---

Všimnu si Chocholkova úsměvu a odpovím Juliovi. "A jede se aspoň o peníze? V tom případě bych se totiž rád zapojil." Šibalsky se usměju nad vidinou výdělku. "Máte pravdu, úplně jsem zapomněl na naše představení. Toto zde je prosím vznešený malý pán Aldaril Arterius... Pokladník Chorrolského hrabství Chocholka a velitel Chorrolských vojsk Aedan Ervine, tudíž já." Zasměju se a počkám na Juliovu reakci.

---

"Vzhledem k časové tísni a neodkladným záležitostem si zvolím tu druhou možnost. Ostatně, kolikrát za život se Vám naskytne příležitost mluvit se samotnou výsostí?" usměji se. Počkám si, až vytvoří pověřovací lejstro a předá mi ho. Pak už jen vstanu, nabídnu ruku k potřesu, "Děkuji Vám za toto rychlé vyřízení."

Odejdu z místnosti a z celé budovy. Venku pak najdu prvního strážného a zeptám se, kde se ve městě nachází královské sídlo. Tam si pak zamířím a cestou si prozkoumám svůj oděv a celkově vzhled, zda vypadám dobře na audienci.

---

,,Tady." pronesu a dám Rel klíč od rezidence, kterou mi poskytla hraběnka ,,Vezmi s sebou své děti, dva z těch, kteří se ti budou zdát připraveni, že by se mohli pustit do úkonů služebnictva Její Jasnosti naplno a dva další, kteří umí vařit. Jistě se tam najdou nějaké pokoje pro služebnictvo, které budou mnohem pohodlnější, než ta noclehárna v hostinci. Obyvatelé nedaleké vesnice mají problém s upíry, takže se to tam vydám s Garynem prošetřit a možná s sebou vezmu i Felase. Od tebe budu chtít zařídit bezproblémový chod poskytnuté rezidence od hraběnky a aby tam bylo něco navařeno, až se ta večer vrátím." načež jí dám sto septimů se slovy: ,,Pro případ, že by tam nebylo nic k jídlu... Nemusí to být nic extra, jsem z bitevních polí zvyklý na suchý chléb i popelavou hlízu, ale rad bych mohl alespoň tentokrát nabídnout hraběnce i něco k jídlu, kdyby se za mnou zase večer zastavila na pár slov. Nejspíš bude po večeři, takže stačí nějaký zákusek k vínu dozajista postačí." poté Rel popíši cestu k rezidenci a vydám se do výcvikové místnosti za Felasem.

---

→ Tah 1113


Sarako
„Děkuji za důvěru. Vyberu nějaké schopné a vše připravíme.“ ujistila tě s poděkováním dunmerka a převzala od tebe klíče. Poté společně s tebou odešla do hlavní síně a brzy na to se od tebe odpojila. Sám ses tak odebral rovnou do sklepení v němž se měl odehrávat trénink.

Jen co si vstoupil do sklepení zaslechl si zvuk dřevěných zbraní dopadají na sebe, jejich dupá ostří bouchala do figurín, štítů i nejrůznějších cvičných cílů. Část tvé družiny zrovna odpočívala a snažila se nabrat dech, druhá se řídila instrukcemi redguardky, která přísně dohlížela na průběh celého výcviku.

Relas seděl bokem u jednoho z dunmerů, kterému ošetřoval rozražené čelo.
„Nebude to nic vážného. Příště se drž instrukcí a nesundávej si přilbu. Sice je skrz ní blbě vidět, ale chrání ti hlavu.“ zdůraznil, když dokončil ošetření a podal mu cvičnou přilbu. Dunmer poděkoval, promnul si ošetřené místo a odebral se k davu, sledovat trénink cvičící skupiny. „Nebojte. To nejhorší co je dneska může potkat je drobný otřes mozku nebo zlomený nos. To všechno jde snadno spravit. Ale o tom vám nemusím říkat.“ pousmál se a promnul si ruce.


Tondulin
„Jistě, že se jede o peníze. O co jiného by se jelo? No výborně. Zápisné činní 800 Septimů, musíme totiž nějak odradit chudáky. Teď připadlo pořadatelství na nás, takže odklepnutí vaší účasti je o to snazší... a právě kvůli tomu pořadatelství... teda mimo jiné, je Gavo tak nesvůj.“ zasmál se Julius, když si mu ale vzápětí začal představovat svoji družinu, jeho úsměv velmi rychle z tváře zmizel a strnul v zaraženém výrazu, který se nejspíš mísil s vnitřní radostí z toho, že se konečně setkává tváří tvář s novým velitelem, ale taktéž s faktem, že se vůči tobě nezachoval zrovna nejlépe.

