---

Připraven sáhnout po meči vyčkám, co se bude dít.

Pokud po otevření dveří nedojde na zbraně, pokusím se i ostatním uvnitř seznámit se situací ohledně Leigelfa stejně, jako jsem to pověděl Halfarovi a tomu, kdo se mi bude jevit jako jejich vůdce, ukáži dekret od Brumské hraběnky, jako důkaz, že mluvím pravdu.

---

Nakloním se k němu blíž a budu mluvit tak hlasitě, abychom se slyšeli jenom my dva.

"Vzhledem k Vašemu věku předpokládám, že máte hodně teoretických zkušeností o nekromancii. Je to několik dnů, co se mi neustále zdají jedny a ty samé sny...". Popíšu mu přesně vize, které jsem měl naposledy.

"Mám amnézii, nějakou dobu si nepamatuji, ale vím, že jsem se asi před dvěma lety dostal do Mohyly duší. Myslím, že to bylo v rámci univerzitního výzkumu. Pamatuji si na některé události, jak jsem putoval po prázdných polích v Mohyle, mluvil se spoutanými dušemi... možná zahlédl, nebo se někdo zmínil o Umbrielovi... V té Mohyle k něčemu došlo, ale nedokážu si vzpomenout, co." nadechnu se, "Poslední vzpomínka je, že došlo k nějaké bitvě. Pak... už jsem se ocitl v Ledohradu s těmito sny. Nevím proč, nevím jak."

---

"Dnes mám nějaké řešení poblíž, takže bych se tam rád jel podívat rovnou, ale ano... můžeme si na to plácnout." Usměju se na Chocholku a vrátím se do síně na hlasování.

---

→ Tah 1094


Sarako
„To jsem já. Halfar. Otevřete.“ křikl následně, „Vedu nám hosty.“ zvolal znovu, „Už si můžeme.“ řekl, když nedostal odpověď a vešel.

Jakmile otevřel dveře a vešli jste spatřili jste jednoho staršího muže a dvě ženy. Byly rozprostřeni kolem ohniště a zahřívali se, měli málo kožešin a tak seděli co nejblíže k sobě. Další dva muži vám ihned vstoupili do cesty. Jeden z nich svíral kuši, šipky do ní měl připnuté k opasku a měl nabito. Oblečen byl do obyčejného vesnického oděvu. Druhý v ruce svíral obouruční zahnutý meč, který si ihned identifikoval jako akvariský.

„Javad, Metundus.“ představil oba muže Halfar, když ses představil a seznámil přítomné stejně jako Halfara se situací. Ani jednoho z přítomných obyvatel věže si, ale nevyhodnotil jako vůdce skupiny. Halfar brzy pokračoval se slovy, „Bratr Martinus je ve vyšším patře, ale nechce být rušen.“
„My tohle místo neopustíme.“ odmítl Javad dost rázným tónem, přehodil kuši přes rameno „A už vůbec se nevydáme do Hammerfellu.“ odmítl znovu a poté udělal několik kroků stranou a připojil se k sedícím u ohně. Metundus zaujal o dost tišší názor. Dlouze mlčel a když Javad usedl a byl dost daleko, povzdechl si.

„Souhlasím s ním. Hammerfell je jediná provincie co dala Aldmerskému spolku pořádně na prdel. Hraniční přechody budou pečlivě hlídány Thalmorskými agenty, aby nedocházelo k úprku a nějakému budování odporu v pouštní provincii, kterou nemají vůbec pod kontrolou.“ přešel z místa na místo, „To si v naší situaci nemůžeme risknout. Dost našich druhů už zaplatilo za zbytečné chyby a nedostatečnou prozíravost.“ podíval se na Halfara a následně na tebe, „Nehledě na to, že stejně nemůžeme odejít... s prázdnou.“ s těmito slovy sklopil hlavu a odebral se rovněž k ohni.


Tondulin
„Skvěle. Šance, že to projde je nyní vysoká. Elbert souhlasil a podporuje to. Anna by měla také hlasovat pro. To budou tři hlasy. Elbertův bude mít nyní větší váhu a Belius to stejně podepíše, protože nemůže odmítnout hned první návrh rady. To by nepůsobilo veřejně moc dobře.“ shrnul s úsměvem a velkou spokojeností Chocholka, následně jste se oba vrátili do jednací komnaty. Delmus přišel chvilku po vás a tak jediný kdo chyběl a dával si na čas byl Elbert.

Belius se s povzdechem opřel zády o židli, rozhlédl se a poté zabubnoval prsty, „Všechno v pořádku Delmusi?“ zeptal se následně dunmerského komořího, který po příchodu mlčel a působil ztrápeně.
„Vesměs ano.“ kývl hlavou, „Ale soud s regentkou a mou dcerou se blíží každým dnem... spolu s tím stoupá i moje nervozita jak to celé dopadne. Termín se neustále posouvá, mění se i lidé co by u soudu měli být. Je to komplikované.“ zakroutil hlavou.

Dveře se náhle otevřely a vešel Elbert, spěšně usedl na své nové místo. Porovnal si ještě jednou věci na stole a poté se obrátil k vám. Rozhovor mezi Beliem a Delmusel dál nepokračoval, utichl s příchodem předsedy rady.
„Tak... vážení.“ pousmál se Elbert, „Začneme projednáváním prvního bodu, který máme dneska na pořadu dne. Předkladatelem je Chocholka, který požaduje výstavbu nevěstince. Nevěstinec má...“
„Můžeme rovnou přejít k hlasování? Prosím?“ ozvala se k překvapení všech Anita, která doposud mlčela. Elbert, který byl přerušen na ní chvíli nevraživě zíral, protože mu nejspíš překazila jeho vůbec první velké vystoupení. „Chocholka nás se svým plánem seznámil dost podrobně a opravdu si nemyslím, že o tom chci slyšet cokoliv dalšího.“ pokračovala s vážností v hlase.
„Samozřejmě.“ odkašlal si Elbert, „Samozřejmě.“ kývl ještě jednou a podíval se na Chocholku, který se jen usmíval a prohlížel si pár Belia a Anity. „Takže... rozevřená pěst ne, zatnutá pěst ano.“ oznámil pravidla hlasování, „Za sebe zvedám ruku a souhlasím s realizací Chocholka projektu, protože přinese peníze do poklady a též ho lze využít k zisku cenných informací.“ pozvedl ruku se zatnutou pěstí.
„Nesouhlasím.“ převzala si slovo Anita, která zvedla ruku s nataženými prsty.
„Též nesouhlasím.“ podpořil ji Belius a zvedl ruku stejným způsobem.
„Souhlasím.“ zvedla ruku Adrianna aniž by nějak výrazně váhala nad svojí odpovědí. Zjevně si byla v této otázce jista již nějakou dobu.
„Peníze jsou potřeba jinde. Návratnost je sice pravděpodobná, ale aktuálně si něco takového nemůžeme dovolit. Peníze jsou třeba jinde. Nemluvě o tom jaký signál to vyšle mezi našimi občany a sousedními hrabstvími.“ pozvedl ruku s nataženými prsty Delmus.

