---

"To snad jo, Serana je v pohodě, na to že je to Arterius. To určitě klapne." Ujistím Flavia a začnu užasle koukat na ohňostroj.

---

→ Tah 904


Sarako a Tondulin
@Sarako: „Myslím, že za pokus asi nic nedáte.“ poznamenala Mirabelle.
„Přesně tak.“ souhlasila s ní Carina, „Nic za to nedáte a nic neztratíte. Císařské mágy sice vede Tarn, ale Vita je v jejich hierarchii hned za ním. Navíc se domnívám, že má Vita silnější politické zázemí a větší vliv v radě Starších, protože je to koneckonců předseda členů rady Starších… Takže šance, že by mohl jeho názoru Tarn naslouchat je dost vysoká.“
„A také sedí v nově vybudované radě čarodějů místo Tarna.“ dodala Mirabelle, „Arcimág Benoch říkal, že je to údajně kvůli nevraživosti mezi kancléřem a Tarnem. Prý se nesnesou v jedné místnosti.“
„Jak se hodí Univerzitní drby.“ zasmála se Carina, „Pak už mě napadá jen má sestra, která je také dost vysoko, aby mohla Tarna alespoň trošku ovlivnit… ale v jejím případě to bude zcela určitě ztráta času.“

@Tondulin: Flavius se tvým slovům zasmál. Chocholka se při poznámce o Arteriích rovněž usmál. Adrianně však tvá poznámka neunikla, obrátila vůči tobě zrak. Flavius se přestal smát, polkl a dělal, že sleduje ohňostroj.

@Oba: Na noční obloze mezitím vybuchovala jedna rachejtle za druhou, svými rozličnými barvami osvětlovaly okolí při každém prásknutí a vytvářely na obloze nejrůznější tvary.



ScorpionCZ
Začal ses soustředit na jediné mocné ledové kouzlo zvané bouře. Nemrtví, kteří bojovali na tvé straně nevnímali tvé čarování jako možné nebezpečí, míjeli tě a neohrožovali. Vše se změnilo v momentě kdy si sesílání svého mocného kouzla dokončil. Kouzlo seslané kolem tebe do dosahu několika málo metrů začalo nemilosrdně decimovat oživlé mrtvé. Jejich křehká kostnaté těla se pod náporem chladného větru rozpadala, hromádky kostí mrzly a kusy zbrojí včetně zbraní se obalovaly ledem. Nepříjemný chlad se táhl až k tobě, ale nebyl natolik silný aby tě nějak více ohrozil.

Jeden z kostlivců, který vyvázl a plazil se bez spodních končetin se ti snažil sáhnout na nohu. Vlk se ho však ujal, zakousl se mu do kostnaté ruky a hravě s ní prudce několikrát cukl dokud ji neoddělil od těla.

Když tvé kouzlo pominulo pocítil si značné vysílení, ohlédl ses. Zůstalo ve tvé blízkosti stát pouze několik kostlivců, jejichž těla se nerozpadla (5 zmrzlých kostlivců, pokud roztají budou se moci opět zapojit do boje a bojovat) v hromadu nýbrž pouze zmrzla a nebyli nyní schopni jediného pohybu. Vlk spokojeně poskočil po tvém boku a zavrčel na trojici kostlivců, které se povedlo zcela utéci ledové bouři. Jejich život však byl rázem ukončen několika ledovými hroty, které seslal Globullus. Globullův astronach mezitím nejspíš na čarodějův pokyn vyrazil prudce vpřed jakoby se snažil ti vybojovat průchod za rozpadlé opevnění. Sáhl si do své brašny, vytáhl lektvar many a napil se. Ihned si pocítil úlevu a opětovné posílení svých magických sil.




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.

---

Tasím aureliův akavirský meč a dvěma čistými seky přeříznu dvou zmrzlým kostlivcům přede mnou páteř. Potom vlkovi rozkáži, aby se postaral o zbývající zmrzlé, zatímco rychlejším krokem vyrazím k barikádě. Budu totiž čarovat další kouzla. Jednoduše hodím dvě ohnivé koule do hloučků kostlivců na každé straně od atronacha. Zezadu budou snadnými cíli, takže zaměřím koule tak, aby prostě obsáhli co nejvíce kostlivců. Pokud můj vlk stihl povalit nebo jinak roztříštit zbylé kostlivce, povolám ho znovu k sobě a vyšlu ho na pomoc ledovému atronachovi při dodělávání zbytku útočících kostlivců.

Až se mi tak podaří učinit, projdu okolo atronacha ke Globullovi, skrze nedostavenou ledovou bariéru: "Co tu děláš Globulle? Měl jsi být v bezpečí ... tam někde! To tě pustila Ela?" Vytknu mu nakvašeně. "Nevím, jestli to chápete, ale odsud se prostě nedostaneme. Já vím, je to špatné, ale kdybychom obětovali Arteria, tak můžeme otevřít portál a dostat se ven. Je to jediná nutná oběť, nikdo jinej. My všichni ostatní jsme mohli odejít. Ten meč, který Arterius hledá, má Appius. A Appius má temné požehnání Ideálních pánů. Bez meče se neotevře portál a kdo ví jestli se vůbec otevře i s ním. A já se odsud chci dostat živej. Ale to je teďka už asi jedno že ... už stejně zrazuju svůj rod." Mávnu volnou rukou.

