---

→ Tah 75.


Sarako
„To slyším velmi nerad.“ povzdech si Lucien zatím co jsi uklízel měšce do torny, „Zkusím vašemu uskupení nějak pomoci. Finančně. Mohla by to být dobrá investice. Sice děláte zadarmo, ale chráníte nás všechny.“ dodal zamyšleně, ale nakonec zahnula myšlenky a zvolal, „Vyrazíme na oběd. Snad už bude připraven.“ vstal od stolu. Dopil poslední lok ve skleničce a rukou ti pokynul ke dveřím.


Adrian_S
„Přijeli jsme z Brumy a pak to nastalo... Už cestou mi přišla taková špatná. Nechtěla moc pít a byla zesláblá, ale připisoval jsem to náročné cestě.“ povzdech si, „Sem tam upila trošku vody z váčku, který jsem nechal naplnit u tamní studny... Jinak nic jiného nepila ani nejedla. Nedaří se mi do ní nic dostat.“ odmlčel se, „Myslíte, že mohla nastydnout během té cesty? Achjo...“ povzdech si, „Já hlupák. Neměl jsem ten kšeft brát. Měl jsem vědět, že je ještě příliš mladá a Bruma je chladná a vzdálená.“ sklopil hlavu.

„Je mi zima...“ vydala ze sebe zesláblým hláskem dívka, když si jí zkoušel měřit tep. Nepřijde ti však, že by byl mimo normál. Dívka opět zavřela oči a zjevně usnula. Po dotyku jsi zjistil, že její čelo přímo hoří, ale přesto je dívce zima. Otec dívky pozvedl hlavu a sledoval tvé vyšetřování.

„Ataxie to nebude. Pokud jí podal léčivý lektvar už by se z toho dávno dostala. Tohle bude daleko vážnější, když na to neúčinkoval lektvar.“ poznamenala Mirabelle, „Spíše by mohl jít...“ polkla své slova a naklonila se blíž k tobě, aby mohla mluvit tiše a otec dívky jí neslyšel, „O otravu.“ odtáhla se od tebe, „Ale tělo silně vzdoruje takže se zdá, že boj ještě není prohrán. Musíme sehnat protilátku a teprve pak budou kouzla a lektvary účinkovat. Někteří se stále domnívají, že magie spraví vše. Určité věci je nutné řešit za pomoci alchymie a teprve pak magie.“ odmlčela se a požádala muže o váleček s vodou z Brumy. Muž pohotově vstal a podal vám váček s vodou. „Měli bychom udělat rozbor. Učili vás to ve Vysokoskalí?“ zeptala se a začala z větší brašny vytahovat potřebné pomůcky. „Nebo vás to naučil profesor Globullus až tady?“



Tondulín
Elf již více nepromluvili. Tvůj meč mu projel srdcem a ukončil jeho život. Jakmile tělo dopadlo k zemi očima sis jej prohlédl a vydal se mlčky za Carwen, která byla kousek před tebou. Když jsi stanul po jejím boku tiše řekla, „Dávej si pozor na své rozhodnutí Aedane, abys jednou nekoukl do zrcadla a nespatřil to proti čemu jsi celou dobu tak bojoval.“ přivolala písknutím koně a chytla jej za uzdu. Po jeho boku kráčela až do malé vesničky, kterou sčítala trojice budov. Ve skutečnosti se tedy nejednalo o vesnici nýbrž o menší statek, který tvořilo sídlo majitele, ubytovna pracovníků a skladiště pro úrodu. Mlýn byl rozbitý.