„To je trošku víc než jen přátelský závod. Zjevně.“ uchechtl se Chocholka, „Máte na závodění povolení? Souhlas od panovníka nebo nějakého úředníka?“ dotazoval se následně.
„No... To nemáme.“ přiznal tiše Julius, který se drbal za krkem celý rudý.
„Je vám jasný, že jsou ty závody nelegální?“ zdůraznil mu vážně argonian a nahodil přísný výraz ve tváři, překřížil přitom ruce na hrudi. Julius strnule zíral a nejspíš váhal jak adekvátně zareagovat. „Velitel by vás mohl na místě zatknout a vsadit do žaláře. S ježděním byste měl utrum.“ pokračoval i nadále důrazně.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Nemáte zač.“ zareagoval na tvá slova úředník a podal ti sepsanou listinu, která zaručovala audienci. „Je možné, že audience probíhat oficiálně nebudou. Přeci jen delegace za sebou má náročnou cestu, ale tato listina by vám ji měla zajistit i přesto. Nenechte se proto odmítnout rytíři, popsal jsem tam stručně proč žádáte o audienci. Zmínil sem Langleyho.“ pokračoval, „A ještě jedna rada. Její Výsost preferuje oslovení 'baronko'... ovšem použitím oslovení 'její výsost' též nic nezkazíte.“ doporučil ti nakonec. Poté se s tebou rozloučil.

Opustil si pracovnu, listinu si uchoval bezpečně do své brašny a odchytl zbrojnoše na chodbě. Popsal ti nejrychlejší cestu do královského sídla. Doporučil ti rovněž, aby ses vyhnul náměstí. Řídil ses jeho instrukcemi a vyrazil uličkami rovnou k sídlu. Cestou sis zkontroloval svůj oděv. Roucho máš čisté, možná není nejvhodnější na audienci u budoucí královny, ale rozhodně ti neudělá žádnou ostudu, protože dává jasně najevo tvoji spřízněnost s magií.

Branou směřující na nádvoří královského sídla si prošel bez zastavení. Zbrojnošů a rytířů zde bylo požehnaně, nacházeli se jak na nádvoří, u brány tak na hradbě. Několik z nich ti věnovalo dlouhé podezřívavé pohledy, ale žádný z nich nezasáhl. Velké dveře do sídla byly otevřené, několik pověřených zbrojnošů v kožených zbrojích odnášelo bedny ze sídla. Rovnali je na připravené vozy. Bedny měly různé rozměry, byly značené čísly a jeden ze zbrojnošů, který postával opodál dirigoval ostatní, aby je umístili na správný vůz.

Vyčkal si až bude cesta volná a poté vstoupil. Spatřil si podlouhlou chodbu, která byla bezpochyby v minulosti zdobena velkým množstvím dekorací, obrazů a kdečím co mělo demonstrovat bohatství a vkus panovníka. Nyní byly stěny holé a zbyly jen náznaky kde co mohlo vyset. Vstupem do podlouhlé chodby tvůj volný pohyb skončil. Ihned ti vstoupil do cesty jeden ze zbrojnošů.
„Audience jsou zrušeny. Jestli potřebujete vyřešit něco neodkladného navštivte úředníka.“ zdůraznil ti poté zbrojnoš v kroužkové zbroji s ocelovým kyrysem na němž nebyl symbol Shornhelmského království, ale symbol nějaké nižšího územního celku, nejspíš baronství. Symbol ti byl z hodin historie povědomý, ale nedokázal sis vybavit jak se baronství jmenovalo.

„Jestli nesete nějaké neodkladné zprávy. Předejte je mé nadřízené.“ dodal poté již příjemnějším tónem a pokynul ti hlavou směrem k redguardce (graf. vzhled - zde), která zrovna předávala instrukce dvojici zbrojnošů v kožených lehkých zbrojích. Ona sama na sobě měla tutéž zbroj.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

"Můj přítel má pravdu, ale to snad nebude nutné." Usměju se. "Pozvali nás ať se zúčastníme Chocholko, bylo by krajně nezdvořilé takovou akci zrušit. Jak bychom pak vypadali?.... "Doufám, že nemyslíš na to, že by se tahle jezdecká liga mohla za nějaký poplatek pořádat pod záštitou hrabství?" Lehce zděšeně se zeptám ještěráka, když mi dojde, že mu jde určitě o zisk.

