---

"To se ti lehce řekne, ale on je tady šéf. Ale měl by jste trochu potrénovat ničení magických bariér mistře Škorpeli, příliš jste na mě nezapůsobil." Oplatím mu s úsměvem narážku a radši se s Beliem a Mirabelle odeberu na hostinu.

---

→ Tah 1225


Adrian_S
Doprovodil si obě redguardky na palubu. Ataf, který byl již nastoupený gestem své sestře naznačil, aby se ona společně se svým doprovodem přesunula dolů k posádce. Tebe pak uvítal po svém boku, společně s prvním důstojníkem, kterým byl drobný muž. Tvář měl na rozdíl od ostatních členů posádky celou omotanou turbanem a koukaly mu pouze oči. Podle jejich tvaru usuzuješ, že se bude jednat o lesního elfa.

„Teď už jsme všichni. Díky.“ zhodnotil situaci tiše Ataf, když ses k němu připojil a jeho sestra se s žoldačkou zaplnily volná místa v první řadě.

„Vážená posádko.“ promluvil nahlas Ataf, „Čeká nás dlouhá a nebezpečná plavba. Jak jinak.“ usmál se od ucha k uchu, „Očekávám od vás to co vždy. Oddanost, poslušnost a hlavě odvahu a pracovitost. Úspěch naší plavby závisí na každém z vás, každý z vás nese odpovědnost za úspěšné doplavení lodi do cíle, ale též nazpět. Každý z vás bude za své služby náležitě odměněn. Včetně benefitů za úsilí nad rámec povinnosti.“ promlouval Ataf, „Nyní je pro každého z nás domovem tato loď. Členové posádky jsou naší rodinnou a oporou. Na této lodi platí jasná pravidla, která zmíním jen pro jistotu. Nestrpíme zde žádné rvačky, krádeže a nedejte bohové vraždy. Každý z vás kdo přepravuje něco potenciálně nebezpečného to bezodkladně ohlásí prvnímu důstojníkovi.“ obrátil se na elfa, „Ovšem tohle bychom měli mít už dávno za sebou. Osobní spory nechte stranou, na moře nepatří, když už… tak patří na pevninu. Signál ze zvonu je pro každého člena posádky závazný. Jakmile se zvon rozezní neprodleně všichni členové posádky nastoupí. Takto.“ poukázal na současnou podobu nástupu. „Převážnou část naší plavby, kterou absolvujeme se budeme plavit v dobře známých vodách, přesto nepolevujte v obezřetnosti. Zkušenější z vás vědí, že nebezpečí udeří vždy, když v pozornosti polevíme. V pozdější fázi plavby očekávám přiostření, ale nepodléhejte obavám. Nic, čemu bychom čelili poprvé. Mnozí z vás vědí, že si s kdečím lehce poradíme. Nuže… A nyní vstříc novým objevům a dobrodružství!“ zvolal radostně Ataf k zakončení svého monologu.

První důstojník a téměř celá posádka až na dvojici zjevně nováčků okamžitě zvolala radostně, aby dala najevo, že se jim alespoň něco z kapitánova proslovu líbilo a vyjádřili mu podporu.

„Nyní se rozejděte.“ vybídl přítomné, „První důstojníku.“ obrátil se na elfa s turbanem, „Vydejte rozkaz k vyplutí. Ať už nás nic nezdržuje.“ dodal. Elf pohotově přikývl. Učinil několik kroků vpřed, naklonil se přes zábradlí a začal vykřikovat nezbytné rozkazy na posádku. Ritabeth s žoldačkou zůstaly i nadále na místech. Ritabeth se uculovala od ucha k uchu.


Tondulin a ScorpionCZ
@Oba: Belius nesouhlasně kroutil hlavou, když označil Aedan Elberta za šéfa. Nicméně jakkoliv slovně jeho slova nevyvrátil. Elbert který postával opodál s Odette a nejspíš mohl i nemusel Škorpiasova slova zaslechnout se krátce ohlédl jeho směrem. Mohl tak však učinit zcela nahodile, aby se ujistil kdo zůstal a kdo se již přesunul.

„Ještě chvilku počkej.“ zastavil Aedana, když se chtěl odebral se svojí skupinkou ke vstupu do Univerzity, aby se mohl připojit k smuteční hostině. Pokukoval přitom po Adrianně, která stále ještě postávala na stejném místě. „Asi už můžeme. Jdeme.“ mávl rukou Belius a vykročil s širokým úsměvem za sestrou, které už z dálky nabízel rámě, aby společně bok po boku mohli vstoupit do Univerzity. Aedan s Mirabelle mu byl v patách.

@Škorpias: I tvá skupinka se opět seskupila. Laurana se Seranou opustili lavice a zamířili k vám. Flavius až do jejich příchodu nevraživě sledoval Elberta, který i nadále setrvával na místě s hnědovlasou čarodějkou Odette. Vedli spolu tichý dialog a nebylo zjevné, čeho se může týkat.

@Aedan: „Půjdeme dovnitř.“ promluvil k Adrianně Belius, „Ať zabereme naše místa zavčasu a něco neprošvihneme.“ pokračoval obezřetně.
„Dobře.“ řekla již svým běžným přívětivým tónem v hlase. Belius se úlevně pousmál. Přijala jeho rámě a společně jste pak vyrazili rovnou k Univerzitě a brzy na to vešli otevřenými dveřmi rovnou do sálu.





SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

Budu postávat na místě.