„Názor ostatních hrabstvích nám může být ukradený. Prioritně jde o naši pokladu, naše lidi a naše záměry. Jestli budeme pro smích ostatním hrabstvím nám může být šumák. Pakliže budeme mít díky tomu mnohem víc peněz, které v budoucnu zúročíme na méně kontroverzní záležitosti.“ převzal si krátce slovo Chocholka. Poslední hlas tak připadl tobě. Přičemž bylo patrné, že tě Anita očima prosila, abys hlasoval proti a nevěstinec neschvaloval.

(STAV: PRO 2 (+ navrhovatel: Chocholka) / PROTI: 3)


SuperHunter
Připnula sis dýku ke stehnu a rozbalila mučící nástroje, Zenira si je zběžně prohlédla. „Kleštičky budou nezbytné, ale cokoliv dalšího přijde asi k užitku. Minimálně k zastrašení.“ zhodnotila khajiitka.


Adrian_S
Muž se zasmál, „Nejenom teoretické. Ve svých mladých letech jsem byl svojí mladickou zvídavostí přiměn proniknout i hlouběji... vyzkoušet i něco praktického. Ovšem. Vždy je důležité si zachovat střízlivý pohled. Nekromancie je ve všech ohledech magie, která je právem zakázána. Kdyby každý z čarodějů měl k těmto vědomostem přístup a snažil se ji využít pro své účely kdykoliv by ztratil někoho milovaného... vedlo by to k narušení přirozenosti a koloběh života by trpěl.“ poté tě již nechal hovořit bez přerušení, vyslechl si tvá slova a popis snu. Když si domluvil a předal mu opět slovo zachmuřil se, promnul si vous a dlouze mlčel.

„To je dost... zmatené.“ přiznal, „Musím si v hlavě utřídit vše co jste mi řekl a popsal.“ znovu se odmlčel, „Víte... ona sama Mohyla duší je opředena tajemstvím, mnoho mágů se do ní snažilo dostat, ale znám snad jen jednoho. Vlastně dva.“ pousmál se, „Teď dva osobně, kterým se to pravděpodobně skutečně povedlo. Pravdou je, že Mohyla duší je sféra mrtvých a smrtelník by do ní za normálních okolností vstoupit neměl. Pokud tak učiní musí si to na něm vybrat nějakou silnou daň.“ opět se odmlčel. „Mohl bych vám namíchat lektvar, který posílí vaše smysly během snu. Jestliže se sen opakuje neustále bude lektvar pravděpodobně velmi účinný, protože jste sen už několikrát 'prožil'. Tím bych začal.“ opět se odmlčel, „Samozřejmě existuje i magie a různá kombinace lektvarů, která je schopna paměť obnovit a zbavit vás amnesie, ale to bych vás musel seznámit se svojí kolegyní. Já takováto kouzla na živých nepraktikuji. Proniknout do mysli mrtvého pár minut po jeho smrti je něco jiného, protože tam již není co zkazit. U živého je to vždy velké riziko.“


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“

---

"Můžeme se pokusit vyřešit ten problém se sny, to zcela bez pochyb. Milerád vám k tomu dám prostor." podotknu, "Než přejdu k léčbě, chci znát význam těch snů. Hlavně tedy ten druhý... jak jsem vám popisoval asi zdejší knihovnu. Víte, kde by se ono místo nacházelo?"

---

"Ostatní hrabství by si měla dávat pozor na to, komu se hodlají posmívat. Jednoho dne by je to mohlo stát všechny zuby." Zazubím se na Elberta s Chocholkou a podpořím je, jak jsem již slíbil.

---

,,Jestli chcete přežít, tak byste odsud měli zmizet co nejrychleji." odvětím Javadovi ,,Po Brumě visí plakáty s odměnou za zabití lapků, kteří údajně okupují tuhle pevnost a je jen otázkou času, kdy sem vtrhne nějaká banda dobrodruhů, lovců odměn nebo žoldáků a pokusí se vás všechny zmasakrovat, aniž by se namáhali zjišťovat, jak se věci mají, i když u těch lovců odměn a žoldáků bych si tipl, že s vámi nebudou mít s vámi slitování i když budou vědět, že nejste loupežníci. V poslední době totiž hned dva žoldácký cechy stály na straně poražených a museli odevzdat svý zbraně a některejm z nich legionáři zabavili i zbytek výzbroje a koně, takže jim bude každej septim dobrej. Vím to, protože jsem bojoval na straně legie jak v bitvě o Chorrol, tak v bitvě o Anvil." vytáhnu z torny dekret od Brumské hraběnky, ukáži jej všem přítomným a dodám: ,,Bratr Martinus si jistě udělá čas na vyslance zdejší hraběnky. Ocenil bych, kdyby jste mě za ním zavedli."

---

Ještě jednou naposledy si prohlédnu ostatní pomůcky v sadě. Po usouzení že se v ní nenachází nic podobně kompaktního jako malé kleště nenachází se podívám znovu na khajitku, "V našem případě platí čím méně tím lépe, ne?" řeknu a vezmu ze sady pouze jedny kleště, jak požadovala Zenira od počátku, "Úzká dýka a kleště by měli být víc než dostačující."

Pokusím se kleště upevnit někde poblíž dýky, pokud mě tedy Zenira nepředběhne. Poté sadu zavřu a pokusím se jí někde v místnosti dočasně uschovat aby se neztratila před tím než se vrátíme.

---

→ Tah 1095


Sarako
Z přítomných ti i nadále nejvíc pozornosti věnoval Halfar a Metundus, který se v průběhu tvého monologu opět navrátil od ohně. Javed po usednutí k ohni příliš ochotu vyslechnout tvá slova nebo jakkoliv dál přispět nejevil. Když si dvojici mužů ukázal dekret od hraběnky, nahlédli a pokyvovali hlavou.

„Zkusíme ho vyrušit.“ rozhodl nakonec Metundus, „Ujmi se toho Halfare. Tys je přivedl.“ dodal vzápětí. Halfar se příliš nadšeně nezatvářil. Nejspíš se obával hněvu bratra Martinuse.
„Tak pojďte.“ vybídl nás Halfar a odvedl vás o patro výš, cestou vám doporučil dávat pozor kam šlapete. Schodiště stoupalo ještě výše, ale zastavili jste se. Halfar decentně zaklepal a poté vyčkával dokud nepřišla výzva. Jakmile přišla, otevřel dveře a vešel, podržel vám dveře a poté je za vámi zavřel.

V menší místnosti se nacházela kožešina na níž klečel kněz modlící se k bohům. Své modlitby zanechal a povstal. Spolu s jeho povstáním sis všiml, že pod dlouhou kněžskou róbou skrývá kalhoty a boty, které jsou bezpochyby součástí nějaké zbroje. Stejně jako jeho druhové ze spodního patra i on měl u opasku připnutý akavirský meč společně s jedním kratším jenž měl blíže k dýce. Tvoji pozornost rovněž upoutala provizorní figurína zhotovená z různých kousků dřeva. Na ní byl umístěn horní díl akavirské zbroje, kterou nosívali ve zdejších končinách zejména agenti Čepelí.

