---

→ Tah 989


Sarako
Verick se zatvářil překvapeně, vypoulil oči a poté se usmál.
„Tak váš pán má slabost pro špičatá ouška...“ řekl následně a zamyslel se, „S výběrem to bude rychlé...“ konstatoval následně, „Zas tak bohatý výběr bosmerek tu nemáme.“ koukl na ženu, která tě přivedla, „Sežeň děvčata co tu momentálně jsou.“
Žena mlčky kývla a odešla. Verick odložil prázdnou skleničku stranou. Truhlička s mincemi ho příliš neohromila nejspíš je zvyklí podobné množství zlata vidět často na jednom místě.
„Ten večírek... kdepak bude? Víte nemůžeme svá drahá děvčata poslat jen tak někam. Musíme mít přehled o jejich pohybu, bezpečí a též vhodném chování. Jsme podnik s úrovní.“ pokračoval Verick a procházel se po místnosti, žena zahalená do červené přikrývky vás mlčky sledovala. „Preferujeme pořádání večírků přímo zde, protože je to bezpečnější...“


Tondulin
Benoch tvá slova nijak neokomentoval, nejspíš si pomyslel své a dal prostor tvému rozloučení s Mirabelle, protože se pootočil k procházejícímu novicovi co nesl jednu z beden a začal s ním něco organizačního rozebírat. Věnoval jsi Mirabelle rychlý polibek, který ti láskyplně opětovala.
„Buď opatrný a vrať se mi v jednom kuse.“ popřála ti když se tě pustila. Mirabelle tvůj ochod sledovala, teprve až když si stanul na prahu dveří obrátila se k Benochovi a následovala ho do vedlejší místnosti i s novicem.

Jen co jsi opustil budovu pobočky zamířil jsi rovnou k Chorrolskému hradu, branou jsi prošel bez problémů a do hradu tě vpustili rovněž. Stráží zde byl již standardní počet a rytířů střežící chodby rovněž ubylo. Místnosti, kterými jsi procházel byly krom stráží prázdné, služebnictvo bylo zalezlé a nejspíš každý člen rady, který byl nově jmenován se nyní seznamoval se svými povinnosti. Vyhledal jsi komnatu dvorní čarodějky kde jste včera s Adriannou použili lektvar. Zaklepal jsi na dveře.

„Dále!“ ozval se Adriannin hlas. Vstoupil si a zavřel za sebou dveře. V místnosti se prášilo jak Adrianna zbavovala vybavení komnaty hadrů. Zrovna jeden takový skládala a hleděla na aparát schovaný pod ním. „Zajímavé.“ konstatovala odchodila hadr stranou, poté si odkašlala protože jí podráždil prach. „Ahoj.“ mávla na tebe, když ti konečně věnovala pozornost.

Ihned jsi na ní spustil a kráčel pomalu blíž k ní. Než ti však stačila cokoliv říct připletlo se ti cosi mezi nohy a málem si zakopl.
„Pozor!“ zvolala na tebe, „Doufám, že si ji nezašlápl.“
Když si koukl co se děje spatřil si malé černé koťátko, které se ti přivinulo ke tvým nohám a dožadovalo se pozornosti. Anna zanechala své činnosti, došla k tobě a malé koťátko si vzala do náruči. Usmála se a pohladila ho po hlavičce. „Pozdrav Aedana.“ zažertovala a pozvedla pacičku koťátka. „Lov upíra. To zní zajímavě...“ oznámila následně, pohladila ještě jednou koťátko a opět ho pustila na zem, „Upaluj ať tě někdo nezašlápne.“ pobídla ho a pak se na tebe opět podívala, odhodila dlouhé černé vlasy, které měla rozpuštěné a při sehnutí jí vlezly do tváře. „Převlečená jsem.“ oznámila a poukázala na modré roucho, které bylo typické pro dvorní čaroděje a čarodějky napříč provinciemi. „Jen si přibalím nějaký meč, najdu brašnu... a to je asi všechno... lektvar proti nemocem, protože když tě kousne upír nebo vlkodlak může tě nakazit.“ pokyvovala hlavou, „Nebo si mám raději obléci nějakou zbroj?“ zeptala se tě.


ScorpionCZ
„Dobře.“ přikývla Silverwoodová, převzala magickou hůl od Licha a sevřela ji v ruce, druhou rukou poté začala kroužit kolem magického hrotu a gestikulovala přitom prsty jakoby měnila několik zaklínadel za sebou, následně zavřela oči pro bližší soustředění.

„Bude posilovat destruktivní magii.“ oznámila následně, „Ale s elementem, který bude dominantní si nejsem upřímně jistá.“ dodala když otevřela oči, „Rozhodně... ale mohu říci, že se jedná o hůl, která se řadí mezi ty mocnější a je hodna nošení pro mistry i velmistry. Ostudu neudělá, ale je to magická hůl... tady panují určitá specifika. “ koukla na tebe, „Roli hraje vaše magická nadanost, magické předpoklady a pak třeba také jestli jste toho mága dokázal přemoci v magickém souboji. Pokud ano bude vůči vám hůl loajálnější a bude vám přirozeně propůjčovat větší magickou moc, ale tohle pravidlo je individuální... dělají to jen některé hole a velmi záleží na jejich výrobě, protože metoda, kterou byla hůl vyrobena hraje nezanedbatelnou roli.“ odmlčela se, „A žádná temná magie v ní nastřádaná není.“ ujistila tě.


SuperHunter
„Vstoupila jsem do Aldmerského vojska velmi mladá, podstoupila jsem výcvik ve Valenském lese, několik let jsem působila pod velením důstojníka Tarlowa. Velmi dobrý, loajální důstojník, který svým chováním dost vybočoval... a to i svým pohledem vůči Odboji. Dost mě inspiroval.“ odpověděla khajiitka, „Ale když přišel rozkaz s žádostí o převelení, požádala jsem ho, aby vyhověl. Bojovat pod velením lorda Gerricka je totiž nesmírná čest... přestože jeho pověst budí strach.“ dodala zatímco jste kráčeli dál, „V Hammerfellu tam velel velitel Falerion a nějaká Lady Arannelya? Nebo jak se přesně jmenovala... už nevím.“ pokrčila rameny.

---

"Hmmm zajímavé. No měl jsem pomoc v boji, nezabil jsem ho sám. Takže těžko říct, ke komu by se hůl přiklonila. A element bude blesk, lich používal blesková kouzla, takže by se mi to hodilo ... dobře ... to je dobré vědět. Možná jí někdy zkusím v boji. Hlavně že není temná, to je nejdůležitější. Takže zvládneme ještě tu poslední zbraň? Tu hůl císařského mága?" Po chvilce zadumaně navrhnu a ukáži na grithartovu hůl.

---

Chytnu kotě do náručí, ještě než stihne utéct a budu se s ním mazlit. "Kdo je taky hubeňour, no kdo je jak kostička? Anna tě vůbec nekrmí viď, ty Uhlíku jeden chlupatej. To je ale zlá teta, byl by jsi radši u Aedánka viď, udělali bychom z tebe tlustého kocourka. Krmil bych tě myškama a ještěrkama a vším, co takhle leze v kanálech a měl by jsi bříško jak balón."