---

"Chudák zesnulý, tohle na svém pohřbu teda fakt nechci, až se to jednou stane. Teda pokud někde nezůstanu hnít v Oblivionu nebo tak něco." Přiřadím se k ostatním. "Takže co se bude dít teď? Nějak mě to celé rozhodilo."

---

→ Tah 1226


Adrian_S
Postával si na místě. Posádka se již chtěla chtěla odebrat vyplnit rozkazy, které jim rozkázal první důstojník, když předstoupil Ataf, stoupl si vedle elfa a důrazně zvolal: „Pozor posádko!“
Posádka se okamžitě vrátila do pozoru a hleděla vpřed na horní palubu. První důstojník se široce pousmál nad pohotovou reakcí posádky. Zaváhali jen dva námořníci, kteří se plaví pod Atafem poprvé.
„Reagujete pohotově. Chválím. Ještě jedna důležitá informace.“ pokračoval. Ritabeth se zatvářila podrážděně, jakoby už chtěla opět zaplout do své kajuty a mít klid na vybalování svého zavazadla. „Představuji vám čaroděje Fallena Merleho. On si najal naše služby a my jej dopravíme bezpečně tam i zpět. Zapamatujte si jeho tvář ať víte s kým máte tu čest. Toť vše. Nyní už skutečně vykonejte vše nutné.“ mávl rukou.

Ritabeth s žoldačkou okamžitě vyrazily ke schodišti, aby se mohly co nejdříve uklidit do kajuty a mít klid od veškerého dění na palubě. První důstojník okamžitě zopakoval své předtím vydané rozkazy, nyní již musely být vykonány. Posádka s nimi začala okamžitě. Brzy byla vytažena kotva a loď se odrazila od břehu a začala pozvolna odplouvat z přístavu. Vztyčena byla též vlajka a část plachet.

„Nemohl jsme si neodpustit je trošku procvičit v pozornosti.“ vysvětlil svůj záměr Ataf, „Udržovat svoji posádku v pohotovosti a zkoušet její odezvu je nutné neustále.“ pokračoval, „Ujměte se prosím kormidla.“ vybídl svého prvního důstojníka, když přesunul svůj zrak na něj. Poté se znovu obrátil na tebe. „Teď to bude poklidná plavba.“ usmál se. „Pojďme do mé kajuty. Nahlédneme do map.“ vybídl tě poté.

Následoval si ho do jeho kajuty. Atafova kajuta byla prostorná, ale velmi strohá co se týče jakékoliv výzdoby. Byla zde jen úzká postel, která nevyhlížela příliš pohodlně. Pracovní stolek, který sloužil i jako poradní stůl. Právě na něm byla rozprostřena velká mapa Iliackého zálivu a pobřeží Vysokoskalí a část pobřežní Hammerfellu, které omývalo Abeceanské moře. Letní Ostrovy na mapě chyběly. Na mapě bylo hned několik zápisků a poznámek, rukou zakreslené ostrovy a potenciální nebezpečí, která vám mohla hrozit. Ostrov kam ses měl dostat, ale na mapě zakreslen nebyl. V oblasti v níž se měl nacházet bylo jen několik nepřesných náznaků, že by něco mohlo být. Na okraji mapy bylo na hromádce několik desítek modelů lodí různých barev, zejména modrých, červených a šedých. Jediný model byl unikátní, který vyobrazoval Atafovu loď co nejvěrněji.

„Tak. To jsme my.“ umístil model loďky na Sentinel a poté se opřel o okraj stole. Když si pokračoval dál v prohlížení jeho kajuty všiml sis též volné figuríny, jedné větší truhly a skříně. Více v jeho kajutě nebylo. „Podle mých informací co jsem ještě před odplutím pochytil by někde tady...“ přesunul rukou dvě červené lodě na mapu, „Měla hlídkovat trojice válečných lodí z Vysokoskalské flotily. Bylo by vhodné se jim vyhnout.“ poklepal prsty po okraji stolu, „Nehrozí nám od nich nebezpečí, ale pokud bychom na ně narazili. Pravděpodobně se mohou dožadovat nějaké lodní kontroly a nejspíš budou chtít i nějaký poplatek za proplutí. Od té doby co Hammerfell není součástí Císařství jsou tu občas dost pře o to kde čí hranice končí a kdo má dohlížet na bezpečí ve zdejších vodách.“

Vzhledem k tomu, že plavba by měla trvat minimálně několik herních dnů. Tak předpokládám, že zde dojde k plynutí času trochu jiným způsobem a větším časovým skokům. Během plavby můžeš libovolně komunikovat s členy posádky, případně jen trávit čas v kajutě a např. studovat magii. Na veškeré potenciálně zajímavé události na lodi a okolí budeš upozorňován a budeš moct zvážit svoji účast.


Tondulin a ScorpionCZ




@Oba: Chvilku po vás dorazil kvestor Reman Lex. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě zamířil k profesorskému stolu, který byl zcela prázdný. Vyhnul se přitom pohledu Benochové, které kolem něj prošla. Když došel ke stolu, odsunul si jednu ze židlí a usedl na ní. Popadl korbel na pivo, pohlédl do něj a soudě podle výrazu ve tváři mu došlo, že je prázdný. Vstal a odebral se podél stolu tak, aby se obloukem vyhnul většině kolegů a kolegyním do vedlejší místnosti - jídelny.

