---

,,Tisíceré požehnání Azury." odvětím na pozdrav nordce, dojdu do místnosti, kde žena vaří a pokračuji: ,,Mohu vás ujistit, že hádáte správně. Jsme tady kvůli té záležitosti s tou chátrající pevností a lapky." za pomoci telekineze si přitáhnu židli od jídelního stolu a poté s Garynem bez dalšího vybavování vyčkáme na příchod jejího manžela.

---

Párkrát kývnu hlavou při promýšlení o tom jak dále postupovat, "Napadá mě jedna možnost pokud to chcete provést ještě dnes. Bohužel, nejsem tak... jak to říct... zběhlá, ve vkrádání se do residencí v centru města tak jako vy, takže bych možná zkusila jiný způsob jak se dostat dovnitř... Civelo rád chodí do bordelu, pravda? A ten je pro dnešek mimo provoz, takže se nám naskýtá možnost pokusit se dostat dovnitř v přestrojení za pracovnice jeho oblíbeného místního podniku. Pokud by to vyšlo tak ho jednoduše samotného dostaneme někam do soukromí, kde by nás nikdo nemusel vyrušovat až začneme s výslechem."
Počkám chvíli jestli se bude nápad Zeniře zamlouvat, "Nebo můžete počkat venku a já se vám zevnitř pokusím ulehčit cestu dovnitř."

---

"Nějak jí snad zvládnu, kdybych se nevvrátil, tak to tady budeš mít na starost." Usměju se na Angelu, než nás vyruší zaklepání na dveře.

"Jen račte dál." Zvýším hlas, aby mě venku Carina slyšela, počkám až vejde a řekne mi, co má na srdci.

---

"Prvně chci podotknout, že jsem vás neseznámil s detaily celé expedice, některé detaily si chci nechat pro sebe ještě k hlubšímu zamyšlení a doladění. Ale mohl bych vás prozatím ujistit, že by to byla několikačlenná výprava, nic veřejnosti podezřelého." podotknu první odpověď a zamyslím se, proč mi odpověděl, že je také profesor, když jsem ho jenom tituloval.

"Můj názor na magii není důležitý. Jsou tu jiní učenci, učitelé a velmistři, kteří mají hlubší znalosti a podle ní tak odpovídají. Nicméně, pokud trváte opravdu na mém názoru, řeknu vám jej. Magie by se měla studovat kompletně. I zakázané prostředky by se měly zkoušet, aby se mohlo předejít budoucím příčinám konfliktu a nalezení rychlého řešení. Například taková nekromancie. Nevím, jak ve Skyrimu, ale ve Vysokoskalí se potulovalo spoustu "divokých" čarodějů, co toto praktikovali. Kdyby se čarodějné cechy nenaučily a neprozkoumaly tento obor, pak by jistě už žádné "živé" Vysokoskalí nebylo." narovnám se.

"Je důležité od každého oboru a umění něco znát. Tímhle způsobem se eliminuje problém, jak už jsem říkal. A právě za tímto účelem bych chtěl vytvořit průzkumnou družinu z učenců, kteří by zaznamenávali a učili se novým způsobům." na vteřinu přestanu mluvit, pak dokončím, "Vytvořit magický oheň dokáže i student s inteligencí zvonkohry, ale divokou magii, to chce kuráž."

---

→ Tah 1082


Sarako
„Aha...“ reagovala na tvá slova ohledně pevnosti s náznakem zklamání. Než, ale stihla pokračovat dorazil její manžel. Hnědovlasý nord oblečený v měšťanském oděvu.
„Skvěle. Už jsem ani nedoufal.“ ozval se jeho hlas, když zaslechl část vašeho rozhovoru s jeho ženou. „V podstatě platí to co je psáno v zakázce.“ pokračoval aniž by se představil nebo požadoval představení od vás, usedl na židli naproti tobě, Garyn se posadil na volnou židli vedle tebe. „Potřebuji zbavit pevnost lapků. Není jich mnoho a nejspíš nejsou ani pořádně vyzbrojeni. Podle toho co jsem měl možnost vidět. Pro zkušené bojovníky z cechu to bude brnkačka.“ usmál se, „Stačí vám popsat cestu? Nebo s vámi musím jít také? Víte nejsem moc dobrý bojovník... nejsem jako můj strýc. Bohužel.“ povzdechl si, „Takže bych vám byl spíš přítěží.“ podíval se střídavě na tebe a Garyna. Chlapec si mezitím začal hrát s koníkem opodál a žena pokračovala ve zpracovávání masa.


