---

Nakvašeně se na Benocha podívám a jako první mi na mysl vyvstane myšlenka na to ho chytit pod krkem a dát mu jednu ránu pěstí na vzpamatování. Tenhle nápad mě ale rychle přejde, když si uvědomím, že vedle něj stojí Palagán, který by mě proměnil n veverku. Nic tedy neodpovím a vydám se zpět za Mirabelle a Beliem.

---

Vezmu si do ruky knihu o expertní magii a posadím se na volnou židli/křesla a začnu si číst. Jednak se budu chtít dozvědět něco nového, a jednak budu částečně myšlenkami jinde - budu přemýšlet nad tím, co mě může na moři čekat.

---

→ Tah 1216


Adrian_S
Vzal si do ruky knihu a přesunul se ke stolu. Otevřel si knihu a podíval se na úvodní stránku. Velmi úhledným písmem zde bylo napsáno: "Majetek Daggerfallské Univerzity" přičemž "Daggerfallské Univerzity" bylo dvakrát stejně úhledně přeškrtnuto na "Ritabeth Rahimové". Nalezl jsi obsah a prozkoumal ho. V knize byly převážně kouzla magie zaměřené na element vody. Kouzla z jiných elementů se nacházela až na samotném konci knihy (oheň, blesk a led). Přičemž podle obsahu neobsahovala kniha nic co bys mohl považovat za kouzla pro "experty".

V rychlosti si prolistoval knihu. Všiml sis, že stránky obsahující základní i velmi lehce pokročilá kouzla vodního elementu jsou velmi často rozšířený a poznámky, nákresy, které mají efekt kouzla ještě více posílit nebo celkově vylepšit výsledné kouzlo. Téměř u každého kouzla elementu vody si něco takového nalezl. U stránek s ostatními elementy žádné takové poznámky nebyly.

Na jakou část knihy se chceš zaměřit?


Tondulin a ScorpionCZ


SuperHunterCZ
Vybavila ses větší brašnou a vrátila se do pracovny v níž jsi sebrala připravené dokumenty a ukryla je do brašny. Následně si vzala nalezené váčky s drogou, navrátila se s nimi do místnosti v níž se nacházel Civello a Zenira.

„Řekl jsem vše co vím. Teď mě okamžitě pusťte!“ zvolal Civello, když si ho vyzvala k vyklopení všeho co ví a nebezpečně ho obkroužila.
„Myslím, že mu zas trochu stouplo sebevědomí.“ namítla Zenira, „Dlouho necítil bolest. Mám pravdu?“ připomněla mu a naklonila se k Civellovi, který jen zamručel.

---

Zaměřím se na vodní kouzla, ať už typu ,,chůze po vodě" či ,,zmražení".

---

Pro sebe si tiše řeknu: "Snad to tam bude přijatelnější, než se zdá ..." Ideálně aby to nikdo neslyšel, nebo co nejméně lidí a udělám mírnou poklonu k obrazu zesnulého.

---

Cestou věnuji krátký smutný úsměv Anně, načež lehce a beze slov obejmu Mirabelle. Myšlenkami však budu úplně jinde, přemýšlet nad tím, co se asi tak mohlo přihodit Carwen a kdo by mohl chtít její smrt. Kdyby mě někdo velmi pozorně sledoval, mohl by si všimnout skelného odlesku v mých očích, ale budu se snažit neuronit ani slzu.

---

→ Tah 1217


Adrian_S
Zaměřil ses na vodní kouzla. Nalistoval si opět obsah a začal hledat tebou preferovaná kouzla. Kouzlo "chůze po vodě" bylo téměř na samotném konci kapitoly o kouzlech vodního elementu. Podle textu se jednalo o jedno z nejkomplikovanějších kouzel, které kniha nabízela k naučení. Poznámek k vylepšení kouzla tu bylo mnoho, ale většina byla přeškrtaná natolik, že se staly nečitelnými. Zbylé co zůstaly byly různě chaoticky pospojovaný šipkami, zakončeno to bylo textem v rohu: "Bude to fungovat?"