---

"Mám tu pověřovací listinu, rytíři." předám mu listinu a počkám si na jeho reakci, "Je to neodkladná záležitost." nadechnu se, jako bych chtěl ještě něco dodat, ale nakonec přeci jen zavřu ústa a počkám si na odpověď. Budu doufat, že mi vyhoví.

---

→ Tah 1114


Sarako
„Děkuji za důvěru. Vyberu nějaké schopné a vše připravíme.“ ujistila tě s poděkováním dunmerka a převzala od tebe klíče. Poté společně s tebou odešla do hlavní síně a brzy na to se od tebe odpojila. Sám ses tak odebral rovnou do sklepení v němž se měl odehrávat trénink.

Jen co si vstoupil do sklepení zaslechl si zvuk dřevěných zbraní dopadají na sebe, jejich dupá ostří bouchala do figurín, štítů i nejrůznějších cvičných cílů. Část tvé družiny zrovna odpočívala a snažila se nabrat dech, druhá se řídila instrukcemi redguardky, která přísně dohlížela na průběh celého výcviku.

Relas seděl bokem u jednoho z dunmerů, kterému ošetřoval rozražené čelo.
„Nebude to nic vážného. Příště se drž instrukcí a nesundávej si přilbu. Sice je skrz ní blbě vidět, ale chrání ti hlavu.“ zdůraznil, když dokončil ošetření a podal mu cvičnou přilbu. Dunmer poděkoval, promnul si ošetřené místo a odebral se k davu, sledovat trénink cvičící skupiny. „Nebojte. To nejhorší co je dneska může potkat je drobný otřes mozku nebo zlomený nos. To všechno jde snadno spravit. Ale o tom vám nemusím říkat.“ pousmál se a promnul si ruce.


Tondulin
„Co tě nemá.“ mávl rukou Chocholka a zachechtal se, „Samozřejmě, že mě tohle nenapadlo.“ zakroutil hlavou Chocholka, „Žádná záštita pod hlavičkou hrabství. To by všechny účastníky pěkně vyděsilo. Nikdo by nepřišel. V těchto pokoutných akcích se točí mnohem víc peněz to mi věř.“ koukl na tebe vážně argonian, „Myslím, že kdyby nám tady mladý pán dal nějakou rozumnou provizi, podíl...“ vrhl pohled s úsměvem od ucha k uchu k Juliovi, „Tak bychom se mohli dohodnout a bylo by to pro všechny strany výhodné. Dejme tomu, že bychom se shodli... rozdělili bychom se ti mezi sebe rovným dílem. Výhodné pro všechny strany.“ obrátil se opět, „Já část těch peněz samozřejmě uložím do Chorrolské pokladnice a ty?“ usmíval se na tebe, „Koupíš té své milované čarodějce něco krásného na sebe. Co bys za prachy co ti hrabství platí nekoupil.“ zazubil se spokojeně, „Výhodné pro všechny strany.“ sevřel spokojeně ruce Chocholka. „No... a Aldovi? Dáme taky pár Septimů. Ať ví, že se s velkými kluky byznys vyplatí a nepráskne nás Elbertovi.“ a rozcuchal chlapci účes.

Julius zjevně nevěděl jak reagovat a střídavě koukal na tebe a Chocholku. Aldaril činil totéž.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Listina mě nezajímá. Předejte ji mé nadřízené.“ odmítl si listinu přečíst zbrojnoš, chvilku trvalo než se redguardka odtrhla od zbrojnošů, kterým předávala rozkazy a na žádost zbrojnoše se přesunula k vám. Při svém příchodu si tě krátce nedůvěřivě změřila pohledem, když však spatřila pečeť na listina, kterou si držel v ruce. Došlo k výrazné změně v její tváři a pohledu, který vůči tobě vrhala.

„Posílá vás můj muž?“ položila ti řečnickou otázku na níž neočekávala odpověď, „Ukažte.“ vyžádala si listinu, kterou rozbalila a začetla se do ní, přečetla ji velmi rychle, poté ji opět srolovala a bez jakéhokoliv váhání ti oznámila ať počkáš. Následně se sebrala a nakrátko zmizela. Zbrojnoš jen přešlápl z místa na místo. Redguardka se vrátila poměrně brzy. Listinu držela v ruce. „Baronka vás přijme.“ oznámila ti, „Pojďte se mnou.“

Klidně mi pošli do PM screen. Občas se mi stávalo, že mi nefungovala správně ta hlavička. Jak máš logo S4F a trojice obrázků kolem s odkazy (Skyrimský průvodce, TESO atp.), ale to mi odeznělo poté co jsem přeinstaloval prohlížeč.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

Nechám se vést redguardkou a v duchu si budu přemítat, jak se představím a co povím.

