---

Když uvidím, že to není dobré téma na rozebírání, je mi li život milý radši toho nechám a pokynu jí ať mě následuje. Zavedu jí rovnou do kasárny, kde jí poskytnu nějakou židli a řeknu jí že za chvíli přinesou to jídlo. Než se tak stane vyslechnu si hlášení od Angely či Tilbauta, pokud jsou někde poblíž a prohlédnu si poštu, jestli už někdo odpověděl na dopisy, které jsem rozeslal.

---

→ Tah 1157


Sarako
„Odřízni ji.“ rozkázal Mero Morganě. Císařská mágyně kývla hlavou, zrušila vztyčenou bariéru. Seslala kouzlo, kterým spustila mrtvé tělo kolegyně k zemi. Nestihlo dopadnout neboť ho vzápětí jiným kouzlem zadržela. Oba Císařští mágové se naposled rozhlédli po síni. Zkontrolovali své věci, posbíralo co bylo jejich a pomalu se odebrali k odchodu.

„Za její smrt může Vincent.“ řekl ti tiše při odchodu Mero, Morgana s jeho výkladem nejspíš zcela nesouhlasila, ale slovně to najevo nedala. Když oba Císařští mágové zmizeli v chodbě společně se svojí mrtvou a brzy nebyl slyšet ani jejich tlumený rozhovor. Usedl jsi ke stolu na jednu z židlí a vyčkával.

Garyn s Felasem zůstali stát opodál. Vyčkávali na tvé další instrukce. Čekali jste dlouho. Upírka si dávala na čas. Když se nakonec ukázala měla přes sebe přehozený černý hábit s kápí, která dokázala velmi dobře maskovat její tvář. Přes rameno měla přehozenou větší brašnu a svého psa měla neustále u nohou. Když tě spatřila sedět u stolu zastavila se. Sehnula se k psovi a cosi mu zašeptala.

„Je váš.“ řekla poté, „Bude vás poslouchat, ale veřejnost na něj bude hledět s opovržením. Nemám to srdce ho zabít, byl mi věrným mnoho let.“ pokračovala, když se pes rozeběhl k tobě a metr od tebe se zastavil a posadil. Upírka poté sevřela ruce před sebou. „Tak.“ odložila kápě, „Povězte. Jaký bude můj skutečný osud.“ zeptala se otevřeně.


Tondulin
Společně s orčicí jsi opustil vězení a odebral se rovnou do své komnaty v kasárnách. Uvnitř tvé komnaty se od tvého odchodu nic zásadního nezměnilo. Pouze přibylo několik dopisů položených na tvém úřednickém stolu.

Orčice se usadila na volnou židli před stolem a rozhlédla se. Z její reakce nedokážeš usoudit co si pomyslela, když si prohlédla celou místnost a začala si o tobě tvořit další dojem.

Tilbauta ani Angelu jsi cestou nikde nezahlédl. Usedl si proto za svůj stůl a prohlédl si dopisy, které ti přišly. Dva z nich měly na sobě pečeť Císařské legie. Na prvním z dopisů bylo napsáno tvé jméno, zatímco druhý nesl pouze obecné označení tvé funkce bez tvého jména. Další z dopisů byl opatřen pečetí z Vysokoskalí a poslední neměl žádný symbol na pečeti.

Rozlomil jsi pečeť u prvního z dopisů, jehož odesílatelem byla Císařská legie:

Popadl jsi další dopis, rozloupl jsi Císařskou pečeť a začetl se. Písmo v tomto dopise bylo úhledné a napsáno s veškerou pečlivostí. Vzhledem k tomu kdo pod ním podepsán usuzuješ, že jej pouze diktoval písaři, který ho za něj napsal.


Otevřel jsi další dopis, tentokráte bez jakéhokoliv významného symbolu na pečeti a začetl se do řádků, které byly úhledně napsané.



Rozloupl jsi další pečeť na dopise. Patřila Shornhelmskému království.



Adrian_S
„POKUSÍM SE!“ křikla na tebe z plných plic Ralyna, která i nadále točila nad hlavou s čímsi tobě na dálku nerozpoznatelným.
Arilen kývl hlavou a rozeběhl se co nejrychleji mohl pryč od tebe. Mířil mezi stále ještě stojící knihovny, aby se za nimi mohl skrýt a případně vyvolat nějaké kouzlo ze zálohy.

Přeběhl si na protější místo, abys neměl kolem sebe žádného člena cechu bojovníků. Křikl si na pavouka v doprovodu plamenů, které si sesílal na jeho nohy. Plameny pavoukovi žádné zranění nezpůsobovaly neboť byly magického původu, pravděpodobně by však měly problém s proniknutím i v případě, že by protivník nebyl imunní vůči magii.

Po krátkém ožehnutí jsi zanechal plamenů, začal si všelijak mávat rukama nad hlavou a kolem sebe, abys upoutal jeho pozornost.

„Takhle ho nech! TAHLE HO POTŘEBUJU!“ řvala na tebe Ralyna i přes tvé snahy na sebe upoutat protivníkovi snahy, které se i nadále nesetkávali s úspěchem. Pavouk se k ní nebezpečně blížil. Ralyna vrhla směsici lahviček propletených provazy rovnou na oči pavouka tak jak si jí poradil. „TADY MÁŠ PARCHANTE!“ zaječela přitom.

Lahvičky propleté provazy narazily do hlavy pavouka v oblasti kde měl oči. Po nárazu došlo k okamžitému rozbití a explozi, kterou doprovodil bolestivý zvuk pavouka a zasyčení, které bylo nejspíš výsledkem směsi uvnitř lahviček. Poprvé od vašeho útoku pavouk pocítil bolest. Prudce zvedl jeden z párů svých nohou a zabušil s nimi opakovaně o zem. Ztratil jsi Ralynu z očí. Draven, který šplhal po pavoukovi sebou několikrát prudce zacloumal a měl co dělat, aby nebyl setřesen. Přesto se nakonec udržel. Pavouka však nehodlal ustat. Opakoval své údery a pokaždé k němu použil jiný pár nohou.

