---

"Jen bych nerad sklízel nějakou ostudu kvůli snům..... Mimochodem dnes ti to sluší." Usměju se a následně kouknu na orkyni. "Bude propuštěna, co bych s ní dělal... reálně se ani ničím neprovinila."

---

Na Renardovu zmíňku nijak nezareaguji, řeknu ostatním, aby počkali na místě, a namířím si to přímo k čaroději. "Mistře Arilene, jsem moc rád, že jsem Vás tu zastihl." přisednu si, "Právě jsem se vrátil s několika bojovníky, kteří se mnou chtějí projít tou zakázanou komnatou. Hodila by se nám Vaše pomoct. Přidáte se? Byla by škoda s námi nejít poté, co jsem Vám o sobě prozradil." zahledím se mu do očí. "Jsme připraveni vyrazit, mistr Taros zlomí pečeť komnaty do půl hodiny."

V případě, že nebude chtít jít, ať už z jakéhokoliv důvodu, jen sdělím, "Chápu. Pakliže byste si to rozmyslel, víte, kde nás najdete." a odejdu.

Pakliže se k nám přidá, podám mu ruku se slovy, "Nebudete ničeho litovat." a společně v jeho doprovodu ho seznámím s družinou.

Ať tak či onak, až budeme odcházet z krčmy, na družinu pronesu, "Co se týče těch zákazů a vašich obav, aby vás neteleportovali zpátky, vemte to logicky. Zaprvé, oni potřebují vaší pomoc. Je tu nebezpečí, které je sice zapečetěné, nicméně nic netrvá věčně a pokud se ho nezbaví, tak je v budoucnu ohrozí. A za druhé, pochybuji, že by měli dostatek sil pro hromadnou teleportaci. Je to náročné kouzlo, i přemístění samotného jedince je magicky obtížné." ohlédnu se na Ralynu, "Jestliže bude mít někdo něco proti, určitě si poradíte."

---

"Má s ním špatné zkušenosti," pokusím se obhájit Zeniřino váhavé odmítnutí.
"Možná později," slušně odmítnu, znovu se na něj usměju a převezmu sklenici vína z které se následně napiji.
"Na celý večer nebo dokud nás tu strpíte," odpovím následně na jeho otázku.

---

→ Tah 1141


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Anna tvá slova o ostudě nijak nekomentovala, když si jí ale pochválil vzhled příjemně se usmála, „Děkuji.“

Obrátil si svůj zrak na orčici, která byla vedena jako zajatkyně.
S tvými slovy nesouhlasil Chocholka, který se poprvé během celé té dlouhé doby vytrhl z rozhovoru s Aldarilem.
„Propustíš?“ zvolal a obrátil se na tebe, „Tu jen tak pustit nemůžeme. Když ji pustíme bude beztrestně dál dělat bengál. Radši ji strč na chvilku do chládku.“ doporučil ti následně.

„Raději koukej na cestu ať někoho nesrazíš.“ reagovala na něj Anna, když viděla jak se Chocholka zajímá o váš rozhovor a nedává příliš pozor na cestu. Přitom jste se přiblížili k městu a lidé se již začali pohybovat po cestě ve větších houfech.
„Nesrazím.“ ujistil ji Chocholka, „Kam si to vlastně zaparkujeme?“ zeptal se tě, „Ke kasárnám nebo nějak jinam?“


Adrian_S
Dunmer se zatvářil překvapeně z tvé nabídky. „No...“ vydal ze sebe nejistě a promnul si vous, „Musím se přiznat, že si nejsem příliš jist jestli vám k něčemu budu. Má mladistvá mrštnost už vzala za své. Mohl bych vám být spíš přítěží než k užitku.“ přiznal s povzdechem, „Ale půjdu s vámi... prozatím. Vymyslím nějaký plán jak vám pomoci a přitom nepřekážet.“ dodal a začal balit své věci.

To co měl na stole se brzy octlo v jeho brašně, vstal ze židle a jako oporu si vzal svoji hůl. Když byl připraven, seznámil si ho s družinou. Čaroděj jim všem podal ruku k potřesení. Tentokráte i Ralyna přijala ruku a potřásla si s čarodějem. Když se tvá družina navzájem seznámila, pobídl si je opět k pohybu.