„Bratře Martinusi.“ promluvil s úctou Halfar ke knězovi, „Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale tento muž.“ ukázal na tebe a Garyna, „Má dekret od hraběnky z Brumy. Přišel nás požádat, abychom opustili pevnost, majitel si stěžoval a vylepil plakáty s odměnou.“ zestručnil důvod vyrušení, „Můžeme být v ohrožení.“
Kněz si zachoval kamennou tvář.
„Opustíme tuto pevnost.“ rozhodl následně, „Hned jakmile získáme to proč zde setrváváme.“ dodal a přísně se podíval na Halfara, jakoby si chtěl ověřit zdali vás Halfar již seznámil s důvodem proč zde setrvávají či nikoliv. Když dospěl k názoru, že nejspíše ne, pokračoval: „Naše poslední mise musí být naplněna. Z prázdnou nemůžeme odejít. Dávám vám své slovo. Pevnost opustíme hned jakmile dokončíme to proč tu setrváváme.“ podíval se na tebe, „Bude to v řádu dní.“


Tondulin
Tvá slova zůstaly bez komentáře, přesto ti neuniklo, že zejména Delmusovi a Anitě se příliš nezamlouvala. Elbertův výraz naopak působil jakoby s tebou v duchu souhlasil. Reakci ostatních se ti nepovedlo bezprostředně vyčíst z jejich pohledů a chování.
„Budiž. Schváleno.“ oznámil po tvém hlasování Elbert a dal pokyn k svěšení rukou. Chocholka se viditelně zaradoval, čímž popíchl Anitu, která na něj vrhla zamračený pohled. Belius si kupodivu zachoval poněkud šibalský úsměv v jehož doprovodu pozvedl oči vzhůru.
„Další dva body jsou dost totožné. Nyní bychom měli projednat osud dolu, který byl včera očištěn od...“ začal pátrat ve svých poznámkách Elbert, který si nebyl jist od koho jste vůbec důl očistili.
„Od upíra a sekty lidožroutů.“ napověděla mu Adrianna.
„Od upíra a lidožroutů?“ hlesl udiveně Elbert, „No výborně.“ prohlásil následně, „Padl návrh na obnovu tohoto dolu. Obnášelo by to investici z pokladny hrabství, důl by patřil hrabství... žádná podíl by se nedělil.“ pohlédl na Chocholku.
„Ano. Přesně tak. Sice jsem ještě na místě nebyl, ale předběžně jsem vypočetl, že by se obnova měla vyjít do deseti tisíců Septimů. Jsem přesvědčen, že tuto částku spíše nepřešvihneme. Protože solidní základ je již postaven z toho co se ke mně dostalo.“ převzal si slovo Chocholka, „Návratnost dolu bezpochyby bude. Samozřejmě předtím než bychom skutečně tyto peníze investovali provedeme důkladné ohledaní tamního ložiska. Nicméně schvalme to již nyní ať se tomu mohu věnovat při jednom i se zbytkem.“ vybídl poté.
„Nebudeme hlasovat hned.“ upozornil Elbert, „Dalším návrhem je obnova Melbrandovi hlásky, kterou včera vyčistil rytíř Tilbaut se svojí skupinou.“ oznámil a podíval se přítomných, „Oblast podle hlášení rytíře Tilbauta byla v držení nějakých lapků a banditů. Eliminováni.“ pozvedl hlavu od zápisků, „Zde je otázka jestli pro tuto pevnost najdeme uplatnění.“
„Také jsem ji osobně neviděl, ale zde je důležité zhodnotit její stav. Jestli je ve stavu, který by se stal latrínou na prachy pak bych od toho dal ruce pryč. Pokud je ovšem ve stavu, kde by drobná investice mohla přinést ovoce tak bych byl pro její úpravu a případnému využití pro nějaké armádní účely.“ rozhlédl se Chocholka.
„Tahle hláska má problémovou historii majitelů. Domnívám se, že už nějakého majitele...“ oznámil Delmus.
„Tak mu ji zabavíme. Nestará se o ni a nenahlásil přítomnost lapků. Tyhle lapkové mohli terorizovat okolí. Majitelé pozemků a potažmo pevností nebo zkrátka staveb co mohou posloužit jako úkryt podobným existencím by měli mít přehled o jejich stavu a bezpečnosti.“ reagoval Chocholka.
„Přesně tak. Musíme si udělat přehled o pevnostech, které se nacházejí na našem území. Veliteli Ervine.“ podíval se na tebe Elbert, „Pověřte tím někoho. Ať sebou vezme nějakého řemeslníka, projdou jejich stav a též obydlenost. Pokud tam budou lapkové, vyšleme oddíl co si s nimi poradí a zlikvidujeme.“
„Obávám se, že tohle neprojde.“ převzal si slovo Delmus, „Nelze zabavit majetek jen proto, protože se o něj majitel dostatečně nestará. To nelze.“
„Prozatím.“ řekl neutrálním tónem Elbert, „Mít přehled o pevnostech, hláskách a podobných vojenských staveb je klíčové. Nesmíme si to nechat přerůst přes hlavu.“ dodal a otočil list ve svých poznámkách.
„Přehled mít můžeme, ale pozemky, které jsou v majetku někoho jiného než hrabství si nárokovat nemůžeme ani v případě, že se o ně dotyčný nestará nebo je spravuje velmi špatně. V tomhle směru můžeme udělat pouze jediné, dát mu to jasně najevo nějakou výtkou nebo je zkusit vykoupit.“ upozornil Delmus.
„Dobře.“ povzdechl si Elbert, „Chocholka to nějak vymyslí.“ řekl směrem k argonianovi, který jen přikývl spokojeně hlavou. „Máte někdo k těmto bodům připomínky? Nebo nějaké otázky? V případě dolu si myslím, že je vše jasné. Vyčleníme 10 tisíc Septimů prozatím do rezervy, ohledáme důkladně naleziště a pokud se shledá odborníky jako vhodné k obnovení těžby peníze využijeme. V opačném případě je opět navrátíme do pokladny.“
„Důl je užitečná věc. Tady si myslím není o čem dlouze mluvit nebo jednat. Kdyby někdo z nás měl něco proti těžbě už by se ozval.“ podíval se spíše směrem na Anitu a Adriannu u kterých jakoby očekával, že by s tímto mohly mít problém, ale neměly. Obě jen zakroutily hlavou na Beliova slova. „Zde bych asi rovnou zapsal schváleno, ale pokud je nezbytné hlasovat?“ podíval se tázavě na Delmuse, otočil se k němu i Elbert.
„Je to vhodné. Hlasovat i v případě předem deklarovaného souhlasu.“ odpověděl Delmus pohotově.
„Dobře. Než hlasování vyvolám. V případě bodu ohledně hlásky navrhuji setrvat a jednání odložit dokud nebude provedeno důkladné prozkoumání stavu a Chocholkou vytvořen hrubý odhad financí.“

