Mopidu napsal:
Tak prej se chystá tohle
Saint's row IV: Game of the century edition (já tuhle hru miluju :D :D boží název), takže plánuju, že až to vyjde, tak si to pořídím :3 zatím nejlepší zpráva za dnešek :D
Mopi to nemůžeš .... koukni do levýho spodního rohu :D :D
Ale nejlepší asi bude si stáhnout demo na Steamu. Je to dobrý demo, a měl by sis udělat obrázek. Já si udělal.
Jinak jo, je to jenom Japonsko (ale je tam i evropská technika, aka muškety a kanóny atd. a pak je Fall of the Samurai, datadisk alá Poslední Samuraj, to nemám, ale tam je těch bouchaček mnohem víc :D).
Mopidu napsal:
to je fialová, EldeRe, podívej se zblízka, vidíš? Fi-a-lo-vá :D :D
a neboj, nikdo tím do tebe nemlátí, to ty tím tam mlátíš ostatní :D :D
Dobrá ... růžovofialová...... To už neukecáš, navíc je vědecky dokázáno, že ženský maj ohledně barev vyšší rozlišovací shopnost :D
Uch! Začetl jsem se do příběhů od CreepyPasta...
Stejně jsem dneska neměl záměr spát :D
Každopádně, pokud se někdy budete cítit, že si odtamtud chcete něco přečíst, tak Russian Sleep Experiment není nejlepší začátek :D
Whirt napsal:
Uch! Začetl jsem se do příběhů od CreepyPasta...
Stejně jsem dneska neměl záměr spát :D
Každopádně, pokud se někdy budete cítit, že si odtamtud chcete něco přečíst, tak Russian Sleep Experiment není nejlepší začátek :D
Hele, Mikeu, nic proti tvému hudebnímu vkusu, ale posloucháš i něco jiného než Lullyho a jemu podobné? Na nich se skvěle začíná, ale když se ti ta klasika líbí, tak by byla škoda neproniknout hloub ke skutečným titánům.
nagasadowcz napsal:
Hele, Mikeu, nic proti tvému hudebnímu vkusu, ale posloucháš i něco jiného než Lullyho a jemu podobné? Na nich se skvěle začíná, ale když se ti ta klasika líbí, tak by byla škoda neproniknout hloub ke skutečným titánům.
Zajímavý názor na hudbu, ale myslím, že takto se to pojmout snad ani nedá.
Jak to myslíš "začíná?" To jako že začneš např. s Lullym, pak "pokročíš" a už ho dál neposloucháš? :)
Přece když se ti líbí styl nějakého skladatele, posloucháš ho proto, že se ti to líbí, ne aby sis na něm vypiloval nějaké hudební cítění...
Navíc pochybuju, že by Mike poslouchal jenom Lullyho a jemu podobné... Odkazy na ně sem dává proto, že ví, že se nám to líbí... (tedy mně určitě) ;)
To's mě tak docela nepochopil. Něco začneš poslouchat, protože se ti to líbí. Většinou se ale u umění stane, že to jednoho dne přestane stačit, a tak se posuneš o něco dál; k něčemu, co bys zpočátku nebyl schopen skutečně přijmout a pochopit, ale teď to dovedeš a chceš to, poněvadž potom lačníš. To ale vůbec neznamená, že to, s čím's začal, máš přestat poslouchat. Jen si prostě postupně rozšíříš repertoár.
Dám příklad - když jsem začal poslouchat klasiku, určitě by mě zpočátku nezaujal ani Penderecki, ani Prokofiev a v mnohém ani sonáty a etudy Bacha či Beethovena, nebo třeba Wagner. Dneska je miluju stejně jako ty, se kterými jsem začal a každý má něco do sebe.