Renard se přiblížil, ale zastavil se v bezpečné vzdálenosti.
„Mít totéž tak to tak udělám.“ konstatoval. Jakmile dořekl ozvala se další totožná rána exploze. Pavouk podnikl ústup. Ustoupil o několik metrů blíž k tobě. Při ústupu k tobě natočil část těla, která dostala zásah od exploze jako poslední. Všiml sis, že v místě zásahu byla způsobena hlubší rána, která odhalila pavoukovo tělo pod zmutovanou vrstvou.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
„Ano.“ kývl Elbert, „Ale považuji to za vyřešenou věc, protože nemáte moc smysluplných alternativ. Vazal Chorrolského hrabství má tytéž povinnosti a práva jako v kterémkoliv jiném hrabství. Nejsem si vědom nějakých rozdílů.“ zakončil svoji odpověď zrovna v momentě, kdy se do místnosti rozhodla vstoupit Laurana se Seranou.

Obě vešly a pozdravily. Elberta zaujala zejména Serana, prohlížel si ji mnohem déle než Lauranu, která se plynule přesunula k tobě. Serana se nakrátko zastavila za Scipiem a poté došla až k Flaviovi. Postavila se vedle něj a pohlédla na Elberta.

„Rád vás poznávám, Laurano.“ reagoval na Lauranu Elbert s přívětivým úsměvem poté co jsi mu ji představil. Elbert vzápětí vstal, ale přes šíři stolu se nenamáhal podat ruku či o cokoliv kontaktního. Rytíře, který chtěl začít recitovat jako básničku všechny jeho tituly a funkce stihl zarazit gestem už při příchodu žen.
„Já vás též, Elberte.“ odpověděla mu Laurana zdvořile a usedla vedle tebe. Elbertův zrak se poté upnul na Seranu.

„Serana Arteriová.“ představila se sama Serana, protože Elbert se k nějakému prvnímu kroku, když spatřil svoji sestřenici tváří tvář příliš neměl a Scipio ani Flavius nejspíš nevěděli jak moc se oba příbuzní znají.
„Ano.“ reagoval Elbert s kývnutím hlavy, „Já vím. Jsem Elbert Arterius.“ představil se jí vzápětí. Též nedošlo na žádné další kontaktní projevy představení. „Posaď se. Serano.“ vybídl ji k usazení vedle Flavia.
„Ještě bych ráda řekla pár slov, drahý bratránku… než usednu. Jestli mohu?“ reagovala Serana.
„Samozřejmě.“ odpověděl jí pohotově Elbert, „Pověz mi co máš na srdci.“ přikývl a zůstal stát. Na Elbertovi bylo poprvé od jeho příchodu patrné, že byla otřesena jeho jistota ve vyjednávání.
„Děkuji.“ poděkovala s co nejpříjemnějším tónem a úsměvem. „Ráda bych prostřednictvím Tebe, drahý bratránku. Vyjádřila to nejhlubší poděkování tvému drahému otci, mému strýčkovi Klargovi. Za to, že svolil k sňatku mezi mnou a mým milovaným Flaviem a nalezl pochopení pro naši lásku. Velice mě rmoutí, že jsem mu nemohla poděkovat osobně a též mě mrzí, že musel být odložen náš původní termín.“ odmlčela se.
„Vyřídím tvá slova mému otci.“ souhlasil Elbert.
„Děkuji, ale ještě bych ráda pokračovala.“ převzala si opět opatrně slovo. Elbert jí nijak neoponoval a nezdálo se, že by to měl v plánu. „Přála bych si, aby se další termín uskutečnil co nejdříve, protože svatební šaty, které jsem si vysnila… by se musely s každým týdnem trošku upravovat.“ opatrně přiložila ruku na rameno Flavia, který nervózně klepal nohou o svoji židli. Ostatně jako tak činil po celou dobu jednání s Elbertem. Na Elbertovi bylo v tento moment patrné, že už se nadechuje k nějaké připomínce. „Jsem totiž těhotná a nosí pod srdcem Flaviovo dítě.“ zdůraznila poté.
Elbertovi strnula tvář ve vyjeveném výrazu, který se vzápětí zkřivil ve zděšenou grimasu při které mu několikrát viditelně cuklo oko a bílé zuby se zaryly do jeho rtu. Ztěžka se sesunul do své židle a výraz ve tváři si držel i nadále. Zatímco na vaší straně stolu propukla nekontrolovatelné radost. Opička, která i nadále hodovala na stole vycítila nějakou radost a několikrát vyskočila do vzduchu přičemž upustila všechno co měla v ruce po stole. Zatleskala a vydala několik radostných skřeků v doprovodu úsměvu, který nezapomněla okořenit vypláznutím jazyka směrem k Elbertovi. Flavius mezitím radostí bezsebe vstal a objal vší silou Seranu. Scipio se jen otočil s úsměvem od ucha k uchu. Laurana se sice usmívala, ale v úplnou euforii nepropukla. Pravděpodobně už o Seranině těhotenství věděla dopředu.

Elbert svoji znepokojenou tvář skryl do dlaně v doprovodu hlasitého povzdechnutí, které doprovázela tichá přesto tobě zřetelná slova směřovaná nejblíže nacházejícímu se rytíři: „Je to v prdeli… Proctore.“

---

Na nic nečekám, rozeběhnu se proti pavoukouvi a pomocí meče mu do nechráněného místa zarazím zbraň.

---

→ Tah 1158


Sarako
„Odřízni ji.“ rozkázal Mero Morganě. Císařská mágyně kývla hlavou, zrušila vztyčenou bariéru. Seslala kouzlo, kterým spustila mrtvé tělo kolegyně k zemi. Nestihlo dopadnout neboť ho vzápětí jiným kouzlem zadržela. Oba Císařští mágové se naposled rozhlédli po síni. Zkontrolovali své věci, posbíralo co bylo jejich a pomalu se odebrali k odchodu.

„Za její smrt může Vincent.“ řekl ti tiše při odchodu Mero, Morgana s jeho výkladem nejspíš zcela nesouhlasila, ale slovně to najevo nedala. Když oba Císařští mágové zmizeli v chodbě společně se svojí mrtvou a brzy nebyl slyšet ani jejich tlumený rozhovor. Usedl jsi ke stolu na jednu z židlí a vyčkával.

