---

→ Tah 1220


Adrian_S
Ataf tě vedl po schodišti o palubu výše. Ukázal ti dveře do kajuty prvního důstojníka. Prostor uvnitř nebyl nijak velký, vešla se do něj postel, truhla, několik poliček a stůl s židlí a menší skříní. Redguard dovnitř nevstoupil, vyčkal dokud si neodložíš. Jakmile sis zanechal v kajutě vše co nepotřebuješ, setkal ses s Atafem na palubě.

„Tak.“ usmál se Ataf, „Předpokládám, že ano.“ reagoval na tvá slova o počasí, „Začneme prohlídku lodi.“ vybídl tě k chůzi, „Vedle kajuty prvního důstojníka, která vám bude k dispozici je má kajuta. O palubu výš.“ poukázal na schodiště vzhůru, „Je kajuta pro hosta. Ta vám měla původně patřit... ale zabavila ji má sestra a její doprovod.“ shrnul, když se opřel o zábradlí, nahoru se však nevydal. „Sestru už jste viděl, mluvil jste s ní. Takže... Je vám asi jasné, že není moudré jí rozčilovat. Krom toho vládne živlům vody, takže na lodi obklopené vodou je to obzvlášť nemoudré.“ konstatoval nepříliš nadšen a pobídl tě ať ho následuješ dál. Sešli jste dolů a palubu, která byla též zároveň s vyvýšen molem.

„Na téhle lodi není nic tajného. Společná kajuta posádky dole v podpalubí je normálně přístupná, kuchyně a další místnosti taktéž. Skladiště rovněž. Vlastně celá loď. Nemáme žádné tajnosti, ale zároveň si navzájem věříme a dodržujeme základní právo na soukromý. Takže se vyvarujte truhlám, které někomu opravdu patří.“ přesunul se k padacím dveří do podpalubí, „Tady a támhle.“ ukázal na protější stranu, „Jsou dveře do podpalubí.“ sáhl na dveře a otevřel je, sestoupil rychle dolů. Učinil jsi totéž. Stanuli jste v úzké chodbě, která se pokračovala dvěma směry. Jedním jste kráčeli k zádi, druhým směrem k přídi. „U přídi je menší skladiště, na zádi je větší skladiště s kuchyní. No... Možná to není úplně ideální nazývat kuchyní, ale bereme to tak. Uprostřed je společná kajuta.“ vysvětloval zatímco jste kráčeli opět blíže k zádi. Nahlédl si otvorem ve zdi a spatřil velké množství zavěšených houpacích postelí, pod některými ležely truhly. „Tady...“ poklepal rukou na jediné dveře, které nebyly otevřené, nýbrž byly opatřeny mohutným zámkem, „Je místnost s celami. Je to něco... co jsme doposud nemuseli použít, ale máme tu vyhrazené místo pro případ, že by to nutné bylo. Potom... Potom se dá slézt ještě do úplně spodní paluby, ale tam je vyloženě už jen skladiště. Harampádí, které si momentálně vaši pozornost nezaslouží.“


Tondulin a ScorpionCZ
Škorpias dokončil svůj smuteční projev, vykročil znovu k obrazu a uklonil se. Poté se navrátil na své místo vedle Laurany. Benoch znovu předstoupil před všechny přítomné. Nic však neřekl, rozhlédl se po přítomných a poté se obrátil a zamířil k obrazu.
„Nechť je Osmička milosrdná ke tvé duši. Za vše ti děkujeme.“ pronesl nahlas a zřetelně, uklonil se co nejuctivěji a poté vyvolal kouzlo ohnivé kouzlo, které se pozvolna začalo rozrůstat po připravené hranici. Benoch odstoupil a navrátil se ke dvojici svých zástupců, kteří jeho čin již sledovali natočeni směrem k hranici.


Chmurná atmosféra se ještě více projevila, když začal pozvolna hořet Globullův portrét. Mezi truchlícími se našlo mnoho těch, kteří nakonec utrousili nejednu slzu. Zejména bývalí i současní kolegové, přátelé zesnulého byli zdrceni. Slza ukápla i Fairwen Spellorové. Trojice Univerzitních představitelů i nadále postávala nejblíže k hranici. Benoch svoji pozornost věnovanou hořícímu portrétu nakrátko přerušil, aby vyhledal v první řadě sedící kolegyni Silverwoodovou. S níž si vyměnil dlouhý vzájemný pohled. Palagán se naopak znovu ohlédl na balkón, kde i nadále postávala trojice osob v černém, dvě dospělé a jedna menší.