---

,,Dobrá, zkusím to nějak zařídit s Vitou." přikývnu oběma čarodějkám a obrátím se na Mirabelle: ,,Z mé strany to bude vše, takže už Vás víc zdržovat nebudu. Takové okamžiky by měli lidé sobě blízcí trávit spolu a Aedan už Vás jistě postrádá." a poté se obrátím na Carinu: ,,A Vy mě prosím omluvte. Díky tomu ohňostroji se mi vrátilo spoustu vzpomínek na jednu dunmerku, co za mě položila život a já jí ani nestačil říct, že jsem jí nadevše miloval." a vrátím se zpět do hradu, kde si to zamířím se svazkem klíčů k pracovně, kde by se měla nacházet část slíbené hotovosti. Cestou si ještě v hodovní síni vezmu džbán s vínem a sklenku.

---

Po tom co se na mě Adrianna nepěkně podívá se pokusím situaci nějak zachránit. "Když nad tím tak přemýšlím, vlastně ženské zástupkyně Arteriů jsou přece jen všechny naprosto skvělé, že jo Flavie?" Budu se snažit předstírat, jako bych si Anniny reakce nevšiml a jen tak jako přirozeně to dodal.

---

→ Tah 905


Sarako a Tondulin
@Sarako: „Mějte se a hodně štěstí.“ popřála ti Mirabelle na rozloučenou a navrátila se zpět k Aedanovi. Carina jí rovněž pokynula na rozloučenou, ale posečkala ještě chvíli s tebou.
„Chápu.“ přikývla, „Kdybyste mě hledal… Tak budu někde tedy, popíjet víno. Sice není tak dobré jako to co mám u sebe doma, ale pít se dá rovněž.“ dodala a pozvedla hlavu vzhůru, aby si mohla vychutnat ohňostroj.

Sám ses tak odebral zpět do sídla, stráž ti nekladla žádný odpor. Nechala tě projít do prázdné místnosti, trůnního sálu a následně hodovní síně kde se krom strážících rytířů a dvojice mladších služebných, které poklízely špinavé talíře a měnily je za nové čisté nikdo nenacházel. Popadl jsi nejbližší džbánek s vínem, sklenici a zamířil se svazkem po schodišti až ke dveřím ke komnatě. Otočil jsi klíčem a vstoupil dovnitř. Komnata byla potemnělá, všechny svíčky v místnosti byly zhasnuté, ale truhlička s penězi byla ležela uprostřed stolu.

@Tondulin: „Máš pravdu Aedane.“ přikývl Flavius, „Jak říkáš.“ pokyvoval hlavou, „Všechny ženské zástupkyně rodu Arteriů jsou naprosto skvělé, baronka, baronesa...“ pokračoval, neboť si byl vědom toho, že Adrianna celý váš rozhovor slyší a myslí si o něm nejspíš své. Nebyla však jediná kdo zejména poslední část vašeho rozhovoru zaslech. Zaslechla ji i Mirabelle, která se k vám zrovna vrátila od Bílého Guara. Ihned po svém příchodu se podívala na Aedana.
„Copak tu řešíte?“ zeptala se s šibalským úsměvem.
„Nic.“ mávl rukou Flavius, „Rozebíráme tu vojenské tuniky... že ty námořnické jsou hezčí a odolnější než ty co kupuje starej Valerius.“
„Aha.“ usmála se Mirabelle, přičemž se tě ihned chytla pod ramenem.
„A také pějí ódy na ženské zástupkyně rodu Arteriů.“ připomněl Chocholka. Flavius do něj dloubl ramenem, Chocholka jeho úder ustál a jen se pousmál.
„Chocholíku.“ zvolala s humorným tónem a kroucením hlavy Adrianna, „Ty seš ale nekolegiální pacholek!“ zdůraznila s výhružným gestem a se stejným humorným tónem, „Abych papámu neřekla, že si mi nevěnoval skoro žádnou pozornost a celou dobu si upíral svůj zamilovaný pohled na moji macechu. Přičemž si měl být mým doprovodem.“
„To by bylo samozřejmě podlé.“ zakroutil hlavou s humorem Chocholka, „Ale pomstil bych se ti ze záhrobí. Chodil bych tě strašit ve spaní až by mě nechal vycpat a pověsit nad krbem.“



ScorpionCZ
Vytasil jsi meč svého tchána a dvěma čistými seky rozpůlil dvojici kostlivců před tebou. Jejich těla se rozpadla mezi zbylé ostatky, zmrzlé i nezmrzlé. Vyvolaný vlk vyslyšel tvé instrukce a vrhl se na zbylou trojici nemrtvých se kterými během tvého kráčení vstříc otvoru ve zříceném opevnění. Během své cesty jsi seslal dvojici ohnivých koulí, které zasáhly několik kostlivců a obrátily je v prach. Žár z ohnivých střel částečně poškodil i astronacha, ale jeho odhodlanost vzdorovat zbylým kostlivcům nijak nenarušil. Jakmile měl vlk hotovo poslal jsi ho na pomoc astronachovi a mezitím pronikl za nedokončenou ledovou bariéru.