Garyn s Felasem zůstali stát opodál. Vyčkávali na tvé další instrukce. Čekali jste dlouho. Upírka si dávala na čas. Když se nakonec ukázala měla přes sebe přehozený černý hábit s kápí, která dokázala velmi dobře maskovat její tvář. Přes rameno měla přehozenou větší brašnu a svého psa měla neustále u nohou. Když tě spatřila sedět u stolu zastavila se. Sehnula se k psovi a cosi mu zašeptala.

„Je váš.“ řekla poté, „Bude vás poslouchat, ale veřejnost na něj bude hledět s opovržením. Nemám to srdce ho zabít, byl mi věrným mnoho let.“ pokračovala, když se pes rozeběhl k tobě a metr od tebe se zastavil a posadil. Upírka poté sevřela ruce před sebou. „Tak.“ odložila kápě, „Povězte. Jaký bude můj skutečný osud.“ zeptala se otevřeně.


Tondulin
Společně s orčicí jsi opustil vězení a odebral se rovnou do své komnaty v kasárnách. Uvnitř tvé komnaty se od tvého odchodu nic zásadního nezměnilo. Pouze přibylo několik dopisů položených na tvém úřednickém stolu.

Orčice se usadila na volnou židli před stolem a rozhlédla se. Z její reakce nedokážeš usoudit co si pomyslela, když si prohlédla celou místnost a začala si o tobě tvořit další dojem.

Tilbauta ani Angelu jsi cestou nikde nezahlédl. Usedl si proto za svůj stůl a prohlédl si dopisy, které ti přišly. Dva z nich měly na sobě pečeť Císařské legie. Na prvním z dopisů bylo napsáno tvé jméno, zatímco druhý nesl pouze obecné označení tvé funkce bez tvého jména. Další z dopisů byl opatřen pečetí z Vysokoskalí a poslední neměl žádný symbol na pečeti.

Rozlomil jsi pečeť u prvního z dopisů, jehož odesílatelem byla Císařská legie:

Popadl jsi další dopis, rozloupl jsi Císařskou pečeť a začetl se. Písmo v tomto dopise bylo úhledné a napsáno s veškerou pečlivostí. Vzhledem k tomu kdo pod ním podepsán usuzuješ, že jej pouze diktoval písaři, který ho za něj napsal.


Otevřel jsi další dopis, tentokráte bez jakéhokoliv významného symbolu na pečeti a začetl se do řádků, které byly úhledně napsané.



Rozloupl jsi další pečeť na dopise. Patřila Shornhelmskému království.



Adrian_S
Bez dalšího otálení ses rozeběhl rovnou k pavoukovi. Už během běhu ti bylo jasné, že na odhalené místo při jeho rozměrech pohodlně nedosáhneš a zasadit úder do oslabeného místa bude velmi obtížné. Renard, který měl dobrý přehled o situaci, protože se příliš do boje nezapojoval tak aktivně jako Ralyna s Dravenem, zvolal na Arilena. Co zvolal jsi nezaslechl, protože přišla další exploze, která opět ochromila pavouka.

Lehce se sehnul, ale i tak ti neumožnil mu zasadit ze země úder do odhaleného místa. Brzy na to sis však všiml Arilena jak sérií kouzel očaroval popadané knihovny a reály. Pavouk svůj poškozený zrak upíral přímo na Ralynu, která točila nad hlavou poslední z výbušných směsí v nádobě. Výhružně zvedal svůj pár nohou a chystal se udeřit. Draven se přehoupl a hbitě se dostal na vrchní část těla pavouka, který o jeho pohybu na jeho zádech neměl nejspíš sebemenší ponětí.

Arilen ti začal s pomocí telekineze stavět cestu rovnou k oslabenému boku pavouka, Renard ho mezitím instruoval zatímco se stahoval do bezpečné vzdálenosti. „Skoč na tu skříň!“ zařval na tebe z plných plic, „On tě k té ráně dopraví!“ křikl opět a mávl na Arilena, který jen kývl hlavou a usměrnil své kouzlo. Stabilizoval knihovnu před tebou. Vyhoupl ses na ni a s pomocí správného kouzla seslaného Arilenem ses dostal k místu kam si potřeboval udeřit. Pavouk znovu dostal úder od výbušné směsi, vydal ze sebe nepříjemný zvuk a brzy na to následovala série zběsilých úderů nohami, které směřovaly rovnou na Ralynu. O jejím pohybu si rázem ztratil přehled. Draven se pomalu dostával blíže a blíže k hlavě pavouka.

Arilen své kouzlo znovu stabilizoval a knihovna na níž ses nacházel. Sevřel si pevně svůj meč a zabodl ho do nechráněného místa. Meč do těla projel bez sebemenšího problému, pavouk sebou viditelně zacloumal bolestí neboť pocítil něco co neznal. Draven, který se snažil přesunout k hlavě neklid pavouka ihned pocítil. Uklouzl po zacloumání a sjel stranou. Na poslední chvíli se stihl za chytnout za nepravidelný výstupek na těle pavouka. Zůstal však nemilosrdně vyset a všechny své síly musel přesměrovat k tomu, aby se opět dokázal vyškrábat nazpět a nespadl dolů. Ralynu si spatřil v momentě kdy uskakovala jedné z nohou pavouka. Nesnažila se jej ani zasáhnout nebo o jakýkoliv protiútok. Zkrátka uhnula stranou a opět se postavila do bojového postoje ačkoliv věděla, že již nemá žádné výbušné směsi, které by dokázaly narušit zmutovanou strukturu na těle pavouka.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
„Ano.“ kývl Elbert, „Ale považuji to za vyřešenou věc, protože nemáte moc smysluplných alternativ. Vazal Chorrolského hrabství má tytéž povinnosti a práva jako v kterémkoliv jiném hrabství. Nejsem si vědom nějakých rozdílů.“ zakončil svoji odpověď zrovna v momentě, kdy se do místnosti rozhodla vstoupit Laurana se Seranou.

