---

Zhluboka si oddechnu potom co Civello zmizí v chodbě.
Přikývnu na Zenry návrh o znamení, "Já nebo ty se znovu pokusíme získat jeho pozornost a druhá ho popadne zezadu," navrhnu, "Znamení může být zmínění se o Elsweyru. Chceš ho popadnout ty nebo to mám udělat já?"
Nervózně se znovu napiji vína když budu čekat na Zeniry odpověď.

---

"Je to služebná ne válečnice. Nemáme tolik jídla, abychom mohli udělat z každýho obyvatele Chorrolu sto kilovýho nakorbence." Usměju se a na pár minut se odmlčím než dokončím svojí porci jídla.

"Chtěl bych ti nabídnout práci... Máme velké ambice a potřebujeme bojovníky se zkušenostma. Stráž mi byla předána v ne moc dobrým stavu a jestli z tohohle má být jedna z nejlepších armád v Cyrodiilu tak je tady práce jak na kostele...hmm..... nějaké lepší přirovnání... jak v orské osadě."

---

→ Tah 1162


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“


Adrian_S
Přitáhl jsi jednu z poškozených knihoven, Ralyna do ní ihned začala připravovat smrtící past na obřího zmutovaného pavouka. Arilen mezitím udržoval pavouka u stěny pomocí dalších knihoven obalených ledem. Pavouk se snažil dosti neobratně vymanit, ale Ralyna stihla vše připravit zavčasu.

„Hotovo! Hoď to! Přímo na hlavu.“ křikla na tebe, když dokončila co potřebovala a urychleně uskočila stranou, aby ti nepřekážela. Draven a Renard se též stáhli stranou. Poslechl jsi a seslal kouzlo. Ovládl jsi opět knihovnu naplněnou smrtící kombinací výbušnin a směřoval ji prudce přímo proti hlavě pavouka.

Knihovna se při úderu rozpadla a prudký náraz vyvolal explozi, která vás nakrátko ohlušila a místností rozvířila prach i úlomky ledu.

„Je mrtvej?“ neudržel se Renard, když se situace uklidnila a prach i úlomky ledu dopadly na zem. Spatřili jste nehybné tělo velkého pavouka jak leží opodál stěny.
„Musí bejt. Tohle mu zaručeně muselo urvat hlavu.“ reagoval Draven, „Až mě samotného překvapilo jakou to mělo sílo.“ přiznal a pokynul Ralyně ať ho následuje.

Oba bojovníci došli až k tělu pavouka, které nehybně leželo před nimi. Draven do něj několik bodl mečem, zatímco si Ralyna prohlížela zdeformovanou hlavu po výbuchu jejíž kousky se daly najít různě po místnosti.
„Je mrtvej.“ konstatovala s úlevou v hlase, protočila jeden z mečů a druhý schovala do pouzdra. „Vracím.“ řekla Renardovi, který došel k ní. Nedůvěřivě si pavouka prohlížel. Převzal meč a jednou, poté i podruhé do těla pavouka kopl.
„Jo. Zdechl.“ konstatoval, „Výborně.“ poté se rozhlédl. „Sice tu po nás zbyla docela spoušť, ale je mrtvej.“ poznamenal a posadil se na jednu z jeho mohutných noh.


SuperHunter
„Popadni ho ty. Já už skryla svoji zbraň.“ zašeptala zpět Zenira, „Zkusím upoutat jeho pozornost… i když mi je nesmírně odporný. Ale vypadá jako někdo kdo se možná i sám rozžvaní, když se dostane do správné atmosféry.“ pokračovala a přitom si zkontrolovala své šaty.

Mezitím ses napila vína.
„Musím si ještě dolít. Jestli to mám přežít.“ řekla a naklopila do sebe víno, aby si ihned mohla dolít, dříve než se vrátí Civello. Ten i nadále ještě na někoho hulákal a nadával u vchodových dveří.