„Chápu.“ přikývl Globullus s povzdechnutím, bylo na něm znát, že by tě nejraději neviděl v této prekérní situaci, „Jenže ‚obětovat‘ Arteria za naše životy a vykoupení Appia není správné. Appius zemřel. Jeho život uběhl a koloběh života by se neměl násilně narušovat opětovným vzkříšením.“ zakroutil hlavou, „A já bych nedokázal žít s pocitem, že jsem přihlížel násilné oběti svého přítele, abych já sám mohl žít… a nejenom to, že jsem svým nečinným přihlížením ještě dopomohl oživlému nemrtvého do takového stádia, že to může přinést chaos do naší sféry.“ povzdech si znovu, „Nikdy bych se nedokázal krčit v bezpečí kdesi uprostřed neznáma s falešným pocitem, že jsem v bezpečí a pocitem, že jsem svojí nečinností přispěl k smrti svého přítele.“ zopakoval znovu Globullus, „Arterius je můj dlouholetý přítel, nenechám ho ve štychu a už vůbec neporuším svoji přísahu. Člen Řádu je v nebezpečí a vyvolal symbol řádu.“ poznamenal důrazně a ukázal na oblohu na níž si předtím mohl spatřit onen symbol připomínající kříž, nyní již nebyl tolik zřetelný. „Je nutné pomoci. Tak zněla naše přísaha.“ pokračoval důrazně, aby ho bylo dobře slyšet. „Nějak nevěřím, že by nás nechal jen tak odejít. Appius má po svém boku silného nekromanta, který mu vybudoval solidní armádu… Ale proti komu?“ obrátil se na tebe s vážnou a vrásčitou tváří, „Na zdejší válku proti jednomu muži mi přijde až moc velká. Nač takové velké úsilí, když Arterius na demonstraci síly nikdy moc neslyšel? Mnoho otázek a málo odpovědí i času k jejich rozluštění.“ pohlédl vpřed, „Možná tu zemřeme… Možná je neporazíme, protože je nás opravdu málo a naše magie na všechny nemrtvé nejspíš stačit nebude.“ povzdech si, „Ale umřeme s pocitem, že jsme stáli bok po boku jako přátelé, kryli si navzájem záda, když jsme se snažili najít cestu z tohohle příšerného místa zabránit přitom v povstání jednomu nemrtvému.“ zakončil Globullus.




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.

---

Zamknu za sebou dveře a snad jen kvůli myšlenkám na Theru, překonám nutkání prohledat všechny zásuvky a přijít si i na pár zajímavých dokumentů, jen si naliji vína do sklenky, odtáhnu si v potemnělé místnosti závěs a posadím se se sklenkou vína k oknu, odkud za průběžného upíjení vína shlédnu zbytek ohňostroje. Jen stěží se přitom ubráním myšlenkám na to, jaké by to asi bylo, kdyby tu na té svatbě byla Thera se mnou.

---

Budu se jen blaženě usmívat nad tím, jak si Adrianna podala Chocholku a dál zaujatě sledovat ohňostroj. "Ale nic podstatného jsme neřešili, spíš jen opilecké žvásty."

---

"Právě to je to ono, on se nachází na hranici. Appius má ještě možnost být naprosto živý, proto jsem mu také chtěl pomoci." Odpovím Globullovi. "Netuším, co je ten váš řád a nějak mě to momentálně ani nezajímá. Opustil jsem vítěznou stranu s tím, že tu jsi ty. Protože proti tobě svoje zbraně používat nechci ... omlouvám se za tu věž. Nevěděl jsem, že to jsi ty. A ta slova o šlechetné smrti si laskavě odpusť, mysli realisticky. Jediné východisko je zvítězit a to jsem sem přišel udělat. Když prohrajeme, tak nejen, že se z nás stanou duše, tady vyjící a bloudící na věky věků, ale naše kosti tady budou pobíhat a možná je někdo vyvolá co sféry živých. A kdo ví, třeba je ten nekromant použije na nějaké své hrátky. Když nesundáme Appia a neuděláme z něj úplně mrtvého, aby ho ideální páni svoji zvrácenou dohodou tu nenechali, bude naše oběť úplně zbytečná. Armádu si tu nahradí jedna dvě, když má neomezený čas. Dohoda Ideálních pánů s Appiem platí určitě pouze pro to, že bude živ. Když tu zemře, odejít ho nenechají, protože dohoda o tom nemluví a ideální páni jsou svině. A nyní, když máme za sebou tyhle žvásty, přestaňme ztrácet čas."

Nadechnu se a budu pokračovat. "První věc, je nás málo, ale teďka jsem tu já ... a mám tu svoji brašnu, která ukrývá docela zajímavé věci abys věděl. Jednou z těhlech věcí jsou lektvary many, takže s tímhle nás udržím bojovat mnohem déle. Na druhou stranu to hnedka vyvrátím, my nechceme bojovat dlouho, my chceme udělat krátký úder. Jak jsem řekl, máme dva protivníky, ta armáda kostlivců je k ničemu, to je jen výplň co nás má oslabit. Když tu budeme jen stát a ničit je, je to prohra. Takže další důvod proč useknout hlavu hadovi je, že když zničíme gritharta, tak se kostlivci buďto rozpadnou, nebo se změněj do klasický tupý podoby a pudou po všem, co se hne. A nyní ti dám důležité odpovědi na tvoje otázky ..." Mrknu koutkem oka na vlka a jestli bude mít potíže, tak nějakého kostlivce sejmu ohnivou šipkou.

