkazu kývla hlavou a předstoupila, „Poběžím první. Bylo by dobré, kdybyste se snažili udržet nějakou vhodnou formaci. Vzhledem k tomu, že je to vaše první cvičení a ještě ke všemu v noci… Bylo by zbytečné vás nyní nutit trénovat nějakou konkrétní formaci. Čeká nás několik kilometrů po vesměs dobré cestě, poběžíte tudíž ve dvojicích, maximálně trojicích. Dodržujte si rozumný odstup, abyste se hned při první zaškobrtnutí nepřerazili a nezranili někoho dalšího. Toť vše.“ poté vykročila vpřed, aby předstoupila před skupinku, která byla nejblíže k bráně.
Angela je poté pobídla a sama vyrazila, aby je předehnala a běžela jako první. Postupně se tahle přidávala další a další dvojice a nástup svolaného vojska se ztenčoval. Boris i Julius už dávno vyběhli.

„Nech běžet nejprve dospělé.“ doporučila Aldarilovi Adrianna, která i nadále vyčkávala a držela se zpátky. Aldaril už chtěl vyběhnout mezi prvními, ale Anna ho zarazila, znovu chtěl vyrazit společně s Juliem, ale i tomu černovláska rozmluvila.

Orčice si jeho jednání povšimla. Aldaril, který si čekání zkracoval pokukováním po mohutné orčici se tak setkal s jejím zrakem a pohlédl jí do chladných nemilosrdných očí.
„Takovými chlapečky jako seš ty si čistím zuby po večeři.“ poznamenala k němu výhružně a přitom vycenila své velké zuby. Aldaril vytřeštil oči, udělal úkrok a odvrátil svůj zrak jinam.
„Dotkneš se ho, a budou ti je muset nejprve rozemlít na kašičku.“ odpověděla jí vážně Anna bez špetky úsměvu ve tváři a poté pobídla Aldarila, „Teď je správný čas. Poběž.“ chytla ho nejprve za ruku, brzy se pustili a společně běželi bok po boku svým tempem. Následovalo je několik posledních svolaných vojáků. Pak ses do běhu dal i ty sám, následován po svém boku orčicí.

Proběhli jste městem a následně branou, která se na rozkaz Angely otevřela a zůstala otevřená až doposud. Teprve za vámi se začala zavírat. Pokračovali jste po cestě rovnou kolem Weynonského převorství v jehož oknech se stále ještě svítilo.

Během několika prvních minut běhu sis všiml, že tvé srdce občas buší dosti nepravidelně a pociťoval mírnou bolest na hrudi. To vše, ale brzy odeznělo. Jakmile jsi měl v nohách první kilometr a mířili jste k prvnímu rozcestníku cítil ses opět dobře. Běh orčice byl hlasitý, pokaždé když dopadla její noha na zem zadunělo to. Neušlo ti, že tempo před vámi se začalo zpomalovat. Anna s Aldarilem se museli už velmi vzdálit a místo si s nimi musel vyměnit někdo mnohem pomalejší. Tma kolem tebe ti však znemožňovala rozeznávat tváře.

„Slaboši. Běžíme sotva pár minut a už se blížíme k tempu chcípajícího psa.“ procedila mezi ústy orčice, když byla nucená po dalším kilometru ještě více zpomalit. „Makej! Makej!“ zařvala na nejbližšího tlustého muže, který sotva popadal dech a sípal. „Nebo tě sežeru!“ křikla na něj. Muž vyjekl a pokusil se ze sebe opět vydat co nejvíce dokázal, ale příliš dlouho mu to nevydrželo.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,To, že by nás Císařství zařadilo mezi piráty, to nevím. Proto chci prvně počkat, jak se s tím vypořádá Váš bratr. PAK, pokud nastanou potíže, chci po Vás tuto pomoc. Stejně tak já budu i konat." ujistím ji, ,,Ne, že bych Vašemu bratrovi nevěřil, ale mám jisté zkušenosti s Císařstvím."

Když se zmíní o své služebné, sdělím, ,,Jedině snad mi říkala, abych neuklízel nádobí, že to je jejich práce a navedla mě do Vaší knihovny, kde jsem se začetl do několika knih. Nic dalšího.", zahledím se na ní, ,,Pakliže jsem se Vás takto dotkl, tak se hluboce omlouvám, paní Ritabeth.".