Začetl ses do původního textu knihy a nastudoval si podle ilustrace správné gesto, několikrát sis ho prozkoušel bez vyřknutí zaklínadla. Když se ti zdálo, že máš pohyb prsty dostatečně nastudovaný, přesunul ses na samotné zaklínadlo. Bylo dost krkolomné, ale ve své paměti už máš i mnohem složitější a horší zaklínadla. Nedělali ti tedy problém si zaklínadlo zapamatovat a několikrát s přehledem tiše vyslovit bez použití gesta. V oficiálních poznámkách ke kouzlu je napsáno, že je kouzlo velmi náročné na manu.

Otočil si pár stran a dostal se na stranu s kouzlem "zmražení" podle strohého popisu si zjistil, že se jedná o kouzlo velmi podobné "omrzlinám". Oproti omrzlinám je, ale jeho účinek rychlejší a silnější již od prvního momentu seslání, ale vyžaduje tekutinu, kterou by bylo možné zmrazit. Gesto i zaklínadlo nebylo vůbec složité a tak sis obojí velmi rychle osvojil.


Tondulin a ScorpionCZ
@ScorpionCZ: Pronesl si tiše svá slova, nejspíš tě nikdo nezaslechl. Lehce se uklonil portrétu a poté poodstoupil stranou, abys uvolnil místo dalším. Laurana, která se držela při tobě a poskytla ti jen samotnou chvíli před obrazem učinila totéž a navrátila se k tobě. Serana s Flaviem se zachovali obdobně. Serana též pronesla pár tichých vět, jejichž význam si nestihl zachytit. Poté odstoupila stranou a otřela si slzy, které jí tekly z očí. Flavius pevně sevřel její ruku a nechal si její hlavu přiložit na hruď.

@Tondulin: Anna ti smutný úsměv oplatila. Prošel si kolem ní až k Mirabelle, které tvé nabízené obětí přišlo vhod. Přesto se v její tváři plné slz objevilo i výraz, který byl nejspíš krátkou nevraživou odpovědí na tvoje jednání před několika minutami, když jste se zvedali z lavice. Výraz vydržel pár vteřin, protože smutek byl přeci jen silnější.

„Pojďme si sednout...“ vybídl Belius, Anna přikývla, chytla se bratrova rámě a společně s ním zamířila zpět k lavici, aby umožnili rozloučit se se zesnulým i ostatním.


SuperHunterCZ
Vybavila ses větší brašnou a vrátila se do pracovny v níž jsi sebrala připravené dokumenty a ukryla je do brašny. Následně si vzala nalezené váčky s drogou, navrátila se s nimi do místnosti v níž se nacházel Civello a Zenira.

„Řekl jsem vše co vím. Teď mě okamžitě pusťte!“ zvolal Civello, když si ho vyzvala k vyklopení všeho co ví a nebezpečně ho obkroužila.
„Myslím, že mu zas trochu stouplo sebevědomí.“ namítla Zenira, „Dlouho necítil bolest. Mám pravdu?“ připomněla mu a naklonila se k Civellovi, který jen zamručel.

---

Kývnu na Belia a půjdeme se posadit na naše místa. Lehce se k němu nakloním a zeptám se ho, pokud možno, aby nás nikdo neslyšel.
"Ty jsi o tom věděl... Že se Carwen něco stalo?"

---

"Tak by asi potřeboval nějakou připomínku. Třeba se pak rozpovídá." poznamenám a podívám se na Zeniru, "Myslím si že pár škrábanců by mohl být dobrý začátek."

---

Vrátím knihu zpět a vezmu si náhodně nějakou další, kterou si budu jen tak číst. Potřebuji zabít nějakým způsobem čas.