Dvůr statku byl poloprázdný. Zůstalo zde několik dohořívajících stohů slámy, které měly zjevně podlomit sebevědomí obyvatelům. Mrtvé tělo staršího elfa, který ležel vedle rozražených dveří do sídla majitele. Podle oděvu usuzuješ, že on byl právě majitelem. Dále zde leželo několik kusů mrtvého dobytka a za uzdu zde bylo přivázáno hned několik koní. Neměli zbroje tudíž nelze s přesností říci kolik jich patřilo válečníkům.
„Taková spoušť...“ povzdechla si Carwen a sehnula se k mrtvému Bosmerovi. „Mrtvá těla necháme v polích. Oni se o to postarají.“ vstala od těla a přivolala svého koně. „Prohlédni vnitřek domu. Přijde mi, že tu chybí mág. Vždycky sebou mají mága.“



SuperHunterCZ
Řinčení ostří a nadávky létající vzduchem přilákali několik dalších místních. Byla to trojice válečníků v šupinových zbrojích se zahnutými šavlemi a kulatým štítem. Jako jedni z mála měli právo nosit zbraně a zbroj ačkoliv patřili k místním, výjimka jim byla udělena jen proto, že byly stráží zdejšího chrámu.

Gwendis svého protivníka udolala rychle. Nakonec mu posledním úderem zamotala hlavu natolik, že mu jí nakonec rozpůlila zbraní. Ohlédla se na bojující spolubojovníky a vyrazila naproti šupinovým strážcům. Čtveřice mezitím udolávala vzdorující redguardy, které rychle opouštělo jejich odhodlání neboť neměli proti dobře vyzbrojeným válečníkům žádnou šanci.
„Jménem Devítky! Zanechte všechny boje!“ vyzval muž v šupinové zbroji, ale nebylo mu to nic platné. Gwendis proti němu vyrazila s bojovým pokřikem a několikrát prudce udeřila do jeho štítu. „Chcípni ty kacíři!“ procedila mezi zuby a pokračovala ve zběsilých útocích. Zbylý dva šupinatí válečníci vyrazili proti tobě a Ayrenn. Ten, který kráčel proti tobě byl ozbrojen oštěpem a štítem za kterým se kryl.

---

"Dobrá, kouzlo zatím používat nebudu." sklopím ruce a otočím se k muži, "Přenést ji na univerzitu by možná uškodilo, než pomohlo, takže to budem muset udělat zde."

Pak se kouknu na Mirabelle, když se mne zeptá na rozbor vody, "Ano, učili mne to ve Vysokoskalí." vezmu vak s vodou a řeknu, "Potřeboval bych jen dve baňky a kahan, to stačí. Když do obou naleji vodu a zahřeji je, měl bych aspoň podle oka vidět nějaký nepatrný rozdíl. Aspoň... co si pamatuji z Vysokoskalí, některé tamní vody, když se převařily, nejen, že byly pitné, ale částečně se odbarvily. A pokud byla voda... infikovaná." pak se zarazím a uvědomím si jednu věc, "Jenže... vlastně mi to nepomůže.. tenhle způsob funguje, pokud do těch vod, než je zahřeju, dám jistou látku..." otočím se na Mirabelle, "Potřebuji kořen Mandragory nebo aspoň rozdrcené květy Alkanetu. Ty jednak vyčistí látku a jednak odhalí veškeré nepatřící látky.".

Opatrně se přemístím k Mirabelle a zašeptám jí do ucha, aby nás neslyšel otec, "Avšak, tohle jsem už dlouho nedělal."

---

První věc co si z ničeho nic vybavím potom, co jsem zaslechl o myšlenkách, je nahá Laurana. Přesně na to jsem se snažil nemyslet, ale víme jak to chodí ... "Doufám žes to neviděla! ... Jo jinak žiju ... vypadá to tady zatím fajn. Kdyby ti docházela energie, tak si můžeš vzít jeden z mých lektvarů many ... Jeden je dokonce přímo z chrámu, takže by mohl být třeba i trochu posvěcený. Nu což potápím se! Zatím konec!" Pronesu myšlenkami a potopím se.

Znovu vyčaruju svoje kouzlo kvůli světlu a prohlédnu si bedlivě jeskyni. Budu se ohlížet hlavně po stěnách po čemkoliv neobvyklém a také prohledám kompletně dno, protože tam můžou být nejen ty nebezpečné jedovaté věci, ale i nějaké poklady z dob dávno minulých ...