Tondulin
Carina bez otálení na tvé vyzvání vstoupila do komnaty.
„Zdravím vás veliteli!“ zvolala na pozdrav, když spatřila u stolu i Angelu zaváhala jakým způsobem má pozdravit i ji, ale nakonec se omezila na oslovení, „I vás válečnice.“, následně se rozhlédla po místnosti jakoby se chtěla ujistit, že zde již nikdo další není a též jakoby si chtěla udělat přehled o vybavení tvé komnaty. Bez dalších okolků zamířila rovnou ke stolu u něhož si seděl s Angelou. Angela čarodějku slušně pozdravila a pomalu se odebrala k odchodu.

Černovlasá čarodějka (graf. vzhled - zde) z magické pobočky byla oblečena do podobného roucha, které nosívá Mirabelle, pouze v jiné barvě - modré. Rovněž měla jiné boty, dražší, vyšší a s podpatkem, který klapal při většině jejích kroků. U pasu měla připnutou v pouzdře ukrytou úzkou zdobenou dýku z černého kovu, nejspíše ebonitu.

„Potřebovala bych s vámi něco prodiskutovat.“ oznámila ti, když došla až ke stolu a postavila se před ním. V její tváři byla patrná vážnost. Angela, která byla již na nohou a držela se jen opěradla pohlédla na tebe jakoby žádala o pokyn místnost opustit. „O samotě.“ oznámila jí Carina. Angela nakonec přikývla a opustila komnatu. Carina se za ní krátce ohlédla a když se dveře zavřely a ty si zůstal v komnatě s Carinou sám, usadila se na židli, kterou předtím používala Angela. „Veliteli...“ nadechla se ke slovu, „Omlouvám se, že vás vyrušuji takto brzo ráno, ale potřebuji s vámi probrat jednu neodkladnou záležitost, která vyžaduje diskrétnost. Mám podezření, že žije v Chorrolu člověk, který byl napojen na Caesara a jeho kšefty. Spatřila jsem ho na svatbě, tvář mi ihned byla povědomá, ale nebyla jsem si zprvu vůbec jistá, protože jsem ho považovala za mrtvého.“ začala vysvětlovat důvody vyrušení, „Ale včera jsem navštívila Anvil, poptala jsem se a poptala se i zde, navštívila nenápadně jeho obchod se smíšeným zbožím. Jsem přesvědčená, že je to on. Kastav Cullian.“ odmlčela se nakrátko, „Ale zde je známý jako Otius Varo. Obchodník se smíšeným zbožím. Měl byste ho neprodleně zatknout a uvrhnout do cely.“ doporučila ti s vážností v hlase.


SuperHunter
„Mohlo by to fungovat.“ kývla hlavou khajiitka, „Musíme jen vymyslet jak se vymluvíme z toho, že nás nikdy předtím v podniku neviděl. Ale třeba nemá o tamních dívkách zas takový přehled.“ pokrčila rameny, „Jestli to provedeme už dnes tak musíme pohnout, protože sehnat nějaké vyzývavé hadry bude v tento čas docela oříšek. A pochybuju, že naše zbrojnice něco takového bude obsahovat.“


Adrian_S
Profesora Reletha zjevně potěšila tvá odpověď, protože se pousmál. „Dobře.“ přikývl, „Vidím, že váš názor je dost podobný tomu, který vyznávají učenci z místa po kterém pátráte. Mohl bych vám pomoci.“ rozhodl nakonec, „Nicméně jak jsem řekl... Nemohu vám vyzradit přesnou polohu. Mohu vás na místo odteleportovat, seznámit s tamním 'vedoucím' a zbytek bude již na vaší vzájemné dohodě.“ překřížil ruce. Knihovník během vašeho rozhovoru konečně nalezl výzkum, který požadoval Releth a vrátil se k pultu.
„Profesore.“ promluvil na Reletha, který se ihned otočil. „Tady máme přepis výzkumu Seletha, Benoch a Kovadlinky.“ poklepal rukou na přepis výzkumu v deskách na němž byl název výzkumu a jeho účastníci. Výzkum byl zanesen na spoustu stran. Releth podepsal v knize výpůjček co bylo třeba, popadl desky s výzkumem a sevřel je v ruce. Naskytl se ti tak pohled text uvedený na deskách.