Účastníci jejichž vztah byl ke Globullovi spíše neutrální se tvářili zarmouceně. Valerius a jeho legáti měli ve tváři chladný neutrální výraz, který se nejspíš od někoho kdo se se smrtí setkával celý život dal očekávat. Kancléř Talarian, Isabella Monová a Melisandre Ashfordová se tvářili velmi zdrceně. De Peyran sedící vedle De Peyranové měl ve své tváři kamenný výraz, který o jeho pocitech mnoho neprozrazoval, jeho žena byla však též velmi zdrcená a též několikrát musela otřít tvář. Zdrcená byla i hnědovláska sedící vedle Elberta Arteria, která měla očividně velmi blízko k nejstaršímu ze sourozenců Arteriových.

Nastalé ticho plné tichého pláče a zármutku nikdo dlouho dobu nepřerušoval. Hranice hoře ještě dlouho, dokud oheň zcela nezpozdřel portrét zesnulého. Poté s menším odstupem opět předstoupil Benoch.
„Vážení přítomní... Děkuji vám z celého srdce za vaši přítomnost. Věřím, že Icarius na nás zhlíží a je hojným počtem potěšen. I nadále může zůstat a truchlit. Truhla v níž jsou dary, které neměly odejít se zesnulým budou předány pozůstalým. O to se postaráme. Ta část z vás, která patří do bližšího kruhu je vítána na smuteční hostině, která se uskuteční uvnitř Univerzity. Děkuji vám.“ prolomil ticho krátkým proslovem. Někteří přítomní se po těchto slovech začali zvedat a odcházet. Jednalo se především o část studentů, kteří nejspíš nechtěli přijít o dobrá místa u stolu. Též se jednalo o pro vás zcela neznámé návštěvníky. Mezi prvními se též vytratil Lord Gerrick, který se spěšně dral mezi studenty, aby zmizel co nejdříve.

Z Císařských mágů povstala jako první Cassia LaRouchová, která poté pohlédla na svoji blonďatou kolegyni a posunky ve tváři jí naznačila, že je nejvyšší čas vyrazit. Vita se proti tomuto gestu zachoval zdrženlivě. Nejspíš jim naznačil ať jdou obě ženy sami. Sám se pak vypravil k předním lavicím kde se naklonil zezadu k sedícímu Škorpiasovi.


Vitova rozhovoru se Škorpiasem si všiml i Benoch, který zrovna sešel dolů z pódia, aby nabídl rámě Silverwoodové a společně pak mohli zamířit hostin hosty uvnitř Univerzity. Pozornost rozhovoru věnoval, ale velmi krátkou, protože ho brzy rozptýlila pozornost Silverwoodové, která s ním nejspíš začala řešit řádný průběh smuteční večeře. Benochová zůstala stát po boku Palagána, který i nadále sledoval hořící hranici.

Benoch se Silverwoodovou zmizeli v davu odcházejících. Kancléř se očividně rozloučil s veškerým svým doprovodem, kterým byla Isabella Monová a Melisandre Ashfordová. Zůstal sám až do příchodu De Peyranových s nimiž pak pravděpodobně zamířil rovnou na smuteční hostinu. Generál Valerius a jeho legáti též vstali, ale teprve poté co si všimli, že se zvedá i Elbert Arterius a hnědovláska (@Tondulin: Odette Landreau)

Doplněno po odehrání tahu hráčem Tondulin:



„Tady není nic k vidění. Pokračujte...“ vybídla profesorka Spellorová, která přiběhla. Novicové a novicky se dali do pohybu směrem k Univerzitě a zbylé přihlížející to též přimělo vydat se zpět do svých domovů nebo zcela opustit Imperial City. Přihlížejících proto velmi rychle začalo ubývat.

@ScorpionCZ: „Co se to tam u Osmičky děje?“ obrátil se náhle Vita k čemusi co se odehrávalo za všemi lavicemi, k něčemu co poutalo pozornost většiny účastníků a zcela to narušilo smuteční atmosféru. Když ses ohlédl stejným směrem, všiml sis, že kdosi úspěšně vztyčil menší magickou bariéru, která měla oddělit vnější část od dění uvnitř bariéry. Vitova tvář se nepříjemně zamračila. Část profesorského sboru, která ještě zůstala tomu příliš pozornosti nevěnovala, většina i nadále hleděla nerušeně hleděla na hořící hranici a nevěnovala pozornost napětí za lavicemi. Univerzitní stráž si též všímala jen truhlice do níž byly uloženy dary pro rodinu zesnulého.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

Když uvidím, jak se nás Odette snaží polapit do magické bariéry, rychle vyběhnu ven, abych skončil na její vnější části. "Skoč prosímtě rychle pro Loru, řekni jí že je tady bitka a ať s sebou vezme koho bude mít po ruce." Rychle zainstruuji Mirabelle a pustím se její ruky.

