---

→ Tah 1232


Adrian_S
Oba námořníci kývli a opustili kajutu. Vyhledal si v kajutě nějaké nádobí. Dva korbely, talíř a lžíci. Pečlivě sis připravil korbely a do každého nalil lžíci léčivého lektvaru. Když bylo vše nachystáno, uklidil si lektvar zpět do své batožiny a vyčkával na příchod námořníků.

Námořnici se vrátili poměrně rychle. Jeden z nich nesl citróny a pomeranče, které nafasoval od kuchaře. Druhý poslušně hlásil, že jim nadřízený starší námořník s jejich zdržením o několik dalších minut počítá. Jakmile ti námořník položil ovoce na stůl, pustil ses do jejich zpracování. Oba námořníci se vzdálili, aby ti nijak nepřekáželi. Ani jeden se však neusadil.

Zpracoval si ovoce, šťávu nalil do korbelů, promíchal a předal námořníkům. Oba se zprvu trochu překvapeně podívali co si jim to namíchal, ale poté se na sebe podívali.
„Tak na zdraví!“ zvolali téměř jednohlasně a naklopili do sebe korbely. Oba je vypili až do dna.
„Pivo je lepší.“ oznámil druhý, když si otřel ústa.
„No... Uvidíme jestli se výsledky projeví. Každopádně děkujeme.“ poděkoval první.


Tondulin
„Jistě. Dospěl.“ pousmál se stroze Palagán, „Dokonči výcvik. Potom uvidíme jak moc si skutečně dospěl až projdeš procesem přijímání dokonce a staneš se součástí Řádu. Teprve potom uvidíme jak moc si pod vedením Carwen dospěl.“ uzavřel následně s vážnou tváří.

Když ses při příležitosti optal na příchod majitele meče, jenž ti předal před smutečním obřadem Škorpias. Palagán nakrátko sklopil zrak, aby si pozorně z dálky prohlédl meč, připnutý k tvému opasku.
„To je ve hvězdách, Aedane.“


ScorpionCZ
„Jo. Ona s tím zjevně trochu zápasí.“ namítl Flavius po tvé reakci a znovu se zadíval na profesorku Spellorovou, která nyní hovořila s profesorkou Selenou Benochovou, sestrou arcimága.
„No... V zájmu zachování klidu si klidně můžeme vyměnit místo, Serano.“ obrátil se k vám Belius, který koukl na Adriannu, která na něj hleděla již zcela rezignovaným pohledem. „Já s Fairwen žádný problém nemám, nikdy mě nezatýkala.“ dodával jedním dechem s úsměvem ve tváři.
„Myslím, že v tom nebudeme zbytečně dělat nepořádek. Sedím vedle ní já. Škorpias bude až o pár dalších židlí dál. Určitě.“ odpověděla mu pohotově Serana, aniž by se nad odpovědí dlouho rozmýšlela.

Flavius s Beliem se po rychlé domluvě domluvili, že se před usazením ještě podívají po něčem k pití. Opustili svůj doprovod a zamířili obstarat něco dobrého k pití. Když si zůstal osamocen s jejich doprovodem a Lauranou. Zamířil si rovnou ke stolům, zjistit jaké místo náleží vám. Mirabelle, která se k vám rovněž připojila se rozhlížela všemi směry jakoby někoho hledala.

Jen co jste se přiblížili k profesorskému stolu, odchytla vás jedna z profesorek. Selena Benochová se k vám přiřítila a ihned vás začala seznamovat se zasedacím pořádkem. Profesorka Spellorová se mezitím usadila na své místo. Spletla se ovšem, když Seraně sdělila, že to ona bude sedět se svým doprovodem vedle ní.
„Ano. Zasedací pořádek je takovýto.“ usmála se Selena a vytáhla listinu se stanoveným zasedacím pořádkem, „Spellorová, Viciová, Vici, Arteriová, Arterius, Sarricová, Ervine, Arteriová a Vici.“ sdělila vám přesný zasedací pořádek. „Potom po hostině ho klidně porušte jak potřebujete, ale teď ho prosím dodržte.“ požádala vás, ale na reakci z vaší strany nečekala. Jakmile domluvila přesunula se o pár kroků dál, aby se zasedacím pořádkem seznámila další účastníky.

U profesorského sboru bylo téměř prázdno. Momentálně u něj seděla jen profesorka Spellorová a Talar, který usedl naproti ní. Oba se tvářili zasmušile a do vzájemné konverzace se nepustili. Mirabelle ani Adrianna neotálely a vyrazily obsadit svá místa u stolu. Též se spolu po usednutí do konverzace nepustily. Pobídl si Lauranu a dovedl ji ke stolu. Profesorka Spellorová se zatvářila překvapeně, když si místo Serany vedle ní posadila Laurana. Nic však neřekla. Posadil ses na své místo, mezi Lauranu a Adriannu.

Brzy na to se přiřítil Flavius s Beliem. Flavius držel v ruce velký stříbrný tác na němž měl několik skleniček s vínem a čtveřici půllitrů s pivem. Také měli připravené čtyři menší skleničky, které byly momentálně prázdné. Belius začal pozvolna rozdávat skleničky s vínem. Jako první položil skleničku před profesorku Spellorovou. Ve tváři měl šibalský výraz, který mu oplatila, když za víno děkovala.

„Pro Lauranu.“ pokračoval Belius a položil skleničku s vínem před Lauranu, poděkovala mu. „Pro Škorpiase.“ položil před tebe pivo, „Pro Annu.“ posunul se k Adrianně a podal jí skleničku s vínem, kterou s poděkováním přijala. „Jo! Mimochodem... Škorpiasi.“ usmál se od ucha k uchu Belius a poplácal tě po zádech, „Tohle je má sestřička Adrianna.“ poukázal na černovlasou ženu sedící vedle tebe, „Ale klidně jí říkej Anno. Je to snazší na vyslovení a jejím milencům se to alespoň snáze pamatuje. Ale to samozřejmě není tvůj případ, ty máš Lauranu.“ vykouzlil ve tváři škádlivý úsměv věnovaný své sestře. Ta však jeho úsměv příliš nesdílela. „Ona teda samozřejmě žádné milence nemá. Nanejvýš knihy, Tilbauta a toho kocoura. Knihy mluvit neumí, Tilbaut je v nemilosti a kocour je kocour. Každopádně... Anno. Tohle je Škorpias.“ poukázal na tebe, „Oříškochroupův oblíbenec, hrdina Univerzity, který se kámošil s Psijiky. A tohle...“ ukázal na Lauranu, „Je Laurana. Škorpiasova manželka. Její otec jednou přeměnil Škorpa na veverku, když mu čmajzl nějaký šutr z kabinetu. Jooo... Univerzita.“ rozhlédl se s nostalgickým tónem, „Tohle místo má tolik krásných vzpomínek.“
„Chceš podat kapesník?“ zeptal se ho Flavius.
„Mám svůj.“ odpověděl Belius a šel se přesunout dál, aby rozdal další skleničku s vínem a pivo. Jedno pivo pro sebe položil na své místnosti, víno podal Mirabelle, která mu poděkovala a poté dal jedno pivo i na Aedanovo místo. Flavius pak předal víno Seraně, která na něj odmítavě koukla, ale Flavius ji naznačil ať ho před sebe alespoň položí. Když byl tác prázdný, napil se svého piva a zamířil vrátit tác zpět do jídelny. Belius ho následoval. Čtveřice menších skleniček zůstala položená na Beliově místě. Adrianna na ně zprvu s respektem pohlédla a poté se otočila k tobě.