ScorpionCZ
„Pravda.“ kývl hlavou Flavius, „Pokud Elbert nepřijde s nějakou kulišárnou jak nám svatbu znepříjemnit. Beliova svatba měla také fůru pravidel a omezení, ale v tom měla prsty Rolstonová, která se zaklínala bezpečností. Zašla až tak daleko, že zakázala hospodskému prodávat nám chlast.“

Rozlil jsi víno k přípitku a vyčkal na příchod Scipia, který se navrátil vzápětí. I na něm bylo patrné, že si po odchodu Elberta oddechl. Nejprve zamířil k Seraně.
„Gratuluji Serano, jsem velmi šťasten z této noviny.“ řekl s upřímnou radostí, „Nemohu se dočkat až se o tom bude moct dozvědět Lyra. Samozřejmě v souladu s pravidly, které jsme slíbili Elbertovi.“ dodal a převzal si od tebe skleničku, „Zvládl jsi to velmi dobře.“ pochválil tě, „Nakonec z tebe přeci jen bude politik.“ usmál se Scipio.

Ostatní přítomní zopakovali tvá slova a pozvedli skleničku. Poté jste se napili. Serana nepila, pouze symbolicky pozvedla skleničku, kterou za ní vypil Flavius.

„Jak vůbec bude probíhat to rozloučení s Globullem?“ zeptal se Flavius, „Budu muset vyštrachat nějakou smuteční uniformu.“ přiznal, „Kdovíkde skončila.“ zamyslel se.
„Ptala jsem se na podrobnosti Seleny.“ převzala si slovo Serana, „Nejprve proběhne veřejná část, která se odehraje na pozemcích za Univerzitou. Veřejnost bude moct vzdát hold zesnulému u připravené hranice na níž se místo těla bude nacházet velký portrét zesnulého. Proběhne několik smutečních projevů a poté se hranice zapálí. Pak se budou moct pozvaní přesunout do vnitřních prostorů Univerzity a zúčastnit se smuteční hostiny.“ odmlčela se nakrátko, Flavius jen kýval hlavou. „Nevím kdo přesně je pozván na hostinu, ale s účastí členů profesorského sboru se počítá. Víc mi Selena neřekla. Jo. Ještě mi pak říkala, že projev bude mít za Univerzitu Palagán a za radu Starších buď kancléř, předseda členů rady Starších nebo vedoucí odboru magie. Takhle to alespoň bylo vymyšleno naposled. Jestli se něco zase změnilo. Těžko říct.“
„Nedovedu si představit Tarna jak přednáší smuteční projev v přítomnosti kancléře, Palagána a arcimága Benocha.“ reagoval Scipio pohotově, „Aniž by přitom nesklouzl k něčemu netaktnímu.“ podíval se na Seranu, která přikývla. „Půjdu s vámi, ale dovnitř nepůjdu i kdybych byl nakonec pozván.“


[/quote]

---

"Pro jistotu bych mu ještě probodl srdce." ohlédnu se na přítomné, pak jakmile tak učiní či nikoliv, kouknu na Arilena a zeptám se ho, jestli je v pořádku.

Pak, po zjištění se přemístím k jedné stojící neporušené knihovně, "Tak, nechte mě chvilku přemýšlet. Zatím se porozhlédněte po místnosti a jak jsme se domluvili, vše, co se Vám tu zlíbí, až na některé magické předměty, je vaše." pak zavřu oči a budu přemítat na vizemi, kvůli čemu jsem sem vlastně šel.

Chci vědět, co mám přesně hledat, jestli nějaký předmět, knihu, zdroj, apod...

---

→ Tah 1163


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“


Adrian_S
Ralyna, Renard i Draven se na sebe vzájemně podívali po tvých slovech o probodnutí srdce. Jestli tak nakonec zkusili učinit nevíš, neboť si zamířil za Arilenem a optal se ho jestli je v pořádku.

„Ano. Jsem.“ ujistil tě starý čaroděj pohotově, „Vypadá to, že ještě nepatřím úplně do starého železa.“ přiznal s mírnou radostí v hlase. Poté co ses odebral stranou ti ostatní dali prostor k odpočinku a obstarání svých věcí.

Bojovníci z cechu se nejvíce zajímali o mrtvé tělo zmutovaného pavouka, prohlíželi si ho. Draven s Ralynou začal debatovat nad možnostmi využití mrtvého těla a Arilen se k nim po chvilce postávání opodál připojil. Renard opakovaně zkoušel jestli je pavouk skutečně mrtev.

