---

,,Chceš si vzít toho koně, co jsem si vypůjčil v od Arteriů, nebo dáš přednost nějakému odpočatějšímu." prohodím ke Garynovi a poklepu na dekret od hraběnky, že bych mu obstaral taky čerstvého koně.

Poté, bez ohledu na to, jakému koni dá Garyn přednost, vyrazíme v sedlech ke zmiňované vesnici.

---

Její rady si vezmu k srdci, ale celkově budu její jednání ignorovat.

Nicméně, až se budeme blížit k žaláři, pronesu, "Když nad tím tak přemýšlím, samotný velmistr mi sděloval to, co jsem vám sdělil. Ale zda opravdu sedí v cele za buřičství...?" otočím se k Enriquette "Možná ještě před odvedením k celám bych se zastavil u velitele posádky a pro jistotu se ujistil, že je tomu tak."

Pokud bude mít nějaké námitky, "Vaše vojačka udělala také chybu, tak mě nesuďte. Tímhle si budeme kvit."

Jakmile vstoupíme do posádky, nechám si stráží, která mě asi jistě poznala, zavolat nebo dovést k veliteli posádky, kde se ho zeptám, za co byl velmistr uvězněn. Pakliže budu mít po celou dobu pravdu, poděkuji mu za informace a vydáme se společně s Enriquette za velmistrem.

Pokud nebudu mít pravdu (třebaže Langley byl uvězněn pro krádež nebo jiný trestný čin), tak jen podotknu, "Jej. Že mi o tom vůbec neřekl..."

---

"Uvidíme, vypadá trochu přemotivovaný, ale třeba z něj něco vykřesám.... Ale ty dostihy zní zábavně a jestli nám z toho něco kápne, tak jen dobře." Zasměju se a až si Julius sežene koně tak se vydáme dál, tentokrát za orkskou žoldačkou.

---

→ Tah 1118


Sarako
Poté co si i Garyn obstaral koně jste vyjeli po hlavní cestě rovnou k vesnici v níž měla být zaznamenána upíří aktivita. Část cesty byla rychlá, drželi jste se stále na hojně využívané cestě dokud jste nesjeli na užší a nejeli cestou, kterou před vámi do čerstvého sněhu vydupalo několik jezdců a povoz. (1/3)
(během cestování můžeš vést volně konverzaci se svými společníky)


Tondulin
Julius byl brzy zpět. Dokud nedošel k vám vedl svého koně za uzdu, poté se ohlédl a bez problémů se vyhoupl do sedla. Znovu koně pohladil a spokojeně pokynul, že je připraven. Pobídl si svůj doprovod a vyrazil ze sídla rodu Sculů. Jakmile jste zcela opustili pozemky a najeli na hlavní cestu, pobídl jsi koně do trysku a vyrazili vstříc hostinci v němž byla žoldačka naposledy viděna. (1/2)
(během cestování můžeš vést volně konverzaci se svými společníky)


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Nebudeme si kvit.“ odmítla žena a pokynula ti ať vstoupíš do budovy. Jen co jste vstoupili, zbrojnoši zvedli hlavu, zanechali své činnosti a v okamžiku byli v pozoru. Jakmile blondýnka zavřela dveře a pohlédla na dvojici, dvojice pohotově zasalutovala a vyčkala v pozoru až dokud jim nebyl dán pohov.
„Pohov.“ řekla Enriquette, „Chci vidět všechno co víme o muži jménem Langley.“ řekla směrem k nim. Jeden ze zbrojnošů, kteří nejspíš odtušil ze tvé návštěvy, že se něco chystá měl informace o jeho zadržení připravené hned navrchu.
„Tady.“ předal jí písemnost, „Zápis není náš.“ dodal vzápětí a krátce koukl na druhého zbrojnoše. Oba byly sice již uvolnění, ale i nadále zůstali ostražití jakoby očekávali, že jim blondýnka kdykoliv vydá nějaký jiný rozkaz, který budou muset splnit.
„Doprovoďte nás.“ požádala jednoho ze zbrojnošů a nasměřovala se ke dveřím vedoucím dolů k celám. Společnost vám dělal stejný zbrojnoš, který předtím doprovázel i tebe. Odvedl vás rovnou k velmistrově cele.
„Máte návštěvu, velmistře.“ promluvil na něj zbrojnoš a zabouchal na dveře od cely.

Velmistr Langley přišel ochotně blíž ke dveřím od cely. Enriquette si starého muže prohlédla, když odtrhla zrak od písemností na které už stejně špatně viděla a bezpochyby měla problém je kloudně přečíst.

„Jsem velitelka Enriquette Rolstonová, vyslankyně Shornhelmského království.“ představila se mu.
„Langley, velmistr magie Obnovy, léčitel.“ představil se jí stroze, „Už jsem o vás slyšel.“ přiznal, „Jestli jste byla poslána vy. Pak to znamená, že jsou Arteriové skutečně ve městě. Proto ten shon a rozruch.“ řekl s nadějí v hlase, „Jsem nevinen. Neudělal jsem nic špatného.“
„To říkají všichni co skončí za mřížemi, velmistře.“ namítla Rolstonová, která se nezatvářila ani trochu překvapeně nad jeho přehledem o situaci mimo celu. „Povězte mi. Proč jste skončil za mřížemi?“
„Povím.“ kývl ochotně, „Je to prosté.“ usmál se, „Byl jsem požádán, abych vyléčil dceru krále. Považoval jsem to za běžnou rutinu, vše jsem pečlivě připravil jako obvykle, ale tentokráte se to zvrtlo. Dcera krále dostala alergickou reakci, kterou jsem nemohl předpokládat, protože předtím na léčbu vždy reagovala bez problémů.“ povzdechl si a chytl se mříže, „Přestože jsem dceři ihned podal patřičný lék, abych reakci zastavil... má jisté problémy, které samozřejmě odezní. Sice později, ale odezní. Král to pojal jako zradu, vymyslel si kdovíco a nechal mě vsadit do vězení. To je skutečná pravda. Cokoliv jiného co je napsáno v těch čmáranicích od jeho věrných jsou lži.“
Rolstonová pohlédla do papírů a poté na vězně. Mlčela a nic naříkala. Zbrojnoš si mezitím pohrával se svazkem klíčů od cely. Langley se pustil mříže.
„Přísahám. Tak to opravdu bylo. Nic jiného jsem neudělal, nijak jinak jsem se neprovinil. Velmistryně Hannaque to může potvrdit.“ reagoval na nastalé ticho Langley. „Jsem léčitel. Politické konflikty mi jsou ukradené.“

„Chcete k tomu něco říct?“ zeptala se tě Rolstonová, která už se nejspíš chystala říci svůj verdikt, ale nejprve chtěla dát prostor i tobě.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"Řekl jsem vám přesně to, co mi zde velmistr řekl." odvětím ji, "Jestli je zatčen za jiné zločiny, budiž, o nich nic nevím.". Otočím se na velmistra, "Povězte mi, jak je to dlouho, co jsme naposledy spolu mluvili? A kdy?"

Pak se otočím na Enriquette a v obranném postavení (ruce křižmo na prsou) budu mlčet.

---

→ Tah 1119




Sarako
Mlčky pokračujete po cestě, již před sebou spatřujete stoupající kouř z komínů a první střechy domů. (2/3)
(během cestování můžeš vést volně konverzaci se svými společníky)


Tondulin
Zpomalil si koně, dostali jste po cestě až k hostinci v němž se podle hlášení měla vzpurná žoldačka nacházet. Hostinec byl obklopen trojicí menších domků a dřevěnou palisádou, která by na několika místech potřebovala opravit. Projeli jste dřevěnou branou, která byla otevřena dokořán a stanuli na dvorku.

Dvojice žen, které zrovna věšely prádlo vám věnovaly krátkou pozornost, pozdravily a poté si zas všímaly své práce. Před hostincem bylo ustájeno v menším přístřešku hned několik koní. Cestu přes dvorek k další bráně částečně blokoval dřevěný vůz plně naložený dřevem. Po celé vesnici si nespatřil ani jednoho strážného ve službách hrabství. Všiml sis, že mezi ustájenými koňmi jsou i čtyři koně se sedlem typickým pro lehký jízdní oddíl Osmé legie.

„Ah... Tady to znám.“ zvolal Julius a seskočil z koně, „Syn hospodského je můj dobrý přítel už od dětství.“ řekl vám, když pohladil koně a dal mu nějaký pamlsek, který vytáhl z jedné z kapes.
„Také pořádá nelegální závody a okrádá hrabství?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu Chocholka, který rovněž seskočil z koně. Jeho výraz ve tváři tak Julius vidět nemohl.
„Nepořádá.“ ujistil ho, „Ale před lety se tady ve vsi končilo. Zašlo se na jedno a vyhlásil se vítěz, ale to jsem byl ještě velmi mladý.“ konstatoval Julius.