„Ještě je tu Langley. Ten by nás nenechal ve štychu.“ konstatoval Draven po tvých slovech. Vešli jste do věže.
„Zas ty příšerný schody...“ povzdechl si tiše Renard. Jeho slova byla přesto slyšet. Neboť síň v níž jste se nacházeli byla zahalena do ticha. Ani dívka, která seděla na recepci ticho nijak nenarušovala. Mlčky si četla knihu a jen si váš krátce po vašem příchodu prohlédla.

„Máte pravdu.“ kývl Arilen, „Magické pečeti jsou zrádné. Je to specifická magie, která vyžaduje dlouhá studia a mnoho pokusů, aby byl výsledek dostatečně uspokojující. Většina těch rozšířených a různě popsaných v knihách totiž ztrácí svoji funkci po smrti stvořitele. To už, ale mnohé knihy raději nezmiňují.“ uchechtl se Arilen, „Ovšem jsou i takové, které zůstávají funkční po smrti svého stvořitele...“ možná by býval pokračoval, ale pak si nejspíš uvědomil, že by svým výkladem mohl přítomné bojovníky nudit.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

Přemístím se s družinou k zapečetěným dveřím a počkám na Tarose.

---

"Vyhoďte mě u sídla, potřebuju se dát trochu do pucu, cítím se hrozně. Julie naší zajatkyni mezitím hoď do chládku jak říká Chocholka, za hodinu na mě čekej v kasárnách s klíčem." Instruuji vozataje a otočím se zpět na Annu. "Stihla jsi rozlousknout záhadu odumírající půdy nebo jsme tě vyrušili dříve, než jsi to stihla vyřešit?"

---

→ Tah 1142


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Provedu.“ zvolal Chocholka a pobídl koně vláčející vůz, projeli jste branou. Stráže vás u brány nezastavili, naopak zadrželi procházející občany, aby vám uspíšili průjezd branou. Chocholka poté navedl koně širšími ulicemi až k rezidenci, která se ti stala v Chorrolu domovem.

„Víceméně, ale ještě ještě chci provést v klidu nějaké testy a podívat se do literatury.“ odpověděla ti Anna na tvoji otázku ohledně problému s úrodou.

Chocholka vydal hlasitý pokyn k zastavení, koně zastavil kousek od sídla. Manželský pár žijící ve vedlejším domě jen pozvedl hlavu od záhonků. Chvilku tvému početnému doprovodu a rozruchu, který nakrátko nastal věnovali pozornost. Pak si, ale vyměnili lhostejné výrazy ve tváři a vrátili se k úpravě zahrady.

„Jsme tu.“ oznámil ti Chocholka a obrátil se k tobě a Anně. „No... A já půjdu zkontrolovat finance a vymyslím co s tímhle pěkným vozem.“ pousmál se a pohladil vůz.
„Pomůžu ti z vozu a raději tě doprovodím dovnitř.“ řekla Anna a začala opatrně lézt z vozu.
„Mám jít taky?“ zeptal se Aldaril. Chocholka jen pokrčil rameny.

Julius se zbytkem zbrojnošů vyrazil uvěznit zajatou žoldačku do žaláře.


Adrian_S
Vyhledal si uzavřenou část věže. Chodba vedoucí ke dveřím od knihovny do níž tě podle všeho navádějí tvé sny byla stejně ponurá jako ve snu. Rohy byly plné pavučin, zpod velkých kovových dveří opásanými několika zámky a též magickou ochrannou v podobě magické pečeti se linul chlad.

Bojovníci odhodili své vaky na stranu a začali se vyzbrojovat, aby měli vše připravené až se ukáže Taros. Arilen se při pohledu na zamčené dveře zachmuřil a promnul si vous. Nakonec též sňal z ramena svoji brašnu a začal v ní cosi hledat. Nakonec vytáhl k udivení všech přítomných bojovníků rozpadající se knížku v niž začal horlivě listovat.

Zanedlouho si zaslechl zvuk kovu narážejícího do kamenné podlahy, zvuk kovu přehlušoval chůzi zbylých dvou mágů. Jery a Langleyho, kteří Tarose doprovázeli. Langley byl jediný, který změnil oděv. Nyní na sobě měl jiné roucho, které bylo do temně černé barvy, zdobené runami a symboly magie Obnovy. Trojice se rozestoupila po chodbě. Langley sepnul své ruce za zády a pohlédl na Tara.