„Ráda vás poznávám, manželé Viciovi.“ řekla vlídným tónem a nabídla ruku k potřesení jak tobě tak Lauraně. „Belius se o vás občas zmínil ve svých dopisech.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Můžete nyní odejít ke svým povinnostem." ukážu jim rukou ke dveřím, budu sledovat, jak odchází. Až odejdou, sbalím si věci do brašny, dva kousky ovoce si nechám v kajutě a zbytek odnesu zpět do kuchyně.

Kuchař se nejspíš bude divit, co tam dělám, či proč nesu ovoce, když ho před malou chvíli odnášeli odtud. Pokud se na to zeptá, odpovím mu, ,,Přepočítal jsem se v množství. Stačilo jich málo." pak se na něj kouknu a požádám ho, ,,Až budete připravovat večeři, dejte námořníkům příděl tohoto ovoce, kvůli prevenci před nemocí."

Poté odejdu ven na palubu, půjdu k přídi lodi, lokty se opřu o zábradlí a budu sledovat platbu. Na pár vteřin zavřu oči, přičemž budu přemítat nejen nad cestou, ale budu si chtít vzpomenout na události před výpadkem paměti... zároveň se chci nadechnout čerstvého mořského vzduchu.

---

Kývnu hlavou s tím že jsem asi ani žádnou lepší odpověď nečekal."Kdybychom se už neviděli, tak mu aspoň poděkujte za tuhle fajn hračku." Předám svůj vzkaz pro Arta, pro případ, že by mě už nenavštívil a pomalu se vydám zpět k Beliovi a spol.

---

"Potěšení je na naší straně. A abychom nezapomněli, společně jsme se seznámili tak, že mě kouzlem přebarvila na zeleno." Zasměju se a podívám se na Lauranu. "Za ty léta se toho tady opravdu dělo velice mnoho. Vy tedy přebýváte v Chorrolu chápu-li to dobře?"

---

→ Tah 1233


Adrian_S
Oba námořníci ještě jednou poděkovali než opustili tvoji kajutu. Jakmile za nimi cvakly dveře, poklidil sis, popadl brašnu a zbylé ovoce s výjimkou dvou kusů. Opustil si kajutu zrovna ve chvíli, když se část námořníků zdravila s proplouvající lodí. Loď na sobě měla vlajku se symboly Daggerfallské obchodní společnosti.

Vybavil sis Atafovi slova ohledně rozložení jednotlivých kajut v lodi. Brzy sis vybavil kde se kuchyň nachází a zamířil do podpalubí. Přesunul ses až na záď ke skladišti a kuchyni. Z kuchyně do níž byly dveře otevřené se linula nejen vůně připraveného jídla, ale také dva hlasy. Oba se čemusi smály.

Když ses dostal dostatečně blízko zjistil si, že onen jeden hlas patří Ritabeth, která byla už zjevně na odchodu a druhý patřil silnějšímu námořníkovi se zástěrou, který zrovna porcoval zeleninu.
„Děkuji vám.“ poděkovala Ritabeth během tvé přítomnosti.
„To nestálo za řeč, nemáte zač.“ odpověděl jí s úsměvem od ucha k uchu kuchař zatím co sledoval jak odchází z kuchyně. Očividně fascinován mladou čarodějkou si málem způsobil zranění, když ostří jeho nože minulo jeden z jeho prstů při porcování zeleniny. Ritabeth ti pokynula hlavou na opětovný pozdrav v doprovodu mírného úsměvu, když tě míjela.

„Přejete si něco?“ tázal se kuchař, když zmizela a on se již opět plně soustředil. Vrátil si mu přebytečné ovoce. „Ah. Děkuju. Dobře. Dobře... To nebude problém. Připravím to spolehněte se.“ pokyvoval hlavou souhlasně, když si ho žádal o přísun ovoce. Poté ses rozloučil s kuchařem, kterému zrovna přišel na pomoc pomocník do kuchyně. Mladý námořník, kterého ihned pověřil uklizením přineseného ovoce a též poklizení v samotné kuchyni.

Opustil si spěšně podpalubí a zamířil k přídi, kde ses opřel o zábradlí a sledoval širé moře. Včetně lodě obchodní společnosti postupně zmenšující se v dálce. Zavřel si oči a začal se soustředit. Snažil sis vybavit vše co se odehrálo před tvým výpadkem paměti. Dýchal přitom mořský vzduch a snažil se rozpomenout na vše co se odehrálo předtím.

Vybavil sis svoji cestu do Ledohradu. Vybavil sis tváře profesora Globulla a mladé, krátkovlasé redguardky Rilen, která se s Globullem znala. Vybavuješ si, že zdědila jeho kabinet, který byl pro vaši výpravu klíčový. Vybavuješ si, že jste sestoupily pod Univerzitu s cílem něco najít. Snažíš se mysl posunout dopředu, nalézt nějaké novější vzpomínky. Když tě náhle z rozjímání vytrhne výkřik dvou námořníků. Ohlédl ses. Nic vážného se, ale nestalo. Jeden z nich nejspíš zakopl, protože výkřik se brzy změnil ve smích ostatních přihlížejících, kteří zrovna neměli nic užitečného na práci.

„Snažíte se na něco rozpomenout?“ zeptal se jeden z námořníků, který doposud pracoval s lany. Byl to starý muž, musel zažít nespočet dobrodružství a plaveb. Jeho tvář byla plná jizev a vrásek. Přesto byl atletické postavy a vypadal fit. Pevně uvázal jeden z provazů a vstal. „Nebo se snažíte na něco zapomenout? Moře je dobré v obojím, ale většina ho vybírá spíše kvůli tomu druhému.“


Tondulin
Palagán jen kývl hlavou. V odchodu ti nijak nebránil a zjevně neměl již nic co by měl na srdci. Vykročil si proto ke dveřím. Otevřel je a vyšel ven. Chodba byla prázdná. Nebylo památky po studentech ani po členech profesorského sboru. Už si chtěl seběhnout ze schodiště, když se z nich vynořila Lora. Byla zachmuřená.