Zevnitř hostince si zaslechl typický hlahol a zvuk půllitrů, které o sebe narážely s pitivem.
„Jaký je plán?“ zeptal se Julius, který neskrýval nadšení z první mise, kterou podniká ve jméno Chorrolského hrabství coby dost možná budoucí člen vojska hrabství.
(1/2)


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Když si požádal Langleye, aby ti zodpověděl otázku. Nakrátko znejistěl. Rolstonová však na jeho odpovědi netrvala a zarazila ho pozvednutím ruky.

„Netřeba cokoliv dalšího dokazovat.“ rozhodla, „Je jasné, že něco takového nemůže obstát u spravedlivého soudu jako pádný důvod k uvěznění. Při velké snaze byste vyvázl nejvýše s nějakým zákazem praktikování léčitelství a tučnou pokutou, ale to by opravdu musela být snaha na určitých místech, abyste byl za něco takového potrestán.“ pokračovala, „Takže vás propustíme.“ dodala a pokynula zbrojnoši, aby otevřel dveře od cely.

Zbrojnoš tak učinil a odemkl dveře od cely. Vybídl čaroděje, aby učinil pár kroků vpřed a vyšel na chodbu. Několik vězněných vykouklo zpoza své cely zvědavě.

„Děkuji.“ poděkoval čaroděj.
„Poděkujte svému příteli a baronce.“ odpověděla mu Rolstonová a sevřela ruku na rukojeti meče, „Než vám bude udělena královská milost je potřeba, abyste se umyl a dal celkově do pořádku. V tomto stavu není vhodné vás vést do sídla baronky.“ zdůraznila a poukázala na vězňův neudržovaný vzhled, zápach a oděv.
„Stačí pár doušků lektvaru many, sundání pout a jsem opět čistý, voňavý a připravený jít před baronku.“ ujistil ji vzápětí Langley.
„Uvolněte mu pouta, ale lektvar u sebe nemám.“ pokynula blondýnka nespouštějící ruku z rukojeti meče. Písemnosti o Langleyově zadržení držela v druhé ruce.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"Pojďte všichni sem." Naženu všechny do nějakého menšího kolečka, abych jim mohl říci, co zde vůbec děláme. "Dostali jsme hlášení o tom, že se nám po hrabství potuluje jistá orská žoldačka a narušuje klid, vyvolává rvačky. Vypadá to, že se jedná o schopnou válečnici a možná bychom pro ní mohli najít využití v našich řadách...

"Půjdeme dovnitř jako doprovod tady malého pana šlechtice, který cestuje z Vysokoskalí do Imperial City. A jelikož je tak důležitý, doprovází ho po Chorrolském území i několik členů místní stráže a rovněž další místní mladý šlechtic, který mu doporučil tuto knajpu na odpočinek.... Snažte se nějak naznačit, že nemáte úplně hluboko do kapsy, to by mělo strhnout pozornost té orkyně.... Já už si to s ní pak vyřídím." Usměju se a nechám jít Aldu s Juliem jako první do hospody, mluvení s hostinským a osazenstvem nechám na nich a budu se rozhlížet, jestli spatřím svůj cíl.

---

Prohlédnu si batožinu, jestli tam nemám lektvar many. Pokud ano, dám ho Langleyovi. Pokud ne, jen nesouhlasně zakroutím hlavou a počkám, až se vše vyřídí.

---

→ Tah 1120



Sarako
Dojeli jste k prvním domům zasněžené vesnice, která sčítala dohromady zhruba dvacet domů. Atmosféra ve vesnici byla ovšem velmi pochmurná, při projíždění mezi domy rovnou do centra vesnice jste nepotkávali žádné obyvatele. Většina domů měla zatažené závěsy, některé měly dokonce zatarasené okna dřevěnými deskami nebo prkny.

Pomalu jste dojeli až do středu vesnice. Uprostřed se nacházela prázdná plocha, pravděpodobně využívaná na různá vesnická shromáždění, oslavy a jiné kulturní záležitosti. Nyní zde nikdo nebyl. Všiml sis, že za okny jednoho z domů s výhledem na střed se zahýbal opakovaně závěs. Nikdo však z domu nevyšel. Hostince do něhož se šlo po dřevěných schodech byl zahalen do ticha, žádný zpět, žádný hlahol dobrodruhů, dveře byly zavřené a vývěsný štít byl zakryt černým potrhaným hadrem. Cesta ze středu vesnice dále vedla rovnou k největšímu domu, který nejspíš patří zdejšímu správci či starostovi. Z komína se stejně jako z většiny ostatních domů linul kouř.

„Co dokáže udělat jeden upír s takovou na první pohled pěknou vesničkou. Alespoň z dálky.“ povzdechl si čaroděj smutně, když se rozhlížel ze sedla na všechny strany. Garyn nepolevoval v ostražitosti.


Tondulin
Když si všechny svolal do kolečka a seznámil je se svým plánem, souhlasně kývli a téměř nikdo neměl žádné námitky. Chocholka se jen uculoval, Aldaril se zprvu tvářil dost nejistě, ale Julius ho ujistil, že to spolu sehrají dobře. Zbylé zbrojnoše jste proto nechali před hostincem a postupně vešli dovnitř.

Jen si vstoupil dovnitř zjistil si, že nalézt žoldačku nebude vůbec těžké. Seděla u kulatého stolu obklopená několika návštěvníky, kteří cumlali své pivo a hleděli na souboj v páce, který probíhal mezi svalnatou orčicí a hnědovlasým mladíkem. Ačkoliv se zdálo, že měl zprvu mladík navrch, orčice ho velmi rychle přetlačila. Mladík jen udeřil pěstí do stolu a diváci se rozesmáli na celé kolo. Holohlavý muž, který jim dozoroval ihned začal vyplácet sázky dvojici diváků. Legionáři v lehkých zbrojích se rozešli z davu ke svému stolu, usedli a začali se spolu bavit na různá témata. Kolem žoldačky a bandy diváků panoval asi největší rozruch. Druhá polovina hostince byla ponořená do ticha a právě v této části si spatřil hned několik známých tváří.

Jako první ti padla do oka žena, která seděla o samotě u podlouhlého stolu. Podle tváře si ihned poznal de Peyranovou oblečenou do černo-šedivého cestovního kabátu s kápí, kterou neměla nasazenou. Magickou hůl měla opřenou o neobsazenou židli a spokojeně jedla polévku zatímco druhou rukou držela knihu a četla si. Rozruch ani váš příchod ji nepřiměl odrhnout zrak od knihy. Jako dalšího si spatřil muže, který seděl u rohového stolu, jednu nohu měl hozenou na lavici, koleno měl ovázané a podložené měkkým polštářkem. Rozhazoval rukama a cosi složitě vysvětloval dvojici mužů, kteří vypadali jako dřevorubci, nejspíše právě jim patří vůz na dvorku. Podle hlasu, vzhledu a hlavně zranění seš si téměř stoprocentně jistý, že se jedná o Ferdu.

Za pultem obsluhovaly dvě mladé ženy, jedna čepovala pivo a druhá se připravovala na roznesení další várky.

„Pojď.“ vybídl Julius Aldarila, „Ty dvě znám. Bude to v klidu.“ ujistil ho tiše a společně vyrazili k pultu. Vám pokynul ať zůstanete stranou a zaberete nějaký stůl. Julius došel až k pultu, odkašlal si slušně pozdravil. „Ahoj, Marjo. Ahoj, Safio.“
„Julie... vítej.“ usmála se na něj Safia, který položila na tác poslední pivo. „Dáš si jedno?“ zeptala se hned.
„Samozřejmě. Doprovázím svého známého z Vysokoskalí, vznešeného Laldarila.“ poukázal na Aldarila, který rovněž kývl hlavou a slušně pozdravil a zamával. Julius se zamávání podivil, ale nakonec nad tím jen pokrčil rameny. „Slíbil sem mu, že mu ukáži zdejší kraj a samozřejmě hostinec vašeho otce je ten nejvyhlášenější co se kvality piva týče. A protože máme za sebou dlouhou cestu. Rádi bychom s naší družinou poseděli, pojedli a samozřejmě něco zapili.“ opřel se o pult Julius.
„Samozřejmě.“ usmála se Safia, „Tady máte.“ odebrala z tácu dvě piva a položila je před Aldarila a Julia. Aldaril vykulil oči a podíval se na Julia, který pivo bez problémů popadl. Julius mu posunkem naznačil ať pivo převezme a nedělá drahoty. Safia si toho nevšimla, protože zrovna přebírala nové pivo od Marji.
„A mimochodem vítejte pane Laldarile v našem podniku.“ přivítala ho se srdečným úsměvem ve tváři Safia, „Doufám, že se vám bude u nás líbit.“
„Děkuji.“ poděkoval Aldaril. Safia se jen pousmála a podívala se zpět na Julia.
Ten využil situace a ihned jí položil otázku: „Chodí furt Bjolen s Faustou?“ zeptal se zvídavě.
„Nechodí. Rozešli se. Neklapalo jim to.“ odpověděla mu pohotově, „Vyberte si stůl. Jen roznesu pivo a stavím se za vámi a domluvíme se co si objednáte.“ pokynula jim.
„Jistě. Tak pojďme. Pane Laldarile.“ kývl hlavou a pokynul Aldarilovi ať se odebere k nějakému stolu.