S Mikem jsem si vyměnil už pár PM na toto téma a samozřejmě neposlouchá JEN Lullyho apod., ale i jiné, ovšem přijde mi, že ostatním zdaleka nedává tolik prostoru, kolik by si zasloužili, a to je mi trochu líto. Ale možná, že tam se ještě nedopracoval a možná ani nikdy nedopracuje, poněvadž každý chápeme umění po svém a proti gustu jen malý dišputát. Zkrátka jsem to jen naťukl, abych ho trochu namotivoval ;)
Ale jo naga má pravdu. Na základce jsem např. poslouchal green day, linkin park - teď po nich už nesáhnu, ale byly to mý "rockový" začátky. Pak přišel i metal a dál blues, jazz, klasika. Neříkám, že jsou linkini a greeni špatní, ale už to pro mě nemá takové rozměry jako dřív. Možná je to i tím, že ty skupiny docela klesly, co se hudby a slávy týče. Musím říct, že jsem po nich chvíli před rockem poslouchal rap a hiphop, ale nijak jsem do toho neproklouz. Po nich přišla ta klasika jako ac/dc trochu metallica - to jsou legendy a mám je rád (hlavně ac/dc) ale taky je neposlouchám furt - spíš jen občas. Protože kdybych poslouchal jen ty nejslavnější, tak bych se nikam nedostal. Někdy to chce prostě jen zkoušet na YT další songy na který tě to odkáže, jinak těžko poznáš něco nového.
Takhle, co se klasiky týče, tak prostě Lully je pro mě číslo jedna a paradoxně jsem se k němu dostal až "potom"... :D Vlastně jsem začínal u Mozarta a Händela na klavíru, přes Haydna (ten mě neoslovil), pak jsem začal hrát i Bacha a ten mě hodně zaujal spolu s Charpentierem a Vivaldim, kterého jsem ale nikdy nehrál, jen poslouchal.
Pak se přidal Dandrieu a pak jsem přestal na klavír hrát aktivně. Beethovena jsem měl na klavíru mít několikrát na programu, ale vždycky jsem si "našel výmluvu", tak mi ho pan učitel nikdy nezadal, ale říkám, už dřív mě třeba právě Nagův oblíbenec nijak neoslovil... :D
Potom jsem se shodou okolností a vlastně díky filmu Král tančí doslat k Lullymu, přes něj k Rameauovi a třeba i k Michnovi, Zelenkovi a Vejvanovskému a tak... :)
Takže nevím, já jsem těžce barokně založenej, co se tohohle týče, a vlastně ani nějak Mozart už mi až tak nic extra neříká... :D
Období Vídeňské klasiky je pěkný, to bezesporu a následující období taky, ale... nevím, já raději "French baroque" :D ...
Takže za mě určitě asi je na vrcholu "pyramidy" Lully, ale s tím, že v těsném závěsu za ním další barokní mistři... ale určitě se snažím dávat prostor i dalším... jak jsem vzpomínal už dřív, prostě od Beethovena se mi taky plno věcí líbí, od Haydna mám rád taky třeba tzv. "Surprise" (jeslti víte? :) ), Händel je u mě sice taky trochu v pozadí, ale oratorium The Messiah, nebo Water Music, nebo třeba Lascia chio pianga :D ... chmmm :D ... a nebo Zadok the Priest...)... Zkrátka záběr mám širokej, jako že fakt né jen Lully (haha, teď jsem si vzpomněl, že z "mladších" autorů mě třeba děsně zaujal Boellmann - Suite Gothique! :D ) ... no takže ták. :D
S Ligosem i s tebou bro ( :D ) jsem toho na todle téma dost psal, i s Mettem, který se stal taktéž velkým fandou právě Gotických suit... :D No... jen mě prostě nějak až tak extra nepřilnulo nic víc k srdci, jak "Velký Lulu"... chci říct Lully. :D
@Ligos: Ano, to jsou takové dva základní tábory - jedni vnímají hudbu jako příjemnou třešničku na dortu, bez které by dort sice nebyl ono, ale pořád je to jen ta třešnička; druzí pak vidí hudbu jako dort samotný. Odpusťte, prosím, tuhle debilní metaforu :D
EDIT: @Mike: Surprise... Jelikož Haydn je známý tím, jaký byl hračička a vtipálek, tak to beztak bude nějaké nečekané mohutné crescendo či cosi podobného, ne?
Hm.... já už neposlouchám nic a nikoho ..... opravdu to posledních pár let flákám, páč není čas, hlavně ani nálada, nehledě k tomu, že většina těch co jsem poslouchal kdysi sklouzla do "podělanýho zpívání pro široký masy" a už to není ono .... já měl rád, když na to moc extra neuměli hrát a měli takový syrový texty i hudbu .... ale teď to stojí za hov*o. Například Tři Sestry, Kabát, Visací zámek, N.V.Ů. a další .....už to prostě není ono, takže když něco od nich, tak jedině starou tvorbu.