Obě vešly a pozdravily. Elberta zaujala zejména Serana, prohlížel si ji mnohem déle než Lauranu, která se plynule přesunula k tobě. Serana se nakrátko zastavila za Scipiem a poté došla až k Flaviovi. Postavila se vedle něj a pohlédla na Elberta.

„Rád vás poznávám, Laurano.“ reagoval na Lauranu Elbert s přívětivým úsměvem poté co jsi mu ji představil. Elbert vzápětí vstal, ale přes šíři stolu se nenamáhal podat ruku či o cokoliv kontaktního. Rytíře, který chtěl začít recitovat jako básničku všechny jeho tituly a funkce stihl zarazit gestem už při příchodu žen.
„Já vás též, Elberte.“ odpověděla mu Laurana zdvořile a usedla vedle tebe. Elbertův zrak se poté upnul na Seranu.

„Serana Arteriová.“ představila se sama Serana, protože Elbert se k nějakému prvnímu kroku, když spatřil svoji sestřenici tváří tvář příliš neměl a Scipio ani Flavius nejspíš nevěděli jak moc se oba příbuzní znají.
„Ano.“ reagoval Elbert s kývnutím hlavy, „Já vím. Jsem Elbert Arterius.“ představil se jí vzápětí. Též nedošlo na žádné další kontaktní projevy představení. „Posaď se. Serano.“ vybídl ji k usazení vedle Flavia.
„Ještě bych ráda řekla pár slov, drahý bratránku… než usednu. Jestli mohu?“ reagovala Serana.
„Samozřejmě.“ odpověděl jí pohotově Elbert, „Pověz mi co máš na srdci.“ přikývl a zůstal stát. Na Elbertovi bylo poprvé od jeho příchodu patrné, že byla otřesena jeho jistota ve vyjednávání.
„Děkuji.“ poděkovala s co nejpříjemnějším tónem a úsměvem. „Ráda bych prostřednictvím Tebe, drahý bratránku. Vyjádřila to nejhlubší poděkování tvému drahému otci, mému strýčkovi Klargovi. Za to, že svolil k sňatku mezi mnou a mým milovaným Flaviem a nalezl pochopení pro naši lásku. Velice mě rmoutí, že jsem mu nemohla poděkovat osobně a též mě mrzí, že musel být odložen náš původní termín.“ odmlčela se.
„Vyřídím tvá slova mému otci.“ souhlasil Elbert.
„Děkuji, ale ještě bych ráda pokračovala.“ převzala si opět opatrně slovo. Elbert jí nijak neoponoval a nezdálo se, že by to měl v plánu. „Přála bych si, aby se další termín uskutečnil co nejdříve, protože svatební šaty, které jsem si vysnila… by se musely s každým týdnem trošku upravovat.“ opatrně přiložila ruku na rameno Flavia, který nervózně klepal nohou o svoji židli. Ostatně jako tak činil po celou dobu jednání s Elbertem. Na Elbertovi bylo v tento moment patrné, že už se nadechuje k nějaké připomínce. „Jsem totiž těhotná a nosí pod srdcem Flaviovo dítě.“ zdůraznila poté.
Elbertovi strnula tvář ve vyjeveném výrazu, který se vzápětí zkřivil ve zděšenou grimasu při které mu několikrát viditelně cuklo oko a bílé zuby se zaryly do jeho rtu. Ztěžka se sesunul do své židle a výraz ve tváři si držel i nadále. Zatímco na vaší straně stolu propukla nekontrolovatelné radost. Opička, která i nadále hodovala na stole vycítila nějakou radost a několikrát vyskočila do vzduchu přičemž upustila všechno co měla v ruce po stole. Zatleskala a vydala několik radostných skřeků v doprovodu úsměvu, který nezapomněla okořenit vypláznutím jazyka směrem k Elbertovi. Flavius mezitím radostí bezsebe vstal a objal vší silou Seranu. Scipio se jen otočil s úsměvem od ucha k uchu. Laurana se sice usmívala, ale v úplnou euforii nepropukla. Pravděpodobně už o Seranině těhotenství věděla dopředu.

Elbert svoji znepokojenou tvář skryl do dlaně v doprovodu hlasitého povzdechnutí, které doprovázela tichá přesto tobě zřetelná slova směřovaná nejblíže nacházejícímu se rytíři: „Je to v prdeli… Proctore.“

---

Z místa, kam jsem zabodl meč, se přehoupnu na pavouka s rukou stále držící meč a pokud mám na dohled Dravena, jak chce na ní vylézt, podám mu ruku, aby se přitáhl. Ať už se nám to podaří či nikoli, opřu se do meče a budu s ním cloumat v jejím těle natolik, abych jí buď ochromil, nebo aby se soustředila na mě a dal bych tím možnost ostatním ke stažení nebo podniknutí jiné akce.

---

Ze začátku se mi konverzace líbila, pak vešla Serana a oznámila tu velkou novinu. Radostně pogratuluji Flaviovi i Seraně, ale pak si povšimnu zarmouceného výrazu Elberta. Můj výraz se z radostného změní ve velice podezřívavý.

"Chcete nám něco říci Elberte? Jednali jsme zpříma, takže teď budu v tomto jednání pokračovat. Z vaší reakce mám pocit, že nám něco tajíte. A já nejsem rád, když se se mnou nemluví přímo a otevřeně. Jak se zdá, tak mě někdo dokonce chce obalamutit. " Podrážděně promluvím k Elbertovi a postavím se ke stolu, o nějž se zároveň opřu, abych dal svým slovům větší váhu. Nenechám ho mluvit dříve, než já sám dokončím svoji řeč.