---

Tondulin napsal:
"Snad už nejste hotový po jednom kiláku? Tady jste v Chorrolu ne u Valeriových paznechtů z legie.. jedu..jedu... " Taky občas někoho okřiknu ať zrychlí, ale budu se snažit to nedělat tak hrubě jako orčice. Po dalším kilometru až dvou běhu jí navrhnu výzvu. "Co takhle je nechat chvilku běžet napřed a dát si proti sobě sprint na 60 metrů? Myslíš že mě porazíš?" Trochu provokativně se usměju, jelikož vím, že si věří na to vyhrát v každé disciplíně a pokud bude souhlasit necháme vojákům chvíli náskok a uspořádáme tento malý závod.

---

→ Tah 1256


Adrian_S
„Tuhle nemyslím.“ zakroutila s mírným úsměvem hlavou, „Myslím ji.“ ukázala prstem na spící žoldačku, „Měla jsem za to, že vás měla informovat o mém zájmu se s vámi navečer setkat.“ dodala s mírnou nespokojeností, která byla spíš směřována ke spící ženě než k tobě, „Nedotkl. Jestli vám to nesdělila není to samozřejmě vaše chyba.“ ujistila tě již o něco veselejším tónem.


Tondulin
Nikdo ti neodpověděl. Nepřišlo žádné ujištění od hlasitě oddechujících před vámi. Když jste uběhli další kilometr propast mezi skupinkou před vámi a hlavní skupinou se ještě zvětšila. Nabídl si proto orčici výzvu.

„Jasně. Tahle verbež nám stejně nikam neuteče.“ řekla souhlasně a zastavila. Rozhlížel se po okolí, moc toho neviděla. Cesta po níž jste běželi byla osvětlena jen pomálu a louči si neměl.

Vyčkali jste pár minut. Orčice nudu zaháněla protažením svých končetin několika cviky.
„Tak jdeme na to, ale dáme víc. Šedesát je nic. Sto metrů, minimálně.“ zvolala, když uběhla dostatečně dlouhá doba, aby i ten nejpomalejší běžec byl od vás alespoň šedesát metrů. Kývl si souhlasně hlavou a připravil se na běh. „Hlavně ať to nedopadne jak naše rvačka.“ pohodila hlavou orčice a připravila se. „Společně.“ doplnila poté a začali jste oba společně odpočítávat.

„Teď!“ zvolala ve stejný moment s tebou. Rozeběhli jste se. Orčice se svojí výškou a dlouhýma nohama rychle nasadila tempo, její vyšší váha než tvoje v tom nehrála skoro žádnou roli. Přidal si, dohnal si ji a běžel s ní bok po boku. Brzy však začala znovu získávat náskok. Přidal si ještě o to více. Začal si ji dohánět. Odhaduješ, že už musíme být skoro u vašeho vytyčeného cíle. Náhle si ucítil bolest u srdce, pocítil slabost, podlomily se ti kolena a s hlasitým zaduněním ses skácel k zemi. Dopadl si na prašnou cestu, sem tam nějaké menší kamení. Bolest si, ale v daný moment vůbec necítil. Než se tvůj zrak zahalil do temnoty spatřil si ještě orčici, běžela dál. Potom se ti zatmělo před očima.

Probouzíš se. Cítíš jak tebou někdo zběsile třese jako kdybys byl hadrovou panenkou. Cítíš cosi v ústech. Probereš se zcela k vědomý a vyplivneš vlasy orčice. Orčice s tebou přestala třást.
„Větev?“ zeptala se a začala se rozhlížet jakoby hledala důvod proč si skončil na zemi. Pociťuješ bolest na hrudi, která postupně odeznívá a též bolest kolene, které sis po pádu sedřel.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Do večera je ještě daleko. Ale třeba se nám to povede, pokud nenastanou potíže a pokud budeme naživu." budu mluvit pohledem na žoldačku, ,,Netřeba jí trestat. Soudě podle odhadu usuzuji na příliš velké vyčerpání." otočím se na Ritabeth, ,,Nevím, jaký příkaz jste jí poručila, ale něco jí hodně vysílilo. Dávka ovoce a spánek je teď nejlepším lékem. Hlavně ten spánek..." otočím se ke dveřím, že odejdu, ,,Kdybyste mě hledala, budu na palubě. A buďte připravena... mohlo by se něco semlít." Pak odejdu, pokud mě nezastaví. NĚJAK.

---

"Větev? Nene.... Nějak se mi zatočila hlava, ztratil jsem balanc.... Černo před očima... Asi nejsem moc v pohodě." Budu se snažit trochu oklepat a postavit na nohy. "Vyhrál jsem to aspoň?" Zachechtám se, doufajíc v pozitivní odpoveď. Tak jako tak se dáme zpět do tempa klusu a doběhneme pomalou skupinku vojáků.