(k urychlení jednání: Aedan hlasoval v obou případech souhlasně, zbylí členové rovněž souhlasili a došlo k jednoznačnému souhlasu, investice pro důl schválena, hláska odložena)

„Dalším bodem... tento navrhuje komoří Delmus.“ obrátil se Elbert na Delmuse, „Je schválení finanční podpory ve výši 25 tisíc Septimů. Investice má podpořit řemeslníky a občany města Chorrol, které zasáhlo obléhání města.“ shrnul a poté předal dunmerovi slovo.
„Přesně tak. Investice má navíc přispět k lepší konkurence schopnosti místních řemeslníků. Jako taková se soustředí přímo na Chorrol a jeho občany. Tudíž peníze nepůjdou mimo město k řemeslníkům, kteří mají své dílny v osadách mimo město.“ upřesnil Delmus.
„A jak plánujete peníze rozdělit?“ zeptal se Chocholka, „Četl jsem, že plánujete pověřit někoho... někoho kdo projde město, vytipuje adekvátní kandidáty a poté se peníze schválí. Nicméně... jakým způsobem se bude udělovat výše? Jsou nějaké nastavená pravidla?“ vyzvídal.
„Ano. Mám jasnou představu jakým způsobem tohle celé proběhne. Značná část domů je již dávno opravena z předchozích podpor, které jsme občanům poskytli. Nyní by mělo dojít k završení této snahy a je to tudíž cíleno na ty co skutečně předtím nějakým způsobem nejednali nebo na ně nezbylo. Řemeslníci dostanou všichni stejně. Občané na opravu svých domovů dostanou tolik, kolik je oprava skutečně bude stát.“ zodpověděl mu otázky Delmus. Chocholka kývl hlavou.
„Dobře...“ kývl hlavou Chocholka, „Souhlas. Myslím, že tohle z pokladnice uvolnit můžeme.“ rozhodl následně. „Předpokládám, že to má všeobecnou podporu a nikdo nemá nic proti?“ zeptal se, když se rozhlédl.
„Ano. V tomhle směru nemám žádný problém. Z toho co říká Delmus je to nastavené spravedlivě. A jestliže to pokladnice ustojí pak skutečně nevidím žádný problém.“ souhlasil Elbert.
„Podporu Belia a Anity jsem si již vyjednal v předstihu, protože jsem to s nimi řešil.“ ujistil Delmus, „Vás.“ obrátil se na Chocholku, „Jsem v té době ještě příliš neznal, proto těch podkladů moc nemáte.“
„Chápu.“ překřížil si ruce na hrudi Chocholka, „Co tam máme dál Elberte?“ zeptal se.

(k urychlení jednání: Aedan hlasoval souhlasně, zbylí členové rovněž souhlasili a došlo k jednoznačnému souhlasu: investice pro podporu řemeslníků a občanů schválena)

„A nyní můj bod... dnešního zasedání.“ řekl s vážností v hlase Elbert a rozhlédl se po komnatě, „Dozvěděl jsem se, že Chorrol jako takový aktuálně nemá žádnou síť špiónů. To je podle mého názoru špatně. Přemýšlel jsem jak to celé správně uchopit. Jestli vám navrhnu, aby s námi seděl v radě ještě někdo kdo by si tuhle agendu vzal na starost, ale dospěl jsem k názoru, že je to zbytečné. Respektive domnívám se, že to lze sloučit pod povinnosti jednoho z nás.“ začal pozvolna vysvětlovat, „Rád bych, aby se Chorrolské vojsko rozšířilo o speciální oddíl specializující se na špionáž a případně... tajné operace.“ pomrkával na obě strany jakoby chtěl znát bezprostřední reakci. „Proto bych rád o tuto agendu rozšířil pravomoci velitele ozbrojených sil hrabství. Velitel Ervine by si vzal sestavení a následnou koordinaci této jednotky pod sebe. Já jsem schopen mu v řádu dní... možná i dříve dodat několik schopných mužů, které znám osobně a vím, že jsou schopni splnit i ty nejtěžší operace a zůstat přitom v utajení. Společně s nimi by položil základ.“ uzavřel a dal prostor k připomínkám.
„Chceš špiclovat naše sousedy?“ reagoval žertovně Belius.
„Vždycky se hodí vědět jakou noční halenku nosí hraběnka v Kvatchu a jakou v Skingradu.“ namítl žertovně Chocholka, „Krom toho... budeme mít ten nevěstinec, který rovněž přinese hrstku drbů. Samozřejmě je bude třeba očesat od těch hloupostí a vytáhnout z nich opravdu jen to co má hlavu, patu a hlavně váhu pro nás.“
„Netvrdím, že je to hloupost... nebo zbytečný, ale když se to provalí může z toho být průser.“ konstatoval Belius.
„To nepopírám. Proto to musí být utajeno. Existence té jednotky musí být tajná. Samozřejmě, že ostatní hrabství bezesporu něco takového také mají. Nikdy nevíš jestli ta blondýnka co tu dělá vrchní není ve službách někoho jiného a nešpicluje nás tu. To nikdy nevíš.“ reagoval Elbert.
„Elbert má pravdu.“ kývla hlavou Adrianna, „Intriky jsou všude. Dvorem počínaje. Teď máš moc a jsou lidé co tě o ní vždy budou chtít připravit. To je přirozené. Je to skutečně všude. Tahle jednotka by mohla snížit šance, že se jim povede proniknout na náš dvůr a jak zmínil Elbert je tu šance, že se nám povede získat nějakou páku. Ta je v diplomacii potřeba.“ podívala se na Belia, „Nicméně nemyslím si, že by zrovna služebná Belene byla špionkou.“ ujistila následně přítomné.
„To byl samozřejmě jen příklad.“ přikývl Elbert, „Nijak zle jsem to nemyslel. Jak jsem řekl. Jde o to mít svoji vlastní síť špiónu, mít své informátory různě po hrabství, abychom byli zavčasu v obraze co se chystá. Proto mi přijde, že můj návrh vytvořit tajný oddíl pod velením velitele Ervineho je ideální. Samozřejmě on jim bezprostředně velet nebude, stanoví někoho dostatečně kompetentního a sám to bude sledovat z větší vzdálenosti, protože se do toho nesmí příliš namočit.“
„Musím přiznat, že s tímhle souhlasím.“ kývl Delmus, „Sice bych rád věřil, že to jde i čestnější metodou. Nicméně jsem u dvoru již nějaký ten pátek a vím, že tohle zformování oddílu by sloužilo jedině ku prospěchu. Jsem, ale toho názoru, že by něco takového nemělo být součástí naší oficiální armády. Měla by celá jednotka stát bokem a skutečně spadat pod agendu jiného člena rady. Aby v případě nějaké aféry... řekněme nedošlo k tomu, že jí bude ovlivněn velitel. Pro veřejnost by to nebylo dobré.“ nadechl se, „Proto bych to raději oddělil a velitele nechal stát stranou. Aby nemohl být tolik pošramocen, když špioni něco vyvedou.“

