---

Když starosta domluví, dám se do řeči: ,,Začal bych tím, že všechny obyvatele shromáždíme v hostinci, nebo v nějaké jiné budově s většími vnitřními prostory, kde se budou strážím hrabství lépe hlídat a krom toho nebudou pro upíry tak snadnou kořistí, jako kdybychom je nechali samostatně ve svých domech. Taktéž si nemůžeme být jistí, že upíři budou na jednom z těch vytipovaných míst, takže bych rozdělil naše síly na dvě poloviny. Jedna polovina půjde s námi a druhá polovina bude hlídat vesničany v hostinci. Pokud nejste proti, jako šlechtic bych se ujal vedení téhle lovecké výpravy a bez zbytečného mrhání denním světlem bychom vyrazili k místu, kam měl Brumská dvorní mág namířeno. Upíři se poslední dobou hodně shlukuji a jsou na můj vkus až příliš organizovaní. Netuším, co přesně mají v plánu, ale tam co se v poslední době objevili se krátce poté objeví..." skončím v půli věty a zadívám se na Císařského mága, jako by mi něco došlo: ,,Tak mě napadá, jak daleko odsud se stala ta magická anomálie? Morag Tong před tou Morrowindskou anomálií dostalo nějakou upírku oddanou Molag Balovi. A jak to vlastně bylo s upíry v Císařském městě? Nenašli tam v té uzavřené čtvrti Císařští mágové známky anomálií, nebo se prostě jen spokojily s tvrzením, že došlo k sesuvu půdy. Promiňte, že se ptám, ale rád bych se ujistil, že ty anomálie s upíry a Molag Balem, kterého většina z těch upírů uctívá, nijak nesouvisí. S Felancarem se znám od bitvy o Chorrol a vím, že by přípravu na boj s upíry rozhodně nepodcenil. Jistě chápete, že nechci nikoho z těch mužů, co jsou tam venku, vést na lov upírů, který by se nakonec mohl ukázat, jako invaze daedrického prince Molag Bala. Ne, že bych si nechtěl připsat další hrdinský čin, ale stálo by to životy většiny mužů, kteří by tam šli se mnou, proto bych rád slyšel jinou odpověď, než tvrzení, že se jedná o Tarnovo přísně tajné vyšetřování proti univerzitě, nebo tak něco. Jde tady o životy těch, kteří tam půjdou se mnou, takže pokud ta anomálie může s upíry souviset, bylo by vhodné vyložit karty na stůl, nebo alespoň mou domněnku vyvrátit."

---

Na její pochvalu pokynu hlavou, pak se usadím. Poté, co bude mluvit, jí nakonec odvětím, "Je to nějaká doba, co jsem mimo Císařské město. Byl jsem vyslán na velmi důležitá setkání a ještě důležitější úkoly, neměl jsem ponětí, jak je nyní vedena univerzita. Omlouvám se. Jestli došlo k nějakým změnám, nevím o nich."

Pak se otočím na Enriquette, "Smím-li se zeptat, jak dlouho strážíte baronku? Jen čistě ze zvědavosti." ohlédnu se na dveře, "Sám bych vám potvrdil myšlenku, že tohle nejspíše zabere nějakou chvíli."

---

→ Tah 1124


Sarako
Všichni co zůstali v místnosti si vyslechli tvá slova, nikdo nepřerušoval, všichni poslouchali. Teprve až když si dokončil svůj dlouhý monolog, Mero položil jednu ruku na stůl a zabubnoval prsty.