Postavil ses vedle jedné z mála neporušených a stále ještě stojících knihoven. Zavřel si oči a vypustil hlasy spolubojovníků. Brzy se ti povedlo vizi probudit nanovo a prožít ji znovu, mnohem uceleněji a přesněji.

Spatřil si místnost v níž ses nacházel, starou doposud uzavřenou knihovnu. Působila uceleněji a přesněji. Spatřil si místnost v níž ses nacházel. Byla však ve stavu dávno před vaším příchodem, pavučin bylo méně než, když jsi sem přišel. Vize tě vedla mezi regály, míjel si jednu knihovnu za druhou dokud si nestanul u jedné. Teprve nyní sis všiml vyrytého symbolu na jednom z regálů. Rytina byla provedena dost neodborně a určitě nebyla součástí od výroby. Jiné regály, které si míjel ji neměly. Tvá ruka se ve vizi natahovala pro svazek listin. Pečlivě svázaných provázkem, opatřeným pečetí. Pečlivě si sevřel listiny ve své ruce, symbol na pečeti si nedokázal rozeznat, ale jednalo se o jediný svazek takovýchto listin s pečetí v regálu. Brzy na to se vize změnila, místnost se promítla do současné podoby. Spatřil si velké množství poničených knihoven, rozházených knih i kusů ledu. Kráčel si vpřed, jistou chůzí rovnou za svým cílem. Sehnul ses k jedné z rozbitých knihoven a odhodil rozbitý regál. Když si tak učinil spatřil si onen vyrytý symbol. Brzy na to si mezi rozházenými knihami nalezl i listiny opatřené provázkem s pečetí. Vize poté pominula.

Vytržen z prožívané vize ses zachytil o stojící knihovnu. Nepovalil si ji, ale přesto si toho Arilen, kterému se tvé počínání během prožívání vize nejspíš nezdálo všiml.
„V pořádku?“ zeptal se a vyvolal nové magické svíce, aby opět zavládlo v potemnělé místnosti nějaké světlo, když ty předchozí začaly slábnout.

Když se zpětně zamyslíš nad symbolem, který je vyrytý na regálu. Vybavíš si lekce z Vysokoskalí v nichž vám byly kresleny jednotlivé symboly magických run a symbolů. Vyrytý symbol patří do kategorie symbolů a run, které nejčastěji využívá 'temná' magie.


SuperHunter
„Popadni ho ty. Já už skryla svoji zbraň.“ zašeptala zpět Zenira, „Zkusím upoutat jeho pozornost… i když mi je nesmírně odporný. Ale vypadá jako někdo kdo se možná i sám rozžvaní, když se dostane do správné atmosféry.“ pokračovala a přitom si zkontrolovala své šaty.

Mezitím ses napila vína.
„Musím si ještě dolít. Jestli to mám přežít.“ řekla a naklopila do sebe víno, aby si ihned mohla dolít, dříve než se vrátí Civello. Ten i nadále ještě na někoho hulákal a nadával u vchodových dveří.


ScorpionCZ
„Pravda.“ kývl hlavou Flavius, „Pokud Elbert nepřijde s nějakou kulišárnou jak nám svatbu znepříjemnit. Beliova svatba měla také fůru pravidel a omezení, ale v tom měla prsty Rolstonová, která se zaklínala bezpečností. Zašla až tak daleko, že zakázala hospodskému prodávat nám chlast.“

Rozlil jsi víno k přípitku a vyčkal na příchod Scipia, který se navrátil vzápětí. I na něm bylo patrné, že si po odchodu Elberta oddechl. Nejprve zamířil k Seraně.
„Gratuluji Serano, jsem velmi šťasten z této noviny.“ řekl s upřímnou radostí, „Nemohu se dočkat až se o tom bude moct dozvědět Lyra. Samozřejmě v souladu s pravidly, které jsme slíbili Elbertovi.“ dodal a převzal si od tebe skleničku, „Zvládl jsi to velmi dobře.“ pochválil tě, „Nakonec z tebe přeci jen bude politik.“ usmál se Scipio.

Ostatní přítomní zopakovali tvá slova a pozvedli skleničku. Poté jste se napili. Serana nepila, pouze symbolicky pozvedla skleničku, kterou za ní vypil Flavius.