Ještě neustále s kotětem v náručí se budu usmívat na Annu a dožadovat se odpovědi na svojí otázku.
"Co vůbec ty hory? Neodpověděla jsi mi. Jmenuje se to Vysokoskalí, protože je tam všude samá hora nebo to je jen poetický název a ve skutečnosti to je rovinka? Jinak výbavu nechám na tobě, pokud dokážeš porazit upíra i v šatech, tak budou stačit.

---

,,Přímo zde..." zopakuji po Verickovi, přitom se naoko zamyslím a pak pronesu ,,To zní zajímavě. S tím místem, kde jsem bral holky pro svého pána v Anvilu, se tohle nedá srovnávat. Navíc by mi to ušetřilo práci s přípravami se vším okolo. Kolik bude stát pronájem nějaké pěkné komnaty pro mého pána a čtyři hosty, těch šest elfek, sud nejlepšího vína a nějaká pečínka, ovoce a zákusky?" přičemž se budu snažit skrýt svůj nezájem za maskou služebníka, jenž se snaží plnit příkazy svého pána k jeho největší spokojenosti.

---

→ Tah 990


Sarako
„Výborně.“ usmál se Verick, kterého potěšilo, že plánuješ celou akci zorganizovat zde. Nejen kvůli tomu, že si nejspíš připlatíš a on díky tomu zbohatne, ale rovněž kvůli tomu, že mu odpadnou další starosti. „Tohle je Imperial City. Císařské město... nemůže to srovnávat s nějakým Anvilem.“ zakroutil hlavou, „Anvil je přístavní město s nevalnou pověstí. Caesar... budiž mu země lehká, protože ať byl jeho charakter jakýkoliv jeho smyl pro obchod byl unikátní a budoucím generacím obchodníků by byl nesmírně přínosný.“ odmlčel se, když si uvědomil, že nejspíš odběhl od tématu. „Dám si víno. Skoč mi pro něj.“ pobídl zahalenou ženu v červené přikrývce. Žena přikývla a odebrala se za jeden z paravánů, aby přinesla víno. Přinesla i dvojici skleniček a vše položila na stůl před vás.

„Zaleží jak moc velký luxus chcete.“ usmál se Verick, „Snažíme se pokrýt různé cenové dostupnosti. Máme tu něco pro chudší vrstvu, bohatší, náročnou a ještě náročnější. Zkrátka jde o to jestli vám stačí prostor jako je tento, oddělaný několika paravány nebo chcete rozsáhlejší místnost, která disponuje jednou velkou chodbou a dvojicí ložnicí pro větší soukromý. Nábytek všechno je samozřejmě ve všech případech prvotřídní a soukromý, aby vás nerušili hosté z hlavního prostoru je zajištěno.“ odmlčel se, „Ale pro čtyři pány je ideálnější si připlatit. Jistě váš pán bude chtít něco víc. Takže doporučuji si připlatit a pronajmout si to pro náročné. Ale finální cenu s celým servisem si domluvíme hned jak si vyberete tanečnice, protože jejich ceny jsou rovněž jiné... každá má trošku jiné kvality.“ pousmál se.

Všiml sis, že víno má stejnou etiketu jako víno, které pila Carina v Anvilu ať už byla u sebe doma nebo v Caesarově hostinci. Jedná se tedy opět o velmi drahé a kvalitní víno.


Tondulin
Zatímco ses mazlil k koťátkem Adrianna na tebe s úsměvem hleděla a poslouchala vše co koťátku říkáš. Když jsi přestal a upřel svoji pozornost na ní dělala, že si všímá aparátu, který před chvilkou zbavila hadru.

„Samozřejmě, že tam jsou hory. Je to tam krásné...“ odpověděla ti na otázku Adrianna, „Jestli se bude Enri vzdávat nejspíš tam stejně zavítáš a přesvědčíš se na vlastní oči. Třeba už velmi brzy.“ pokrčila rameny, „Raději se převléknu... nebudu podceňovat něco s čím jsem ještě nebojovala.“ usoudila následně a odebrala se stranou ke svým zavazadlům. Začala v nich hledat nějakou zbroj, kterou by si mohla obléci. Zatím si držel v ruce koťátko, které spokojeně vrnělo.

Náhle se rozrazily bez jakéhokoliv zaklepání dveře. Vešel Belius v dražším obleku, který měl zdůrazňovat jeho vysoký post. V ruce držel korunu hraběte se kterou si pohrával.
„Nazdar!“ zvolal s úsměvem. Adrianna sebou cukla.
„Víš jak jsem se lekla?“ povzdechla si Adrianna.
„Stane se.“ pokrčil rameny Belius s úsměvem, zatímco Adrianna jen kroutila hlavou a pokračovala ve vybalování své zbroje. Nejprve vytáhla kroužkovou košili, následně kožený kyrys, poté boty a nátepníky. „Aedane... ty mi jdeš přímo do rány. Jsem rád, že vás tu mám pohromadě...“ pokračoval Belius zatímco si pohrával s korunou, „Musíme pořešit toho Elberta. Než odjel otec s matkou tak s otcem strávil hromadu času asi jednali o taktice a měřování v radě Starších... kdoví.“ pokrčil rameny, „Pak jednal s Delmusem, když otec s matkou odjeli... a teď si povolal Chocholku.“ odmlčel se, „Chce kandidovat na předsedu rady hrabství.“
„Fakt?“ obrátila se na něj Adrianna a přitom střídavě koukla na tebe a Belia, „Nestačí mu ta fůra povinností co už má teď? Chce ještě další navíc. To je blázen.“ zakroutila s povzdechnutím hlavy, „Převléknu se a pak to probereme.“
„Jasně.“ přikývl Belius a obrátil se na tebe, „Hele mluvil si už s Carwen? Chvilku po radě se tu vyloupla a sháněla tě. Vypadala dost...“ rozesmál se, „Dost společenský unaveně a tak nějak pomačkaně.“ vrhl na tebe šibalský úsměv, „Hnojič kytiček říkal, že mu zmizela v hostinci a už se neobjevila. Neasistovala vám u toho včera s Mirabelle?“ zažertoval Belius. Jen to dořekl o zvala se rána. Adrianně popadaly věci, kyrysy a vše co se snažila sebrat. Belius sebou cukl. „Zatraceně víš jak sem se lekl?“ zvolal na ní s humorem a zakroutil hlavou. Koťátko ve tvé náruči sebou po ráně rovněž vyděšeně cuklo, ale udržel si ho. Belius si ho ve svém zápalu nadšení vůbec nevšiml.

Adrianna se tvářila podivně, když jí popadaly věci. Omluvila se urychleně je dala stranou, aby mohla popadnout jen kroužkovou košili, látkovou tuniku a odebrala se stranou. S pomocí magie si vytvořila provizorní oddělovací stěnu za kterou se mohla bezpečně ukrýt před vašimi případnými pohledy. Prach v hadrech však stále trošku zůstal a tak se ozvalo její zakašlání.

„No... Kde jsme to skončili.“ podrbal se Belius za uchem, „Jak sis užil svatbu? Zmizel si nějak rychle... pak se to docela rozjelo ve velkém. Tančilo se a pělo, Carwen zpívala jak znělo v sázce a docela se odvázala.“ vzpomínal, „Nebyla tak upjatá a správňácká jak při našem posledním setkání.“ koukl na tebe, „Měl si na ní správně negativní vliv. Holka dospěla.“ konstatoval s humorem.