Profesorka Spellorová, která se nyní též objevila u dveří. Za vámi se ihned zařadila vedle Flavia a Seranu. „Myslím, že sedíme vedle sebe. Serano.“ promluvila k ní. Když si však všimla Škorpiase, chvíli si ho prohlížela a poté mlčky odešla aniž by vyčkávala na nějakou reakci ze strany Serany.
„To je ta co tě zatýkala, viď Škorpiasi?“ zeptal se Flavius a pohodil hlavou k Spellorové, která mířila za Benochovou.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

,,Jak dlouho si myslíte, že poplujeme? Kolik dní?" otočím se na Atafa, ,,Nežádám spěch, čistá zvědavost."

Jakmile mi odpoví, odvětím mu, ,,Lodě z Vysokoskalí by nemusely dělat problém, ale souhlasím s názorem, abychom se jim vyhnuli. Nikdo nemusí vědět, kam máme namířeno. Obzvlášť se nechci se svým posláním svěřovat královnině moci." otočím se na Atafa, ,,Tyto vody znáte lépe než já. Spoléhám na Vás, kapitáne, že mne dopravíte v jednom kuse a živého na místo určení." opřu se o stůl, ,,Jestli je tu potřeba něco udělat, dejte mi vědět, zabavím se. Mimochodem, při nástupu jsem si všiml Vašich dvou mužů, byli lehce bledí. Možná náběh na kurděje... Když dovolíte, podíval bych se na ně."

---

"Nevidím důvod odkládat je na později pokud se mu nelíbí tvá předehra," odpovím Zeniře se škodolibým úsměvem.

Vyvolám kouzlo Jiskření a pokusím se ho regulovat na tolik abych Civelovi zatím moc neublížila a chytnu ho zezadu za rameno, "Kdo je Ormax Copperston a co pro tebe má za informace?" zeptám se a následně uvolním ruku.

---

Zamířím za Palagánem a počkám až domluví a dá mi najevo, že s ním mohu mluvit.

---

→ Tah 1227


Adrian_S
„Neplujeme nějakou převratnou dálku. Předpokládám, že pokud vyjde počasí a nebudeme muset nějak radikálně měnit kurz. Poplujeme poměrně přímo... Když budu velký pesimista dva týdny, ale viděl bych to na týden.“ poté ukázal prstem na model vaší lodě, „Jsme zde. Plujeme sem. Je to kousek. Přímá plavba. Zpomalovat budeme muset až zde. Tam je to poměrně zrádné a samozřejmě budeme muset s každým přiblížením k cíli zpomalovat a být víc obezřetní. Počasí snad bude stát též při nás.“ zhodnotil.

„Vysokoskalská flotila v těchto vodách spadá pod admirála Lania z Císařské legie. Už jsem s ním tu čest měl. Dokonce osobně. Když má špatnou náladu, nejprve střílí a teprve poté zjišťuje co jeho lodě trefily.“ s povzdechem se pousmál, „Obzvláště pokud nejsou na obzoru další svědci.“ odmlčel se zahleděl se do mapy.

„Co teď dělat?“ pozvedl hlavu, „S lodí si poradí posádka a první důstojník... Tam netřeba pomoci. Zkusím něco vymyslet, ale první den je lepší odpočívat. Plavba lodí dělá mnohým napoprvé problémy.“ usmál se. „Kurděje?“ hlesl následně, „No... Jistě. Klidně se na ně podívejte. Propuknutí nějaké nemoci na lodi by pro nás byla pohromou.“


Tondulin a ScorpionCZ


@Oba: Chvilku po vás dorazil kvestor Reman Lex. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě zamířil k profesorskému stolu, který byl zcela prázdný. Vyhnul se přitom pohledu Benochové, které kolem něj prošla. Když došel ke stolu, odsunul si jednu ze židlí a usedl na ní. Popadl korbel na pivo, pohlédl do něj a soudě podle výrazu ve tváři mu došlo, že je prázdný. Vstal a odebral se podél stolu tak, aby se obloukem vyhnul většině kolegů a kolegyním do vedlejší místnosti - jídelny.

Profesorka Spellorová, která se nyní též objevila u dveří. Za vámi se ihned zařadila vedle Flavia a Seranu. „Myslím, že sedíme vedle sebe. Serano.“ promluvila k ní. Když si však všimla Škorpiase, chvíli si ho prohlížela a poté mlčky odešla aniž by vyčkávala na nějakou reakci ze strany Serany.
„To je ta co tě zatýkala, viď Škorpiasi?“ zeptal se Flavius a pohodil hlavou k Spellorové, která mířila za Benochovou.




SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Pokynu hlavou a rozloučím se s Atafem. Jakmile odejdu z jeho kajuty, zamířím si to ke kormidelníkovi a jen se u něj zastavím, abych se rozhlédl po dvou bledých mužích, zda zrovna nepracují na palubě. Pokud tam nebudou, nebudu nikoho hledat, přesunu se k přídi lodi, opřu se lokty o zábradlí a budu sledovat plavbu.

Pokud tam námořníci budou, zamířím k nim a přeruším jejich práci, ,,Omlouvám se, že Vás ruším. Všiml jsem si Vašich kůží, jak jsou bledé. Mám tušení, že byste mohli mít symptomy nějaké nemoci. Půjdete se mnou, abych se na Vás podíval?"

