---

"Jsem Fallen Merle. Jdu navštívit starého přítele Langleyho. Doslechl jsem se, že padl v nemilost krále a byl uvězněn ve zdejších celách." opřu hůl o zeď a roztáhnu ruce, "Prosím, klidně mě prohledejte, nemám u sebe žádný kontraband."

Až učiní, co učiní a pokud mě pustí za ním, požádám je, aby mi pohlídali hůl a vydám se do cel. Pak uvidím, co dál budu moct udělat.

---

,,Dobrá." odvětím Merovi ,,Kde najdu tu osadu sužovanou upíry?" načež si od něho nechám popsat cestu a vydám se k hostinci, odchytit Garyna.

---

"Julius Scula?" Kouknu na oba muže, jako bych se rozmýšlel, který z nich to je. "Dostali jsme zprávu, že se údajně chcete přidat do řad Chorrolské stráže, je tomu tak?"

---

→ Tah 1108


Sarako
Mero ti popsal cestu rovnou do vesnice sužované upírem. „Já s kolegyní tam v brzké době vyrazím také. Pokud byste chtěl spojit síly pak bych se spolupráci nebránil. Je to malá vesnice, kdyžtak se tam nějak najdeme. Mějte se.“ rozloučil se s tebou a když ses vzdálil pokračoval v činnosti ve které s kolegou a kolegyněmi skončil.

Vyrazil si k hostinci, Garyna si spatřil postávat u vstupních dveří. Rozmlouval zrovna s jedním ze zbrojnošů v barvách Brumy. S výrazu v Garynově tváři usuzuješ, že jde o přátelskou konverzaci. Zbrojnoši do tváře nevidíš, protože ji má zakrytou přilbou.


Tondulin
„Ano. To jsem já.“ kývl hlavou Julius, mladší ze dvou mužů. „Vyřešíme to později.“ řekl směrem ke staršímu a poté se vám již věnoval celou svojí pozorností. „Ano. Chci.“ kývl znovu hlavou. Starší muž se jen pošklebně uchechtl. „Hleď si svého Gavo.“ odbyl jeho reakci Julius, „Se svojí službou v armádě hrabství to myslím vážně, přestože mě většina velitelů již odmítla... Butheo pak ta zastupující kvestorka.“ postěžoval si vzápětí.

Gavo se jen obrátil a přešlápl z místa na místo. „Půjdu zkontrolovat koně.“ rozhodl se poté, Julius ho jen odmávl rukou. Gavo tak bez dalšího zdržování spěšně odešel z místa setkání rovnou do stájí.
Chocholka se za odcházejícím Gavem ohlédl.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Jo. To je ten čaroděj.“ vybavil si Langleyho zbrojnoš s listinami. Druhý tě mezitím pro jistotu prohlédl a když nenalezl nic nebezpečného, převzal tvoji hůl, opřel ji o stůl a poté tě odvedl do sklepení v němž se nacházely cely. Cel bylo hned několik, většina jich byla obsazena. Neměl si příliš možnost si prohlédnout vězněné, protože se zpravidla zdržovali v temných zákoutí svých malých cel a zbrojnoš kráčel vpřed poměrně rychle jakoby chtěl být co nejdříve opět nahoře.

„Tohle je jeho cela.“ řekl a poukázal na celu, dveře byly tvořeny jen kovovými mříženími. „Máte návštěvu! Velmistře!“ zvolal a zabouchal na dveře od cely kovovou botou. Z tmavé cely vykoukl starý muž, tvář měl vrásčitou a zarostlou dlouhým plnovousem. Oblečený byl do černého ušpiněného a místy potrhaného roucha. V jeho tváři bylo patrné drobné klamání, když spatřil tvoji tvář - tvář někoho koho neznal - pak jakoby v jeho tváři svitla naděje, že ho právě ty jdeš osvobodit nebo neseš alespoň dobré zprávy.

„Počkám opodál. Ať máte klid. Nemusíte spěchat... Není to žádný hrdlořez ani vrah, trochu úcty velmistrovi co zachránil spoustu životů dopřát musíme.“ oznámil ti zbrojnoš a poté se odebral stranou k jedné z cel. „A co ty zlodějko?“ promluvil k ženě vězněné v cele. „Ty seš také velmistryně svého oboru.“ uchechtl se.