---

→ Tah 1217


Adrian_S
Vrátil si knihu zpět a sáhl po jiné. Tentokráte po knize, která mapovala zdejší okolí a zabývala se pověstmi. Usedl si opět za stůl a začetl se. Většina pověstí byla krátká a nejednalo se o nic světoborného. Čas pomalu plynul a zvládl si jich přečíst hned několik než se ozval zvuk chůze.

„Tak jste připraven?“ zvolal radostně Ataf, oblečený do námořnického oděvu, část hlavy měl zakrytou červeným turbanem, k opasku měl připnuté své zbraně a pod ramenem svíral srolované mapy. „Služebná mi řekla, že vás tu najdu. Ještě sem se vrátil pro staré mapy a spisy. Matně si vzpomínám, že v jednom z nich bylo něco málo o možných nástrahách. Mohlo by nám to v nejhorším případě trochu pomoci.“ usmál se. „Vyrazíme k lodi? Ať se můžete taky trochu zabydlet? Než vyplujeme?“


Tondulin a ScorpionCZ
@ScorpionCZ: Pronesl si tiše svá slova, nejspíš tě nikdo nezaslechl. Lehce se uklonil portrétu a poté poodstoupil stranou, abys uvolnil místo dalším. Laurana, která se držela při tobě a poskytla ti jen samotnou chvíli před obrazem učinila totéž a navrátila se k tobě. Serana s Flaviem se zachovali obdobně. Serana též pronesla pár tichých vět, jejichž význam si nestihl zachytit. Poté odstoupila stranou a otřela si slzy, které jí tekly z očí. Flavius pevně sevřel její ruku a nechal si její hlavu přiložit na hruď.



SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

"Oukej, zkusím jí pak odchytit." Narovnám se na svém místě, kouknu na Mirabelle, jak je na tom a budu nejspíše jen dále sledovat procesí. (Nechám jí opřít se o moje rameno, pokud bude potřebovat mojí podporu.)

---

,,Dobré jitro, přeji." pozdravím Atafa a zavřu knihu, ,,Dojdu si jen pro své věci a můžeme vyrazit." Uklidím knihu do knihovny, odeberu se do komnat, odkud si vezmu své věci a pak se vrátím k Atafovi, ,,Jsem připraven, můžeme vyrazit."

---

→ Tah 1218


Adrian_S
„Počkám před domem.“ usmál se Ataf. Vrátil ses pro své věci. Ověřil si, že máš vše a zamířil pryč ze sídla rodu Rahimů. Ataf pochodoval před domem z jedné strany na druhou, svíral přitom svůj amulet, který schoval pod košili, když si konečně dorazil.

„Znám pár zkratek.“ vysvětlil, když tě vedl různými uličkami, kterými by ses nejspíš sám nikdy nevydal, protože se vůbec netvářily, že by mohly vést k přístavu. Prošli jste jich hodně, vyhnuli jste se bandě menších dětí při nichž tě Ataf varoval, aby sis držel pečlivě svůj měšec. Když jste konečně vyšli jednou z ulic do přístavu, spatřil si mola se spoustou kotvících lodí. Ataf rozhodnou chůzí mířil ke své lodi u niž bylo rušno.