Když Releth podepsal pobídl tě ať poodejdete od pultu a knihovníka o trochu dále. Následoval si ho, Releth sevřel výzkum pod ramenem a pokračoval: „Ta průzkumná skupinka učenců, kterou jste zmiňoval. To budou studenti z Univerzity v Imperial City? Nebo někdo jiný... Vaše jméno mi popravdě nic neříká, nejsme schopen si vás zařadit pod jakou Univerzitu nebo cech patříte. Vím jen, že se znáte s Rilen.“ koukl krátce jejím směrem, „A že vám tu zajišťovala nocleh na pár dní. To je tak přibližně vše co se si teď stihl dát do souvislosti během našeho rozhovoru.“

---

"Nejsem zas tak dlouho..." zarazím se, "Jak je to vůbec dlouho, co jsem nebyl v Císařském městě? Já... nepamatuji si." oklepu se, "Vím, že jsem tam studoval, ale jak dlouho?"

Zkusím změnit téma, "Na to dané místo... tam byste mě dokázal teleportovat hned? Nebo za jak dlouho? Pokud je pravda, co mi říkáte, tak pro mě osobně by bylo nejlepší "čím dřív, tím líp", jestli mi rozumíte. Možná první samostatný průzkum toho místa a pár poznámek by dokázalo přesvědčit univerzitní radu o důležitosti expedice."

---

"Chápu, máte nějaké další důkazy k jeho usvědčení, kromě vašeho svědectví? Do lochu ho hodit můžeme, ale bude potřeba mu nějak prokázat spolčení s Caesarem a jeho pravou totožnost." V klidu se zeptám Cariny a mezitím si budu prohlížet její roucho.

---

,,Říkají mi Bílý Guar, jsem služebník Felisi Demnevanni, Anvilský šlechtic, diplomat vaší hraběnky a s cechem bojovníkům máme společnou jen úmluvu o jednodenní spolupráci, proto doufám, že vaše pevnost není moc daleko." představím se a uvedu vše na pravou míru ,,Každopádně, jestli nám tohle počasí, který není zrovna nejlepší pro cestování po horách vydrží, budou mít při svém nízkém počtu maximálně dva lidi na hlídce a ostatní budou někde zalezlí. Takže jak daleko je ta pevnost?" zeptám se Leigelfa a vyčkám, až mi popíše cestu.

---

"Myslíte že předstírat že jsme tam nové by nebylo dostačující?" zeptám se. "Ano, to je zatím ta největší překážka. Nevíte o nějakém lokálním podniku co by mohl nabízet vhodné oblečení? Mám za to že s vašimi schopnostmi už ani nemusí mít otevřeno."

---

→ Tah 1083


Sarako
„Leigelf.“ představil se na oplátku stručně nord, „Je to zhruba půlhodiny cesty, kus se dá jet na koni, ale pak je nutné slézt a vyškrábat na nohu pešky. Cesta totiž nebude udržovaná a v tomhle počasí to bude dost o hubu. Takže bych tam koně radši netahal, když ten terén půjdete prvně.“ a začal vysvětlovat podrobně cestu až k pevnosti.


Tondulin
„Svědectví a jeden dopis ze soukromé korespondence, kterou vedl s Caesarem. Zkušený písař dokáže porovnat písmo s nějakým jiným dokumentem co napsal nyní již pod jménem Varo a jsem si jista, že nalezne shodu.“ ujistila tě Carina bez zaváhání, „Zbylé důkazy mohu obstarat, pokud mi dáte svolení vést vyšetřování a dáte mi nějaké prostředky.“ podívala se na tebe, „Musíte jednat rychle. Caesar je mrtev a zločinecké podsvětí, kterému vládl se dává do pohybu a formuje se do podoby bez něj. Kastav byl silný hráč, který by mohl zatoužit po návratu a využít příležitosti. Rovněž...“ nadechla se zhluboka, „Je tu nemalé riziko, že někdo jiný odhalí jeho skrytou identitu stejně jako já, ale předá informaci jiným... než vám.“ přehodila si nohu přes nohu, „Může být v ohrožení života. Z mnoha důvodů. Snaha umlčet ho, aby nemohl zazpívat nesprávným kdyby se na něj přišlo... snaha zbavit se konkurence, protože v čele zločineckého syndikátu může stát jen a pouze jeden. Fůra dalších důvodů...“ pousmála se a sevřela ruce na břiše, „Každopádně. Kdybyste se rozhodl vůči Kastavovi zasáhnout... prosím. Chci být u toho, protože musím vznést otázky, které bude poté potřeba doručit Bílému Guarovi, aby bylo možné uzavřít události v Anvilu.“