ScorpionCZ
Silverwoodová se nezatvářila příliš nadšeně, když jsi ji poprosil ještě o prozkoumání Grithartovi hole. Opatrně ji vzala do ruky a zaváhala jestli se o něco takového má vůbec pokoušet. Nakonec se, ale rozhodla a magickou hůl za pomoci kamenu duší a aparátu nabila, aby doplnila její magickou energii. Když bylo hotovo uchopila ji.
„Že jste to vy... tak to udělám, ale radost z toho nemám. O problémy s Císařskými mágy příliš nestojím. Pokud se vás budou ptát tak mě vůbec nezmiňujte. Ano?“ požádala tě, nečekala však na tvoji odpověď a zopakovala kouzlo jako v případě Lichovy hole. Zakroutila kolem hrotu magické hole, měnila gesty a zaklínadla. Náhle se však zatvářila jakoby jí projela bolest kdesi u srdce, ztuhla a zachvěla se. Ustala s čarováním.

„Ta... Ta hůl... nečekala jsem to, ale ta hůl má v sobě dost temného.“ konstatovala se zatajeným dechem, „Způsobila smrt nejednoho mága a je pokřivena temnou mocí, protože její majitel...“ koukla na tebe, „Se nebál ve velkém s její pomocí praktikovat temná umění, nekromancii a kdovíco všechno. Zvenčí je to skryté... ale uvnitř té hole.“ odmlčela se a prohlédla si ještě jednou hůl, „Je to všechno ukryto. Její moc je velká, ale je pokřivená temnou magií.“ koukla zpět na tebe. „Sice to navenek nevyzařuje, pravděpodobně byste to ani nijak nepocítil při jejím používání. Kupodivu... ale bylo by vhodné provést rituál očištění a magickou hůl zbavit té její nepěkné minulosti. Ovšem je to náročné kouzlo, které vyžaduje velké soustředění, přípravu a spoustu dalšího.“ odložila hůl stranou.


SuperHunter
„Vstoupila jsem do Aldmerského vojska velmi mladá, podstoupila jsem výcvik ve Valenském lese, několik let jsem působila pod velením důstojníka Tarlowa. Velmi dobrý, loajální důstojník, který svým chováním dost vybočoval... a to i svým pohledem vůči Odboji. Dost mě inspiroval.“ odpověděla khajiitka, „Ale když přišel rozkaz s žádostí o převelení, požádala jsem ho, aby vyhověl. Bojovat pod velením lorda Gerricka je totiž nesmírná čest... přestože jeho pověst budí strach.“ dodala zatímco jste kráčeli dál, „V Hammerfellu tam velel velitel Falerion a nějaká Lady Arannelya? Nebo jak se přesně jmenovala... už nevím.“ pokrčila rameny.

---

Se slovy: ,,Děkuji, ale ve službě nepiji." odmítnu přinesené víno.

,,Caesar byl dobrým obchodníkem, ale stalo se mu osudným, že se nechával obklopovat lidmi, jejichž jedinou motivací byla jen vidina zisku." odvětím Verickovi a budu vyčkávat na příchod tanečnic.

---

"Nemějte obavy. Pokud se strhne okolo té hole nějaký chumec, tak budu v prvé řadě zaměřovaný já. Nebudu nikomu nic říkat." Až provede rituál, tak se trochu otřepu: "Tušil jsem, že by se něco takového mohlo stát. Zatím ji uschovám někde ne úplně na očích. Budu to mít na mysli a až budu připraven, tak jí očistím. Zatím děkuji za vaše služby, kdybyste něco potřebovala od mistra ničení, můžete se na mě obrátit, abych vám vrátil laskavost ... Ostatní očarované šperky vám tady zatím nechám ... Tak se na ně kdyžtak až budete mít čas prosím podívejte ... třeba zítra či pozítří bych se pro ně vrátil." Připnu si meč z mohyly na záda a přidám k němu i onu lichovu hůl, která je tedy po identifikaci bezpečná.

Trochu budu otálet s grithartovou holí, ale nakonec jí vezmu a dám do svojí kouzelné brašny. "Ještě jednou děkuji ... je dobře, že víme jak je na tom ona hůl ... no půjdu tedy. Jak jsem řekl, tak se později stavím pro ostatní ... a až budete znát detaily svatby, hnedka napište. Oběma vám to přeji a těším se až budete mít obřad." Poslední slova řeknu s upřímným úsměvem a pokývnutím. "Zatím nashledanou. A děkuji za váš čas." A vyrazím ven z kabinetu se zachmuřenými myšlenkami ohledně hole. Cíl mojí cesty bude nyní zase přes město, tentokrát do chudinské čtvrti, kde zamířím do míst, kde mi říkali, že je Serana. Setkání s ní mi určitě změní myšlenky z temných ohledně Gritharta.

---

"Tak už mazej Uhlíku." Položím kotě a případně ze sebe opráším chlupy. "Nemám teď čas na hovor s Elbertem, zastavím se za ním odpoledne nebo v podvečer. Jedeme s tvojí sestřičkou na výlet nebo spíše lov upíra, nechceš se k nám přidat? Aspoň by jsi mohl vypadnout z města." Nabídnu Beliovi účast na našem podniku, zatímco čekáme na to až se Anna navlíkne do zbroje.

Na Beliovu otázku ohledně Carwen se zatvářím spíše zoufale. "Nebyla to úplně nejlepší noc, už jsme spali a najednou se nám do pokoje dostala totálně namydlená Carwen a začala plácat nějaký blbosti. Ale jako jestli to myslíš tak, že jsem na posteli spali tři tak to máš pravdu, akorát to neprobíhalo tak jak by si to představoval Belius Arterius. Většinu noci jsem se bál, že mi Carwen pozvrací záda, takže jsem se nevyspal úplně nejlépe a do nějaké romantiky to mělo hodně daleko."

"Máš pravdu asi jsem jí zkazil, ale takhle pít jsem jí ještě neviděl."

---

"Vybočoval?" zeptám se Zeniry, "Ano, přesně ti tam veleli. Já sloužila pod velitelem Falerionem, lady Arennelyu jsem neměla šanci potkat."

---

→ Tah 991


Sarako
„Škoda.“ posteskl si bosmer, do tématu o Caesarovi se více nepouštěl. Poslechl si tvůj názor, ale reagoval jen přikývnutím. Následně přešlápl z místa na místo. „To víte... ženský. Všechny chtějí vypadat pěkně, aby jste si vybral zrovna ji. To si ještě počkáme.“ koukl krátce na ženu, která se vrátila na pohovku. „Povězte mi něco o svém pánovi? Rád bych o něm něco vědět. Zdravá zvědavost je pro obchod nezbytná.“


Tondulin
Položil si kotě zpět na zem, mňouklo a rozeběhlo se pryč. Belius si ho teprve teď všiml.
„Kočka?“ hlesl překvapeně, když mu černé zvířátko zmizelo z očí. „Však tě to rozhovoru s ním nenutím. Chci proti němu vymyslet nějakou taktiku.“ podíval ze zpět na tebe Belius, „Chocholku si ochočí snadno. Tím sem si jist, ale u tebe přepokládám, že mu nepodlehneš.“ založil si ruce a nechtěl tě domluvit.