„Řeknu vám co vás čeká uvnitř a trochu té historie, abyste byli v obraze.“ promluvil Taros bez pozdravu směřovanému vůči bojovníkům a bez jakéhokoliv představení se, „Uvnitř je nevydařený experiment jednoho mého kolegy, který se snažil o výzkum tvorů. Prováděl jisté... úpravy a zkoumal jejich vliv. Jeho poslední experiment se vymkl kontrole a bylo nutné... toho... 'tvora' zde zapečetit, aby nedošlo k nějaké vážnější tragédii.“ odkašlal si, „Ten tvor je imunní vůči jakékoliv magii. Nemá smysl to ověřovat. Sami jsme si to před lety ověřili.“ udělal pár kroků vpřed a zastavil se před dveřmi, dlouze se odmlčel. Bojovníci střídavě poslouchali a střídavě se ještě více připravovali na nadcházející boj.
„Jak to monstrum vypadá?“ nevydržela již Tarovu odmlku Ralyna.
„To monstrum...“ nadechl se Taros a obrátil se opět k vám, „Vzešlo z vajíčka vyšlechtěného ledovcového pavouka. Toho co je schopen poměrně dost narůst a ještě má jisté odlišnosti, protože byl podroben určitému druhu šlechtění. O tom šlechtění toho moc nevím. Vím jen, že ho Gruloq ukradl svému vyučujícímu z Ledohradu, který je choval.“
„Jak někdo může dobrovolně chovat pavouky?“ zeptala se pohoršeně Jera.
„Pro někoho jsou to mazlíčci.“ namítl Langley.
„Pěkně hnusní mazlíčci.“ zakroutila hlavou Jera. Taros si odkašlal, protože mu nelíbilo, že ho přerušila svojí poznámkou. Jera na něj jen omluvně pohlédla.
„Ledovcoví pavouk pro nás ostřílené bojovníky nepředstavuje sám o sobě až takový problém. Obzvlášť, když jsme v početné přesile.“ zhodnotila situaci Ralyna.
„Obyčejní ano.“ kývl Taros, „S obyčejnými zatočí i každý zkušenější mág mrknutím oka, ale tenhle je jiný.“ pokračoval, „Jak jsem už řekl je odolný vůči jakémukoliv typu magie a jeho tělo je zmutované. Skoro mi přišlo, že je jeho tělo podobně jako mé tělo obaleno něčím tvrdým. To by mohl být kámen úrazu pro vás. Vaše meče, sekyry a palcáty nemusí tak snadno proniknout skrz.“
„Pro jistotu si vezměte ampulku s protijedem, kdyby se mu povedlo na někoho z vás prsknout jed.“ doplnil Tara Langley a rozdal malé ampulky s protijedem. Bojovníci je ochotně přijali, ale ještě se nikdo z nich nenapil. Ralyna si ampulku s prohlížela.

„Napadá mě jen jeden smysluplný důvod proč pavouky šlechtit. Obzvláště ty ledovcové.“ převzal slovo Arilen, „Jed. Snaha o získání co nejúčinnějšího jedu. Jestli se mu to povedlo a vypěstoval pavouky s velmi účinným jedem... pak doufám, že se jedná o opravdu účinný protijed.“
„Je to účinný protijed. Neřešili jsme na vás.“ ujistil ho Langley, „Vaše účast mě udivuje.“ přiznal poté směrem k Arilenovi, „Nečekal bych, že se do něčeho takového zapojíte.“


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

"Ne Aldarile, tebe teď čeká ten nejdůležitější úkol.... Budeš hlídat strejdu Chocholáka, aby tenhle vůz nikomu neprodal a pěkně ho vrátil svému majiteli. Ber to jako takovou tvoji první velkou zkoušku." Usměju se na chlapce a vysoukám se nějak z vozu, abych se u toho pokud možno nezabil. (Když bude potřeba budu se lehce přidržovat Anny.)

"Díky, že mi tak pomáháš... Slibuju že teď ode mne budeš mít aspoň na pár dní klid, na další hospodskou rvačku nemám ani pomyšlení." Poděkuji čarodějce a přičichnu si k sobě. "Asi by to chtělo koupel."