„Jak vůbec bude probíhat to rozloučení s Globullem?“ zeptal se Flavius, „Budu muset vyštrachat nějakou smuteční uniformu.“ přiznal, „Kdovíkde skončila.“ zamyslel se.
„Ptala jsem se na podrobnosti Seleny.“ převzala si slovo Serana, „Nejprve proběhne veřejná část, která se odehraje na pozemcích za Univerzitou. Veřejnost bude moct vzdát hold zesnulému u připravené hranice na níž se místo těla bude nacházet velký portrét zesnulého. Proběhne několik smutečních projevů a poté se hranice zapálí. Pak se budou moct pozvaní přesunout do vnitřních prostorů Univerzity a zúčastnit se smuteční hostiny.“ odmlčela se nakrátko, Flavius jen kýval hlavou. „Nevím kdo přesně je pozván na hostinu, ale s účastí členů profesorského sboru se počítá. Víc mi Selena neřekla. Jo. Ještě mi pak říkala, že projev bude mít za Univerzitu Palagán a za radu Starších buď kancléř, předseda členů rady Starších nebo vedoucí odboru magie. Takhle to alespoň bylo vymyšleno naposled. Jestli se něco zase změnilo. Těžko říct.“
„Nedovedu si představit Tarna jak přednáší smuteční projev v přítomnosti kancléře, Palagána a arcimága Benocha.“ reagoval Scipio pohotově, „Aniž by přitom nesklouzl k něčemu netaktnímu.“ podíval se na Seranu, která přikývla. „Půjdu s vámi, ale dovnitř nepůjdu i kdybych byl nakonec pozván.“

---

"Heh, ještě se mam co učit." Odvětím Scipiovi s úsměvem po přípitku. "A kdy to vlastně začíná? Abychom se tam stihli bez spěchu dostavit na záhájení?" Optám se ohledně rozloučení.

---

"V pořádku, v pořádku." uklidním Arilena a budu hledat místo se znakem temné magie. Pokud najdu ony svitky, vezmu si je a přemístím se k Arilenovi, "Našel jsem, co jsem potřeboval. Můžeme odejít." Pak několik minut počkám, až se družina rozhodne také opustit toto místo i se svým pokladem.

"Chápu, když vlastně Mohyla duší je sama o sobě obklopená temnou magií. Ale proč mě vize chce vést k temné straně magie?" pronesu si pro sebe.

---

Ohlédnu se na nadávajícího Civella, "O tom není pochyb," zašeptám jako reakci na to co si o něm Zenira myslí.
"Oblbnutý už je dost sám. Neměla by jsi s ním mít žádný problém. Snad se nebude moc vzpírat až bude mít dýku u krku," doplním a dopiju zbytek své skleničky.

---

→ Tah 1164


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“


Adrian_S
Arilenovi tvé ujištění stačilo, kývl hlavou a opět si hleděl svého. Vzdálil ses, abys mohl vyhledat místo k němuž tě vedla vize. Nemusel si hledat dlouho, místo si našel a spolu s ním i provazem a pečetí opatřené listiny. Ihned si je sbalil a navrátil se zpět k čaroději.

Starý čaroděj se zrovna rozhlížel kolem. Prohlížel si spoušť, která po vás zbyla a občas si jen povzdechl. Nakonec se, ale usmál, když ses k němu navrátil. Pohlédl směrem k bojovníkům, kteří zrovna diskutovali o mrtvém pavoukovi.

„Spokojíme se s ostatky zabitého monstra.“ oznámila ti Ralyna, když zanechala Dravena a Renarda u mrtvého a odebrala se k tobě a Arilenovi.
„V tom případě vám doporučuji ho včas naporcovat a odnést. Ideálně skrýt před zraky ostatních, protože jakmile se o věži rozkřikne, že monstrum mrtvé a tyhle prostoru bude možné opět využívat.“ podíval se střídavě na tebe a Ralynu Arilen, „Začne se to tu hemžit zvědavci. Ale souhlas. Pojďme odtud. Sice se to nezdá, ale dost mě ten boj zmohl a nemohu se dočkat až se opět posadím.“ přiznal vzápětí a odebral se ke dveřím.