---

Naposledy se napiji ze sklenice a půjdu do jídelny.

---

"Neboj Carwen to se nestane. O tom rozhodnutí jsem ani na chvíli nepřemýšlel, nemohl jsem ho nechat naživu ani kdybych chtěl. Po tom co tady napáchali, ale spíš lituji toho, že jsem mu dopřál milosrdnou a rychlou smrt." Pronesu s odporem, když pohlédnu na mrtvého majitele statku a na příkaz Carwen se půjdu kouknout, jestli se uvnitř ještě někdo neschovává.

---

Sešlu bojovníkovi pod nohy plameny abych ho vyvedla z rovnováhy a pak na něj zaútočím mečem.

---

Převezmu listinu zapamatuji si místo na mapě a kývnutím poděkují. Po té se vydám směrem k aréně.

---

→ Tah 75.

ScorpionCZ
Ponořil jsi se pod vodu. Ihned jsi pocítil účinek Světlanina kouzla. Na krku se ti objevili žábry, které ti zaručovali bezproblémové dýchání pod vodou. Pomaličku jsi začal prohledávat studnu pod vodou. Krom větší škvíry ve stěně, kterou by ses možná s trochou štěstí protáhl jsi spatřil i několik podvodních rostlin. Žádná z nich nevypadala jedovatě, přesunul jsi se k průzkumu dna.

Dno bylo částečně zarostlé rostlinami, ale žádná z nich nebyla jedovatá. Na kamenném dnu se krom rostlin také nacházelo několik lahviček, některé byly prázdné, jiné plné obsahu a některé dokonce rozbité. Také jsi spatřil kus lidské ruky bez jakéhokoliv kusu masa, zlatý prstýnek na prsteníčku značil, že majitel byl pravděpodobně v manželském svazku.



Sarako
V doprovodu Luciena jsi se přesunul do jídelny. Byla to podlouhlá obdélníková místnost se stolem pro šest lidí. Prostřeno však bylo pouze proč čtyři. Grim stál pozoru v jednom z rohů místnosti. Lucien si vytáhl rukávy a posadil se do čela stolku, po pravé straně seděla dívka a naproti ní i vedle ní bylo volné místo s připraveným čistým talířem a příborem.


Adrian_S
„Všechno by tu mělo být.“ poznamenala Mirabelle a postupně opatrně vyndávala náčiní na menší noční stolek, odsunula stranou dohořívající svíčku a vyskládala menší kahan, trojici menších průhledných mističek a uzavíratelnou mističku ve které bylo vidět cosi rozdrceného. „Máme všechno co jste vyjmenoval.“

„To nevadí. Zkuste to. Když budete dělat něco špatně nenápadně vás opravím. Nebojte. Zvládnete to.“ šeptla tiše a uvolnila ti místo u nočního stolku. Postavila se tak, aby pokud možno co nejvíce zastínila výhled otci na děvčátko. „Provedeme rozbor vody a pak uvidíme jaký správný lék podáme.“ řekla dostatečně nahlas, aby jí muž slyšel aby jej alespoň trochu uklidnila.



Tondulín
Carwen tvá slova nijak nekomentovala. Zůstala u mrtvého těla a ty jsi se vydal do domu. Chodba nesla známky souboje zjevně se tu někdo nechtěl dát zadarmo. Pokračoval jsi dál do vedlejší místnosti. Vybavením působila jako jídelna, když jsi obešel kvalitní dřevěný stůl spatřil jsi tělo. Dlouhý černý hábit značil důstojnickou hodnost, kápě měl sejmuté a dobře šel poznat jeho obličej. Jednalo se o staršího altmera, bez vousů a krátkými blonďatými vlasy, oči strnulé v poloze upřené ke stropu, zabodnutý nůž domácí výroby v hrudi značil, že je již dávno po smrti. Z místnosti, která se nacházela naproti mrtvému tělu se ozval hluk. Cosi spadlo na dřevěnou podlahu. Dveře do místnosti jsou zavřené.