„To je proveditelné a zní to rozumně.“ schválil tvůj plán o rozdělení na dvě skupiny a následnou výpravu do úkrytu k němuž se vydal dvorní čaroděj. „Na druhou stranu.“ obrátil zrak k tobě, „Jakákoliv souvislost mezi upíry a magickými anomáliemi je naprostá pitomost. Nechci tu ztrácet čas nějakým sáhodlouhým argumentováním a vysvětlováním, ale je to nesmysl. Pusťte to z hlavy. Odpovědnost za anomálie nese Univerzita a předně její vedení.“ odmlčel se krátce, pak mu nejspíš došlo, že nebyl dostatečně konkrétní, „Mám namysli anomálie co se objevily tady v Cyrodiilu. Ta 'anomálie', která se objevila v Morrowindu má jiného původce a rozhodně se neztotožňuji s názorem našeho Nejvyššího Císařského mága, že je za ni též zodpovědná Univerzita. U této 'anomálie' vycházím z bohatých zkušeností a sem přesvědčen, že v jejím případě je Univerzita skutečně nevinná, stejně tak jsem si jistý, že s ní nemají nic společného upíři. A to i přesto, že Univerzita se rozhodla vyšetřování sabotovat stejně jako to v Cyrodiilu.“ povzdechl si, „Takže pokud se složená komise nepozabíjí už při prvním setkání bude to zázrak a velký úspěch.“ zasmál se.
„Zaslechl jsem něco o té komisi. Nevíte kdo v ní bude zasedat za Morrowind?“ zajímal se Felas. Císařský mág se zamyslel.
„Nemám nejaktuálnější informace, protože jsem svoji nominaci za Císařské mágy odmítl. Nicméně co vím jistě je to, že za Univerzitu bude v komisi velmistryně Xaria Vicivoá a jednou z členek za Morrowind má být arcimistryně Palagánová. Ta se dokonce měla setkat s kancléřem a Vitou.“ obrátil se na Felasa, „Asi už jste si udělal obrázek proč jsem odmítl.“ dunmerský čaroděj kývl s pochopením hlavou. Mero se tudíž obrátil na tebe „Palagánová obecně nemá ráda Císařské mágy, dle ní jsme extrémisti, kteří naprosto pošlapávají jakékoliv principy magie a magické svobody. Dále má nějaký spor s Viciovou... takže se nesnáší. Z toho určitě chápe, že sedět v téhle komisi není žádné terno. Ale zpět k tématu.“
„Vyšetřování sesuvu v Imperial City došlo k závěru, že byl způsoben obléháním města. Aldmerský spolek použil kdeco, aby posílil efektivitu obléhacích strojů. Ta havěť upírská byla ve stokách Císařského města vždycky, vědělo se o ní, ale nic se s tím nedělalo, protože si vesměs hleděli svého. Válka, obléhání ve městě a celkově ten chaos tam... to jim dalo šanci, která se nemusela už nikdy opakovat. Tak se ji prostě chopili a jednali.“ pohodil rukou, „Jejich organizovanost a 'přemnožení' bych přikládal poválečným následkům. Každá válka zvýší počet nemrtvých, upírů, nekromantů... Je to nevyhnutelné, smrt ve válce číhá na každém rohu a každý chce své milované v bezpečí. Když je ztratí, pak existuje jen skutečně málo těch, kteří jsou schopni jít hned dál bez toho, aby je nenapadlo je přivést nějak zpět. A pak to tu máme... Vyhledávají se nekromanti, pokoutně se jejich umění studuje, neodborně se vyvolávají nemrtví, znevažuje se smrt. Jiní zajdou ještě dál, požádají upíra, chtějí krev, jeho krev nebo ho rovnou požádají o navrácení zesnulého.“ povzdechl si, „Tohle už jsem viděl mnohokrát. Vždycky to skončí blbě. Pokud ty oživení jedinci upíří krví neskončí naprosto labilní, zdeformovaní a kdovíco všechno... pak se z nich stává slouha toho kdož mu nabídl jejich krev. Proto ta organizovanost, slepá loajalita ke svému pánu, podpořená zkušenostmi a hrůzami z války... nehledě na to, že to mohou být často válečníci, důstojnici... zkrátka kdekdo. Osobně bych nějakému volání ze strany Molaga Bala bych příliš nevěřil.“ dlouze se odmlčel. „Myslím, že ten by si vybíral spíš nějaké perspektivní jedince.“ odmlčel se, „A Nejvyšší Císařský mág Tarn, který osobně vedl útok na ležení upírů v Císařském městě jakoukoliv účast daedry vyloučil.“

Garyn s Felasem mlčeli a poslouchali Císařského mága. Starosta jen znaveně přikyvoval hlavou a poslouchal.


Tondulin
Potlačil si bolest a postavil se na nohy, zaujal si bojový postoj. Orčice tvé provokace nechala bez slovní reakce. Místo toho silněji sevřela své pěsti. Teď, když jste stáli proti sobě neuděl ti výškový rozdíl, orčice byla téměř o hlavu vyšší.

Vyrazila proti tobě, jednou se rozmáchla pěstí levou rukou. Uhnul si stranou tak, abys měl za sebou a vedle sebe pokud možno volný prostor. Dalším úder provedla pravou rukou zatnutou v pěst, opět se ti povedlo ji ustoupit a udeřila naprázdno. Vedla další úder, dvakrát vystřídala ruce, pokaždé se ti povedlo jejímu úderu vyhnout. Uskočením, ale tvá pozice se neustálým ustupováním a uskakováním začala zhoršovat. Nakonec se však přeci jen trefila, pravačkou ti zasadila úder, který tě lehce líznul po tváři, ale přesto zabolel. Hodlala provést další, ale uhnul si. Uhnul si tak, aby ses vyhnul jejímu úderu, ale přesto zůstal blízko. Situace si využil a pokusil se naskočit kolenem přímo do její tváře. Orčice tě však chytla, popadla tě a několikrát se s tebou otočila kolem své osy. Poté tě pustila, dopadl si na tvrdou podlahu a několikrát ses převalil. Diváci raději uskočili, abys je nepovalil. Dopad byl bolestivý, ale přesto se zdá, že si měl štěstí a nic sis nezlomil. Než ses stihl opět postavit na nohy a vzpamatovat se, byla u tebe znovu, popadla tě za pás, oděv a vrhla po jednom ze stolů. Několik diváku zahalekalo, že jsi jim právě rozlil pivo. Stůl to kupodivu vydržel, přelétl si přes něj a srazil vše co na něm bylo. Dopad do uličky mezi dva stoly ti poskytl alespoň krátké krytí. Nezdálo se totiž, že by orčice se zasazením dalšího úderu nějak spěchala.