„Co to sakra je?“ zvolal Ataf, když se blížil ke své lodi a všiml si zvýšeného pohybu před lodí. Několik jeho námořníků s námahou přenášelo přes vratké prkno očividně dost těžkou a pečlivě zadělanou dřevěnou bednu.
„Bacha… Ať to nespadne.“ upozorňoval jeden redguard, který jako jediný nic nedělal a mladíkům radil na co všechno si mají dát pozor.
„Co se to tady zatraceně děje?! Všechno už mělo být naložený.“ zvolal Ataf na redguarda.
„Vaše sestra...“ stačil hlesnout redguard.
„Aha. Mělo mě to hned napadnout, že jakmile vytáhnu paty z lodi něco sem ještě nacpe.“ povzdechl si hlasitě, „Mimochodem…“ obrátil se k tobě zatímco jste čekali než se námořníkům povede naložit těžkou bednu. „Dostanete kajutu prvního důstojníka. Gaen se uvolil, že vám ji přenechá a bude spát s posádkou. Chtěl sem vám dát kajutu pro hosty… je prostornější. Jenže...“ náhle se ozvala rána a dřevěná bedna námořníkům spadla. Jeden málem utrpěl zranění, ale pohotově stihl uniknout.
„V pohodě? Nestalo se vám nic?“ informoval se redguard od ostatních. Ty jen vykřikli několik nadávek a začali znovu s námahou zvedat bednu. K jejich štěstí už ji měli na palubě, nyní stačilo ji jen vhodně umístit, aby nikomu nepřekážela.
Ataf už nedořekl co měl. Pokynul ti ať nastoupíš na jeho loď.

Atafova loď nesla na první pohled spoustu památek na jeho dobrodružství. Přesto vypadala velmi odolně a v dobrém stavu. Paluba na níž si vstoupila byla do čista vydrhnutá. Nejspíš se o to staral jeden z mladších plavčíků, který se o čistotu staral i nyní, když drhl podlahu pod schody vzhůru na horší palubu. Loď měla tři stěžně. K prostřednímu, nejvyššímu bylo přivázáno hned několik velkých sudů. Postával u nich redguard s červeným šátkem a dlouhým šedivým vousem. Na rameni mu seděl pestrobarevný papoušek, který cosi okusoval.

„To je Bodean. Říkáme mu Bod. Moc toho nemluví, ale jeho papoušek ano. Obzvlášť pokud ho rozmluvíš… To pak nezavře hubu.“ představil ti zpovzdálí muže s papouškem, „Jak se jmenuje papouch už nevím, ale jak říkám… papouchovi je lepší se vyhnout.“ pousmál se, „Gaen bude nejspíš ještě vyklízet svoji kajutu. Užívej ji jak uznáš za vhodné. S ostatními důležitými členy posádky se seznámíš průběžně.“ uzavřel, „Každopádně. Má sestra už je na lodi. Najala si dokonce nějakou žoldačku, která jí má dělat společnost. Znám ji.“ opřel se o zábradlí schodiště, „Je dobrá. Jestli se něco posere její znalosti boje se budou hodit. Ale i tak. Obecná pověra říká, že ženská na palubě nosí smůlu. My tu máme rovnou dvě…“ povzdechl si a přesunul se o pár kroků dál, aby se mohl podívat na širé moře.

„Co v tom ta ženská zatraceně má?“ zvolal jeden z námořníků, když jeho parta konečně položila bednu na určené místo. Otíral si zpocené čelo, když jiný z námořníků do bedny jednou kopl.
„Netuším, ale už to nikam dál netáhnu.“ řekl důrazně a zamířil otvorem do podpalubí. Druhý ho následoval. Zbylí tři zůstali u bedny, jeden na ní vyskočil a posadil se. Další sáhl po váčku vody a dlouze se napil.



Tondulin a ScorpionCZ
Jakmile se všichni přítomní alespoň krátce rozloučili u portrétu se zesnulým a navrátili se na svá místa, předstoupila opět trojice přítomných nejvyšších představitelů Univerzity.

@ScorpionCZ: Všiml sis, že jedním z posledních kdo se u portrétu loučil byl i Dro’Barri, bývalí zdejší profesor magie Obnovy a Iluzí. Pravděpodobně dorazil až na poslední chvíli. Nezdá se, že by se nějak výrazně změnil nebo zestárl. Jeho tvář byla též plná zármutku.

Slovo si opět vzal arcimág Benoch, po jehož pravém boku postával o metr dál zástupce Palagán a po levém boku měl zástupkyni Benochovou, svoji sestru. Císařští mágové Meligulus Vita a Cassia LaRouchová se tentokrát usadili na svá místa.