---

"Měli bychom si rozdělit ještě pozice, ať víme, co kdo má dělat. Vzhledem k tomu, že mám u sebe jenom hůl a magie nefunguje, v boji nebudu moc užitečný. Budu vám moct dělat léčitelskou podporu," zarazím se a dodám, "a případně bych vám mohl nahřát na dostatečnou dobu zbraně. Třeba na toho tvora zaberou popáleniny." ohlédnu se po družině, "Hádám, že velmistr Langley a mistr Arilen budou taktéž činit léčitelskou podporu.", pak se ohlédnu na bojovníky z cechu, "Vy máte jasný úkol. V jaké formaci půjdete, je čistě na vás." a pak se otočím na Jeru, "A u vás... nevím, jestli jste nás přišla jen doprovodit ke dveřím, nebo jestli s námi jdete."

Taktéž před vstupem se pokusím vzpomenout, zda neovládám nějaké kouzlo, které by chránilo před případnou otravou. Pakliže ano, navrhnu jim toto začarování, v opačném případě pouze ohnivé poškození zbraní.

---

→ Tah 1143


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Dobře.“ kývl hlavou chlapec. Chocholka se jen zazubil a zamyšleně se zahleděl do dálky. Vyčkal až slezeš z vozu. Anna tě po celou dobu bedlivě sledovala a byla připravená ti být oporou v případě, že by ses zapotácel. Nepolevila ani když ses vysoukal z vozu a postavil se na nohy. Bolest byla minimální, záda sice bolela, ale nesrovnatelně méně než předtím. Mohl ses pohybovat bez omezení, šel si vpřed, rovnou k domovním dveřím. Anna se držela ve tvé blízkosti.

„Tak práskneme do koní! Hyjé!“ zvolal Chocholka, „Zdrž se frájo!“ křikl na Aldarila a pobídl koně k rychlému rozjezdu. Koně ho poslechli a vyrazili vpřed. Anna jen zakroutila hlavou nad Chocholkovým rychlým odjezdem.

„Ale Aedane. Nepotřebuji od tebe mít klid.“ usmála se na tebe Anna, „Nějaká ta občasná hospodská rvačka je přeci naprosto normální... V podstatě si myslím, že je to docela i součástí života muže. To není nic kvůli čemu bys měl činit nějaké pokání.“ pokračovala a dívala se přitom na tebe jak hledáš klíče od domu. Když si je konečně nalezl, odemkl si dveře. Než si vzal za kliku přičichl si k sobě. „To asi ano.“ dala ti zapravdu Anna, „Štěstí, že jsme ti nechali ve sklepě tu velkou prostornou vanu. Tam si můžeš hovět nerušeně jak dlouho budeš chtít.“

Otevřel si dveře a vešel dovnitř. Anna tě následovala, chystala se už něco dalšího říci, když se náhle zarazila a pohlédla vpřed. Taktéž si to uslyšel. Když si zaměřil svůj zrak na podlouhlý stůl, spatřil si Mirabelle. Byla oblečená do svého obvyklého stříbrného roucha se symboly školy magie Obnovy. Hlavu měla sevřenou v dlaních a hlasitě plakala. Vašeho příchodu si nejspíš nevšimla.


Adrian_S
„Ano. Rozdělíme si pozice. Naše trojice se pokusí pavouka udržet od vás čarodějů. Předpokládám, že bude mít tradičně nejméně chráněné břicho. To znamená, že se musíme snažit dostat pod něj.“ začal spřádat plán Draven.
„Ohnivá magie možná nebude moc účinná. Jestli je jeho tělo obaleno šutrem tak to bude mít pramalý účinek.“ namítla Ralyna, „Možná bych zvážila využití knihoven a vybavení v místnosti. Když ho zamrazíte ledovými kouzli, zpevní a bude možné ho vrhnout proti nepříteli. Mohlo by ho to ochromit.“
„Tomu bych se snažil vyvarovat. Poškodí se tím knihy... a dost možná i nějaké zapomenuté magické 'poklady'.“ reagoval nesouhlasně Taros, „Ale je mi jasné, že hromadu toho už zničil zub času.“
„Jenže takový dobře mířený úder těžkou a ještě k tomu ledem obalenou knihovnou přímo na nohy. No...“ usmál se Renard, „To by mu mohlo zpřelámat hnáty.“
„Pavouci mají kosti?“ podivila se Jera a hledala odpověď u starších kolegů, ale ani jeden z nich jí neodpověděl. Ralyna a Draven se též nevyjádřili.
„No... na něčem jim držet musí, ne?“ namítl Renard.