„Sázím všechno na tu nezbednou orčici. Ta toho vašeho koně rozseká.“ řekl jeden z legionářů, který se odhodlal si vsadit. Chocholka, který už nestál na stole, ale vyřizoval rychle jednu sázku za sázkou legionářovu sázku bez váhání přijal. Julius, který postával poblíž se netvářil nadšeně.
„Nebojte.“ usmál se Chocholka, „Budu to já kdo všechny ty peníze vyhraje.“ dodal sebevědomě argonian.
„Seš si tím jistej?“ hlesl Julius, „Neměli bychom zasáhnout? Vždyť mu zláme všechny kosti v těle.“
„Klid.“ mávl rukou Chocholka, „Jen vyklusává. Strávil hromadu let s Arteriovci. Ty taky v soubojích vždycky dostávají přes držku, skoro zařvou a pak to otočí. Utahá ji a pak jí dobře mířenou ránou pošle do mdlob. Věř mi. “ uklidnil ho Chocholka zatímco přijímal další sázku.

Pomalu ses postavil na nohy, hlava se ti ještě trochu točila a cítil si bolest několika kostí v těle. Orčice se jen zasmála, když tě viděla opět na nohách.
„Vzdej to. Já vydržím celý den. O tobě se to říct nedá.“ řekla pošklebně a prsty ti naznačila ať zaútočíš.

De Peyranová, kterou teprve teď rozruch vyvolaný rvačkou přiměl pozvednout hlavu se jen rozhlédla. Skrz dav nemohla vidět co se děje v bojišti, ale viděla Chocholku jak přepočítává Septimy, Aldarila jak postupně dopíjí své pivo a Julia, který nervózně pochodoval ze strany na stranu a každou chvilku lezl na židli, aby viděl jak si vedeš. Její jedinou reakci bylo překrytí tváře rukou, zavřela oči a několikrát zakroutila s povzdechem hlavou. Ferdův nohsled se mezitím vrátil ke stolu, naklonil se k Ferdovi a cosi mu zašeptal do ucha.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Aha.“ kývla na tvoji odpověď hlavou, bylo patrné, že ji tvá odpověď zklamala a očekávala něco víc. „Nad Univerzitou se stahují mračna, která se budou jen velmi těžko protrhávat.“ řekla nakonec a dlouze se odmlčela. Když si jí položil otázku, poskytla ti odpověď téměř okamžitě. „Nejsem osobní strážkyní baronky.“ oznámila ti, „Tato pocta patří někomu jinému. Ale má služba království a rodu Arteriů trvá již mnoho let.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

,,Sice si nedokáži vysvětlil Felancarovo selhání, ale dobrá. Když jste přesvědčen, že nás tam čeká přinejhorším početná tlupa upírů, tak tam určitě půjdete s námi. Nemám pravdu?" prohodím k Císařskému mágovi, přičemž se budu snažit sledovat sebemenší zaváhání, abych se ujistil, zda věří tomu, co jsem si od něho před chvíli vyslechl.

Ať už bude Mero souhlasit a přidá se k naší lovecké výpravě, nebo ne, vydám se ven na náves sdělit vesničanům a strážím svůj plán, přitom nezapomenu zmínit, že už je to odsouhlasené starostou.

---

"Do prdele." Ulevím si pro sebe, když se budu podruhé zvedat, přičemž mi už moc do smíchu nebude. Vylezu z uličky a postavím se naproti orkyni, ale nebudu reagovat na její výzvu k útoku. Budu se dál snažit uhýbat a manévrovat kolem ní, abych pošetřil síly a nechal jí trochu vyflusat. Čas od času jí nakopnu zboku do holeně, aby musela být rovněž na pozoru.

I.
Už mě přestane bavit utíkat, počkám ještě na jeden její úder, kterému se vyhnu, načež se vrhnu kupředu a narazím do ní veškerou vahou, ideálně abych jí povalil. Když mi tento útok vyjde přidám navrch ránu pěstí do obličeje.

II.
Povzbuzen úspěchem a tím, že orčice není očividně nedotknutelná e lehce usměju a než se stihne vzpamatovat rozběhnu se proti ní a zaútočím kopem z otočky mířeným na její hlavu s úmyslem jí dokončit.

III.
"Copak, že jsi tak ztichla, už ti není do smíchu?" Ušklíbnu se a provedu další výpad, tentokrát naznačím úder levou rukou a praštím jí pravačkou do tváře. Pokud jí to zasáhne nebo povalí, přidám ihned další údery.

IV.
Skopnu jí ještě než se stihne úplně zvednout a uštědřím jí ránu pěstí do obličeje, načež si kleknu na její hruď. "Vzdej se, je konec." Pokud mě neposlechne uštědřím jí další ránu.