---

"Občas si říkám, že ti místo krve proudí v těle septimy Chocholáku... Ze všeho vymlátíš nějaký profit... No zas tak špatný nápad to není. Ale jak říkám, nejprve bych se rád zúčastnil a viděl průběh na vlastní oči, pak můžeme diskutovat o tom, jak vyřešit tehle.... legislativní problém. Souhlasíte Julie?"

---

,,Vidím, že jsem zvolil správně." pronesu na dunmerova slova ,,Řekni, máš z minulosti taky nějaké zkušenosti s upíry? Nabídl jsem se, že od nich pomohu jedné vesničce a rád bych přitom trumfnul Císařské mágy. Když se nám to povede, mohu tě v Cheydinhalu uvést jako někoho, kdo mi pomohl vyřešit problém s upíry v Brumském hrabství. A když ne, tak tě uvedu jako dunmera, který mi byl po ruce, když jsem pomáhal s vyšetřováním Císařským mágům. Taky je šance, že tam můžeme narazit na docela silného prastarého upíra, kterému se na poslední chvíli povedlo uprchnout z bitvy o Chorrol, takže je na tobě, jestli se pustíš do lovu upírů se mnou a Garynem, nebo dáš přednost pomoci s výcvikem."

---

→ Tah 1115


Sarako
„O obou lze říct totéž. Oběma sem se snažil během svého života vždy vyhýbat. Císařským mágům i upírům. Obojí je totiž velmi nebezpečné. O upírech sem mnoho četl, ale už je to dávno. Něco vylovím v paměti, ale nebude toho mnoho a možná se s odstupem času technika jejich zabíjení vyvinula trochu lépe. Císařské mágy si pro změnu pamatuji z dob kdy se snažili prorazit v Morrowindu. Nebylo to jejich slavné období a skončilo to velkým fiaskem, které u čarodějů a čarodějek z mé domoviny vzbudilo značnou nenávist vůči nim.“ založil si ruce, „Raději bych se je nesnažil trumfnout. Nechal bych je ať se předvedou, když u toho umřou? Nebudeme muset ronit slzy pro naše. Ale jestli je chcete trumfnout stůj co stůj... tak se vám pokusím vypomoct co nejvíce budu moct. Přeci jen vám dlužím za nocleh a šanci, kterou mi do budoucna dáváte.“ uzavřel a vyčkal na tvoji reakci.


Tondulin
„Kdyby to tak bylo...“ uchechtl se, „Asi bych trpěl nemalým sebepoškozováním.“ namítl Chocholka a odmlčel se.
„Samozřejmě.“ kývl několikrát hlavou rychle Julius s nadějí, „Já chci být členem vojska hrabství. Chci hrabství sloužit. Tohle... tohle ježdění vzniklo jen chlapeckou nerozvážností. Nechtěl sem nikoho poškodit. Přísahám!“ ujišťoval vás.
„Klid.“ řekl již přívětivěji Chocholka směrem k Juliovi, „Nemám sice moc rozhodnout o vašem přijetí, ale co se týče toho vašeho kšeftíku se závody. Tam se dohodneme, když budete rozumný.“ usmíval se od ucha k uchu, „A to se závodem zní dobře.“ kývl hlavou pro změnu směrem k tobě, „Když vyhraješ zvýšíš tím svůj potenciální profit na této záležitosti.“ promnul si ruce.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Následoval si redguardku v lehké kožené zbroji hlouběji do královského sídla. Po celou dobu ti neušlo, že si tiše opakuje všechno co má ještě splnit. Bylo toho mnoho. Chodba po níž jste kráčeli i nadále působila dost vyprázdněně. Prošli jste ještě jednou kratší chodbou a vstoupili do velkého trůnního sálu. Sál byl vybaven dvojicí dlouhých stolů, které se nacházely po stranách. Každý z nich byl bezpochyby schopen pojmout nejméně dvacet lidí. Zatímco jeden stůl byl zahalený hadry, aby se na něj zbytečně neprášilo, druhý stůl byl na jeho konci blíže k trůnu obležen bednami a též velkým množstvím zlatých pokladů. (převážně se jedná o zlaté pohárky, talíře, malé sošky a kdejaké jiné cetky, které nejspíš zůstaly uvnitř hradu po předchozím majiteli) Kousek od pokladů se nacházely dvě rozložené mapy, jedna města a druhá přilehlého okolí. Na ní bylo umístěno hned několik figurek symbolizující armády, opevněné pevnosti a klíčová vytipovaná místa.