"Původně jsme s vámi chtěli jednat, abyste viděl, že jsme vůči vám přátelští a opravdu to myslíme vážně. Dejte karty na stůl Elberte, protože po této reakci je mi jasné, že jste měl něco v plánu. Už jen z důvodu budoucích vztahů vám radím, abyste svůj plán osvětlil teď, protože jestli se to v budoucnu dozvíme, tak to už třeba nepůjde napravit. Na vašich budoucích slovech bude záviset vše, o čem jsme tu mluvili a jak bude vypadat konkrétně naše budoucí spolupráce. Vězte, že stejně jako vám náš vliv může pomoci, tak vám může i ublížit. Nechcete se přece v celé provincii nechat vykreslit jako rod, který se snaží akorát manipulovat ostatní a celou si jí podrobit že ne? Protože to proti vám zcela jistě velice brzy postaví tu nejsilnější alianci všech oponentských rodů. A tohle vůči nám neotáčejte. Jediný, kdo by za to mohl, jste vy sám. Vaše intriky."

"Abych totiž uvedl na pravou míru ..." Vytáhnu dopis, který jsme od Klarguse dostali a v podstatě říká, že jde o hotovou věc a předám ho Scipiovi, ať ho klidně přečte nahlas. "Celé tohle jednání probíhá jen z naší dobré vůle. Vůbec jsme se s vámi nemuseli bavit a jen k té svatbě přejít. Dali jsme vám možnost se ukázat a případně se na něčem dodatečném domluvit, ale očividně jsme u tohoto stolu jediní, kdo nehraje žádné hry a otevřeně tohle myslí vážně. Zatímco vy tu něco tajíte. Takže už žádné hry, co bylo tím vrcholným plánem, který si pro nás ušil Elberte? Ven s tím. Co stálo za to si případně znepřátelit jediný rod, který vás nebere jako hrozbu, ale jako případné přátele? A buď upřímný, už jen z toho dopisu vyplývá, že s Klargusem máme vztahy relativně dobré, takže nás nenuť mu psát stížnosti na tvoji osobu nebo snad vyloženě žádost o změnu zdejšího vedení. Protože tohle vedení, jak se zdá, chce podkopat vše, co Klargus do tohoto momentu zde budoval." S poslední větou lehce ťuknu do stolu a nechám si slabě zajiskřit v očích, očekávajíc Elbertovu odpověď.

---

,,To záleží na Císařských mázích." odvětím upírce ,,Dal jsem ti své slovo, že ti neublížím a že budeš moci ve zdraví opustit... ehm... tohle místo. Až budeš venku, tak budou mít Císařští mágové volnou ruku. Tak když už víš, co tě čeká, můžeš mi prozradit kolik tu zůstalo Vincentových poskoků, případně, a jestli tu krom nábytku zůstalo ještě něco cenného?"
Koutkem oka si prohlédnu psa (je to smrtidav?)

---

→ Tah 1159


Sarako
Upírka nechala tvá slova o osudu bez odezvy. „Žádný. Tyhle co jste pozabíjeli byli poslední. Žádní další o kterých vím tu nejsou.“ reagovala následně, „Ale po světě jich běhá ještě spousta. Jsou vždycky nějakým způsobem znetvořeni. Nemůžete je minout. Jsou jen čestné výjimky, které tím netrpí.“ podala s určitou škodolibostí v hlase a úsměvem na rtech. „Nežila jsem si v přepychu. O to opravdu cenné jsem postupně přišla. Většina z toho co tu zbyla je cenná, ale spíše jen pro mě, protože jsou do toho vloženy mé vzpomínky. Takže nějaké prohledávání je asi zbytečné. Zkuste je, ale pochybuju, že by měli po kapsách něco cenného.“ poukázala směrem na mrtvé nohsledy Vicenta. „Ale jejich mrtvá těla spalte.“ doporučila ti, poté se naposledy rozhlédla, zkontrolovala si své věci, aby se ujistila, že nic nezapomněla a vykročila kolem stolu k východu.

Ano, jedná se o smrtidava.


Tondulin
Společně s orčicí jsi opustil vězení a odebral se rovnou do své komnaty v kasárnách. Uvnitř tvé komnaty se od tvého odchodu nic zásadního nezměnilo. Pouze přibylo několik dopisů položených na tvém úřednickém stolu.

Orčice se usadila na volnou židli před stolem a rozhlédla se. Z její reakce nedokážeš usoudit co si pomyslela, když si prohlédla celou místnost a začala si o tobě tvořit další dojem.

Tilbauta ani Angelu jsi cestou nikde nezahlédl. Usedl si proto za svůj stůl a prohlédl si dopisy, které ti přišly. Dva z nich měly na sobě pečeť Císařské legie. Na prvním z dopisů bylo napsáno tvé jméno, zatímco druhý nesl pouze obecné označení tvé funkce bez tvého jména. Další z dopisů byl opatřen pečetí z Vysokoskalí a poslední neměl žádný symbol na pečeti.

Rozlomil jsi pečeť u prvního z dopisů, jehož odesílatelem byla Císařská legie:

Popadl jsi další dopis, rozloupl jsi Císařskou pečeť a začetl se. Písmo v tomto dopise bylo úhledné a napsáno s veškerou pečlivostí. Vzhledem k tomu kdo pod ním podepsán usuzuješ, že jej pouze diktoval písaři, který ho za něj napsal.


Otevřel jsi další dopis, tentokráte bez jakéhokoliv významného symbolu na pečeti a začetl se do řádků, které byly úhledně napsané.



Rozloupl jsi další pečeť na dopise. Patřila Shornhelmskému království.



Adrian_S
Přehoupl ses. Zůstal si vyset za meč a přenesení váhy způsobilo další dávku bolesti. Pavouk nyní začal ustupovat tvým směrem, svými páry nohou začal ignorovat vše co bylo pod ním a nemilosrdně likvidoval vše dřevěné co mu přišlo v jakémkoliv stavu pod nohy. Ralyna již nemusela ustupovat. Zůstala na místě a oddychovala. Renard na tom byl o dost hůře. Křikl na Arilena, který přerušil své kouzlo a začali se přemisťovat jinam.

Draven i nadále s námahou vysel. Ze své pozice ses k němu nedokázal dostat natolik rychle a bezpečně, abys mu mohl pomoci vyškrábat se opět nahoru. Sjela mu jedna z rukou, neváhal a nahmatal zbarvenou dýku, kterou měl velmi dobře skrytou v pouzdru. Její rukojeť působila jako obyčejná ocelové, ale ostří bylo zcela jistě nejenom něčím očarováno, ale též z jiného materiálu. Prudce ji zabodl do pavouka. Ostří prorazilo skrz tvrdý materiál a Draven se opět dostal do hry. Opatrně začal lézt vzhůru.