„Co potřebujete...“ promluvil k tobě nakonec Langley (graf. vzhled - zde) a postavil se přímo před mříže, ale nedotkl se jich. Všiml sis kovových pout na jeho rukou, které mu značně omezovaly pohyblivost.


ScorpionCZ
„Výborně.“ pousmála se De Peyranová po tvé kladné reakci, „Klidně můžete, ale prosím... vyberte nanejvýše dva maximálně tři zájemce. Ať se nás kolem toho nemotá příliš a nekomplikuje nám to průběh.“ poté se krátce odmlčela, „V tom případě vás budu informovat až budou přípravy dokončeny. Vy mě prosím pak jen sdělte jména studentů a studentek, kteří se nám rozhodnou připojit. Ať mám přehled.“ poprosila tě, „Kdybyste mě nezastihl zanechte mi vzkaz v mé komnatě... až mi ji připraví. Mám ještě závazky v Chorrolu. Takže tu nebudu neustále.“


[/quote]

---

"Z jakého důvodu by upřeli službu šlechtici?" Zeptám se a zaměřím se na to, jestli Julius odpoví okamžitě nebo mu bude trvat než ze sebe něco vykoktá.

---

"Jmenuji se Merle. Posílá mě mistr Taros, abych zjistil, co se s Vámi stalo.", dodám na začátek a prohlédnu si jeho celu, "Vzhledem k tomu, že jste skončil zde, velmistře, tak je jasné, proč jste mu neodpovídal na zaslané dopisy."

Podívám se mu přímo do očí, "Taros Vás žádá, abyste mu pomohl s léčbou. Vy prý už víte, o co jde." pokusím se zalhat, "Vypadá velmi špatně a zoufale potřebuje Vaši pomoct. Nabídl jsem se mu, že mu zkusím zmírnit bolesti nebo na krátkou dobu ho utlumit, ale velmi agresivně mě odmítnul." nadechnu se, "Říkal mi, že určitě nebudete souhlasit a se mnou nikam jít. V tomhle případě nemohu víc, než souhlasit." a ukážu na obvod mříží, "Taky bych asi nikam nemohl, kdyby mě věznili. Ale vemte si to z té druhé stránky. Pokud Vás propustí," ztiším hlas, "nebo by se Vám podařilo utéct, budete mít místo, kam se vrátit, i na krátkou dobu."

Počkám si, co řekne, "Co se stalo, že jste skončil zde, velmistře? Máte tušení, na jak dlouho tu budete?", pak jen dokončím, "Mohu Vám pomoct s útěkem, ale musíte jít pak se mnou za Tarem. Jinak mi pak už nic jiného nezbývá, než Vás tu nechat napospas a oznámit Tarovi, že jste byl uvržen."

---

,,Tak co? Je všechno zařízené, jak jsem chtěl?" spustím ke Garynovi, dám mu nějaký čas na odpověď a pak budu pokračovat: ,,Hraběnka mě měla z medvíděte radost a my máme další práci. Pomůžeme bezbranným vesničanům, které sužuje upír a ještě se přitom ujistíme, zda se nejedná o toho zmetka Motierreho, nebo zda Cariel nepotkal podobný osud a Císařští mágové se to nesnaží ututlat."

---

→ Tah 1109


Sarako
„Vyřízeno. Peníze jsem dal cechu, zaplatil nocleh a něco málo si nechal.“ přikývl a zopakoval tvé rozkazy, „Také mě odchytl tady strážce.“ poukázal na zbrojnoše, který odstoupil stranou, abyste si mohli promluvit. „Informoval mě o tom, že se prý v táboře před městem našlo několik dalších dobrovolníků, kteří by měli zájem se k nám připojit. Není jich mnoho, ale poptávali se.“ pokračoval Garyn.