„Aedane.“ promluvila na tebe, „Jdeš mi zrovna docela do rány.“ zahodila nakrátko zachmuřený výraz ve tváři v úsměv, „Můžu tě krátce zdržet? Někam se nám ztratil Palagán, ale od něj asi nikdo moc neočekává nějakou velkou společenskost.“ usmála se nanovo, „K té věci. Měl bys chvilku?“ zeptala se znovu a zastavila se vedle tebe.

(Po výhružkách na chatu, že je to tah netah, doplňuji editem)
Souhlasil si, že si Loru vyslechneš.
„Slyšela jsem, že vedeš Chorrolské vojsko. Měla bych tu pro tebe jednoho kandidáta.“ pokračovala poté Lora, „Je zdejším členem stráže a zároveň i studentem... Ale studium má jen tak, aby se nejspíš neřeklo. Chce sloužit v nějaké velkolepé armádě. Což Univerzitní stráž úplně není. Byť nám arcimág přiklepl v posledních dnech další a další finance.“ povzdechla si, „Nechtěl bys tohohle kandidáta do své armády? Ujišťuji tě, že mu nechybí správný zápal a jsem si jistá, že někoho takového v armádě ještě nemáš.“


ScorpionCZ
„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Serany, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

"Ehm.... Jo jasně, máme docela velký podstav, bereme všechno co má ruce a nohy." Usměju se. "Šla jsi jak tělo bez duše, vážně jsi se chtěla zeptat jen na tohle? Nebo to byla jen zakrývací otázka a teď přijde to hlavní?" Jestli odpoví negativně, že to už bylo vše, tak půjdu za ostatními.

---

Pohlédnu na námořníka, ,,Vzpomínky, které se nechtějí vrátit zpátky." pokývnu hlavou, ,,Třeba mořský vzduch a jiná společnost přiměje mou mysl se konečně otevřít." odvětím mu a budu dál hledět na moře. Po pár minutách se otočím zpět k námořníkovi a zeptám se ho, ,,Proč jste se dal do této posádky? Taky někdo se špatným osudem? Křivou bolestí? Nebo úprkem od starosti?"

---

→ Tah 1234


Adrian_S
„Ah...“ přikývl s povzdechem námořník a mlčel. Nechal tě sledoval moře až do chvíle než si na něj promluvil. „Plavím se pod Atafem už mnoho let... má rodina má život na moři už v krvi. A já už sem také prožil celý svůj život na moři, pod různými kapitány a na různých lodí. Život na souši už si nedovedu kloudně představit a ani si ho užít. Tohle je to co mě naplňuje. Každodenní starost o loď.“ odmlčel se, „Některé vzpomínky se vracejí špatně. Ale... Myslím...“ zamyslel se, „Existuje lektvar nebo nějaké kouzlo, které je dokáže nějak vyvolat... ale to je pro mě neprobádaná věc. Matně si jen vzpomínám, že jeden z kapitánů pod nímž jsem sloužil se takto snažil rozpomenout kam ukryl svůj poklad, když už skoro ležel na smrtelné posteli.“


Tondulin
„Opravdu? Výborně!“ zvolala radostně jakoby rázem na všechny strasti co ji dost možná tížily zapomenula, „Ne. To bylo vše.“ pokyvovala hlavou, „Oznámím mu to co nejdříve. Počítej, že tě ještě tento týden v Chorrolu vyhledá, aby se připojil k Chorrolské armádě.“ pokračovala i nadále v radostnějším tónu. „Děkuji ti.“ poděkovala.

Vzhledem k tomu, že Lora již neměla nic jiného na srdci, rozloučil ses s ní a odebral se po schodišti dolů. Neušlo ti, že stůl profesorského sboru a jejich doprovodu už se začal pozvolna zaplňovat. Vedle profesorky Spellorové seděla Laurana, vedle ní Škorpias, následovala Adrianna s Beliem, poté Mirabelle, následovalo prázdné místo určené pro tebe, Serana a Flavius.

Už si chtěl obejít stůl a zamířit ke svému místu, když tě náhle oslovil De Peyran se svojí ženou.
„Veliteli Ervine.“ promluvil na tebe De Peyran, který se i nadále držel za rámě své ženy. Nyní, když si jej viděl takto zblízka a usmíval se širokým úsměvem jakoby zdravil nějakého starého přítele, všiml sis množství vrásek v jeho tváři a také toho jak vůči své ženě vypadá staře. „Dovolte mi, abych se omluvil za své prvotní selhání co se slušnosti týče. Nebylo správné vás tehdy ani nepozdravit, když jsme se potkali prve.“ pokračoval stejným tónem ve tváři. De Peyranová jeho úsměv a přátelský tón hlasu zjevně nesdílela. Tvářila se lhostejně a očima těkala po místnosti jakoby někoho hledala. De Peyran si však jejího výrazu ani chování nevšímal neboť celou svoji pozornost nyní investoval do tebe. „Měl jsem tehdy nějaké nezbytné záležitosti, které jsem musel urgentně řešit. Což samozřejmě neomlouvá moji neomalenost. Nicméně. Přejdu k věci. Jmenuji se Hannibal De Peyran a jsem mimo jiné... rektorem Daggerfallské Univerzity. Měl bych na vás prosbu.“ poté se obrátil na svoji ženu. Teprve nyní si všiml jejího výrazu ve tváři a přísně se na ní podíval. De Peyranová se po krátkém očním kontaktu se svým mužem rozmohla na příjemnější výraz ve tváři. „Najdi nám mezitím naše místa.“ vybídl ji poté.
De Peyranová kývla hlavou a spěšně se svého muže pustila. De Peyran ji krátce sledoval a přitom se nepomněl podívat na místo kde seděl Belius. Jakoby se ujišťoval jestli se na sebe podívají. Belius si však zrovna pohrával s malými skleničkami na tvrdý alkohol a cosi vysvětloval Mirabelle.
„Zpět k věci. Ať vás nezdržuji, veliteli.“ obrátil se opět na tebe, „Mám na vás prosbu. Jde o moji ženu. Doslechl jsem se, že vám byla propůjčena vila od Arteriů. Neubytoval byste ji tam prosím? Nechci, aby přespávala na Chorrolském hrabě a rovněž nechci, aby přespávala v nějakém zablešeném hostinci. Zároveň tu nechci kupovat nějakou nemovitost, protože Cyrodiil nepovažuji za příliš atraktivní místo.“ odmlčel se, aby se znovu ohlédl, „Samozřejmě nezůstanete škodný. Uděláte mi tuto laskavost?“


ScorpionCZ
„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

"No... Nevím jestli je ta naše vila o moc lepší než hostinec... Zatím to tam nemáme moc vybavené. Ale máme tam jeden volný pokoj s postelí na druhé straně, takže bychom jí tam ubytovat mohli, akorát nesmíte čekat žádné zázraky. Belius mi ještě nevyplatil ani zlaťák, takže to tam zútulníme až v průběhu příštích měsíců." Trochu se zasměju a jestli bude s touhle odpovědí De Peyran spokojený, tak se domluvíme na nějakém rozumném "nájemném", rozloučím se s ním a zaujmu místo vedle Mirabelle.