„Další člen v radě je zbytečnost.“ řekl Chocholka bez váhání, „Zbytečně to bude stát pokladnu hrabství několik stovek navíc. Nehledě na to, že se celá jednání protáhnou. Brzy sem sedne druhá čarodějka nebo čaroděj... kněžka a nyní někdo další? Elbertovo řešení je logické. Velitel je velitel vojenských sil a pod ním by měl být i tenhle oddíl. Financování mu můžeme poskytnout odděleně, nicméně nechal bych to všechno v gesci velitele. Nikdo dalšího bych do toho netahal. Ten ať si pak udělá hierarchii a pořádek podle sebe.“
„Jsem jednoznačně pro vytvoření oddílu, ale souhlasím s Delmusem. Raději ponechat jednotku bokem. Ať není velitel zasažen 'špinavostmi'.“ poznamenala Adrianna, která přitom krátce koukla na tebe.
„Takhle... když to praskne bude z toho humbuk ať stojí v čele kdokoliv. Takže je to asi trošku jedno.“ pokrčil rameny Belius, „Ale samozřejmě bych si nepřál, aby kvůli tomu měl průšvih Aedan.“ dodal vzápětí, „Jenže, když to přiklepneme někomu jinému... někoho koho úplně neznáme pak se to může obrátit i proti nám. Špionáž je zákeřná a může se kdykoliv obrátit i proti tobě.“
„Dobře.“ zazněl rezignovaně Elbertův hlas, „Uklidněme vášně. Delmusova připomínka má v sobě něco pravdy. Nicméně... velitel Ervine je tu ten hlavní velitel. Jeho názor by měl být klíčový, protože on garantuje bezpečí hrabství. Jestliže pod sebe bude tenhle oddíl chtít pak ať ho má. Pokud se ho zřekne... pak zkrátka najdeme nějaký příhodný kompromis.“ uzavřel, „Protože pochybuju, že je tu někdo kdo by tenhle oddíl považoval za zcela zbytečný?“ rozhlédl se. Nikdo z přítomných nereagoval. Všichni vesměs souhlasili, že oddíl má nepochybný přínos pro zvýšení bezpečnosti hrabství.


SuperHunter
Znovu sis prohlédla mučící pomůcky v sadě. Byly různé a každá z nich by našla své využití. Zenira se rovněž nakrátko naklonila nad pomůcky, ale pak jen zakroutila hlavou, „Myslím, že kleštičky budou stačit... I když... Možná tohle.“ řekla a vytáhla jiné kleště, určené ke skřípání. „To se bude hodit. Na prsty... pokud nebude chtít mluvit. Na zbytek mám své drápky.“ řekla a pozvedla svoji khajiití packu a ukázala drápy. Poté co jste si obě uschovaly kleště, zabalila si opět sadu a uschovala ji na bezpečném místě.

„Ještě kabát. Ať nebudíme pozdvižení hned za dveřmi.“ doporučila ti kabát a sama ho přes sebe přehodila, aby zakryla co největší část svého těla v šatech. Poté vykročila ke dveřím a uvolnila je.


Adrian_S
„Dunmer se zohyzděnou částí těla je bezpochyby Taros. Žádného jiného temného elfa co by utrpěl nějaká podobně závažná zranění jsem tu neviděl. A to jsem tu už dost dlouho.“ řekl čaroděj po krátkém mlčení, „Ovšem ta knihovna, kterou jste mi popsal vyvolává v mé hlavě dost otázek.“ přiznal nespokojeně, „Prošel jsem tuhle věž křížem krážem, všechny veřejné prostory jsem prolezl, ale tohle mi nic neříká. Pravdou je, že spousta komnat je nevyužita a zamčena. Klíče od nich má pouze Taros...“ zachmuřil se, „Obávám se, že potřebuju něco víc. Jinak je to jako hledat jehlu v kupce sena. Ale stále budu přemýšlet. Občas máme všechno tak strašně na očích, ale zkrátka si to hned neuvědomíme.“ opět se odmlčel. Bylo na něm znát, že se snaží hádanku rozklíčovat a trápí ho, že se mu to příliš nedaří.

„Vraťme se zpět k prvnímu snu.“ vyzval tě poté, „Sice vyvolává ještě více otázek, ale zkusme zauvažovat. Z toho co jste mi pospal... usuzuji, že ta kniha bude velmi prastará a bude rozhodně spadat do staré magie a to té spíše zakázanější. Černá vazba je pro tenhle typ magie typická. Co se lokace týče... myslím si, že tady to určitě nebude. Kdyby tu totiž bylo něco takového...“ povzdechl zamyšleně hlavu, „Už by ji někdo dávno objevil.“


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“

---

"Se špiónskou prací nemám mnoho zkušeností, ale myslím, že by tato agenda mohla spadat pod naše ozbrojené složky. Pokud se v tom nebudu angažovat přímo, ale spíše to jen zaštiťovat, případně rozhodovat pouze o záležitostech nejvyšší urgence, tak souhlasím. Přeci jen rozvědka, která by měla svého samostatného velitele a nikdo by nad ním nedozoroval, by se mohla vymknout z ruky." Budu souhlasit s Elbertovým návrhem a vyslechnu si, jestli k tomu ještě někdo něco má.

---

,,Mohu to tedy brát, jako Vaše čestné slovo, že do týdne pevnost opustíte? Pokud ano, dám Vám na oplátku svoje slovo, slovo rytíře a diplomata, že přiměji majitele pevnosti, aby plakáty s odměnou za vyčištění téhle pevnosti od lapků do zítřejšího soumraku zmizeli z ulic Brumy." prohodím k Martinusovi, abych se ujistil, že budu mít tuhle záležitost z krku, ale pak mi to nedá a zeptám se: ,,Co vlastně tak důležitého vás tu nutí setrvat? Jestli jde jen o septimy, mohu od vás koupit to medvídě za velkorysou nabídku tisíc septimů a to je myslím na nějakou cestu za hranice Cyrodiilu víc než dost." přičemž si budu dávat pozor, aby to vyznělo, jako snaha uspíšit naší dohodu. To, že ve mě Martinus probudil zájem o možný artefakt, který hledají, na sobě nedám znát.

---

"Co třeba Taros? Možná by mohl pomoct, kdybych se mu zmínil o problému. Nebo... co myslíte? Pomohl by? Umožnil by vstup do dalších částí..." zarazím se, "Ehm, kde to vlastně jsme?"

"No, pakliže tohle nebude stačit, tak mohl bych se pak zmínit, až mi přijde další vize. Protože teď nic dalšího nevím."