„Nebudu se účastnit.“ řekl Langley, „Jen jsem doprovodil Tarose. Zatímco budete bojovat se pokusíme vyřešit jiný problém. Krom toho jsem dal dnes baronce slovo, že se vyvaruji nebezpečným akcím. Ale máte mé slovo, že se postarám o vaše rány, které v boji utržíte hned jak vylezete ven.“ dodal.
„I já se nezúčastním.“ přikývla Jera, „Jak jste řekl, přišla jsem vás jen doprovodit ke dveřím.“ zaznělo z jejích úst krytých pod rouchem, „Kdybych viděla velkého pavouka, zamrzla bych a byla by to má smrt. Byla bych vám k ničemu.“

„Vy se s čarodějem držte vzadu za námi.“ doporučil ti Draven, „Zkusíme to vaše ohnivé čarování. Nic za to nedáme, ale pokud to bude možné. Snažte se likvidovat jakoukoliv pavučinu. Je možné, že si tam uvnitř vytvořil dokonalé bludiště. Tyhle staré budovy jsou k domu dokonalé. A hlavně budou dost lepivé, pokud nás odhodí nebo budeme muset odskočit můžeme se do nich chytnout a budeme v háji.“
„Hlavně se prosím vás vyhněte požáru. V téhle věži je fůra nebezpečnějších věcí než je tenhle jeden pavouk.“ reagoval Taros, „Jestli se vám to vymkne. Může to mít fatální následky.“
„A vyvolejte magické svíce.“ doporučil vám Draven, „Žádná z loučí určitě uvnitř hořet nebude.“
„Můžu vám půjčit meč. Pokud se s ním umíte aspoň trochu ohánět.“ nabídla ti Ralyna.

Neovládáš žádné kouzlo, které by docházelo odrazit nebo zabránit otravě jedem.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

Budu si v hlavě notovat, jak se to skvěle vyvíjí, jen do té doby než otevřu dveře a uvidím Mirabelle.Hlavou mi probleskne myšlenka, jestli snad De Peyranka nepráskla, že se mi líbí Anna, ale rychle to zavrhnu jako blbost. "Mi..Mirabelle? Co se stalo?" Promluvím k ní z předsíně a pomalým krokem, lehce simulujícím zranění se vydám ke stolu. (Nechám na Anně, jestli mě bude následovat nebo se nenápadně vypaří)

---

"Tak jest domluveno." pronesu rozhodným hlasem, "Pojďte blíže, ať vám můžu na nějakou dobu pořádně zahřát zbraně. A ten nápad s tou knihovnou nezní špatně, ale bude lepší, až uvidíme podle situace, jak to tam vypadá."

Ohlédnu se na Jeru, "Ano, pavouci mají kosti. A respektuji vaše rozhodnutí neúčastnit se." otočím se na Langleyho, "To samé u vás, velmistře." a pokynu hlavou.

Pak připravím ruce ke kouzlu nějaké ohnivé aury, kterou chci vpustit do zbraní s tím, že po maximální dobu (pokud to svedu až na 2 hodiny, budiž) budou zbraně zraňovat ohněm.

Juknu na Ralynu a kývnu hlavou, "Myslím si, že se to bude hodit. Děkuji. Pak vrátím." a to samé začaruji na mou půjčenou čepel.

---

→ Tah 1144


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Promluvil si na Mirabelle, zvedla hlavu a podívala se tvým směrem. Oči měla rudé od pláče a tvář plnou slz. Otřela si je do rukávu roucha.
„Icarius... umřel.“ řekla slabým zlomeným hláskem a zakryla si tvář dlaněmi. „Dneska... dneska bude mít smuteční rozloučení.“ pokračovala po chvilce.

Anna zůstala stát u dveří, zaslechl si z jejích úst tichou modlitbu směřovanou Stendarrovi v níž žádala o milosrdenství k zesnulému. Poté pozvedla hlavu, kterou měla při modlitbě skloněnou.