„Dovolte mi, abychom přešli ke konečnému rozloučení se zesnulým kolegou, přítelem a členem rodiny, velmistrem Icariem Globullem.“ řekl Benoch a pokynul Palagánovi ať předstoupí, poté si spolu prohodili místo. Předtím, ale Globullus předal Benochovi svoji magickou hůl, aby mu ji krátce opatroval. Palagán předstoupil. Neměl s sebou žádné papír s předpřipraveným proslovem. Rozhlédl se a mlčel. Dvakrát se nadechl a otevřel k ústa jakoby už chtěl promluvit, ale pokaždé slova polkl.

„Vážení přítomní, moji drazí přátelé a kolegové...“ začal mluvit pozvolna, následně se krátce odmlčel a pohlédl vzhůru. Jeho zrak se zastavil na balkónu jednoho z kabinetů. Stála na něm trojice osob. Zdálky nebylo patrné o koho se jedná, šlo o dvě dospělé osoby (graf. Vzhled – zde a zde) v černém rouchu s kápí přehozenou přes hlavu a dítě (graf. Vzhled – zde). „Má nejdražší drahá rodino.“ nadechl se opět, „Teprve nedávno jsme se dozvěděli strašlivou zprávu jež navždy změnila naše životy. Náš drahý kolega, přítel a člen rodiny, Icarius Globullus zemřel. V ten den se pro nás vše změnilo, již nic nebude stejné a Univerzita už nikdy nebude taková jaká byla. Stejně tak naše životy, protože ztráta někoho jako byl Icarius se do našich srdcích tvrdě zapíše. Přestože za svůj život Icarius dokázal mnoho a dosáhl úspěchů, kterým se mnohým z nás může jen zdát. Bylo zde i něco co ho velmi tížilo. Nebyla to jen odtrženost od jeho nejbližší skutečné rodiny, kterou sice časem zacelit dokázal, ale nikoliv zcela. Bylo to i mnoho událostí v jeho mladí, které však nepřiznával a nikdy o nich nemluvil. Vždy toužil potom být oporou pro své blízké, výborným a věčně usměvavým profesorem, hýřícím optimismem a pochopením i v těch nejkomplikovanějších chvílích. Občas nehleděl na pravidla, dokázal být zpovědnicí pro hříšné, které nesoudil, ale přesto jim vždy poskytl vhodnou radu, aby nesešli na scestí. Těm, kterým jeho rada nestačila by nesvedl pomoci nikdo jiný. Icarius Globullus byl člověkem, který se rodí jednou za čas a mnohé generace čarodějů nyní hluboko ve svém nitru pláčou neboť zemřel jejich blízký přítel, učitel, kolega nebo vzor.“ nakrátko se odmlčel, aby si dopřál možnost se v klidu nadechnout a zvážit další slova, „V posledních letech chtěl být Icarius především dobrým profesorem, který dokáže své studenty něčemu naučit. Vždy, když přemítal nad tím jestli má stále šanci uspět u nové a nové generace. Odpovídal jsem mu, že on není dobrým profesorem, on je výborným profesorem na něhož žádná generace, která měla tu čest být jím vyučována nezapomene. Icarius Globullus byl jedním z nejlepších profesorů, kterého tato Univerzita za posledních několik desítek let pamatuje a nejen tato. Zemřel tragicky, během výpravy, ale zemřel jako hrdina. Neboť své blízké dokázal ochránit. Nikdy na něj nesmíme zapomenout… Stejně tak na všechny ostatní.“ zakončil a rozhlédl se, „Děkuji vám, děkuji Ti Icarie… Za vše co si pro nás udělal...“ řekl poté a odstoupil stranou. Přičemž se nakrátko podíval směrem k balkónu, pak sklopil hlavu.