---

Jen pokývu hlavou a zamířím hlavu zpět k moři. Budu sledovat plavbu.

---

→ Tah 1235


Adrian_S
Kývl si hlavou a začal se opět věnovat moři a plavbě. Dlouho si takto setrval, plavba lodí plynula a počasí se vesměs neměnilo. Foukal příjemný vítr, který poháněl loď vpřed. Posádka se činila a plnila rozkazy do posledního puntíku, zejména rozkazy prvního důstojníka. Atafův hlas si zaslechl jen zřídka kdy, zejména když byl na obhlídce lodi a hovořil se svými důstojníky.

Hodiny plynuly. Brzy se ozval zvon a zvolání jednoho z námořníků: „Posádko! Jídlo!“


Tondulin a ScorpionCZ
@Tondulin:„Neočekávám zázraky.“ ujišťoval tě, „Ale nechci, aby nocovala na hradě s tím mladým Arteriem a v nějakém hostinci. Nocleh u spořádané rodiny je pro mě akceptovatelný.“ dodal následně, „Co se nájemného týče... Předpokládám, že bychom se mohli domluvit na nějakých řekněme... třeba 200 Septimech za noc? Neočekávám, že jí budete dělat večeře, snídaně ani oběd. Očekávám jen, že její pokoj bude poskytovat dostatečné soukromý. Domluvíme se na téhle cifře? Nebo k ní máte nějaké námitky?“ zeptal se napřáhl ruku k potřesení.

@ScorpionCZ:„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.

@Oba: Beliovu pozornost nakrátko upoutal pozornost rozhovor mezi Aedanem a De Peyranem. Se zájmem je sledoval a snažil se odhadnout co si asi ty dva mohou říkat. Vyrušil ho až příchod kancléře Talariana, který prošel kolem židle Spellorová. Jenž věnoval přívětivý úsměv, který mu byl okamžitě oplacen.
„Strýčku Talariane!“ zvolal Belius rázem a vstal ze své židle, aby se přivítal s kancléřem, který k němu přistoupil.
„Na slovíčko, Belie.“ požádal Talarian a pokynul ať ho Belius následuje o kus dál, do většího soukromý.

Ve stejný čas vešel do sálu Elbert Arterius v doprovodu Odette Landreau. Drželi se za rámě a rozhodně kráčeli vpřed, aby zaujmuli své místo u stolu.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Půjdu do jídelny.

---

"Na to si můžeme plácnout." Usměju se potřesu si s ním rukou a zamířím vedle Mirabelle, budu se přitom snažit vyhnout očnímu kontaktu s Elbertem a Odette. Až si usednu podívám se, jestli je na tom Mirka už lépe nebo je stále na pokrajích slz.

---

→ Tah 1236


Adrian_S
Odebral ses se zbytkem posádky do podpalubí a stoupl si to fronty, která velmi rychle postupovala vpřed a výdej jídla plynuje odsýpal. Brzy se na tebe dostala řada. Dostal si talíř s polévkou a jako příděl ovoce. Jídlo nevydával kuchař, nýbrž jeho pomocník. Většina námořníků si své jídlo vzala a rozlezla se různě po lodi. Utvořili si mezi sebou různé party nebo jedli osamoceně.

Všiml sis, že ve frontě je rovněž přítomna i žoldačka od Ritabeth. Vzbuzovala pozornost u námořníků ve svém okolí. Očividně se však neměla příliš zájem s nimi bavit, protože veškeré snahy o navázání dialogu odpálkovala.


Tondulin a ScorpionCZ
@Tondulin: „Výborně.“ rozzářil se spokojeně De Peyran, když si stiskl jeho ruku a souhlasil. Poté se s tebou spěšně rozloučil a zamířil vyhledat svoji ženu. Sám ses též odebral za svojí drahou polovičkou. Obešel si stůl a snažil se přitom vyhnout jakémukoliv pohledu ze strany Elberta a Odette.

Odsunul si svoji židli a usedl na místo vedle Mirabelle a Serany. Mirabellina nálada nebyla očividně o moc lepší. Tvářila se smutně a se skleslým výrazem ve tváři si tě prohlédla, když ses vedle ní usadil. Nadechla se, jakoby chtěla něco říci, ale zjevně si to rozmyslela, protože poté opět vydechla a podívala se přes stůl na další členy profesorského sboru, kteří už se konečně začali scházet u stolu.

@ScorpionCZ:„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.

Beliovu pozornost nakrátko upoutal pozornost rozhovor mezi Aedanem a De Peyranem. Se zájmem je sledoval a snažil se odhadnout co si asi ty dva mohou říkat. Vyrušil ho až příchod kancléře Talariana, který prošel kolem židle Spellorová. Jenž věnoval přívětivý úsměv, který mu byl okamžitě oplacen.
„Strýčku Talariane!“ zvolal Belius rázem a vstal ze své židle, aby se přivítal s kancléřem, který k němu přistoupil.
„Na slovíčko, Belie.“ požádal Talarian a pokynul ať ho Belius následuje o kus dál, do většího soukromý.

Ve stejný čas vešel do sálu Elbert Arterius v doprovodu Odette Landreau. Drželi se za rámě a rozhodně kráčeli vpřed, aby zaujmuli své místo u stolu.

@Oba: K profesorskému sboru konečně začali usedat ostatní členové profesorského sboru. Vedle kvestora Lexe usedl profesor Talar, vedle něhož následně zasedla i zrzavá profesorka a kvestorka Pelegriová, která byla novým přírůstkem do sboru. Lex po jejím usednutí jen nasupeně zafuněl a protočil oči v sloup. Talar, který jeho reakci zaznamenal si raději urovnal rukáv svého roucha.

„Dro'Barri pojď. Posaď se tady.“ uvedla ke stolu bývalého kolegu profesorka Silverwoodová a přenechala mu židli vedle Pelegriové, která se s Dro'Barrim přivítala, přestože se navzájem neznali. Talar učinil totéž, Lex jen lhostejně hleděl vpřed. Na protější stranu se velmi brzy usadil profesor Wolfrey, který nejprve ale povytáhl židli určenou pro svůj doprovod, kterým byla zrzavá altmerka (@ScorpionCZ: Elanya). Silverwoodová i nadále postávala za zády již sedícího Dro'Barriho a prohlížela si přítomné. Volných míst u stolu rapidně ubývalo.

Belius i nadále pokračoval v přátelské konverzaci s kancléřem v soukromý.