„Já... já půjdu.“ řekla poté a věnovala ti dlouhý pohled. Mirabelle byla zdrcená a zdálo se, že Anninu přítomnost v místnosti zcela ignoruje. „Když najdeš čas zastav se... kvůli těm vzorkům zeminy.“ dodala poté a otočila se k odchodu. „Upřímnou soustrast, Mirabelle.“ řekla před svým ochodem a pak odešla dveřmi ven. Zavřela je za sebou.

Mirabelle si znovu otřela slzy a pozvedla k tobě zarudlé oči.
„Aedane...“ řekla slabým hláskem, „Prosím... řekni mi, že je to jen sen. Prosím. Řekni mi, že je Icarius Globullus naživu a celé to s jeho smrtí se mi jen zdálo.“ pokračovala s naivní nadějí v hlase.


Adrian_S
Bojovníci se u tebe shromáždili. Vyvolal jsi kouzlo a očaroval postupně všem zbraně. Tvé kouzlo bude účinné po dobu 5 příspěvků, poté ztratí svůj efekt a bude nutné jej vyvolat znovu. Totožný postup očarování jsi použil na meči, který ti zapůjčila Ralyna. Ostří meče i jeho provedení sis prohlédl zběžně, ale můžeš konstatovat, že se jedná o kvalitní kousek, který skutečně vyrobil zručný výrobce.

„Aby bylo jasno. Prolomím pečeť dočasně. Nechám vás projít a poté pečeť opět aktivuju.“ promluvil k vám Taros. Langleyho výraz ve tváři o něm prozradil, že s Tarovými slovy příliš nesouhlasí, ale slovně nic nenamítl. „Až bude monstrum... ten pavouk mrtev, prolomím opět pečeť pustím vás ven. Ať se snažím sebevíc... nemůžu. Nemůžu riskovat, že se vám to vymkne z kontroly a já ohrozím životy ostatních.“ odmlčel se, „Připraveni? Mohu otevřít?“ zeptal se a přiblížil se ke dveřím.

„Já už půjdu. Nepotřebuju vidět jak to tam vypadá...“ řekla Jera a odebrala se k odchodu, „Zlomte vaz.“ popřála vám, když se po pár krocích otočila. Langley se jen pousmál.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

Do pravé ruky si chytnu meč a do levé kouzlo "světlo svíce", pak se podívám na ostatní a zeptám se jich, "Máte poslední možnost na odchod. Kdo chce tak učinit, prosím." chvíli počkám, jestli někdo odejde. V každém případě pak pokynu na Tara, "Tak, ať už to máme za sebou...", zakouzlím létající lampu a vstoupím dovnitř.

---

"Globullus? Umřel?" Zvednu se od stolu a pomalu se přesunu k Mirabelle a obejmu jí kolem ramen. "Co se stalo? Na univerzitě byl nějaký boj?"

---

→ Tah 1145


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Ano. Umřel...“ hlesla slabým hláskem v doprovodu pláče, když si ji objal. „Byl... byl na nějaké expedici.“ pokračovala, „Ale moc toho nevím... Selena nebyla moc sdílná... asi nikdo moc neví.“ otřela si rukou slzy, „Rozloučení bude mít dnes.“


Adrian_S
Nikdo z těch co přislíbili pomoc neodešel. Taros přistoupil k magické pečeti a zahájil proces jejího prolomení. Netrvalo mu to dlouho, brzy bylo dokonáno a magická pečeť zrušena. Vytáhl klíč a odemkl zámek na dveřích. Poté se ještě dotkl dveří a zamumlal nějaké nesrozumitelné zaklínadlo. Když bylo dokonáno ustoupil stranou.

„Jdeme první.“ řekl Draven s Ralynou a vyrazili ke dveřím jako první. Připravil sis zbraň a vyvolal světlo. Draven otevřel dveře a vešel, Ralyna mu byla v patách, následoval ji Renard. Když si vcházel do místnosti už mezi dveřmi si cítil chlad linoucí se z místnosti, viděl si temný prostor, který po osvětlení odhalil velké množství pavučin. Byly různě silné, některé byly slabé, jiné silné a různě propletené mezi uličkami knihovny. Rozmístění pavučin tvořilo na první pohled účinné bludiště ve kterém se kdokoliv mohl velmi brzy ztratit.