"... kde jsem to skončil ... ano! Teďka ti řeknu něco, kvůli čemu mě zavrhneš, ale nejsme v situaci ve, který bys nad tím měl přemýšlet a vybírat si. Za příslibu pomoci Appiovi jsem od nekromanta vyfasoval jeho vědění. Pár kouzel a jeho spisy." Poklepu na brašnu. "Nemáme čas to studovat teďka, ale ta armáda není pro Appia, ten jen vyleze sám živej ven. Teďka to je jen nástroj na vaše oslabení, ale kdyby začalo jít do tuhého, tak existuje takové kouzlo, díky kterému do sebe Grithart vcucne magii ze všech těch kostlivců a na chvilku se posílí. A tím myslím, že se tak moc posílí, že to neskončí dobře. Tomu chceme zabránit. Takže to máš úplně špatně, je to pro jeho vlastní obranu. A nyní přejdeme tedy k možným řešením naší situace ... Oba víme, že jsi lepší mág než já. Máš dlouholeté zkušenosti, víš jak se naučit kouzla hnedka a tak dále. Za prvé, znám kouzlo, jakým on se plánuje posílit v případě nezdaru. Když tě ho naučím, třeba zvládneme udělat to, co on ... zmenšíme mu armádu a ještě se posílíme v podstatě jen tak! A ne, teďka není čas na klábosení o temné magii a tak dále ... tohle je taková zkroucená stendarrova, není úplně temná, zabíjí to nemrtvé." Znovu pohlédnu za sebe ale tentokrát předvedu ono kouzlo na jednom kostlivci. Vycucnu jeho magickou energii a slabě se posílím. Provedu to však tak, aby to vypadalo jako úmrtí v zápalu boje nějakým jiným způsobem a Appius z toho nic nevyvodil, že něco takového zvládnu a případně nevaroval před naším plánem Gritharta.

"Jde to plošně, ale já jich najednou celou armádu určitě vzít nedovedu, nejsem cvičený a nejsem tak zdatný. Kdybychom však byli dva, nebo víc ... navíc věřím, že ty bys jich dovedl vzít spoustu. Takže takhle bychom je mohli podfouknout a ze všeho se dostat živí. A pak tu je ještě jedno kouzlo. Ale je složité, takže bych se o něj moc nepokoušel. Vtělení se do mrtvoly ... kdyby to bylo snadné, mohli bychom převzít kontrolu nad jedním blízkým kostlivcem a zkusit to vyřešit rychle a nenáročně. Ale je to složité a nemáme s tím zkušenosti ... Grithart by pak věděl, že tu jsem a věděl by, že můžeme použít i další kouzla proti němu. Zatím o tom ví jen Appius, který si třeba může myslet, že tě chci obalamutit a pak zradit ... tohle je riskantní, takže bych to asi vynechal, ale šlo by to a ani jeden by určitě nečekal, z ničeho nic probodnutí loajálním kostlivcem ... ALE! pak tu je ještě jedno zajímavé kouzlo. Možná ho znáš ... obrácení nemrtvých na toho, kdo je vyvolal. Víš co, máme tu armádu nemrtvých a jednoho frajírka, co je vyvolal. Myslím, že v kombinaci s posílením, by to mohlo být účinné. Většinu bychom pohltili a část bychom obrátili na Appia a Gritharta, aby je zaměstnala. Appius pokud vím nevládne magií, nebo alespoň ne silnou, takže by s hrstkou nemrtvých mohl mít značný problém, zvlášť, když by to nečekal." Otevřu brašnu a začnu se v ní přehrabovat. Nejprve jí tak obhlédnu, zda-li tam náhodou není něco použitelného, kromě lektvarů, spisů, pokladu a věcí z mohyly. Trošku budu doufat, že tam budu mít prsten neviditelnosti od svatby, ale ten mi pravděpodobně sebrali thalmorijci. Pokud tam nic nebude, trochu zklamaně vytáhnu jen papír s kouzly, jenž mě naučil Grithart a předám je Globullovi.

"Takže jak? Jsi připraven zkusit zlepšit naše šance? Nebo stále trváš na čestném umření, které v podstatě jen posílí naše nepřátele? Jsi připraven pokusit se o výhru? Nemyslím, že máme jinačí možnost. Nebo pokud máš jinej plán, sem s ním. Ale zůstat tu a snažit se decimovat hordy nemrtvých je k ničemu. Pomelu jistě vás oslaběj a i kdyby jste je vyřadili, tak budete tak slabí, že vás ti dva, kteří se zatím jen flákali hravě sundají. Samozřejmě pokud máš v kapse nějaké kouzlo armageddonu co zničí všecky kostlivce naráz, tak by to také šlo. Grithart by neměl z čeho nabrat sílu. a pak bychom ho už nějak zvládli, jenže pochybuju, to by jsi ho už použil." Pokrčím rameny a znovu se ohlédnu za vlkem. Oblíbil jsem si ho ňufáče, pomohl mi v nejhorších chvílích, tak ať vydrží co nejdéle. Kdyžtak mu zase pomůžu ohnivou šipkou.

---

→ Tah 906


Sarako
Zamkl jsi za sebou dveře, nalil si do skleničky víno, odložil džbán na stůl a obešel stůl, odtáhl jsi závěs zakrývající okno a posadil se na židli co nejblíže k oknu a sledoval průběh ohňostroje. Rachejtle se postupně střídaly, měnily i nadále barvy a tvořily nejrůznější obrazce na noční obloze.