---

"Nebojte se, Mirabelle má mojí plnou oporu a podporu, jen mne trochu zarazilo když jsem se jen tak mimochodem dozvěděl o úmrtí svého mistra..... Myslím že by to zasloužilo nějaké delší vysvětlení." Půjdu po schodech pomalu nahoru, tak abych se přizpůsobil Palagánovu tempu.

---

→ Tah 1229


Adrian_S
„Dobře. Když nebudu na venku na palubě budu tady.“ reagoval na tvůj odchod a poté se opět zahleděl do mapy. Opustil si Atafovu komnatu a vylezl na palubu. Loď byla už kus od pobřeží a plynule plula dál od pevniny.

Zamířil si ke kormidelníkovi, prvnímu důstojníkovi Gaenovi, kterému asistoval jiný námořník. Soudě podle jejich rozhovoru mu Gaen právě vysvětloval jakým způsobem má kormidlovat a snažil se mu předat některé své rady a zkušenosti.

Chvíli ses rozhlížel po palubě. Dvojici pobledlých námořníků si skutečně brzy našel. Poflakovali se o palubu níže. Pod vedením jiného námořníka, mnohem staršího připravovali nějaké provazy. Sestoupil si proto o palubu níž a oslovil je.

Starší námořník se zatvářil znepokojeně, dvojice mladších námořníků naopak nakrátko zazářila radostí, ale brzy poté svoji radost z vyvléknutí se od povinností zkrotila.
„Běžte. Nemoci se nesmí podceňovat!“ rozkázal jim důrazně a sám se vrhl řešit provazy. Dva námořníky jen děkovně pohlédli na staršího námořníka a vykročili vpřed, ochotni tě následovat.

„Necítím si nijak zvláštně.“ reagoval jeden z námořníků, když jste poodešli kousek stranou. Druhý jen mlčel.


Tondulin
Palagán si tě krátce změřil pohledem a poté dlouho mlčel, dokud jste nevystoupali o několik schodů výše. Teprve poté se znovu nadechl ke slovu, „Ano. Delší vysvětlení by přišlo vhod, ale bylo by naprosto nerozumné ho provádět někde na veřejnosti, když se dívá a poslouchá spousta Carweniných nepřátel.“ odmlčel a mlčel již celou cestu, přidal do kroku a konečně šel přijatelnou rychlostí, jakoby se opět vrátila veškerá síla.

Brzy jste vystoupali do patra. Palagán ihned zahnul a provedl tě chodbou až ke komnatě arcimága, kterou pohotově odemkl. Rukou ti pokynul ať vstoupíš. Vešel si, vešel taktéž a zavřel za sebou. Rozhlédl ses po místnosti, nic se nezměnilo, vše zůstalo stejné. Palagán nezamkl. Pouze přešel před stůl a krátce se rozhlédl. Nikoho jiného si v místnosti neregistroval.

„Slova arcimága musela vyznít nečekaně, aby i nejzarytější přátelé, ale i nepřátelé Carwen byli překvapeni touto nečekanou zprávou o jejím skonu. Thalmor má špehy všude, včetně této Univerzity, ale i za zdmi vašeho Chorrolu.“ podíval se na tebe vážně, přičemž bylo jasné, že rozhodně nežertuje. „Situace v Cheydinhalu je nepřehledná a velmi chaotická.“ pokračoval opět, „To Thalmorským špehům znepříjemňuje práci, ale jedno je většinou jisté. Mrtvé zpravidla nikdo už neřeší. Existuje mnoho živých nepřátel, které je třeba brát v potaz. Mrtví jen zřídka kdy něco skutečně ovlivní. Přesto bychom je neměli alespoň my, podceňovat.“ vysvětloval opatrně a přitom se zády opřel o arcimágův stůl, gestem seslal telekinezi a přitáhl si misku s oříšky umístěnou na jedné z nízkých skříní. Misku položil vedle sebe, nabral si hrst a podíval se na tebe. „Zvláštní.“ uchechtl se, „Ve skutečnosti si to byl totiž ty, kdo uvedl v chod něco co stálo za smrtí Carwen.“ i nadále se držel ve tváři grimasu úšklebku, „Carwen je mrtvá. Nechť žije Shael.“


ScorpionCZ


@Oba: Chvilku po vás dorazil kvestor Reman Lex. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě zamířil k profesorskému stolu, který byl zcela prázdný. Vyhnul se přitom pohledu Benochové, které kolem něj prošla. Když došel ke stolu, odsunul si jednu ze židlí a usedl na ní. Popadl korbel na pivo, pohlédl do něj a soudě podle výrazu ve tváři mu došlo, že je prázdný. Vstal a odebral se podél stolu tak, aby se obloukem vyhnul většině kolegů a kolegyním do vedlejší místnosti - jídelny.

Profesorka Spellorová, která se nyní též objevila u dveří. Za vámi se ihned zařadila vedle Flavia a Seranu. „Myslím, že sedíme vedle sebe. Serano.“ promluvila k ní. Když si však všimla Škorpiase, chvíli si ho prohlížela a poté mlčky odešla aniž by vyčkávala na nějakou reakci ze strany Serany.
„To je ta co tě zatýkala, viď Škorpiasi?“ zeptal se Flavius a pohodil hlavou k Spellorové, která mířila za Benochovou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

Vezmu oba námořníky do své kajuty, kde je požádám, aby se posadili a chvilku počkali, než si z brašny vytáhnu ampulky. Poté si rukou zavolám jednoho z nich a udělám následující prohlídku:

Podívám se mu na ruce, zda nejsou nějak zraněné a pokud jsou, jak vypadají rány, zda jsou zahojené, špatně zahojené či zda stále mají možnost krvácet. Dále se mu podívám do očí, jak vypadají, jestli jsou unavené, plné energie či podrážděné. Dále sáhnu prsty na krk a budu přes tepnu poslouchat, jak buší srdce, jestli rytmicky či nepravidelně. Naposledy požádám námořníka, aby se posadil a otevřel mi ústa, prohlédnu si jazyk, krk a případně zatahám za jeden špičatý zub.