„Upíra?“ zopakoval ke zakroucením hlavy, „Radši ne... Už jsem s nimi tu čest měl a je to o hubu. Tohle dobrodružství si nechám ujít.“ odmítl následně, „A být na tvém místě nechal bych to taky plavat. S upíry není lehké pořízení a je to fakt, ale fakt o hubu.“ zdůraznil se vší vážností v hlase.

„Hmm... To nezní moc pěkně, ale stejně si byl v obležení žen. O tom se kdekomu může jen zdát.“ namítl na tvoji noční zkušenost s Carwen a Mirabelle. Zrovna když se ukázala Adrianna, byla navlečená do kroužkové zbroje, kalhoty měla z kvalitní pevné látky a nazuté měla vyšší boty s drobným podpatkem.

„Ty jdeš taky na toho upíra?“ zeptal se překvapeně Adrianny, který souhlasně zakývala hlavou a došla až k vám, sevřela v ruce kyrys, který neměla nasazený a podívala se na tebe. „Víte co je prekérní?“ povzdechl si Belius, Adrianna se obrátila na něj, „Má dorazit ten šáša od Císařských mágů. Stenus Tarn.“ připomněl.
„Ajo. Sem na něj úplně zapomněla.“ hlesla překvapeně Adrianna, „Ale já mu stejně nemám co říct. Ještě nebyl čas si pořádně sednout a projít si všechno co patří do mého úřadu a se vším se seznámit. Navíc nejsem expertka na anomálie.“ koukla střídavě na tebe a Belia, „Takže mu k tomu stejně řeknu, že mu k tomu nic neřeknu dokud se s tím pořádně neseznámím. Nic střílet od boku nehodlám.“
„Chápu.“ kývl Belius, „Jenže ono to vypadá, že se bude chtít setkat s námi všemi. Jakoby s celou naší radou hrabství. Nevím co tím přesně sleduje, ale Delmus naposled říkal něco v podobném duchu, že se máme při Tarnově příjezdu pokud možno sejít a alespoň být přítomni při jeho přijímání.“ odmlčel se, „Prý je to slušnost a nemůže nás pak pomluvit, že jsme ho patřičně nepřivítali. Balion mi o něm ještě včera říkal, že je Tarn prý tragikomická postavička Císařských mágů, ale prý ho nemáme dráždit, protože když kousne tak to dost bolí.“


ScorpionCZ
„Očištění není snadné.“ zdůraznila, „Rituál k jejímu očištění je úplně mimo vaši specializaci a radím vám, abyste se o to sám nepokoušel. Pokud možno sežeňte si mága, který to zvládne na dost velké úrovni. Nějaký matlák by to mohl ještě zvrtat a hůl poškodit.“ dodala následně, když si začal balit prozkoumané předměty. „Podívám se na ně. Jen je přesunu do nějaké truhly, protože tu ještě dneska probíhá vyučování. Prozatím se mějte.“ rozloučila se s tebou, „A děkuji vám. Za přání, napíšeme vám oznámení s pozvánkou nebojte.“ a jak řekla tak také učinila. Šla najít nějakou truhličku nebo bednu do které by mohla poklad uschovat.

Odebral ses z učebny a postupně seběhl schodiště a zamířil pryč z Univerzity. Pokračoval jsi přes nádvoří Univerzity, most až ke chrámu a poté rovnou přes město do přístavu. Hodlal jsi vyhledat chudinskou čtvrť, ale když si míjel budovu hostince zaslechl jsi tobě známý hlas.
„Škorpiasi!“ zvolala na tebe Serana, která zrovna stála před hostincem a vylívala špinavou vodu z vědra. Odložila vědro a ještě na tebe zamávala. Došel si blíže. Všiml sis, že je oblečená dost netradičně na mága obnovy. Měla na sobě černé roucho s přehozenou bílou zástěrou zašpiněnou od krve. U opasku měla přivázanou masku s ptačím zobákem. „Jsi to ty.“ usmála se, „Nebyla jsem si jistá... šel si tak zadumaně rovnou za nosem. Ale jestli jdeš do chudinské čtvrti tak se rovnou obrať. Nepustí tě tam.“


SuperHunter
„To je na dlouhé povídání.“ odpověděla ti ohledně k Tarlowa, postupně jste se obě dostaly až do přístavní čtvrti. Khajiitka tě dovedla až k budově nevěstince. Zůstali jste stát opodál, abyste na sebe zbytečně neupozorňovali. Všimla sis skupinky legionářů, která postávala v jedné z bočních uliček. Zdálo se, že jsou tam spíš zašití než, že by vykonávali nějakou povinnost. Zenira si je krátce prohlédla a poté se obrátila opět na tebe.

„To je náš cíl.“ pokynula tiše hlavou směrem k nevěstinci před jehož vchodem postávali vyhazovači. Zevnitř velké budovy se nelinul žádný hlasitý hlahol, smích ani povyk.

---

,,Když Vám řeknu, že objednavatelem je dunmer zapálený pro magii, daedrické a dwemerské artefarty, bude to dost nekonkrétní. Nepřeje si totiž být jmenován." odvětím Verickovi ,,Návrh na večírek konaný zde, mu budu muset nejprve předložit ke schválení."
(Kolik mám času, než sem vtrhne Atius s legionáři?)

---

"Furt někdo otravuje s nějakýma formalitama, říkal jsem, že jedeme s tvojí milou sestrou lovit upíra. Mám jako velitel stráže povinnost chránit občany hrabství a ne vítat nějaké dementy v červené kápi." Dám opravdu najevo svojí rozladěnost a pohlédnu na Annu.

"Ty jako dvorní magič by jsi ho, ale asi měla vidět, půjdu s vámi, i když mě to vůbec nezajímá. Mimochodem máme nějakou stříbrnou zbraň? Chtělo by to aspoň nějaký nůž nebo stříbrné hroty na šíp, jinak tam budu prd platný."

Při přesunu z Anniny komnaty na místo, kde budeme přijímat Tarna, ještě jednou zkusím přemluvit Belia. "Takže mi chceš říct, že ty se bojíš pošuka co pije místo limošky krev, ale mě a Annu v tom klidně necháš jo?"

---

"No né! Ahoj Serano! A ne, ve skutečnosti jsem hledal zrovna tebe ... jen jsem nevěděl kde přesně jsi. Jediné co jsem slyšel je, že vedeš nějakou polní nemocnici." Protáhnu si rameno. "Vede mě sem otázka. Jak to je vlastně s tvojí svatbou? Prý už je víceméně vše zařízeno a připraveno ke svatbě. Flavius se, pokud vím, už nemůže dočkat. A i ze strany ostatních i mně by bylo skvělé, abyste se vzali a konečně byli šťastní není-liž pravda? Proč otálet? Tak jsem si řekl, že bych tě třeba vyzvedl."

Ukážu na masku kterou má u opasku. "Nebo tu máš nějaké problémy? Co se tu vlastně stalo? Slyšel jsem pouze útržky ze kterých si nedovedu vyvodit nějaký obsáhlejší závěr."

---

"Doufám že si do večera najdou nějakou lepší aktivitu," kývnu na flákající se legionáře.
"Odkud plánujete vlézt dovnitř? Ať vím jaké okno ideálně otevřít."