Tondulin
Mirabelle se jen usmála a blíže se k tobě přitulila. Flavius udělal úkrok, rozhlédl se po okolí jakoby si chtěl vytvořit přehled o tom kdekdo stojí.
„Mimochodem… Máš tu nějaké ubytování?“ zeptala se Mirabelle zatímco na obloze práskala jedna petarda za druhou, rachejtle se postupně střídaly, vykreslovaly nejrůznější obrazce na obloze a měnily barvy. Zdálo se ti však, že žádná doposud nedosáhla takových rozměrů jako ta, kterou jsi odpálil ve Valenském lese.



ScorpionCZ
Zatímco jsi promlouval ke Globullovi ujal se opět čarování, dokončil tvorbu ledové bariéry a oddělil tak přeživší nemrtvé od nás na nějaká čas. Přestože nevypadal příliš vyčerpaně otřel si obočí. „To je chvilku zadrží.“ konstatoval s mírným úsměvem. Globullův astronach zůstal za ledovou bariérou a nadále kosil kostlivce, tvůj vlček se však při vidině oddělení navrátil a zanechal boje s nemrtvými.

„Nezní to jako špatný plán. Má to však háček.“ pokyvoval hlavou Globullus zatímco vstřebával vše co jsi mu stihl za onen krátký čas říci, „Nebráním se použít nějaké nekonvenční metody, abychom si zachránili život.“ zakroutil hlavou, „Jestli je to šance jak je porazit a zvítězit tak to tak uděláme. Pojď.“ pokynul ti, „Pojďme od té bariéry. Obhlédneme zbylá slabá místa a pustíme se do vykonání tvého plánu.“ vybídl tě.

Poodešli jste od bariéry, vlk se držel poblíž tebe. Globullus opatrně našlapoval.
„S tebou je nás pět. Já, Rilen, Fallen, Arterius a ty.“ začal pozvolna, „Máme vyvolané nějaké kostlivce, ale to byla taková z nouze nutnost, protože je to poměrně nevyčerpávající kouzlo. Astronachové jsou sice silnější, ale jejich vyvolání je náročnější. Přes bojová kouzla jsem tu jen já, ty a Arterius.“ shrnul, „Rilen je přes obnovu, která nám tu moc nepomůže a Fallen sice něco svede, ale my tři jsme přeci jen něco většího už zažili.“ usmál se. Spatřil jsi mladou redguardku Rilen jak vzdoruje kostlivcům, kteří se snaží proniknout skrze proraženou magickou bariéru. „Zmínil jsi Elanyi.“ koukl na tebe, „Kde jsi ji vůbec nechal?“
„Globulle!“ zvolal Fallen, který se vyřítil z jiné části bráněné polorozpadlé pevnosti s věží. „Musel jsem zasypat tu úzkou skulinku pro útěk…“ hlásil, „Hned toho využili.“
„Dobrá. Ledová bariéra jim dá trochu zabrat.“ oznámil Globullus a poukázal na bariéru, „Bez čaroděje se skrz ní budou svými meči probíjet dlouho. Takže svůj nápor nejspíš přesunou na střed nebo k Rilen. Musíme najít Gritharta. Tam kde bude přijde nejsilnější úder. Pomoz ji.“ nabídl ho následně, „A kde je Arterius?“
„Asi uvnitř věže.“ namítl Fallen, „Nejspíš se modlí ke Stendarrovi o odpuštění jak má zvykem.“ dodal s menším pohrdavým tónem, následně se však rozloučil a rozeběhl se zkontrolovat situaci na jiném místě bojiště.
„Musíme se vyhnout přímému souboji s Grithartem. Nehrát si na hrdiny… Obzvláště v souboji jeden na jednoho.“ rozhodl Globullus, „K němu se váže i ten zmíněný háček… Grithart je pro mě záhadou. Jeho znalost sféry, schopnost zachovat si svoji mysl čistou… Je to nemrtvá entita, která může mít mnohem silnější podstatu než nějaký zdejší duch, bloudící kostlivec nebo někdo takový.“




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.

---

"Ach ano, to zažili." Vrátím mu úsměv. "A i obnova se bude hodit. Bezmi si, když dojde ke konfrontaci s Grithartem, nebudeme muset řešit magickou ochranu a plýtvat na ni manou. To zařídí ona a my se budeme soustředit pouze na útočná kouzla." Popřemýšlím trochu nahlas, než zmíním Elu: "A ano, moje společnice. Nechce se zapojovat do rodových válek. Je neutrální. Ta nám nepomůže. Navíc si myslí, že jdu s Appiem. Což mě přivádí na myšlenku ... ani jsem nevzbudil rozruch, na to, že jsem tě před chvílí sestřelil z věže. Bych si dovolil tvrdit, že to byl docela silný akt za moji loajalitu k Appiovi. Ale asi bych měl být rád, že se mě zatím nikdo nepokusil zabít že?" Trochu nervózně se pousměji. Myslí přikáži vlkovi, aby šel pomoci oné Rilen zakousnout nějaké kosti.