V.
Zoufalý z toho, že má orčice tak tvrdou skořápku si vzpomenu na svoje akrobatické tréninky z Valenského lesa... Rozeběhnu se směrem k orčici a těsně před ní udělám na podlaze skluz s úmyslem jí nakopnout do hlavy plnou silou.

VI.
"Zoufalé situace vyžadují zoufalé řešení." Zabrumlám si sám pro sebe, zapřu ruce o stůl a vší silou vstanu i s ním, načež ho překlopím tak, aby spadnul orčici na hlavu
Když se to povede budu následovat sérií několika pěsťovek.

VII.
Rychle uhnu a nechám jí ať vyhraje přetlačovanou se stolem. Po tom co jí náhlý úbytek síly z mojí strany rozhodí jí dám z boku pořádně nalitou ránu ze strany do obličeje.

VIII.
"Chcípni už doprdele" Zařvu na celé kolo, popadnu něco co bude po ruce (ideálně korbel nějakého štamgasty) a hodím to po soupeřce.
Pak provedu svůj staronový trik s kopnutím do kolene a pěsťovkou.

---

,,Áha.'' odvětím a mlčky budu sedět. Nemám na ní žádné otázky.

---

→ Tah 1125


Sarako
„Nehledal bych v tom nějaké složitosti.“ namítl nesouhlasně Mero, „Dvorní čarodějové mají tendenci nechat se opít svojí vlastní důležitostí v hrabství, zdánlivou magickou mocí a určitou nedotknutelností, kterou jim úřad dopřává. Nedivil bych se, kdyby jen přecenil své síly a tvrdě narazil. Ačkoliv bych mu samozřejmě přál, aby byl v pořádku.“ dodal vzápětí a pomalu vstal od stolu. „Půjdu s vámi. Lov nekromantů, okultistů a nebezpečných vyznavačů daeder je má specialita.“ reagoval bez známky zaváhání Mero, „Mám k ruce kolegyni Morganu. Vezmeme ji též.“

„Zlomte vaz.“ řekl starosta, který se z námahou postavil ze židle, „Nechť vás Osmička provází a vede vaši ruku až budete zasazovat poslední úder.“ popřál vám. Ven vás, ale nedoprovodil. Bez prostředně poté co jste se odebrali k odchodu usedl zpět na své místo.

Vyšli jste ven a přesunuli se na náměstíčko vesnice. Právě zde byl zástup nedočkavých místních a zbrojnošů, kteří se je vesměs snažili směřovat zpět do domů, zatímco jiní naopak pomáhali s přípravou zabezpečení. Mezi skupinou zbrojnošů se vůbec poprvé ukázala i Císařská mágyně, která doprovázela Mera už v Brumě. Když ho viděla přicházet s tebou a tvými bojovníky vyrazila k vám. Kývla ti na pozdrav a zařadila se k vedle Mera.

Vesničané vesměs s tvým návrhem na strávení dnešní noci společně na jednom místě souhlasili. Jediné místo, které disponovalo takovou kapacitou byl hostinec, který dal majitel ochotně k dispozici. Zbrojnoši souhlasili, že budou místní chránit.


Tondulin
Postavil ses na nohy. Orčice ti znovu dala gestem pokyn ať zaútočíš. Vytrval si. Orčice si jen odplivla, naznačila ráznou chůzi, ale pak přešla v prudký přesun, odrazila se na nohou, vyskočila a chtěla provést chvat - ve vzduchu tě srazit k zemi. Přepočítala se. Uhnul si stranou do jiné uličky mezi stoly a orčice tvrdě dopadla na podlahu. Neobratně se převalila přes rameno a odkutálela se pod jeden ze stolů.

Hlahol diváků ustal. Někteří se chytli za vlasy, jiní si zakryli ústa a netrpělivě vyčkávali co se bude dít. Nemuseli čekat dlouho, orčice z pod stolu vylezla v jednom kuse. Postavila se na nohy a bez jakékoliv známky zranění proti tobě znovu vyrazila. Využil si situace kdy byla ochromena a stáhl se zpět do většího prostoru, který ti dával šanci lépe uhýbat jejím úderům.

Provedla první, vedla ho ve stejném duchu jako předtím udeřila však prudčeji. Cítil si, že minula tvoji tvář jen o velmi malou vzdálenost, brzy na to udeřila znovu, druhou rukou. Nyní si uhnul úspěšněji. Následoval další úder, opět levou rukou, opět si uhnul. Zaútočila pravou rukou zatnutou v pěst, opět si uhnul. Orčici tvé uhýbání viditelně rozčilovalo. Její strategie souboje nebyla nejpropracovanější, přesto každý její úder byl podán takovou silou, že by stačil jeden dobře mířený a protivník by se z něj dlouho vzpamatovával.

Mezi tvými úhyby a jejími útoky si občas využil situace a pokusil se jí nakopnout do holeně. Přestože se ti to několikrát povedlo, nezdá se, že by to mělo nějaký výrazný efekt. Její holeně jsou dobře chráněné částí zbroje, které se nejspíš musela před časem vzdát, boty a chrániče s holeněmi se však nevzdala.




SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Mlčky si seděl. Trůnní sál zaplnilo ticho, které pominulo až po notné době, dveře z vedlejší komnaty se otevřely a vešla baronka v doprovodu velmistra Langleyho. Oba měli na tváři úsměv z čehož lze usuzovat, že jejich soukromé jednání proběhlo nejspíš dobře. Rolstonová s otevřením dveří vstala.

„Ještě jednou vám velmistře děkuji.“ poděkovala velmistrovi baronka a potřásla mu rukou, „Těším se na naši budoucí spolupráci a přeji vám pevné zdraví.“ dodala následně, když pustila jeho ruku.
„Též děkuji. Za svobodu i za návrh, který jste mi dala. Nezklamu vás.“ ujistil ji ještě jednou veřejně a poté se obrátil směrem k tobě.

„Enri, prosím.“ promluvila vlídně k blondýnce, „Vyprovoď našeho hosty, jestliže už nemají nic na srdci.“ vybídla ji. Rolstonová pohlédla zejména tvým směrem.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

Vstanu a pokloním se baronce s tím, že se ještě rozloučím. Až budem venku sami s Langleyem, řeknu mu, "Věřím, že vaše záležitosti s baronkou jsou vyřízené a nic vám nebrání v cestě do pevnosti." Pak mu dále sdělím, "Je tu ovšem jedna věc, kterou musím vyřešit před tím, než se vydáme zpátky. Musím se dostat do zdejšího cechu válečníků a promluvit si s nimi."

Sáhnu po brašně a podívám se, jestli mám u sebe nějaké peníze. Pokud ano, domluvím se pak dále s Langleym, co dál. Pokud ne, zeptám se ho na radu, jak si co nejrychleji obstarat nějaké finance.

---

,,Neslyším žádné dotazy, takže mám za to, že je všem všechno jasné. Polovina stráží a nějací dobrovolníci z vesnice za mnou! Dá-li Osmička, budou ty upíři ještě vyspávat po nočním výletě." dodám po chvíli, ticha ze strany vesničanů a stráží po mých slovech, pokynu Garynovi, aby nám přivedl koně, na které potom nasedneme a až budou všichni připravení, vyrazíme.

Při onom čekání ještě zavzpomínám na barvu starostových očí, jestli náhodou nebyli zářivě červené, jako tomu bylo u bdícího Baltazara.

---

"Stejně to bylo hnusné okno, chtěl jsem ho rozbít." Ušklíbnu se a odflusnu si krev a dám stráži najevo ať nezasahují, Jelikož už jsem tak na půl při smyslech budu pouze čekat na orčici až se přiblíží a jednu jí vrazím spodním hákem.

---

→ Tah 1126


Sarako
Přestože nikdo nic nenamítal, když došlo na lámání chleba a měli se přihlásit dobrovolníci, kteří by doprovodili, skoro nikdo se do toho nehrnul. Pomalu se začali rozcházet do svých domovů, aby sbalili nejnutnější věci a zůstal jen skutečný zlomek těch, kteří měli skutečně odvahu se upíří hrozbě postavit čelem. Jejich si však napočítal na prstech jedné ruky. Tři zbrojnoši a dva chlapy z vesnice.

Garyn se mezitím vrátil s koňmi. Jakmile vám předal koně, vyhoupl se do sedla svého. Rovněž ses vyhoupl do sedla a pobídl svoji skupinku rovnou k úkrytu kam se měl odebrat dvorní čaroděj se zbrojnoši. Rychlost jste museli přizpůsobit Císařským mágům, zbrojnošům a dvěma vesničanům, kteří neměli koně a šli pěšky.

(můžeš vést volně diskuzi se všemi postavami ve tvé skupině, k místu dorazíš další příspěvek)

Přestože starosta vesnice nevypadal zdravě, byl pohublí a bledý, neměl oči rudé stejným způsobem jako je měl Baltazar s nímž ses setkal v Imperial City.


Tondulin
Vyplivl jsi krev a začal se postupně stavět opět na nohy, šlo to pomalu, ale cítil si, že to skutečně půjde. Výraz ve tváři protivnice se změnil do nepříjemné grimasy. Otálela s útokem. Stál si již na nohou a zaujímal opět bojový postoj. Orčice však notnou dobu stála na místě.

„Máš tužší kořínek než jsem si myslela. Přiznávám.“ zaznělo z jejích úst, „Přesto... tě udolám.“ dodala s větší pokorou v hlase.

Diváci začali hlasitě fandit. Dívky, které měly na starost obsluhu jen nevěřícně hleděly z rozbitého okna. Chocholka též vyběhl ven, prodral se skrz diváky, aby byl v první řadě.
„Napal ji jednu! Neser se s ní! Rozsekej ji!“ řval povzbudivě, „V hlavě ti neduní z úderů, ale z těch mincí co se ti sypou pomalu do kapsy!“ zařval poté povzbudivě. Jeden z diváku se na něj pošklebně zadíval. Argonian si však jeho výrazu ve tváři nevšiml, protože byl víc zaměřený na tebe.