Dveře byly zamčené a proto zaklepal.
„Chceme ven.“ oznámil nahlas, „Je dobojováno. Pavouk je mrtev.“ dodal s ráznějším zaklepáním. Následovalo ticho. Nic se s dveřmi zjevně nedělo. Čekali jste dlouho než se dveře konečně otevřely. Naproti vám stál Taros v doprovodu Jery.

Taros neváhal a vešel. Jera se ostýchala a vyčkávala než jí dal pokyn, aby ho následovala. Když dunmer zohyzděný experimentem vešel dovnitř a v rychlosti se rozhlédl všemi směry, aby se ujistil, že je monstrum skutečně mrtvé. Kývl spokojeně hlavou.
„Přežili jste. Všichni... i bojovníci.“ konstatoval překvapeně, ale v jeho hlase bylo přesto patrné mírné zklamání.


SuperHunter
Zenira, která si zrovna dolívala dolila rovnou i tobě, poté odložila sklenici a znovu se napila. Ve skleničce jí zůstalo skoro u dna, když skleničku oddálila od úst. Zrovna v momentě kdy práskly dveře domu a ozvalo se razantní otočení klíčem v zámku.

„Spratci.“ zanadával hlasitě Civello, když se vracel chodbou směrem k vám. „Člověk je úředníkem ve službách Císařství, očekával by, že bude mít nějakou vážnost mezi místními. Nějaký respekt a tahle banda malých dotěrných fakanů z přístaviště se neustále dotírá.“ stěžoval si cestou směrem k vám. Popadl víno, aby mohl dolít Zeniře. „Musím o tom zítra informovat Mottiera. Ať je srovná do latě.“
„Děkuji.“ poděkovala Zenira co nejvíce přívětivěji. „Posaď se mezi nás. Noc nám pomalu, ale jistě plyne… ať už...“
„Seš nedočkává.“ zašklebil se Civello, „No dobře.“ usedl mezi tebe a Zeniru, „A co ty? Taky seš tak nedočkavá?“ obrátil se na tebe, zatímco se stále držel láhev. Zenira se k němu však přivinula a chytla láhev, kterou držel v ruce. „Odlož to.“
„Dobře...“ odložil láhev na stůl.
„A všímej si jen mě. Ona přijde na řadu později.“ zašeptala mu tiše do tváře, když se k němu přitiskla a posadila se na něj, „Nikdo už nepřijde?“
„Ne. Nikdo. Už ani neotevřu.“
„Slibuješ?“
„Ano.“ kývl hlavou Civello, „Už si chci užít. Ať alespoň konec tohohle zkurveného dne stojí za to.“
Zenira Civella políbila, chtěla nejspíš pouze letmý polibek, ale Civello si to vyložil mnohem vášnivěji. Během dlouhého vášnivého polibku využila jeho nepozornosti a sebrala mu menší svazek s klíčem, kterým otevřel venkovní dveře. Odhodila ho stranou, na zem mimo váš dosah. Jednalo se tak o další svazek klíčů, který byl schopen otevřít venkovní dveře, kterými vás Civallo pustil dovnitř.

Zenira si brzo nato svedla Civella tak, aby se ona ležela na gauči a on se nacházel nad ní, k tobě zády. Což ti dávalo příležitost k útoku aniž by měl možnost zavčasu zasáhnout a zareagovat na svoji obranu. Jejich líbání se nakrátko přerušilo. Civello zvedl hlavu a hleděl do tváře Zeniry, která si jej též prohlížela.
„Pokračuj… Neostýchej se.“ vybídla ho se škodolibým výrazem ve tváři. „Věř mi. Nad tímhle tělem by v Elsweyru slintal nejeden khajiit… a ty si ho teď celé můžeš užít do sytosti.“ vybídla ho znovu a přitom chytla jeho ruce, aby je měla pod kontrolou a přiložila je na své tělo.



ScorpionCZ
„Budeš se učit celý život. Všichni se učíme celý život.“ zasmál se tvé reakci Scipio. Poté pokynul opičce, aby mu vyskočila na rameno. Ta na jeho výzvu ihned odpověděla. Přeběhla přes stůl a vyhoupla se mu na rameno. Scipio ji pohladil po hlavičce.

„Myslím, že máme ještě zhruba hodinu a půl čas.“ odpověděla ti Serana.
„Co budeme dávat na rozloučenou? Ať nejdeme s prázdnou?“ zeptala se Laurana.