Při tomto vyšetření se budu ptát, zda se necítí unavený, od kdy se případně tak cítí. Zda ho nebolí určité části těla, případně jaká. Co v posledním týdnu jedl a pil, platí i pro alkohol. Jak často se fyzicky namáhal. Zda ho nebolí hlava, i když zrovna nic nedělá. Kdy naposledy měl pohlavní styk.

To samé vyšetření i se stejnými otázkami provedu u druhého muže. Poté se rozhodnu, co dál.

---

→ Tah 1230


Adrian_S
Odvedl sis námořníky s podezřením na nějakou nemoc do své kajuty, abys je podrobil bližší kontrole. Oba námořníci tě poslušně následovali až do kajuty, kde si jim rozkázal se usadit. Nejprve sis zavolal prvního z nich.

První z nich, hnědovlasý, s krátkými vlasy a do hladka oholenou tváří. Ochotně předstoupil a nechal tě provést vyšetření. Nejprve ses zaměřil na jeho ruce, v oblasti zápěstí měl několik menších škrábanců a odřenin. „To sem si udělal při práci na lodi. To mu se tady nevyhnete.“ vysvětlil svá drobná poranění. Zaměřil ses na oči, nepůsobily unaveně, ale ani vyloženě čile. Nebylo v nich patrné nějaké zarudnutí či podráždění. Tlukot srdce má pravidelný.

„Únava? Ani ne.“ zakroutil opatrně hlavou, „Sice jsem toho včera večer moc nenaspal, ale posledních pár týdnů jsem neměl žádnou fyzicky náročnou práci… když loď kotvila v přístavu. Pouze jsem obstarával práci kolem domu.“ zodpovídal postupně tvé otázky. „O stravu se stará manželka, dávám přednost masu… takže kupuje ryby a maso. Ryby od svého bratra a maso od zdejšího řezníka. Nevypadala nemocně, když jsem odjížděl.“ uchechtl se, „Každopádně jak jsem řekl, dávám přednost masitému jídlu… Zeleninu moc nevyhledávám.“ pokusil se přiblížit svůj jídelníček, ale více konkrétní nebyl. „Alkohol si dopřávám, samozřejmě. Včera jsme zapíjeli, obezřetně to, že je to na delší dobu náš poslední den na souši. To se vždycky musí patřičně zapít, ale v deset sem končil. Moc jsem toho nevypil, hlava mě ani nebolela ráno ani teď. Manželka by mě zabila, kdybych poslední společnou noc prožil v hostinci a ne s ní v posteli.“ zakončil své odpovědi na tvé otázky. Poté vstal a uvolnil místo druhému. Některé zuby mu v ústech chyběly, ale špičák za který si ho zatahal držel pevně.

Ten se usadil na židli, připraven se svými odpověďmi. Začal si stejným způsobem kontrolovat i jeho. Druhý námořník byl černovlasý, podle všeho je o pár let mladší než první. Tvář měl podobně bledou jako první, neměl ji však tolik dohladka oholenou. Prohlédl sis ruce, na dlaních měl patrné známky začínající vyrážky. Nad loktem měl velkou širokou jizvu od ostrého předmětu, jizva je již zhojená a bude několik let stará. Oči měl též mírně podrážděné a nos byl nakřivo, zlomený z nějaké potyčky nebo po úderu o nějaký předmět.
„Unavený jsem furt, když něco dělám… ale kdo není, že jo?“ reagoval na tvoji otázku ohledně únavy a podíval se na prvního námořníka, který byl opodál. Ten jen s úsměvem přikývl. Černovlasí se opět obrátil na tebe a znovu se soustředil na vyšetření. „Stravuju se nepravidelně. Když nejsem na moři žiju v jednom z přístavních hostinců, kde si přivydělávám občas i jako vyhazovač… Snídani a oběd mám v ceně pokoje. Většinou je to furt totéž do kola, maso, zelenina, maso a zelenina. Občas něco exotického, občas nějaký pokus o novotu, která se buď uchytí nebo ne… Snad jen jednou… rok zpátky sem z toho měl srajdu, ale to prohnalo víc lidí. Tehdy. Včera jsem měl zeleninový salát s nějakou rybou.“ poté se odmlčel, protože si mu nakázal otevřít ústa. Zatahal si za špičák, držel jak má. Ústa měl uvnitř mírně zarudlé. Tlukot srdce, který si sledoval během jeho odpovědí je v pořádku. „Hlava... Občas. Ale přikládám to tomu horku. Nesnáším ho… ať si říká kdo chce co chce… sice jsem vyrostl v Sentinelu, ale na to horko si prostě nezvyknu. Občas se ozve i jiná část těla, ale jako vyhazovač jsem těch ran už pár schytal… Takže nějaké to ne zcela ideálně doléčené zranění se asi ozve. Obzvlášť, když se najednou ochladí. A co se týče chlastu? Piju každý večer, jedno až tři piva. Občas nějaký rum, občas nějaká vodní dýmka a v celibátu rozhodně nežiju.“ spráskl ruce a odmlčel se. Očekávajíc verdikt nad tvým zjištěním.