---

→ Tah 992


Sarako
„Tak to moji zvědavost dostatečně neukojí.“ usmál se Verick, „My jsme samozřejmě velmi seriózní podnik. Ctíme anonymitu, proto nás navštěvují i vysoce postavení úředníci a osoby. Vězte, že my umíme zachovat tajemství a proto jméno klidně sdělit můžete. Je to jakýsi znak vzájemné důvěry. Řekl bych.“ usmál se, prošel se po místnosti a pohlédl na ženu, která si znuděně začala hrát s prameny vlasů. „No... Ale trvá to nějak dlouho.“ konstatoval nespokojeně Verick, „I na můj vkus dneska.“ dodal a obrátil se ke dveřím, „Asi je půjdu popohnat. Vydržíte tu chvilku?“ zeptal se.

(Atius by podle vaší domluvy měl vniknout do nevěstince za čtyři tahy)


Tondulin
„Já s tebou absolutně souhlasím.“ přikývl Belius, „Ta výprava má zásadní význam... přestože nejsem moc nadšený z toho, že tam jdete zrovna vy dva. Upíři jsou nebezpečná stvoření a může se to dost vymknout z rukou.“ přiznal následně nepříliš nadšeně, „Ale s těmi stříbrnými zbraněmi...“ podrbal se Belius za uchem, „To bude asi oříšek. To bys měl vědět ty jestli něco takového máme vůbec k dispozici. Ale asi jo... Kdoví.“ pokrčil rameny, „Tak pojďme ať toho šášulu alias dementa přivítáme.“ pobídl vás.

„Pomohl by mi někdo se zbrojí?“ zeptala se Adrianna a Belius se ihned nabídl. Adrianna si oblékla kyrys a Belius jí zbroj zašněroval, následně jste se nerušeně odebrali pryč z komnaty. Adrianna celou ještě popadla svoji magickou hůl a připnula si svůj meč k opasku. Černé koťátko jste ponechali v místnosti samotné. Adrianna pro jistotu zamkla.

„Ještě moment.“ zastavil vás vzápětí Belius a pobídl vás, abyste ho následovali o kousek dál. Došli jste až ke dveřím u niž byl v zámku vložen klíč i se svazkem dalších klíčů. Beliova tvář se rozzářila radostí jakoby přesně něco takového očekával. Adrianna jen s povzdechnutím protočila oči a založila se ruce. Belius přiložil ucho ke dveřím, následně škodolibě spráskl ruce a rychle si je promnul. Poté otočil pomaličku co nejtišeji klíčem a se širokým úsměvem ve tváři se otočil. Zrovna ve chvíli kdy kolem vás procházel jeden z hradních stráží a díval se co u dveří kujete za pikle. Zastavil se a tázavě pohlédl na hraběte.
„Noo... Za hoďku dvě ty dveře odemkněte a řekněte, že to udělal nějakej Lojza.“ oznámil stráži, který jen s překvapeným výrazem ve tváři přikývl, „Pěknou službu.“ popřál mu následně Belius a pobídl vás ať ho následujete ke schodišti a poté do trůnního sálu. „Jedna nule pro Belia, Bertík prohrává.“

„Neměl bys zbytečně dráždit Elberta.“ namítla cestou Adrianna.
„Nedráždím ho. Je to čistě bratrské škádlení.“ odmítl Belius poté se obrátil na tebe, aby ti zodpověděl tvoji otázku. „Adrianna je schopná válečnice, výborná léčitelka a skvělá čarodějka.“ nešetřil chválou, „A já jsem si už svoje s upíry zažil... a popravdě to nechci dobrovolně znovu absolvovat. Jsou nebezpeční zákeřní a jsou nad mé síly.“ přiznal, „takže budu trhnout hrůzou a mít neklidné spaní po celou dobu co budete pryč.“

Sešli jste ze schodiště. Ve trůnním sálu již byla nastoupená hraběnka Anita, která seděla na svém místě a Delmus, který seděl po jejím boku na menší židli. Všechno bylo připravené na přivítání Císařského mága, který měl dorazit nejspíš každou chvíli.

„Sedneš si vedle mě.“ oznámil ti Belius, „Adrianna postojí. Hlavně na něj musíme být hodní, protože Balion říkal, že ho nemáme zbytečně dráždit. Pokud na tom nejsme pozičně lépe... což asi bohužel nejsme.“


ScorpionCZ
„Opravdu?“ usmála se překvapeně a zároveň potěšeně, že ses za ní vydal až do této čtvrti. „Je to trošku komplikovanější.“ povzdechla si, „Víš jak jsme se spolu bavili krátce předtím než jsem se přesunula sem? Měla jsem podezření, že jsou zde nějací nakažení morem... a měla jsem pravdu.“ udělala pár kroků do strany, „Ale naštěstí se všechno povedlo zavčasu podchytit, legát Condarius byl velmi nápomocný a ochotný. Kupodivu i vrchní generál Valerius nás v řešení problému dost podporoval. To jsem nečekala.“ odmlčela se, „A kvůli tomu se to celé s naší svatbou zkomplikovalo... protože jsme museli dodržovat určitou karanténu, být opatrnější... a tak dále.“ pokynula směrem k masce, kterou měla u pasu, „Ale už je snad všechno vyřešeno.“ usmála se spokojeně, „Ale raději to zaklepu.“ zaklepala na nejbližší dřevo.

„A na Flavia už se moc těším.“ přiznala s úsměvem, „Musím mu totiž něco docela důležitého sdělit a už to nechci zbytečně odkládat. Dorazil už z té včerejší svatby? A jaká vůbec byla? Předpokládám, že to bylo asi dost velké.“


SuperHunter
„Pochybuju. Jsou to legionáři.“ namítla s úsměvem Zenira, „Myslím, že luxus konkrétního výběru nemáme.“ zakroutila hlavou směrem k oknům, „Takže bude stačit jakékoliv okno v tom horním patře. Ideálně tak, aby bylo směrem do té boční uličky, abych nebyla tolik na očích až polezu nahoru.“ odmlčela se a popošla blíže, „Ale protože nevíme, který pokoj bude zrovna navečer obsazený a kdovíkdo tam bude mí intimní chvilku... tak nemůže být moc vybíraví.“

---

"Vážně jsi právě zamknul svého bratra v pokoji?" Překvapeně se zeptám, jelikož jsem nečekal, že by Belius klesl až na tak dětinskou úroveň. Ještě než zasednu vedle hrabě půjdu Anně pošeptat do ucha ať se Tarna rychle zbavíme. "Aničko, zlatíčko, hlavně to s tím blbem vyřiď nějak v rychlosti, pak se omluvíme, že musíme vypadnout. Docela to spěchá."

---

,,Rarvel Salenim, vypovězený Telvannijský čaroděj, o kterém se příliš nemluví. Ti co oněm slyšeli, se ho bojí, a ti co se nebáli a snažili se informovat Císařské mágy, jsou mrtví. Proto doufám, že i v případě mého pána budete dbát na diskrétnost." odvětím Verickovi a přikývnu: ,,Dobrá, chvíli posečkám." načež si za pomoci telekineze přitáhnu židli a posadím se.

Jen co však Verick opustí místnost, vstanu, popojdu k místu, kde sedí tanečnice, kterou Verick do mého příchodu maloval a přisednu si k ní se slovy: ,,Vypadá to, že každý z nás slouží nějakému pánovi. V Anvilu jsem znal jednu Bosmerku. Jmenovala se Mendil..." načež jí popíši podobu Ralion a vyčkám, jak žena zareaguje.