---

"Hrozba byla zničena. Bohužel to nábytek odnesl, ale nedá se nic dělat. My jsme si kvit. Všichni máme to, pro co jsme šli. Takže... já už radši půjdu." dodám a pokynu na Arilena, abychom zkrátka šli do hospody, po pár krocích se zarazím, "Maximálně možná někdo bude chtít teleportovat pryč, ale to se vyřídí. Sbohem." pokud Taros nebo Jera něco namítnout, vyslechnu si je, ale nic k tomu neřeknu.

Pokud mě budou bojovníci chtít zastavit, třeba mi něco říct, nebo požádat o teleportaci zpět, sdělím jim, "Děkuji Vám taktéž za odhodlání a pomoc proti tomu stvoření. Svou platbu jste si vybrali. Jestli potřebujete se dostat zpátky, buď Taros nebo mistr Arilen by vás mohl poslat do Stornhelmu. Každopádně ještě jednou, díky."

Až se dostanem do hospody, ať už s bojovníky či bez nich, spustím na Arilena, "Děkuji Vám mistře za pomoc. Dobře se s Vámi spolupracovalo. Ale myslím si, že to těžší nás teprve čeká."

---

"Můžeme tam přinést nějaký šperk či artefakt z naší poslední výpravy. Bude to uznání a hold jeho účasti." Navrhnu a případně se souhlasem ostatních půjdu nějaký ten šperk z pokladu obstarat, pokud se nachází ještě v domě.

---

Pousměji se a naposledy se napiji vína potom co Zenira začne velmi efektivně odvádět Civellovu pozornost pouze na sebe. Sklenici mezitím odložím a poté co ho svede na sebe budu vyčkávat na signál.

Po zmínění Elsweyru pomalu a potichu vytasím z pod sukně dýku. Poté se opatrně přiblížím za Civella, jednou rukou ho chytím za čelo a zakloním mu hlavu dozadu, a druhou mu přiložím dýku ke krku, "Ani slovo, nebo si sklenku vína už dáš možná tak jen s Arkayem."

---

[quote]Aurelius napsal:
→ Tah 1164


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“

Tvoji rozpravu s žoldačkou přerušilo decentní zaklepání na dveře tvé kanceláře. Orčice se pousmála, pohodlněji se rozvalila v židli a sevřela ruce za hlavou.
„Hlavně než odsuď odejdete… chci nějaký lejstro, že jsem z toho venku.“


Adrian_S
Taros na tvá slova jen kývl hlavou a znovu se rozhlédl po místnosti. Jera se též dívala všemi směry. Arilen tě ochotně následoval pryč z komnaty a poté i pryč z věže. Žádný z bojovníků se za tebou nerozeběhl a ani ti jakkoliv nezabránil v odchodu.

Arilen mlčel až dokud neusedl na své místo v prázdném hostinci.
„Není nač. Rád jsem pomohl.“ řekl upřímně, „Ale obávám se, že na nějaká další podobně akční dobrodružství už nemám věk.“ přiznal, „Přálo mi štěstí, že byl dost nemotorný. Být to nějaký… řekněme hbitější protivník nejspíš bych to nezvládl.“ podíval se na tebe, „Milerád pomohu v teoretické rovině, ale tu dobrodružnou část do budoucna raději přenechám mladším.“


SuperHunter
Vytáhla jsi neslyšně dýku jakmile zaznělo domluvené slovo. Civello, který se zmítal nad Zenirou a věnoval jí celou svoji pozornost si nevšiml tvého nebezpečného úmyslu dokud tvá dýka nespočinula na jeho krku a silou si mu nezaklonila hlavu.

Ostří dýky ho ihned probudilo z milostného poblouznění. Chtěl sebou cuknout, ale Zenira držela jeho ruce zablokované, jeho pohyb tak skončil lehkým škrábnutím o dýku u krku. Ihned jakmile ucítil, že by brzy mohlo být pozdě zanechal svého úmyslu a podvolil se.