Rodina De Peyranova se usadila vedle zrzavé altmerky a profesora Wolfreye. De Peyran se očividně s oběma znal, protože se ihned s oběma pustil do tichého soukromého rozhovoru. Zbylá místa zůstala volná. Elbert s Odette byli usazeni k vedlejšímu stolu, seděli zády k Aedanovi a Mirabelle.

Selena Benochová opatrně usedla naproti Aedanovi. Povysunula volnou židli mezi ní a De Peyranovou a poté se ohlédla za sebe, jakoby hledala jejího majitele. Ten byl však očividně v nedohlednu, protože své snahy brzy na to nechala a mlčky pohlédla na Mirabelle a poté na Aedana.

Arcimág Benoch se odpojil od muže v černém rouchu, který nyní zamířil rovnou k vedlejšímu stolu. Usadil se naproti Elbertovi, který mu ihned věnoval podezřívavý pohled a cosi si tiše začal šeptat s Odette. Muže v černé róbě, ale očividně Elbertovo chování nijak nerozhodilo. Benoch se přesunul k vašemu stolu. Nejprve k Silverwoodové, které přiložil ruku na záda a cosi s ní tiše zkonzultoval. Silverwoodová jen přikývla hlavou a cosi mu tiše řekla nazpět. Benoch přikývl a usedl na své místo, přímo vedle své sestry.

Silverwoodová zůstala i nadále na nohou. Od schodiště se ozvala chůze a brzy poté přišla čtveřice osob. Palagán, Lora a dvojice žen v černých kápích. Palagán obě ženy nasměroval k vedlejšímu stolu, aby usedli vedle stejně zamaskovaného muže, který se s jednou z žen ihned přivítal. Druhou nechal bez povšimnutí usednout na místo. Palagán se poté prozatím rozloučil s Lorou a zamířil ke svému místu u stolu. Jeho místo bylo mezi Benochovou a De Peyranovou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Přisednu si k ní a jen sdělím, ,,Nechte si chutnat." pak se pustím do jídla.

---

Jemně pohladím Mirabelle po ruce a usměju se na ní, abych si to trochu vyžehlil a budu čekat co se bude dít dále, zatím se do konverzace nijak nezapojím.

---

→ Tah 1237


Adrian_S
Popřál si žoldačce dobrou chuť. Žoldačka reagovala strohým poděkováním a víc si tě stejně jako ostatních námořníků nevšímala. Hleděla si svého a brzy na to se pustila do své porce. Nabrala si dvě sousta, snědla je a poté pozvedla hlavu, „Vy též.“ řekla směrem k tobě a pustila se znovu do své porce. Jedla velmi rychle, jakoby zde nechtěla trávit ani o minutu déle. Pohledů námořníků ve svém okolí si již zcela nevšímala.

Postupně se o svoji porci přihlásil každý z námořníků.
„Hej…“ ozval se kuchař, „Odnes tohle kapitánovi. A tohle té… té čarodějce co má kajutu úplně nahoře. Hlavně to nepopleť. Jasné?“ vysvětloval důrazně svému pomocníkovi.
„Ano. Ano.“ pokyvoval hlavou pomocník. Přičemž si střídavě prohlédl obě porce. „Takže… Tenhle...“
„NE!“ zvolal aniž by cokoliv stihl pomocník říci, „Tenhle dáš kapitánovi. Tenhle v tom lepším talíři dáš té ženské. Co tu votravovala. Jasné?“
„Jasné.“ přikývl znovu pomocník a opatrně vyrazil na palubu. Neušlo ti, že žoldačka po něm hodila letmý pohled.


Tondulin a ScorpionCZ
@Tondulin: Jemně si pohladil Mirabelle po uvolněné ruce, položené na stole. Chvilku se na tebe otočila a pohlédla na tebe. Ať chtěla říct opět cokoliv i nyní si to rozmyslela. Nejspíš kvůli Beliovi, který poněkud roztržitě popadl svoji židli.
@ScorpionCZ:„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.

Beliovu pozornost nakrátko upoutal pozornost rozhovor mezi Aedanem a De Peyranem. Se zájmem je sledoval a snažil se odhadnout co si asi ty dva mohou říkat. Vyrušil ho až příchod kancléře Talariana, který prošel kolem židle Spellorová. Jenž věnoval přívětivý úsměv, který mu byl okamžitě oplacen.
„Strýčku Talariane!“ zvolal Belius rázem a vstal ze své židle, aby se přivítal s kancléřem, který k němu přistoupil.
„Na slovíčko, Belie.“ požádal Talarian a pokynul ať ho Belius následuje o kus dál, do většího soukromý.

Ve stejný čas vešel do sálu Elbert Arterius v doprovodu Odette Landreau. Drželi se za rámě a rozhodně kráčeli vpřed, aby zaujmuli své místo u stolu.

K profesorskému sboru konečně začali usedat ostatní členové profesorského sboru. Vedle kvestora Lexe usedl profesor Talar, vedle něhož následně zasedla i zrzavá profesorka a kvestorka Pelegriová, která byla novým přírůstkem do sboru. Lex po jejím usednutí jen nasupeně zafuněl a protočil oči v sloup. Talar, který jeho reakci zaznamenal si raději urovnal rukáv svého roucha.

„Dro'Barri pojď. Posaď se tady.“ uvedla ke stolu bývalého kolegu profesorka Silverwoodová a přenechala mu židli vedle Pelegriové, která se s Dro'Barrim přivítala, přestože se navzájem neznali. Talar učinil totéž, Lex jen lhostejně hleděl vpřed. Na protější stranu se velmi brzy usadil profesor Wolfrey, který nejprve ale povytáhl židli určenou pro svůj doprovod, kterým byla zrzavá altmerka (@ScorpionCZ: Elanya). Silverwoodová i nadále postávala za zády již sedícího Dro'Barriho a prohlížela si přítomné. Volných míst u stolu rapidně ubývalo.

Belius i nadále pokračoval v přátelské konverzaci s kancléřem v soukromý.

Rodina De Peyranova se usadila vedle zrzavé altmerky a profesora Wolfreye. De Peyran se očividně s oběma znal, protože se ihned s oběma pustil do tichého soukromého rozhovoru. Zbylá místa zůstala volná. Elbert s Odette byli usazeni k vedlejšímu stolu, seděli zády k Aedanovi a Mirabelle. Selena Benochová opatrně usedla naproti Aedanovi. Povysunula volnou židli mezi ní a De Peyranovou a poté se ohlédla za sebe, jakoby hledala jejího majitele. Ten byl však očividně v nedohlednu, protože své snahy brzy na to nechala a mlčky pohlédla na Mirabelle a poté na Aedana.