---

"Ach, ano, málem bych zapomněla," řeknu a dojdu si pro odložený plášť, který si následně ihned obleču a připravím se k odchodu se Zenirou.
"Nesundáme si ty škrabošky dokud neopustíme sídlo?" zeptám se než vykročíme ven z místnosti.

---

→ Tah 1096


Sarako
„Týden vidím reálný.“ kývl souhlasně bratr Martinus, „O Septimy nejde.“ zakroutil hlavou okamžitě, „Jde o naši budoucnost. Přijetím Konkordátu se z nás stala lovná zvěř. Byť jsme po dlouhé roky chránili Císaře. Thalmor po nás jde jako po vzteklých psech, které je třeba zlikvidovat. Zničili náš chrám, masakrují nás a my se musíme skrývat.“ napřímil se a hrdě pozvedl hlavu vzhůru, „Učiníme poslední protiúder a zlikvidujeme důstojníka, který je zodpovědný za příkoří, které nám bylo způsobeno. Ať Thalmor krvácí stejně jak jsme krváceli my. Bude to náš poslední úder. Pak odejdeme definitivně z této provincie a ukryjeme se dokud nenadejde opět náš čas.“ poodhalil svůj plán, „Jestli chcete medvídě... tak si ho vezměte. Jeho matka zahynula.“ nabídl ti nakonec, „Nikoliv naší rukou. Zjevně rukou pytláků nebo lovce trofejí. Kdoví?“ pokrčil rameny, „Metundusovi se ho zželelo. Tak jsme ho uzavřeli do klece a dávali mu jídlo.“ vysvětlil, „Možná se najde někdo s trpělivostí ho ochočit.“ pokrčil rameny.


Tondulin
„Výborně.“ sevřel Elbert spokojeně ruce, „Rozumný postoj.“ zhodnotil následně, „Jestli budete chtít mohu povolat pár svých mužů, které sloužili pod mým velením v legii. Speciální oddíl, který se na podobné operace specializuje.“
„Víš, že je to dost riskantní? Být už v něčem takovém vůbec namočen?“ promluvila k tobě Adrianna. Bylo na ní patrné, že jí tvá odpověď příliš radosti neudělala.
„Moc ho strašíš Anno.“ namítl Elbert, „Zase tu jednotku nebudeme využívat k likvidaci hrabat, hraběnek nebo samotného Císaře.“ uchechtl se, „Prostě budou jen špiclovat kde bude třeba. Občas možná nějaká menší sabotáž. Tohle nebude nějaká tajná jednotka legie co pronikne na území nepřítele a někoho tajně zmasakruje.“ ujistil ji. Přesto se zdálo, že jeho slovům příliš nevěří.
„Je to... Aedanova volba.“ poznamenala nakonec rezignovaně, „Budeme o tom hlasovat?“ zeptala se.
„Asi to není úplně třeba, ne? Ale pro oficiálnost to raději provedeme. Ať to máme pěkně korektní. Jak by řekla Rolstonová.“ pousmál se Elbert a pozvedl ruku pro souhlas tohoto návrhu, následovala ruka Chocholky, který ji rovněž zvedl aniž by cokoliv řekl a podpořil tvá i Elbertova slova.
Anita, Delmus si dávali se zvednutí ruky na čas, ale nakonec ji též zvedli pro. Adrianna jen zakroutila hlavou, bylo na ní znát, že se jí to nelíbí, přesto nakonec též zvedla ruku a podpořila vytvoření jednotky. Belius souhlasně následoval. Rozhodnutí tak bylo schváleno.

„Děkuji vám.“ poděkoval po hlasování Elbert spokojeným tónem hlasu, „Tohle je dobré pro hrabství.“ zhodnotil, „Časem to všichni co jste dnes v hloubě myšlenek skeptičtí oceníte.“ rozhlédl se, „Tím si myslím, že bylo z mé strany naplněno vše co jsme dnes měli projednat. Jestli jsem něco neopomněl?“ rozhlédl se.
Pokud máš nějaký návrh na projednání je nyní možnost jej přednést a projednat. V opačném případě bude pravděpodobně rada pro dnešní den ukončena a každý si půjde po svém.


SuperHunter
Přehodila jsi přes sebe plášť. Khajiitka na tvoji námitku o sundání škrabošek reagovala negativně, zakroutila hlavou se slovy: „Už takhle upoutáme pozornost nejenom všech kolemjdoucích, ale také těch co jsou našimi přáteli v téhle budově. Ta škraboška... sice spíš pomůže tobě.“ poukázala na to, že v armádě působící v Imperial City je více elfek než khajiitek. „Ale proč to nezkusit i v mém případě?“ dodala a vykročila ven.

Pozornost jste skutečně upoutaly. Několik kolemjdoucích válečníků se za vámi otočilo, protože už jen vaše oblečení, které neodpovídalo předepsaným uniformám nebo zbrojím budilo v sídle pozornost. Nikdo vás však nezastavil. Vše zůstalo jen u občasných pohledech zvědavců. Postupně jste opustily sídlo a dostaly se ven.

Venku již byla tma. (protože je u tebe časový posun o proti jiným hráčům, tak se nyní tvůj tah odehrává v noci, ale po vyplnění této mise předpokládám, že se to opět srovná) Město se zanořilo do tmy a situace ve městě se změnila. Stráže legionářů byli početnější a občanů potulujících se po ulicích jste moc nepotkaly. Zenira tě odvedla téměř až k domu v němž měl bydlet váš cíl.
„To je on.“ ukázala nenápadně na kamenný dům tyčící se před vámi. „Tam bydlí náš cíl.“ zašeptala tiše i přestože jste byly na ulici sami. Hlídka legionářů byla v nedohlednu, okna domů kolem vás byla zatažená a případná zvědavec by byl prozrazen pokynem závěsu. „Podle toho co víme... bude uvnitř sám. Hlídku jsme minuly. Než to celé obejde máme zhruba půlhodinu.“ šeptala i nadále, „Ta hlídka vypadala jakoby v ní byli samí mladíci...“ založila si ruce, „Možná nebudou v noci tak iniciativní. Přeci jen tu ještě do nedávna řádili po večerech upíři.“


Adrian_S
„Možná.“ pokrčil nejistě rameny Aridel, „Zde je cenná důvěra. Když si ji získáte získáte přístup k něčemu o čem se jiným může jen a pouze zdát.“ krátce se odmlčel, „Za pokus nikdy nic nedáte.“ dodal vzápětí, „Jestli myslíte toto místo. Tuto budovu.“ rozhlédl se, „Tak před mnoha lety to byla obyčejná hospoda. Sice zde nebylo zrovna dvakrát mnoho hostů, protože tohle místo je dost odlehlé, ale místním bezpochyby sloužila k družení dobře.“

„Obávám se, že i kdybyste rozklíčoval s mojí pomocí nebo s pomocí kohokoliv jiného co všechny ty vize znamenají k jejich naplnění... pravděpodobně sám nebudete mít dost sil. Z toho co jste mi popsal to bude dobře ukryto. Budete muset překonat nástrahy, protože tyhle prastaré artefakty jsou opravdu dobře hlídány a střeženy nejrůznějšími mechanizmy a to nejenom magickými.“ odmlčel se, aby si utřídil slova a pokračoval s rozvahou, „V mládí... když jsem byl mladší a zdravější jsem se účastnil hned několik expedic napříč provinciemi Tamrielu.“ pokračoval s nostalgickým tónem hlasu a viditelným zájmem o tomto tématu víc promluvit, „Radím vám... zatímco se budeme snažit společně přijít na to co sny znamenají, co se vám snaží ukázat a kam vás dovést...“ pohlédl na tebe, „Hledejte si přátele, kteří vám pomůžou s jejich vyplněním. Pakliže je hodláte vyplnit.“


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“

---

Když mi odpoví na otázku, kde se to nacházíme, odvětím mu, "Tak, došlo mi, že tohle je hospoda. Ale já to myslím celkově... Kde to jsme? V Cyrodiilu?".