"Anno, donuť tu tvojí kámošku, ať tu bariéru okamžitě zruší nebo to udělám já." Přičemž se kouknu na Odette dosti výhružně. Ať už se to Anně podaří nebo ne sůvj poslední příkaz budu adresovat účastníkům téhle velkolepé bitky.

"Všichni okamžitě přestaňte !! Tohle je smuteční obřad, ne páteční večer v hospodě !! Budu řvát ku středu konfliktu, ať už bude bariéra přerušena nebo ne. Pokud by se někdo chystal otočit a napadnout mě nebo Annu, tak ho okamžitě majznu holí. (Je jedno zda bude z Luciovi nebo Elbertovi skupiny.)

---

,,Kde máte ty koše, se kterými se můžete potápět v hloubce?" zeptám se ho, a pak ještě na jednu otázku, ,,Jak dlouho se s Vámi plaví posádka? Jak jsou zkušení?"

---

"Jistě, zkusím dorazit před tím jednáním tedy." Když se vztyčí bariéra, tak se zvednu a nakvašeně pronesu: "Na pohřbu by si takovéhle věci měli lidé odpustit." a vyrazím se podívat o co jde.

---

→ Tah 1221


Adrian_S
„Nakonec jsme je nacpali do kajuty na přídi lodi.“ odpověděl ti Ataf, „Většina se plaví se mnou už pěknou řádku let. Jen zlomek se plaví pod mým vedením poprvé, ale nebojte. Výběr posádky je velmi důležitý a nesmí se podcenit. Věřte mi, že bych za ně dal ruku do ohně. Těch pár nováčků jsem vzal na doporučení stávajících veteránů.“ usmál se a vykročil k východu zpět na palubu. Jakmile jste vystoupali vzhůru Ataf se znovu rozhlédl. „S celou posádkou se seznámíte brzy. Udělám nástup, abych pronesl pár obvyklých vět a seznámil posádku s tím co nás čeká. Budete chtít také něco říct? Není to nutné, ale na nějaký čas se pro vás každý na této lodi stane v podstatě rodinnou.“ poté se znovu ohlédl, „Vyhlaste nástup.“ řekl jednomu z námořníků. Ten zanechal své činnosti a vyrazil k jednomu ze stěžňů k němuž byl přivázán menší zvon. Začal jím svolávat všechny přítomné na lodi.

„Pokud uslyšíte tento zvon. Vždy vyběhněte na palubu. Může znamenat cokoliv od nutnosti nástupu po hrozící nebezpečí a nutnost reagovat.“ začal vysvětlovat funkci zvonu.


Tondulin a ScorpionCZ
@ScorpionCZ: „Výborně. Budu vás očekávat.“ usmál se Vita, který už po očku sledoval rozruch a někým vyvolanou magickou bariéru. Když ses začal zvedat z lavice, zvedl se i Flavius.
„Děsný. Děvčata počkejte tu.“ vybídl Seranu a Lauranu Flavius, když se obě též začaly zvedat.
„Jsem zdejší profesorka.“ namítla Serana.
„Ale teď se musíš šetřit.“ reagoval naoplátku Flavius a přiloženýma rukama na Seranina ramena ji přiměl se opět usadit. Laurana si poposedla, aby byla v těsné blízkosti Serany.

Flavius tě nechal projít jako prvního, pak tě následoval. Vita zůstal stát na místě a hleděl do dálky, směrem k bariéře.

@Tondulin: Bezpečně ses vzdálil s Mirabelle od magické bariéry, tudíž si neskončil uzavřený za ní. Jakmile byla bariéra zcela dokončena, bylo velmi obtížné neprohlédnout skrze ní a zjistit co se uvnitř přesně odehrává. Mirabelle na tvé instrukce několikrát přikývla hlavou, stále byla dosti mimo ze obřadu a nyní jí ještě otřáslo toto.

@ScorpionCZ: Rychle jste se přiblížili k bariéře, která již byla zcela dokončena a oddělovala pravděpodobně nějakou skupinku od jiné, měla kopulovitý tvar a bylo skrze ní těžké prohlédnout. Všiml sis Aedana, který postával před bariérou. Mirabelle poslal pryč a ta rychle proběhla kolem vás.

@Oba: „Anno, donuť tu tvojí kámošku, ať tu bariéru okamžitě zruší nebo to udělám já.“ promlouval hlasitě Aedan ke skupince za bariérou. Přičemž hleděl na někoho uvnitř bariéry. (@Tondulin: Odette je uprostřed vztyčené bariéry, není možné se k ní nyní dostat, dokud bariéra stojí) Hlasy z vnitřní strany bariéry byly hůře slyšitelné. Cosi na sebe nezřetelného pokřikovaly, ale podle všeho se spíše jedná o nenávistné nadávky.
„Všichni okamžitě přestaňte!! Tohle je smuteční obřad, ne páteční večer v hospodě!!“ zařval znovu hlasitě Aedan směrem k bariéře.