„To jsem rád, že se jí chundeláč líbil.“ usmál se dunmer, „Dobře. Zkontroluju si vybavení a připravím se na cestu.“ kývl hlavou, „Ale nebylo by na škodu sehnat nějaké lektvary proti nemocem. Jestli nás kousne, škrábne nebo kdovíco... abychom z toho ještě něco nechytli.“


Tondulin
„Ta kvestorka mi to vyloženě neupřela... asi. Jen mi prostě řekla, že mám počkat na řádně jmenovaného velitele. No a Laythe?“ mávl rukou, „Ten mi řekl, že nejsem... jak mi to řekl?“ zamyslel se, „Jo, že nemám předpoklady pro to sloužit v armádě. Pitomec.“ zakroutil hlavou, „Ale já jsem přesvědčen, že na to mám, umím jezdit dobře na koni, umím se ohánět mečem a poměrně dost se v hrabství vyznám.“

Chocholka se na tebe jen podíval a překřížil si ruce, Alda se znuděně rozhlížel a pracovnice se vydala raději po svém. Julius vás nakonec vybídl ať se posadíte ke dřevěnému stolu u něhož bylo prázdno a byl na něm položen džbán, nejspíš s čistou vodou a několik hrnků.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Hmm... Takže se mu přihoršilo.“ poznamenal Langley se zachmuřeným výrazem ve tváři, „To není dobré.“ povzdechl si, když uvěřil tvým slovům. Odmlčel se a nechal tě domluvit, zvažoval své možnosti.

„Je vám jasné, že Taros je jeden z mála co je schopen garantovat funkčnost té věže plné odpadlíků?“ ztišil hlas, „Jestli se jeho zdraví podlomí natolik, že nebude schopen už dál něco takového garantovat... mohlo by mít neblahé následky.“ pokračoval stále tiše, přičemž v jeho hlase byla patrná obava, „Dobře. Jsem ochoten zapomenout na všechno to co mě přimělo věž opustit.“ souhlasil nakonec, „Ale nebudu z téhle věznice utíkat.“ odmítl, „Na věž se vrátím, pomůžu Tarovi a poté chci mít jistotu, že budu moct v klidu žít ve své domovině aniž bys se musel ukrývat. Neudělal jsem nic kvůli čemuž bych měl být vězněn, ale útěk z vězení by to změnil.“ udělal krok vzad a obrátil se k tobě zády, „Skončil jsem tu kvůli alergické reakci dcerky zdejšího krále... teď už asi bývalého.“ uchechtl se, když se k tobě natočil, „A jeho unáhlené a zcela nepřiměřené reakci. Dívka je samozřejmě v pořádku... alespoň doufám, bylo to před obsazením města.“ poté pokynul hlavou směrem k zbrojnoši, „Jsou ze Shornhelmu, mám pravdu?“ přešel blíže k mřížím, „Vládne jim... alespoň tomu tak bylo než mě zavřeli. Královna Valerie Benetová. Byl jsem u porodu její dcery a též ji později léčil.“ ztišil hlas, „To by mohlo přispět k mému rychlejšímu propuštění, protože by jistě královna nechtěla, abych trčel ve věznici kvůli nějaké malichernosti.“ pousmál se, „Zkuste to připomenout tomu úředníkovi. Hannaque může má slova potvrdit.“ poté se zachmuřil, „Ačkoliv ta je asi ráda, že jsem zavřený, protože se tím její šance na zvolení vedoucí pobočky zvyšují.“


ScorpionCZ
„Výborně.“ pousmála se De Peyranová po tvé kladné reakci, „Klidně můžete, ale prosím... vyberte nanejvýše dva maximálně tři zájemce. Ať se nás kolem toho nemotá příliš a nekomplikuje nám to průběh.“ poté se krátce odmlčela, „V tom případě vás budu informovat až budou přípravy dokončeny. Vy mě prosím pak jen sdělte jména studentů a studentek, kteří se nám rozhodnou připojit. Ať mám přehled.“ poprosila tě, „Kdybyste mě nezastihl zanechte mi vzkaz v mé komnatě... až mi ji připraví. Mám ještě závazky v Chorrolu. Takže tu nebudu neustále.“

---

"Vykašlete se teď na pobočku, velmistře!" zdůrazním, "V sázce je mnohem víc, než jen vysokoskalský cech mágů! Taros a já jsme na začátku objevu něčeho, co nám není doposud známo a může mít nemalé důsledky na Tamriel! Já... MY potřebujeme vaši pomoc!" , podívám se mu do očí s hrůzným výrazem, "Prostě mi řekněte, co mám udělat a kde toho úředníka bych dokázal najít. Zařídím, abyste se odtud co nejrychleji dostal, při nejlepším ještě dneska. A až se to podaří, abyste se vrátil za Tarem a vše důležité si pověděli."