Rozhlédl ses dál. Obrazy a dekorace, které zdobily trůnní sál za vlády předchozího krále byly svěšeny dolů, mnoho jich bylo opřeno o stěny, jiné kousky byly opřené o bedny. Skoro to až vypadalo, že se bude konat velké stěhování a všechno buď skončí na jiném místě nebo s tím bude naložena nějak jinak. Červený koberec směřující k trůnům byl stále na svém místě, trůny rovněž, ale byly prázdné. O bezpečnost se v trůnním stále starala čtveřice zbrojnošů z nichž pouze jeden dával skutečný pozor, protože ostatní byly zaměstnáni přípravou věcí na stěhování.

„Bez ohledu na to o jakou cennost se jedná nechcete je roztavit. Nechte z nich vyrobit malé zlaté ingoty a ty poté rozdejte stejným dílem každému obyvateli města. Jako odškodné za všechny problémy, které jim obsazení města přineslo.“ rozlinul se sálem hlas ženy v šedivých zdobených šatech, která v doprovodu blonďaté ženy v kožené zbroji vešla bočním vchodem do sálu, krátce po vás.

Redguardka se zastavila několik metrů od trůnního sálu a tobě pokynula ať učiníš to samé. Hnědovlasá žena (graf. vzhled - zde) v drahých šatech, které by si těžko mohl dovolit někdo z nižší vrstvy pomalu vyrazila k vám. Z rysů tváře, výšky si ihned poznal, že se nepochybně jedná o bretonku. Ve tváři neměla mnoho vrásek a ty, které měla byly decentní. Kolem krku měla obepnutý stříbrný náhrdelník v podobě stříbrných korálků a několik fialkových kamenů. Prsty jí zdobilo několik decentních prstýnků do niž byly převážně vsazeny malé fialové kamínky, včetně jednoho na levém prsteníčku, který jako jediný neměl žádný kamínek. Blondýnka (graf. vzhled - zde), která budoucí panovnici doprovázívala byla oblečena do kožené zbroje, totožné té co měla většina zbrojnošů uvnitř sídla. U pasu měla připnutý meč na jehož rukojeti měla po celou dobu chůze připravenou ruku.

Obě ženy se zastavily před trůnem. Stály od vás zhruba necelé tři metry daleko. Blondýnka učinila dva kroky stranou, aby zanechala hnědovlásce prostor, ale zároveň se nevzdálila zas tolik, aby nemohla zavčasu zareagovat. Neušlo ti, že si tě blondýnka ihned začala měřit pohledem, trnem v oku jí zdá se je tvá magická hůl o kterou tě dost možná měla redguardka připravit.

„Její Výsost, korunní princezna Shornhelmského království a baronka Northpointu Veronique Arteriová.“ začala představovat hnědovlásku redguardka s dávnou slavnostního tónu. Zatímco baronka se tvářila vlídně, blondýnka z tebe nespouštěla zrak. „Vaše Výsosti...“ promluvila opět redguardka, „Představuji Vám...“ náhle se zarazila. Nejspíš ji teprve teď došlo, že učinila chybu a to nejednu. Neznala tvé jméno, neřekl si ho ani muži co tě zastavil ani jejímu manželovi, který ti sepsal listinu. Přišlo ti jakoby jí polil smrtelný pot, výraz v její tváři strnul. Nezabavila ti ani zbraně, natož aby tě zkontrolovala zdali neneseš něco nebezpečného. Blondýnka přimhouřila zrak, její ruka z rukojeti meče ani nyní nezmizela. Krátce se ti zdálo, že věnovala redguardce nepěkný káravý pohled, kterým ji kárala za všechny prohřešky, kterých se nyní dopustila. Chvíli, která musela pro ženu trvat celou věčnost přerušila až sama baronka.

„V pořádku, Mirvo.“ pronesla vlídným tónem baronka směrem k redguardce, které se nejspíš ulevilo, urychleně se uklonila a učinila několik kroků vzad v úklonu, „Sem si jista, že náš host se milerád představí sám.“ řekla a sevřela ruce před sebou.




ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

"Fallen Merle z Daggerfallu, baronko." pokynu hlavou s rukou na srdci a poté se jí budu dívat do očí, "Přicházím z Císařského města nejen coby kantor mágské univerzity, ale hlavně jako dobrý přítel arcimága Langleyho."

Podívám se pozorně po barončiny doprovodu a pak zpátky na ní, než stačí něco pronést, "Odpustťe mi za toto menší vyrušení, ale vědět, že spatřím takovou krásu, určitě bych Vás nezdržoval touto záležitostí a přinesl bych nějaký dar na znamení uznání, baronko." usměji se.

