---

"Dobře děkuji. Ušetřila jste mi hromadu bezmocného zírání na obaly." S úsměvem odpovím a převezmu si knihu. "Podle jména by se tam mohlo nacházet více užitečností, než jen magické psaní hmm... Možná jí ale ani nebudu muset evidovat, zkusím jí projít ještě zde. Nechci, aby se někde vytratila." S těmi slovy si sednu ke stolu a dám se do studia. Ačkoliv jsem dnes už docela četl a učil se, tak snad jednu poslední knihu ještě nějak zvládnu. Zvláště, když tam budou zajímavá a užitečná kouzla. Primárně se ale zaměřím na kouzla, kvůli kterým tu jsem.

---

"Vrať se k ostatním a chraň Tarna s Adriannou, rychle. Já to tady nějak zvládnu." Rozkážu zbrojnoši a znovu pohlédnu na orkskou ženu. "Proč jí dávali sem stranou od ostatních, že by byla součástí toho rituálu?" Se skepsí jen velmi obezřetně strhnu její roubík, udělám krok zpět, stále připraven s mečem. "Kdo jste, odkud jste přišli?" Zeptám se na primitivní otázky, spíše abych zjistil, jestli není ničím posedlá a vnímá normálně.

---

→ Tah 1014


Sarako
„Děkuji. Už jsme zahájili přípravy na poslední rozloučení, ale protože nemáme jeho tělo. Bude bohužel jeho pohřeb takový neúplný.“ přiznal s povzdechem, „Ale i tak mu dopřejeme důstojné rozloučení, které si někdo jako byl Globullus zasloží.“ podíval se na tebe, „Přesné informace ještě nemám, ale zemřel tragicky při jedné z jeho posledních expedic. Jeho smrt mi nahlásil Škorpias s Elanyí. Rozloučení plánujeme na zítřejší večer. Přímo tady na pozemcích magické Univerzity… podobné rozloučení s ním bude mít nejspíš i Ledohrad, protože i tam dlouze učil a měl tam silné zázemí v minulosti.“


Tondulin
„Vykonám.“ přikývl zbrojnoš, obešel tě a svižně se přesunul k bojující Adrianně, Tarnovi a rekrutům. Exploze a záblesky kouzel byly patrné i nadále a proto usuzuješ, že boj pokračuje i nadále.

Zůstal jsi s orčicí samotný v chodbě, zdálo se, že se uklidnila. Přesto v jejích očích byl patrný skutečný strach o svůj život. Blíže sis ji prohlédl, měla dlouhé černé špinavé vlasy, tvář měla zalitou modřinami a ret měla rozbitý stejně tak i obočí na které měla zaschlou krev. Rána, které měla na levé ruce a pravé noze nevypadaly hluboké a nejspíš nevznikly za účelem ji smrtelně nebo závažně poradit, ale spíše za účelem ji bolestivě trýznit. Sundal si jí z úst látku.

„Prosím...“ promluvila na tebe vystrašeným třesoucím se hláskem, „Prosím… pomozte mi. Oni… ublíží mi.“ pokračovala a do očí se jí začaly drát slzy.


ScorpionCZ
„To asi ano.“ usmála se na tvojí poznámkou o ušetřeném času, „Jsou tam vskutku užitečná kouzla.“ přitakala souhlasně, „Ale o regál dál je ještě jedna silnější, která obsahuje opravdu dost užitečných kouzel… ale také těch zbytečných, tohle je...“ koukla na knížku, když jsi ji položil před sebe na stůl, „Tahle je lepší.“ následně se přesunula opět k evidenci knih, vzala trojici z odložených dávno vrácených knih (někdo je nevrátil na své místo) a vyrazila mezi regály kam měli přístup i studenti a studentky.

Otevřel si knihu a nalistoval na obsah, zběžně si ho proběhl dokud jsi nenalezl kouzlo, které jsi hledal. Všiml sis, že trojice posledních kouzel uvedených v obsahu je nečitelná kvůli rozlitému inkoustu. Nalistoval jsi ho a začetl se do řádů ke strohým textem a velkým množstvím kreseb gesta a zaklínadla. Netrvalo ti to příliš dlouho a kouzlo jsi nastudoval. Všiml sis velmi tučné poznámky: „NUTNÉ MÍT BRK, INKOUST A PAPÍR!“ Když jsi měl nastudováno přesunul ses na zbylá kouzla. Většina z nich nepůsobila nijak užitečně pro tvé potřeby, ale přesto jsi jim pozornost věnoval, protože se vesměs jednalo o velmi jednoduchá kouzla.

Naučil sis následující kouzla:
- Očarování psacích potřeb (vyžaduje psací potřeby, inkoust, papír a brk)
- Očarování potřeb na úklid (očaruje libovolnou pomůcku určenou pro úklid, pomůcka poté sama uklízí v dosahu čaroděje, který kouzlo vyvolal)
- Očarování dřezu se špinavým nádobím (vyžaduje špinavé nádobí, dřez s vodou nebo vědro s vodou)
- Vyčištění (kouzlo vyčistí od prachu, špíny a bahna předmět na něž kouzlo sešleš, nefunguje na krvavé stopy a celkově na krev)
- Zpevnění (kouzlo dočasně zpevní předmět, kouzlo je aktivní pouze pokud se na něj čaroděj soustředí po celou dobu)
- Slabé absorbování (kouzlo umožňuje absorbovat velmi malou dávku magické energie z magického či očarovaného předmětu, slabě obnoví manu sesílatele)
- Líbivé kvokání (kouzlo umožňuje přivolat veškeré slepice ve vaší blízkosti, po dobu sesílání tě budou následovat až do kurníku)
- Umlčení štěkotu (kouzlo dočasně umlčí psí štěkot, pes nemůže štěkat a tak máš klid od probděných nocí kvůli nepříjemnému štěkotu sousedovic psa)
- Zmizinkoustus (kouzlo nechá zmizet všechen inkoust, který se nachází na nevhodném místě, nutno po potřebném místě přejet prstem či prsty. POZOR JIŽ NENÍ NÁVRATU ZPĚT!)