Arcimág Benoch se odpojil od muže v černém rouchu, který nyní zamířil rovnou k vedlejšímu stolu. Usadil se naproti Elbertovi, který mu ihned věnoval podezřívavý pohled a cosi si tiše začal šeptat s Odette. Muže v černé róbě, ale očividně Elbertovo chování nijak nerozhodilo. Benoch se přesunul k vašemu stolu. Nejprve k Silverwoodové, které přiložil ruku na záda a cosi s ní tiše zkonzultoval. Silverwoodová jen přikývla hlavou a cosi mu tiše řekla nazpět. Benoch přikývl a usedl na své místo, přímo vedle své sestry.

Silverwoodová zůstala i nadále na nohou. Od schodiště se ozvala chůze a brzy poté přišla čtveřice osob. Palagán, Lora a dvojice žen v černých kápích. Palagán obě ženy nasměroval k vedlejšímu stolu, aby usedli vedle stejně zamaskovaného muže, který se s jednou z žen ihned přivítal. Druhou nechal bez povšimnutí usednout na místo. Palagán se poté prozatím rozloučil s Lorou a zamířil ke svému místu u stolu. Jeho místo bylo mezi Benochovou a De Peyranovou.

@Oba: Když se Belius vrátil ze soukromého rozhovoru s kancléřem, usedl na své místo. Zprvu se zdálo, že jeho doposud radostnější nálada jakoby vzala za své. Trvalo pár desítek dlouhých vteřin než se opět přiměl k návratu ke své náladě před rozhovorem.

Arcimág Benoch vstal ze židle, když se konečně všichni hosté, novicové a členové sboru usadili na svá místa. Poklepáním si zjednal pozornost, která se nyní upínala k němu. Lehce si odkašlal.

„Dovolte mi ještě pár posledních slov, než zahájíme smuteční večeři a poslední fázi dnešního smutečního večera.“ ujal se nahlas slova, hlasem, který tónem ani trochu nekolísal. Zněl hlasitě, jakoby si k jeho síle magicky dopomáhal. „V těchto chmurných časech a nejistotou, kterou přinese zítřejší hlasování o magické reformě. Bych rád vás rád seznámil s jedním zásadním rozhodnutím, které jsem po dlouhých úvahách učinil... Rozhodl jsem se...“ učinil dramatickou pauzu, aby upoutal i ty, které doposud neoslovil. Přičemž se rozhlédl po sále. „Rozhodl jsem se jasně stanovit svého nástupce pro případ, že by mi mohlo být v těchto těžkých časech usilováno o život. Post arcimága je nebezpečná funkce a mnoho mých předchůdců při jejím výkonu zemřelo. Přál bych si, aby mým nástupcem v případě mé smrti byl velmistr Dremwus Palagán.“ poté poukázal na Palagána sedícího vedle Seleny Benochové.

Palagán jen přikývl. Profesorka Benochová začala okamžitě tleskat a přidalo se k ní mnoho dalších. Většina u profesorského sboru tleskala radostně, nebo se tak alespoň snažila působit, aby nějakým způsobem neurazila. Pouze profesorka Spellorová tleskala ponuře, pomalu a soudě jejího výrazu nebyla vůbec nadšena z toho co právě slyšela. Obdobně na tom byl i De Peyran, který posunkem krotil nadšení své ženy, která intenzivně tleskala zatímco on sám tleskal velmi pomalu. Vivien si ale posunků svého může vůbec nevšímala.

Stoly hostů na tom byly podobně. Jednotlivý hosté tleskali neutrálně, aby nikoho neurazili. Pouze kancléř a dvojice žen arcimágovo rozhodnutí vnímala natolik pozitivně, aby z davu vyčnívali. U stolů se studenty byla nálada z tohoto oznámení ještě ponuřejší. Neboť Palagán nepatřil k příliš oblíbených členům profesorského sboru.

„Dobře. Dobře.“ reagoval po chvilce Benoch a gesty uklidňoval situaci. „Každopádně mám tuhý kořínek a nepředpokládám, že k něčemu takovému v brzké době dojde, ale kdyby přeci. Toto je mé přání. Toť vše z mé strany.“ zakončil a jiným gestem vydal pokyn, aby bylo na stoly roznášeno jídlo.

Jídlo začalo roznášet hned několik noviců a novicek, kteří si k tomu vypomáhali kouzli. Netrvalo dlouho a před každým účastníkem hostiny byla umístěna jeho porce jídla. Včetně číše určené k přípitky. Ta byla položena před každého bez ohledu na to, jestli si sám nějaké pití již přinesl.

Před Beliem se tak nahromadilo velké množství skleniček což mělo za důsledek, že musel část menších skleniček přesunout na Anninu část stolu. Anna jeho počínání nijak nekomentovala. Nekomentovala ho ani, když se Belius opatrně dotkl číše, rozhlédl se a poté k ní přičichl. Poté pokýval hlavou a položil číši nazpět. Benoch, který i nadále zůstával stát se naklonil k Silverwoodové a cosi jí tiše pošeptal. Nebylo však slyšet co.

Benochová podobně jako Belius trochu reorganizovala vše co měla před sebou na stole. Přestože měla místa dostatek, uvolnila ještě trochu místa mezi jejím talířem a Palagánovým. Poté přesunula svoji ruku nad volné místo, učinila několik rychlých gest a zašeptala zaklínadlo. Mezi talíři se rázem objevila větší stříbrná miska plná oříšků. Palagán na toto gesto reagoval nezvykle příjemným úsměvem, který však netrval příliš dlouho.

„Přejdeme k přípitku.“ vybídl Benoch, když se vzdálil od Silverwoodové. Gestem naznačil, aby každý z vás vstal ze židle a pozvedl číši. Postupně každý vstal. „Připijme si na našeho kolegu, výborného profesora, drahého přítele a člověka, který v našich srdcích zůstane napořád.“ řekl následně a pozvedl číši. „Nechuť jsou bohové milosrdní k jeho duši.“ reagoval následně Benoch po pozvednutí číše.

Serana hleděla na Flavia, který jí posunky cosi naznačoval, když se hodlala napít z číše. Nakonec i přes jeho gesta ochutnala. Benoch poděkoval a poté pokynul ať si klidně sednete.

„Nuže. Pusťte se do jídla.“ vybídl poté, když i on sám usedl na místo a chopil se příboru.




SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Milá společnost." podotknu a budu dál jíst.

---

Pouze protočím očima nad tímhle "šokujícím" sdělením Benocha a pohlédnu radši n hostinu před námi. Usoudím že bude lepší dát se do jídla než poslouchat žvásty starých dědků a přesně to udělám.

---

→ Tah 1238


Adrian_S
Jedl si nerušeně dál. Žoldačka ponechala tvoji prozatím reakci bez odezvy. Rychle do sebe naházela jídlo, otevřela si ústa pak se rozhlédla. Neodešla. Notnou dobu seděla na místě před prázdným talířem.