SuperHunterCZ
Seslala jsi plamen pod válečníkovi nohy s cílem vyvést ho z rovnováhy. Nakrátko se ti to skutečně povedlo, ale tvůj útok mečem bezpečně vykryl štítem a následně provedl výpad oštěpem, který těsně minul tvůj levý bok. Ayrenn se pustila do boje s válečníkem a rychlými údery ho držela zraně protivníka do svého těla.

Gwedis mezitím zběsile mlátila svou zbraní o štít šupinatého válečníka. Jakmile se naskytla příležitost k protiútoku válečník ji využil. Švihl mečem a poranil Elfku v oblasti břicha. Jednalo se však o povrchové zranění neboť Bosmerka byla velmi hbitá. Nakrátko se stáhla a přehodnotila svůj styl boje.



Killiedan
Převzal jsi listinu, poděkoval a vydal se k odchodu. Před kasárnami jsi spatřil menší skupinku legionářů z Vysokoskalí nebyli vedeni generálem Arteriem nýbrž jiným daleko starším Bretoncem. Měl prošedlé vlasy a lehkou cestovní generálskou zbroj. Odpojil se od svých legionářů a směroval do kasáren. Cestou ti uhnul z cesty, abys mohl bez problémů projít a poté zmizel uvnitř.

Cesta k aréně ti ubývala rychle. Ulice sice žili poledním životem a legionáři v zelených tógách obcházeli město a vyvěšovali plakáty s portrétem Dunmery. (1/3)

---

Vezmu věci, které jsem vyjmenoval, kahan umístím na stolek a zapálím ho (někde má určitě v blízkosti zapálenou svíčku nebo lucernu, ne?). Do dvou baněk naleju trochu vody, do jedné baňky přidám rozdrcený Alkanet a pověsím ji cca 5 minut nad kahan. Pak sejmu baňku a podívám se na rozdíl, zda je zahřátá voda nějak obarvená či "nejasná".

---

"Koukám, že rodinný oběd asi nedopadl úplně podle představ." Uchechtnu se, když spatřím kuchyňský nůž v těle mága. Po zaslechnutí rány, upřu pozornost ke dveřím. S mečem v ruce se přiblížím a spustím: "Tady Valenský odboj, odložte zbraně, otevřete dveře a pomalu vyjděte ven. Už vám nikdo neublíží, nemáte se čeho obávat."

---

Přijdu k židli na levé straně stolu od Luciena a pokud nebude nic namítat, posadím se. V průběhu oběda zůstanu potichu, případně jen budu odpovídat na otázky ze strany Luciena a jeho dcery.

---

Vezmu prstýnek, třeba ho někdo pozná ... Hlavně se ale podívám na lahvičky. Budu hledat cokoliv, abych je identifikoval. Barvu, tvar lahví, při troše štěstí popisky jestli se nerozmočili. Kdyžtak jich co nejvíce poberu a připlavu zase zpátky ke hladině. Tam pomocí telekineze všechny předměty pošlu nahoru Světlaně. Poté se odeberu ke zkoumání oné pukliny, kdyžtak se zkusím promáčknout skrz.

---

→ Tah 76.

ScorpionCZ
Uchopil jsi kostnatou ruku a odebral zní snubní prstýnek, pozorně sis prohlížel lahvičky. Text na malém kousku papíru už je nečitelný a rozmočený, ale svůj různorodý tvar a rozměry nezapřou. První dvě lahvičky měli malé rozměry a ještě se v nich trochu tekutiny nacházelo, byly dobře zadělané, takže únik nehrozil. Podle barvy se pravděpodobně jedná o nějaký posilující lektvar, dvojice lahviček byla rozbitá, opatrně si sebral největší kus a vyplaval zpět na hladinu. Kouzlem telekineze jsi poslal všechny nasbírané lahvičky Světlaně a ponořil se opět do vody. Zbylé čtyři lahvičky se dělily na jednu částečně plnou a zbylé prázdné. Tekutina uvnitř měla neobvykle šedivou barvu a hranatý tvar, zbylé měli typický tvar pro lektvary zdraví. Vyplaval jsi na hladinu, zopakoval pokus s telekinezí a znovu se ponořil.