Když ses pročetl až nakonec zjistil si, že několik stránek je násilně vytrženo a zbyl z nich je náznak jejich existence. Co se v nich nacházelo netušíš a vyčíst to nedokážeš ani z obsahu neboť jsou tato kouzla ukryta pod rozlitým inkoustem. Uslyšel jsi kýchnutí, Spellorová se nejspíš nadýchala prachu z poličky, když uklízela jednu z knih.


SuperHunter
„Nemám sebemenší tušení.“ zakroutila hlavou khajiitka, „Ale ať se jedná o kohokoliv je dost hbitý a akrobaticky založení.“ zhodnotila, když vám osoba zmizela z dohledu. Legionáři v boční uličce se mezitím dali do pohybu a začali okolní oblast uzavírat, aby mohli celý incident v nevěstinci vyšetřit.

„Myslím, že bychom měli spíš vypadnout. Teď to tu bude docela horký a kdoví jestli budou mít vůbec otevřeno.“ konstatovala a pohodila hlavou směrem k legionářům, kteří již začali konat. Okno z něhož osoba vyskočila bylo již zavřeno a závěsy, které nebyly zataženy teď zataženy byly. Okna v celém objektu se rovněž zavřela pokud byla náhodou otevřena.

---

"Myslím, že bude stačit jen několik užitečných. Zase se nechci úplně mentálně vyčerpat." Poznamenám s pousmátím a dám se do studia. Některá kouzla mi přišla zbytečná, ale nakonec jsem se je naučil. Když jsem skončil, tak ze zvědavosti mrknu k obsahu a podívám se na ingoustovou skvrnu. "Tak, vzhledem k tomu, že je to stejně nečitelné, tak bych si mohl to kouzlo zrovna vyzkoušet ... Třeba to rozliší druhy nebo stáří ingoustů ..." Zabrumlám si a zkusím vyčarovat "Zmizinkoustus" na onu skvrnu, která by mohla ukrývat informace o vytržených stránkách. Pokusím se nejprve kouzlo vyzkoušet na okraji skvrny, kde by nemusel být žádný původní text, abych přesně viděl, jak funguje. Potom zkusím pokračovat opatrně dále a případně rozluštit záhadu ingoustové skvrny.

---

"Stále jste neodpověděla, kdo jste a jak jste se tady vzala?" Budu neodbytně trvat na své otázce, zatímco orčici odseknu její pouta, ruce jí ale nechám stále svázané k sobě. "Jdeme, jdeme rychle." Pobídnu jí do chodu, i přes to, že je zraněná a spoutaná.

Vrátím se s orčicí ke zbytku jednotky a s připraveným mečem kouknu, jestli je už náš nekromantský problém vyřešen.

---

,,Kdybyste něco potřeboval v Brumě, nebo Cheydinhalu, stačí říct. Do Brumy hodlám dorazit ještě dnes a do Cheydinhalu do tří dnů." nabídnu Palagánovi, a vyčkám na jeho odpověď.

Nebude-li po mě nic potřebovat ani v těchto hrabstvích, kývnu hlavou na rozloučenou, nasadím si přilbu a vyrazím k Bělozlaté věži.

---

→ Tah 1015


Sarako
„Myslím, že tam naštěstí momentálně nic nepotřebujeme.“ oznámil ti Palagán, „Ale děkuji za nabídku.“ poděkoval následně a vyrazil tě doprovodit ke dveřím, cestou sis nasadil přilbu. „Hodně štěstí na cestách.“ popřál ti krátce předtím než se za tebou zavřely dveře.

Netrvalo dlouho a opustil si Univerzitu, cestou si opět míjel jen novice a novicky žijící si svůj typický den na Univerzitě. Sešel si schodiště, prošel sálem a vyšel ven před Univerzitu. Bez zdržování jsi překonal most, prošel kolem chrámu a dostal se k Bělozlaté věži. Nastoupení členové gardy už se dávno rozešli a s blížícím se podvečerním časem se již málokdo coural po srdci Imperial City. Stráž před vstupem do věže zůstala i nadále.


Tondulin
„Kora.“ odpověděla ti nakonec. Napřáhl ses a přesekl provaz držící, nutící ženu zůstat ve slepé chodbě. Jakmile tvé ostří přeťalo provaz na dvě části projel tvým ostřím záblesk elektrického výboje, který byl natolik silný, že tě přiměl opustit meč a udělat krok vzad, pocítil si nepříjemný pocit na srdci.

Orčice na tebe zůstala zprvu hledět. Nakonec se s námahou pokusila vstát, dopadala na zraněnou nohu, ale vstala a napřímila se.
„Očarování… on ten provaz očaroval, ale slabě. Chtěl mě živou.“ vysvětlila a ukázala svázanýma rukama na přetnutý provaz. Přičemž si z její ztrápené a modřinami zbarvené tváře dokázal vyčíst, že lituje toho, že si zavčasu nevzpomněla. Uchopil jsi nazpět svůj meč a pobídl ji ať tě následuje a vyrazil pryč ze slepé uličky.