Poté co vešel i Arilen, netrvalo dlouho a Taros zavřel dveře. Nejspíš vztyčil i nějaká ochranná kouzla včetně magické pečetě, aby se ujistil, že nikdo z vás nevypustí mutanta do věže. Draven jen krátce koukl ke dveřím.
„Do prdele... Doufám, že nenakladl malý.“ poznamenal tiše Renard, když viděl množství pavučin.

Po podlaze bylo rozházeno kdeco, kusy dřeva, poničené knihy i nějaké dvojice lidských koster. Nejspíše někdo kdo se pokusil nestvůře neúspěšně čelit, protože mrtvoly na sobě měly zrezlé kusy kovu, připomínající části zbroje. Vybavení, které by čaroděj bezdůvodně zbytečně na sobě nenosil.

„Půjdeme vytvořenou uličkou? Nebo si vytvoříme něco svého?“ zeptal se Draven a poukázal mečem vpřed na uličku, kterou si pavouk nechal nepřehrazenou pavučinami. Ulička mezi regály knihovny je za normálních okolností dostatečně velká, aby se do ní vešla trojice osob postavených vedle sebe aniž by se museli navzájem vyhýbat. Nyní je vlivem pavučin zúžená a vejdou se do ní sotva dva lidé vedle sebe. Přičemž si musí počínat opatrně, aby se o silnější lepkavější pavučinu při průchodu nezachytili.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

"Já.. moc nevím co říct... nejsem v tomhle dobrý." Odvětím a budu MIrabelle držet v objetí, dokud mi bude připadat, že to potřebuje. "Zvládneš to? Musím se jít umýt, proletěl jsem oknem a nějak mi zahaprovalo srdce, De Peyranová mě ale zase nahodila." Pokusím se Mirku trochu rozveselit a pak se už půjdu konečně vykoupat.

---

"Nejsem taktik, jsem čaroděj." odvětím Dravenovi, "Být to na mně, tak bych to tu zapálil. Ale vzhledem k tomu, že to vždy musí jít tou horší cestou, tak asi dva bojovníci dopředu, jeden doprostřed a já s Arilenem zůstanem vzadu." otočím se na zpáteční cestu, v případě nějakého překvapení, "Snad bude moment překvapení na naší straně."

---

→ Tah 1146


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Držel si Mirabelle dlouze v objetí. Nevíš jestli jí to skutečně pomohlo, ale po dlouhé době ustal její pláč. Otřela si slzy a sama se od tebe odtáhla.
„Děkuju.“ poděkovala zatímco si ještě jednou otírala slzy. Líčení, které používala k zakrytí ještě zcela nevybledlých jizev bylo pláčem poničené. „Zvládnu.“ kývla hlavou, „Chtěl by... abych byla silná.“ dodala poté v doprovodu dalšího kývnutí. Tvé rozveselení příliš nepomohlo. Mirabelle sice nakrátko nahodila mírný úsměv ve tváři, ale poté ji spíše opět přepadl smutek umocněný tím, že se ti mohlo něco vážného stát.

To už si byl ale příliš daleko, abys viděl její reakci s odstupem času. Odebral sis dopřát koupel. Vykoupal ses a oblékl si opět svůj oděv. Poté ses vrátil do místnosti kde jsi Mirabelle zanechal. Seděla na stejném místě. Již neplakala, ale zdrceně hleděla do země.


Adrian_S
Draven kývl. Utvořili formaci. On a Ralyna šli pavoučí uličkou jako první. Postupovali pomalu a byli bdělí, Ralyna si ještě předtím dopřála pár loků z malé lahvičky. Renard šel za nimi. Dával si pozor kam šlape a očima rejdil všemi směry. Byl si mu v patách a Arilenem, který též našlapoval obezřetně. Ulička vás vedla jen jedním směrem, nikam se nerozbočovala. Šli jste mezi regály, hlouběji a hlouběji do knihovny.