Přehoupl ses námahou na záda pavouka, abys mohl lépe kroutit s mečem a nebyl odkázán na svoji výdrž. Tvá manipulace pavouka směřovala rovnou ke kamenné stěně do kterého hodlal udeřit vší možnou silou, aby se tě zbavil. Nárazem do stěny může dojít k daleko hlubšímu zaražení meče do těla pavouka. Což může způsobit jeho ztrátu neboť už nemusí jít pohodlně vytáhnout.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
Zatímco jste srdečně gratulovali Seraně za doprovodu radostných zvuků opičky na stole, Elbert vás sledoval s nevraživým výrazem ve tváři a vyčkával dokud se opět nevrátíte k projednávání toho kvůli čemu za vámi přišel.

Když jste se opět vrátili na svá místa, Scipio pokynul opičce ať se uklidní. Dal ses opět do projevu. Elbert tě vyslechl, ale soudě jeho výrazu byl spíše otrávený z tvého monologu, ale přesto nevyužil žádné příležitost byť si mu ji skoro nedával ke skočení do řeči. Vytáhl jsi dopis a předal ho Scipiovi, který během tvé pauzy nahlas přečetl. Serana se usmála na Elberta, který ji, ale protentokrát ignoroval a hleděl jen na tebe a Scipia.

„Pro vaše dobro budu dělat, že jsem teď celý tenhle váš hloupý výklad mé reakce neslyšel.“ reagoval nakonec Elbert s viditelným sebezapřením co nejvlídněji, „Jasně jsem jen konstatoval, že je to v prdeli. A víte proč je to v prdeli?“ podíval se na tebe ještě přísnějším pohledem až si v jeho tváři nakrátko spatřil Klarga, „Protože jste nás zaprvé obešli a pojistili si sňatek skrze tuto cestu, protože nyní víte, že nemůžeme ustoupit. Utrpěla by naše pověst. Oba naše rody mají dlouhou historii, ale zplodit děcko před svatbou s jinou šlechtičnou mezi ně určitě nepatří. Děcka se mají plodit až po svatbě. Neurození ať si to dělají jak chtějí, ale mezi šlechtou je děcko zplozené před svatbou jen snaha o diplomatický nátlak k uskutečnění sňatku. U vás je štěstí, že jsme se již na svatbě vesměs shodli už před Seraniným příchodem. A skoro bych vám i uvěřil, že jste to opravdu nevěděli. Takže tuhle vaší menší tajnost přejdu Škorpiasi.“ zdůraznil svá poslední slova, „A za druhé… To považuji za mnohem horší.“ povzdechl si, „Jste dopustili, aby se těhotná Serana starala o nemocné a řešila nákazu kdovíčeho v přístavu. Dochází vám jak je to vůbec rizikové? To je naprosto nepochopitelné.“ kroutil hlavou, „Nezodpovědné.“ pokračoval káravě směrem k Seraně, která mu neodpověděla. „Všechny ty patoky, kombinace léčiv, výpravy a kdovíco všechno co tam musela dýchat s čím se musela potýkat.“ pokračoval stejným tónem i nadále, „Modlete se ať je to dítě fakt zdravé.“
Serana se nadechovala, že něco řekne, protože Elbertova slova jí poměrně dost viditelně rozhodila.
„Mlč.“ rozkázal jí důrazně Elbert, „Tak.“ poklepal několikrát prstem o stůl, „Svatba bude. Definitivně bude. Podmínky, které jsem stanovil jsou jasné. Flavius se stane vazalem Chorrolského hrabství. Od vás ostatních očekávám totéž.“ shrnul, „Serano.“ oslovil ji a podíval se na ní. Bylo patrné, že je Serana rozhozená z jeho slov a nejspíš si i začala zpětně uvědomovat svoji chybu, „Mlč a nic neříkej.“ připomněl ji, „Tvé těhotenství musí být utajeno až do svatby. Nikdo, opakuji NIKDO jiný se o tom dozvědět nesmí. Jasné?“

---

"To je sice fakt, ale nikdo vás neobešel. Sňatek je stejně domluven už nějakou dobu a pouze se řešili podmínky. Navíc jsme to nevěděli a jak jste mohl slyšet, ani jsme to nepoužili jako téma a atribut při vyjednávání, což to jen potvrzuje. Jediné, čím jsem se tu oháněl bylo to, že jsme již vše předtím domlouvali s Klargusem a proto nás i tak zmátlo, když jste přišel vy a jednání začalo znovu. Za druhé, kdybychom to věděli, asi bychom jí důrazně doporučili opustit přístav. Není to jen vaše dítě, bude to i naše dítě. Ale to už se nezmění, co se stalo, stalo se. Jsme mágové, existují kouzla magie obnovy, která dítěti pomohou, i kdyby vše nebylo v pořádku, což zcela jistě bude. Minimálně s Flaviovým vazalstvím se počítalo už předtím, a co se týče dítěte? ... Doteď se to nikdo nedozvěděl, nebude těžké si zajistit diskrétnost. Pokud to nebudete rozhlašovat vy, nikdo odsud to rozhlašovat nebude. Jednoduché a jsem rád že jsme si vyjasnili vše o co tu šlo." Odpovím Elbertovi.

---

Jakmile se bude blížit ke stěnu, křiknu na Dravena, "Míří na zeď! Drž se!" a až bude tak sáh od stěny, ponechám meč v něm a seskočím na zem směrem k ostatním spolubojovníkům. Jakmile provedu nějaký kotrmelec a dostanu se opět na nohy, zjistím si situaci za mnou. V případě jeho útoku provedu úhyb. Pokud bude pavouk nárazem a bolestí od meče dezorientovaný, vyčaruji si do rukou plameny a zamířím je proti očím. Budu však obezřetný, v případě, že uvidím náznak jeho útoku, přeruším čarování a uhnu se mu.