Zrovna v momentě kdy jsi měl možnost sledovat jak většina loajálních nohsledů nekromanta leží mrtva dole pod vámi, buď spálení na kost nebo roztrhaní explozemi. Zajatci jak se zdá jsou naživu, ale ochranné kouzlo už je natolik slabé, že příliš dlouho nevydrží pokud by udeřilo nějaké další útočné kouzlo. Naštěstí se nezdálo, že by to hrozilo. Boj se odehrál na vašem předchozím stanovišti.

Všiml sis, že jeden z rekrutů leží mrtev opodál přetočený na zádech. Cosi dost silného mu málem utrhlo hlavu. Zbrojnoš mezitím táhl druhé zbrojnoše tvým směrem. Měl vážně poraněnou nohu, ale stále měl chuť bojovat.
„Pusťte mě na něj na sráče! Já se pomstím!“ řval z plných plic zatímco do zbrojnoš táhl tak, aby se mu nevysmekl a nemohl se jakýmkoliv způsobem zapojit zpět do boje.

Adrianna mezitím čelila jednomu z nohsledů, který se jí snažil přemoci v šermířském souboji. Druhý se pro změnu vzpamatovával z předchozího souboje. Zdálo se, že má i tak navrch v souboji, ale přesto si dopomohla magií a střelila slabou ohnivou střelou nohsleda do boku a následně ho švihnutím sekla a další kombinací úderů mečem poslala mrtvého k zemi. Druhý zaútočil, Adrianna provedla otočku a udeřila loktem, protivník se v zápalu boje dostal až do bojiště mezi Tarnem a nekromantem, který už nebyl ve své lidské formě, ale ve formě mnohem horší. Jednalo se o upíra ve své prastaré formě. Tarn nedobrovolně přibíhajícího nohsleda okamžitě odhodil kouzlem zpět k Adrianna a věnoval se opět svému protivníkovi, kterého už v zápalu boje stihli dostatečně oslabit neboť měl utnutou jednu ruku a vážně poškozené křídlo.

Nohsled dopadl zpět k Adrianně, která mu stoupla nohou na hruď a pod rameno mu bodla ostří svého meče.
„Nehni sebou!“ zdůraznila mu rázně a přitlačila meč, muž s bolestí pustil zbraň. Všiml sis, že má na tváři krvaví šrám, ale jinak se zdá nezraněná. Přestože její zbroj utrpěla několik nových šrámů a je celkově dost zašpiněná.

Tarn mezitím odrazil několik seslaných kouzel svého protivníka, oslabený upír se rozmohl na čelní útok, který dle všeho jeho protivník očekával. Tarn uhnul, ostré drápy protivníka mu zasáhli pouze hruď zčernalé zbroje, ale nepronikly skrz. Povolil levou ruku, stáhl ji bokem a následně udeřil svojí magií. Zasáhl upíra do boku ohnivou střelou, vzápětí jej odhodil proti stěně. Tělo prastarého upíra poraněné z boje udeřilo do stěny a následně s hlasitým zaúpěním dopadlo k zemi. Upír napřáhl svoji dlouhou ruku plnou ostrých drápu ve snaze se postavit na nohy, ale šlo to z tuha.
„Mám to pod kontrolou Adrianno.“ ujistil ji Tarn, když se ujistil koutkem oka o stavu bojiště své spojenkyně. „Dokončím to.“ dodal následně, sevřel obě své ruce blízko sebe a začal sesílat kouzlo určené pro seslání obouruč. Z rukou se začaly linou plameny a náznak ohnivé magie.


ScorpionCZ
Zkusil jsi vyvolat kouzlo pro odstranění rozlitého inkoustu, udržoval si jej seslané a opatrně přejel prstem po okraji, kde se nenacházel žádný text, který bys mohl porušit. Víš, že v poznámkách byla napsáno, že na velmi starý inkoust již několik let zaschlý je nutné nechat kouzlo působit déle.

Okraj skvrny pomaličku začal mizet, nezdálo se ti, že by se papír nějak poškodil nebo ztratil na kvalitě. Kouzlo bylo zjevně velmi šetrné (může být dáno rovněž tím, že kniha není stará, je dobře uložena a je s ní relativně dobře zacházeno). Spellorová se mezitím vrátila zpět ke stolu, letmým pohledem si tě prohlédla a naklonila se nad vypůjčené knihy. Zjevně dospěla k názoru, že už udělala dost pro udržovat knihovny a podívala se zpět na tebe. Nejspíš už se chtěla rozloučit, ale všimla si tvého počínání.

Když si viděl, že kouzlo funguje velmi dobře pokusil ses odstranit i zbytek skvrny. Netrvalo dlouho a povedlo se ti to. Naskytl se ti pohled na názvy posledních tří kouzel. Sám pro sebe sis je přečetl: „Odstranění zápachu“ – „Odpuzovač“ – „Uspokojení“. Více však nebylo k vyčtení a podrobnosti o kouzlech tak neznáš.

„Vida.“ usmála se od ucha k uchu, „Koukám, že jste neodolal.“ obešla stůl, jakoby také chtěla nahlédnout, ale zjevně už obsah dobře znala, protože aniž by tak učinila pokračovala, „Někdo byl takový puritán, že se rozhodl poslední kouzla zcenzurovat… hlavně to poslední.“


SuperHunter
„Nemám sebemenší tušení.“ zakroutila hlavou khajiitka, „Ale ať se jedná o kohokoliv je dost hbitý a akrobaticky založení.“ zhodnotila, když vám osoba zmizela z dohledu. Legionáři v boční uličce se mezitím dali do pohybu a začali okolní oblast uzavírat, aby mohli celý incident v nevěstinci vyšetřit.