Z profesorského sboru k vám přiběhla profesorka Spellorová (@Tondulin: Blonďatá altmerka, která nejprve seděla vedle Anny a později vedle Belia) podrážděně zakroutila hlavou.
„To je dost působivá bariéra.“ konstatovala uznale a ohlédla se. Část profesorského sboru, která ještě zcela neodešla se nyní snažila trochu usměrnit odcházející a přimět je k odchodu. Bariéře jako takové pozornost nevěnovala. Palagán se Selenou byli nejspíš stále ještě u hranice.

„Co to má znamenat?!“ zvolala rázně Lora, když se přiřítila s dvojicí stráží v Univerzitní zbroji. Působila dost rozčileně. (@Tondulin: Mirabelle s ní není) poté střídavě pohlédla na všechny přítomné jakoby od vás očekávala nějaké vysvětlení. „Lamelone.“ promluvila k jednomu ze stráží, „Stáhni sem další.“
„Ano, velitelko.“ zvolal stráž a hodlal vyrazit plnit rozkaz.
„Lamelone!“ křikla na něj ještě, „Toho blba s rybkou sem nevoď.“
„Ano, velitelko.“ přikývl stráž a spěšně odešel. S Lorou zůstal jen a pouze jeden strážný.
„Profesorko.“ promluvila k Spellorové, „Prosím. Shoďte to bariéru.“ požádala ji poté.
„Pokusím se.“ přikývla Spellorová a vyvolala v obou rukách nejzákladnější ledové kouzlo - omrzliny - kterým začala na bariéru útočit. V její blízkosti se velmi brzo začal vznášet nepříjemný chlad.
„Pomozte jí.“ vybídla Škorpiase Lora a přičemž udělala ještě jeden krok vpřed. Byla v těsné blízkosti bariéry, „Jménem Univerzitní stráže! Vás vyzívám k tomu, abyste okamžitě zanechali toho co děláte a svrhli bariéru! Jinak budete čelit následkům svého konání!“ zařvala z plných plic do bariéry, ale zjevně bez úspěchu. Podle siluet uvnitř bariéry se nic příliš nezměnilo. Spellorová ještě více zatlačila na svá vyvolaná kouzla, aby jejich účinek alespoň trošku posílila.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

"Jistě. Až se nám to podaří, připravte se je všechny seřezat na jednu hromadu." Souhlasně kývnu na Loru a pak na Spellorovou. Než se však počnu útočit na bariéru, vyvolám středního bleskového atronacha. Myslí mu rozkáži "Znič bariéru." a sám počnu na bariéru sesílat obojručně jiskření, jakožto moji magickou specializaci.

---

"Generál Valerius s Elbertem Arteriem to začali a pak se přidalo pár lidí okolo." Odpovím Loře a kouknu se na bariéru.
"Tak co mistře Škorpeli, zapomněl jste si dát oběd? Nějak vám to nečaruje. Jestli to bude trvat tak dlouho, tak tam zbydou jen vychladlé mrtvoly." Usměju se na Škorpiase naznačím mu ať si pohne a stále budu čekat na zničení bariéry.

---

,,Spíš mě představte posádce sám. Nejsem si jist, jestli by se sem má slova hodila. Nechám to na Vás." řeknu Atafovi a budu brát na vědomí jeho rady.

---

→ Tah 1222


Adrian_S
„Dobře. Pojďte.“ vybídl tě a vyšli jste o palubu výše. Ataf se opřel o dřevěné zábradlí a hleděl na palubu pod vámi. Postupně se na ní řadili do pozoru námořníci, plavčíci a též dva redguardi v lepších oděvech, které o nich vypovídají, že mají nejspíš nějakou důležitější hodnost na lodi.

„Stále nám někdo chybí.“ konstatoval nespokojeně Ataf, když se nedopočítal počtu jakého chtěl. „Má sestra, její doprovod a ještě tři... ne dva členové posádky.“ zabubnoval prsty o dřevu a nespokojeně se rozhlédl, „Vím kde budou. Skočím za nimi. Nejspíš neslyší zvon. Zkuste sehnat moji sestru a poučit ji o důležitosti zvonu.“ ukázal prstem na zvon, „Od vás to přijme lépe. Když bych jí to řekl já... nejspíš by vyskočila jako čertík z krabičky a to zrovna dvakrát nepotřebujeme.“ povzdechl si, „Bude v kajutě pro hosty.“ ukázal na dveře o palubu výše.