Vyměnil si místo s Benochem, který mu předal hůl a postavil se opět do čela. Pohlédl směrem k vám a dal pokyn Vitovi, který vstal a zamířil k němu. Vita se rychle přesunul k arcimágovi, krátce spolu prohodili pár tichých slov a arcimág poté ustoupil stranou, aby předal prostor Vitovi.
„Existují chvíle kdy je nutné vymanit se ze své nenávisti, antipatiím vůči jiným a stanout bok po boku. Tato chvíle nastala dnes, protože se k našemu největšímu zármutku loučíme s člověkem, který pro mnoho z nás mnoho vykonal a zejména v magické sféře se zapsal velkými písmeny. Byl jsem studentem zesnulého. Sice pouze krátce, ale měl jsem tu čest se od něj učit. Icarius Globullus byl opravdu velkým mágem, který vynikal v mnoha odvětvích magie a i přestože stárnutí zastavit nedokázal, nikdy se na něm jeho věk neprojevoval. Vždy byl tím schopným čarodějem, který budil i přes jeho vždy přátelskou tvář respekt. Své schopnosti prokázal i během útoku na magickou Univerzitu, kdy ji úspěšně bránil seč mu síly stačili. Bojoval za zájmy mágů v radě Starších, tvrdě a nekompromisně. Jeho hlas bude velmi chybět. Přestože jsme si vědomi toho co Icarius Globullus dokázal, zejména toho kladného a přínosného. Vždy se najde někdo, kdo bude toto rozporovat. Ovšem Icarius Globullus je nezapomenutelnou tváří magické sféry. Tak si ho pamatujte. Jako profesora, který byl laskaví, věřil svým studentům a plně se jim vždy věnoval za všech okolností. Nevěřte lžím, které se vám budou snažit tuto skutečnost vyvrátit. Ať zní z úst Císařských mágů, nekromantů zkrátka kohokoliv. Odkaz velmistra Globulla si nezaslouží být pošpiněn nějakou lží. Věřte, že i ten nejlepší profesor nemůže nikdy zcela zabránit svým studentům, aby s jeho radami naložili špatně. Jméno velmistra Globulla bude navždy zapsáno v našich srdcích a naší historii zlatým písmem, pro vše co pro nás vykonal a co vše nám předal.“ odmlčel se. Palagán znovu sklopil zrak dolů. Benoch i Benochová na sebe krátce pohlédli, oba přikývli. „Děkuji vám. Děkuji i vám velmistře Globulle.“ domluvil Vita a poté vykročil rychlou chůzí rovnou k portrétu zesnulého a co nejuctivěji se uklonil, jakoby se klaněl samotnému Císaři. Poté cosi tiše zašeptal a znovu se napřímil. Podíval se na Benochovou, Benocha. Oba přikývli. Přestože Palagán pozvedl hlavu, Vita se na něj nepodíval, sešel z vyvýšení a zamířil ke svým kolegyním. Jedna z blondýnek se tvářila spokojeně s řečí svého kolegy, druhá – Cassia LaRouchová – se netvářila vůbec nadšeně, nejspíš se jí některá jeho slova vůbec nelíbila a dala to slovně najevo ihned co vedle ní usedl. Vita ji však odmávl rukou a více její vítce pozornost nevěnoval.

Benoch následně opět předstoupil, „Nyní bych poprosil mistra Škorpiase Viciho.“ řekl a pokynul sedícímu kolegovi, aby stal a ujal se závěrečného slova.


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

Budu dále akorát sledovat procesí a po očku sledovat Mirabelle, jestli už se trochu sebrala.

---

,,Jak dlouho se budeme plavit?" zeptám se Atafa.