Doplul jsi k puklině. Působila jakoby byla přírodního charakteru a nikdo k jejímu vzniku nenapomohl. Opatrně jsi se zkusil protáhnout skrz. Povedlo se. Voda za puklinou byla hluboká stejně jako ve studni, akorát strop byl o dost nižší a příliš možností k nádechu v prvních třech metrech úzkého prostoru nebylo. Později se však začal strop po jedné ze zatáček zvedat a voda vedla dál.



Sarako
Usadil jsi se na židli. Chvilku jsi musel podobně jako ostatní vyčkat neboť služebná, kterou byla černovlasá Dunmerka postupně roznášela jednotlivé porce. Nejprve však na pokyn Luciena rozlila jedno z nejdražších co lze v Cyrodiilu sehnat do stříbrných pohárků. Jakmile měla rozlito rozdala jednotlivé porce. Oběd se nejprve skládal z nudlové polévky, druhý chod se skládal z vepřového masa, brambor a omáčky.

„Grime. Pojď si sednout.“ vybídl jej Lucien a Grim zanechal střežení a přesunul se k volnému místu u stolku, poděkoval, usedl a popřál dobrou chuť. Poté se společně s ostatními pustil do jídla.
„Jaké je to vůbec být Bdícím? Musíte složit nějaké zkoušky? Projít nějakým výcvikem?“ začala vyzvídat mladá dívka v průběhu obědvání.


Adrian_S
Rozmístil sis kahan i misky podle svého, knot zapálil pomocí dohořívající svíčky a rozlil vodu do misek, přidal přísadu, zavěsil nad kahan a vyčkával. Mirabelle jen spokojeně kývla hlavou. Muž si celou dobu nervózně mnul ruce a chvilkami i pochodoval po pokoji. Na krátko zmizel i do vedlejší místnosti. Mirabelle přestala zaclánět ve výhledu a posadila se zpět na postel. Očima si prohlížela holčičku a opět jí přiložila ruku na čelo.

Muž se vrátil právě včas. Voda v misce byla již trochu obarvená a muž držel v ruce jiný váček s vodou. Chvilku na vás koukal a pak řekl, „Ještě... Vzpomněl jsem si, že jsem měl sebou dva váčky. Jeden jsem koupil v hostinci a druhý jsem nabral v tamní studně. Úplně mi to předtím vypadlo z hlavy... Achjo... Dostane se z toho, že ano?“



Tondulín
Opatrně jsi přistoupil ke dveřím s připraveným mečem, promluvil a očekával reakci. Cosi za dveřmi cvaklo a následně zaskřípalo. Nastalo ticho.
„To může říci každý!“ zval se dívčí hlas, „Jak mám vědět, že nejste válečník spolku?!“ pokračoval hlas a bylo slyšet šoupání čehosi těžkého. Podle množství hlasů přicházejících z venčí se už místní vrátili.



Killiedan
(2/3)

---

"Dobrá otázka...Možná proto že mám tak přesvědčivý, sexy hlas?" pousměju se. "Dělám si srandu, za chvíli se vrátí ostatní, pro mě za mě se tam do té doby schovávejte, jen jsem vám přišel oznámit, že už jste v bezpečí." Ještě chvilku počkám, zda elfka opravdu nevyjde ven, pokud ne vrátím se za Carwen.

---

"Nevadí..." sejmu baňku z kahanu a podívám se, jak vypadá, "Rozbor té druhé vody mohu také udělat...".

Poté si k sobě přivolám Mirabelle, aby se podívala na výsledek.