„Zastavte!“ šeptl tiše, ale přesto zřetelně Draven. „Slyšeli jste to?“ zeptal se a otočil se k vám. Renard zakroutil hlavou, Arilen taktéž. Ralyna hleděla vpřed. Draven prstem naznačil, abyste se co nejvíce ztišili. Když jste tak učinili byly slyšet zvuky čehosi blížícího se k vám. Renard se rozhlédl a pohlédl skrze pavučiny do jedné ze zablokovaných uliček mezi regály.
„Viděl jsi tam něco?“ zašeptal Arilen.
„Asi ne...“ řekl nejistě Renard. „Do prdele...“ vyjekl následně, když se otočil a ze stropu se k němu spustil menší pavouk. Nebyl příliš velký, dosahoval velikosti zatnuté pěsti. Udělal krok vzad a málem by ti šlápl na nohu, kdybys od něj nedodržoval bezpečný odstup.

Ralyna hbitým pohybem přesekla pavučinu po níž se spouštěl dolů a dalším rychlým švihnutím pavouka probodla, když dopadl na zem.
„Nemá žádnou nezvyklou odolnost.“ namítla chladně, když se ujistila, že pavouka skutečně usmrtila. Draven jen pokrčil rameny.
„Ale rozmnožil se. To je průser.“ reagoval Renard.
„Klid.“ doporučil mu Draven, „Tohle je beztak nějaký obyčejný pavouk, kterých jsou všude stovky.“
„Nedělej nám ostudu před čaroději.“ řekla přísně Ralyna, „Seber se. Jdeme dál.“
„Nemohli byste vyvolat kouzlo pro odhalení života a zkusit zjistit kolik tu je těch co nepodléhají mutaci?“ podíval se s prosbou na tebe a Arilena.

Draven si jen povzdechl a vykročil opět vpřed. Ralyna ho následovala. Renard se dal nakonec též do pohybu a tak jste mohli jít dál. Pokračovali jste jen krátce. Během chůze sis všiml, že těchto menších pavouků přibývá, velikosti měli různé a nenesli žádné známky mutace. Drželi se buď na pavučinách nebo za nimi. Ralyna a Draven o nich nepochybně věděli, ale pozornost jim příliš nevěnovali.

Zastavili jste se u převrhnutých regálů, které poničily pavoučí uličku vytvořeno z pavučin. Pro další pokračování bylo nutné buď převrhnutý podlouhlý regál přelézt nebo si dřepnout a prolézt pod ním. Draven zvažoval možnosti. Arilen hleděl skrze pavučiny.

„Když prosekáme pavučiny zde.“ řekla a ukázal vpravo od vás, „Vytvoříme si další uličku, kterou projdeme bez problémů.“ dodal a přesunul se k místu, „Dál by to mělo být průchozí.“
„Měli bychom se drže téhle jedné. Určitě nás dovede k tomu hlavnímu.“ namítl Draven, který v dřepu zkoumal průlez pod regálem.
„Čím víc nad tím přemýšlím...“ převzal slovo Renard, který rozšlápl několik velmi malých pavoučků lezoucích po podlaze. Šli nezvykle v řadě za sebou.
„Před čímpak asi prchají?“ zasmál se Arilen.
„Přijde mi jako blbost, aby tak velký pavouk... jak nám ho popisovali. Prolezl uličkou, kterou celou dobu jdeme.“ pokračoval poté Renard a podíval se na tebe a Arilena. Dunmer jen pokrčil rameny.
„Kam tím míříš?“ zeptala se Ralyna.
„No... Buď tohle celé není jeho dílo a je zalezlý někde v 'díře'. A nebo se musí přesouvat nějak jinak. Ty regály jsou docela zachovalý, uličky mezi nimi dost malý... Musel by je minimálně převrhnout nebo nějak vychýlit, ale to se za celou dobu co jsme šli stalo jen párkrát.“ pokračoval Renard.
„Taky sem si to už říkal.“ přikývl Draven, „Ale Taros zjevně trpí něčím podobným. Taky nevypadal zrovna fit co se hybnosti týče.“
„Ano. Tarosova pohyblivost se dlouhodobě zhoršuje.“ souhlasil Arilen, „Ale nemyslím si, že by něco podobného postihlo pavouka.“


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---

"Musím jít ještě do kasáren, přijdu tak za hodinku." Informuji Mirku, usměji se na ní a zamířím za svými povinnostmi. Jako první se stavím za Annou, zaťukám na její dveře a až mi otevře, budu na ní už připraven se svým šarmatním úsměvem. "Tak jsem tu, chtěla jsi mi ukázat nějaké ty vzorky."