A k jeho radě, "S tím rozhodně počítám." podívám se na něj a pakliže mi už nijak nepomůže, rozloučím se s ním, "Zajdu za Tarem a řeknu mu vše, co je potřeba. Já vám děkuji za tu chvilku, kterou jste si na mě udělal. Předpokládám, že pokud bych na něco přišel, budete tady, že ano?"

Pak odejdu a zamířím si to k Tarovi.

---

,,Najdu někoho, kdo se toho medvíděte ujme, ale jen tak si ho od vás přece vzít nemohu." odvětím Martinusovi a položím před něho dvě stě septimů ,,Tohle je myslím férová cena a kdyby někoho z vás Thalmor při tom vašem posledním úderu chytil, zůstanu jen nižším šlechticem, co si od vás koupil medvídě."

Pokud Martinus nebude nic namítat, nechám mu oněch dvě stě septimů, řeknu Metundusovi o koupi medvíděte a požádám Halfara o odemčení klece a kus provazu, na kterém si budeme moci medvídě odvést.

Až budu s Garynem a medvídětem opouštět pevnost a loučit se s Halfarem, nezapomenu dodat: ,,... a málem bych zapomněl, támhle na hradbě visí kus provazu, jak jsme lezli nahoru. Když jsem zaklepal na bránu, nikdo nám nepřišel otevřít."

---

"Měl bych jen takový malý dodatek." Přihlásím se o slovo s vážnou tváří.

"Za obrovské pomoci dvorní čarodějky se nám včera podařilo zlikvidovat kanibaly nebo chcete-li daedrické přišluhovače v nedalekém dole, ale jejich sekta nejpíše může mít kořeny i v samotném Chorrolu.... Část naší stráže dostala za úkol pátrat po tom, kde se ukrývají a scházejí. Nyní je pro ochranu občanů naprostá priorita tyhle šmejdy eliminovat a chtěl bych vás proto poprosit, kdyby se k jakémukoliv členovi rady dostala jakákoliv informace, který by mohla být nápomocná, aby se za mnou okamžitě zastavil. Děkuji." Vznesu svojí prosbu a pokud už nikdo nebude nic dalšího namítat, tak zasedání rozpustíme.

---

Nasadím si škrabošku po Zeniře odpovědi zpět a před odchodem si rozpustím vlasy ve snaze zaměnit svojí původní podobu co nejvíce to půjde a budu jí následovat ven.

"Snad to bude stačit," poznamenám po Zeniře zmínce ohledně toho kolik nejspíš budeme mít času. Naposledy se rozhlédnu kolem a potom co nikoho neuvidím se vydám s khajitkou ke vchodu do sídla.
"Připravena?" zeptám se naposledy Zeniry a zaklepu/zabuším na dveře, podle toho jestli mají nebo nemají klepadlo.

---

"Ahoj, no nevím jak bych to stíhal. Máme ještě to rozloučení s Globullem ne? Jakože nápad to je dobrý, ale nevím, jak se mi vše vejde do dnešního dne." Pokrčím rameny a zasednu ke stolu a vytáhnu listiny z mohyly. "Platí to jen pro dnešní den? Nebo to je nějak speciélně pozdě?" Začnu si listovat a číst pasáže, které jsem ještě neprostudoval.

---

→ Tah 1097


Sarako
Bratr Martinus nic nenamítl, přijal peníze za medvídě a rozloučil se s vámi. Halfar vás na jeho pokyn následoval ven z komnaty a bratr Martinus se nejspíše opět odebral k modlitbám o samotě.

Metundus proti prodeji medvíděte rovněž nic neměl. „Bude mi chybět chlupáč jeden...“ povzdechl si nakonec, když si mu sděloval onu zprávu. „Ať se o něj nový majitel pěkně stará... na přežití v divočině to ještě není. Je moc malé.“ dodal konec a rozloučil se s vámi. Halfar, který mezitím splašil kus silného provazu vás ihned poté odvedl zpět na nádvoří. Halfar po chvilce zápasení s klecí a snahou uvázat medvídě uspěl. Propustil chundelatou kuličku a předal ti provaz.

Když vám otevřel bránu a začal se s vámi loučit, upozornil si ho provaz.
„Postarám se o to.“ ujistil tě, „Předpokládám, že se už nejspíš nikdy neuvidíme. Přeji hodně štěstí a zdaru. Mějte se, ať vás provází Osmička.“ řekl na závěr.


Tondulin
Ve tváři Adrianny si spatřil velkou vnitřní radost z toho, že si ji takto veřejně ocenil, zjevně ji to velmi zahřálo u srdíčka. Krátce se na tebe hezky podívala a poté obrátila oči k Delmusovi, který si po tobě převzal slovo.
„Souhlasím. Tahle havěť tu nemá co dělat. Poptám se... ale neslibuji zázraky.“ přikývl Delmus, „Ale doporučuji velkou obezřetnost. Postupujte diskrétně, protože jestli se městem začne šířit skutečnost, že by některý z našich sousedů mohl být kanibal... Nebylo by to dobré.“ upozornil následně.
„Až zformujete speciální oddíl můžete je tím ihned pověřit. Alespoň prověříte jejich schopnosti hned a ještě na domácí půdě.“ reagoval Elbert, „Ať nás Stendarr ochraňuje před touto havětí. Nicméně. S těmihle přisluhovači, praktikanty daedrických rituálů a zvráceností bychom neměli mít žádné slitování.“
„Ne všichni uctívači daeder jsou nutně špatní.“ namítla nesouhlasně Adrianna.
„Máme svůj pantheon bohů a bohyň. Daedry do něj nepatří.“ odmítl striktně Elbert.
„Elbert má pravdu.“ dala mu zapravdu Anita, „Měli bychom uctívat Osmičku. Nikoliv daedry, které si pohrávají s našimi osudy, myslí a snaží se nás svézt z cesty.“
Chocholka se rozesmál šklebivým tónem.
„Ale no ták...“ uklidnil se následně, „Vážně chcete řešit otázky náboženství? Vždyť tu s námi ještě nesedí kněžka. Já bych to pro dnešek zabalil, protože tohle se jedině může zvrtnout. Elbertova zatvrzelost, Adriannin akademický benevolentní přístup a vaše Anito kněžská výchova... do toho Delmus, který jako dunmer přirozeně tíhne spíše s daedrám. A jako bonus jsme tu my prostí... Belius, já a Aedan co máme tyhle otázky na salámu a modlíme se ke všemu co nás zrovna napadne, když jde do tuhého.“ prohlédl si všechny přítomné, „Každý ať si uctívá co chce. Když s tím neotravujete ostatní a nějak je tím neohrožuje? Proč by mu v tom mělo být bráněno?“
„Souhlas s Chocholákem.“ zvolal Belius, „Navíc... už dneska přesluhujeme.“ namítl, „Musíme jít plnit zas nějaké jiné povinnosti. Kecat můžeme zase zítra nebo u večeře.“ poté se podíval na Elberta, „Jo... ty seš vlastně v Imperial City.“ rozzářil se mu obličej jako malému dítěti, když si uvědomil tuto skutečnost.
„Ano.“ přikývl mu Elbert s neutrálním výrazem neboť jeho nadšení nesdílel.