---

Budu pečlivě prozkoumávat celou puklinu a svítit si přitom kouzlem. Otravovat tuhle vodu může cokoliv, takže nechci aby mi to něco uniklo. Zároveň ale budu plynule pokračovat dál, hnán zvědavostí, kam až může puklina dosahovat.

---

,,Je to jako zkouška oddanosti Stendarrovi. Během své práce sestupujeme do nejtemnějších míst Tamrielu, kam by se jiní neodvážili. Víme, že tam dole na vás čekají stvůry, které nám budou usilovat o život, ale my musíte jít dál, protože je naší povinností zabránit, aby se neopakovala situace, kdy celý Tamriel málem podlehl stvůrám ze samotného Zapomění. Netruchlíme nad těmi, kteří při své práci padnou, protože položili svůj život za záchranu Tamrielu." odpovím dívce na první otázku a pokračuji: ,,Zkoušek ani výcviku v mém případě nebylo zapotřebí. Stačilo prokázat dostatečné zacházení se zbraní a dostatečnou znalost magie." ukáži prstem na židli na konci stolu a za pomoci Telekineze jí odsunu a následně přisunu zpět na své místo. Potom budu opět pokračovat v jídle.

---

→ Tah 77.



ScorpionCZ
Pečlivě sis prohlížel puklinu, osvětloval jí světlem, ale nic podezřelého jsi na ní nenašel. Skutečně byla vytvořena přírodou nikoliv cizím zaviněním. Pokračoval jsi dál, hlouběji a hlouběji. Strop byl po minutí zatáčky vyšší a konečně jsi se mohl podívat i nad hladinu. Následovala další zatáčka, která byla místem porostlá rostlinou, kterou jsi neznal a rovněž ti přišlo, že z další začátky, která byla o několik metrů dál přichází světlo.

„Už jsi něco našel?“ ozval se Světlanin hlas v té hlavě, „Tak hluboká zase ta studna být nemůže, ne?“ znělo v hlavě, „Mimochodem přišel se na tebe podívat i tvůj budoucí učitel.“



Sarako
Dívka se zaujetím poslouchala a když jsi posunul židli udiveně zírala, „To jsem nevěděla, že jste až takhle sběhlí v magii.“ řekla a pustila se do jídla, dojedl jsi polévku a odložil špinavý talíř, Dunmerka ho společně s ostatními odnesla a všichni tři jste se pustili do druhého chodu. „Myslíte... Myslíte, že by jste mě mohl naučit tohle kouzlo? Prosím. Ušetřilo by mi to hodně času.“ usmála se.


Adrian_S
„Udělejte ho prosím.“ poprosil muž a předal ti váček. Sám pak koukal na profesorku, která si od tebe převzala misku v vodou a začala si jí prohlížet. Byla však vyrušena bušením na dveře. „Co to?“ podivil se muž a vyrazil ke dveřím, „To zase nějaký nezdvořák neví jak se slušně klepe na dveře.“ stěžoval si cestou ke dveřím. „Kdo je tam?“ zeptal se.
„Jménem Tamrielského Císařství otevřete dveře.“ zaznělo zpoza dveří. Mirabelle se na tebe s překvapeným výrazem podívala a opět se zaměřila na lahvičku. Švec mezitím otevřel dveře, „Hledáme urgentně tu mágyni v Univerzity. Máme několik zraněních.. dva lehce to už ošetřujeme, ale potřebuje ošetřit dva těžce zraněné a na to naše zkušenosti nestačí. Jsou tu?“ zněl hlas agenta Penitus Oculatus.
„Ano.“ kývl muž a kroky směřovali do místnosti za vámi.