Tondulin a ScorpionCZ
@Oba: Škorpias pohotově vyvolal bleskového astronacha, kterému okamžitě přikázal zaútočit na magickou bariéru. Astronach bez námitek jeho rozkaz vyplnil. Sám se pak Škorpias pustil do bariéry sesíláním obouručného jiskření. Společná snaha profesorky Spellorové a profesora Viciho se notnou dobu neprojevovala.

„Kdo je za bariérou? A celý tenhle humbuk spustil?“ zeptala se mezitím Lora Aedana a Flavius jen ušel pár metrů, aby si prohlédl bariéru i z jiného úhlu. Když se Flavius vrátil, podívala se i jeho směrem, ale Flavius jen pokrčil rameny. Aedan si během rozhlížení všiml, že se blíží Mirabelle s Palagánem a Benochovou.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

"Docela by mne to také zajímalo, ale bohužel jsem přišel již k postavené bariéře." Proceknu při sesílání kouzel.

---

"Generál Valerius s Elbertem Arteriem to začali a pak se přidalo pár lidí okolo." Odpovím Loře a kouknu se na bariéru.
"Tak co mistře Škorpeli, zapomněl jste si dát oběd? Nějak vám to nečaruje. Jestli to bude trvat tak dlouho, tak tam zbydou jen vychladlé mrtvoly." Usměju se na Škorpiase naznačím mu ať si pohne a stále budu čekat na zničení bariéry.

---

"Maro na nebi ... tihleti? Možná bychom je tam mohli nechat ať se o sebe postarají samotní." Proceknu při sesílání kouzel. "No hele, zkuste tam nestát a házet třeba kameny, abyste aspoň vypadal důležitě mistře meče Aedane." Rýpnu si zpátky a začnu sesílat jednou rukou jiskření a druhou plameny, ať máme variaci všech magií destrukce. Pak si na chvilku odpočinu a hodím na bariéru blesk, přičemž budu sledovat, jestli silnější impulz magie s tou bariérou aspoň něco udělá, nebo ne ... každopádně potom budu pokračovat v jiskření a plamenech.

---

"Mám namožená záda a moje lékařka mi výslovně zakázala se přetěžovat, takže to asi nerisknu, ale díky za tip." Urozumím mistra Škorpiase o své zdravotní situaci.

---

Pokynu hlavou a dojdu ke kajutě pro hosty. Zaklepu na dveře a vyčkám výzvy.

---

→ Tah 1223


Adrian_S
Vystoupal jsi schodiště a zaklepal na dveře od kajuty pro hosty. Už za dveřmi si slyšel dva ženské hlasy, jeden patřil zcela jistě Ritabeth a druhý musel patřit jejímu doprovodu. Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely. Otevřela Ritabeth. Oblečená do cestovního oděvu, který nebyl tolik vyzývavý jako její včerejší šaty.

„Fallene.“ usmála se od ucha k uchu, „Čemupak vděčím za vaši návštěvu?“ zeptala se a pootevřela dveře ještě více, abys mohl nahlédnout dovnitř. „Jestli jdete na návštěvu. Raději ještě chvilku počkejte. Stále se vybaluji.“

Komnata byla opravdu mnohem větší než ta, kterou si obdržel ty. Byla zde větší postel, dvě skříně, truhla a větší pracovní stůl. V rohu byl již umístěný jeden z aparátů, které si měl možnost spatřit v komnatě Ritabeth. Jednalo se o onen aparát skrze nějž vedle konverzaci s jinou čarodějkou. Uprostřed místnosti byla obrovská cestování bedna z níž nejspíš nebylo stále ještě vše vybaleno. Žoldačka o niž se Ataf zmiňoval, že dělá Ritabeth společnost hleděla právě do truhly a byla tak z větší části skryta.


Tondulin a ScorpionCZ
@Oba: Kouzla sesílaná profesorem Vicim a profesorkou Spellorovou se konečně začaly více projevovat. Bariéra v místech jejich dopadu začala nést známky poškození, drobných prasklinek. Astronachův úder za úderem též přispíval, ale i tak se bariéru stále nepovedlo svrhnout nebo poškodit nakolik, aby byla v některém z míst průchozí.

Mirabelle s Palagánem a Selenou Benochovou dorazili zrovna v momentě kdy se na bariéře objevila větší prasklina a bylo konečně znát, že slábnutí začíná nabírat na síle.
„To je hodně zdařilá bariéra.“ konstatovala Benochová, když spatřila bariéru z blízka, obrátila se na Palagána, který, ale její úžas nijak nesdílel. Více však neotálela a začala též sesílat kouzlo omrzliny, kterým cílila na prostor do něhož nikdo z vás neútočil. Brzy na to se připojil i Talar, který dorazil vzápětí. Též začal sesílat útočné kouzlo na bariéru, aby ji co nejvíce oslabil. Prasklin začalo přibývat. Palagán vyčkával.

