---

Aurelius:
Otočila se na tebe, přiblížila se k tobě ... (pusu! očekává pusu!) zavřela oči ...

handa999:
Vrybčák zamyšleně řekla "Ale jo, třeba támhleto, ještě nikdy jsem to neměla tak bych to ochutnala, myslím támhleto zelené s těmi ostny." prodavačka ti podala oboje a musela se při tom shýbnout, jelikož jsi malý, má docela velký výstřih. "Bude to 15 zlaťáků."

---

Dám jí ty peníze, vezmu ovoce a kouknu se, kde je nějaké místo k posazení, popřípadě hospoda.

---

"Hned to bude!" zavolám a rychle na sebe hodím nějaké oblečení. Pak půjdu otevřít

---

Políbím jí. (:D nemusel jsi to psát do závorky.. mě to došlo)

---

Aurelius:
Po dlouhém zamilovaném polibku se od tebe odrthla a dala ti ještě jednu pusu na tvář "Už musím jít, hodně štěstí! a hlavně se vrať!" odběhla k věži, u které se ještě otočila a zamávala ti, než vešla dovnitř.

handa999:
Dal jsi peníze prodavačce, která ti popřála hezký den. v okolí jsou asi dvě lavičky pod velkými duby ve středu vesnice, pak tu je ještě v dohledu jeden ze dřeva postavený hostinec se sympatickým jménem U sladkého trpasličího kamene.

S3cR3:
Je ráno a do okna začali už před nějakou dobou svítit hřejivé sluneční paprsky. Probudil jsi se v hostinci u minotauřího rohu, která se k tomuto městu docela hodí, včera jsi pomohl uspořádat čestný pohřeb dle trpasličích tradic, nechť jeho duše najde pokoje u bohů.

Mopidu:
Za dveřmi stál tvůj osobní blonďatý služebník v zeleném oblečení s modře zvýrazněnými okraji "Nesu vám snídani princezno." vešel dovnitř a položil tác s výborně vypadající snídaní na stůl "Budete si přát ještě něco?"

---

"Ne, děkuji" usměju se a půjdu se najít (mmmm, papání)

---

Také jí zamávám, následně si obejdu věž a povídám se co je okolí. (Žijí ještě moji rodiče? A kolik času mám do výpravy?)

---

Obléknu si zbroj, a půjdu se podívat k hostinskému.

---

Půjdeme se posadit na lavičku.

---

Aurelius:
V okolí věže je zahrada, o kterou se zdejší zahradnící velice dobře starají a díky tomu se můžeš pokochat nádhernou zahradou plnou květin, stromů a menších skalek s dalšími květinami. V jedné části zahrady je i umělě vytvořená ruina, ale je možné že je to originální ruina, nepamatuješ si jak se tam vzala. Jestli tvoji rodiče žijí, musíš zjistit sám a samozřejmě si pamatuješ i kde mají dům, i když jsi tu dlouho nebyl. Jinak času máš kolik chceš, je to tvoje výprava a ani na ní nemusíš chodit, přece jen je to na tobě.

Tondulin:
Posadil ses na lavičku a Vrabčák si k tobě hned přisedla "Myslím že jsme o hodně jižněji než jsem si myslela, asi by jsme měli zvážit možnost si pronajmout koně, přece jen jít takovou dálku, asi jsem tam u vás zlenivěla." usmála se a začala nožem oloupávat šlupku z toho cizokrajného ovoce.

S3cR3:
Oblékl sis zbroj a vyšel z pokoje na krátkou chodbu, hostinský seděl za pultem a čistil nějaký korbel, včera v noci tu několik vojáků oslavovalo vítězství a nebo přijetí ke strážím. Hostinský zvedl hlavu od korbelu "Někam se chystáte pane?"

Mopidu:
"Jak si přejete princezno." řekl služebný a odešel, zatímco ty jsi začala snídat. Snídaně se zkládá z různých druhů nakrájeného ovoce, čerstvého elfského chleba a šálku nějakého čaje. Po jídle se cítíš sytě a všimla sis že na místě, kde bývalo ovoce je nějaký vzkaz, je trošku nacucaný šťávou z ovoce, jelikož ho někdo umístil na to nejnemožnější místo kam mohl.