Elbert následně bez dalšího zdržování oznámil konec zasedání rady hrabství a poděkoval vám za účast. Písař ještě nechal kolovat zápis, který jste postupně podepsali a nastal čas k odchodu. Jako první zamířil k odchodu Elbert s Delmusem. Následovala je Anita, která se dle svých slov chtěla ještě lépe seznámit se zdejším služebnictvem.

Zůstali jste tak v místnosti ve čtyřech. Chocholka už se pomalu zvedal ze stolu.
„V kolik mám být připravený?“ zeptal se tě.
„Někam razíte?“ zeptal se se zájmem Belius, když několikrát zabubnoval prsty o stůl. „Za chvilku mě čekají audienční hodiny...“ povzdechl si, „Doufám, že to neposeru.“
„Buď sám sebou... no... možná ne zas tak moc, ale určitě to zvládneš. Místní si tě oblíbí.“ ujistila ho Anna.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Jediné co vám smím říci je to, že se nacházíme ve Vysokoskalí. Kdesi v horách, staré pevnosti, kterou zdejší mágové získali od zdejšího lenního pána, aby ji spravovali a zbytečně nechátrala.“ odpověděl ti s úsměvem, „To je zhruba to co bylo řečeno mně.“ poté ti opět předal slovo, „Není zač. Měl bych tu být... no a pokud tu nebudu, tak mě najdete ve věži v mé komnatě.“ dodal a popsal ti cestu k jeho komnatě. „Ale prvně to zkuste zde.“

Po těchto slovech ses prozatím rozloučil a vyrazil zpět do věže, opět tě čekala fůra schodů vzhůru dokud ses nedostal do patra v němž sídlil Taros. Vyhledal si dveře jeho komnaty a zaklepal. Cestou si nepotkal nikoho zajímavého, pouze jednu dívku v rouchu a opět zahalenou kápí.

„Dále.“ ozval se hlas zpoza dveří. Otevřel si dveře a vešel. Taros seděl za svým stolem a studoval písemnost rozloženou před sebou. „Ah... To jste vy.“ řekl, když spatřil tvoji tvář. Zanechal četby, stránku na níž skončil si založil, následně ji zavřel a odložil stranou.


ScorpionCZ
„Je to později večer. S oficiální částí rozloučení by se to nemělo nijak protínat. Možná se to bude krýt s hostinou... pokud bys na ní zůstal až do opravdu pozdních hodin.“ odpověděla ti Serana, zatímco si usedal za svůj stůl. „Pak už mě napadla jen Silverwoodová s Benochem, ale u nich nevím... nevím jestli jsou na divadlo a jestli vůbec nějak dávají svůj vztah najevo... myslím jako mimo Univerzitu.“ pokrčila rameny. Vytáhl si spisy z Mohyly duší, už ses chtěl začít do jednoho z nich, když se ozvalo zaklepání. (do tahu mi kdyžtak napiš jestli s spisy schoval před nově příchozím či nikoliv, může to mít vliv na reakci, znění spisu ti sepíšu v dalším tahu podle tvé reakce)

„Tak... a ruch Univerzity započal.“ konstatovala s úsměvem Serana, která také pozvedla hlavu od činnosti na stole, „Dále.“ řekla a vybídla příchozího nebo příchozí ke vstupu do komnaty.
„Omlouvám se za vyrušení.“ ozval se hlas Vivien de Peyranové (graf. vzhled - zde), která po výzvě vešla.
„Určitě nerušíte.“ ujistila ji Serana pohotově a zanechala činnosti.
„Nezdržím vás dlouho.“ ujistila na oplátku de Peyranová, „Jednak vám chci předat pozdravy od vašich příbuzných a vyjádřit jejich lítost nad tím, že jste se nemohla zúčastnit svatebního obřadu.“ směřovala své slova k Seraně, „A také sem byla požádána Beliem, abych vám řekla, že se dnes sem do Imperial City chystá Elbert.“ Vzhledem k výrazu, který Serana nasadila si nejspíš de Peyranová domyslela, že jí jméno nic neříká. „Váš bratranec, Elbert, Klargův prvorozený.“ přiblížila Elberta blíže.
„Vím... o koho se jedná.“ přikývla s povzdechem Serana.
„Belius chtěl, abych vám řekla, že to nejspíš nebudete mít snadné. Elbert prý není příliš na kloněný vašemu sňatku a nyní, když je po odjezdu Klarga de facto hlavou zdejší rodiny Arteriů vám může trošku zavařit.“ pokračovala de Peyranová s obavami v hlase, „Doporučuje vám se připravit.“
„Nepotěšila jste mě.“ přiznala nešťastně Serana.
„Ale hlavu vzhůru. Láska je vždy silná a překoná nejednu strast.“ usmála se povzbudivě de Peyranová.
„Doufejme.“ přikývla Serana.

„A pro vás Škorpiasi.“ obrátila se na tebe.
„Nechcete si sednout? Omlouvám se, že mě to nenapadlo dřív.“ nabídla ji Serana, ale de Peyranová zakroucením hlavy odmítla.
„Měla bych pro vás zajímavou nabídku. Nevím jestli jste někdy něco slyšel o mé výzkumné činnosti, ale... ale mám tu v Cyrodiilu vytipované jedno místo v němž by měl být ukryt starý magický artefakt. Ráda bych ten artefakt získala.“ přesunula se ke tvému stolu, „Slyšela jsem, že jste se vrátil z expedice a Belius na vás pěl samou chválu. Krom toho se zjevně dobře znáte s Arteriema a já k nim mám... řekněme... poměrně blízko.“ pousmála se, „Tak mě napadlo jestli byste se nechtěl podílet.“ navrhla ti poté.