---

Vyslechnu informace, které mi dala a pak s přikývnutím odpovím: "Jistě chápu. S nemocemi nejsou žádné žerty. Kdybys to nepodchytila, tak je třeba celé IC nebo kdo ví ještě jaké město v karanténě a všichni jsou zavření doma. Dovedeš si to představit? Úplný ekonomický kolaps ... a to nemluvím ani o životech co by to stálo. Myslím, že ti je celé město po právu vděčné Serano." Naznačím mírnou úklonu. "Ještě že ses do toho dala. A ne, Flavius se ještě, pokud vím, nevrátil. A ani o svatbě neznám podrobnosti. Bohužel jsem stejně jako ty byl lehce zaneprázdněn důležitými záležitostmi, jenž nesnesli odkladu. Ale to je příběh na jiný čas."

"Každopádně, pokud se ti tedy tady vše podařilo zařídit, tak bych tě poprosil, aby ses stavila za Scipiem a ohlásila mu, že jsi připravená. Přece jen svatba není připravena jen tak a sám bych vás chtěl vidět dohromady, konečně spojené manželským poutem s Flaviem." Pak se k ní nakloním a dodám: "A taky aby Flavius nekonečně neutíkal oknem a přes zeď. Ještě aby si něco neudělal." Řeknu s úsměvem.

---

→ Tah 993


Sarako
„O tom jsem nikdy neslyšel.“ oznámil po krátkém přemýšlení Verick, „A Císařští mágové jsou mi ukradení. Ty sem stejně nepáchnou, protože na to oplývají moc papalášským chováním. Diskrétnost je zaručena vždy. Jinak bychom nemohli existovat kdybychom neměli důvěru našich klientů.“ dodal následně a když jsi mu potvrdil, že posečkáš vyrazil sám zkontrolovat kde se tanečnice zasekly.

Zůstal si v pokoji sám se ženou. Posadil ses vedle ní, uvolnila ti nějaké místo navíc, když si všimla tvého záměru si přisednout.
„To mi nic neříká.“ odpověděla ti žena aniž by předstírala nějaké dlouhé přemýšlení, „Sem tu jen kvůli tomu obrazu. Verick je vyhlášený malíř portrétů... ale bohužel jeho ateliér se nachází v tomhle prostoru. Nepotěšilo mě to, ale co se dalo dělat.“ rozhlédla se a poukázala rukou na okolí, „Takže s děvčaty co tu pracují se opravdu nestýkám.“


Tondulin
„Jasně. Je to můj první den ve funkci hraběte. Nechci mít hned za zadkem svého staršího bráchu, který by mé případné selhání okamžitě hlásil otci.“ odpověděl ti nevzrušeně Belius a přidal do kroku, aby zavčasu usadil na svém místě. Využil si jeho vzdálení a naklonil se k Adrianně a zašeptal jí do ucha. Adrianna se zatvářila překvapeně, zatajil se jí dech jakoby chvilku přemýšlela jak má reagovat.

„Vynasnažím se... Vynasnažím se.“ odpověděla ti následně a rovněž ti odpověděla pošeptáním do ucha, přičemž ti věnovala krátký očí kontakt. Belius vaší tiché konverzaci pozornost nevěnoval, protože se ihned naklonil ke své ženě a cosi jí rovněž tiše řekl. Ona jen přikývla o obrátila se na Delmuse.
„Váš bratr se nedostaví? Tarn tu bude každou chvíli.“ zeptal se následně komoří.
„Ne.“ zakroutil hlavou, „Má důležité jednání s Chocholkou a nás je tu dostatečný počet, protože přehled o politice v Cyrodiilu a celkově situaci ve městě máte mnohem větší přehled než můj bratr. Stejně tak máte přehled o financích a Aedan.“ obrátil se k tobě, „To je ostřílený kvestor, aspirant na povýšení do hodnosti legáta. Ten zase dokáže obratně zodpovědět otázky naší obrany... mno a Adrianna ta je tu přes magii.“ shrnul s úsměvem.
„Jak myslíte.“ přikývl Delmus a pohodlněji se usadil do křesla.

Dveře do sálu se otevřely a vešel prošedivělí muž v honosném červeném rouchu, které dříve nosíval Nejvyšší Císařský mág Corrientis, když byl ještě ve funkci (Nejvyššího Císařského mága jsi měl možnost vidět na mimořádném sněmu, když se hlasovalo o přijetí konkordátu a osudu generála Arteria v čele Osmé legie). Tarn (graf. vzhled - zde) byl imperiálem, postarším a mladá léta měl již dávno za sebou. Neopíral se o magickou hůl, kráčel bez ní. V patách mu byla mladší hnědovlasá čarodějka v obdobném červeném rouchu akorát méně honosném, patřilo řadovým Císařským mágům.

„Nejvyšší Císařský mág Stenus Tarn, velmistr magického umění, vedoucí odboru magie v radě Starších.“ představil přicházejícího mága jeden ze služebných, který se staral o uvítání, „A velmistryně Leona Nuncius.“ představil mladou zrzavou čarodějku (graf. vzhled - zde), která měla ve své tváři plno pih.
„Vážený hrabě, vážená hraběnko.“ promluvil k dvojici sedící na trůnu a uklonil se jak mu dvorní etiketa pravila. Když se následně napřímil, pokynul na pozdrav každému z vás. Leona Nuncius kopírovala jeho chování.
„Vítáme vás Nejvyšší Císařský mágů.“ pozdravila ho Anita, „Jsme poctěni vaší návštěvou. Jak vám můžeme být nápomocni?“ zeptala se následně, zatímco Belius mlčel a prsty bubnoval o opěradlo trůnu, přičemž sledoval prošedivělého mága, který stál naproti němu. Pozornost mu však nevydržel věnovat příliš dlouho, protože krátce poté zrak přesunul na mladou čarodějku.