"Ale zpátky k věci. Jak už jsem se zmínil, přišel jsem z důvodu propuštění mého dobrého přítele velmistra Langleyho. Je to ten velmistr Langley, který udělal spousty dobrého pro Váš rod. Navštívil jsem ho ve zdejším žaláři poté, co jsem dostal zprávu, že byl zatčen z protikrálovských řčení a projevů. Rád bych za mého přítele orodoval." sepnu ruce k pasu, jako bych si chtěl chránit podbřišek, "Jistě si říkáte, že byl z dobrého důvodu vsazen do vězení, avšak opak je pravdou. To, co hlásal, bylo proti bývalému panovníkovi, tudíž nikoli proti Vám, baronko. Je mi dobře známo, že velmistr Langley díky svým činnostem ztratil důvěru ve zdejším cechu. Sdělil mi, že je ochoten se z tohoto místa vzdálit tak dostatečně daleko, aby nečinil žádné podezření nebo neprojevoval nekalé úmysly." nadechnu se a počkám na reakci.

---

,,V tom případě vítej na lovu upírů." prohodím zvesela a pokynu Felasovi, aby mě následoval.

Až vyjdeme z hostince a vyrazíme ke stájím, budu pokračovat: ,,Pravda je taková, že kdyby nebylo Její Jasnosti, tak bych žádnému z dunmerských uprchlíků nejspíš nepomohl, Chorrolu by skrze hraběnku vládl prastarý upír a na Anvilském trůně by se vyvaloval zločinec zvaný Caesar. Své paní vděčím za svůj život a vlastně i za to, že jsem díky ní taky dostal šanci na lepší budoucnost. Bez ní by tu dnes nestál hrdina posledních dvou bitev, které se v Cyrodiilu odehrávali. Pravda je taková, že jí dlužím víc, než vy mě všichni dohromady, ale dost řečí o mě. Jaká je vlastně tvoje minulost? Na člena nějakého magického cechu, ani na Telvannijského mága, který přišel o svou věž při útoku popelavců, bych tě netipoval."

Až si vyslechnu Felasovu odpověď a dorazíme ke stájím, vytáhnu dekret od hraběnky a spustím: ,,Potřeboval bych si vypůjčit v zájmu Brumského hrabství jednoho koně."

---

"To mám v plánu Chocholko.... to mám v plánu... Měl bych ale trochu oprášit svoje jezdecké schopnosti, kdy že se ten závod koná?"

---

→ Tah 1116


Sarako
Felas se příliš nadšeně nezatvářil, ale přesto se nakonec alespoň pousmál a ochotně tě následoval pryč z budovy. Netrvalo to dlouho a kráčeli jste ulicí Brumy a směřovali ke stájím.

„Nejsem už dávno ani jedno z toho.“ přiznal Felas po chvilce mlčení, „Nejsem už nejmladší... to jistě vypovídá, že za sebou mám dlouho cestu a život samotáře obzvláště elfa, který žije velmi dlouho by byl... řekneme dost dlouhý a nudný. V mládí každý hledá vzrušení, ale s přibývajícím věkem je to jiné.“ pustil se do rozkrývaní své minulosti pozvolna, „Byl jsem členem cechu do roku 149 této éry. Po mimořádném sněmu, který se odehrál za účasti většiny významnějších čarodějů a čarodějek Morrowindu jsem ho opustil. Od té doby sem byl spíše takovým putovním čarodějem, který hledal na stará kolena něco... ale přitom nevěděl co, pomohl jsem kde bylo třeba a postupně se dostal až sem do Cyrodiilu.“ dlouze se odmlčel se.

Došli jste až ke stájím. Požádal si muže u stájí o vypůjčení jednoho koně. Muž se zprvu tvému požadavku zdráhal, ale nakonec, když si vytáhl dekret od hraběnky, zběžně ho přečetl a kývl hlavou, „Dobře. Připravím ho. Ještě nějaké přání?“ zeptal se a krátce poté křikl na jednoho z pomocníků, aby začal chystat koně.