---

,,Jestli se ti chce utrácet za lektvary, bránit ti v tom nebudu, jen ti doporučím kořen mandragory od místního ranhojiče. Chutná sice hůř, než syrová popelavá hlíza, ale když vydržíš tu pachuť, tak ti na to taky pomůže a ještě ušetříš. Já sám si ale radši večer zajdu do chrámu a s kořenem mandragory se budu trápit jen když mě některej z těch upírů fakt hryzne, nebo zraní. Každopádně si tu mandragoru můžem večer povařit s upířím prachem a ten lektvar si tak sami vyrobit." mávnu rukou nad Garynovou zmínkou o lektvarech a podívám se na strážného: ,,Kolik je těch dobrovolníků? Já jen abych věděl, kolik dalších lůžek mám v hostinci zaplatit na dnešní noc." načež dojdu do hostince vyhledat hostinského.

---

"Ah jistě, chápu. Zanedlouho mám hodinu, takže se tam můžu zrovna zeptat. Dám vám vědět co nejdříve. Uvidíme se tedy později a ještě jednou děkuji za nabídku a těším se na budoucí spolupráci." Vstřícně ukončím rozhovor a pokud nebude už nic dalšího potřebovat, ujistím se, jak jsem na tom s časem. A až odejde, tak se vrátím ke studiu zápisků z mohyly duší.

---

"Nemohl jsem nezaslechnout váš rozhovor o závodu, váš přítel zjevně nesdíl přesvědčení o vašich jezdeckých schopnostech." Lehce se usměju a přijmu místo. "O jaký závod vůbec jde?"

---

→ Tah 1110


Sarako
„No... Aha... dobře.“ pokyvoval hlavou Garyn, když se mu zjevně rozležela myšlenka o koupi lektvarů proti nemocem. Nakonec zůstal stát na místě a obrátil se společně s tebou na zbrojnoše.
„Zhruba osm.“ odpověděl ti zbrojnoš pohotově.

Po těchto slovech ses odebral dovnitř. Nalézt hospodského nebylo těžké, postával u pultu a vydával jedno jídlo za druhým. Když si všiml, že se po něm sháníš přenechal vydávání jídla na ženě a odebral se stranou, abyste někomu nepřekáželi.


Tondulin
„Neznáte hlubší kontext.“ namítl nesouhlasně Julius, „Gavo se považuje za lepšího jezdce než jsem já. Ale je to čistě jeho subjektivní dojem, který opírá o své léta a zkušenosti v legii. Doposud jsme se nepoměřili v jízdě, ale sem si jist, že bych s přehledem zvítězil.“ dodal sebevědomě, „Jde jen o malý přátelský závod mezi hrstkou zainteresovaných. Nic velkého.“ ujistil tě vzápětí, „Netřeba tomu věnovat pozornost. A když už jsme u toho. Kdo vlastně jste?“ zeptal se s podezřením v hlase.

Chocholka se při slovech o přátelském závodě usmál od ucha k uchu.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Dobře... dobře.“ zakroutil hlavou po tvém důrazu, aby přestal řešit pobočku, „Já byl v téhle cele ještě předtím než bylo město obsazeno. Ale ze zkušenosti soudím, že bude v sídle vladařů. To nemůžete minout.“ řekl a popsal ti cestu, cesta se shodovala s popisem, kterým ti dala i Hannaque.

„Zkuste tomu úředníkovi zdůraznit, že jsem přítel rodiny Benetů, že jsem jim v minulosti pomohl a nezasloužím si zbytečně setrvávat v téhle cele, když jsem nevinen.“ pokračoval, „Jinak se odteď nedostanu dřív než konečně někdo ze soudců otevře spis s mým jménem a rozhodne o tom, že mám být propuštěn.“ povzdechl si, „Jestli budete potřebovat svědectví, že jsem skutečně léčil a nelžu... tak Hannague to může potvrdit.“


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

Kývnu uznale hlavou a beze slov odejdu z cely pryč. "Stráže, odcházím. Vraťte mi hůl a prosím, vyprovoďte mě ven!" požádám žalářníka cestou pryč. Pak si to zamířím rovnou za soudním úředníkem. Cestou se budu snažit vyhnout lidem.

Až se dostanu na místo, požádám někoho z instituce, aby mě dovedl za tou osobou, co má na starosti Langleyův případ / spis.