V průběhu Carinina dlouhého monologu sis prohlížel její modré roucho. Zjistil si, že je to tmavší modrá barva, konečky rukávu a kolem krku jsou symboly jedné ze škol magie, stejné symboly jsou znázorněny i ve spodní části roucha v oblasti břicha. Roucho je kratší, sukně končí kousek nad koleny a má velký rozparek, aby co nejméně omezovala v pohybu. Nohy měla oblečené do kalhot téže barvy, ale chyběly u nich magické symboly. Boty zcela určitě nebyly součástí roucha, která by se fasovala, nýbrž majetkem samotné Cariny. Ujišťuje tě v tom jejich vzhled, který působí velmi kvalitním zpracováním, vyšším podpatkem a přezkami se zdobením. K drobného opasku, který jí obepínal pas měla připnuté pouzdro. Dýka v něm schovaná byla velmi úzká a barva kovu ze kterého byla vyrobena byla černá, usuzuješ, že se jedná o ebonitovou dýku.


SuperHunter
„Kdoví. Je to člen Penitus Oculatus. Nějaké základy ostražitosti je tam snad učí.“ namítla, „Chápu kam tím míříte. Postarám se o to a něco nám seženu. Vy byste mezitím mohla sehnat nějaké dvě úzké, ale ostré dýky, které se lehce schovají, kleštičky a nějaký provaz nebo alespoň hadr. To všechno by mělo být v naší zbrojnici. Potom navrhuji sejít se opět tu.“


Adrian_S
Releth se tvé reakci tiše podivil, ale nijak víc na tématu nelpěl a když si jej změnil nevrátil se k němu.

„Vlastně tam také potřebuju.“ řekl znenadání, „Osobně bych mohl skoro hned. Vyzvednu si pár věcí ve své komnatě a pak můžu odcestovat. Problém je, že se musím vrátit před zahájením rozloučení se zesnulým kolegou. Bylo by netaktní se nedostavit.“ přehodil desky s výzkumem do druhé ruky, „Takže pokud se tam rozhodněte zdržet. Budete si muset zjednat návrat už sám za sebe. Sice se neplánuji vrátit hned, ale před zahájením rozloučení tu musím být.“ zopakoval a podíval se na tebe, „Samozřejmě tam jsou mágové obdaření znalostmi teleportace, ale jejich ochota vás teleportovat nazpět nemusí být zrovna dvakrát velká.“ upozornil tě.

---

Pronesu tiše k němu, "Dobře. Sbalím si věci a budem moct vyrazit. Kde se sejdeme?"

Až mi odpoví místo setkání, poděkuji mu a vyřídím, že si půjdu pro věci. Oddělím se od něj a namířím si to k Rilen, vezmu si jí s sebou do komnat.

"Profesor Releth mi pomůže se dostat na to místo, jen abys věděla. Kde to přesně je, to ti nepovím, taky to nevím." jistě se bude divit, proč jí to říkám, "Zmizíme za malou chvíli, Releth se vrátí před rozloučením se zahynulými. Měl bych se taky dostavit do té doby."

Jakmile vejdem do komnat, vezmu si jen deník, pokud se mi tam někde neválí a hůl, pokud ji nemám u sebe. Pak se k ní otočím čelem a řeknu jí, "Pokud by se náhodou něco stalo, že bych se třeba nevrátil, chci ti jen říct, že..." nadechnu se, "Jsi odvážná čarodějka. Vsadím se, že budeš pronášet řeč, která se jen tak nevymaže z dějin univerzity. Kdybych se náhodou nevrátil, vzpomínej na mne v dobrém.". Počkám si na reakci, pak zamířím na místo setkání.

"Ten sen... A co vlastně mám udělat, až tam dorazím? Neprozradí mi něco víc ten sen?" pronesu si tiše.

---

"To vypadá docela jako velká ryba..... Teď se bude konat rada a mám na programu ještě nějaké neodkladné záležitosti, ale až si půjdu toho Vara proklepnout určitě vám o tom dám vědět, nebojte."

"Bílý Guar? To je jméno nějakého Anvilského velitele? Asi bych si měl vymyslet taky nějaké jméno hodné hrdiny, nevěděl jsem, že je to teď v módě. Co třeba Rudý Jestřáb?" Usměju se, když Carina zmíní to podivné jméno a zeptám se o koho se jedná.