---

,,Tohohle mazlíčka si nemohu přijmout. Na Berumském, ani Cheydinhalském dvoře na pro něj nebude místo." prohodím k upírce a rukou ukáži psovi, aby se vrátil zpět za svojí paničkou.

---

Znovu se něj pousměji, "Tak každá jsme lepší v něčem jiném," odpovím mu a kouknu na Zeniru, "Kdy myslíte že přijde ten váš známí? Třeba vám to stihneme ukázat než se ukáže a budete moct posoudit kterou z nás máte raději," dořeknu a nakloním se k němu.

---

Sednu si ke stolu a budu si přečítat dopisy, po dopise od Lucia si nahlas zanadávám, než donesou jídlo tak nebudu nic více s orkyní rozebírat.

---

→ Tah 1160


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Zatímco sis četl dopisy orčice si udělala pohodlí, prohlížení tvé úřední komnaty ji brzy omezilo a tak upnula svoji pozornost na tebe. Tvé nadávky směřované k jednomu z dopisů ji zjevně pobavily, protože se nakrátko pousmála.

Netrvalo to dlouho a měl si dočtené všechny dopisy, které ležely připravené na stole. Služebná s jídlem přišla teprve až tehdy, zaklepala. Vyzval si ji, aby vešla a vyčkal až před tebe a orčici předloží večeři. Služebná, která přišla až z hradu nebyla Belene, ale nějaká jiná mladá tmavovlasá holčina.

„Takové vyžle...“ konstatovala nevybíravě orčice k hubené služebné, která se spěšně odebrala pryč a zavřela za sebou opatrně dveře. Orčice učinila totéž co ty, pustila se do jídla.


Adrian_S
Upozornil jsi Dravena, když se pavouk nebezpečně přiblížil ke stěně a zdálo se, že každou chvíli narazí. Poslechl tě a pořádně se přidržel, aby nebyl setřesen. Ponechal jsi meč zabodnutý a rozhlédl se, vyhledal si bezpečné místo a připravil se na seskok. Když nadešel správný čas seskočil si z pavouka na zem. Pavouk skutečně narazil do stěny a meč se zabodl ještě více do jeho zranitelného místa. Náraz musel bezpochyby nakrátko otřást celou věží. Zabodnutí meče ještě hlouběji nakrátko ochromilo pavouka. Spadl k zemi jakoby ho ani jeden z páru nohou neposlechl.

Dopadl si zrovna k zemi, tvůj pokus o kotoul nebyl tolik vydařený, přesto účel splnil. Brzy ses opět postavil na nohy a stanul vedle Ralyny, která se vyřítila z rozvířeného prachu a úlomků ledu, který ještě nestihl roztát.

Pavouk se snažil zmátořit, zjevně se mu to dařilo. Jeden pár nohou za druhým ho postupně opět začal poslouchat.

„Už nic dalšího nemám…. Co teď?“ zeptala se a hledala Dravena, kterého se jí zpočátku nedařilo nalézt. Nakonec ho zahlédla. Využil velmi krátkého ochromení ke značnému postupu a brzy se zas dostal k hlavě pavouka a obezřetně pokračoval k jeho poškozenému zraku. Zranitelné místo je nyní dobře kryto zdí do níž pavouk narazil. Doposud se od ní nevzdálil. Arilen ovládl telekinezí další z ledem obalených knihoven a vykročil blíže k vám v doprovodu Renarda.


SuperHunter
„Touhle dobou… by tu už dávno měl být.“ přiznal Civello, „Asi na něj sereme. Nebudeme na něj čekat. Jestli nepřišel doteď. Tak beztak nepřijde.“ konstatoval, „O dost přijde.“ dodal s úšklebkem.


ScorpionCZ
„Výborně.“ konstatoval s neutrálním tónem hlasu Elbert, poté si prohlédl ještě jednou ztrápenou Seranu a znovu pohlédl na tebe a Scipia, „Vzhledem k tomu, že čas neúprosně běží a já musím být ještě jinde.“ položil obě ruce na stůl, „Tak se s vámi musím rozloučit.“ s těmito slovy se pomalu zvedl od stolu, „Vy si mezitím promyslete to vazalství a dejte mi zavčasu vědět. Investice do Chorrolského hrabství řešte s Chocholkou, kdybyste chtěli mohu vám s ním domluvit nějakou schůzku, přednostně. Protože je dost zaneprázdněn svými povinnostmi.“

---

Ohlédnu se na Arilena a zamyslím se, "Jo, to je ono!", najdu Dravena, ,,Dravene, seskoč z pavouka a běž do bezpečí!". Jakmile uvidím, že tak učinil, poodejdu o kus dál a pomůžu Arilenovi tak, že si do rukou vytvořím telekinetické kouzlo, nadzvednu jednu z již spadlých knihoven a podívám se na čaroděje, ,,Na Váš pokyn!". Jakmile učiní, vrhnu silně knihovnu po pavoukovi, zaměřím se na zadní část těla, kterou by nemusel mít tolik poškozenou. Předpokládám totiž, že Arilen bude mířit na hlavu.

---

"Dobrá tedy," dodám s úsměvem, "Začneme rovnou tady a nebo by jste se nejdřív raději přesunul někam jinam?" dopovím, vylezu na gauč a přiblížím se k němu co nejblíž jak to půjde bez navázání kontaktu, přičemž budu pokukovat na Zeniru pokud se mi povede odvést jeho pozornost.

---

"Dáme vám vědět co nejdříve, už jen kvůli oné svatbě." Souhlasně odpovím Elbertovi. "A jednání o investicích ceníme. Jistě této nabídky taktéž využijeme. Doufám, že naše spojenectví bude přínosné a příjemné oběma směry i přes dnešní lehké vyústění situace. Děkujeme, že jste se osobně dostavil."

---

→ Tah 1161


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Zatímco sis četl dopisy orčice si udělala pohodlí, prohlížení tvé úřední komnaty ji brzy omezilo a tak upnula svoji pozornost na tebe. Tvé nadávky směřované k jednomu z dopisů ji zjevně pobavily, protože se nakrátko pousmála.