„Už jsem zažila horší.“ zareagovala na tvá předchozí slova s odstupem času. „Tahle posádka se zdá být dost disciplinovaná. Přestože někteří se tváří a chovají jakoby ženu na své lodi viděli poprvé.“ zakroutila hlavou, „To bezpečnosti rozhodně nenapomůže.“ poté vstala, popadla svůj talíř a ještě jednou se ohlédla, „Vy budete Merle.“ řekla poté, „Paní Ritabeth by s vámi ráda mluvila. Navečer… Což bude vlastně brzy, ale teď má ještě nějaké pracovní povinnosti.“ dodala a bez dalšího zdržování odnesla talíř.


Tondulin a ScorpionCZ
@Oba: Ještě předtím než se všichni přítomní spustili do jídla, pokynul Benoch naposled směrem do prostoru a kouzlem očaroval několik hudebních nástrojů, které okamžitě začaly hrát pochmurné tóny. Hudba byla velmi rychle přehlušena hlaholem od studentských stolů.

Profesorský sbor byl notnou dobu ponořený do ticha. Spellorová mlčky jedla, Lex střídavě sousta zapíjel pivem a číší s vínem. Občas loupl svýma zarudlýma očima po sále. Talar občas mezi sousty prohodil pár slov s Pelegriovou, ale jejich rozhovor se omezoval na dosti neutrální témata. Dro'Barri, který se s Pelegriovou neznal a se Silverwoodovou si očividně neměl moc co říci, mlčel a občas pozvedl hlavu směrem k jediné prázdné židli u profesorského stolu.

„Vidíš to...“ šeptal tiše Belius Adrianně, „Vidíš tu misku?“ pokračoval stejně tiše, „Říkal jsem ti, že bez oříšků nedá ani ránu.“ dodal a hlavou pokynul směrem k Palagánovi, který jedl a na dosah své ruky měl misku s oříšky. Anna se podívala na Palagána i misku s oříšky, lehce se usmála, ale brzy na to raději svůj zrak upěla opět do svého talíře. Belius obklopený skleničkami se s námahou snažil najít. Nakonec systém nalezl a jedl.

„Tandil nedorazí?“ nedalo to nakonec Dro'Barrimu, který se zeptal na bývalého člena profesorského sboru.
„Ne.“ zakroutila hlavou pohotově Silverwoodová, „Od té doby co se rozhodl s Univerzitou zpřetrhat veškeré kontakty jsme ho neviděli.“ vysvětlila poté, „Volná židle patří Carině LaRouchové, ale ta již dopředu avizovala, že se nezúčastní.“ poukázala na prázdnou židli u profesorského stolu. Khajiit pouze přikývl.

„Jak se má vůbec váš otec?“ zeptal se De Peyran Elanye, když na straně jejich stolu vázla řeč. Altmerka se na něj podívala, otřela si ústa a chvilku mlčela, jakoby hledala správná slova.
„Nemám nejmenší ponětí.“ reagovala nakonec, „Svého otce jsem neviděla již velmi dlouho.“ dodala s mírně chladným tónem v hlase. De Peyran jen pozvedl obočí a přikývl hlavou.
„Zajímavé.“ hlesl, „Jeho zmizení je zjevně větším tajemstvím než jsem si myslel.“
„To zjevně ano.“ přikývla lhostejně Elanya.
„Přesto. Když zmizí tak mocný mág ze scény... No nevěstí to nic nedobrého.“ zhodnotil a podíval se před sebe na prázdnou židli. Elanya nijak nereagovala, nerušeně pokračovala v jídle. „Přesto...“ uchechtl se De Peyran, „Je stejně zajímavé, že své životní dílo přenechal Tarnovi. Nikoliv vám.“ neodpustil si poznámku.
De Peyranová se na svého muže podívala, jakoby ho chtěla pobídnout ke zdrženlivosti nebo úplné změně tématu, ale jejich tváře se vůbec nesetkaly. Altmerka ani nyní neodpověděla.