„Myslím, že bychom měli spíš vypadnout. Teď to tu bude docela horký a kdoví jestli budou mít vůbec otevřeno.“ konstatovala a pohodila hlavou směrem k legionářům, kteří již začali konat. Okno z něhož osoba vyskočila bylo již zavřeno a závěsy, které nebyly zataženy teď zataženy byly. Okna v celém objektu se rovněž zavřela pokud byla náhodou otevřena.

---

"Řekl jsem si, že by to mohlo být dobré procvičení. Samo se to nabízelo. A zvědavost už mne jen doťukla." Opětuji úsměv. "Škoda, že se kouzla nezachovala, ale nevadí." Zaklapnu knihu a zvednu se. "Díky za doporučení. Pokud se v té větší nacházela podobná kouzla, tak by to byla víceméně jen ztráta času. Užitečná je tak polovina. No vrátím jí tam a asi vyrazím domů. Nevíte kolik je hodin?" Zeptám se, když půjdu k místu s omezeným přístupem kvůli navrácení knihy.

Až mi odpoví a já vyřídím návrat knihy, tak se s úsměvem rozloučím. "Mějte se hezky. Zítra se pravděpodobně ještě uvidíme. Tentokráte hodlám vzít profesorské povinnosti více zodpovědně." Načež vyrazím do sídla rodu Vici s nově nabytými znalostmi a plány.

---

,,Jak je na tom naše svědkyně? A opustily mé přítelkyně z Morrowindu Bělozlatou věž, nebo je ještě zastihnu?" zeptám se stráží a chvíli na to si uvědomím, že to nemusí být stejná směna a pohotově jim předložím dekret od Leye a představím se: ,,Bílý Guar, Anvilský rytíř a mluvčí Její Jasnosti Felisi Demnevanni. Vito zrovna nebyl dvakrát nadšený, když jsem sem dneska přinesl tu umírající bosmerku a vyrušil ho z důležitého jednání s Morrowindskou delegací." dodám na závěr, aby si mě mohli lépe zařadit.

---

"Do prdele." Pronesu ihned po tom co zřím mrtvé tělo jednoho z rekrutů. "Říkal jsem, ať se snažíte držet mimo boj...." Bude na mne znát frustrace z toho, že místo abych vpadnul nepříteli do zad, jak bylo původně myšleno, jsem pouze našel zajatkyni. Počkám než Tarn dokončí svoje dílo a dáme se do řeči.

---

→ Tah 1016


Sarako
Stráže si vyměnili pohledy skryté pod plnou přilbou. Když si vytáhl dekret, jeden se zběžně nahlédl a poté kývl. Obrátil se opět na svého kolegu a nakonec k tomu promluvil: „Ano. Byli jsme informováni o vašem možném příchodu. Máme vás nasměřovat rovnou za předsedou členů rady Starších Vitou, bude ve své komnatě. Říkal, že cestu znáte.“


Tondulin
„S upíry není snadné pořízení...“ povzdechl si zbrojnoš, táhnoucí rekruta do bezpečí, aby mu v klidu mohl někdo zkontrolovat zranění. „Mohla byste?“ obrátil se nakonec k Adrianně, která stále ještě držela v šachu nohsleda. „Vezmu to za vás.“ dodal. Adrianna jen přikývla, povolila nohu a meč ponechala zabodnutý v muži. Prohodila se ze zbrojnošem, který zadržel ruku protivníka, když se s ní snažil zbavit meče. Přišlápl mu prsty a pohrozil mu ať to nedělá.

Adrianna se mezitím sehnula k raněnému, „Nebude to vážné.“ ujistila ho, když si zběžně prohlédla zranění. „Sice to vypadá hrozivě, ale rána je čerstvá, krve jste také moc neztratil... vyléčíme to magicky, ale budete se chvilku šetřit.“ pokračovala, dřepla si k raněnému rekrutovi, který jen přikývl. Čarodějka začala čarovat, aby zraněnému ulevila od bolesti a mohla provést všechny nezbytné úkony k jeho vyléčení.

Postavil ses opodál. Orčice zůstala stát, zděšeně sledovala spoušť, který se nacházela v celé síni. Oči jí začaly slzet a zdálo se, že se každou chvilku zhroutí a omdlením spadne k zemi.

Upír nevzdal svoji snahu se postavit na nohy. Tarn i nadále posiloval svoje ohnivé kouzlo, kterým hodlal upíra usmrtit.
„Znáš Vicenta? Upíra, který byl zdejším komořím a zrádcem Císařství?“ zeptal se Tarn, zadržel posilování kouzla a přiblížil se k protivníkovi. „Krátkovlasá bosmerka, červené roucho... byla jednou z nás.“
„Di k daedrám ty připosraněj hajlze!“ procedil upír ve své prastaré formě mezi zuby, když se s námahou konečně postavil na nohy a pokusil se posílit svojí magií. Tarn neváhal a seslal své ohnivé kouzlo, obouručně vystřelená střela se proměnila v dlouhý plamenný oštěp, který měl zasáhnout upíra do hrudi a usmrtit ho. Upír se však pokusil o vzdor a svojí zbytkovou magickou silou Tarnův úder zadržel, kouzlo levitovalo mezi nimi, blíže k upírovi. Tarn i nadále udržoval kouzlo a snažil se protivníka přetlačit vší magickou silou co v sobě měl. Bylo na něm v první okamžik znát, že takový vzdor nečekal. Při přetahování se mu orosilo čelo, když se začal oštěp vracet jeho směrem přičemž mu naběhly i žíly ve tváři. Nakonec povolil. Oštěp vyrazil jak šíp z luku zpět jeho směrem, Tarn uhnul, rychlým gestem zdeformoval oštěp opět k ohnivý zárodek stáhl kouzlo levou rukou za záda a přehodil ho za nimi do pravé ruky za kterého ihned znovu seslal. Upíra zasáhl. Nezasáhl přímo střed hrudi jak plánoval, ale k usmrcení to stačilo. Když se upír sesunul mrtev k zemi. Tarn se zatvářil vyčerpaně, promnul si levou rukou a opřel se následně o stěnu a oddechoval.