"Grithart je mimochodem támhle ... někde. Právě před rileninou barikádou. A Appius zůstal tam, odkud jsme přišli. Během té chvilky se oba asi moc nepřesunuli." Řeknu po kratší odmlce, když si budu představovat plánek pevnosti a jak zněl původní Appiův plán na rozdělení. "Asi dobře, že se Art skrývá, ačkoliv nějakými kouzly by pomoct ze zálohy mohl. Ve výsledku tu jde hlavně o něj." Zamyslím se a budu pokračovat: "Záhadou jest, ale nějaké odpovědi ti dát můžu a také jsem ti je již dal. On pravděpodobně úplně mrtvý taktéž není. Ačkoliv kdo ví, je tu už hodně dlouho ... no a když jste tu moc dlouho, tak se vám mohyla vkrade do duše i kdyby jste se bránili sebevíc. nemůže se vrátit na svět, je součástí mohyly. A jak jsem řekl, možná i živý. Tedy v uvozovkách. Pravděpodobně vládne vším možným ano ... kdybychom měli čas, vše je napsané v oněch spisech. Nemůžeme je ale studovat, takže musíme pracovat s tím, že je opravdu dobrej nekromant. Ale nekromant bez kostlivců není tak dobrej, takže ho o ně musíme prostě nějak připravit. Snad vyjde můj plán. Když jsme tu všichni mágové, třeba bychom mohli zapojit všechny ... a když každý přispěje, třeba obrátíme nebo vysajeme celou armádu."

Pokrčím rameny. "Ale nesmíme otálet dlouho. Už si projdi ta kouzla Globulle, alespoň ať jsme dva. A já sám budu zatím podporovat jen zpozadí, abych nebyl spatřen. Občas nějaká ta ohnivá šipka, vlk támhle ... dokud Grithart neví, že jsem se otočil, je to cenná výhoda. Když nad tím přemýšlím, tak bychom to měli ve výsledku provést takhle. Všichni najednou vycucneme tolik kostlivců, co budeme moct ... a napěchování silou okamžitě obrátíme těch pár blízkých, co zbudou proti jejich pánům, ještě než si Grithart uvědomí co se děje. A že mu to asi jen tak nedojde, když si myslí že jediný kdo to umí ovládat je on. S lepším plánem asi již nepřijdu."

---

"Mám tu dokonce dva bejváky." Zatvářím se důležitě. "Nádhernou vilu s milými sousedy a překrásnou zahradou, pronajal jsem jí tedy na chvilku rodu Arteriů, znáš mě jsem lidumil. A pak mám ještě pronajatý pokoj v hospodě, kdyby jsi chtěla větší samotu." Budu se tvářit pyšně a důležitě a usmívat se, i přes lehké zklamání z ohňostroje.

---

S nohama na parapetu, se sklenkou vína v jedné ruce a s přilbou pod tou druhou, budu mlčky pokračovat ve snění a přitom sledovat ohňostroj.

---

→ Tah 907


Sarako
Sledoval jsi ohňostroj s nohama na parapetu a sklenkou v ruce. Ohňostroj trval ještě notnou chvíli než se odmlčel. Zaslechl jsi tlumený tleskot, ale nezdálo se, že by se přítomní rozcházeli. Ohňostroj bude nejspíš ještě po krátké pauze pokračovat.


Tondulin
„Myslím, že nebudeme rušit nikoho z Arteriů svojí přítomností.“ reagovala bez delšího rozmýšlení Mirabelle, „Ale ptala jsem se kvůli tomu, že jinak bychom mohli strávit zbytek večera s mými kolegy z Univerzity. Selena říkala, že tu máme domluvené ubytování.“

Ohňostroj nakrátko ustal. Všichni přítomní začali až na výjimky tleskat. Čaroděj se špičatým kloboukem pokynul chlapci ať jej následuje.
„A nyní přátelé. Skutečný zlatý hřeb našeho večera.“ pronesl, „Dejte mi chvilku strpení.“ požádal a poté zamířil s chlapcem k jedné z nevybuchlých beden. Vytáhl jednu velmi velkou rachejtli, která byla zabarvená do zelené barvy. Měla tvar draka.


ScorpionCZ
„Bitva je nepřehledná. Nenapadlo mě, že jsi to byl ty... Ale už.“ mávl nad tím Globullus, „Nikdo z nás není v situaci, abychom si teď vjeli do vlasů a handrkovali se. Nám se hodí každá ruka.“ namítl, „To je velká škola.“ posteskl si Globullus a promnul si zarostlou tvář, „Teď by pro nás byla obrovským přínosem.“ reagoval v souvislosti s altmerskou čarodějkou.

„Tak mi to ukaž. Podívám se na to.“ souhlasil následně a očekával až mu předáš písemnost ve které se nachází kouzla, které se má naučit. Předal jsi mu písemnosti a Globullus se do nich v rychlosti začetl. „Nevypadá to až tak složitě.“ konstatoval, „Museli bychom odvolat Rilen i Fallena a rychle je kouzlo naučit. Nejvytíženější část opevnění by byla prakticky nechráněná.“ reagoval Globullus, „Grithart podle všeho... a jak říkáš útočí na Rilenino křídlo. Zatím se zdá, že to všechno nechává na kostlivcích a nezapojuje se svoji magií. Střed je zatím v rukou kostlivců a jejich snažení magická bariéra ještě nějaký čas odolá, ale Rilenino řídlo je bez bariéry. Rychle se naučím ta dvě kouzla, vystřídám je pak ti je sem pošlu, abys je rychle zaučil.“ zakončil a znovu se začetl do písemností, které jsi mu předal. Nanečisto si vyzkoušel magické gesto a poté jen kývl hlavou. „Snad to bude stačit.“ vrátil ti písemnosti, „Takže souhlas?“




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.