Když ušli kus od pultu Aldaril se na Julia obrátil: „Jsem Aldaril... nejsem Laldaril.“
„Aha. Sorry. Víš? Ono je to stejně, ale to je úplně jedno. Ona si tvé jméno nezapamatuje. Víš kolik chlápků se jí tu po večerech představuje?“ odpověděl mu Julius, Aldaril jen zakroutil hlavou. „Asi fůra. Mě trvalo dlouhé měsíce než si mě zapamatovala. Je to smutný... já vím, ale bohužel.“ povzdechl si s pokrčením ramen a vyrazil nazpět k vám. Aldaril mezitím nesl pivo, které obdržel. Zatímco Julius si párkrát lokl, Aldaril se nenapil ani jednou.

Safia mezitím obešla pult a zamířila s tácem k orčici, kterou vyznal nějaký další z diváků. Soudě podle výrazu ve tváři orčice ho nepovažovala za nejmenší hrozbu, vyhrnula si rukáv své potrhané košile a připravila se na další souboj. Holohlavec opět vybral několik mincí ačkoliv bylo jasné, že už nyní nikdo nepochybuje o výhře a tak se do sázek nikdo moc nehrnul.


SuperHunter



Adrian_S
Nalezl jsi lektvar many ve svém brašně, podal si ho osvobozenému Langleymu, který ho s poděkováním otevřel a napil se. Otřel si ústa a jakmile opět pocítil svoji magickou moc, začal čarovat. Rolstonová raději udělala krok vzad. Jakmile Langley dokončil své kouzlo změnil se jeho špinavý oděv v čisté černé roucho se stříbrnými pruhy a symbolem magie Obnovy. Špitavá tvář, ruce se kouzlem omyly a západech zcela zmizel.

Jakmile bylo kouzlo dokončeno, byl Langley čistý a slušně oblečený. Nebylo vůbec poznat, že by před několika vteřinami vylezl ze špinavého žaláře kde strávil několik dlouhých dnů, možná týdnů. Tázavě se podíval na Rolstonovou.

„To bude stačit.“ oznámila, vrátila zbrojnoši listiny a dala vám pokyn ať se přesunete nahoru. Když jste opustili sklepení a vrátili se nahoru, Langley ještě jednou poděkoval. Rolstonová se nezastavovala a vedla vás ven z budovy.

„Čerství vzduch, slunce... světlo.“ zamumlal čaroděj, když vylezl ven a nakrátko si zakryl tvář, aby si jeho oči přivykly na takové množství světla. „Co moje hůl?“ zeptal se, když se rozkoukal.
„V listinách o ní nebylo ani slovo. Jestli vám ji zabavili je nenávratně ztracena.“ oznámila mu Rolstonová bez váhání, „Je mi to líto.“ dodala již soucitnějším tónem hlasu.
„Ach... To je špatné.“ promnul si oko, „Velmi špatné.“ povzdechl si, „Ale co už... obstarám si novou. Hlavně, že jsem z toho venku.“ usmál se radostně.

„Teď vás odvedu za baronkou.“ zopakovala svůj záměr Rolstonová, „Vaše účast při udílení milosti není třeba. Jestli si potřebujete zařídit ve městě něco jiného, klidně můžete.“ promluvila směrem k tobě.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"Ale jo, půjdu s vámi." odvětím Enriquette, a přidám se k nim jako doprovod.

---

,,Kde jsou vojáci hrabství, nebo alespoň místní domobrana?" pomyslím si, sesednu z koně a s uzdou v ruce se vydám k domu, který jsem tipoval, že patří starostovy.

Jakmile dojdu k domovním dveřím, podám uzdu Garynovi, zaklepu na ně a spustím: ,,Jsem Bílý Guar, Anvilský šlechtic a vyslanec Brumské hraběnky. Mám se tu sejít s jejím dvorním Mágem a nepříliš početnou skupinou Císařských mágů." a vyčkám, co se bude dít.

---

Ještě než dojdou šlechtici s pivem, odejdu se koukat na zápasy v páce. Očekávám, že vyhraje orkyně a až se tak stane zvolám směrem ke "svému" stolu. "Jéminkote pane Lardarile ta má ale páru, to by jste měl vidět." A zasměju se na celé kolo. "Kolik vám to tak vydělá chectáků?" Otážu se.

---

→ Tah 1121



Sarako
Zamířil si cestou rovnou ke starostovu domu, každým krokem blíže a blíže k tomu si slyšel hlasy hlasitěji a hlasitěji. Když jsi stanul až u rozpadající se kamenné zídky, předal si uzdu Garynovi a otevřel rozvrzanou branku, zaklepal na dřevěné dveře a vyčkával. Zaklepal si hlasitě, abys přehlušil hlahol linoucí se zevnitř. Téměř okamžitě po zaklepání hlahol utichl a dům se ponořil do mrtvolného ticha.

Teprve až když ses představil a sdělil svůj záměr ozvalo se několik hlasů. Nerozuměl si jim. Teprve až poté se otevřely dveře a vykoukl jeden ze zbrojnošů ve zbroji hrabství. Přilbu měl plnou a tak nebylo možné pohlédnout do jeho tváře. Poté si změřil pohledem i tvé spolubojovníky, gestem ti naznačil ať vyčkáš. Zabouchl dveře a po chvilce diskuze, která probíhala uvnitř domu je opět otevřel.

„Vstupte.“ vybídl tě následně, otevřel dveře dokořán a tak se ti naskytl pohled do hodovní síně. „Všichni jsme tady. Domlouváme plán.“

Podlouhlý stůl ve tvaru písmene U byl obklopen kdekým, místními, zbrojnoši, ale i Císařským mágem (graf. vzhled - zde) s nímž si mluvil v Brumě. Celkem si napočítal nejméně dvanáct lidí, ale další se klidně mohli nacházet ve vedlejší ch místnostech nebo za domem, protože zadními dveřmi zrovna vešla černovlasá žena. Jídla na stole něm bylo pomálu, převažovalo pití a nálada zjevně byla pochmurná. Krb byl naládován dřevem, aby důkladně prohřál celou místnost a nikdo nemusel dlouho přikládat.

Černovlasá žena usedla na volné místo vedle muže sedícího v upřed stolu. Starosta ten gestem pokynul, aby zbrojnoš nevětral zbytečně dlouho a poté se naklonil k ženě, která mu cosi zašeptala. Starosta se jen pousmál. Za starostovými zády na stěně byl zavěšen obraz, který ho zachycoval coby velkého bojovníka, svalnatého a neohroženého norda, držícího v ruce velkou obousečnou sekeru. Dvorního čaroděje Brumského hrabství si uvnitř neviděl.


Tondulin
Zatímco tvé kroky směřovali k hloučku a orčici, které se snažila zničit v páce dalšího protivníka, Chocholka zamířil zabrat nejbližší stůl a taktéž mávl na obsluhu, aby i jemu přinesla něco k pití.

Jakmile orčice vyhrála a muže ruka se dotkla stolu radostně si zvolal na celého kolo hostince. Tvá radost nikoho v klidnější polovině hostince nepřekvapila, již si zvykli na řev, který vydávala skupinka věrných diváků. Holohlavý muž shrábl mince a nikomu tentokráte nic nevyplatil. Orčice (graf. vzhled - zde) si porovnala předtím vytažený rukáv a promnula si ruce. Naskytl se ti bližší pohled do její tváře. Nepůsobila staře, ale jen těžko dokážeš odhadnout věk orčic. Zároveň bylo poznat v její tváři, že zažila nespočet rvaček a soubojů. Část její tváře byla zjizvena drobnými šrámy, stejně tak její ruce nesly známky jizev.

„Tohle mě nudí.“ pronesla rozmrzele a dopila zbytky piva ze svého korbelu. Holohlavý muž se jen lehce pousmál. „Tahle banda nýmandů... mlíčáků, kterým bych jednou dobře mířenou ranou zlámala všechny kosti v těle nejsou žádnou výzvou.“ postěžovala si opět muži, který zjevně hledal správná slova, protože si s jakoukoliv odpovědí dával na čas. Muž nakonec ani odpovídat nemusel, protože ses do rozhovoru vložil.