Netrvalo to dlouho a měl si dočtené všechny dopisy, které ležely připravené na stole. Služebná s jídlem přišla teprve až tehdy, zaklepala. Vyzval si ji, aby vešla a vyčkal až před tebe a orčici předloží večeři. Služebná, která přišla až z hradu nebyla Belene, ale nějaká jiná mladá tmavovlasá holčina.

„Takové vyžle...“ konstatovala nevybíravě orčice k hubené služebné, která se spěšně odebrala pryč a zavřela za sebou opatrně dveře. Orčice učinila totéž co ty, pustila se do jídla.


Adrian_S
Draven zvedl hlavu po tvém zakřičení. Chvíli nechápal, byl již dost blízko, aby mohl zasáhnout poraněnou oblast kolem očí, případně provést útok na pavoukovu hlavu. Nakonec poslechl a seskočil. Dopadl na zem a odběhl stranou, aby ho nemohla zasáhnout žádná z nohou.

Vyvolal si telekinezi a ovládl s její pomocí jednu z ledem obalených knihoven. Arilen jen kývl hlavou a pozvedl ruku s níž nečaroval.
„Teď!“ zařval a vrhl knihovnu na pavoukovu hlavu. Tvá knihovna letěla rovnou na zadní část. Pavoukem oba údery otřásly. Stáhl své nohy blíže k tělu.

Obě knihovny byly po úderu očesány o část ledové pokrývky. Několik dřevěných polic se zničilo a celková konstrukce byla též ještě více poničena, ale nerozpadly se v prach a proto je možné je využít znovu. Knihy, které v nich zůstaly buď z důvodu přimrznutí nebo jiného buď vypadly během letu nebo zůstaly uvnitř i nadále.

„Renarde.“ otočila se Ralyna na Renarda, „Dej mi svůj meč.“ požádala ho poté, Renard z její žádosti nadšen nebyl. „Dělej!“ zdůraznila mu. Renard se vzdal odporu a přenechal elfce svůj meč. Elfka meč pevně sevřela a ozdobně protočila ve vzduchu. „Fajn.“ řekla s mírným úsměvem, „Hoďte mi sem jednu knihovnu. Dravene.“ obrátila se na Dravena, který nejspíš odtušil její plán a vytáhl několik menších lahviček.
„Tohle nemá takovou efektivitu jako ty tvoje.“ připomněl jí. Ralynu, ale jeho slova nejspíš nezajímala, protože se jí v hlavě konečně začal formovat plán, který považovala za proveditelný.
„Připravíme mu smrtící knihovnu. Udržujte ho při zdi. Naházíme do knihovny výbušné směsi a všechno co máme ve vacích, zapálíme knot a vy pak dopravíte knihovnu přímo k jeho hlavě. Tak, aby se mu směsi otiskly do jeho ‚tváře‘. To mu zaručeně musí urvat hlavu bez ohledu na mutaci.“ představila stručně svůj plán.


SuperHunter
Civello se široce usmál, když ses k němu přiblížila a položila mu otázku. „Začneme tady...“ řekl a podíval se na Zeniru s níž sis zrovna vyměňovala pohledy, „Potom se můžeme přesunout vedle do ložnice.“ pokynul hlavou k zavřeným dveřím a znovu přesunul zrak na tebe. Náhle se však ozvalo zaklepání.

Civello hlasitě zaklel a prudce se zvedl z gauče. „Vydržte. Bude to rychlé.“ ujistil vás a vyrazil pryč z místnosti, brzy zmizel v chodbě. Zenira se k tobě hned naklonila.

„Musíme si dát nějaký signál. Nějaké heslo... Až přejdeme do útoku.“ zašeptala.
Její šepot poté přehlušilo prudké otevření dveří.
„To jste zas vy smradi?! Vypadněte votravovat někoho jiného nebo vám garantuju, že vám zařídím nocleh v žaláři!“ hulákal na někoho Civello.

Zenira si poté rychle odepla dýku, kterou měla na svém stehně a pečlivě ji uschovala pod gaučem. „Když bude nejhůře... použiji své drápy.“ zašeptala a porovnala si šaty.


ScorpionCZ
Elbert jen kývl hlavou. Zasunul židli na níž seděl a pokynul rytířům, aby se připravili k odchodu. Na jeho pokyn ihned zareagovali.

„Děkuji vám za vaši pohostinnost a brzy se opět setkáme.“ rozloučil se následně, přičemž Scipio ihned vstal, aby hosta i jeho doprovod mohl vyprovodit pryč ze sídla. Když hosté zmizeli společně se Scipiem, Flavius si viditelně oddechl a otřel čelo.

„To je divnej pavouk.“ poznamenal nakonec a podíval se na Seranu, „Těmi jeho žvásty vůbec netrap.“ mávl rukou, vstal a ještě jednou Seranu políbil, „Je vám jasné...“ otočil se směrem k tobě a Lauraně. Opička mezitím seskočila ze stolu a následovala Scipia ke vchodovým dveřím. „Že tuhle parádní novinu musíme pořádně oslavit a zapít?“
„Obávám se, že to úplně nepůjde.“ mírnila jeho nadšení Serana, která po Flaviových slovech nakrátko zapomněla na slova Elberta ohledně ohrožení dítěte. „Dnes se koná rozloučení se se zesnulým Globullem.“
„Aha.“ kývl hlavou Flavius. „Tak to oslavíme později. Nyní to jen zapijeme. Škorpiasi. Rozlij to.“

---

"To samozřejmě můžeme. A neboj se, myslím že na svatbě budeme moci oslavovat dosytosti" Souhlasně odpovím Flaviovi s úsměvem a nějakou tu sklenku každému naliji. "Tak na budoucnost! A hlavně na zdraví našeho skoro vzatého páru a jejich dítěte!" Pronesu přípitek, až se vrátí Scipio a bude taktéž třímat sklenku, aby se k nám připojil.

---

"Jdeme na to!" rozkážu, přitáhnu telekinezí jednu poškozenou knihovnu a počkám na její signál. Až učiní, vypustím kouzlo na pavouka.

"No tak už umři!" pronesu si tiše pro sebe.