Tondulin
Palagán si tě krátce změřil pohledem a poté dlouho mlčel, dokud jste nevystoupali o několik schodů výše. Teprve poté se znovu nadechl ke slovu, „Ano. Delší vysvětlení by přišlo vhod, ale bylo by naprosto nerozumné ho provádět někde na veřejnosti, když se dívá a poslouchá spousta Carweniných nepřátel.“ odmlčel a mlčel již celou cestu, přidal do kroku a konečně šel přijatelnou rychlostí, jakoby se opět vrátila veškerá síla.

Brzy jste vystoupali do patra. Palagán ihned zahnul a provedl tě chodbou až ke komnatě arcimága, kterou pohotově odemkl. Rukou ti pokynul ať vstoupíš. Vešel si, vešel taktéž a zavřel za sebou. Rozhlédl ses po místnosti, nic se nezměnilo, vše zůstalo stejné. Palagán nezamkl. Pouze přešel před stůl a krátce se rozhlédl. Nikoho jiného si v místnosti neregistroval.

„Slova arcimága musela vyznít nečekaně, aby i nejzarytější přátelé, ale i nepřátelé Carwen byli překvapeni touto nečekanou zprávou o jejím skonu. Thalmor má špehy všude, včetně této Univerzity, ale i za zdmi vašeho Chorrolu.“ podíval se na tebe vážně, přičemž bylo jasné, že rozhodně nežertuje. „Situace v Cheydinhalu je nepřehledná a velmi chaotická.“ pokračoval opět, „To Thalmorským špehům znepříjemňuje práci, ale jedno je většinou jisté. Mrtvé zpravidla nikdo už neřeší. Existuje mnoho živých nepřátel, které je třeba brát v potaz. Mrtví jen zřídka kdy něco skutečně ovlivní. Přesto bychom je neměli alespoň my, podceňovat.“ vysvětloval opatrně a přitom se zády opřel o arcimágův stůl, gestem seslal telekinezi a přitáhl si misku s oříšky umístěnou na jedné z nízkých skříní. Misku položil vedle sebe, nabral si hrst a podíval se na tebe. „Zvláštní.“ uchechtl se, „Ve skutečnosti si to byl totiž ty, kdo uvedl v chod něco co stálo za smrtí Carwen.“ i nadále se držel ve tváři grimasu úšklebku, „Carwen je mrtvá. Nechť žije Shael.“


ScorpionCZ


@Oba: Chvilku po vás dorazil kvestor Reman Lex. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě zamířil k profesorskému stolu, který byl zcela prázdný. Vyhnul se přitom pohledu Benochové, které kolem něj prošla. Když došel ke stolu, odsunul si jednu ze židlí a usedl na ní. Popadl korbel na pivo, pohlédl do něj a soudě podle výrazu ve tváři mu došlo, že je prázdný. Vstal a odebral se podél stolu tak, aby se obloukem vyhnul většině kolegů a kolegyním do vedlejší místnosti - jídelny.

Profesorka Spellorová, která se nyní též objevila u dveří. Za vámi se ihned zařadila vedle Flavia a Seranu. „Myslím, že sedíme vedle sebe. Serano.“ promluvila k ní. Když si však všimla Škorpiase, chvíli si ho prohlížela a poté mlčky odešla aniž by vyčkávala na nějakou reakci ze strany Serany.
„To je ta co tě zatýkala, viď Škorpiasi?“ zeptal se Flavius a pohodil hlavou k Spellorové, která mířila za Benochovou.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Mírná únava u obou, drobné rány na těle a zarudlá místa. Hmm..." chytnu si bradu dvěma prsty a podívám se po obou mužích, ,,Pánové, jak je Vám teďka? Necítíte se malátní?", až mi odpoví, zeptám se jich, ,,Máte tady na lodi zásoby nějakého ovoce? Například citrónů, pomerančů nebo grapefruitu? Jestli jo, přineste mi několik kusů... tak 10 citrusů by mohlo stačit."

Pokud se budou nějak zdráhat, ujistím je, ,,Není to nic vážného, ale když mi to přinesete, probudím ve Vás zase sílu." Pak se jich ale ještě zeptám, ,,Zapomněl jsem se zeptat, kde jste často byli v posledních dvou týdnech? Jestli v nějakých městech, tak zda v chudinských čtvrtích, v honosných vilách, v přístavech, ve stokách...?"

---

"Myslím že ano, už si to moc nevybavuji, v té době jsem nebyl moc sám sebou. Ale to už je za mnou." Odpovím a tak nějak si někam sednu, aby to dalo smysl co se týče posezení ostatních a bylo tma místo. Nebo případně se prostě usadím tam, kam mi kdo řekne, protože si budu chtít odpočinout a posadit se.

---

Po poslední Palagánově větě mi spadne kámen ze srdce. "To jsou mi teda blbý vtipy, už jsem málem plánoval jak dostihnu jejího vraha, příště by jste na mě mohl aspoň třeba mrknout, když vymýšlíte takové konspirace." Odpovím a bude na mě znát, jak mi to zvedlo náladu. "Nabídl jsem jí i Belwen útočiště v Chorrolu, myslíte, že i tam hrozí určité riziko, že by je agenti Thalmoru chtěli... odstranit?"