---

"Jop, přesně tak jsem myslel, že bychom to mohli udělat. Arteria z toho tedy zatím vynecháme? Asi bude dobré, když zůstane schovaný no. Tak rychle, než se Grithart rozhodne konečně provést rozhodující úder a přestane ho to bavit." Počkám až odejde a budu pozorovat vlka, kterému nyní dám za úkol hlídat záda Globullovi, když jeho momentální cíl přijde ke mně.

"Znovu se setkáváme. Možná by to bylo vhodnější za jiných podmínek, ale nemáme na výběr kolegové." Přivítám oba, až se za mnou staví po výměně s Globullem. "Nepředpokládám, že vám Globullus během té chvilky stihl něco vysvětlit, od toho tu jsem já. Takže se do toho dejme." Tak nějak ve zkratce jim povím, co plánujeme a nakonec je naučím ona kouzla. Ukážu jim gestikulace a co u toho dělat, nechám je přečíst si písemnost a tak nějak prostě je zaučím. Doufám, že chápu závažnost situace a nebudou mít nic proti.

"Připraveni?" Ujistím se naposledy, že to pochopili a dovedou to vyčarovat. "Teďka se znovu vyměňte s Globullem, musíme spolu projednat taktiku a rozmístění, než to začne. Buďte připraveni, pak vám dáme signál, až to začne, ale možná se ještě budeme nějak měnit. Tak běžte." Kvapně je odeženu a počkám, než se zase navrátí Globullus. "Grithart si teďka musí myslet, že nám maličko hrabká, že tak měníme pozice. Měli bychom být připraveni. Zbývá poslední věc. Musíme se nějak rozmístit. Největší armáda zůstala stát u Appia, jenže klíčové bude zneškodnění nemrtvých tady u nekromanta." Odmlčím se a zadívám se za dvojící mágů. "Tuhle část víceméně přenechám na tobě, nemám tucha jak jsou oni dva silní. Můj návrh by byl, že my dva určitě staneme naproti Grithartovi. Okolo něj musí všechno buďto padnout, nebo se proti němu obrátit. A pak také budeme muset vést rychlý úder, jen co náš plán provedeme. Na něj musíme být oba dostatečně silní a jen co se zbaví obrácených kostlivců, nebo jimi bude zaměstnán, tak ho zasypeme kouzly, že to tu bude vypadat jak při oslavách nového roku."

"Takže mě tak napadá, buďto tam budeme všichni, což se mi hnedka narovinu nezamlouvá ... Musíme počítat s tím, že by se něco mohlo pokazit. Nebo, tam budeme jen my dva a zbylá dvojice bude mít za cíl udělat chaos na appiově straně. A nebo možnost! Která se mi asi zamlouvá nejvíce ... My dva s Rilen proti Grithartovi. Společně určitě dovedeme snadno zneškodnit všechny kostlivce a následně mágovi silně zavařit. Pořád platí ona taktika, co se mi tak líbí, kdy bude Grithart muset válčit s třeba desítkou kostlivců ze všech stran, vyblokovávat neustále pršící kouzla nás dvou silných mágů, zatímco jeho kouzla budou neškodně odrazována a absorbována Rilen. Když bude Rilen myslet jen na obranu a my na útok, budeme mnohem účinnější, než Grithart, co bude muset zvládat tolik věcí najednou a sám. A Fallen mezitím zaměstná Appia. Okolo něj pobere sílu, co zmůže a zbaví se části armády ... a pak až se bude Appius divit, proč mu jednotky na místě umírají, obrátí ty nejbližší proti Appiovi. Za prvé, ty nejbližší jsou ty nejsilnější, protože si je nechávají na poslední úder a Appius určitě nemá znalosti jako Grithart. Jak jsem byl svědkem, je mu to celkem jedno a o magii se vůbec nezajímal. Prostě jen věřil v Grithartovi schopnosti, což je logické, ale nerozvážné. Takže mu to pravděpodobně ani nedojde, dokud nebude pozdě." Nadechnu se, potom co jsem mu rychle sdělil návrh. "Co ty na to? Jakmile se rozhodneš, uskutečníme to. Ještě jedna věc, co by ti možná mohla pomoci volit kouzla ... Grithart byl císařskej mág, pokud to nějak pomůže. Dost spoléhám na to, že bude hodně překvapenej a nebude tyhle věci očekávat. Každá milisekunda jeho překvapení nám dá možnosti smrtícího úderu."

---

"Pro mě za mě, teď se soustřeď na ohňostroj, přijde velký finále, to Šmajďák umí. Šup, vylez ať máš výhled." Snížím se, ať si Mirabelle může sednout na moje ramena, pokud bude váhat tak jí ještě popoženu a pak se znovu napřímím a s Mirkou na ramenou budu užasle sledovat ohňostroj.

---

→ Tah 908


Sarako
Sledoval jsi ohňostroj s nohama na parapetu a sklenkou v ruce. Ohňostroj trval ještě notnou chvíli než se odmlčel. Zaslechl jsi tlumený tleskot, ale nezdálo se, že by se přítomní rozcházeli. Ohňostroj bude nejspíš ještě po krátké pauze pokračovat.