Přistoupil k vám agent Penitus Oculatus v tradiční zbroji, byl špinavý od krve z nedávného souboje, tvář mu zakrývala přilba, ale i přesto bylo poznat, že se jedná o Imperiála. „Profesorka Obnovy?“ zeptal se ihned Mirabelle, když kývla pokračoval, „Během našeho zásahu byli těžce zraněni naši dva agenti. Potřebuje vaši pomoc při jejich záchraně... Trochu jsme je stabilizovali, ale přesto bez včasného zásahu zemřou.“



Tondulín
Chvilku jsi vyčkával, ale žádný hlas či zvuk se zpoza dveří neozval. Nakonec jsi čekání vzdal a vrátil se zpět před dům. Už při odchodu z místnosti se ti zdálo, že hlasy nezní příliš děkovně. Vyšel jsi z domu a spatřil několik místních. Bylo jich více než jsi předtím spatřil na poli. Mezi nimi bylo i několik dětí, malých i ve vyšším věku. V čele místních stál mladý pohublý Bosmer s elfským mečem připnutým u pasu (pravděpodobně ho ukradl nějakému mrtvému válečníkovi) se založenými rukami stál naproti Carwen.

„Vidíte co jste způsobila?!“ promlouval k ní hlasitě a s hněvem hlase, „Můj otec je kvůli vám mrtvej! Kvůli vám!“ prstem ukázal na tělo mrtvého elfa. „Všechno je to vaše vina! Vaše a vašeho podělaného odboje!“ Světlovlasá elfa vystoupila z davu a chytla jej za rameno, setřásl její ruku a znovu pokračoval, „Podporovali jsme vás tajně, zásobovali a informovali a tazích vašeho soupeře. Výměnou za to jste nás měli chránit a zaručit nám lepší budoucnost! Alespoň tak to hlásá to vaše uskupení.“
„Já... Nemám dostatek lidí na to, abych mohla chránit každého. Nemohu se rozdělit na několik částí a být všude kde je potřeba zásah. To prostě nejde Arnore. Sám moc dobře víš, že já vás o pomoc nežádala. Byl to tvůj otec kdo za námi přišel.“ ozvala se Carwen.
„Heh... To nic nemění na tom, že jste nedodrželi co jste naslibovali! Kvůli vám jsme tu mohli všichni zemřít! Všichni! Nebo hůř... Mohli jsme být mučeni a vzhledem k tomu, že toho o vás moc nevíme bylo by to hodně dlouhé mučení, protože ta Altmerská čůza se v mučení vyžívá a ráda zkouší nové metody!“



Killiedan
V dálce už vidíš tyčící se arénu, opravy z velké části už vrcholí a brzy se opět rozeběhnou boje o titul šampiona. (aréna byla značně zničena během obléhání Imperial City) U vstupu určeném pro návštěvníky postávala dvojice legionářů v telených tógách a lehké legionářské zbroji, vstup do arény byl hlídán jedním legionářem, který mimo jiné dohlížel i na dělníky. (zelená tóga je typická pro legionáře, kteří se dříve odpojili od Osmé legie a veřejně podporovali generála Lucia Valeria) Z dálky jsi také poznal, že někdo stojí u jedné ze soch, podle stojanu a stylu oblečení usuzuješ, že se bude jednat o nějakého malíře.
(3/3)

---

Prvně, než dovnitř vtrhnou agenti se jí zeptám, "Co myslíte? Vidíte tam něco?".

Až po vyrušení, kdy začnou agenti mluvit, se jí tiše zeptám, "My ale neléčíme vojáky, že ne? To není naše starost... stejně by nám nic nedali."

---

"Hluboká ne, ale je tu puklina, která se táhne až do aleluja. Vypadá to že vidím světlo, takže to někam vede. Tam nejspíš bude odpověď na naše otázky. Snad se už taky konečně dostanu z týhle temný průrvy ... je to docela stresující." Budu pokračovat dál a už nebudu tak bedlivě prohlížet stěny. Svítit si budu stále a taktéž budu obhledávat dno a trochu koukat po neobvyklostech stěn, ale již nebudu tak pečlivě prohledávat. Rychle se tedy dostanu k místu, kde to vypadá že svítí světlo.