„Vy zasrané coury!“ zařval z plných plic bez ohledu na tvé výtky. „Víte kdo já sem?! Já jsem...“
„Drž hubu!“ přerušila ho rázně Zenira, která sice stále ležela pod ním, ale vytasila své drápy a zaryla mu je ho kůže. Civello zakvílel bolestí a zanadával, ale poté se odmlčel. „Hni se a skapeš.“ pohrozila mu, „Máš nějakou zbraň?“ tázala se. Civello neodpověděl, zafuněl a zrudl vzteky. „Dostaň to prase ze mě.“ vybídla tě khajiitka.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.

---

,,To samozřejmě chápu, mistře. Vy už jste pro tento svět udělal mnohé, teď at se snaží někdo další. Pro Vás už jen zasloužený odpočinek." podotknu vážně, ,,Na své další cestě půjdu již sám, ale přesto ještě po Vás budu chtít pomoct s tímhle." na stůl položím svitek, který jsem získal v knihovně, ,,Tohle jsem měl ve vizích." předtím, než cokoli udělám, ohlédnu se po hospodě, jestli nás někdo nesleduje, pokud bude čistý vzduch, pomalu svitek roztáhnu a nahlédnu, co je v něm.

---

→ Tah 1165


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“

Tvoji rozpravu s žoldačkou přerušilo decentní zaklepání na dveře tvé kanceláře. Orčice se pousmála, pohodlněji se rozvalila v židli a sevřela ruce za hlavou.
„Hlavně než odsuď odejdete… chci nějaký lejstro, že jsem z toho venku.“


Adrian_S
Arilen mírně kýval hlavou, zatímco jsi vyhodnocoval situaci v hostinci. Ujistil ses, že jste uvnitř sami a položil si na stůl listinu. Arilen si v židli poposedl a zaměřil svůj zrak na listinu. Prolomil si pečeť a zbavil se provázku.

Roztáhl jsi svitek a nahlédl dovnitř. Spatřil jsi mapu, poměrně důkladně a pečlivě zakreslenou mapu do níž byly zaneseny souřadnice a nejrůznější orientační body. Mapa se zaměřovala na oblast mezi provincií Vysokoskalí a provincií Hammerfell. Viděl jsi zakreslené město Sentinel, Daggerfall mezi nimiž se nacházelo mnoho menších ostrovů, které na obvyklých dostupných mapách ani zakresleny zpravidla nejsou. Jeden z těchto ostrovů byl označen, pečlivě k němu byly napsané poznámky k jeho nalezení. (poznámky jsou spíše určené pro námořníky, aby snáze nalezli ostrov)

Také sis všiml nápisu v magických runách a symbolech. Přestože jsou magické runy a symboly pečlivě zakreslené, uniká ti jejich hlubší smysl neboť z nich nic konkrétního na první pohled vyčíst nejde. Přesto je mezi nimi skryto varování: „Zde jest ukryt Maxelotův grimoár. Avšak vyvaruj se jeho hledání, neboť smrt zcela jistě nalezneš!“

Čaroděje Maxelota si vybavuješ pouze matně z přednášek. Vzpomínáš si, že se jednalo o velmi uznávaného čaroděje, který žil před stovkami let. Na sklonku života však upadl do nemilosti, když se údajně snažil probádat podstatu nesmrtelnosti a vzkříšení. Vzpomínáš si též na to, že jste na přednášce byli nabádáni k tomu, abyste vše o něm brali spíše s rezervou, protože nad dochovanými důvěryhodnými zdroji převažují spíše různé povídačky a legendy.


SuperHunter
Vytáhla jsi neslyšně dýku jakmile zaznělo domluvené slovo. Civello, který se zmítal nad Zenirou a věnoval jí celou svoji pozornost si nevšiml tvého nebezpečného úmyslu dokud tvá dýka nespočinula na jeho krku a silou si mu nezaklonila hlavu.

Ostří dýky ho ihned probudilo z milostného poblouznění. Chtěl sebou cuknout, ale Zenira držela jeho ruce zablokované, jeho pohyb tak skončil lehkým škrábnutím o dýku u krku. Ihned jakmile ucítil, že by brzy mohlo být pozdě zanechal svého úmyslu a podvolil se.