Orčice vyrazila do útoku, počínala si opatrněji než předtím. Zopakovala stejnou strategii svých úderů, které si již dobře znal. Nejprve jednou rukou, poté druhou, prvnímu úderu si hnul, druhý si schytal do tváře. Bolest z úderu se nedostavila. Bolest zad jakoby odezněla a veškerá tvá zranění, která si měl jakoby nebyla. Necítil si ani krvácející ránu ve tváři a drobné řezné rány na těle, které způsobil průlet oknem. Orčice se rychle rozevřela a sevřela ruku po úderu v pěst jakoby ji úder bolel více než tebe. Provedl si útok zespodu na její čelist. Úder se ti povedl. Opět cvakly zuby, zdálo se ti jakoby cosi prasklo. Orčice ustoupila o pár kroků vzad.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Vstal si, poklonil se a rozloučil se s baronkou. Langley učinil totéž. Rolstonová vás poté doprovodila ven ze sídla. Teprve až před sídlem ti vrátila hůl, stroze se rozloučila a vrátila se za svojí panovnicí. Zůstali jste s Langleyem brzy sami, uprostřed jedné z ulic.

„S cechem bojovníků?“ podivil se Langley, zatímco si hledal po kapsách peníze. „S penězi si nedělejte starost.“ zasmál se poté, když odtušil co v kapsách hledáš. Ve svém měšci máš zhruba 500 Septimů. V druhém měšci máš mince, které si nalezl během svého pobytu v mohyle, ale pravděpodobně je nepůjde použít k běžném placení. „Několik bojovníků mi dluží nějakou tu laskavost. Zhojil sem jim rány a prodal léčivé masti, lektvary za levno.“ vysvětlil poté. „Co od nich potřebujete?“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

V zápalu boje ani nestihnu být překvapený z toho, kde beru svoji sílu a vyšlu na soupeřku další ránu pěstí, tentokrát do břicha. Po tom co se shrbí souboj ukončím kolenem kolenem.

---

"Potřebuji je najmout na vyčištění zapovězené místnosti v pevnosti. Jistě o tom něco víte, proč byla několik let zavřená a zapovězená. Teď nastala doba, kdy je jí potřeba otevřít." otočím se na něj, "Taros mi říkal, že když už tu budu, ať se zastavím do cechu bojovníků a pokusím se je najmout. Ovšem když říkáte, že vám dluží jistou službičku..." nechám větu nedokončenou a počkám na jeho reakci.

Budu doufat, že se hned za nimi vydáme a vyzvedneme je.

---

→ Tah 1127


Sarako
Vešli jste do zasněženého lesa, šli podél popsané cesty a drželi se pospolu. Krom občasného zvuku zvěře jste nenarazili na žádné nebezpečí. Došli jste až na zasněžený palouk, který byl z jedné poloviny obklopen lesem a z druhé skalnatými kopci a těžko přístupným terénem, právě v tomto skalnatém terénu se měl nacházet otvor, kterým bylo možné vstoupit do úkrytu upírů. Zdrželi jste se na okraji lesa, abyste zůstali skryti.

Uprostřed palouku se tyčil kámen ve tvaru menhiru k němuž byl kdosi nedobrovolně přivázán, přivázaná osoba musela být již dávno po smrti. Z dálky však nedokážeš s jistotou určit komu tvář patří. Kolem menhiru se nacházelo i několik dalších mrtvých těl. Některé byly z části zasněžené, jiné již odkryté, jakoby si chvíli před vaším příchodem dal někdo práci s jejich odkrytím. Brzy poté sis všiml osoby, která se k jednomu z mrtvých těl shýbala. Nedokážeš z dálky určit k o koho se přesně jedná, ale osoba má kápi a zdá se, že je oblečena do roucha, které nosívají studenti magie.

Mero, který osobu na palouku spatřil taktéž neváhal a seslal kouzlo.
„Patří mezi živé.“ ujistil tě následně, „Zbytek je mrtev.“

„K tomuhle místu... se vztahují nepěkné zvěsti.“ pronesl tiše jeden z vesničanů.
„Možná tak povídačky nějaký starý pomatený bábi.“ mávl rukou starší z vesničanů, „Za mých dětských let jsme tohle místo navštěvovali kvůli slavnostem. Bylo to krásné místo, klidné a posvátné.“ pokračoval tiše, „Vzpomínám si, že v té skále byl vstup do jeskyně, ale víc už z hlavy nevytáhnu. Byl jsem děcko.“ ukázal směrem k místu ve skalnatém terénu.
„Myslíte, že je to ten upír? Nebo upírka?“ zeptal se opět první vesničan.
„Není. Kouzlo ji zařadilo mezi živé.“ ujistil ho Mero, „Ale i tak to může být past. Přijde mi, ale lepší se chytnout do pasti tady venku... než s nimi svádět boj v temných útrobách úkrytu.“


Tondulin
Nashromáždil si další sílu a vyslal další úder pěstí, stáhla ruce na obranu tváře, ale dostala úder do břicha. Dle tvého očekávání se lehce shrbila, ale úder do tváře kolenem ji nijak nezranil neboť tam v daný moment měla připravené k obraně i nadále své ruce.




SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Tohle po vás Taros chce?“ zatvářil se překvapeně Langley, „Soudím, že se spousta věcí po mém odchodu změnila. Zjevně.“ nezněl příliš nadšeně, „O tom incidentu samozřejmě vím.“ kývl hlavou, „Ale nenapadlo mě, že Taros zajde tak daleko jako je najmutí bojovníků z cechu, aby ten problém vyřešil.“ přiznal, „Vždycky si potrpěl na přísných pravidlech. Ale...“ mávl rukou, „Brzy ho uvidím tváří tvář, uvidím jak moc se změnil a jaké názory teď zastává.“ dlouze se odmlčel a pokynul ti, abys ho následoval. Vedl tě k budově cechu bojovníků.

Před dveřmi do velké budovy cechu bojovníků jste se zastavili. Langley se na tebe otočil, rozhlédl se pak se obrátil na vstupní dveře. „Málem bych zapomněl...“ obrátil se k tobě, „Než se je pokusím přesvědčit.“ udělal krok vzad, aby případně neblokoval dveře tomu, kdo by chtěl budovu opustit. „Zmínil se Taros co všechno jim o tom problému můžeme říct? Neradi se upisují k práci o které mají pramálo informací. Obzvláště pak... když půjdou na místo, které je extrémně utajené.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"V té místnosti, kterou chci nechat vyčistit, je prý něco nebezpečného. Sám mi Taros neřekl k tomu nic víc, prý nemá tušení, co, nebo kolik by tam toho mohlo být. Je to pro mě taky záhada." podívám se na velmistra, "Doporučil mi, pokud to tedy chci vyčistit, abych si najal bojovníky, má magie prý na to nemusí stačit. Proti čemu bych čelil nebo ti bojovníci, nevím."

---

,,Počkejte tady." pokynu potichu ostatním a sám vyrazím za záhadnou osobou s Arminovým meče v jedné ruce a v druhé ruce si připravím kouzlo telekineze, načež se začnu soustředit na ruku mrtvoly, kterou záhadná osoba ohledává.
Jakmile záhadné osoba zaznamená mou přítomnost a ohlédne se mým směrem, pohnu s rukou mrtvoly tak, aby se jí dotkla, což bude stačit k dostatečnému odpoutání pozornosti, způsobení menšího šoku a zaměření případné agrese, či seslání připravovaného kouzla na jiný cíl, než jsem já.
,,Promiň, nemohl jsem si pomoct." pronesu k osobě, zatímco budu sledovat její reakci ,,Ale teď vážně. Jsem Bílý Guar a jménem Brumského hrabství bych rád věděl, co se tady o všech Daeder stalo?" přitom budu kráčet blíže k oné osobě, připraven zablokovat případné útočné kouzlo.

---

→ Tah 1128


Sarako
Pokynul si ostatním, aby zůstali na místě. Mero udělal několik kroků s tebou, poté se zastavil a zůstal stát. Připravený si pomaličku pochodoval k osobě, která i nadále nerušeně hleděla na mrtvé tělo. Po přiblížení si poznal, že ono mrtvé tělo patří jednomu ze zbrojnošů ve službách Brumského hrabství. Muž měl sundanou přilbou, vypadal mladě. Osobu v rouchu si však i nadále nedokázal zcela jistě identifikovat. Když se přiblížil dostatečně blízko zjistil si, že není příliš velká, působila drobným dojmem. Zaměřil si své kouzlo na ruku mrtvého zbrojnoše.

Osoba konečně zaznamenala tvoji přítomnost, prudce se ohlédla. Seslal si kouzlo, ovládl ruku mrtvého a přiměl ji, aby se dotkla osoby jež na tebe zpoza kápě hleděla. Zaslechl si zděšené vyjeknutí, které muselo být slyšet široko daleko. Ženský zděšený výkřik doprovodil ještě prudký pohyb, kterým se dívka rozhodla odskočit od mrtvého.

„Prosím! Prosím! Nezabíjej tě mě!“ zařvala zběsile a rukou shodila kápě, zvedla ruce od sněhu v nichž tiskla amulet Stendarra. Magickou hůl si nalezl položenou nedaleko mrtvého těla, jemuž věnovala do vyrušení pozornost. Tvá následná slova ji ani trochu neuklidnila. Ve tváři měla i nadále vyděšený výraz. Prohlédl sis její tvář (graf. vzhled - zde). Patřila velmi mladé lesní elfce, měla zarudlé oči. Zcela jistě, ale není zarudnutí očí zapříčiněno nějakou nemocí, nýbrž pláčem. I nyní jí stékala jedna ze slz po tváři. „Já- já... já... to nebyla.“ vykoktala zděšeně a ruka v níž držela Stendarrův amulet se jí třásla ještě víc. „Prosím! Nezabíjejte mě!“ zvolala rozechvělým hlasem.