---

,,Vymění se Vám tu několik dunmerských hostů, asi osm. Doufám, že to nebude problém, a že o ně bude dobře postaráno. Osm ze současných hostů se ještě dnes přemístí do rezidence, kterou mi poskytla Brumská hraběnka." prohodím k hostinskému, počkám zda hostinský pochopí můj požadavek a poté se obrátím na Garyna: ,,Zajdi pro ty nové dunmery před městem, zaveď je sem do hostince, nabídni jim zbraně a ty, co budou patřit mezi ty bojeschopné, pošli do cechu bojovníků. Potom jim sežeň ve zdejším krejčířství nějaké lepší oblečení bílé a hnědé barvy." načež mu dám sto septimů se slovy: ,,To by mělo stačit." a sám vyrazím k budově cechu bojovníků.

---

Usměju se a pokusím se znít alespoň trochu svůdně, "Omlouváme se za pozdní vyrušení. Přijměte prosím naši návštěvu jako omluvu za dnešní brzké zavření vašeho oblíbeného lokálního podniku. Nechtěli jsme chodit dříve, abychom nebudili nežádanou pozornost."
Bude se pokračovat usmívat na Ramiuse a doufat že jsem zněla dostatečně věrohodně.

---

→ Tah 1111


Sarako
„Nebude.“ odpověděl ti hospodský, „Bude o ně dobře postaráno.“ dodal vzápětí, když ses obrátil na Garyna, dal se hospodský na odchod, protože na něj kdosi křičel.
„Dobrá. Doběhnu toho zbrojnoše, aby mi je pomohl shromáždit.“ odpověděl ti Garyn na tvé instrukce, když od tebe přebíral septimy. Poté se bez zdržování odebral pryč z hostince. Následoval si ho. Opustil si hostinec a zamířil rovnou k cechovní budově. Před cechovní budovou panoval klid. U vývěsky postával bojovník, nejspíš patřil k cechu bojovníků, protože měl přes rameno krom obrovské sekery přehozený i hnědý plášť s vyšitým symbolem cechu bojovníků. Oblečený byl do kožené zbroje a tvář měl zakrytou přilbou. Soudě podle jeho chování hledá zakázku, ale žádná se mu nejspíš nezdá dostatečně lukrativní.


Tondulin
„Neznáte hlubší kontext.“ namítl nesouhlasně Julius, „Gavo se považuje za lepšího jezdce než jsem já. Ale je to čistě jeho subjektivní dojem, který opírá o své léta a zkušenosti v legii. Doposud jsme se nepoměřili v jízdě, ale sem si jist, že bych s přehledem zvítězil.“ dodal sebevědomě, „Jde jen o malý přátelský závod mezi hrstkou zainteresovaných. Nic velkého.“ ujistil tě vzápětí, „Netřeba tomu věnovat pozornost. A když už jsme u toho. Kdo vlastně jste?“ zeptal se s podezřením v hlase.

Chocholka se při slovech o přátelském závodě usmál od ucha k uchu.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Stráž ti nijak nebránil v odchodu, přerušil svoji obhlídku ostatních vězňů a odvedl tě zpět nahoru, kde ti jeho kolega vrátil nazpět magickou hůl.

„Jestli chcete žádat o jeho propuštění.“ načal téma při předávání hole strážný, „Tak hlavně dávejte bacha ať klepete na správný dveře.“ pokračoval, „Dnes totiž bude úřadovat jinde. Změna kvůli bezpečnosti. Byl ohlášen příjezd několika důležitých osob království a fronta u sídla vládce je proto nežádoucí.“ vysvětlil a popsal ti místo kde máš hledat onoho úředníka.

Bez dalšího zdržování ses vydal rovnou za soudním úředníkem, šel si podle instrukcí stráže a brzy nalezl honosný dům v němž měl nyní mimořádně úřadovat. Fronta před dveřmi nebyla dlouho. Postávala tam jen dvojice lidí, mladý pár, žena nervózně přešlapovala z místa na místo a muž, který byl o pár let starší než ona se opíral o zídku a zůstal ledově klidný. Dveře do budovy byly otevřené dokořán a tak si vešel, chodba byla plná dveří. Optal ses jedné kolemjdoucí, která nesla komínek listin. Nasměřovala tě ke správným dveřím. U dveří postával jeden ze zbrojnošů.