ScorpionCZ
„Škoda asi ano, ale taková kouzla se dají najít i v jiných knihách.“ ujistila tě Spellorová, když také nahlédla do knihy, „Asi něco málo mezi půl šestou a šestou. Myslím.“ zodpověděla ti otázku ohledně času, ihned poté ses odebral do sekce s omezeným přístupem a uklidil knihu na své místo. Když ses vrátil zdálo se, že i Spellorová se už chystá k odchodu.

„To byste asi měl. Teď když se brzy otevře pobočka v Chorrolu nejspíš nás tu bude zas pět a půl.“ povzdechla si nepříliš nadšeně nad nedostatečným počtem kolegů a kolegyň. „Přeji klidnou cestu domů, mějte se.“ rozloučila se s tebou nakonec a taktéž opustila knihovnu. Oba jste šli jiným směrem, ona směřovala do své komnaty a ty ke schodišti a poté pryč z Univerzity.

Prošel si sálem, pozemky, branou, přes most a rovnou si to namířil nejbližší cestou k rodinné vile. Vila byla nestřežená, žádní legionáři pověření Klargem, všude bylo ticho a klid. Cestou jsi míjel pouze hlídkující skupinky legionářů, který byli stále ještě v dost vysokých počtech jakoby stále očekávali nějaké nebezpečí nebo komplikace.

Zkusil si dveře, bylo zamčeno, odemkl jsi a vešel do síně. Ihned si ucítil vůni připravující se večeře a též hlahol, který se vydám po vile. Byl slyšet Scipio a Flavius jak spolu debatují o průběhu svatby v Chorrolu. Z vrchního patra byl pro změnu slyšet hlas Laurany jak mluví na Merril.
„Dávej pozor ať nespadneš.“ upozorňovala starostlivě Merril, „Večeře nám nikam neuteče a hlavně netahej Scipiovu opičku za ocas... víš, že to nemá ráda. A hlavně... se to ani nedělá.“ pokračovala ve starostlivém promlouvání k Merril. Brzy se obě objevily na schodišti. Merril šla s Lauranou za ruku, altmerka se k malé dívce sice musela dost shýbat, ale když tě spatřila objevil se oběma na tváři úsměv.
„Táta.“ ukázala Merril na tebe.
Laurana jen souhlasně kývla. „Tak půjdeme opatrně dolů, jo? Pomaličku.“


SuperHunter
„Nemám sebemenší tušení.“ zakroutila hlavou khajiitka, „Ale ať se jedná o kohokoliv je dost hbitý a akrobaticky založení.“ zhodnotila, když vám osoba zmizela z dohledu. Legionáři v boční uličce se mezitím dali do pohybu a začali okolní oblast uzavírat, aby mohli celý incident v nevěstinci vyšetřit.

„Myslím, že bychom měli spíš vypadnout. Teď to tu bude docela horký a kdoví jestli budou mít vůbec otevřeno.“ konstatovala a pohodila hlavou směrem k legionářům, kteří již začali konat. Okno z něhož osoba vyskočila bylo již zavřeno a závěsy, které nebyly zataženy teď zataženy byly. Okna v celém objektu se rovněž zavřela pokud byla náhodou otevřena.

---

,,Dobrá." přikývnu na slova stráží, popřeji jim: ,,Nechť vám dá Osmička klidnou hlídku." a vyrazím za Vitou.

Až dorazím ke dveřím jeho komnaty, zaklepu, představím se: ,,To jsem zase já, Bílý Guar." a vyčkám na vyzvání.

---

"Ahojky vy dvě!" S úsměvem pozdravím moje holky a půjdu pod schody, abych je obě mohl obejmout. Pak se otočím na Lauranu: "Postaral se Scipio o poklad? Asi zrovna míříte k večeři že? Přidám se tedy k vám." A společně s nimi se vydám navečeřet spolu s ostatními členy rodu.

---

Beze slov půjdu zkontrolovat ostatní zajatce dole a osvobodit je z pout. Budu si samozřejmě dávat pozor, kdyby se na mě chtěl vyřítit nějaký pozapomenutý kultista.

Odvedu je pak všechny nahoru k orčici, abychom je měli hezky pokupě. Následně vezmu do náručí mrtvého rekruta a vynesu ho před důl, kde mu udělám provizorní hrob z kamenů. (Jelikož jsme u nějakého dolu, tak počítám s tím, že tam najdu pár větších šutráků, které naskládám na sebe)

---

→ Tah 1017


Sarako
Odebral ses do věže z Bílého zlata, stráží bylo na chodbě více než při tvé předchozí návštěvě, ale o to méně úředníků a návštěvníků se zde pohybovalo. Postupně jsi vystoupal po schodech až do patra s Vitovou kanceláří, recepce již byla prázdná a místo recepční postávala na chodbě dvojice gardistů.