„Docela dost. Zpočátku.“ promluvil k tobě s úlevou v hlase, „Má drahá přítelkyně drtí jednoho dobrodruha v páce za druhým. Zatím v téhle vísce nenašla rovného soupeře.“ orčice si ho nepříjemně změřila pohledem, „Samozřejmě ani nenajde.“ dodal nejspíš ve snaze jí trochu uchlácholit, přitom pohodil několikrát měšcem do vzduchu, aby ti poukázal kolik toho stihl vydělat.
„Nejsme přátelé.“ řekla chladně směrem k holohlavému muži, který vedl sázky a chytla jeho váček, pevně ho sevřela a přitáhla. „Ani v nejmenší okamžik.“ zdůraznila mu. Holohlavý muž jen polkl, v duchu zabědoval a křečovitě se usmál a kývl hlavou. „Všechno co si vybral a vydělal na mně. Je mé. Nedostaneš ani vyndru.“ pokračovala tvrdým tónem, „A teď mi padej pro pivo. Dělej.“ zařvala na něj důrazně. Muž nezaváhal, odsunul židli a vyrazil chvatem k pultu. Diváci, kteří nejspíš poznali, že je po zábavě se pomalu začali rozcházet ke svým schodům.

Orčice k tobě pozvedla hlavu, změřila si tě pohledem a poté jen pohrdavě zakroutila hlavou a schovala měšec na bezpečné místo uvnitř svého oděvu.
„Na co čumíš?“ zvolala k tobě chladně a protočila oči vzhůru. Všiml sis, že je ozbrojena. K opasku měla připnuté dvě dýky orkské práce, obrovskou palici pak měla opřenou tak, aby ji měla furt nadosah.

Aldaril s Juliem mezitím došli k tobě. Oba drželi pivo. Julius se zarazil a jen ztěžka polkl pivo, které doposud cestou s chutí upíjel. Aldaril, který se piva ani nedotkl se nenechal orčicí vyvést, věnoval jí jen letmý pohled, místo toho do tebe šťouchl pivem.

Hostinec se zdánlivě ponořil do ticha. Přítomní jedli, popíjeli jako předtím, dav diváků se rozešel a buď zaplnil předtím prázdné stoly nebo zcela zmizelo několik diváků hlavními dveřmi hostince na dvoře. De Peyranová ani Ferda tvé přítomnosti nevěnovali žádnou pozornost.


SuperHunter



Adrian_S
Blondýnka jen kývla. Vedla vás stejnou cestou jako předtím vedla tebe. Brzy jste stanuli na nádvoří a brzy poté prošli dveřmi do královského sídla. Situace uvnitř se příliš nezměnila, stále se stěhovalo velké množství beden. Přibylo hned několik zbrojnošů, ale většina z nich už pouze dozorovala a dohlížela na bezpečí osob v sídle.

Prošli jste chodbou až ke dveřím, které vedly rovnou do trůnního sálu. Před těmito dveřmi se Rolstonová zastavila a zarazila vás. Obrátila se k vám a změřila si vás pohledem.
„Děje se něco?“ zeptal se Langley nejistě a raději si ještě překontroloval své roucho, že se mu kouzlo skutečně vyvedlo, přeci jen mágem Obnovy a léčitelem. Zbylé školy nebyli jeho silnou parketou.

„Abychom předešli nějakým... problémům.“ začala a sevřela ruce před sebou, „Uvedu vás dovnitř. Oba vás baronka zná.“ podívala se směrem k tobě, „Nicméně i tak jí vaše jméno připomenu. Oba se po svém uvedení ukloníte.“
„Samozřejmě.“ usmál se Langley od ucha k uchu, „Není to mé první setkání s představitelem vysoké šlechty.“ ujistil ji, „Bude uvnitř i baron?“ zeptal se již trochu tiše. Rolstonová přimhouřila oči.
„Netuším.“ odpověděla mu následně, „Vydržte. Ujistím se, že můžeme vstoupit.“ zaklepala na zdvořile na dveře a poté vešla, dveře otevřela tak, aby jste měli co nejmenší šanci cokoliv uvnitř spatřit. Zároveň se však vrátil velmi rychle, že jste neměli sebemenší šanci si cokoliv mezi sebou v soukromí říci.

Znovu si vás prohlédla, když zavřela dveře. „Vás mistře Merle poprosím, abyste se po uvedení zařadil na pravou stranou, čelem k trůnu. Budeme mlčky přihlížet udílení milosti, které proběhne v trochu skromnějších méně ceremoniálních podmínkách. Budete jedním ze svědků. Pokud budete tázán odpovíte, pokud tázán nebudete, pak budete mlčet. Vy velmistře.“ obrátila se na Langleyho, „Jakmile vás uvedu, budete se řídit slovy baronky. Poté co oznámí záměr udělení milosti, předá vám listinu, která její slova stvrzuje a pro vás se stane případnou jistotou, že vaše slova o udělení milosti nikdo nebude moct rozporovat. Poté co budete mít listinu v rukou, poděkujete a znovu se co nejsrdečněji ukloníte. Tím oficiální ceremonie končí, poté nastává neoficiální část, která je plně v rukou baronky a mám pocit, že má na srdci pár otázek.“ sevřela ruce před sebou. „Vaši hůl a jakékoliv jiné zbraně.“ vyžádala si od tebe hůl.

Langley kýval souhlasně hlavou, proces udílení milosti chápal a neměl na srdci žádnou otázku, která by se ho týkala. Jedna otázku si však neodpudil.
„Je uvnitř baron?“ zeptal se znovu Langley. Rolstonová mu však odpověď neposkytla. Místo toho jen natáhla ruku do níž očekávala že vložíš svoji hůl a jakékoliv další zbraně, které u sebe přechováváš.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"Změna plánu." Jen rychle syknu směrem k Juliovi a nadále se budu soustředit na orkyni.

Když se mě orkyně nevybíravým způsobem zeptá, jen se otočím za sebe, jako bych čekal, že je to mířeno na někoho jiného a pak se usměji. "To bylo na mě, jak zábavné." Přisednu si naproti ní a pohlédnu jí do očí. "Řekněme, že to přejdu v rámci zachování dobrých vztahů, ale dávejte si prosím pozor na váš jazyk." Udělám lehce kyselý úšklebek a převezmu si pivo od Aldy. "Takže co takhle nějakou větší výzvu než nudné plácání rukama po stole? Máme za sebou dlouhou cestu a musím říct, že jsem docela ztuhnul v sedle a trochu bych se provětral, jestli chápete co tím myslím."

---

,,Felasi, předej koně Garynovi a pojď taky dovnitř." pokynu Felasovi, než vstoupím a následně se obrátím na Garyna: ,,Někam ty koně uvaž a pak přijď za námi."

Až si prohlédnu neveselé obličeje v místnosti, převezmu iniciativu a začnu se vyptávat: ,,Jaká je situace? Máme nějaké svědky ohledně posledního útoku? Víme, kde ti upíři mají skrýš, nebo se zvědové ještě nevrátili?"

---

→ Tah 1122



Sarako
Garyn kývl hlavou, převzal uzdu i od Felase a brzy na to se odebral najít nějaké místo vhodné k ustájení koní. V doprovodu Felase si vstoupil do síně, zbrojnoš za vámi zavřel dveře, než tak učinil vykoukl a několikrát se rozhlédl na všechny strany.

Nalezl si vhodné místo uvnitř, tak abys nikomu nepřekážel a měl dobrý výhled na dění v místnosti. Nikdo se do řeči nehrnul a tak ses chopil iniciativy.
„Mizerné.“ přiznal bez obalu jeden ze zbrojnošů v plné přilbě, „Máme několik mrtvých. Vysáti do mrtě, úplně do poslední kapky krve.“ dodal.
„To tu nikdy nebylo.“ ozval se stařec, který seděl za stolem a držel v ruce pohárek s pivem, „Nikdy to tu nebylo. Pamatuji, že tu možná řádil upír, ale vždy se nám jen vysmáli. Nikdo nezemřel, nikdo k vážné úhoně nepřišel. Sice pár lidí chudší o krev bylo, ale to bylo vše. Nejde to srovnávat s tím co se děje teď.“ povzdechl si hlasitě, „Je to strašné.“ kroutil hlavou.
„To je strašné.“ přikývl jiný z občanů. Starosta mlčel, prohlížel si tě, ale nepromluvil. Felas se rozhlížel po místnosti, jeho pozornost, ale velmi brzo upoutal právě mlčící starosta.