---

Zkusím hlavou rozrazit kokos, popřípadě ho rozbít o kraj lavičky a sníst ho. "Já si užívám každého dne nad povrchem, takže mi dlouhé cestování nedělá problémy, ale pokud chceš jet na koni nebudu se bránit."

---

Natáhnu si kápě a pomalu vykročím k domu rodičů, budu se od něj však držet odstup a budu si ho jen prohlížet, až k němu přijdu.

---

Aurelius:
Nátáhl sis na hlavu kápi, tak že ti není vidět do obličeje a vyrazil jsi k domu tvých rodičů. Dorazil jsi tam skoro hned, jelikož dům stojí nedaleko věže, když jsi došel dostatečně blízko, tak ses zastavil a začal pozorovat. Ten dům je postavený ze dřeva v tradičním elfském stylu se zaoblenými rohy. Všiml sis že někdo zrovna roztáhnul tmavé zelené záclony se zlatými ornamenty, na které si dobře vzpomínáš ...

Tondulin:
Dal jsi kokosovi hlavičku, ale kokos ani nekřupl, zkusil jsi dát znovu, ale zase se nic nestalo! jen tě začalo bolet čelo, nejspíše na něm máš bouli. Vrabčák chytila záchvat smíchu ... nakonec jsi kokos otevřel o okraj lavičky a snědl vnitřek a vypil mléko. Když se Vrabčák uklidnila tak ti odpověděla "Jo radši bych jela na koni, tedy dlouho jsem na nich nejela ale to se jen tak nezapomíná." usmála se a kousla do oloupaného ovoce ... během chvilky její tvář změnila podobu z vysmáté na překvapenou. "To je horší než wasabi!" začala slzet a jakoby trochu zrudla ...

---

"Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp." řeknu a začnu se řehtat.

---

Budu ještě chvíli zírat co se bude dít, nějak nemám odvahu tam vstoupit...

---

"Ach jo" povzdychnu, uchopím ho konečky prstů, oklepu a přečtu si co je na něm napsáno

---

Aurelius:
Všiml sis že se za okny někdo prošel, a to bylo vše ... dál se nic nedělo. V těchto brzkých hodinách nejspíše snídají, nebo se připravují na nějakou práci. Kolem tebe prošla stráž a podezřívavě si tě prohlížela, není obvyklé mít ve městě někoho s kápí.

Tondulin:
Vrabčák párkrát zakašlala a kousla si znovu "Napoprvé to je nejhorší ... chceš taky kousek?" vytáhla nůž, kousek usekla a zbytek schovala do nějakého sáčku.

Mopidu:
Písmo je naštěstí psané kvalitním ingoustem, takže se ani nerozmazalo. Ve vzkazu stojí "Slyšel jsem o vaší výpravě s tím temným do prastarého pohřebiště, jako velitel stráží se cítím povinnen vám nabídnout své služby a pomoci vám splnit tento obtížný úkol, až budete odcházet, zeptám se vás jak jste se rozhodla. Nikomu o tomto vzkazu neříkejte. S pozdravem velitel stráží Talaerthon Nalllithe."

---

"Díky za nabídku, ale myslím, že si s kokosem vystačím." Usměju se."Takže půjdeme pro ty koně?"

---

Hmm.. nebudu budit další pozornost. pomyslím si a pomalu zamířím na tržiště, až budu daleko od domu rodičů, sejmu kápě.

---

Aurelius:
Vyrazil jsi na tržiště a sundal sis kápi. Na tržišti už se otvírají nejrůznější obchody, žádný trh neprobíhá takže jen kamenné obchody. Mezi ty otevřené, nebo ty otvírající patří v tuto chvíli obchůdek s magickými předměty a potřebami, klenotnictví, obchůdek se jménem "Lučištníkův dar" a ještě nějký obchod s alchymistickými přísadami a potřebami.

Tondulin:
"Jo jasně ... stejně tu není nic moc zajímavého ..." zvedla se z lavičky a hned kolem proběhl nějaký šotek a křičel "Nemůžu za to že se ty prsteny válí po zemi! chtěl jsem je sebrat a vrátit!" asi dva metry za ním běžel strážný s nějakým obchodníkem, který na šotka řval urážky a co všechno mu udělá až ho chytí.