---

,,Za dvě hodinky můžeme být zpátky, co? Pokud se z tohohle počasí nevyklube blizard a někde si cestou nerozbijeme držku." prohodím se smíchem ke Garynovi, protože měl pravdu v tom, že tenhle kšeft smrdí taky a to už jenom tou nebezpečnou cestou.
Poté se podívám na Leigelfa: ,,Pokud nenastanou nějaké komplikace, budeme do tmy zpátky." mávnu mu rukou na rozloučenou a poté se vydáme s Garynem na cestu.
Koně necháme na Leigelfovo doporučení ve městě.

---

"To by neměl být žádný problém," poznamenám před tím než se rozejdeme každý svým směrem.
"Ano, pokud nebude potřebovat mojí asistenci sejdeme se opět zde."

Pokud Zenira nebude potřebovat mou pomoc vydám se směrem ke zbrojnici, pokud vím kde je.

---

→ Tah 1084


Sarako
„Děkuji vám.“ poděkoval a vstal ze židle s cílem vás vyprovodit z domu, Garyn se na tvá slova jen pobaveně usmál. Nord vás doprovodil až ke dveřím, otevřel vám a je předtím než jste dům opustili vám ještě stihl říci na rozloučenou: „I kdybyste přišli uprostřed půlnoci. Vzbuďte mě. Čekal jsem už hrozně dlouho a vy mi dali naději, že se konečně dočkám.“ pronesl a oběma potřásl rukama. Poté se znovu rozloučil a zavřel za vámi při odchodu dveře.

„Smrdí to. Hodně to smrdí.“ přikývl Garyn, když jste kráčeli pryč z města. Počasí se stále neumoudřilo a tak vás nečekala pěkná cesta. „Co s tebou pevností bude vůbec dělat?“ nadhodil téma po chvilce chůze. „Vypadá, že sotva někdy držel meč a jestli je to ruina a ještě k tomu v tak těžce dostupném místě... se mu ji ani nepodaří rozumně prodat.“


Tondulin
„Děkuji.“ poděkovala za ujištění o jejím případném kontaktování ohledně Varovi konfrontace. Když si však prokázal svoji neznalost Bílého Guara bylo v její tváři patrné neskrývané překvapení a též nešťastný pohled, který ti po tvých slovech věnovala.

„Je to rytíř se kterým jste se měl možnost během svatby setkat.“ připomněla ti stručně, „Než na to zapomenu...“ zadívala se opět na tebe, „Pokud by vás napadlo nechat střežit Vara někým od vás ze stráže. Rychle to pusťte z hlavy. Mohlo by to vyvolat dojem, že už vám zazpíval a vy mu za odměnu přislíbil ochranu. V podstatě byste mu tak mohl dát jistý polibek smrti.“ sklopila zrak na stůl, „Proto jsem zdůrazňovala to vzetí do cely. Snižuje to šanci, že se k němu dostane někdo nežádoucí... protože jako obchodník k němu může přijít kdokoliv. I ten nejméně podezřelí může být vrahem předstírajícím nákup pár mrkví.“ pozvedla opět zrak.


SuperHunter
Odebrala ses najít zbrojnici. Byla v zadní části Thalmorské základny. Muž, který ji střežil si tě nevraživě pohlédl a pak tě nasměřoval k výdejnímu okénku, působilo provizorně. Za ním seděl vyhublí altmerský muž, přestože byl altmer a trpěl dlouhověkostí, přišlo ti jakoby byl stár snad již několik století.

„Ah... mladá válečnice přišla.“ podíval se na tebe, když zamžoural očima, „Co potřebujete?“ zeptal se a zavřel knihu s názvem: 'O ježibabě'. Podle ilustrace na obalu usuzuješ, že půjde o nějakou pohádku směřovanou spíše pro děti, než pro zajímavou četbu pro dospělé.


Adrian_S
„Výborně.“ usmál se profesor spokojeně nad tvojí rychlou reakcí. „Sejdeme se zhruba za deset minut na cimbuří Univerzitní zdi. Dostanete se tam snadno, vyjdete schodiště ve věži v níž jste ubytovaný a na samotném vrcholu najdete dveře, kterými vyjdete. Buď tam na vás budu už čekat... nebo vy počkáte na mě.“ popsal ti místo setkání. Poté se s tebou dočasně rozloučil.

Vrátil ses k Rilen. Seznámil jí se svým odchodem. Přikývla, ale rozhodla se tě ještě chvíli následovat a držet. Odešli jste tak z knihovny a na nádvoří míjeli skupinku noviců spěchajících do hlavní budovy Univerzity. Také sis všiml muže v červeném rouchu Císařských mágů, který vstupoval na pozemky Univerzity v doprovodu jednoho z profesorů. Vzhledem k chladnému počasí, ale měli oba muži přes hlavu přehozenou kápi, která zcela skrývala jejich tvář.