Když si došel ke dveřím, aby si zaklepal, otevřely se. Vyšel postarší muž o holi, pod ramenem svíral kožené desky s hromadou papírů. V očích měl radost, zvesela tě pozdravil a poté vyrazil pryč. Dveře za ním bouchly. Zaklepal si na dveře, téměř ihned se ozvalo unavené 'dále'. Vešel si dovnitř. Ve větší obdélníkové místnosti, narychlo přizpůsobené úřadování seděl za podlouhlým stolem redguardský úředník, oblečený do oděvu pro vyšší vrstvu. Všiml sis velkého zlatého prstenu na jeho ruce, symbol na něm nejspíš používal k otisknutí na důležité dokumenty.

„Zdravím vás.“ pozdravil tě s předstíraným zájmem v hlase, „Doufal jsem, že dnes bude klidnější den... můj přesun avizován dopředu nebyl a doufal jsem, že si místní nenechají ujít přehlídku.“ postěžoval si vzápětí. „No tak pojďte blíž.“ vybídl tě poté a pokynul ti ať vezmeš židli, rovněž vydal pokyn asistence, které sis předtím skoro ani nevšiml. Byla to mladá holčina, sotva jí mohlo být víc jak dvacet. Byla schovaná za kusem nábytku, když na zemi přerovnávala a třídila papíry. „S čím vám mohu pomoci?“ opřel si lokty o stůl a prstem si promnul oko.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.

---

Vstoupím do budovy Cechu bojovníků a porozhlédnu se po Rel.

Jakmile jí najdu, zeptám se jí: ,,Tak co, jak jsme pokročili s hledáním příčiny toho nadměrného vzrůstu krys?"

---

"Přišel jsem orodovat za mého přítele, který nyní sedí ve věznici. Jistě ho dobře znáte, je to velmistr Langley." předtím než úředník bude chtít něco říct, vztyčím ruku a zadržím ho, "Je mi jasné, že máte nějaké jisté postupy a předpisy, ale vyslechněte mě, prosím. Je mi známo, že můj přítel byl vsazen do kobek kvůli protikrálovským řečem a přístupu, nicméně bývalý král je nyní pryč. Můj přítel se zasloužil o spoustu toho dobrého, například to, že jest dobrým přítelem rodiny Benetů a byl u porodu dcery královny Benetové. Jsem si naprosto jistý, že jeho okamžité, či co nejrychlejší propuštění, má smysl. Nehrozí od něj žádné nebezpečí, vliv na mágské cechy upadly a co se týče vůdcovství ve zdejším cechu, má ho na starosti velmistrině Hanneque." zamyslím se, "Když už o tom tak mluvím, ona vám může dosvědčit pravdu ohledně zákroku u královny.".

Jakmile skončím řeč, prohlédnu si úředníkovu místnost, samotného redguarda a i mladou dívku. Budu na nich hledat něco nepatrného, co by chtěli skrýt přede mnou jako záminku k "páce" - např. nezahojený ekzém, zvrásnivělé čelo po depresích, chvění v rukách díky abstinenci, apod. Jakožto znalec magie obnovy bych to měl hned rozpoznat.

---

→ Tah 1112


Sarako
Vstoupil si do cechovní budovy a poohlédl se Rel. Ve vstupní síni nikdo nebyl a tak si hledal po hlasech linoucích se z vedlejší místnosti. Brzy si ji našel. Posedávala v malé místnosti připomínající jídelnu, naproti ní seděl redguard a zjevně vedli rozhovor o přerostlé kryse až do tvého příchodu. Když tě Rel uviděla přicházet odmlčela se a pozvolna vstala ze židle.

„Je mi líto, Gil-Galame... ale víc vám s tím nepomohu.“ promluvila k reguardovi.
„Nevadí. Zkusila jste to.“ namítl redguard, „I to se cenní. Díky.“ poděkoval vzápětí a taktéž vstal, ještě předtím, ale dopil vodu, kterou měl v hrnku a sbalil rozevřenou knihu. Kniha byla nejspíš orientována na zvířectvo a nebezpečné tvory žijící především v Cyrodiilské provincii.