Tondulin
„Zítra. Večer po desáté hodině. Startuje se tady kousek od nás a jede se přes méně používané cesty, aby nedošlo ke střetu s někým na hlavní cestě.“ odpověděl ti pohotově Julius. Chocholka se jen pousmál. „Jezdí se zpravidla tři až čtyři kola, podle počtu zúčastněných, počasí a chuti... je to věc domluvy. Úsek to není dlouhý, ale protože se jede v noci a osvětleno je jen několik stanovišť je to trošku... nebezpečnější.“ přiznal muž, „Ale nikdy se nic vážného nestalo. Nikdo si nezlomil vaz, nikdo neumřel... maximálně pár modřin, škrábanců a tak.“ ujišťoval vás vzápětí Julius.
„Občas nějaké vypíchnuté oko.“ namítl se zachechtáním Chocholka, „To pro velitele nebude žádný problém. Má zajištěnou prvotřídní zdravotní péči.“ plácl tě po zádech argonian s úsměvem od ucha k uchu. Julius nechápal hlubší kontext a tak se jen zdvořilostně pousmál. Aldaril, který postupně koukl na každého z vás raději mlčel.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Ráda vás poznávám Fallene Merle z Daggerfallu.“ reagovala na tvé představení baronka, blondýnka mlčela, ale pohoršeně se na tebe zadívala. Zjevně se jí něco na tvém představením a následném přednesu nelíbilo. Baronka tě však nechala mluvit. Dala ti prostor a nepřerušovala tě. Zatímco si mluvil blondýnka tě i nadále pečlivě sledovala.

Když si složil baronce kompliment, baronka se jen velmi mírně pousmála. Blondýnka však tvá slova směřovaná baronce nenechala bez reakce, přimhouřila nakrátko oči a znovu si tě měřila přísným pohledem.

„Velmistr Langley.“ usmála se od ucha k uchu baronka, „Je to už velmi dlouho co jsem ho viděla naposled. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že skončil v žaláři. To je velmi nemilé.“ přiznala a zasmušila se, „Věřím, že každý z nás si zaslouží říci svůj názor. Pakliže je slušný a zbytečně někoho neuráží.“ namítla baronka a udělala pár kroků vlevo. Čímž se vzdálila od blondýnky. „Pokud je pravda to co říkáte. Pak by velmistr Langley neměl být trestán kvůli protikrálovským řečem. Obzvláště když je vedl vůči někomu kdo se neštítil spřáhnout s lhářem a vyvolat zbytečnou válku o nárok, která stála život spoustu válečníků.“ stála vůči tobě bokem a nedívala se přímo na tebe, „Udělím mu královskou milost. Zachránil mi život, když jsem byla... dítě. A nejenom mně a to je důležité, zachránil životy i mnohým dalším, kteří si na rozdíl od mé matky královny nemohli dovolit dát mnoho Septimů jako odměnu.“ obrátila se k tobě čelem, ale nezůstala tak dlouho, „Enriquette.“ promluvila k blondýnce, která poprvé změnila svůj postoj a též pohled. Obrátila se rovnou na baronku. „Vyrazíš s Fallenem do žaláře. Ověříš pravdivost jeho slov a pokud nepojmeš nějaké závažné podezření nebo nezjistíš, že je velmistr Langley vězněn z nějakého mnohem vážnějšího zločinu. Tak předáš rozkaz k jeho propuštění, přivedeš ho sem a osobně mu udělím královskou milost.“
Blondýnka jen mlčky kývla, přičemž obrátila svůj pohled opět vůči tobě.
„Velmistr Langley zde bude moct dožít. Žádné nucené vyhnanství ho nečeká. Sem si vědoma, že pomohl mnoha lidem a věřím, že vaše slova jsou pravdivá a skutečně v jeho uvěznění není něco víc.“ zakončila svůj verdikt již pohledem směřovaným k tobě, „Ovšem pokud mi lžete. Pak vězte, že budu velmi zklamaná.“ přimhouřila přísně oči baronka, bylo to vůbec poprvé co během vašeho krátkého rozhovoru použila tak přísný výraz ve tváři, „A vězte, že by vám to mohlo zkomplikovat budoucnost zde ve Vysokoskalí. Neboť jak s oblibou říká můj synovec během vyjednávání: 'Rod Arteriů je velmi cenným spojencem, ale rovněž velmi nebezpečným a hrozivým nepřítelem.'.“ krátce se odmlčela, „Jestli je to vše, Enriquette vás doprovodí do žaláře.“ dodala poté již s přátelštějším výrazem ve tváři a vyčkávala na tvoji reakci.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

"Zajisté." pokynu hlavou a společně s Enriquette zamířím do žaláře. Před odchodem ještě k ní pronesu, "Vřele děkuji, baronko, za přijetí a vyslyšení. Zatím se mějte." usměji se a pak se vydáme na cestu.

---

Protáhnu se, uklidím spisy a vyrazím pro deník mého předmětu. Deset minut by mi snad mělo stačit krásně na to, abych ho vyzvedl a dorazil hned přímo na hodinu. To taktéže učiním.