„Císařský mág u nás na Univerzitě?“ podivila se Rilen, „Asi kvůli tomu rozloučení.“ konstatovala následně tiše, když jste vstupovali do věže s ubikacemi. Odemkl sis svůj dočasný pokoj a pobral vše cos uznal za vhodné. Když si měl sbaleno obrátil ses na vyčkávající Rilen.

„Děkuju.“ poděkovala ti za tvá slova se značnou pokorou v hlase, „A vrátíš se. Určitě živ a zdráv.“ dodala s optimismem a úsměvem ve tváři, který se nyní nejevil jako vynucený ve snaze přebít smutek, ale jako upřímný od srdce. „Hodně štěstí.“ popřála ti nakonec. Začal si pomalu stoupat do schodů až do posledního patra kde jsi otevřel dveře. Ihned si ucítil studený vítr, který tě zcela ofoukl. Popošel si dál ode dveří a zabouchl je. Chvilku si vyčkával. Profesor Releth brzy poté dorazil.

Oblečen byl do jiného roucha, více cestovního a bez znaků a symbolů prozrazující jeho příslušnost k magické Univerzitě v Ledohradu. Přehodil si přes tvář kápi a došel pomalu až k tobě, pevně sevřel svoji hůl a rukou přimáčkl brašnu v níž měl víc než jen výzkum, který si vypůjčil k prostudování.

„Takže... připraven?“ zeptal se tě, „Čmuchá tu nějaký Císařský mág. Doufám, že je tu opravdu jen kvůli tomu rozloučení se zesnulým Globullem.“ poznamenal s nervozitou v hlase. „Ale tím se netrapme. Jestli máte vše. Chyťte se mé hole a vyvolám teleportační kouzlo.“ obrátil se opět na tebe, „Sem si jist, že to nebude váš první teleport... takže víte jak to chodí.“ s těmito slovy začal shromažďovat síly pro vyvolání teleportačního kouzla.

---

"Děkuji, pak se pro ně stavím. Třeba stihnete zjistit i to poslední do té doby." Předám ty listiny. Zmateně se otočím na studentku. "Ano, jsem profesor Vici. Děkuji tedy za doručení." Převezmu dopis s vděčným pokývnutím a okamžitě ho otevřu a podívám se na obsah dopisu.

---

,,Jestli je na tak pitomě přístupným místě, o kterým se ví, že tam nikdo nechodí, bude z ní ideální základna pro pašování kdovíčeho do Skyrimu. Taky mohl s těma lapkama bejt spřáhlej a oni mu přestlali platit podíl na zisku, což by i vysvětlovalo to, že do toho nechce tahat stráže hrabství a má přehled o tom, jak jsou na tom početně i s výzbrojí." předhodím Garynovi svoje teorie, zatímco budeme pokračovat k oné pevnosti dle Leigelfova popisu.

---

"Jo tenhle pan tajemný, co neukazuje svoji tvář, už si vzpomínám.... Mám špatnou paměť na přilby omluvte mne." Zazubím se znovu na Carinu a budu si užívat tuhle roli pitomce, když vidím v jejím výrazu jak jí to duševně sžírá.

"To dá rozum, musíme ho dostat na nějaké bezpečné místo. Jsme domluveni, je to zatím vše?"

---

Na příchod císařských mágů nic neřeknu, ovšem když se zmíní o Globullově smrti, vyřknu tiše, "On je mistr Globullus mrtev?! Do pr..." zatajím dech, "-dele..." Zesmutním.

"Proč mi o tom Rilen neřekla?" pak se otočím na Reletha, "Jak? Jak umřel? A... a kdy?" zmateně se podívám kolem sebe, stále tomu nebudu věřit. Pak přes pronesené řeči, kdy si urovnám myšlenky a zamyslím se nad dalším pokračováním, kývnu hlavou a pronesu, že jsem připraven.

---

"Dobrý večer," pozdravím altemra, "Nerada obtěžuji takhle pozdě, ale naskytla se nám unikátní příležitost a potřebovala bych dvě dýky vhodné ke skrytému nošení, pokud by jste pro mě něco takového měl. Nějaké menší kleště co by jste mohl postrádat a ideálně kus provazu nebo větší kus nějakého hadru."
Po sdělení svých požadavků zvědavě začnu pokukovat na knihu co četl.