Tondulin
„Neznáte hlubší kontext.“ namítl nesouhlasně Julius, „Gavo se považuje za lepšího jezdce než jsem já. Ale je to čistě jeho subjektivní dojem, který opírá o své léta a zkušenosti v legii. Doposud jsme se nepoměřili v jízdě, ale sem si jist, že bych s přehledem zvítězil.“ dodal sebevědomě, „Jde jen o malý přátelský závod mezi hrstkou zainteresovaných. Nic velkého.“ ujistil tě vzápětí, „Netřeba tomu věnovat pozornost. A když už jsme u toho. Kdo vlastně jste?“ zeptal se s podezřením v hlase.

Chocholka se při slovech o přátelském závodě usmál od ucha k uchu.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Úředník nedal najevo žádné známky toho, že by Langleyho jakkoliv blíže znal nebo o něm slyšel. Nejspíše se jich chystal k odmítavým slovům a odvoláváním se na předpis, aby jednání s tebou pokud možno co nejdříve ukončil a měl opět o jednu starost méně. Toto jsi však odtušil a zastavil ho dříve než skutečně mohl promluvit. Pokračoval si a nepustil ho ke slovu dokud si zcela nedohovořil.

Neušlo ti, že úředník zpozorněl zejména ve chvíli kdy si zmínil zásluhy pro rod Benetů. Sevřel ruce na stole, opřel se o zadní opěradlo a když si mu dal konečně prostor se vyjádřit promluvil.

„Jestli je tomu tak. Pak by nebylo vskutku moudré držet tohoto muže ve vězení zbytečně. Sloužím u královského dvora již mnoho let, ale bohužel ne tolik dlouho, abych si mohl pamatovat královninu dcerou malou. Tudíž nejsem schopen potvrdit věrohodnost vašich slov. “ pokračoval ochotnějším tónem než doposud, „Dnes je shodou okolností město poctěno delegací. Mohu si pravost vašich slov ověřit přímo u té, které měl váš přítel zachránit život.“ naklonil se nad stůl a opřel lokty o boční opěradla židle, „Mohl bych to udělat ihned.“ kývl hlavou, „Touto dobou...“ obrátil se k dívce, která byla však příliš zaneprázdněna svými povinnostmi a pozornost mu nevěnovala, „By měla být delegace už v hlavním sídle. Ceremonie jejich příjezdu na náměstí by měla končit.“ poté se dlouze odmlčel.

V průběhu vašeho rozhovoru ses snažil najít cokoliv podezřelého, jakýkoliv neduh, známku nemoci či závislosti. Jediné co můžeš s jistotou potvrdit je, že trpí únavou, která pramení s největší pravděpodobností z jeho pracovního tempa a nasazení. Na dívku, která mu vypomáhá příliš dobrý výhled nemáš, ale rovněž na první pohled nejeví žádné známky nemoci či závislosti. Je však nepravděpodobné, že by si takto vysoce postavený úředník najal někoho neprověřeného a nedůvěryhodného vzhledem k množství důvěrných dokumentů, které mu projdou rukou.

„Dobře.“ prolomil dlouhé ticho, „Nabídnu vám dvě varianty jak vaši záležitost vyřešit. Buď zajdeme teď hned za velmistryní Hannaque a požádáme o potvrzení slov vězněného. Pokud se mi budou zdát dostatečně důvěryhodná, vyhovím vašemu požadavku a vašeho přítele propustím... vzhledem k zákonům Shornhelmského království je tam, ale určitá časová lhůta. Ta je odstupňována v závislosti na provinění. Nicméně... Když půjde vše hladce měl byste svého přítele venku už zítra v ranní hodinách.“ obrátil se na tebe, „Alternativou je požádat o audienci v sídle, setkat se s královninou dcerou a nechat rozhodnutí na ní. Pokud se rozhodne udělit královskou milost platí prakticky okamžitě a Langley v tomto případě může opustit vězení hned jak předáte vzkaz příslušnému strážci. Tam žádná lhůta neběží.“ krátce se odmlčel, „Když vám sepíšu listinu, která vám zajistí přednostní právo při audienci budete to mít vyřízené rychleji.“ řekl a začal hledat čistý papír, „A já se nebudu muset nikam trmácet.“ poznamenal spíše sám pro sebe než pro tebe. „No... rozhodnutí je na vás.“ pozvedl hlavu, „Ale připravte se, že při audienci je nutné dodržet protokol, chovat se slušně a se vší úctou vůči budoucí vladařce.“ zdůraznil, „Tak jakou variantu zvolíte?“ zeptal se, když si připravil čistý papír.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.