Došel si až ke dveřím od Vitovi komnaty, zaklepal jsi na dveře, promluvil a vyčkal na pozvání dovnitř. Nečekal jsi dlouho. Vita ti brzy pokynul slovně ať vstoupíš. Vešel si. Uvnitř bylo vše jako předtím, krom stolu na němž se spousta písemností změnila.

„Bosmerka to přežila.“ ujistil tě Vita ihned jakmile jsi zavřel dveře zpoza stolu, „Udělali jsme maximu co šlo, ale teď bude potřeba čas, aby si její tělo oddechlo a vyrovnalo se s celou léčebnou procedurou. Budeme doufat, že se vyrovná v dobrém a bude schopna nám něco říci.“


Tondulin
Mlčky ses přesunul k zajatcům, které před jistou smrtí z magického střetu Tarna s nekromanta zachránila Adriannina magie. Tarn se mezitím vzpamatoval z vyčerpání a doplnil si manu pomocí lektvarů, které měl po kapsách. Když se zdál být opět ve formě následoval tě k zajatcům.

„Jsou omámení.“ poznamenal Tarn, když jim rukou přejel nad očima a vyvolal nějaké své kouzlo. „Zbavte je okovů a já se o ně postarám.“ ujistil tě, zatímco sám zbavoval bosmerku okovů, zatímco ty jsi úspěšně osvobodil dunmerku, která byla rovněž pod vlivem omámení, přesunul ses k redguardovi a svobodil i jeho. Následně ses bez jakéhokoliv rozhlížení po okolí odebral k mrtvému rekrutovi, kterého jsi odnesl z dolu.

Nalezl jsi vhodní místo, poupravil mrtvé tělo a pomalu jej zaskládal nalezenými kameny a vytvořil mu provizorní hrob. Ostatní se mezitím postarali o situaci a uvnitř dolů. Brzy poté vyšli i s osvobozenými zajatci. Orčice se držela v ústranní a ruce měla neustále přitisklé k tělu, působila i nadále velmi vystrašeně. Ani Adriannina vlídná slova o tom, že jí žádné nebezpečí nehrozí ji nedokázala přesvědčit. Trojice zajatců, která unikla strašlivé smrti se rychle vydala vybavit do stanů nějakým lepším oblečením, aby se napříč Cyrodiilem netoulali v polonazí, též si pobrali své nejcennější věci.

Rekrut se dobelhal až k tobě, poklekl před hrobem a vytáhl z kapsy starou špinavou minci. „Ať ti dobře slouží i po tvé smrti a ochraňuje tě. Omlouvám se, že jsem tě o tvoji šťastnou minci obral v kostkách.“ pronesl tiše a vložil mezi kameny starou špinavou minci. Zbrojnoš mezitím pohodil na zem spoutaného nohsleda (kovovými pouty, které předtím získala Adrianna ze stanu). Tvrdě dopadl a bolestivě zasténal neboť ho bolela rána nad ramenem, kterou mu nejspíš Adrianna jen lehce zacelila, aby nevykrvácel. Adrianna opustila orčici, které se posadila na zem a sklopila hlavu do země.

„Nebyla to tvá vina.“ ujistila tě Adrianna se soucitným výrazem ve tváři, když se vedle tebe postavila a nakrátko ti přiložila ruku na rameno, zatímco si sledoval hrob a nejspíš z tvé nemluvnosti odtušila, že tě smrt rekruta hned na první misi vzala.


ScorpionCZ
Pozdravil si je a přesunul se ke schodišti pod kterým jsi počkal. Merril šla ze schodů opatrně, držela se za ruku Laurany, která ji jistila. Když se obě dostaly konečně dolů, objal si je a přivítal se s nimi. Následně jste se společně přesunuli do vedlejší místnosti.

„Postaral se o něj. Bude v bezpečí.“ ujistila tě Laurana, „Ale byla to fuška.“ přiznala s úsměvem.

„Čau Škorpiasi.“ mávl na tebe od stolu Flavius, který se zdál být v dobré náladě a ani na něm nebylo příliš poznat, že se včera účastnil svatebního obřadu a hostiny. Posadil ses na své místo, stejně tak Laurana usadila Merril a posadila se vedle ní. Scipio zaujal opět tradiční místo v čele stolu (nyní, když nebylo obsazeno Klargem) a jeho opička seděla spokojeně na stole a netrpělivě pokukovala po všech přítomných. Když uviděla malou Merril nezatvářila se příliš nadšeně a raději schovala ocas pod stůl.

„Zrovna tu líčím Scipiovi průběh svatby a změny, které se odehrály.“ vysvětlil Flavius, aby zasvětil tebe i Lauranu.
„Jednání s Elbertem asi nebude nic snadného.“ povzdechl si Scipio, „Naštěstí všechno stěžejní jsme stihli projednat už s Klargem. Takže se pro nás v zásadě nic měnit nebude.“ ujistil poté, „Ale i tak bychom měli uskutečnit svatbu co nejdříve.“
„Souhlas. Já bych nic neodkládal. Serana ani já jsme nechtěli žádnou velkou svatbu, když jsme plánovali, že se tajně vezmeme vždycky to bylo jen něco malého pro blízké příbuzné a přátele.“ oznámil Flavius, „Nechtěli jsme z toho dělat prestižní událost.“ promnul si zápěstí, „Když to Klargus posvětil oddechl jsem si, ale teď s tím Elbertem sem z toho zas celý nervózní a nejistý jak se to vyvrbí.“ přiznal s povzdechem, „Stačilo mi vidět jak Rolstonová rozčileně práskla dveřmi, když s ním o něčem jednala. Takhle vytočenou jsem ji neviděl ani když ji Belius s Aedanem ztrpčovali život svými výmysly.“
„A tys jim jistě zdatně sekundoval a podporoval je.“ pronesla k němu škádlivě Laurana.
„Ne.“ zakroutil hlavou, „Já jsem farmařil.“ namítl s úsměvem od ucha k uchu.