---

"Dost bylo povídání, musíme jet zas o dům dál, dneska máme dost hutný program.... Nechcete se k nám přidat Julie?" Vstanu od stolu a nabídnu šlechtici, aby rozšířil naši skromnou výpravu.

---

,,Mého bělouše a to bude prozatím vše." odvětím stájníkovi a až nám přichystají koně, podívám se na Felase: ,,Přece sis nemyslel, že půjdeš pěšky."

Jakmile budeme mít přichystané koně, počkáme na Garyna.

,,Nějaké to kouzlo na léčbu nákazy umíš?" zeptám se Felase po chvíli čekání ,,Garyn počítá s rizikem nákazy, takže se tu možná objeví s lektvary na léčbu nákazy, nebo s nějakým tím kořenem mandragory."

---

→ Tah 1117


Sarako
Muž kývl a během chvíle vám přivedl s pomocníkem koně, které jste si vyžádali. Předali vám uzdu a oba se vrátili ke své práci.

„Umím.“ kývl hlavou Felas, „Znalost léčivé magie je vždy dobře oceněná. Tam kde nejsou peníze je odměnou něco jiného a naopak. Bývá snadnou obživou. Takže z ní ovládám docela dost.“ doplnil dunmer a pohladil půjčeného koně. Garyn mezitím dorazil, část Felasových slov zjevně zaslechl.
„To rád slyším. Až nás ten upír škrábne půjdou rovnou za vámi.“ řekl s úsměvem po příchodu.


Tondulin
Julius jakoby na tato slova čekal. Nadšeně spráskl ruce, „Samozřejmě. Jen na sebe něco hodím. Počkejte na mě před domem. Hned tam budu.“ vydal ze sebe za chůze. Brzy na to zmizel uvnitř domu. Chocholka jen pokrčil rameny a pobídl Aldarila ať se vrátíte zpět před dům. Vrátili jste se. Zbrojnoši vyčkávali u koní.

„Docela podivný maník.“ konstatoval tiše Chocholka, „Cítím z toho šanci. Víš tyhlec pokoutní akce jsou dost častou zábavou pro takové mladé nevybouřené šlechtice. Pro tebe jako velitele to může být ideální šance... ovšem nesmíš moc vyčnívat a nesmíš se uvést jako velitel stráže.“ pomohl Aldovi do sedla a znovu se na tebe obrátil.

Netrvalo dlouho a Julius byl zpět. Nepřišlo ti, že by se jeho oděv jakkoliv více změnil. Přes rameno měl přehozený plášť s kulatým štítem, který ještě urychleně upravoval, aby mu při první příležitosti nespadl. K opasku měl připnutý meč, dýku. Vyčnívaly snad jen jeho ocelové nátepníky, které byly bez jediného šrámu a byly ozdobně zpracované.
„Sem připraven do služby. Veliteli.“ usmál se. Pak si však uvědomil, že nemá koně. Ohlédl se jestli neuvidí někoho koho by pověřil. Nakonec, ale dospěl zjevně k názoru, že bude lepší si koně obstarat sám. „Moment.“ řekl a zmizel v jednom z příbytků.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Teprve když jste se blížili k věznici promluvila.
„Jako profesor, který má jít příkladem budoucí generaci byste měl vědět, že v přítomnosti vysoce postavených šlechticů je vhodné se uklonit.“ pronesla k tobě vytýkacím tónem, „Dvojnásobně to platí v případě kdy hovoříte s někým kdo je královské krve a co nevidět usedne na trůn.“ udržovala tentýž tón i nadále, „Baronka je shovívavá, ale jiní panovníci by něco podobného nemuseli rozhodně tolerovat. To je má rada do budoucna. To, že Mirva do jisté míry nezvládla situaci je naše chyba, kterou vyčtu tomu kdo zodpovídá za zdejší bezpečnost. Ovšem vy jako profesor, který má reprezentovat svoji Univerzitu byste měl být i tak schopen dostát základním zdvořilostním návykům u dvora.“ krátce se odmlčela a odvrátila od tebe zrak, „Rovněž bych vám doporučovala vyhnout se pro příště poznámkám o kráse. Pochvaly sice nejsou nic špatného, ovšem v kontextu s tím, že jste se neuklonil to nepůsobilo zrovna nejlépe.“ zdůraznila nakonec a zastavila se před dveřmi do věznice. „Pevně doufám, že jste baronce o důvodech věznění velmistra nelhal.“ podívala se na tebe pohledem, který jakoby naznačoval, že pokud si v něčem zalhal nyní máš poslední možnost to ještě napravit. Poté pokynula rukou abys otevřel a vstoupil.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)