„Už slábne.“ konstatovala spokojeně Spellorová, když prasklina zasílala natolik, že skrze ní bylo možné alespoň trochu nahlédnout dovnitř. Tento pohled, ale trval velmi krátce, protože poté se bariéra zcela zhroutila. Jakmile se tak stalo okamžitě jste přerušili svá kouzla. Škorpiasův astronach zůstal přítomen.

Spatřili jste účastníky bitky ve strnulých polohách. Profesor Lex se pral s jedním z rytířům, kterému hodlal uštědřit úder do hlavy pěstí, ale jeho pěst byla zastavena pár centimetrů od tváře rytíře, který pod ním ležel. Belius se pro změnu válel vedle jednoho z legátů, staršího legáta Mottiera. Oba byli na zádech jakoby odpočívali a už se spolu nervali, když je zasáhlo kouzlo. Elbert Arterius, kterému zřetelně tekla krev z nosu a rtu byl ve strnulé poloze při souboji se samotným generálem Valeriem jehož hlavu držel pod ramenem. Valeriův hák se, ale zmítal v nebezpečné poloze a mohl soka vážně zranit, kdyby stihl dopadnout. Legát Atius ležel zavalen jedním z rytířů.

Nad rváči postávala nasupená černovlasá čarodějka Adrianna Arteriová, která svírala obě ruce v pěst a bylo patrné, že to ona je iniciátorka kouzla, kterým očarovala všechny účastníky. Její nevraživý pohled směřoval k druhé čarodějce, hnědovlasé Odette Landreau. Ta si otírala opocené čelo a vypadala dost znaveně.
„Tohle si ještě vyřídíme, Odette.“ řekla přísně Adrianna a povolila jednu ze svých pěstí. Účastníci na straně Arteriů se začali hýbat. Jejich pohyby, ale byli pozvolné. „Elberte pusť ho.“ zdůraznila Adrianna směrem ke staršímu bratrovi, který držel Valeria. Elbert zjevně otřesený tím co se mu právě přihodilo ji poslechl. Soudě podle jejího výrazu to překvapilo i samotnou Adriannu. Paralyzovaný Valerius zůstal v poloze v jaké byl. Rytíř pod útokem Lexe se vymanil a s námahou vyrazil ke svým spolubojovníkům, pomoci jim zpět na nohy. Spojenci Valeria zůstali i nadále ve strnulých polohách.

„Ten blb... Zlomil mi nos.“ zvolal rozčileně Elbert, když si uvědomil, že krvácí. „Zlomil mi nos.“ hlesl ještě jednou.
„Není zlomený!“ zvolala důrazně Anna, „Seber se.“ připomněla mu stejně přísným tónem. Elbert držící se za nos se snažil zastavit krvácení a přijít na to jestli mu říká pravdu. Belius se pozvolna zvedl, vypadal pomláceně, ale až na pár drobných modřin a jednoho menšího šrámu mu nic nebylo.
„Ty vole... Jako za starých časů... Au... Asi žebra.“ konstatoval zadýchaně, „Sorry kámo.“ obrátil se na stále ležícího Mottiereho, „Na svůj věk, ale solidní výkon.“ poté se opět chytl za žebra, „Jo. Asi mi ho zlomil.“ namítl bolestivě, „Sakra. To si dneska neza...“ poté se škodolibě usmál, „Ty vole... Elberte. Ty vypadáš hůř než obvykle. A to je co říct.“ rozesmál se na celé kolo.
„Belie!“ okřikla ho Adrianna.
„Tohle není žádná hospoda, abyste se tu servali jako malý děcka!“ pokračovala stejně přísně. Belius zvážněl. Bylo na něm patrné, že si Adrianninu výtku bere k srdci. Odette mlčela, ačkoliv se její oči stáčeli k Elbertovi, který i nadále ohmatával svůj nos. „Copak jste se pomátli?“ tázala se.
Ani jeden z bratrů nic nenamítl.
„A vy?“ obrátila se na rytíře. „Copak se takhle chovají rytíři? Měli jste zasáhnout, to ano... Ale tak, aby se situace neeskalovala!“ i nadále udržovala přísný tón.

Vedle Palagána se objevil Vita.
„Seberte si to svoje obludárium, Vito. Ať můžeme pokračovat v pietním aktu.“ vybídl ho chladně Palagán.
„Nemám s nimi nic společného.“ namítl Vita, „Ale odvedu je.“ přikývl.
„Univerzita to nebude rozmazávat. Pokud k tomu zaujme vaše strana rozumný postoj.“ dodal Palagán.
„Neschvaluji to co se tu stalo. Odsuzuji to.“ řekl ještě Vita a vykročil k Valeriovi.