Tondulin
Mirabelle na tebe nevěřícně koukla jakoby si myslela, že žertuješ. „To by bylo nepatřičné.“ zakroutila hlavou zatímco si jednou rukou zakrývala ústa jakoby ani nechtěla, aby jí někdo odezíral ze rtů. „Jsme přeci na svatbě.“ a poplácala tě po zádech jakmile ses snížil, ale nevylezla na ně.


ScorpionCZ
Jakmile Globullus zamířil k Rileninu křídlu s cílem vyměnit se za ní a poslat ji a Fallena za tebou, aby se mohli seznámit s tvými zaklínadly a bližším plán, vyslal jsi za ním svého vlka. Rilen s Fallenem se k tobě dostali brzy, oba dost spěchali, aby Globulla nenechali čelit protivníkům samotného moc dlouho.

Ani jeden z nich však nevypadal příliš nadšeně, když jsi jim sděloval původ kouzla a plán ve kterém figurovalo kouzlo dost spřízněné s nekromancií. Oba však nakonec usoudili, že nemají jinou možnost a jakýkoliv vzdor nebo morální kázání si ponechali pro sebe. Začal jsi jim vysvětlovat kouzla, ukázal jim gestikulaci a nakonec si kouzlo od nich nechal předvést. Zatímco u Fallena se ti zdálo, že si kouzlo osvojil velmi rychle, Rilen měla s osvojováním problém, nedařilo se jí správně utvořit gesto, ale po chvilce tréninku jej zvládla již bez problému. Když jsi dospěl k názoru, že jsou oba alespoň trochu připraveni, začal jsi je seznamovat dál.
„Připraveni.“ dala ti s přikývnutím souhlas Rilen a bez dalších otázek se navrátili zpět ke svému bojišti, aby vystřídali Globulla.

„Grithart stále nic nepodnikl. Stále bojují jen kostlivci.“ hlásil, „Jeho nečinnost je pro nás požehnáním.“ dodal s úlevou a přenechal ti slovo.

„Byl bych radši kdyby Rilen Grithartovi vůbec nečelila.“ přiznal Globullus, „Ale máš pravdu v tom, že s ní máme proti němu alespoň nějakou šanci. Císařští mágové jsou velmi mocní a celý jejich výcvik je v podstatě o likvidaci jiných mágů... proto se připrav, že budeme dost možná čelit opravdu krutým bojovým kouzlům, které jsi za zdmi Univerzity nikdy neslyšel ani si o nich pořádně nečetl.“ odmlčel se, „Právě v tuhle chvíli by se nám bývala Elanya hodila.“ usmál se, „Musíme počítat s tím, že Grithart je nekromant nějaké vyšší úrovně, není to žádný amatér a určitě bude mít v záloze něco pro případ, že by se proti němu jeho oživlé mrtvoly obrátily. Musíme počítat s tím, že to bude mít jen velmi krátké trvání a moment překvapení je nejistý.“




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.

---

"To máš pravdu, zatím stále postupuje podle plánu, že nás chce naprosto vyčerpat a pak jen dodělat bez větší námahy jen kostlivci. Také to znamená, že opravdu zatím nemá sebemenší tušení, že se něco chystá." Potvrdím Globullovi. "Jistě jistě, jenže ona se nechtěla zapojovat ... a myslím, že by se nám teď hodil absolutně každý. A to samozřejmě, ale vše je lepší, než jen čekat na konec. Pojďme na to tedy. Předpokládám, že souhlasíš s mým doporučením tedy? Ale na tom nezáleží. Je čas, rozhodni se a oznam to ostatním, já se jdu připravit. Až to začne, dej signál ... hodně štěstí." Řeknu krátce po svých dlouhých předchozích monolozích.

Následně si vyhlédnu a přesunu se na nějakou výhodnou pozici. Ideálně tak, abych při vykouknutí dobře viděl na bojiště, zatím mě stále nebylo vidět a abych jen co se vše spustí a dokoná, byl buďto v ochranném rádiu rileniných kouzel, nebo byl schopen se tam velice rychle dostat a začít protiofenzívu. Vlkovi telepaticky řeknu, ať se připraví na běh. Nehodlám útok z blízka nechat pouze na nemrtvých kostlivcích a vlk bude vítanou další změnou, která by Grithartovi mohla zavařit.

---

,,Ten prašivej šupináč Caesar měl nakonec v jednom pravdu." pomyslím si při pohledu na noční oblohu, dopiji vína ze sklenice, ale dolívat si zatím nebudu ,,Každý někomu sloužíme. Kdybych se nezavázal Mefale, zmizel bych z Cyrodiilu hned poté, co se to pokazilo v Císařském městě."

Po chvíli přemítání vstanu, zatáhnu závěs, zapálím svíce, posadím se ke stolu a podívám se do truhličky, abych si udělal odhad o tom, jak vysoká je část oné hotovosti.

---

"Ale no tak, nebuď tak suchá. Navíc přeci jen, jsme tu oba něco jako významná šlechta, nikdo se nám smát nemůže." Ještě chvíli posečkám, jestli si to Mirabelle nerozmyslí. Pokud ne, tak se znovu napřímím a udělám krok od ní a budu hrát uraženého.