„Přicházím z mnoha důvodů.“ oznámil Stenus Tarn, „A jsem velmi rád, že jste mě přijali přestože jsem svoji návštěvu oznámil tolik narychlo. Bohužel situace není dobrá a je nutné reagovat velmi rychle. Na úvod bych se vám chtěl co nejupřímněji a velmi hluboce omluvit za pochybení, které jsme my Císařští mágové učinili. Neříká se mi to s lehkým srdcem...“ zahájil svůj monolog, „Ale z těžkostí v něm přiznávám, že jsme skutečně pochybili. Nikoliv vědomě, nikoliv jako celek, ale jeden náš jedinec. Naše kolegyně, která potvrdila úmrtí vašeho příbuzného Aurelia Decima Arteria chybovala, když vaší rodině řádně nepředala jeho mrtvé tělo k pohřbu se všemi poctami hodné někomu jako byl on. Mé odmítavé chování, mlžení a celkově můj postoj, který jsem vůči této situaci zaujal byl zcela nesprávný a nepřípustný. Lituji, že jsem ho zaujal a nereagoval dříve. Oči mi otevřely až nedávné události kdy jsem si uvědomil, že svým chováním klesám na úroveň vedení magické Univerzity.“ přiložil si ruku na hruď, „A proto jsem se rozhodl vyvodit patřičné důsledky.“ zdůraznil, přičemž sledoval pečlivě Beliovu reakci. V Beliově tváři byl patrný zájem jakoby v něm svitla nějaká naděje. „Nebudu vědomě krýt své podřízené, nebudu vědomě krýt selhání, nebudu vědomě lhát a mlžit. Kolegyně Elanya Ravenrinová jež v tomhle případě zcela pochybila bude zbavena veškerých výsad Císařských mágů, proces jejího přijetí bude zastaven a bude vyloučena, nebude nadále moci čerpat výhody členství. Zkrátka s její budoucností v našem uskupení bude naloženo podle našich vnitřních pravidel.“ pokračoval odhodlaně, „A já vás ujišťuji, že vás Císařští mágové a já osobně podpořím v případě, že budete chtít hnát tuto čarodějku před soud, protože na to máte plné právo. Pochybila. Tělo vašeho příbuzného, šlechtice a bývalého generála, hrdinu Císařství leží kdesi kdovíkde. To je naprosto skandální.“ zatvářil se pohoršeně. „To je za normálních okolností absolutně nepřípustné, aby se takto nakládalo s ostatky hrdiny Císařství.“ zdůraznil, přičemž bylo patrné, že se Belius zatvářil podivně. Jakoby si byl velmi dobře vědom, že se nikdo nikdy z vyšších úřednických postů o jeho bratrancovi coby hrdinovi Císařství nevyjadřoval. Nastalo ticho. Belius s Adriannou na sebe koukli. Vyměnili se neutrální pohledy a poté se opět obrátili k Tarnovi, který využil jejich výměnu pohledů k vytvoření dramatické pauzy pro svůj dlouhý monolog, který zjevně hodlal ještě nějakou dobu udržovat.
„A pokud se náhodou rozhodnete nezajít takto daleko a nehnat to před soud. Pak vězte, že my ano. My si ten čas uděláme a učiníme tak, protože selhání naší kolegyně je nepřípustné. Svojí neschopností pošpinila nejenom naši těžce vybudovanou pověst, ale také pošpinila odkaz jednoho ze symbolů Císařské legie a Císařství, kterým váš bratranec bez pochyby byl. Stál totiž v čele legie v době kdy Císařství čelilo válce s Aldmerským spolkem a svým jednáním značně přispěl k jejich poražení. Je nedůstojné, aby jeho ostatky hnili kdesi kdovíkde.“ zakroutil hlavou zarmouceně a rozmáchl se rukou, „To vám slibuji.“

Belius strnulí s neutrálním výrazem ve tváři hleděl přímo na Tarna, který se nemohl dočkat reakce. Anita se dotkla Beliovi ruky a kývnutím mu naznačila, že má její plnou podporu a celou záležitost si má rozhodnout sám. Belius jen mlčky přikývl, když si s ní vyměnil pohled. Obrátil se opět na Tarna.

„Chápu, že je to složité. Otevírat teď tuto starou ránu, ale rád bych měl čistý stůl předtím než začneme skutečně jednat a považoval jsem za důležité to udělat teď. Ostatky vám vydat nemůžeme, protože přesnou polohu nejspíš neznáme. Ta uvedená po bližším průzkumu na mapách příliš nesedí.“ dodal následně, aby ve snaze Beliovi pomoci ve vynesení nějakého verdiktu. „Je to jedno z dalších pochybení a je nutno vyvodit důsledky.“

„Elanya Ranverinová. To příjmení shodné s vaším předchůdcem.“ ujal se slova Delmus, když viděl na Beliovi nejistotu a váhání nad tím jak adekvátně reagovat. „To jste skutečně ochotný jít proti jeho rodině?“
„Ano. Císařští mágové ctí pravidla a vždy se jimi bezmezně řídí. Historie je nám svědkem, že jsme vždy jednali podle našich pravidel, když se někdo z našich dopustil přehmatu nebo nějaké vážné nekázně. Carina LaRouchová, Balion Christian Talarian a mnoho dalších jsou tomu důkazem. Nekryjeme pochybení našich kolegů vytvářením vědomých lží a demagogií.“
„Dobře. Pokud se k tomu stavíte takto.“ přikývl spokojeně Delmus. Adrianna si naložila ruce a podívala se na Belia.

„Vaši omluvu přijímáme Nejvyšší Císařský mágu. Nemohu mluvit za náš celý rod, ale já osobně vaši omluvu přijímám.“ promluvil následně Belius, který si svá slova již promyslel. Tarn se spokojeně pousmál. „Ale nemohu vám říci jestli Elaynii Ravenrinovou poženeme před soud nebo vůči ní podnikneme nějaké kroky. To musí rozhodnout až rodová porada, protože já nemohu mluvit za všechny.“
„Chápu. Děkuji vám, že se tato záležitost vyjasnila a nebude více mezi námi zlé krve.“ odpověděl mu spokojeně Tarn. Čarodějka stojící pár kroků od něj se jen spokojeně pousmála. Zjevně měla radost z toho, že má Tarn radost.

„Nechci vás zdržet dlouho. Chci se jen ujistit, že má hrabství na pozici dvorního čaroděje kvalitního mága, protože pokud ne stálo by za zvážení někoho z našich řad. Vezměte si, že situace je zlá. Chorrol byl v rukou neschopné dvorní čarodějky, která svojí neschopností měla částečný podíl na zdejším zhoršení situace.“ ujal se opět slova Tarn, Delmus se zamračil. „Stejná situace je v Anvilu, absence dvorního čaroděje přispěla ke zhoršení stavu tamního hraběte a poté i k Caesarově vzestupu moci. Kdyby obě hrabství měli kvalitního dvorního čaroděje nebo čarodějku nemuselo se nic z toho stát a nebo mohlo, ale mohlo to mít menší následky. Proto vás důrazně žádám, abyste byl důsledný ve volbě svého dvorního čaroděje.“
„Sem velmi obezřetný.“ přikývl Belius, „Nyní je ve funkci má sestra. Velmistryně magie Obnovy, bývalé vedoucí pobočky cechu mágů v Nothpointu a významná členka cechu mágů ve Vysokoskalí. Ale jakmile dorazí velmistryně Světlana z Ledohradu ujme se úřadu ona. Světlana je uznávanou Ledohradskou profesorkou, dosáhla velmistrovského titulu a má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru bezúhonné čarodějky... čisté jako ten nejčistší křišťál.“ podíval se směrem na Tarna, který jen pokyvoval hlavou, „Nejsou to žádné zaječice, které bych naslepo tahal z klobouku, abych vyplnil prázdné místo a pak byl šokován jejich výmysly.“
„Chápu. Takže nemáte zájem o to...“
„Ne. Děkujeme, ale nemáme zájem. Ve funkci zůstane Adrianna a poté ji vystřídá Světlana. Tak bylo rozhodnuto a tak se také stane. Posloupnost je zkrátka jasná. Třeba za pár let možná, ale kdoví za těch pár let bude.“ usmál se Belius, Tarna nepotěšil.