„Celý otec.“ konstatoval při pohledu na Adriannu Palagán, když sekýrovala své bratry a poté se obrátil na Benochovou. Zaváhal jakoby jí něco chtěl říci, ale nakonec svá slova změnil, „Není tu nic k vidění. Rozejděte se prosím.“ vybídl všechny přítomné.
„Slyšeli jste zástupce Palagána. Rozejděte se prosím.“ vyzvala též Benochová.
„Vedl jste si dobře Škorpiasi, dobrá a pohotová reakce.“ pochválil Škorpiase Palagán, „Vy též.“ zaznělo směrem ke Spellorové, ale nikoliv tak přívětivým tónem jako ke Škorpiasovi.

Vita se sehnul k Valeriovi, viditelně pobaveně si ho prohlédl v jeho strnulé poloze. Poté se mu nakrátko problesklo v jedné z jeho rukou, napřímil se a pohlédl na Adriannu. „Velmistryně.“ oslovil ji, „Buďte prosím tak laskavá a zrušte své kouzlo.“ požádal ji.
Adrianna poslechla, uvolnila druhou pěst a rozhýbala i zbylé účastníky bitky. Valerius se okamžitě rozplácl na zemi. Tentokrát Vita zvážněl, pomohl generálovi na nohy a gestem dal najevo, aby mlčel a spěšně i se svými nohsledy opustil pozemky Univerzity. Valerius se ohlédl na Elberta s nenávistným výrazem ve tváři. Vitu však poslechl a tak se brzy on i jeho legáti odebrali k odchodu.

Lex, který zabořil pěst do země, bolestivě zanadával. Přetočil se na záda a pohlédl do tváře Lory, která na něj shlížela. Vážně si odkašlala a poté mu pokynula ať neprodleně vstane.
„Ještě, že máte namířeno do Chorrolu, protože tohle by byla u arcimága poslední kapka. Definitivně poslední kapka.“ řekla, když vstal na nohy. Zakroutila hlavou a odebrala se k přicházejícím posilám z Univerzitní stáže.

„Je to zlomený?“ tázal se opět Elbert, když mu Adrianna konečně začala prohlížet tvář.
„Ne.“ ozvalo se ve stejný čas jako lupnutí, když Adrianna prudce trhla svými prsty. Elbert zařval.
„Au! Byl zlomený!“ zařval, když se chytl za nos.
„Ano.“ přikývla, „Byl zlomený.“
„Proč si nepoužila magii?“ tázal se, „A je rovný? Jako byl předtím?“
„Aby tě to bolelo a pamatoval sis to.“ namítla Adrianna, „Nikdy nebyl rovný. Ani předtím.“ namítla nevzrušeně Adrianna, když poodstoupila od Elberta, který jakmile měl srovnaný nos zamířil k Odette. Belius ho sledoval a přitom se šklebil od ucha k uchu, přičemž si neustále přejížděl prstem po nosu, jakoby chtěl Elbertovi naznačit, že on má nos rovný.
„Já... Já sem v pohodě.“ vykoktal ze sebe Belius, když k němu Adrianna přišla.
„Vážně?“ namítla nedůvěřivě.
„A-Ano.“ přikývl, „Sem jak řípa!“ ujišťoval ji.
„O-ošetří mě Mirabelle...“ vydal ze sebe urychleně a prosmýkl se kolem Adrianny, která se na něj obratně otočila. Přičemž jen zakroutila hlavou. Belius se během chůze namáhal tvářit co nejvážněji, ale bylo na něm znát, že ho žebra o nichž mluvil opravdu bolí. Přesto přidal do chůze jakoby chtěl být pro své vlastní bezpečí co nejdále od své sestry.

„Radši mu jděte z očí. Lexi.“ zakroutil hlavou Palagán a mávl rukou, přičemž se v doprovodu Talara a Benochové odebral raději směrem k Univerzitě.

„No... Belie. Musím uznat, že porvat se s generálem... To chce fakt koule.“ žasl Flavius, když se k vám Belius doplahočil.
„Heh... To nic nebylo.“ bolestivě se usmál Belius, „Však mi k tomu byl vzorem Aedan.“ namítl a obrátil se na Mirabelle, „Mirabelle... Prosím... Ošetříš mi to? Nějak nenásilně?“ poprosil ji. Mirabelle koukla na Aedana, poté na Belia, který se snažil o co nejšarmantnější úsměv, ale kloubil ho s bolestí, která se nejspíš stupňovala. Krátce pohlédla i na Adriannu, která jen s vážným výrazem kroutila nechápavě hlavou nad tím co její bratři způsobili.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

,,Zdravím Vás, Ritabeth. Váš bratr svolal nástup na palubu. Vaše vybalování musí několik minut počkat." zahledím se na její doprovod, ,,Pěkný den, přeji." pak se zase otočím na Ritabeth, ,,Pojďte, nenechte ho dráždit."