„Je nemocný.“ zašeptal tiše Felas, aby ho nikdo z přítomných neslyšel. „Je hubený, bledý a rozhodně nemocný. Sice je to má domněnka tahle na dálku, ale když srovnám tvář muže na obraze a tvář muže, sedícího za stolem nepochybuji, že je to tentýž člověk. Podoba od umělce je velmi věrná.“ zachmuřil se, „Ať už ho trápí cokoliv... bude to dlouhodobé.“

„O úkrytu se právě dohadujeme.“ převzal slovo Císařský mág Mercuro Mero, „Názory jsou totiž různé, ale vesměs panuje shoda na dvou místech. Z nichž jedno měl navštívit dvorní čaroděj s několika zbrojnoši. Doposud se nevrátil a to mě vede k domněnce, že mohl uspět...“ dopřál si krátkou pauzu, „Alespoň v nalezení úkrytu.“
„Chcete říct, že je mrtev?“ vrhl vůči němu nepříjemný pohled zbrojnoš, „Stejně tak naši chlapy?“ pokračoval, zbrojnoši v místnosti zpozorněli. „Odpusťte si ten svůj tón v hlase pokud možno.“ zdůraznil.
„Jen jsem vyjádřil svoji domněnku.“ upozornil je Císařský mág, který se nenechal vyvést z míry, „Sami jste ještě před chvílí tvrdili, že je to celá věčnost co se tam vydal se zbrojnoši, ne? Upír je mocné stvoření, které zlikviduje bez váhání každého kdo ohrozí jeho úkryt. Jestli se trefil a podcenil přípravu...“
„Žádnou přípravu nepodcenil!“ zvedl se ze židle silnější muž, „Osobně jsem jim brousil zbraně, osobně jsem mu dal svoji stříbrnou dýku, potřenou...“
„Dobře. Dobře.“ rezignoval Císařský mág aniž by nechal muže dopověď co všechno dvornímu čaroději a zbrojnošům poskytl. Povzdechl si a zařadil se zpět na své místo.

„Musíme se sebrat! Rozdělit se na dvě skupiny a vyrazit v plné síle na tu upírskou svini!“ bouchl do stolu jiný zbrojnoš, „Popadneme dřevěné kůly, oštěpy, louče cokoliv co budete mít doma a vtrhneme tam. Proti přesile nemůže mít šanci. Dokud je ještě světlo tak máme šanci my.“ zdůraznil.
„To je hrozná blbost.“ zakroutila hlavou černovláska, která seděla po boku mlčícího starosty, „Nemůžeme tam jít všichni. Někdo se musí starat o děti, někdo musí přežít. Je to hloupí hazard se životy.“ nesouhlasila, přičemž se podívala na svého muže, který působil jakoby byl zrovna chvíli mimo a vůbec její slova nevnímal.
„Ano. Přesně tak.“ promluvil poprvé a znaveně kývl hlavou, „Už mě to unavuje. Už celé hodiny se tu dohadujete, vymýšlíte plán, který nikam nevede.“ zesílil svůj hlas, „Vypadněte! HNED! Všichni co nemáte čím přispět! Vy zbrojnoši padejte dělat svoji práci, připravte se. Setmění bude brzo a žádnou další mrtvolu tu nechci.“ rozkázal dost rázně, vstal ze židle a ukázal na dveře. Místní poslechli, zbrojnoši rovněž. „Velmistře a vy dva nově příchozí zůstaňte.“ řekl směrem k vám.

Přítomní si vyměnili pohledy. Přestože starosta nepůsobil jakkoliv nebezpečně, nikdo z vyhnaných nic nenamítl. Kdo mohl dopil, kdo nemohl vyrazil rovnou ke dveřím, aby síň opustil. Zbrojnoši následovali. Zůstal jen jeden, který měl nejspíš dohled nad bezpečím starosty a jeho rodiny.

Garyn přišel zrovna ve chvíli kdy většina upustila síň. Překvapeně proto hleděl na poloprázdnou místnost v níž jste po chvilce postávali jen vy tři, Císařský mág Mercuro Mero, starosta se svojí ženou a zbrojnoš, který se přesunul blíže k majitelům domu.

„Výborně.“ oddechl si znaveně starosta, ztěžka usedl do židle. „Pojďte blíž.“ vybídl vás. „Omlouvám se, ale to zbytečné tlachání poslouchám skoro celý den. Už jsem na to neměl... poslouchat jeden stupidní plán za druhým.“ pokračoval rozčileně, „Zatímco se ta banda vyžírků snaží vyrabovat všechny mé spíže.“ povzdechl si a otřel si čelo. Žena na něj ztrápeně pohlédla. „Běž za dcerou.“ poprosil ji, žena kývla a odešla do vedlejší místnosti. Císařský mág se bez váhání přesunul blíže ke starostovi. Usedl na jednu z židlí, magickou hůl však i nadále držel pevně v ruce. „Doufám, že pár horkých hlav neudělá nějakou blbost.“ poznamenal naposled starosta a poté se již plně věnoval vám, „Sem jediný kdo je vám tu schopen říct nějaké relevantní informace k tom co se tu děje. Všechno ostatní jsou jen fámy, domněnky nebo zbytečné žvásty.“ odvrátil zrak.
„Zjevně nemáte dobré míněné o svých občanech.“ odpustil si Mero.
„Nepopírám, že máme problémy. Upír tu skutečně řádí, máme spoustu mrtvých od té doby se její útoky staly agresivnějšími. Dvorní mág jasně řekl, že ta úmrtí jsou dílem upíra. To nelze popřít. Jenže místní se toho chytli. Vymýšlejí blbosti jak upíra zahnat a to je problém... Jenom přikládají pod oheň. Měli jsme nějaké náznaky, že tu upír žije delší dobu, ale nikdy jsme neměli pocit, že by nás chtěl zničit, vyhladit jednoho po druhém. Něco se muselo změnit v jeho způsobu lovu, něco ho muselo přimět ke změně. Bojím se, aby jich tu nebylo víc. Vyšší počet by vysvětloval větší touhu po krvi.“ zamyslel se starosta. Císařský mág mlčel.

Garyn se mezitím zařadil vedle tebe a Felase, vyčkával co se bude dít a stále se tvářil dost překvapeně nad tím co během takové krátké chvíle stihl prošvihnout. Felas si i nadále důkladně prohlížel starostu, kterému jeho pohled nejspíš nevadil, protože se proti němu nijak neohradil a to i přesto, že si s Felasem několikrát vyměnil pohled.


Tondulin
Orčici tvá slova nijak nepřekvapila, zamračeně si tě nadále měřila pohledem dokud ses neusadil naproti ní a nepodíval se jí zpříma do očí. To vzala zjevně jako výzvu, protože se ti rovněž zadívala do očí. Nakrátko si musel kontakt přerušit, abys bezpečně převzal pivo od Aldarila a napil se. Julius pokynul Aldarilovi, aby se s ním vzdálil.
„Pojď. Tohle nebude nic pro malého kluka.“ řekl směrem k chlapci. Orčice se jen uchechtla.

„Další rádoby ochránce mravů.“ procedila mezi zuby a zašklebila se. Holohlavý muž se mezitím vrátil s korbelem piva, který postavil před ženu. Chtěl si sednout k vám, ale orčice nohou přitáhla židli ke které vztahoval ruku a přirazila ji ke stolu. Muž zastavil svoji ruku. Nejistě se podíval na orčici. „Nepotřebuju tě. Jdi si po svém.“ pokynula mu, muž se nadechl ke slovu, ale zlověstné oči válečnice mu rychle připomněly, aby si to dobře rozmyslel. Kývl hlavou zlehka a odebral se posadit k baru. Bylo to poprvé co z tebe od usednutí spustila oči a přerušila očí kontakt. Všiml sis koutkem oka, že i Aldaril s Juliem se usadili. Sedli si ke stolu a Julius ukázal směrem k tobě a cosi říkal Chocholkovi, mluvil však velmi potichu a tak si nerozuměl ani slovo. Chocholka jen pohodil hlavou a několikrát zakýval. Oba usedli ke stolu právě včas. Chocholkovi totiž nepřinesla objednané pivo ani jedna z dívek se kterými se znal Julius, nýbrž menší altmerka, která se věkem musela blížit k Aldarilovi. Přinesla na tácu rovnou dvě piva, ale protože viděla u stolu pouze Julia, který pivo již měl a Chocholku, který svoje ochotně sebral z tácu, zarazila se při pohledu na Aldarila u kterého nejspíš naznala, že je příliš mladý na to, aby si poručil pivo.
„Je starší než vypadá.“ řekl směrem k Aldarilovi, „A je to šlechtic. Významný šlechtic.“ dodal s úsměvem a převzal poslední přinesené pivo, položil ho rovnou před Aldarila, který vyměnil úsměv směřovaný altmerce za zachmuřený pohled na pivo. Chocholka už se chystal, že rovnou zaplatí, ale Julius byl rychlejší. Předal altmerce hrst Septimů, které vylovil po kapsách a též něco navíc jako dýško. Chocholka jen pokrčil rameny a zanechal svůj měšec na bezpečném místě. Altmerka poděkovala a odebrala se za pult, předat peníze starším.
„Myslím, že zaplatit hned bude lepší...“ přiznal Julius.
„Rozhodně.“ přikývl Chocholka, „A ty se toho piva neboj. Nekouše.“ zazubil se na nejistého altmerského chlapce, a přiťukl si s Juliem, „Na náš budoucí kšeft.“