„Přejdeme k magickým anomáliím. Jistě jste nějaké zaznamenali... jste jedno z mála hrabství, které žádné nenahlásilo. Prošetřovali jste už jejich vznik?“ zeptal se, přičemž svůj dotaz ihned směřoval spíše na Adriannu, která pochopila a pohodově reagovala.
„Seznamuji se teprve se svým úřadem, ale brzy k tomu vydám nějaké stanovisko. Jestli se magické anomálie objevily i zde zjistíme to.“ ujistila ho.
„Ano. Seznámíte se s úřadem a pak vás vymění. Jak chytré.“ odvětil jí jízlivě Tarn, „Ale chápu váš postoj. Je to důležité. Pakliže by anomálie způsobila nějaké rozsáhlé škody nebo nedejte bohové někoho smrtila je nutné to sepsat a neprodleně nás informovat. Dvorní čarodějové jejichž hrabství zasáhly anomálie již něco sepisují a my jsme odhodlaní je podpořit. Pokud se prokáže, že za tím stojí magická Univerzita a její vedení v čele s arcimágem Benochem něco vědomě tajilo, mlžilo a lhalo postaráme se, aby za to byli patřičně potrestáni. Zejména arcimág, který zodpovídá za chod Univerzity. Můžete si být jisti, že jestliže získáme dostatečnou podporu zahájíme vyšetřování na plné obrátky a pakliže budeme mít stěžejní důkazy a svědectví provedeme všechny nutné kroky k tomu, abychom vyrvali Univerzitu z jeho spárů a nastolili tam řád a opět navrátili moc rozhodovat i více lidem než jednomu člověku.“ zdůraznil.
„Chápu vaše rozhořčení, ale momentálně vám k tomu opravdu nemůžu více říct. Nechci vás nijak mystifikovat nebo tu šířit domněnky... zkrátka až budu mít všechny podklady, všechno v hrabství prověřím tak vám svůj verdikt k anomáliím v našem hrabství poskytnu.“
„Výborně. Budu na něj čekat.“ přikývl Tarn, „Nicméně... Věříte, že není Univerzita zodpovědná za anomálie, které se kolem vyskytli? Že jejich představitel arcimág Valindor Benoch nelže a tvrdí pravdu, když naše podezření označuje za lži?“ podíval se na ní tázavě.
„Můj názor není podstatný. Pokud arcimág Benoch lže pak se k tomu jistě najdou důkazy, které ho ze lži usvědčí. Pro tyhle záležitosti máme v Císařství soudy, které vynesou nestranný a doufám, že i spravedlivý rozsudek. na rozsudku záleží. Nikoliv na mém subjektivním názoru.“ odpověděla mu Adrianna, přičemž na ní bylo znát, že jí otázky Císařského mága lezou krkem.
„Dobře.“ přikývl Tarn neutrálně, „Dobře.“ přikývl ještě jednou, „A vy? Předpokládám, že jste zdejší velitel stráží.“ obrátil se k tobě, „Jak jste daleko s pátráním po upírovi, který zabil moji kolegyni Cariel?“
Mladá Císařská mágyně stojící opodál sebou při zmínce o smrti trhla. Zdálo se jakoby neměla sebemenší tušení, že je Cariel po smrti. Tarn si jejího trhnutí nevšiml. „Také by mě zajímalo jak jste na případný boj s nekromanty a také jestli byste byl ochoten vydat souhlas ke zničení všech daedrických soch, svatyň a byl ochoten pozatýkat každého kdo praktikujete okultismus s nimi spojený.“
„To jsou docela závažné otázky...“ reagoval Delmus.
„Vím, ale situace není snadná.“ obrátil se na něj Císařský mág, „Chápu, že pro vás dunmery je to citlivé téma a pevně věřím, že vaše dcera nepatří k uctívačům těchto... daeder.“
„Nepatří.“ ujistil ho.
„U soudu by to nebyla polehčující událost.“ ujistil ho na oplátku Tarn, „Kdyby se prokázal opak.“ následně se obrátil opět na tebe. Delmuse nechal být, více ho nedrážnil.


ScorpionCZ
„To nevím jestli mi je město vděčné. Zatím jsem nepostřehla, že by mi někdo z těch úředníků přišel poděkovat... sice o to nijak zvlášť nestojím, nedělala jsem to kvůli díkům a uznání, ale kvůli snaze zamezit co největšímu průšvihu.“ přikývla hlavou, „Aha... No co se dá dělat... tak nám oběma ta svatba unikla. Škoda.“ pokrčila rameny s povzdechem, „Budou další.“ dodala s nadějí.

„Ještě tu musím pár věcí dořešit... ale myslím, že bych se dnes navečer mohla už snad zastavit. Pacientů už tu tolik nemáme a kolegyně to zvládnou j jednu noc bez mě.“ usmála se, „Nepochlubil se, že leze oknem z vlastního domova.“ přimhouřila oči překvapeně s pobaveným výrazem.


SuperHunter
„Pochybuju. Jsou to legionáři.“ namítla s úsměvem Zenira, „Myslím, že luxus konkrétního výběru nemáme.“ zakroutila hlavou směrem k oknům, „Takže bude stačit jakékoliv okno v tom horním patře. Ideálně tak, aby bylo směrem do té boční uličky, abych nebyla tolik na očích až polezu nahoru.“ odmlčela se a popošla blíže, „Ale protože nevíme, který pokoj bude zrovna navečer obsazený a kdovíkdo tam bude mí intimní chvilku... tak nemůže být moc vybíraví.“

---

Při Tarnově monologu si budu pohrávat s myšlenkou, že buď podřežu sebe anebo jeho, ale někdo z nás by každopádně měl zemřít, aby tohle utrpení skončilo. Jen když bude mluvit o Arteriovi na chvilku mi to vykouzlí úsměv na tváři, jelikož to potvrdí teorii, kterou jsem od začátku všem cpal a to, že Arterius žije. Až dojde řada na moje slovo pohlédnu mágovi do očí a budu s ním mluvit odměřeným a sebevědomým tónem.

"Ohledně generála Arteria bych jen rád podotknul, že je velice bláhové ho považovat za mrtvého. Obzvláště teď, když jsme se dozvěděli, že zpráva Císařských mágů o jeho těle byla lež. Jsem jeho odchovanec, sloužil jsem pod ním několik let a můžu vám zaručit, že Arteria jen tak něco neskolí....Vím o tom víc než dost." Při mluvení se sice budu dívat na Tarna, ale můj proslov je myšlený spíš jako povzbuzení pro Belia, aby zase získal naději, že je jeho bratranec při životě.

"Co se týče nekromantů a daeder na tak závažné otázky vám nejsem schopen odpovědět, byl jsem jmenován do funkce před několika málo hodinami a jak jste správně zmínil naším prvním cílem je prohledat hrabství a ujistit se, že se nám tu nikde neschovává upír. Moje předchůdkyně mi už předala seznam vytipovaných lokalit, kde by se upír mohl skrývat a nebýt vašeho přijetí už je dávno s dvorní čarodějkou prohledáváme. Snad se ale potvrdí náš předpoklad, že už je dávno za hranicemi hrabství a nepředstavuje pro nás další nebezpečí. Dál než za našemi hranicemi ho pochopitelně chytat nebudeme, ale věřím tomu, že jsou na tu práci daleko povolanější lidé." Jen se na Tarna usměji s vědomím, že jsem na všechny jeho otázky odpověděl buď neurčitě nebo vyhýbavě.

"Když už se o tom upírovi bavíme, opravdu bychom měli vyrazit. Jestli na mne a slečnu Arteriovou už nemáte žádné další otázky, se zarmoucením na duši bychom vás opustili. Pokud tedy svoji kolegyni nechcete pomstít osobně v tom případě nás samozřejmě můžete doprovázet." Pobídnu Tarna k hrdinství a v případě, že nás propustí se mile usměju na Annu a vyrazíme ke stájím.