---

Zvednu se ze židle a vyrazím na místo, kde mluvili ostatní a začnu svoji řeč: "Vážení přítomní. Sešli jsme se tu v opravdu smutnou dobu. Jsem rád a děkuji Vám, že jste přišli v tak hojném počtu, abychom uctili památku zesnulého, který si nezasloužil nic menšího. Myslím, že již vše důležité bylo řečeno, Icarius Globullus byl čestný a hrdinný od prvního okamžiku, kdy jsem ho viděl, až do toho posledního. Byl oblíbeným profesorem a bude nám všem velice chybět. Vzpomínejme na něj jen v tom nejlepším, jak by si to i on sám přál. Nechť ho Arkay provází na jeho další cestě a nechť mu osvětluje jakoukoliv temnotu, které by mohl čelit a děkujeme že se dožil úctyhodného věku, během kterého jsme s ním mohli být, přátelit se s ním a učit se od něj. Děkuji." Udělám malou poklonu k jeho obrazu a odejdu si zpět zachmuřeně sednout s tím, že vím že Arkay mu asi nepomůže, ač by snad mohl.

---

→ Tah 1219


Adrian_S
„Dlouho.“ odpověděl Ataf bez bližší specifikace, „Vše bude záviset na přízni větru. Ovšem ta by měla hrát alespoň v blízkých dnech v náš prospěch.“ pokračoval vzápětí, „Počítám ze prvních několik dní bude plavba odsýpat rychleji. Pomalejší tempo nabereme až později. Pokud nás vítr opustí nebo se budeme blížit k cíli. Tam budeme čelit nástrahám a zbrklost by se nám mohla vymstít.“ vysvětloval, „Večer sednu pořádně nad mapu s důstojníkem a podle toho jak se bude vyvíjet dnešní den vám to blíže upřesním. Chcete provést po lodi? Nebo se nejprve zabydlíte?“ poté se ohlédl, „Vyplout budeme moct co nevidět.“


Tondulin a ScorpionCZ
Škorpias dokončil svůj smuteční projev, vykročil znovu k obrazu a uklonil se. Poté se navrátil na své místo vedle Laurany. Benoch znovu předstoupil před všechny přítomné. Nic však neřekl, rozhlédl se po přítomných a poté se obrátil a zamířil k obrazu.
„Nechť je Osmička milosrdná ke tvé duši. Za vše ti děkujeme.“ pronesl nahlas a zřetelně, uklonil se co nejuctivěji a poté vyvolal kouzlo ohnivé kouzlo, které se pozvolna začalo rozrůstat po připravené hranici. Benoch odstoupil a navrátil se ke dvojici svých zástupců, kteří jeho čin již sledovali natočeni směrem k hranici.


Chmurná atmosféra se ještě více projevila, když začal pozvolna hořet Globullův portrét. Mezi truchlícími se našlo mnoho těch, kteří nakonec utrousili nejednu slzu. Zejména bývalí i současní kolegové, přátelé zesnulého byli zdrceni. Slza ukápla i Fairwen Spellorové. Trojice Univerzitních představitelů i nadále postávala nejblíže k hranici. Benoch svoji pozornost věnovanou hořícímu portrétu nakrátko přerušil, aby vyhledal v první řadě sedící kolegyni Silverwoodovou. S níž si vyměnil dlouhý vzájemný pohled. Palagán se naopak znovu ohlédl na balkón, kde i nadále postávala trojice osob v černém, dvě dospělé a jedna menší.

Účastníci jejichž vztah byl ke Globullovi spíše neutrální se tvářili zarmouceně. Valerius a jeho legáti měli ve tváři chladný neutrální výraz, který se nejspíš od někoho kdo se se smrtí setkával celý život dal očekávat. Kancléř Talarian, Isabella Monová a Melisandre Ashfordová se tvářili velmi zdrceně. De Peyran sedící vedle De Peyranové měl ve své tváři kamenný výraz, který o jeho pocitech mnoho neprozrazoval, jeho žena byla však též velmi zdrcená a též několikrát musela otřít tvář. Zdrcená byla i hnědovláska sedící vedle Elberta Arteria, která měla očividně velmi blízko k nejstaršímu ze sourozenců Arteriových.