Mezi Benochem, Silverwoodovou, Benochovou a Palagánem vládlo ticho. Ani jeden spolu nyní během jídla nepromluvil. Nastalé ticho se pokusil prolomit až Belius, který po několika soustech zvolal.
„No! Myslím, že je nevyšší čas připít si něčím speciálním na našeho starého dobrého přítele. Icaria Globulla.“ zvolal a odsunul k Anně svůj talíř, čímž je zcela zkomplikoval pokračování v jídle. Odkašlal si a vytáhl láhev s průsvitnou tekutinou, alkoholem. (@Tondulin: Zcela jednoznačně rozeznáváš silný alkohol, který jste pili během rozlučky se svobodou.) „No. Tohle je síla.“ konstatoval zasněně Belius, když láhev rozdělal a přičichl k ní. Silverwoodová i Benochová na něj hleděly s jedním pozvednutým obočím.
„Akorát nemám tolik malých skleniček.“ hlesl nespokojeně, „Ale to se vymyslí. Lexi vy si dáte?“ zvolal směrem k Lexovi, který okamžitě přikývl. „Fairwen?“ zvolal směrem k blonďaté profesorce, která též přikývla souhlasně hlavou. „Výborně.“ zhodnotil Belius spokojeně, když však profesorka vstala trochu nechápavě na ní pohlédl. „A vy?“ obrátil se na Talara, Pelegriovou a Dro'Barriho. Khajiit okamžitě odmítl, Talar trochu váhavě souhlasil a Pelegriová nakonec také. Když se Beliův zrak přesunul na Silverwoodovou, bylo znát, že Belius s napětím očekává její reakci.
„Ne. Děkuji, Belie.“ odmítla.
„A vy? Pane arcimágu?“ zeptal se Benocha.
„Cože to vlastně je?“ zeptal se opatrně Benoch, „Aha...“ reagoval následně, když mu byla podána flaška, aby si sám přičichl a přesvědčil se sám. „Aby z toho jeden neoslepl.“ namítl poté a poslal láhev přes Benochovou k Palagánovi.
„Ale... To je už otestovaný. Koštovali jsme to během svatby a všichni vidíme dokonale. Nanejvýš netrefíte do postele nebo spadnete ze schodů, ale máte silnou ženu po svém boku. Ta vás když tak vzkřísí. Viď Alawen?“ pousmál se na profesorku Silverwoodovou Belius. Silverwoodová mu odpověděla rezervovaným úsměvem.
„Tak co mi myslíš, Dremwusi?“ zeptal se Benoch a vyklonil se na Palagána.
„Ale jo. Jedno nás nezabije.“ souhlasil nakonec Palagán lhostejným tónem a vrátil přes Benochovou a Benocha Beliovi láhev.
„No výborně.“ rozjařil se Belius jako malé dítě, „A ty?“ zeptal se Benochové.
Benochová zaváhala, podívala se letmo na svého bratra a poté i na Palagána, oba nijak nereagovali. „Jen velmi malinko. Symbolicky… Už jsem si dala přípitek a navečer si musím vzít svoji pravidelnou dávku lektvaru.“ vysvětlila mu.
„Dobře.“ nyní Beliův zrak spočinul na De Peyranové a De Peyranovi. Belius velmi hlasitě polkl a nakrátko jakoby ztratil barvu, když si vyměňoval pohled s manželem De Peyranové. Zatímco starý De Peyran se na Belia tvářil nasupeně a téměř ho probodával pohledem, De Peyranová se na Belia mile usmívala.
„My si dáme také. Připijeme si na památku zesnulého.“ zareagovala De Peyranové, když z Beliova obličeje vyčetla kde je zdroj jeho neobvyklého zadrhnutí. Belius jí kývnutím poděkoval a přesunul svůj zrak k dvojici altmerů.
„A… a… a vy?“ vykoktal ze sebe rozhozeně.
„Prosím? A copak jde?“ zeptala se pohotově altmerka, když si všimla, že na ní Belius mluví.
„O… O pití. Dáte si s námi přípitek na zesnulého přítele?“ zeptal se znovu.
„Ano. Dáme si oba.“ promluvila za Wolfreye, který byl zrovna zaneprázdněn vysvětlováním čehosi Loře a Ereldsonovi.
„Výborně.“ kývl znovu hlavou Belius.
„Nebo to nalijte všem. Tady v rohu.“ vybídla ho následně, když si všimla zápalu s jakým spolu trojice mluvila a ona zůstávala poněkud mimo dění.
„Jasně.“ přikývl Belius a chvilku si altmerku prohlížel, ona mu též věnovala pohled, při němž si ho měřila od hlavy k patě. Ani jeden se příliš neměl k tomu, aby svůj zrak odtrhl a věnoval se něčemu jinému. Teprve až když Adrianna šťouchla do svého bratra, vyrušila ho z jeho zasněného hledění na altmerku. „Oh… Samozřejmě. Flavius si jistě dá, Serana také.“ přesunul svůj zrak dál.
„Serana si nedá.“ zvolal Flavius.
„Jak to?“
„Dám si místo ní. Pro ní tohle silný pití není.“ vysvětlil Flavius.
„Ah… Dobře. Mirabelle a Aedan si samozřejmě dají také.“
„Ne. Já si nedám, Belie.“ odmítla okamžitě Mirabelle, „Zůstanu raději u vína. To mi bude bohatě stačit.“
„Ale no tak, Mirabelle.“ povzdechl si Belius, „Netrhej partu. Ber to takhle… Stejně až tu skončíme tak budeme všichni tuhý. Takže večer nic nebude. Šetřit se nemusíš.“ uculil se Belius, „Takže si dáš taky.“ doplnil, když Mirabelle rezignovaně souhlasila. „Anno. Tebe se ani ptát nemusím. Tebe čeká jen kocour.“
„Víš, že není moudré se teleportovat v alkoholovém opojení?“ zarazila ho Adrianna, která poznámku o kocourovy zcela přešla.
„Fakt?“ ohlédl se na ni, „Vivi to zvládne.“ mávl rukou a ohlédl se na De Peyranovou, která nyní kroutila hlavou na něco co jí tiše šeptal její manžel. Netvářila se přitom příliš nadšeně.
„Nejde jen o toho kdo kouzlo provádí, ale i o nás ostatní.“ připomněla mu Adrianna. Benoch se po její reakci jen uculil od ucha k uchu. Silverwoodová se k němu naklonila a cosi mu zašeptala. Oba se poté tiše zasmáli.
„Klid. Anničko. Vivien nás stejně vyhodí před Aedanovým barákem. Jeho soused už je zvyklej…“ uklidňoval ji Belius, „Tak a teď Škorpias a Laurana. No…“ promnul si bradu jakoby se snažil dopočítat kolik vlastně bude potřebovat malých sklenic.
„Já si nedám, Belie!“ zvolala hlasitě a zřetelně Laurana.
„Ale no tak!“ zvolal nazpět Belius, „Přeci… Přeci nebudeš trhat partu.“ namítal, ale Laurana zůstala neoblomná a tak Belius jako v případě Serany nakonec ustoupil. Pohlédl na láhev a znovu začal v duchu počítat.

V tentýž moment se vyřítila s táckem Spellorová, která nesla malé skleničky. Měla jich mnohem více než bylo lidí u stolu a tak zarazila Beliovo počítání.
„Výborně. Fairwen. Děkuji ti mnohokrát.“ usmál se na ní, když převzal tác se skleničkami. „Takže… No… To se do toho pomaličku pustíme.“ hlesl a začal rozlévat. „Moment!“ zvolal náhle Belius a prudce se otočil. „Balione!“ zařval na kancléře z plných plic. Čímž vzbudil rozruch u stolu pro hosty. Otočil se totiž nejenom kancléř, ale i několik dalších hostů, včetně Elberta a Odette. „Pojď sem.“ mávl na něj rukou. Balion měl už dojedeno, otřel si ústa a pozvolna vstal od stolu. Přesunul se s úsměvem k Beliovi a Fairwen, která se po předání tácu nevrátila na své místo. „Dáš si s námi, viď?“ zeptal se ho přátelsky.
„Aje.“ zašklebil se Talarian, když spatřil láhev z níž Belius naléval.
„Na Icaria.“ namítl Belius.
„Dobře. Nalij mi také.“ kývl Talarian a vyměnil si pohled s Fairwen, která si ho prohlížela. Talarian se jen letmo pousmál a převzal od Belia malou skleničku k níž ihned přičichl. „Chocholkovice.“ zašklebil se aniž by se napil.
„Už jste to pil?“ zeptala se zájmem Spellorová.
„Ano. Bohužel ano.“ posteskl si Talarian.
„Myslíš, že mám říct i Elbertovi s Odette?“ naklonil se Belius k Talarianovi. Oba se otočili směrem k sedícímu Elbertovi a Odette.
„Nekazil bych jim chvilku.“ zakroutil nakonec Talarian hlavou, „Co sem si všiml tak se k sobě docela mají. Nenarušuj jim to.“
„Nelíbí se mi, když se Elbert chová jako já a já se chovám jako Elbert.“ konstatoval nespokojeně Belius, „Tak zodpovědně.“ povzdechl si, „Teď jsem řekl hroznou volovinu.“ mávl nad tím rukou a obrátil se zpět ke stolu, aby rozlil zbytek. „Tak… si to převezměte. Doufám, že jsem na někoho nezapomněl.“

Malé skleničky začaly rychle ubývat jak většina přítomných u stolu vstávala a navzájem si je podávala. Mirabelle jednu podala Aedanovi, Belius podal Spellorové a poté přes Adriannu Škorpiasovi.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“