---

→ Tah 1231


Adrian_S
„Ne. Jsem v pohodě.“ odpověděl ti pohotově první.
„Možná trochu. Občas.“ namítl druhý.
Když ses jich zeptal na zásobu ovoce, krátce na sebe pohlédli.
„Ano. V podpalubí budou, kuchař nějaké bude mít.“ řekl nakonec první, „Obstarám je a přinesu. To nebude problém.“ dodal vzápětí.

„Ne. Žádné stoky nic takového. Když jsem měl teď volno dělal jsem kolem domu... Vlastně jsem ani nevytáhl paty ze Sentinelu. Naše čtvrť patří mezi ty lepší... Není to žádná chudinská, ale ani žádná pro bohaté.“ zodpovídal tvé otázky první, „Takový zlatý střed, který si může námořník s mým platem dovolit. Navečer sem zavítal do přístavní čtvrti. Dát si pivko. Ale to jen občas.“

„Většinu času jsem strávil v přístavu, buď vysedáváním venku nebo hlídáním uvnitř hostince. Tam je čisto... docela.“ pousmál se druhý, „Vycestoval jsem jen jednou, ale sotva hodinu cesty od Sentinelu velbloudem. Jen jsem doručoval jednu zprávu... tu jsem předal a vrátil se. Vodu sem si vezl svou a nejedl sem cestou.“ vysvětloval druhý.
„Docela.“ uchechtl se první.
„No je tam čisto.“ namítl k jeho poznámce druhý.
„Však jo.“ reagoval první zdrženlivějším tónem, druhý nad tím mávl rukou. „Skočím obstarat to ovoce.“ řekl nakonec první a vyčkal na tvůj souhlas.
„Já bych se měl vrátit, aby se vstřícnost našeho starého námořníka nerozplynula v prach.“ poznamenal druhý, když se hodlal zvednout ze židle.


Tondulin
„Nebylo to myšleno jako vtip.“ reagoval chladně Palagán, „Záleží na tom... Jak moc důvěryhodně na Gerricka a jeho doprovod zapůsobilo sdělení o jejím náhlém skonu v Cheydinhalu. Ale jak jsem řekl před chvílí. Mrtvé zpravidla nikdo neřeší. Thalmor má po celém Tamrielu spoustu nepřátel, které chce zlikvidovat. Přijetí Konkordátu mu otevřelo cestu na území Císařství. Carwenino jméno je jen jedno z mnoha jmen na jejich seznamu.“ odmlčel se dlouze Palagán.

„To hrozí vždy. Stále se může objevit někdo kdo ji pozná, informuje o tom někoho z Thalmoru a celý koloběh započne nanovo. Tohle riziko bude existovat stále... dost možná navždy, protože Thalmor tu s námi bude velmi dlouho.“ krátce se zadíval na dveře, jakoby očekával něčí příchod, ale nikdo nepřicházel. „Vlastně bys měl být též obezřetný. Thalmor si časem může udělat zálusk i na tebe a to nejen kvůli tomu co si prováděl ve Valenském lese. Ovšem tebe před nimi dost možná ochrání přátelství s Arteriema a tvá vysoká funkce v hrabství.“ ušklíbl se, „Měl bys totiž vědět, že několik našich členů bylo v minulosti Thalmorem zabito. Respektive je zabila úzká skupinka agentů, kterými se obklopuje zejména lord Raven Grayiare. Dá se hovořit o štěstí, že ho Thalmor nakonec uklidil někam jinam.“


ScorpionCZ
„Jo. Ona s tím zjevně trochu zápasí.“ namítl Flavius po tvé reakci a znovu se zadíval na profesorku Spellorovou, která nyní hovořila s profesorkou Selenou Benochovou, sestrou arcimága.
„No... V zájmu zachování klidu si klidně můžeme vyměnit místo, Serano.“ obrátil se k vám Belius, který koukl na Adriannu, která na něj hleděla již zcela rezignovaným pohledem. „Já s Fairwen žádný problém nemám, nikdy mě nezatýkala.“ dodával jedním dechem s úsměvem ve tváři.
„Myslím, že v tom nebudeme zbytečně dělat nepořádek. Sedím vedle ní já. Škorpias bude až o pár dalších židlí dál. Určitě.“ odpověděla mu pohotově Serana, aniž by se nad odpovědí dlouho rozmýšlela.

Flavius s Beliem se po rychlé domluvě domluvili, že se před usazením ještě podívají po něčem k pití. Opustili svůj doprovod a zamířili obstarat něco dobrého k pití. Když si zůstal osamocen s jejich doprovodem a Lauranou. Zamířil si rovnou ke stolům, zjistit jaké místo náleží vám. Mirabelle, která se k vám rovněž připojila se rozhlížela všemi směry jakoby někoho hledala.

Jen co jste se přiblížili k profesorskému stolu, odchytla vás jedna z profesorek. Selena Benochová se k vám přiřítila a ihned vás začala seznamovat se zasedacím pořádkem. Profesorka Spellorová se mezitím usadila na své místo. Spletla se ovšem, když Seraně sdělila, že to ona bude sedět se svým doprovodem vedle ní.
„Ano. Zasedací pořádek je takovýto.“ usmála se Selena a vytáhla listinu se stanoveným zasedacím pořádkem, „Spellorová, Viciová, Vici, Arteriová, Arterius, Sarricová, Ervine, Arteriová a Vici.“ sdělila vám přesný zasedací pořádek. „Potom po hostině ho klidně porušte jak potřebujete, ale teď ho prosím dodržte.“ požádala vás, ale na reakci z vaší strany nečekala. Jakmile domluvila přesunula se o pár kroků dál, aby se zasedacím pořádkem seznámila další účastníky.