---

Chvíli budu jen překvapeně zírat na scenérii před sebou, hlavně na Annu, div mi brada neupadne. Když uvidím jak se Belius se strachem klidí pryč, radši ani nedodám žádný svůj typický sarkastický vtip a budu ho následovat za Mirkou."Bude vás to ale něco ptát pane hrabě, my tady nejsme charita." Aspoň trochu odlehčím situaci. "Ale nevím co vás to popadlo rvát se na smutečním shromáždění, to je snad i na mě moc."

---

→ Tah 1224


Adrian_S
Ritabeth se zamračila, „Doufala jsem, že tohohle budu ušetřena.“ poznamenala a ohlédla se na žoldačku, „Budeme muset jít obě.“ oznámila jí vzápětí. Redguardka za truhlou zvedla hlavu, čímž se ti naskytla příležitost poprvé si ji prohlédnout. Při této příležitosti si ji rovnou i pozdravil. Žoldačka (graf. vzhled - zde) byla oblečená do červeno-černého oděvu se zdobeným opaskem k němuž měla připnutou velkou šavli se zdobenou rukojetí. Vlasy měla krátké a ve tváři měla vytentovaných několik drobných symbolů a značek.

„Pěkný den i Vám.“ řekla s úctou, obešla truhlu a přesunula se k Ritabeth.
Vyhovím bratrovi, ale ať neočekává, že budu na nástupy chodit někdy v brzkých hodinách. To mě ani nehne.“ promluvila k tobě mezitím Ritabeth. Ustoupil si o pár kroků vzad, aby obě ženy mohly odejít z kajuty. Ritabeth za sebou okamžitě zamkla. Tentokráte se musela spokojit s klíčem, nepoužila k tomu žádné speciální kouzlo. „Doufám, že to nebude dlouhé. Mám ještě mnoho práce a musím v kajutě vše pečlivě připravit.“


Tondulin a ScorpionCZ


„V pohodě. Chocholka to zacvaká. Jen se mu připomeň.“ pousmál se Belius po Aedanově reakci na platbu za Mirabelliny služby léčitelky. „Nějak se mi v tu chvíli zatmělo před očima... Ztratil jsem nad tím kontrolu a jednu mu hodlal vrazit. A to jsem taky udělal.“ vysvětloval Belius Aedanovi zatímco si ho Mirabelle prohlížela a připravovala se na seslání správného léčivého kouzla.

Adrianna koutkem oka pokukovala po Beliovi, Aedanovi a Mirabelle, jakoby chtěla vidět jaký přesný postup Mirabelle pro léčení jejího bratra použije. Elbert se zdržoval poblíž Odette s níž v tichosti cosi řešil. Flavius jen kroutil hlavou.
„To se zas pisálci budou mít... Jestli to prosákne ven, že jste si dali všichni přes držku.“ přehlušil nakonec ticho Flavius, který se rozhodl promluvit zrovna v momentě kdy Mirabelle přes oděv ohmatala Beliův hrudník a poté seslala léčivé kouzlo a žebro, které měl poraněné.

„To je lepší...“ pousmál se již zdravěji Belius, když Mirabelle dokončila léčivé kouzlo. „Mnohem lepší.“ dodal a zhluboka se nadechl a vydechl. „Paráda.“ usmál se již od ucha k uchu, „Tak... Teď se asi můžeme přesunout na tu hostinu.“ ohlédl se.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

Když bariéra padne, tak budu všechny probodávat tak nenávistným pohledem, že to bude vypadat, jako bych z nich zrovna smažil blesky. Když se pak vše uklidní a všichni se začnou rozcházet, tak proceknu poznámku: "A tohle nám všech chce vládnout. Oba dětinští a bez schopnosti se ovládat ... a ještě k tomu na pohřbu heh.", kterou nebudu nijak maskovat, ať jí klidně oba slyší a třeba si to uvědomí. Pak jen kývnu Palagánovi a přesunu se k ostaním.

S povzdechem pak pronesu okolo stojícím, zvláště pak Flaviovi a Aedanovi: "Aspoň, že ta čarodějka měla dost sebeovládání na to, aby je paralyzovala, než se stalo něco horšího. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou, že bych na ně tady Kamínka pustil." Načež lusknu prsty a atronach se rozplyne v mlhách oblivionu. A znovu se obrátím na Aedana: "Měli byste si Elberta víc hlídat. Nečekal jsem, že dovede zakládat až na takové problémy."

---

Nenahodím žádnou grimasu, prostě za nima zavřu dveře a doprovodím je na palubu. Až se tam dostaneme, odpoutám se od nich a zamířím k Atafovi, stoupnu si po jeho pravici do zad a budu mlčet.