„Takže ty se chceš provětrat a ještě ti páka přijde jako nudné plácání rukou po stole...“ uchechtla se, když do sebe naklopila korbel, že v něm sotva nějaké pivo zbylo. Otřela si ústa. „Náš sebevědomý jako všichni ty idioti před tebou.“ rozmáchla se rukou, když se nevybíravě vyjádřila o svých předchozích protivnících. „Ale proč ne... Z těch místních hovniválů už nic nevytřískám, jsou to slaboši. Pche... Nepřežili by jediný den v naší žoldnéřské bandě.“ rozhlédla se a nostalgicky se zasnila, jen velmi krátce než na tebe znovu upřela zrak. Měla rudé oči, její pohled byl všechno jen ne příjemný a přívětiví. „Chceš pobavit? Dobře. Nechceš nudné 'plácání po stole rukama', dobře. Tak co chceš? Chceš si to rozdat na dvorku mezi slepicemi a pak rýt hlavou v bahně a žrát ji na kila? Nebo si to chceš rozdat nahoře v tvrdé zavšivené posteli? Heh... Obojí by pro tebe bylo natolik bolestivá zkušenost, že by sis přál nikdy mě neoslovit a ještě by sis přál být znovu ztuhlí.“ uchechtla se pohrdavě a dopila korbel piva do dna. „Ale jestli takovou zkušenost chceš podstoupit...“


SuperHunter



Adrian_S
Blondýnka jen kývla. Vedla vás stejnou cestou jako předtím vedla tebe. Brzy jste stanuli na nádvoří a brzy poté prošli dveřmi do královského sídla. Situace uvnitř se příliš nezměnila, stále se stěhovalo velké množství beden. Přibylo hned několik zbrojnošů, ale většina z nich už pouze dozorovala a dohlížela na bezpečí osob v sídle.

Prošli jste chodbou až ke dveřím, které vedly rovnou do trůnního sálu. Před těmito dveřmi se Rolstonová zastavila a zarazila vás. Obrátila se k vám a změřila si vás pohledem.
„Děje se něco?“ zeptal se Langley nejistě a raději si ještě překontroloval své roucho, že se mu kouzlo skutečně vyvedlo, přeci jen mágem Obnovy a léčitelem. Zbylé školy nebyli jeho silnou parketou.

„Abychom předešli nějakým... problémům.“ začala a sevřela ruce před sebou, „Uvedu vás dovnitř. Oba vás baronka zná.“ podívala se směrem k tobě, „Nicméně i tak jí vaše jméno připomenu. Oba se po svém uvedení ukloníte.“
„Samozřejmě.“ usmál se Langley od ucha k uchu, „Není to mé první setkání s představitelem vysoké šlechty.“ ujistil ji, „Bude uvnitř i baron?“ zeptal se již trochu tiše. Rolstonová přimhouřila oči.
„Netuším.“ odpověděla mu následně, „Vydržte. Ujistím se, že můžeme vstoupit.“ zaklepala na zdvořile na dveře a poté vešla, dveře otevřela tak, aby jste měli co nejmenší šanci cokoliv uvnitř spatřit. Zároveň se však vrátil velmi rychle, že jste neměli sebemenší šanci si cokoliv mezi sebou v soukromí říci.

Znovu si vás prohlédla, když zavřela dveře. „Vás mistře Merle poprosím, abyste se po uvedení zařadil na pravou stranou, čelem k trůnu. Budeme mlčky přihlížet udílení milosti, které proběhne v trochu skromnějších méně ceremoniálních podmínkách. Budete jedním ze svědků. Pokud budete tázán odpovíte, pokud tázán nebudete, pak budete mlčet. Vy velmistře.“ obrátila se na Langleyho, „Jakmile vás uvedu, budete se řídit slovy baronky. Poté co oznámí záměr udělení milosti, předá vám listinu, která její slova stvrzuje a pro vás se stane případnou jistotou, že vaše slova o udělení milosti nikdo nebude moct rozporovat. Poté co budete mít listinu v rukou, poděkujete a znovu se co nejsrdečněji ukloníte. Tím oficiální ceremonie končí, poté nastává neoficiální část, která je plně v rukou baronky a mám pocit, že má na srdci pár otázek.“ sevřela ruce před sebou. „Vaši hůl a jakékoliv jiné zbraně.“ vyžádala si od tebe hůl.

Langley kýval souhlasně hlavou, proces udílení milosti chápal a neměl na srdci žádnou otázku, která by se ho týkala. Jedna otázku si však neodpudil.
„Je uvnitř baron?“ zeptal se znovu Langley. Rolstonová mu však odpověď neposkytla. Místo toho jen natáhla ruku do níž očekávala že vložíš svoji hůl a jakékoliv další zbraně, které u sebe přechováváš.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

Ze zad sundám hůl a vložím do jejích rukou. Předtím, než dostaneme pokyn pro vstup dovnitř, zašeptám ještě rychle Langleyovi, "Pokud se baronka zmíní, že musíte zůstat tady, vyžádejte si odchod za mistrem Tarem." podívám se mu znova do očí a pak budu činit tak, jak mi řekla Enriquette.

Uvnitř se tedy nejprve ukloním (až na to přijde ten naplánovaný okamžik) a zařadím se mlčky napravo. Při pomyšlení, že mě Enriquette oslovila "mistrem", se usměji.

---

Nenechám se žoldnéřskou zastrašit, i když si uvědomuji, že se nejspíše její hrubé síle nedovedu vyrovnat."To pivo bych nedoporučoval, ale co... taky jsem býval mladý a hloupý." Pro změnu se zasním já. "Asi bych zvládl obě tvoje výzvy.... ale popravdě se moc nechci umazat od bahna.... a zastrašit tě svými vojáky." Usměju se."A stará hospodská postel taky nezní zrovna nejlépe, jak už jsem říkal, rozlámaný jsem dost."

"Mám lepší nápad, půjdu si odepnout svoje zbraně támhle k pultu a až se vrátím tak ti jednu vrazím do té tvé nevymáchané tlamy rovnou teď a tady, co ty na to? Přeci jenom nač bojovat někde venku v blátě, když můžeme místním návštěvníkům dopřát nějaké vzrušení." Naposledy se přátelsky usměju a přejdu k hospodskému pultu. (Ta urážka s tím, že jí dám do tlamy je myšlena spíše ze srandy a jako takový hec, Aedan bude celou dobu držet spíše vlídný tón hlasu.)

Odepnu si opasek se sekerou a mečem a předám ho jedné z čísnic. "Buďte tak laskavá a pohlídejte mi to na chvilku, jdu se rvát." Pravděpodobně bude chtít nějak protestovat, ale než tak učiní zastavím jí. "Nebojte, ten pán co sedí támhle vzadu je Chorrolský pokladník, jestli se tu něco rozbije, zajistí aby to bylo proplaceno i s prémií." Takové osvětlení jí bude muset stačit, protože pak už si protáhnu ramena a s rychlou chůzí se vydám k orčici a uštědřím jí jeden úder pěstí na přivítanou. (Pokud mojí výzvu nebude brát vážne a zůstane sedět na židli, tak se jednoduše rozběhnu a ze židle ji zkopnu.)

---

→ Tah 1123



Sarako
Garyn kývl hlavou, převzal uzdu i od Felase a brzy na to se odebral najít nějaké místo vhodné k ustájení koní. V doprovodu Felase si vstoupil do síně, zbrojnoš za vámi zavřel dveře, než tak učinil vykoukl a několikrát se rozhlédl na všechny strany.

Nalezl si vhodné místo uvnitř, tak abys nikomu nepřekážel a měl dobrý výhled na dění v místnosti. Nikdo se do řeči nehrnul a tak ses chopil iniciativy.
„Mizerné.“ přiznal bez obalu jeden ze zbrojnošů v plné přilbě, „Máme několik mrtvých. Vysáti do mrtě, úplně do poslední kapky krve.“ dodal.
„To tu nikdy nebylo.“ ozval se stařec, který seděl za stolem a držel v ruce pohárek s pivem, „Nikdy to tu nebylo. Pamatuji, že tu možná řádil upír, ale vždy se nám jen vysmáli. Nikdo nezemřel, nikdo k vážné úhoně nepřišel. Sice pár lidí chudší o krev bylo, ale to bylo vše. Nejde to srovnávat s tím co se děje teď.“ povzdechl si hlasitě, „Je to strašné.“ kroutil hlavou.
„To je strašné.“ přikývl jiný z občanů. Starosta mlčel, prohlížel si tě, ale nepromluvil. Felas se rozhlížel po místnosti, jeho pozornost, ale velmi brzo upoutal právě mlčící starosta.