„Vy zasrané coury!“ zařval z plných plic bez ohledu na tvé výtky. „Víte kdo já sem?! Já jsem...“
„Drž hubu!“ přerušila ho rázně Zenira, která sice stále ležela pod ním, ale vytasila své drápy a zaryla mu je ho kůže. Civello zakvílel bolestí a zanadával, ale poté se odmlčel. „Hni se a skapeš.“ pohrozila mu, „Máš nějakou zbraň?“ tázala se. Civello neodpověděl, zafuněl a zrudl vzteky. „Dostaň to prase ze mě.“ vybídla tě khajiitka.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.

---

"Vida." pronesu nad objevem, "Takže to vypadá, že se budu muset dostat na ty ostrovy." podívám se na Arilena, "Pořád nějak tápu nad tím, co mají mé vize společného s grimoárem? Napadá Vás něco?"

---

→ Tah 1166


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“

Tvoji rozpravu s žoldačkou přerušilo decentní zaklepání na dveře tvé kanceláře. Orčice se pousmála, pohodlněji se rozvalila v židli a sevřela ruce za hlavou.
„Hlavně než odsuď odejdete… chci nějaký lejstro, že jsem z toho venku.“


Adrian_S
„Hmm… Možná je právě v tom grimoáru odpověď na otázku, kterou hledáš. Zatím mi totiž připadá… že tě vize směřují k nějakému cíli. Každopádně...“ mnul si vous Arilen a přemýšlel, „Tahle oblast.“ zakroužil prstem nad označeným ostrovem a přilehlém moři, „Je známa pro své nehostinné podmínky. Většina mořeplavců se snaží od těchhle ostrovů plout co nejdále. Proto se jen zřídka kdy objevují na mapách co si můžeš koupit za rozumný peníz.“ pozvedl oči směrem k tobě, „Budeš muset sehnat dobrého kapitána, který tě tam dopraví. Teleportace na takovou vzdálenost a ještě ke všemu naslepo… To si asi netroufne ani ten největší odborník.“ krátce se odmlčel. „Ještě k něčemu tě vize směřovala v této věži. Pamatuji si to dobře?“ zeptal se a znovu sklopil zrak směrem k mapě.


SuperHunter
Vytáhla jsi neslyšně dýku jakmile zaznělo domluvené slovo. Civello, který se zmítal nad Zenirou a věnoval jí celou svoji pozornost si nevšiml tvého nebezpečného úmyslu dokud tvá dýka nespočinula na jeho krku a silou si mu nezaklonila hlavu.

Ostří dýky ho ihned probudilo z milostného poblouznění. Chtěl sebou cuknout, ale Zenira držela jeho ruce zablokované, jeho pohyb tak skončil lehkým škrábnutím o dýku u krku. Ihned jakmile ucítil, že by brzy mohlo být pozdě zanechal svého úmyslu a podvolil se.

„Vy zasrané coury!“ zařval z plných plic bez ohledu na tvé výtky. „Víte kdo já sem?! Já jsem...“
„Drž hubu!“ přerušila ho rázně Zenira, která sice stále ležela pod ním, ale vytasila své drápy a zaryla mu je ho kůže. Civello zakvílel bolestí a zanadával, ale poté se odmlčel. „Hni se a skapeš.“ pohrozila mu, „Máš nějakou zbraň?“ tázala se. Civello neodpověděl, zafuněl a zrudl vzteky. „Dostaň to prase ze mě.“ vybídla tě khajiitka.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.


[/quote]

---

Jakmile se zmíní o mé první vizi, přednesu mu jí a počkám si na reakci.

"Dobří mořeplavci jsou redgardi. Možná bych v Daggerfallu našel nějakou redgardskou posádku, co by se tam odvážila odplout. Co myslíte?"

---

"Řekla jsme už ani slovo," zopakuji a přitlačím mu břitvu na krk dokud nezakvílí pod Zeniry drápy.
Pomalu ho začnout táhnout za čelo ze Zeniry aby zpod něj mohla bez problému vylézt. Potom mu volnou nohou zezadu zatlačím zezadu na kolena a pokusím se ho donutit si kleknout.
"Svaž mu něčím ruce," pokynu khajitku potom co se zvedne.

---

"To jsou rozumné požadavky s tím nebudu mít problém a lejstro připravím, takže si plácneme?" Radostně se usměju nad tím, že je naše vyjednávání u konce a nastavím orčici ruku na plácnutí. Pokud odmítne tak jí jen smutně svěsím.