Nastalé ticho plné tichého pláče a zármutku nikdo dlouho dobu nepřerušoval. Hranice hoře ještě dlouho, dokud oheň zcela nezpozdřel portrét zesnulého. Poté s menším odstupem opět předstoupil Benoch.
„Vážení přítomní... Děkuji vám z celého srdce za vaši přítomnost. Věřím, že Icarius na nás zhlíží a je hojným počtem potěšen. I nadále může zůstat a truchlit. Truhla v níž jsou dary, které neměly odejít se zesnulým budou předány pozůstalým. O to se postaráme. Ta část z vás, která patří do bližšího kruhu je vítána na smuteční hostině, která se uskuteční uvnitř Univerzity. Děkuji vám.“ prolomil ticho krátkým proslovem. Někteří přítomní se po těchto slovech začali zvedat a odcházet. Jednalo se především o část studentů, kteří nejspíš nechtěli přijít o dobrá místa u stolu. Též se jednalo o pro vás zcela neznámé návštěvníky. Mezi prvními se též vytratil Lord Gerrick, který se spěšně dral mezi studenty, aby zmizel co nejdříve.

Z Císařských mágů povstala jako první Cassia LaRouchová, která poté pohlédla na svoji blonďatou kolegyni a posunky ve tváři jí naznačila, že je nejvyšší čas vyrazit. Vita se proti tomuto gestu zachoval zdrženlivě. Nejspíš jim naznačil ať jdou obě ženy sami. Sám se pak vypravil k předním lavicím kde se naklonil zezadu k sedícímu Škorpiasovi.


Vitova rozhovoru se Škorpiasem si všiml i Benoch, který zrovna sešel dolů z pódia, aby nabídl rámě Silverwoodové a společně pak mohli zamířit hostin hosty uvnitř Univerzity. Pozornost rozhovoru věnoval, ale velmi krátkou, protože ho brzy rozptýlila pozornost Silverwoodové, která s ním nejspíš začala řešit řádný průběh smuteční večeře. Benochová zůstala stát po boku Palagána, který i nadále sledoval hořící hranici.

Benoch se Silverwoodovou zmizeli v davu odcházejících. Kancléř se očividně rozloučil s veškerým svým doprovodem, kterým byla Isabella Monová a Melisandre Ashfordová. Zůstal sám až do příchodu De Peyranových s nimiž pak pravděpodobně zamířil rovnou na smuteční hostinu. Generál Valerius a jeho legáti též vstali, ale teprve poté co si všimli, že se zvedá i Elbert Arterius a hnědovláska (@Tondulin: Odette Landreau)


SuperHunterCZ
„Tak kampak je chceš?“ zeptala se po tvé reakci Zenira Civella, který jen vykulil oči, ale pak znovu zvážněl. „Nějak se nám zatvrdil.“ pousmála se khajiitka a vytasila své ostré drápy, když jí muž neodpovídal. Poté pozvedla jeden z prstů a začala mu dráp zarývat do zad. Civello se, ale držel, nevydal ze sebe ani hlásku. Zenira přestala. „Neukážeme mu naši sbírku mučících nástrojů? Na tyhle praktiky má dost možná vypěstovanou už nějakou odolnost.“

---

Jemně pohladím Mirabelle pohladím po vlasech a až Globullův portrét úplně vyhasne, pomalu se přesuneme dovnitř na hostinu. Cestou se ještě jednou nebo dvakrát otočím na Palagána s tázavým pohledem, jako bych od něj očekával nějaké bližší vysvětlení k situaci s Carwen.

---

,,Odložím si. Pak mi ukážete loď. Děkuji." odeberu se do kajuty, kde zanechám věci, kromě hole a jednoho lektvaru many a lektvaru žaber, tyto lektvary si dám do vnitřních kapes šatů. Jakmile tak učiním, vrátím se zpět na palubu a vyčkám na Atafa.

,,Mohlo by dneska být vlídné počasí..."