SuperHunter
„Nemám sebemenší tušení.“ zakroutila hlavou khajiitka, „Ale ať se jedná o kohokoliv je dost hbitý a akrobaticky založení.“ zhodnotila, když vám osoba zmizela z dohledu. Legionáři v boční uličce se mezitím dali do pohybu a začali okolní oblast uzavírat, aby mohli celý incident v nevěstinci vyšetřit.

„Myslím, že bychom měli spíš vypadnout. Teď to tu bude docela horký a kdoví jestli budou mít vůbec otevřeno.“ konstatovala a pohodila hlavou směrem k legionářům, kteří již začali konat. Okno z něhož osoba vyskočila bylo již zavřeno a závěsy, které nebyly zataženy teď zataženy byly. Okna v celém objektu se rovněž zavřela pokud byla náhodou otevřena.

---

,,Děkuji Vám mistře Vito." poděkuji Vitovi ,,Až se probere, vyšetřování nás obou se posune o kus dopředu. Ale i tak, nedokázal jsem pomoci těm dvěma dalším, a jejich vrah uprchl, takže není co slavit. Jinak, mám ještě dnes namířeno do Brumy a zítra, nebo pozítří do Cheydinhalu. Dáte mi vědět, až se Ralion... myslím ta bosmerka probere?"

---

"Čau Flavie. Rád tě po té době také vidím." Odpovím na pozdrav a budu poslouchat řeči o svatbě. "Dneska jsem byl za Seranou, říkala, že by se tu snad mohla objevit. Nyní, když už se jí podařilo vyřídit onu záležitost v chudinské čtvrti, tak vypadala nadšeně, že by se ona svatba mohla konat! Takže tomu snad už nic moc nebude stát v cestě. A pokud bude mít onen nový Arterius nějaké námitky, promluvím s ním osobně." Ujistím Flavia.

Potom obrátím svoji pozornost na Scipia: "Laurana mi už stihla říci, že ses postaral o neobvykle získané jmění, co jsem opatřil ... nebyly s tím nějaké problémy?" Počkám případně na odpověď a budu pokračovat: "A podařilo se ti něco najít? Nějaké informace o nějaké opuštěné záležitosti, která by se nám v podstatě zadarmo nabídla? A co onen poradce? Zadařilo se?"

Po smršti otázek na Scipia mu také dám informace o Lyře: "A také abych ti přinesl nějaké zprávy z univerzity ... Lyře se krátce udělalo hůře, ale už se na ní dívají specializovanější mágové, než předtím. Lex se na jejím případu už pravděpodobně podílet nebude. A když se vrátil Flavius, tak určitě přijdou i ostatní mágové obnovy. Bude v dobrých rukou ... a když o tom mluvíme, bylo mi slíbeno, že dnes dostaneme informace i o tom ... ať už návštěvou, nebo dopisem."

---

"Měl jsem tam ale být, třeba bych tomu zabránil...." Frustrovaně odpovím, ještě chvilku budu koukat na malinkou mohylu, načež naštvaně kopnu do prvního objektu po cestě. (Buď zajmutého kultisty nebo nějakého ležícího kamínku) a vydám se k výslechu lidí, které jsme zachránili. "Odkud jste, jak jste se sem dostali a co se to tady sakra děje." Pronesu podrážděným skoro až nepřátelským tónem a budu doufat, že to ze sebe rychle vysypou.

---

→ Tah 1018


Sarako
„Pokud se probere dám vám vědět... ale samozřejmě je tu riziko, že její tělo špatně vyrovná s celou procedurou a zemře, ale nepředpokládáme to.“ ujistil tě Vita, „Je tu i jedna alternativa.“ ujal se slova po krátké pauze, „Ovšem ta zahrnuje manipulaci s pamětí naší zraněné.“ dodal a sledoval jakým způsobem zareaguješ. Na Vitovi bylo znát, že se příliš do této varianty pouštět nechce, ale přesto považoval za důležité ji zmínit.


Tondulin
„Nezabránil.“ ujistila tě Adrianna bez špetky pochyb v hlase, „Některé věci jsou nevyhnutelné a nelze jim zabránit.“ dodala a poté se s klonila k hrobu, aby pronesla tichou modlitbu jež se nesla k bohu Stendarrovi. Chvilku ses díval na hrob, který obklopil i zbytek spolubojovníků. Když se Adrianna napřímila a postavila se nazpět vedle tebe, obrátil ses a vyrazil k osvobozeným zajatcům, kteří rychle balili své věci. Cestou jsi odkopl nejbližší věc, která ti zavadila v chůzi. Byla jím vyhozená knížka s pohádkami, kterou stihl vyhodit redguard z jednoho ze stanů.

Když ses obořil vůči zachráněným zajatcům poměrně ostrým tónem vzbudil si v nich nejistotu, kterou nebylo možné přehlédnout. Rovněž tvoji spolubojovníci se obrátili tvým směrem, protože si je mimo jiné vytrhl z truchlení, ale též možná čekali tak ostré jednání s chudáky, kteří unikli jisté smrti snědením.