„Je nemocný.“ zašeptal tiše Felas, aby ho nikdo z přítomných neslyšel. „Je hubený, bledý a rozhodně nemocný. Sice je to má domněnka tahle na dálku, ale když srovnám tvář muže na obraze a tvář muže, sedícího za stolem nepochybuji, že je to tentýž člověk. Podoba od umělce je velmi věrná.“ zachmuřil se, „Ať už ho trápí cokoliv... bude to dlouhodobé.“

„O úkrytu se právě dohadujeme.“ převzal slovo Císařský mág Mercuro Mero, „Názory jsou totiž různé, ale vesměs panuje shoda na dvou místech. Z nichž jedno měl navštívit dvorní čaroděj s několika zbrojnoši. Doposud se nevrátil a to mě vede k domněnce, že mohl uspět...“ dopřál si krátkou pauzu, „Alespoň v nalezení úkrytu.“
„Chcete říct, že je mrtev?“ vrhl vůči němu nepříjemný pohled zbrojnoš, „Stejně tak naši chlapy?“ pokračoval, zbrojnoši v místnosti zpozorněli. „Odpusťte si ten svůj tón v hlase pokud možno.“ zdůraznil.
„Jen jsem vyjádřil svoji domněnku.“ upozornil je Císařský mág, který se nenechal vyvést z míry, „Sami jste ještě před chvílí tvrdili, že je to celá věčnost co se tam vydal se zbrojnoši, ne? Upír je mocné stvoření, které zlikviduje bez váhání každého kdo ohrozí jeho úkryt. Jestli se trefil a podcenil přípravu...“
„Žádnou přípravu nepodcenil!“ zvedl se ze židle silnější muž, „Osobně jsem jim brousil zbraně, osobně jsem mu dal svoji stříbrnou dýku, potřenou...“
„Dobře. Dobře.“ rezignoval Císařský mág aniž by nechal muže dopověď co všechno dvornímu čaroději a zbrojnošům poskytl. Povzdechl si a zařadil se zpět na své místo.

„Musíme se sebrat! Rozdělit se na dvě skupiny a vyrazit v plné síle na tu upírskou svini!“ bouchl do stolu jiný zbrojnoš, „Popadneme dřevěné kůly, oštěpy, louče cokoliv co budete mít doma a vtrhneme tam. Proti přesile nemůže mít šanci. Dokud je ještě světlo tak máme šanci my.“ zdůraznil.
„To je hrozná blbost.“ zakroutila hlavou černovláska, která seděla po boku mlčícího starosty, „Nemůžeme tam jít všichni. Někdo se musí starat o děti, někdo musí přežít. Je to hloupí hazard se životy.“ nesouhlasila, přičemž se podívala na svého muže, který působil jakoby byl zrovna chvíli mimo a vůbec její slova nevnímal.
„Ano. Přesně tak.“ promluvil poprvé a znaveně kývl hlavou, „Už mě to unavuje. Už celé hodiny se tu dohadujete, vymýšlíte plán, který nikam nevede.“ zesílil svůj hlas, „Vypadněte! HNED! Všichni co nemáte čím přispět! Vy zbrojnoši padejte dělat svoji práci, připravte se. Setmění bude brzo a žádnou další mrtvolu tu nechci.“ rozkázal dost rázně, vstal ze židle a ukázal na dveře. Místní poslechli, zbrojnoši rovněž. „Velmistře a vy dva nově příchozí zůstaňte.“ řekl směrem k vám.

Přítomní si vyměnili pohledy. Přestože starosta nepůsobil jakkoliv nebezpečně, nikdo z vyhnaných nic nenamítl. Kdo mohl dopil, kdo nemohl vyrazil rovnou ke dveřím, aby síň opustil. Zbrojnoši následovali. Zůstal jen jeden, který měl nejspíš dohled nad bezpečím starosty a jeho rodiny.

Garyn přišel zrovna ve chvíli kdy většina upustila síň. Překvapeně proto hleděl na poloprázdnou místnost v níž jste po chvilce postávali jen vy tři, Císařský mág Mercuro Mero, starosta se svojí ženou a zbrojnoš, který se přesunul blíže k majitelům domu.

„Výborně.“ oddechl si znaveně starosta, ztěžka usedl do židle. „Pojďte blíž.“ vybídl vás. „Omlouvám se, ale to zbytečné tlachání poslouchám skoro celý den. Už jsem na to neměl... poslouchat jeden stupidní plán za druhým.“ pokračoval rozčileně, „Zatímco se ta banda vyžírků snaží vyrabovat všechny mé spíže.“ povzdechl si a otřel si čelo. Žena na něj ztrápeně pohlédla. „Běž za dcerou.“ poprosil ji, žena kývla a odešla do vedlejší místnosti. Císařský mág se bez váhání přesunul blíže ke starostovi. Usedl na jednu z židlí, magickou hůl však i nadále držel pevně v ruce. „Doufám, že pár horkých hlav neudělá nějakou blbost.“ poznamenal naposled starosta a poté se již plně věnoval vám, „Sem jediný kdo je vám tu schopen říct nějaké relevantní informace k tom co se tu děje. Všechno ostatní jsou jen fámy, domněnky nebo zbytečné žvásty.“ odvrátil zrak.
„Zjevně nemáte dobré míněné o svých občanech.“ odpustil si Mero.
„Nepopírám, že máme problémy. Upír tu skutečně řádí, máme spoustu mrtvých od té doby se její útoky staly agresivnějšími. Dvorní mág jasně řekl, že ta úmrtí jsou dílem upíra. To nelze popřít. Jenže místní se toho chytli. Vymýšlejí blbosti jak upíra zahnat a to je problém... Jenom přikládají pod oheň. Měli jsme nějaké náznaky, že tu upír žije delší dobu, ale nikdy jsme neměli pocit, že by nás chtěl zničit, vyhladit jednoho po druhém. Něco se muselo změnit v jeho způsobu lovu, něco ho muselo přimět ke změně. Bojím se, aby jich tu nebylo víc. Vyšší počet by vysvětloval větší touhu po krvi.“ zamyslel se starosta. Císařský mág mlčel.

Garyn se mezitím zařadil vedle tebe a Felase, vyčkával co se bude dít a stále se tvářil dost překvapeně nad tím co během takové krátké chvíle stihl prošvihnout. Felas si i nadále důkladně prohlížel starostu, kterému jeho pohled nejspíš nevadil, protože se proti němu nijak neohradil a to i přesto, že si s Felasem několikrát vyměnil pohled.


Tondulin
„Sni dál.“ ušklíbla se na tvá slova o zvládnutí obou výzev. Když si jí však dal najevo, že svá slova myslíš skutečně vážně a nechceš zůstat jen u slov, zpozorněla. V její tváři však nebyl patrný žádný náznak strachu, nýbrž spíše radost z toho, že se tlachání přesunulo o stupeň výše a bude z toho nějaké vzrušení.

Jakmile si domluvil, vstal si a vyrazil k pultu. Holohlavý chlapík na tebe pohlédl. Položil si na pult svůj opasek se zbraněmi. Altmerka, která se shodou okolností jako jediná nacházela za pultem na tebe jen vyjeveně zírala. Nevěděla co dělat. Pro jistotu si ji ujistil o přítomnosti Chocholky, Chorrolského správce pokladny. Nevíš jestli to dívku skutečně uklidnilo, ale nejspíš ano. Více si jí pozornost nevěnoval. Rychlou chůzí sis to namířil rovnou na orčici. Ta mezitím rovněž odložila opasek, pohodila ho na stůl a obrátila se k tobě čelem, aby byla připravena na tvůj příchod.

Měl si jednoduchou představu o svém útoku, přijít, jednu ji vrazit a vyčkat jak bude reagovat. Takový úder si předvedl. Orčici si jednu vypálil dřív než tě stihla nazvat nějak nelichotivě. Mířil si přesně, skoro ti přišlo jakoby její zuby cvakly o sebe, ale možná se ti jen zdálo. Její hlava sebou trhla a tvá pěst pocítila tvrdý dopad. Tvůj úder přiměl vyskočil přítomné legionáře na nohy, společně s několika návštěvníky. Orčici i přes jeho sílu, ale nevyvedl z rovnováhy. Možná ji překvapila tvá síla s jakou si ho vedl, ale nic jí nezabránilo v tom, aby tě vzápětí chytla pod krkem, vrátila ti úder svojí hlavou. Ucítil si její tvrdou lebku na své lebce, opocené čelo. Nic neprasklo, ale přesto to zabolelo a nakrátko se ti zatemnilo před očima. Krátké zatemnění jí umožnilo tě silným chvatem otočit a prásknout s tebou o stůl, který pod tebou praskl v půli a octl ses na zemi mezi kusy stolu a třískami. Orčice tě pustila. Byla viditelně zklamaná, že stůl u něhož jste seděli úder nevydržel. Zamručela. Seděl si mezi kusy rozlomeného stolu, opasek s dýkami ležel pod tvým zadkem a obouruční zbraň, která byla předtím opřená nyní zařinčela o zem. Její řinčivý zvuk rozbolel tvoji hlavu o to více. Orčice si lítla zkrvavený ret, „Vidíš? Říkala jsem, že tě to bude bolet.“ ušklíbla se a zaujala bojový postoj.