U profesorského sboru bylo téměř prázdno. Momentálně u něj seděla jen profesorka Spellorová a Talar, který usedl naproti ní. Oba se tvářili zasmušile a do vzájemné konverzace se nepustili. Mirabelle ani Adrianna neotálely a vyrazily obsadit svá místa u stolu. Též se spolu po usednutí do konverzace nepustily. Pobídl si Lauranu a dovedl ji ke stolu. Profesorka Spellorová se zatvářila překvapeně, když si místo Serany vedle ní posadila Laurana. Nic však neřekla. Posadil ses na své místo, mezi Lauranu a Adriannu.

Brzy na to se přiřítil Flavius s Beliem. Flavius držel v ruce velký stříbrný tác na němž měl několik skleniček s vínem a čtveřici půllitrů s pivem. Také měli připravené čtyři menší skleničky, které byly momentálně prázdné. Belius začal pozvolna rozdávat skleničky s vínem. Jako první položil skleničku před profesorku Spellorovou. Ve tváři měl šibalský výraz, který mu oplatila, když za víno děkovala.

„Pro Lauranu.“ pokračoval Belius a položil skleničku s vínem před Lauranu, poděkovala mu. „Pro Škorpiase.“ položil před tebe pivo, „Pro Annu.“ posunul se k Adrianně a podal jí skleničku s vínem, kterou s poděkováním přijala. „Jo! Mimochodem... Škorpiasi.“ usmál se od ucha k uchu Belius a poplácal tě po zádech, „Tohle je má sestřička Adrianna.“ poukázal na černovlasou ženu sedící vedle tebe, „Ale klidně jí říkej Anno. Je to snazší na vyslovení a jejím milencům se to alespoň snáze pamatuje. Ale to samozřejmě není tvůj případ, ty máš Lauranu.“ vykouzlil ve tváři škádlivý úsměv věnovaný své sestře. Ta však jeho úsměv příliš nesdílela. „Ona teda samozřejmě žádné milence nemá. Nanejvýš knihy, Tilbauta a toho kocoura. Knihy mluvit neumí, Tilbaut je v nemilosti a kocour je kocour. Každopádně... Anno. Tohle je Škorpias.“ poukázal na tebe, „Oříškochroupův oblíbenec, hrdina Univerzity, který se kámošil s Psijiky. A tohle...“ ukázal na Lauranu, „Je Laurana. Škorpiasova manželka. Její otec jednou přeměnil Škorpa na veverku, když mu čmajzl nějaký šutr z kabinetu. Jooo... Univerzita.“ rozhlédl se s nostalgickým tónem, „Tohle místo má tolik krásných vzpomínek.“
„Chceš podat kapesník?“ zeptal se ho Flavius.
„Mám svůj.“ odpověděl Belius a šel se přesunout dál, aby rozdal další skleničku s vínem a pivo. Jedno pivo pro sebe položil na své místnosti, víno podal Mirabelle, která mu poděkovala a poté dal jedno pivo i na Aedanovo místo. Flavius pak předal víno Seraně, která na něj odmítavě koukla, ale Flavius ji naznačil ať ho před sebe alespoň položí. Když byl tác prázdný, napil se svého piva a zamířil vrátit tác zpět do jídelny. Belius ho následoval. Čtveřice menších skleniček zůstala položená na Beliově místě. Adrianna na ně zprvu s respektem pohlédla a poté se otočila k tobě.

„Ráda vás poznávám, manželé Viciovi.“ řekla vlídným tónem a nabídla ruku k potřesení jak tobě tak Lauraně. „Belius se o vás občas zmínil ve svých dopisech.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“

---

,,Dojděte mi pro to ovoce, oba, zatím se tu připravím na posilovací nápoj." ujistím oba a počkám si, až mi přijdou s ovocem.

Zatímco odejdou, tak pokud tu v kajutě najdu nějaké hrnky/korbely a misku s prkénkem, vezmu je a položím na stůl. Ze své batožiny vytáhnu jeden lektvar léčení s tím, že jej otevřu a na 1 lžíci naliju do každého hrnku. Lektvar pak zabalím zpět a počkám si na ovoce. Až jej přinesou a položí na stůl, určitě tu na kajutě bude nějaký nůž, se kterým vyříznu dužinu z ovoce, to poté vezmu do rukou a vymačkám do mísy šťávu - asi budou stačit 4 kusy. Pokud na mě budou oba naléhat, že chtějí už jít, řeknu jim, aby se zatím posadili a počkali, než skončím. Jakmile budu mít hotovo, šťávu rozliji do hrnků, smíchám s lektvarem zdraví a předám jim to.

,,Tohle by vás mělo nabudit a vrátit sílu." počkám si, až to oba vypijí.

---

"Jen ať přijdou, už nejsem takové ořezávátko jako dříve Palagáne, dospěl jsem." Řeknu tak trochu vítězoslavně, jak kdyby byl Dremwus můj taťulda na kterého chci udělat dojem. Po chvilce mlčení pronesu další otázku. "Hodlá se ještě někdy objevit?" Kdyby si Palagán nebyl jistý o kom mluvím, tak mu ukážu jílec svého meče.