„My... my...“ začala koktat dunmerka, ale nordka ji zarazila, hodila po ní kus potrhaného hadru, aby si mohla alespoň něco málo dalšího přes sebe přehodit.
„Jsme uprchlíci. O domovy jsme přišli během války, žili jsme různě po Cyrodiilu, kočovali a snažili se přežít. Vydělávali jsme si divadlem a nějakými jinými kousky, které nás napadli... ale pak jsme se utábořili zde a doufali jsme v klid. Když nás paní Chorrolu vyhnala a zabouchla nám dveře, komoří slíbil nápravu... ale ta nepřišla.“
„Místo toho nás jednou během noci napadl ten magor.“ zvolal redguard, kterého tvá nepřiměřená reakce nevyvedla z míry. Orčice i tak zůstala sedět na svém místě.


ScorpionCZ
„Já ti nevím Škorpiasi.“ pokrčil rameny Flavius nad tvým ujištěním, „Ten Elbert má víc titulů a funkcí než mi tři dohromady. A jak říkám... Rolstonová práskla dveřmi, když s ním dojednala. Kdybys ji znal, viděl ji...“ náhle jeho řeč přerušilo zaklepání na dveře.
„Že by to byla ona?“ pronesl s nadsázkou Scipio. Flavius zanechal toho co chtěl říci, odsunul se od stolu a vykročil ke dveřím přesvědčit se o kohopak jde. Laurana jen pohladila Merril a mlčky sledovala co se bude dít dál.

„Domluvil jsem jednoho známého. Pozval jsem ho na oběd, projednám s ním celou záležitost a uvidíme co z toho vzejde. Bylo by skvělé kdyby ses k nám přidal... pokud budeš mít zrovna nějaké své povinnosti.“ reagoval Scipio, „Ale jinak se vyptávám na nějaká zajímavá místa, která by stála za investici. Tady z Imperial City akorát vím, že se prodává staré divadlo nedaleko hlavní brány města. Je vcelku zachované, ale tamní majitel zemřel ve válce a vdova se po vleklém dědickém řízení konečně dočkala verdiktu. Divadlo získala, ale chce se ho zbavit.“

„Aha.“ zachmuřil se Scipio po nepříliš radostné informaci o Lyře, „Nezdála se mi úplně v pořádku už ráno a těm uklidňujícím slovům jsem moc nevěřil.“ povzdechl si, „Tak snad o ní teď opravdu bude pečovat někdo schopnější.“

„Zdravím.“ ozval se hlas Serany, která v doprovodu Flavia přišla do společenské místnosti pozdravit. Byla upravena, neměla na sobě žádné roucho nýbrž měšťanské šaty, aby působila více reprezentativně, ale zároveň na sobě neměla nic přehnaně noblesního. Vlasy měla svázané do copu a vypadala velmi šťastně, že se s vámi opět shledala.

„Serano!“ zvolala Laurana a vyrazila se s bretonkou přivítat, obě se krátce objaly „Byla to skoro věčnost.“ postěžovala si Laurana. Následně se vrátila na své místo. Serana prošla kolem malé Merril, která na ní trošku vyjeveně zírala, protože ji pořádně neznala. Scipio vstal rovněž ze židle, opatrně za opírání se o stůl přešel k Seraně a také ji patřičně přivítal.
„Vítej doma.“ řekl ji nakonec s upřímným výrazem a pokynul ji ať si sedne kamkoliv ke stolu.
„Děkuji.“ poděkovala a se usadila k židli, kterou ji vybral Flavius a vytáhl ji, aby se mohla v klidu posadit. S tebou se přivítala jen zběžně, protože jste se již dneska viděli.

„Jdeš právě včas.“ usmál se na ní Flavius zářící radostí, „Za chviličku budeme večeřet.“


SuperHunter
„Nemám sebemenší tušení.“ zakroutila hlavou khajiitka, „Ale ať se jedná o kohokoliv je dost hbitý a akrobaticky založení.“ zhodnotila, když vám osoba zmizela z dohledu. Legionáři v boční uličce se mezitím dali do pohybu a začali okolní oblast uzavírat, aby mohli celý incident v nevěstinci vyšetřit.

„Myslím, že bychom měli spíš vypadnout. Teď to tu bude docela horký a kdoví jestli budou mít vůbec otevřeno.“ konstatovala a pohodila hlavou směrem k legionářům, kteří již začali konat. Okno z něhož osoba vyskočila bylo již zavřeno a závěsy, které nebyly zataženy teď zataženy byly. Okna v celém objektu se rovněž zavřela pokud byla náhodou otevřena.

---

,,Děkuji, ale k manipulaci s myslí bych nepřistupoval. Přece jen si vytrpěla dost a jistě ráda odpoví na otázky někoho, kdo kvůli její záchraně způsobil v Bělozlaté věži takový rozruch. Tak na brzkou shledanou." dodám na Vitova slova a vrátím se ke dveřím.
Než však opustím místnost, naposledy se otočím k Vitovi: ,,A ještě bych Vás poprosil o jednu maličkost. Je-li to možné, rád bych, aby někdo z řad císařských mágů informoval Hraběte Rulla, že se mé hledání klíčů k Caesarovu zlatu trochu zdrží, protože se onu důležitou svědkyni někdo pokusil zabít a ona je nyní ve vážném stavu a bojuje o život. Nechal bych to vzkázat po někom z legie, ale chci mít jistotu, že se to nedostane mezi občany Anvilského hrabství. Nechci, aby byla mojí vinou narušena bezpečnost Bělozlaté věže, kdyby sem někdo z těch zbylých dvou Caesarových přátel poslal nějakého zabijáka, aby jí dorazil." a vyčkám, zda mi na mou žádost Vito vyhoví, nebo ne.