„Nepleťte se do toho. Záležitost Chorrolské stráže.“ ujistil legionáře Julius, když naznal, že by možná mohli projevit zájem zasáhnout. Ostatní návštěvníci rozhodně takový zájem neměli, ihned utvořili hlouček jakoby očekávali kvalitní hospodskou rvačku, kterou hostinec už velmi dlouho nezažil. Situaci příliš nedopomohl Chocholka, který po první ráně co si vydal zvolal: „Ty vole... Už se perou!“
Jen co takhle vykřikl, vyskočil na stůl tak rychle, že omylem skopl svůj korbel a rozlil pivo na podlahu. To však nikoho nezajímalo.
„Pánové! Dámy! Všichni přítomní!“ zvolal následně z plných plic. Aldaril jen zůstal zírat. Julius se rovněž obrátil na Chocholku, který mával rukama, aby upoutal co největší pozornost. Povedlo se mu to. „Jedinečná příležitost si u mě vsadit. Říkám vám jedinečná příležitost. Jak legálně vydělat prachy a to velmi rychle. Vše s posvěcením samotného správce pokladny hrabství.“ lanařil přítomné, „Já osobně sázím svůj měšec a vše co v něm je na výhru Aedana. To je ten co jí ubalil takovou, že musela vidět všechny hvězdy na nebíčku.“ rozesmál se na celé kolo. Jeho slova zjevně zabrala, protože minimálně ti co sázeli předtím se chytli. K tvé smůle se však zdálo, že jediný kdo věří ve tvé vítězství je Chocholka. Ostatní totiž sázeli na výhru orčice, která pro ně po vyhraných soubojích v páce představovala jistotu.

Aldaril vykolejený z hloučku lidí, který se sběhl ke stolu u něhož seděl do sebe raději naklopil pivo. Ferda, který byl indisponován a nemohl se přesvědčit na vlastní oči jak souboj probíhá a co se vlastně přesně děje za hloučkem lidí, vyslal jednoho ze svých druhů. Ten však velmi rychle splynul s davem.

„Copak jste se pomátli?!“ zařvala na Julia jedna z obsluhujících, „Chcete nám to tu všechno rozmlátit?!“
„Klid. Safio. Máme to pod kontrolou. Věř mi. Všechno je to pod kontrolou.“ ujišťoval ji Julius, který ještě předtím vykoukl před hostinec a dal zjevně najevo, že jde vše podle plánu. Juliova slova, ale Safii vůbec neuklidnila. Rozhněvaně zrudla, několikrát zanadávala a odebrala se neznámo kam. Její dvě kolegyně na ní jen koukly, ale raději nic nenamítly, odebraly se za pult a začaly vyřizovat objednávky piva. De Peyranové kolem které se předtím prohnali sázející a nejspíš jí ani nemohla ujít rvačka, která započala, jen pohodila hlavou. Nabrala si trochu svého jídla a spokojeně i nadále pokračovala v četbě a dojídání jídla. Veškerý chaos, který kolem vznikal jí nestál ani za sebemenší zvednutí hlavy.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Předal si Rolstonové hůl, poděkovala a poté vám pokynula ať vyjdete. Langley na tvá slova reagoval kývnutím hlavy. Oba jste vešli. Blondýnka vešla s vámi a zavřela za vámi dveře. Poté tě obešla a postavila se čelem k baronce. Žádný další hodnostář přítomen nebyl, chyběl i baron jehož přítomnost Langleyho nezvykle zajímala.

Baronka váš příchod očekávala, postávala před trůnem a přátelsky se usmívala. Rolstonová vás začala postupně představovat. Nejprve představila tebe, opět tě označila za mistra a to i přesto, že mistrovský titul nemáš. Jakmile tě představila, podívala se na tebe přísně. Odtušil si, že právě teď nastal ten moment kdy se máš uklonit. Uklonil ses co nejlépe jsi uměl. Baronka jen s úsměvem kývla hlavou. Když si měl své představení úspěšně za sebou, zařadil ses vedle Rolstonové přesně jak ti na chodbě řekla. Poté přišla řada na uvedení velmistra Langeyho, probíhalo ve stejném duchu s jediným rozdílem, že Langley zůstal na svém místě a vyčkával na reakci baronky.

„Velmistře.“ oslovila čaroděje baronka se srdečným výrazem ve tváři, „Jsem velmi ráda, že vás vidím živého a zdravého. Zprávy o vašem uvěznění jsem obdržela teprve dnes a byla jsem z nich zarmoucena. O to větší radost mám, když vás vidím nyní stát v tomto sále s vědomým, že slova vašeho přítele Fallena Merleho byla založena na pravdě.“ podívala se směrem k Rolstonové, která jen kývla hlavou. „Proto vám s okamžitou platností. Uděluji královskou milost, která není nijak podmíněna.“ oznámila mu a napřáhla ruku s listinou, kterou Langley radostně přijal. Pevně ji sevřel v ruce a co nejuctivěji se uklonil.
„Děkuji Vám.“ řekl s nejhlubší úctou velmistr, když se napřímil. Baronka jen kývla a sevřela ruce před sebou.
„Než vám dovolím odejít.“ nadechla se opět ke slovu, „Je tu jedna věc, kterou bych s vámi potřebovala probrat. Nesnese to odkladu.“
„Samozřejmě. Jsem vám k službám.“ kývl hlavou Langley, který dychtivě očekával co pak může mít asi baronka na srdci.
„Je to soukromé.“ oznámila mu pohotově, „Ráda bych to s vámi prodiskutovala ve vedlejší místnosti.“ dodala a vyčkávala velmistrovu reakci. Langley se zarazil, nakrátko se obrátil směrem k tobě a Rolstonové, která nebyla z návrhu nebyla příliš nadšená, nejspíš velmistrovi příliš nedůvěřovala.
„Dobře.“ kývl hlavou nakonec.
„Týká se to vašeho oboru. Žádná záludnost. Vyslechnete si co mám na srdci, řekneme mi svůj odborný názor a budete moct odejít. Slibuji.“ ujistila ho pro jistotu ještě jednou. Langley opět kývl a po pokynu, který od baronky dostal, ji následoval. Oba zmizeli dveřmi ve vedlejší místnosti.

Zůstal si tak s Rolstonovou a zbrojnoši, kteří střežili místnost sám. Rolstonová se k tobě obrátila, pustila rukojeť meče, krátce si tě prohlédla a pak pohlédla na tvoji hůl.
„Jsem ráda, že jste se uklonil.“ pochválila tě, „Klidně se posaďte.“ nabídla ti místo u stolu. Jakoby očekávala, že se soukromé jednání mezi baronkou a velmistrem protáhne. „Říkal jste, že jste z Univerzity v Imperial City.“ upřela na tebe opět zrak zatímco obcházela stůl k němuž jste předtím stáli oba bokem. „Setkala jsem se s vaším arcimágem při návštěvě Chorrolu. Musím uznat, že je to velmi neústupný elf, který jde tvrdě za svými cíli. Překvapilo mě to.“ pokračovala přívětivějším tónem v hlase, „Musíte být pyšní na svého arcimága, který i přes každodenní kritiku Císařských mágů tvrdě bojuje za nezávislost a zájmy Univerzity.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)

---

"Bolet? Myslím, že ještě jeden stůl a narovnáš mi ty záda... Slyšel jsem tam něco křupnout. " Usměju se i přes bolest a zvednu se na nohy, rovněž do bojového postoje. "Ta hlava byla zákeřná... Pereš se jak holka, to jsem měl čekat. Co přijde teď budeš mě tahat za vlasy?" Ušklíbnu se na soupeřku a budu očekávat její útok.

Pokud na mě zaútočí pěstmi nebo kopy, budu před jejími útoky uhýbat nebo couvat (vždy do prostoru, abych nezůstal nalepený zády na zeď). V tom lepším případě jí moje provokování a uskakování přestane bavit a pokusí se mě znovu chytnout nebo povalit, v tom případě počkám na vhodnou příležitost až bude dost blízko a zkusím ji knockoutovat naskočeným kolenem do obličeje.