Odkrytá těla patří Brumským zbrojnošům. Mrtvé tělo přivázané k menhiru je oblečeno do modrého roucha, typického pro dvorní čaroděje, dokážeš identifikovat tvář mrtvého. Jedná se o dvorního čaroděje Felacara (graf. vzhled - zde). V hrudi měl zabodnutou ocelovou dýku na níž byl připevněn list papíru.


Tondulin
Bloudíš ve tmě, bezvědomí... Cítíš chlad, vidíš tmu. Pomalu se ti před očima rozjasňuje, temné obrysy předmětů získávají konečně nějaký obrys, něco co od sebe dokážeš rozeznat. Tma však ustupuje velmi pomalu. Záblesk ti vše překryl podivným světlem, brzy však pominulo. Opět cítíš chlad, ale žádnou bolest. Spatřuješ kolem sebe ponurné temné stěny, kamennou nepravidelně vystavěnou stavbu, která tě obklopovala kolem dokola. Cítíš, že tělo opět poslouchá, žádná bolest, žádná krev, žádné zranění. Zjevně si v pořádku. Vše kolem tebe je však i nadále ponuré, nespatřuješ žádné známé tváře. Otvory v chátrající střeše objektu ti umožnily pohlédnout na oblohu. Spatřil si fialovou záři. Místo v němž ses probudil ti nebylo ani trochu povědomé. Rozhlížel ses i nadále. Místnost pokračovala dál, dělila se na další místnosti do nichž vedly dveře.

Nakonec si přeci jen někoho spatřil. Kousek od tebe se objevil v podobě ducha muže (graf. vzhled - zde). Jeho průhledná silueta ti vůbec nebyla povědomá, přesto se na tebe usmíval. Byl to však smutný úsměv. Duchovo oblečení působilo draze, ale zdání může klamat, přeci jen je to duch. Nedokážeš rozeznat barvu vlasů, barvu oděvu. Přesto dokážeš rozlišit jednotlivé rysy ve tváři, dlouhé neupravené vousy, delší lehce rozcuchané vlasy. Muž sevřel ruce před sebou.

„Kráčíš po špatné cestě. Chlapče.“ promluvil k tobě chladně duch a dělal krok vpřed. „Projdeme se?“ nabídl ti a poukázal na cestu ven z temné budovy.


Adrian_S
„To je problém.“ zachmuřil se Langley, „Laskavost mi sice dluží, ale...“ povzdechl si, „Ale určitě nepůjdou zadarmo někam zabíjet monstrum o němž vědí kulové.“ promnul si bradu, „Dobře.“ nadechl si opět ke slovu, „Uděláme to takhle.“ opět si vzal krátkou pauzu, aby to mohl domyslet. „Řeknete jim, že potřebujete zlikvidovat monstrum, které zcela vybočuje všemu co doposud bylo popsáno v knihách. Řeknete jim, že je zcela imunní vůči magii... proto se na ně obracíte. Dále jim řeknete, že si z monstra budou moct vzít cokoliv co budou chtít. To zvedne jejich zájem, protože unikátní trofeje mají vysokou cenu a zajišťují pobočce prestiž, když ji mají vystavenou a mohou se s ní chlubit veřejnosti. Pokud budou chtít zaplatit i přesto předem nějakou částku, pokusím se usmlouvat co nejnižší částku. Případný zbytek by se doplatil až s požehnáním Tarose. Určitě má ve věži fůru peněz, které může postrádat.“ usmál se.

---

Zmateně pohlédnu na ducha. "Kráčím? Kdybych jen kráčel.... poslední věc co si pamatuji je jak moje tělo dopadá na zem a Chocholka nade mnou blaženě vykřikuje něco o zlaťákách." Lehce se usměji nad tou bizarní vzpomínkou a když mě postava vyzve, budu jí následovat.

"Takže kde to vůbec jsme? Neříkej mi, že jsem umřel... Ten souboj jsem vyhrál, konečně jsem vyhrál." Na tváři se mi rozlije naprosto blažený a spokojený úsměv z toho, že jsem se snad poprvé ocitl v bezvědomí po vyhraném duelu.

---

"S touhle pravdivou verzí jsem počítal." mrknu na něj, "Tak jdeme na to."

---

,,Klídek krásko, nemám v úmyslu Vám ublížit." pronesu k elfce co nejpřívětivějším tónem, zatímco si budu připínat meč zpět k opasku, dám ruce tak, aby na ně viděla a pokusím se opatrně pokračovat až k ní: ,,Většina z těch mužů, kteří zde nalezli smrt, byli mými spolubojovníky z bitvy o Chorrol a ten mág přivázaný k menhiru, býval dvorním čarodějem brumské hraběnky. Jmenoval se Felacar, a byl mým přítelem." na chvíli se odmlčím a si začnu bosmerku starostlivě prohlížet, přitom se jí zeptám: ,,Nejste zraněná? Mám tady s sebou svého léčitele." načež pokynu ostatním, aby taky přišli na palouk.